POZNÁMKY EDIČNÍ Veršované skladby, které otiskujeme v této knize, jsou zapsány v rukopisném sbor- níku Neuberském (Neuberkově) chovaném v rukopisném oddělení Národního musea v Praze pod sign. V E 39. Sborník je velmi poškozen vytrháváním a vyřezáváním listů, a to především těch, na nichž zřejmě byly obrázky nebo iniciály. Dnes je ve sborníku pouze jediná iniciála zachována neporušeně (viz frontispice). Podle zjištění Viléma Pražáka (Neuberkův sborník a Májový sen, Bratislava 1924, str. 10n.) bylo v části veršované celkem 174 listů, z toho je dochováno pouze 104 listů, a ještě z těchto 104 listů je 13 nepopsaných. Můžeme počítat, že je asi polovina původního rozsahu textu ve veršované části ztracena. Nejvíce utrpěla skladba druhá, Boj Štěstí s Neštěstím. Při tak velkých poškozeních, jaká utrpěla veršovaná část Neuberského sborníku, byl by pochopitelně každý pokus o rekonstrukci obsahu ztracených částí (např. v Boji Štěstí s Neštěstím chybí na jednom místě dokonce až 13 listů!) příliš hypotetický. Hlavní dějový obrys básní však lze pochopit i přesto jasně (snad s vý- jimkou skladby prvé, O ženitbě, která je vskutku žalostným fragmentem, ale i tu víme, oč v podstatě jde): u Boje Štěstí s Neštěstím celkové shrnutí máme ve slovech Múdrosti v závěru, obsah Veršů o milovníku i Májového snu je dnes již dostatečně znám, Stesk na ženitbu také neklade žádné velké nároky na čtenáře, pokud jde o domýšlení obsahu. V rukopise je provedeno graficky dělení na verše. Výjimku tvoří pouze u skladby III prvních šest veršů, které jsou psány in continuo, a to zřejmě jen kvůli iniciále a rozvilinám kolem okraje listu, jež zabírají velkou plochu. Přesto však i v tomto případě je označován konec každého verše (pokud jeho poslední slovo není právě poslední na příslušném řádku) buď silnější svislou čarou, nebo dvojtečkou. Nedůsledně je v básních užito některých interpunkčních znamének. Nejpozoru- hodnější je, že hojně (i když ne ve všech případech) je užíváno tečky nebo dvojtečky za přesahem: např. ve skladbě II verš 44 (za slovem „všudy“), 1225 (za slovem „neuctil“), 1245 (za „i s svými“), 1260 („užívati“), 1272 („dlúhý věk“); ve skladbě III verš 55 („veselejšího“), 505 („vysoce“), 788 („těžce“), 804 („musím“); ve skladbě IV verš 135 („náhlé“); ve skladbě V verš 69 („zdálo mi se“), 251 („já“). Jinak stojí za povšimnutí užívání závorek, i když je jich užito v nepatrné míře: např. II verš 410 (až je smrt zkazila), 441 (a ne oni jemu), 482 (leč královstvie božieho) a IV verš 42 (abych usnul). Závorky jsem ponechala podle rukopisu ve svém přepise pouze u skladby IV verš 42; rozlišuji totiž myšlenkové odbočky nebo vložky těsnější a volnější a užívám pro ně závorek a pomlček, abych co nejvíce usnadnila dnešnímu 131