na zemi, je vlastně i základní myšlenkou Sporu duše s tělem. I tam je položen důraz v obžalobě, kterou vede duše proti tělu, na bohabojný život na zemi, který po smrti zajišťuje člověku nebeské království. Přitom je zajímavé, že alegorické postavy Boje Štěstí s Neštěstím jed- nají zcela podle vlastností nebo kategorií, jež představují. Tato názor- nost není jen samoúčelná, dosahuje se jí daleko větší působivosti právě z hlediska didaktického k podtržení ideového záměru autorova, podob- ně jako tomu je u sporů středověkých. A stejně jako ve středověkých sporech i v Boji Štěstí s Neštěstím je autorův subjekt v ideovém plánu zcela nevýrazný; autor tu vlastně jen zprostředkuje objektivně platné a obecně uznávané morální příkazy. Kdežto však ve středověkých sporech jde o hlásání základního morálního příkazu doby, Boj Štěstí s Neštěstím představuje vlastně po této stránce krok nazpět, neboť hlásá morálku vrcholného středověku, který byl v protikladu k zása- dám renesančním, jež u nás už v 15. století působily. Poslední dvě básně Neuberského sborníku, které jsme dosud necha- rakterisovali, totiž O ženitbě a Stesk na ženitbu, spolu volně souvisí. V prvé skladbě, která je dochována značně fragmentárně a jejíž obsah lze stanovit jen velmi obtížně, rozjímá autor o tom, co čeká muže, když se ožení. Je to skladba monologická, jakýsi traktát. Druhá báseň je dialogická, je jí však předeslána monologická partie (začátek však chybí), jakýsi vstupní oddíl, kde mládenec vzpomíná na bezstarostný život, který vedl za svobodna, a lituje, že jej opustil. Objevuje se tu opět (jako ve Verších o milovníku) postava neznámé krásky, jíž mlá- denec žaluje své strasti, které prožívá od doby, co se oženil. Zajímavé je, že mládenec tu představuje „zeměnína“ té doby, tj. šlechtice, který v této době se stává spíše statkářem na rozdíl od středověkého rentiéra; „zeměnín“ je blízký např. postavě mládence ze Zrcadla marnotrat- ných. Ukazuje se tu nový způsob hospodaření na panském velkostatku, který v druhé polovině 15. století nabýval výrazných forem.43 Ve Stesku na ženitbu však jde zřejmě — jak nasvědčují verše 16-23 — o přísluš- níka nižší šlechty, toužícího se vyrovnat „pánům“. O rysech, jimiž se tato báseň připíná k literární tradici, jsme hovořili už výše. 43 Nepřesně se hovořilo o „přechodu od rentového hospodářství k převážně režij- nímu hospodářství,“ jak ukázal František Kavka v Přehledu dějin Československa v epoše feudalismu II, Praha 1956, str. 219n. 19