Strana 15
ňoval příklady tento jakýsi základní vzorec, ale i velmi blízkou shodu
s v. 1706—1709 Nové rady.28
Otázkou poměru milostných básní Neuberského sborníku k německým lieder-
buchům se zabýval dosud nejvíce a nejpodrobněji Vilém Pražák. Podal důkaz, že
Májový sen a Veršové o milovníku nejsou závislé na sborníku Kláry Hätzlerové, jak
se běžně soudilo, nýbrž na nějakých jiných skladbách německé minnepoesie, resp.
spruchpoesie. Přímý německý vzor sice nenašel, ale konstatoval při rozboru Veršů
o milovníku, že se český zpracovatel drží „bez úchylky dané konstrukce, nikde ji
neopouští, neodváží se něčeho přeměniti, kostry přestavěti, jinam uchýliti neb lát-
kově prohloubiti“ (Neuberkův sborník a Májový sen, str. 55). Tím ovšem otázka
původnosti básně není vyložena. Pozoruhodné jsou např. i obdoby s italským „slad-
kým novým stylem“,2 všechny tyto otázky však nejsou dosud rozřešeny a nelze je
28 Pozoruhodné jsou i shody v jiných veršovaných skladbách Neuberského sbor-
níku. V Boji Štěstí s Neštěstím nápadně připomínají začátek Nové rady verše 271—272
i svou krátkostí. Je ostatně vůbec zajímavé, že v básních Neuberského sborníku
mnohá místa připomínají památky české literatury 14. století, např. Podkoního
a žáka upomene v Boji Štěstí s Neštěstím verš 378, vzdáleně zazní i ohlas husitské
písně Ktož sú boží bojovníci v Boji Štěstí s Neštěstím, ve Verších o milovníku se setká-
váme s obraty připomínajícími Mastičkáře, dále jsou tu rýmové dvojice, které má
Vévoda Arnošt nebo Tristram atp.
2 Tzv. sladký nový styl byl vytvořen florentskými básníky (zhruba od poloviny
13. století až do poloviny století 14.). Vyznačoval se bezprostředností inspirace a ide-
alisací smyslové lásky. Poesie psaná v duchu sladkého nového stylu na rozdíl od tehdy
běžné milostné poesie přinášela psychologické zvroucnění a estetické zjemnění;
vyvrcholením po stránce etické i estetické je Dante Alighieri (1265—1321).
Náznaky tohoto pojetí lásky byly už v literatuře provensálské a francouzské, u Danta
však ještě více „ušlechtilá žena zmrazuje nízká srdce a zjemňuje každého, kdo se
dostane do okruhu její působnosti“ (Josef Bukáček, Dante, Quaderni dell' istituto
di cultura italiana di Praga V, 1949, str. 6). Bližší poučení viz též Francesco
Flora, Storia della letteratura italiana I, Milano 1940, str. 66n. (tam i bibliografie
na str. 565n.). —
Zejména pro pojetí milé jako ctnostné vyšší bytosti, která milence zvedá k sobě —
což je charakteristickým rysem zejména Veršů o milovníku, ale projevuje se vlastně
i v Májovém snu tím, že paní poučuje milého a připomíná mu příkaz cti —, bychom
mohli najít vzor v il dolce stil nuovo. Vztah ke sladkému novému stylu však není ni-
jak mechanický: silné povědomí domácí literární tradice zřejmě vedlo autora básní
Neuberského sborníku k tomu, že ono pojetí milé ve Verších o milovníku ilustruje
vřazením pasáže, v níž mládenec vypočítává, jaké rady mu jeho milá uděluje ve
své dobrotivosti. Forma rad i jejich obsah ukazuje, že báseň nese specifické znaky
poesie české, a to nejen současné, která výrazně odrážela společenské dění, ale vřa-
zuje se organicky do vývoje českého básnictví vůbec. Veršové o milovníku v něm
15
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158