z let 1436 a 1437. 285 diech. A také rozkaž purkrabí svému na Helfenburcě, ať v tej mieře také nesahá na ty vsi Lidmovicě, Krašovicě,*) Viticě, Pohořicě a Malešicě, měščanóm Pieseckým, žeť též také i to Jankem Svidnickým a Matějem svrchupsaným bude opatřeno, kdyžť je tam vyšlem. — Dán v Praze, v středu po svatém Linhartu let království našich oc. Ad relationem Math. de Chlumczan Johannes Tussek. Urozenému Oldřichovi z Rozmberga, věrnému našemu milému. Orig. perg. kníž. arch. Kruml. I. 5 BPa. 7 m. — (G). — *) Čti Krašlovice. Císař Sigmund tyto vsi kláštera Svatojirského zapsal 5. května 1437 Smilovi z Křemže; viz ČČMus. 1888, 180, 184. Z neúplného datování tohoto listu dovídáme se jenom, že byl dán brzy po sv. Linhartu čili po 6. li- stopadu. Že to nebylo před r. 1433, ukazuje Sigmundův titul císařský. Určitě k roku 1436 vede jméno relatora; jest to proslulý Matěj Lauda z Chlumčan, někdy hejtman Táborův, kterýž r. 1436 přistoupil k císaři a učiněn jest od něho hofrychtéřem měst královských; poprvé konal ten úřad dne 19. list. 1436 v Prachaticích (viz Arch. Č. III. 515 č. 346; též Louda v Ottově Slovníku Naučném XVI. 371), tedy právě při příležitosti poslání zmíněného v tomto listě. O rok později (13. list. 1437) nemohl již tento list býti vydán, ponévadž Matěj z Chlumčan v ten čas byl v Basileji (Palackého Děj. 1872, III. 3. str. 246, 251, 252); krom toho čtyři vsi, v tomto listě jmenované, po roce nenáležely již Píseckým, nýbrž Smilovi z Křemže. Jan Toušek z Pacova byl v posledních letech Sigmundových notářem v kanceláři říšsko-české (Čelakovský, O registrech oc 1890 str. 39, 126, 130), později nejv. písařem Staroměstským (ČČMus. 1888, 189; Tomek Děj. Pražský IX. 229, 277). Redaktor. 18. Oldřich z Rožmberka králové Barboře o přímluvu u císaře Sigmunda v jeho žádostech ve věci zboží Zlatokorunského a Zvíkovského. — Bez místa a data (ku konci r. 1436 nebo 1437). Allerdurchleuchtigiste furstin vnd gnedige libe frawe konigin! Mein under- tenig dinst beuor. Ich lasse ewer gnad wissen, das die von Prachaticz von meinen lewten, die zu der Gulden Kron gehorn, dorauff ich redlich verschreibung von meinem gnedigisten herren Khaiser habe, Czinss vnd gulte wellen haben, vnd maynen, wie in der vnsers landes beualhen hat [sic], die als vor einzenemen, als ich seines briefs eine obschrifft meinem gnedigen herren dem Khaiser zuschicke. Darumb pitt ich ewer gnaden als mein gnedige frawen, mit seinen gnaden dorauss zereden, das sein gnad mein trew vnd dinst ansehe, die ich getan habe vnd noch tun muchtte, vnd nicht gestatte mir zu schanden, das sy mein lewt solden angreiffen, sunder das in den von Prachaticz sein gnad schreibe, mein lewt vngehindrt ze lassen, wann ich je nicht muchtte zu sehen, das sy die lewt solden hindern, nach dem und mein Herr der Khaiser zu mir gesprachen vnd pey Herren Janken von der Sweidnicz enpoten hat, das Sy mein lewt sollen ungejrret lassen. Auch pitt ich ewer gnad mit seinen gnaden ze reden, das sein gnad auff Przibram vnd andern gutern, die mir mit dem Hawss Klingbergh sind obgetreten, den Zmrzliken nicht gebe noch den andern, wenn ich mein veterlich Erb darumb gegeben habe, das das Haws seinen gnaden vnd disem landt ze schaden nicht wurd verlaren, wann ich, was mir obgetreten ist, nicht mag gelassen; vnd wurd sein