z roku 1516. 59 v tom nešetřil, až Chyba řekl: Písaři, kup také mé srpy ote mne. A já řekl: Což by mi do nich bylo? A Bielek řekl: Již sem já prodal. Kúpil-li si ote mne trubači? A on řekl: Kúpil. Proti tomu Ondřej Chyba, strana odpornie, vedl jest svědky, kteříž pod týmiž závazky svědomie vydali: Najprv Jan, zeť Beránkuov: Když mi se nedostalo srpuov, šel sem k Bielkovi kováři, měl-li by srpy. A on mi ukázal k trubači. A já k němu šel. I nebyl doma. I ptal sem se na samé, měli-li by co srpuov; a ona pověděla, že nemámy. A já řekl: Však jste kúpili od Bielka. A ona řekla: Nevěř tomu; nekúpiliť sme nic. Kdybychom kúpili, také bych já o tom věděla. Bartoš trubač též pod závazkem svědomie vydal: Kúpil sem srpy u Bielka upřiemým úmyslem, abych jemu na každú kopu groš přidal. A odbyl sem jich na tento zpuosob, že sem jich Slaninovi prodal po dvakrát po kopě a po třetie puol kopy; a vostatek prosil sem Bielka, když jel na jarmark do Prahy, aby je tam prodal. Dále strana odpornie podal jest listu k svědomie, kterýž jest v tato slova od Jana Křížova, rychtáře na Horách Kuthnách: Službu svú vzkazuji, slovutné opatrnosti páni přátelé milí! VMtem oznamuji, kterak jest předstúpil před úřad muoj Ondráček Chyba, listu tohoto ukazatel, a dožádal se jest mně, abych k] svědomie jeho některé vyslyše jemu sepsané pod svú pečetí dal. I postavil jest přede mnú Mikuláše Švika z Brodu Německého, kterýžto stoje osobně přede mnú a jsa zavázán podle práva, přijav to k své vieře a k své duši, svědčil jest takto: „Toho sem svědom a to pamatuji. Když sem jel do Gouřima s železem, rok bude tomu po žniech, když ovsy dotínali, tehdy jest soused muoj, pan Jan Nadršpajch, žádal mne, abych list vzal k Bielkovi s sebú do Kouřima. A když sem s tiem listem k němu přišel a on ležal a žena jeho jej zbudila, i dal jest ten list čísti synu svému. A když jest jej přečetl, řekl jest: Milý pane Mikuláši! Prosím tebe, pros pana Jana, ať mi těch peněz pohovie jediné do Kolínského jarmarku (a bylo jako týden do toho jarmarku), a já jemu na ten čas rád chci dáti. A potom řekl jest ke mně: Milý pane Mikuláši! Prosím tebe, mluv s ním, ať mi něco za ty srpy uleví, neb sem je draho vzal, a také ještě sem jich nevyprodal. A také sem na nich škodu vzal. A v tom jeho žena šla a přinesla jich deset anebo dvanádcte. A já sem jich za to nežádal. A srpi byli malí Jihlavští. Potom když sem přišel do hospody, tu jest koupil ote mne Ondráček čtyři kopy šínuov, a ptal se jest mne, dal-li jest mi Bielek penieze za ty srpy. A já sem jemu řekl před panem Haškem hospodářem, že jest mi nedal, a že žádá, aby mu do Kolínského jarmarku pohověl, že je dáti chce, a také že jest jich ještě neprodal.“ A tak praví, že to všudy ústně seznati by chtěl, ač byla-li by toho dalšie potřeba. Datum f. VI. post Corporis Christi 1516. Tu vyslyševše žalobu i otpor a jich svědky pilně váživše, kdež prvé byli jste jich k smlúvě přátelské podali, znajíc, že svědkové s obú stran jsú ku právu nedo- statečni, a oni proti sobě v té při zazlení, nechtiec, aby mezi nimi [z] obojé strany a přátely jich ošklivost dalšie vznikla, toto mezi nimi ve jméno Božie za spravedlivé, 8*