Strana 9
Problematika třídění a zpracování městských knih
v české historiografii
Co se týče metody zpracování městských knih a jejich členění, náleží v naší
historiografii priorita V. Vojtíškovi,(46) který zdůraznil, že tyto knihy „vedené od úřa-
dů městských k potřebám úředním“ nelze studovat jinak, než v organické sou-
vislosti s vývojem městské správy. Páteří veškeré další klasifikace městských
knih se tak stalo zásadní rozlišení knih zajištujících práva města jako celku na
straně jedné a knih k pojištění soukromých práv měšťanů na straně druhé.
Rámcově tedy bylo nepochybné, že do první skupiny musejí náležet knihy měst-
ského zákonodárství, hospodářství (u V. Vojtíška městských financí) a správy
a do druhé skupiny veškeré knihy soudní. Když se v 50. a 60. letech oživil zájem
o studium městských knih, stalo se však zřejmým, že u některých druhů úřed-
ních městských knih nastávají potíže s jejich jednoznačným včleněním do nazna-
čených kategorií. Výzkum se tehdy zdárně rozvíjel v rovině základní i aplikova-
né jak na pražském univerzitním pracovišti (v semináři pomocných věd historic-
kých a posléze archivního studia Filozofické fakulty Univerzity Karlovy), tak
v jednotlivých archivech v souvislosti s jejich pořádáním.(47)
Výsledkem teoretickometodologických a metodických úvah byly jednak stu-
die zaměřené na zpracování městských knih obecně, (48) (a to v úzké souvztaž-
nosti s přípravou základních norem pro zpracování jednotlivých druhů archivní-
ho materiálu (49) a předběžného nenormativního archivního terminologického slov-
níku),(60) tak dosud nepřekonaný katalog našich městských úředních knih z období
středověku (51) i třídící schémata, obsažená v průvodcích po městských archivech
v Plzni, Brně a Okresním archivu v Jihlavě, (52) v soupisu úředních knih Archivu
hlavního města Prahy(53) a v přehledu názvosloví městských knih v severozá-
padních Čechách. (64)
V následujících letech poklesl badatelský zájem o obecně teoretické otázky,
takže lze na tomto místě uvést pouze postřehy vyplývající z pořádání městských
knih v Olomouci(55) a rozboru fondu městského archivu v Lipníku nad Bečvou.(56)
Při porovnání těchto třídících schémat pro období středověku a raného novově-
ku (jež byla v centru mého studijního zaměření) v uvedených průvodcích s čle-
něním městských knih ve zmíněném jejich katalogu a v slovníčku archivní termi-
nologie(57) vyvstala skutečnost, že u jednotlivých badatelů nebylo v první řadě
dosaženo shody v tom, zda vyčleňovat jako zvláštní skupinu knihy z tzv. veřej-
noprávní, přenesené působnosti města a jeho úřadů, kam by tedy ve zkouma-
ném období bylo možno zahrnout sirotčí knihy, (58) případně i knihy městských
zařízení.(59) Zatímco první z uvedených je rozhodně možné spolu s knihami tes-
tamentů a svatebních smluv pojednávat jako integrální součást knih nesporného
soudnictví, (60) knihy městských zařízení představují naopak součást hospodář-
skosprávní agendy měst a níže se nad jejich strukturací ještě pozastavíme.
Výlučnost vyšší organizace městské správy v městech pražských a v jejím
důsledku pestřejší různorodost úředních knih se odráží v tom, že mezi nimi samo-
statný oddíl vytvářejí „knihy jiných městských orgánů“, členící se na knihy úřadů
(purkmistrovského, desetipanského, šestipanského, rychtářského, pražského
9
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134