bude dáti za peniez bielého chleba na hrad a jeden kbelec votrub při sv. Mar- tině. Viece všickni obyvatelé v městě, každý, ktož pivo vaří, od každého varu má a jmieti bude dáti a platiti dva groše a dva džbery mláta, a to hned, jakž pivo odvaří. Také všichni obyvatelé téhož města dobrovolně podvolili se mně i budúcím pánóm svým poctivost dávati jednu čtvrť zadní hovězí dobytčete dobrého k hodu slavnému vánočniemu a jednu caltu bielú. A já jim zase tuto milost činím: Tržná, kterážto od staradávna jsú, a já jich užíval sem, ty jim i jich budúcím dávám na věčnost k užívání věčnému krom tohoto tržnieho, kteréž v tomto listu psáno stojí, to sobě i dědicóm a budúcím svým pozuosta- vuji, to oni bez odporu budú jmieti platiti k hradu. A také jestliže by jaké nové platy nebo tržné přibyly, ty všecka mají býti na mne nebolito budúcím pánóm. Dále aby předepsaní obyvatelé nynější i budúcí, podaní moji, ode mne se cítili i viděli hojněji obdarováni, tuto milost zvláštní jim činím, aby oni ve všech súdních žalobách i v vinách i radám svým právo zachovali vedle obyčeje města Týna Horšovského3) po všecky časy a k řečenému městu Týnu o pochyb- ných súdních věcech útočistě jměli a k němu se ortelovali, kolikrát jim nebo jiným komužkolivěk zdálo by obtieženo býti, budú moci vrci se na ně; a jestli- že by se také jim anebo komu jinému ortelovánie u městě Týně zdálo obtiežené, tehda s tého města poctivo bude jim i každému jinému vrci se z nich i ortelovati na mne jakožto na pána svého dědičného a na dědice a budúcí mé, na dědičné pány své budú se moci ortelovati, a já anebo potomní moji, páni budúcí, za kterého by se času přihodilo, mám i jmieti budú tu vinu ortelování podle Boha a spravedlnosti vypověděti a podobně dokonati; a kteréhožto odsúzenie mého aneb potomních pánuov nižádnému člověku nebude dále ortelovati hoditi, ale každý na tom odsúzení přestati má a jmieti bude. Ještě nadto dřéveřečeným svým usedlým podepsaného města svého hojnější milost ještě čině zápisem tiemto nynějším, milostivě a laskavě puojčuji, aby od toho času všichni usedlí moji řečeného města, dědici i jich budúcí náměstci, z vobojieho pokolení děti řádně pošlí, dědili a vládli i mohli sami všecka svá zboží, movité i nemovité, v kterýchžkolivěk věcech záležité, a kterýmžkolivěk to zboží jménem jmenová- no by bylo, aby oni o kterémžkolivěk člověku aneb osobě, však takově mně i náměstkóm mým budúcím aby se ten hodil a libil, jemu dáti, prodati i odká- zati podle dobrovolné vuole své za zdravého života i na smrti, ale však takově, aby ten kšaft zachovali vedle obyčeje od staradávna podle města Týna Hor- šovského po vše časy. A dále také, jestliže by někomu neb některým z nich událo se umřieti bez oddánie aneb bez žádného kšaftu aneb rozkázánie všeho svého zboží a nepovostavil po sobě obojieho toho pokolení dědičných dětí a pravých, tehda ihned toho každého jeho zboží movité i nemovité, kdežkoli- věk a na kterýmžkolivěk miestě optáno by bylo a kterýmžkolivěk příslovím a jménem jmenováno by bylo, má k přátelóm najblišším přirozeným takového zboží nápad spadnúti, a to bez přěkazy všelikteraké mé i všech budúcích mých a náměstkuov i také bez přěkazy všech úředníkuov mých svobodně právem 41