dvě jitře za čtyřidceti grošuov, Tarantovi dvě jitře za čtyřidceti grošuov, Bickovi šest jitr za dvě kopě, Kobákovi jedno jitro za dvacet grošuov, Vojtě- chovi čtyry jitra za osmdesát grošuov, Duškovi Pipovic sedm jitr za dvě kopě dvadceti grošuov, každé jitro za dvadceti grošuov počítajíc za sto kop a za puoldruhé kopy grošuov míšenských vždy za každou kopu třidceti grošuov českých širokých rázu a čísla pražského počítajíc, kteréž jsú nám dali a za- platili úplně a docela penězi hotovými. Kterážto jitra svrchu dotčená a vyslovená nadepsaní poddaní naši městečka našeho Lomnice i všickni jich dědici a budúcí podle vykázánie mají budúcně držeti a užívati svobodně, každý svuoj diel beze všie překážky naší a dědicuov i budúcích našich a bez zmatku všeli- kterakého. Tomu na svědomie a potvrzenie pečeť naší vlastní větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého šestého, ve čvtrtek před nedělí postní, jenž slove Invocavit. Pergamenový originál v archivu města Lomnice nad Lužnicí; na pergamenovém proužku jest přivěšena kulatá červená pečet, jen málo poškozená. Otiskl F. Kuna l. c., str. 77—79. Není to sice privilegium ve vlastním smyslu toho slova, ale otiskuje se zde jako prvo- řadý pramen k správním a hospodářským dějinám městečka. 711. 1506 březen 14. Jan ze Šelmberka a Zdeněk Lev z Rožmitálu jako mocní poručníci sirotka někdy strýce svého Mikuláše Zajíce z Hazmburka ruší pro město Budyni ustano- vení magdeburského práva, podle něhož po smrti ženy dostávají její svrchky (grood) její příbuzní, ať jsou odkudkoli, a stejně zemře-li muž, dědí jeho svrchky (haw) zase jeho příbuzní. Napříště rozhodují o této věci purkmistr a konšelé města Budyně podle práva Starého Města pražského, ke kterémužto právu bylo město připojeno. My Jan z Šelnberka a s Kosti, najvyšší komorník královstvie Českého1) a Zdeněk Lev z Rožmitála a s Blatné, najvyšší sudí téhož královstvie Českého,2) vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že jsú předstúpili před nás opatrní purgmistr a konšelé města Budyně a tu jsú nám předložili jménem svým i také jménem všie obce téhož města, že jsú od staradávna požívali práva maytburského,3) kteréžto právo v sobě zachovává a drží, že když se kto ožení a jestliže mu ta žena umře, tehdy přietelé jejie, přijdúce odkudžkolivěk, i poberú všecky věci, kteréž slušejí k té případnosti ženské, ješto slovú podle toho práva grood. A pakli také že umře ženě muž, tehdy přijdú přátelé jeho i poberú všecky věci, kteréž tu najdú, což slušie k té případnosti mužské, ješto slove podle toho práva haw.4) I seznavši to ta obec, že jim to k veliké škodě jest, prosili nás v tom za opatřenie jakožto 93