na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou kázali sme přivěsiti k listu tomuto. Dán na Budíně den svatých Fabiána a Šebestiána léta Božího tisícího pětistého sedmého, království našich uherského sedum- náctého a českého třicátého pátého. Privilegium je známo z opisu v „Registrech urburních městys Klecan“ z r. 1629, fol. 3 —3v (SUA —PK zn. Klecany, č. i. 1). 1) Klecany se připomínají jako vladyčí sídlo od počátku 14. stol. Později se majitelé rychle střídali (byli to většinou pražští měštané), až kolem r. 1507 je koupil Zikmund Hromada z Boršic od Petra Pešinky z Trojanovic (A. Sedláček, Hrady X V., str. 273—274). 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 219. Otištěno v Archivu Českém XXVIII., str. 718—719. 727. 1507 květen 13. Budín. Král Vladislav potvrzuje na prosbu Zdeňka Lva z Rožmitálu a Jana ze Šelmberka, poručníků sirotka po Mikulášovi Zajíci z Hazmburka, jejich list ze 14. března 1506 [výše č. 711J. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpil jest před nás urozený Lev z Rožmitála a s Blatné, najvyšší purkrabie pražský,1) věrný náš milý, a vznesl jest na nás jménem urozeného Jana z Šelnberka a s Kosti, najvyššieho komor- níka královstvie Českého,2) věrného našeho milého, i také svým, jako jsú opatrni purgmistr, konšelé i všecka obec města Budyně od dávných let po- žievali práva maydburského,3) kteréžto právo v sobě zachovává a držie, že když se kdo ožení, jestliže mu ta žena umře, tehdy přítelé její, přijdúce odkudž- kolivěk, i poberú všecky věci, kteréž slušejí k té případnosti ženské, ješto slovú podle toho práva grod, a pakli také ženě umře muž, tehdy přidú přítelé jeho i poberú všecky věci, které tu najdú, což slušie k té případnosti mužské, ješto slove podle toho práva hav, kteréžto právo týž Jan a Lev znajiece, že jim a městu tomu k nemalé újmě a škodě jest, a také jsúce od týchž měštan snaž- nými prozbami za to žádáni a prošeni jakožto mocní poručníci [sirotka] uroze- ného někdy Mikuláše Zajíce z Haznburka, strýce svého,4) jim listem svým zdvihli a zrušili a je v té věci, kdož by na právu jich Budynských přestati a dosti jmieti nechtěl, ku právu Starého Města pražského poddali a vpojili jsú tak, jakož list jich, který na to od nich mají,5) to širšími slovy v sobě má a zavierá, prosíce nás při tom, abychom jim ten list a takové ustanovení jich, kteréž jsú o tom pro dobré města toho učinili, pro větší stálost a pevnost listem naším potvrditi ráčili. K jichžto žádosti milostivě nakloněni jsúce, s dobrým roz- myslem a naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách potvrdili jsme jim 114