komuž by a kamž by kolivěk chtěli podle svobodné vuole své, jakž by se jim kolivěk zdálo aneb líbilo. Pakli by kto o svým statku žádného zřiezenie neb gšaftu učiniti nechtěl nebo zanetbal aneb dopuštěním Božským skrze náhlost smrti s tohoto světa bez gšaftu sšel a dětí nižádných po sobě nezuostavil, tehdy takový statek všecken, mohvitý i nemohvitý, má připadnúti na naj- bližšieho přietele jeho přirozeného, kdež by ten kolivěk obýval, toliko na panství našem, ale jinam nic z panstvie našeho, a to bez našie a dědicuov i budúcích našich všelikteraké překážky. Jestliže by se pak přihodilo, že by kto bez gšaftu s tohoto světa sšel a nižádných přátel po něm nikdež na panstvie našem nebylo, tehdy ten statek po něm pozuostalý má připadnúti na nás a na dědice a budúcie naše. Kteréžto obdařenie a osvobozenie svrchupsané má skrze nás a bratřie a dědice a budúcie naše svrchupsaným obyvateluom vltavickým, nynějším i všeckněm jich dědicuom a budúcím po všecky časy věčnie a budúcie ve všech kusiech svrchu vyslovených skutečně zdržáno a zachováno býti bez odporu a zmatku všelikterakého. Tomu na pevnost a na svědomie pečeť naši vlastní větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého pátého v středu po slavném hodu na nebesa vzetie blahoslavené Panny Marie, matky Božie. Pergamenový originál, uložený kdysi v archivu města Dolní Vltavice, je ztracen. Listina zapsána též v „Codex Rosenbergicus“ (archiv Národního musea v Praze, rkp. č. 278), fol. 50—51. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 17. června 1505 (výše č. 705). 2) Dolní Vltavice, o. Český Krumlov. — Původně zvaná Heršov podle zakladatele Hereše, zvíkovského purkrabího, který ji r. 1268 daroval klášteru ve Zlaté Koruně; od r. 1420 patří k Českému Krumlovu (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 969). Viz závěrečné poznámky výče u č. 691 a 699. 708. (1506 únor.) Jan ze Šelmberka a jeho manželka Johanka z Krajku obnovují a doplňují turnovským měštanům a vší obci své poloviny města list Adama z Cimburka ze dne 22. srpna 1500 (výše č. 646) na právo odúmrtné; měštané i podruzi mohou odkázat, komu se jim bude zdát; v případě, že není poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný, muž i žena, avšak z toho panství, ale dědic musí bydlet v Turnově nebo statek prodat. Není-li příbuzných ani poslední vůle, uhradí se z něho nejdříve dluhy a kdyby na uhrazení dluhů nestačil, rozdělí se mezi věřitele; co by z něho zbylo po vyrovnání všech povinností, připadne obci strany šelmberské k dobrému. Spory o odúmrtě soudí konšelé a obec; odvolání jde k vrchnosti. Ve jméno Božie amen. Poněvadž všecky věci, kteréž k věčným časóm státi mají, snadně z paměti lidské vycházejí, leč jistotami listními a pečeťmi 88