statek a zbožie mohvité i nemohvité, kterýmiž by jmény [mohlo] jmenováno býtih), kteréž mají neb potomi) je míti budou, mohli svobodně dáti, odkázati a kšaftovati, všecken pospolu neb rozdílně, za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž by) kamž by kolivěk chtěli podle svobodné vuole své. Pakli by kto o svejm statku žádného zřízení neb kšaftu učiniti nechtěl nebo zanedbal aneb dopuštěním Božským skrze náhlost smrti s tohoto světa bez kšaftu sšel a dětí žádných po sobě nezuostavil, tehdy takový statek všecken, mohvitý i nemohvitý, má připadnúti na najbliššího přítele jeho přirozeného, kdež by ten kolvěk obýval, toliko na panství našem, ale jinam nic z panství našeho nemál) bez naší a dědicuov am) budúcích našich všelikteraké překážky.") Jestliže by se pak přihodilo, že by kto bez kšaftu s tohoto světa sšel, ani žádných přátel po něm nikdež na panství našem nebylo, tehdy ten statek po něm pozuostalý má připadnúti na svrchupsané rychtáře, konšely a všecku obec svrchudotčeného městečka našeho, kterýž oni v svú moc vezmúc, mají k téhož městečka a té obce k°) dobrému a užitečnému obrátiti a naložiti, a to s radou a vědomím naším a budoucích našich, puokudž by se nám a budoucím našim najlépe a najužitečněji zdálo. Jestliže by se také přihodilo v potřebách súdních, že by se komukolvěk nález neb rozsudek konšeluov našich volarských svrchu psaných nelíbil, takoví budou se motci odvolati a duoklad učiniti?) přísežným konšeluom města našeho Krumlova jakožto ku právu vyššímu, však ve všech těch věcech řád a chvalitebný obyčej práv městských zachová- vajíce.?) Kteréžto obdaření a osvobození svrchupsané má skrze nás a dědice a budoucí naše svrchupsaným měšťanuom a obyvateluom našim volarským i všeckněm jich dědicuom a budoucím po všecky časy budúcé ve všech kusech svrchu vyslovených skutečně zavíráno a zachováváno8) býti bez odporu a zmatku všelikterakého. Tomu na pevnost a svědomí pečeť naši vlastní větší rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narození syna Božího tisícího pětistého třetího v pondělí den svatého Brikcí, vyznavače Božího. Originál se nezachoval, známo z potvrzení volarských privilegií, které vydal 14. září 1551 Vilém z Rožmberka (pergamenový originál v archivu města Volar). — Zapsáno též v „Codex Rosenbergicus" (archiv Národního musea v Praze, rkp. č. 278), fol. 2Iv.—22v., ale v poněkud jiném znění. a) Cod. Rosenb. má „a“. — b) Týž přidává „již“. — c) V Cod. Rosenb. „milostivě ráčili okázati a obtieženie“. — d) Cod. Rosenb. přidává „my“. — e) Tamže „s vlastní žádostí“. —1) Tamže „viděti“. — 1) Tamže „nepřipadaly“. —h) Tamže „mohlo jmeno- váno býti“. —i) Tamže „potomně“ místo „potom je“. —k) Cod. Rosenb. přidává „a“. — 1) Místo „nemá“ má Cod-Rosenb. „a to“. — m) Cod. Rosenb. má „i“. — ") Cod. Rosenb. má „přěkazy“. — °) Tamže není „k“. — v) Cod. Rosenb. přidává „k“. — r) Tamže „zachovajíce“. — s) Tamže „zachováno“. 1) Volary, o. Prachatice. — Již ve 14. stol. byly městečkem. Patřily k Prachaticům, s nimiž měly stejného pána, kapitulu vyšehradskou, která jich pozbyla za husitských válek. Císař Zikmund je pak zastavil Janovi Smilkovi z Kremže, který je musel r. 1444 postoupit 68