městečku Volyni příslušejície, ty mají obraceti se na obecné dobré toho městeč- ka, a to také vždy s vědomím a vólí pána JMti i také radú. A my svrchupsaní pán a konvent, znajíce svrchupsaných měšťan našich volyňských prosbu po- kornú a takové zřiezenie jejich tomu městečku býti užitečné a potřebné a jsúce k nim láskú nakloněni, těch všech kusuov teď položených svrchu i tohoto listu jim i jejich budúcím potom potvrzujem a upevňujem, chtiece tomu, aby od nás i našich budúcích jim to všecko v té celosti a jistotě i pevnosti zachováno i zdrženo bylo. Tomu na svědomie i potvrzenie i také lepší jistotu pečeti naše vlastnie s naším dobrým vědomím kázali a dali sme přívěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Strakonicích léta po narození syna Božieho tisícieho pětistého jedenáctého, ten úterý po středopostí. Zapsáno v deskách zemských, sv. 127, fol. I. 13—14 v (Státní ústřední archiv v Praze); též ve výpisu z desk zemských z r. 1597, uloženém v městském archivu volyň- ském (fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) O něm Fr. Teplý, Dějiny města Volyně, 2. vyd., str. 61. — Srv. též pozn. 1. při listině z 19. června 1512 (níže č. 806). Otiskl Fr. Teplý l. c., str. 62—64. Mezi výsadami měštanů volyňských bylo i právo užívati svobodně cesty z Prachatic přes Volyni do kraje Prácheňského a Plzeňského, jak se dovídáme ze svědomí, vydaného 25. září 1524 volyňským poslům do Písku (papírový originál v archivu Národního musea v Praze, odd. F). 782. 1511 duben 8. Krupka. Anna z Kováně spolu se svými syny Janem a Bernardem z Valdštejna a na Klášteře Hradišti slibují obhájit obyvatele města Krupky, kdyby někdo přišel s neoprávněnými nároky. Předtím odevzdala matka synům panství Krupku a její obyvatele převedla ze svého poslušenství do poslušenství svých synů. Ich Anna von Kowanie witwe, frawe uf Grawppen etc.,1) bekenne und tu kunt vor allermeniclich, nachdem der edele und wolgeborne herre, herre Al- brecht von Kolowrat, herre uf Liebenstein und Grawpen, oberster cantzler des kunigkreichs Behm etc., mein lieber herre und gemahl saligis gedechtnisz,2) mich eine frawe und herscherin aller seiner gelassen guter uf meine lebetage gesatzt und geschaft und in mercklichen mosen schulden gelassen, die mir zu bezalen ane vorkeufen und anwendung [der[ gueter nicht moglich, und uf das ich von solchen guetern umb die schulde nicht gar geweist w[urde], hab ich meinen lieben soenen, hern Ihan und hern Bernhard von Wallstein und uf Klos- ter dise herschaft Grawpen mit meiner gerechtickeit ubergeben,3) in und mit craft diss brifs kegenwertig ubergebe in aller mosz, wie ich die gehabt, gehal- den und gebraucht habe und an mich komen sint, auch die undertanen unde 184