budúcí skrze nás a naše bratří a dědice i všecky budúcí, kteříž by svrchupsaného města Sedlčan v časech budúcích v držení byli, podle již psaných svobod a výsad skutečně zachováni byli bez zmatku a odporu a přerušenie všeli- kterakého. Tomu na pevnost, na svědomie a potvrzenie pečeť naši vlastní větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého pátého, v úterý po hodu svatého Víta, mučedlníka Božieho a dědice našeho českého. Zapsáno v „Codex Rosenbergicus“ (archiv Národního musea v Praze, rkp. č. 278), fol. 49—50. 1) Byl syn Jana z Rožmberka a vnuk Olděicha z Rožmberka (v. níže v této listině, jakož i v listině ze dne 29. prosince 1454; výše č. 320). 2) Jan z Rožmberka měl syny Jindřicha, Voka, Petra a Oldřicha (Ottův slovník naučný XXII., str. 32). 706. 1505 červen 24. Oldřich z Biberštejna a na Frýdlantě osvobozuje obyvatele městečka Mimoně od všech prací ve dvoře s výjimkou mlýnské roboty (?) a jízdy k mostu. Měštané musí dbáti o správné vybírání cla na cestě (záhvožďské) a platiti dědičný úrok. Wir Ulrich von Bieberstayn, herr uf Frideland etc.,1) tun kund und bekennen vor menigklich, dass die einwohner, unser untertane und getrauen lieben, der stadt Nymes2) vor uns kommen sein, mit demütiger vleissiger bitte ersucht und gebeten, das wir sie genediglich, wi hernach geschrieben stehet, zue begnaden geruchin. Solch ir ziemeliche und möglich ansuchen und bitten wir angesehen, in craft und macht dises briefs vor uns, unser erben und nachkömelingen begnaden sie dermasse, dass sie aller hoferbet unbe- schweret und entlesiget sein sollen, nor alleine di maleerbet") sollen si inmassen, wihe vor alters gewest, tun und mit fure fertigen. Auch zue den brucken sollen sie fahren, wi es vor gewest ist. Auch uf di strossen sollen sie gehen und achtunge haben, dass uns unser zeölle nicht vorfahren wurden.3) So sie aber imand begriffen, die do uns unser zeölle vorfuhren, so wolle wir ihn also viel dorvor geben, als wie vorige herren gegeben haben. Auch sollen sie uns jehrlich an unsern erbzeinsen Behmische groschen geben dister williger, wiwohl sie is zu tun vorpflicht seint. Zu urkunde und sicherheit sulcher gemelten unser begnadunge haben wir vor uns, unser erben und nochkomelingen unser angeborne sigel an disen brief hangen lassen. Der geschrieben und gegeben ist nach Christi geburt unsers Herrn tausend funfhundert und in den fün- ften jahre am tage Johannis Baptistae. Opis na papíru z 18. stol. kdysi v zámeckém archivu v Mimoni, potom v Zákupech, nyní v Zemědělsko-lesnickém oddělení Státního archivu v Praze, pracoviště v Mnichově Hradiště. 86