„Nro. 9“, „1508“ a stručný obsah v německé řeči, ale poznámka o vkladu do desk zemských není. — 456. 1) O něm A. Sedláček, Hrady XIV., str. 244. — Získal českolipský díl po Adamovi a Zdeslavovi. 744. 1508 duben 12. Johanka z Krajku a na Mladé Boleslavi daruje obyvatelům městečka Brandýsa nad Labem svůj domek na náměstí, vystavěný Jiříkem, starým rychtá- řem, a zvaný kanceláří, aby v něm zřídili sklad soli; dále jim uděluje právo výsadního obchodu solního, za který měštané musí odvádět každoročně o vánocích na brandýský zámek „jeden soudek soli mírnej“. Měšťané dostávají právo vařit pivo beze všeho platu vrchnosti; zakazuje se dovážet piva hostinská kromě starého piva a vína. Vrchnost dává měštanům poplatky, vybírané v tržní den od řezníků, kramářek, hokyň a ševců, z ovoce a věcí k jídlu, které by kdo přivezl v jiný den mimo tržní k prodeji. Já Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavi, paní dědičná panství brandýskýho,1) známo činím tímto listem přede všemi, též lidem věku budou- cího jakožto i nynějším, před nimiž čten nebo čtúcí slyšán bude, že sú před- stúpili před mě opatrní purgmistr a konšelé městečka Brandýsa,1) věrní moji milí, a prosili mne velikými a pokornými i neustálými prosbami jmény svými i vší té obce obývajících téhož městečka, dědičných a poddaných lidí mejch, majíc s sebou a podle sebe přímluvy, urozené a znamenité rytířské lidi k při- mlúvání, služebníky mé, abych jim, nynějším i potomním obyvateluom téhož městečka, dědičným svým, tyto milosti nížepsané pro potomní jich zásluhy učinila. Kteréžto slušné a snažné i pokorné prosby nemohouci oslyšeti, ale milostí svou jsúci k nim nakloněna, chtějíci, aby oni, čímž mě milostivější paní k sobě znají, tiem lépe pode mnou se množili a rozmáhali a sadili i živili a poplatky mé tím lépe a hotověji zpravovali a městečko opravovali, tuto milost od nich žádající, učinila sem a tímto listem činím: Item nejprve domek svuoj od Jiříka, starého rychtáře, vystavený a koupený na ryngu, kterejž sloul kanceláří, ten jim k obci, poddaným svým, dávám, aby oni udělali sobě v něm kasnu anebolito solnici k skladu a k sejpání soli, a tu suol aby oni, nynější i potomní, k oužitku té obce kupovali, prodávali a sejpali beze vší překážky mé i potomních pánuov brandýských i našich úředlníkuov, nynějších i po- tomních, a bez překážky všelijakých lidí, ale svobodně tak aby držali k ruce své a polepšení té obce. A jestliže by kdo chtěl na ně suol vézti mimo toto mé obdarování a ji ke škodě jim sypati a prodávati, toho já ani potomní páni brandýští dopustiti nemáme, ale úředlníci naši, nynější i potomní, v tom je opatřiti mají, aby při této mé milosti a obdarování bez pohnutí zachováni byli. A za takovou milost a obdarování jsou a povinni budou na budoucí časy 135