760. 1509 září 8. Pardubice. Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, nejvyšší hofmistr království Českého, udílí svému městu Pardubicům clo z labského mostu; od mýta jsou osvobozeni lidé příslušející k Pardubicům a ke Kunětické Hoře; bude-li most poškozen, obnoví jej vrchnost za pomoci města, které se má starat o udržování všech mostů i cesty od brány k labskému mostu vedoucí. Vrchnost uznává právo měšťanů vybírat clo od těch, kdo městem projíždějí, jak ukazuje královský majestát jim na to clo daný. Měšťanům odpouští tržné a jarmarečné za plat a povinnost shrabovat louku v Zábraží s ostrovem a štěpnicí. Dále se stanoví pořádek v chytání ryb. Měšťané dostávají rybníček pod hutí a mohou užívat pastviště směrem k Bukovině za řekou, ovšem za roční plat 2 1/2 kopy gr. čes. od těch, kteří by v městě chovali krávy. Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie Českého,1) známo činíme tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budou, že jsú před nás přistúpili opatrní purgmistr a konšelé i všecka obec města našeho Pardubic, věrní naši milí, snažnými prosbami nás prosíce, abychom jim tato obdarování, kteráž v tomto listu postavena budou, ku požívání tomu městu z milosti naší dáti ráčili. Kdež my svrchupsaný Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie Českého, jsúce nakloněni k ustavičným a častým prosbám týchž svrchupsaných purgmistra a konšel i vší obce přísedící k tomu městu našemu Pardubicím, tuto milost a obdarování z milosti naší jim sme učiniti ráčili, však tak, aby ti důchodové a obdarování naše při tom městu našem Pardubicích budoucně a potomně zůstali bez naší, svrchupsaného Viléma z Pernštejna etc., překážky i budoucích potomkuov našich a držiteluov pardubských na budoucí časy: Item najprve což se cla s mostu labského dotýče2), tuto milost jim svrchupsaným měščanóm pardubským při tom činíme, aby svrchupsaní purgmistr a konšelé, nynějšie i budoucí, téhož města našeho Pardubic mýtného sobě chovali, a to mýto aby jim k vobci vybíráno bylo na tento spuosob: Item ktož by kolvěk jel s vozem přes most labský s jakýmžkolvěk nákladem, s toho vozu aby dal groš bílý, item z sedlského vozu dva peníze bílá, item s jízdného aby bráno bylo jeden peniez bílý, item z pěšího půl peníze bílého, však z takovú výmienkou a na takový spuosob, aby z žádných lidí, příslušejících k Kunětické hoře3) a k Pardu- bicím, žádného mýta nebrali; a ti lidé také, příslušející k Kunětické hoře a k Pardubicím, jim svrchupsaným měščanóm pardubským, kdyby potřeba kázala, k opravě mostuov fůrami jim pomoc učiniti mají, když by od nich požádáni byli, však tak, jestliže by jejich vuole k tomu byla učiniti neb nechati. Však na tento spuosob lidé, příslušející k Kunětické hoře, nebudou povinni měščanóm našim pardubským toho mýta dávati, pokudž my svrchupsaný Vilém z Pernštejna neb budoucí dědicové moji jich v držení byli bychom; 157