Božího tisícího pětistého pětmecítmého, království našich uherského a českého desátého. — Ludovicus rex. Zapsáno v potvrzení strmilovských privilegií, jež vydala dne 6. dubna 1747 císařovna Marie Terezie (uloženo v archivu města Jindřichova Hradce). 1) O něm A. Sedláček, Hrady IV., str. 43 a d. 932. 1525 září 22. Budín. Král Ludvík dává obyvatelům městečka Strážova pečeť a právo opevniti se. Vilémovi z Ryzmburka a ze Švihova a jeho dědicům povoluje vybírati clo na silnici od Zwieselu a Nýrska do Strážova; za to musí Strážovští cesty a mosty udržovati v dobrém stavu. My Ludvík, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od urozeného Viléma s Ryzn- berka a s Švihova na Klenovém, hofmistra dvoru našeho,1) věrného našeho milého, abychom městečku jeho Strážovu a obyvatelóm v něm pečeť dáti a tím je obdařiti ráčili, aby věci a potřeby své pečetiti a jí užívati mohli. K jehožto prosbě pro služby jeho věrné a stálé, kteréž nám činil a činiti nepřestává, na- kloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách dali jsme témuž městečku Strážovu a obyvatelóm v něm pečeť takovú, jakž v prostřed listu tohoto jest vymalována, a tiemto listem dáváme, chtíce tomu, aby tíž obyvatelé svrchupsaného městečka nynější i budúcí tu pečeť jměli a jí všecky věci a potřeby své i cizí pečetiti mohli nyní i v časích budúcích.2) Při tom jim obyvatelóm k tomu povolení naše královské dáváme, poněvadž při pomezí německém blízko sedí, jestliže by kdyžkolivěk zto býti mohli, aby městečko to zdí neb příkopy ohraditi a upraviti moc měli, a to bez nás i budúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Také svrchpsanému Vilémovi tuto zvláštní milost, dědicóm a budúcím jeho činíme a jemu v témž městečku clo neboližto mejto vysazujem a dáváme, a to takové, ktož by koli tou silnicí, kteráž jde od Czwizle3) neb od Nejrska,4) k té- muž městečku pracovali, aby takto platili, totiž z každého soumarského koně jeden peníz český, z prostice soli dva peníze, z jednoho strychu žita puol peníze, z velkého dobytka z každého hovada po jednom groši českým, z malého do- bytka po jednom penízi, z nákladu soumarského a kupeckého dva groše, z sudu bílého piva jeden groš, z malých soudkův piva po jednom penízi, z starého piva z polouvozí dva groše, z sudu vína tři groše, z pěšieho jeden peníz, z postavu sukna jeden groš při jarmarku a při trzích z štuku plátna neb z štuku kmentu po jednom peniezi, z čberu ryb jeden groš, z láky malvazu dva groše, a to vše na česko počítajíc, chtiece tomu konečně, aby on Vilém s dědici a budúcími 383