tak, jakožto jiná městečka svých pečetí užívají a užívati mohú nyní i v časích budúcích.2) I chtíce, aby se tím lépe a dostatečněji osazovati a živností svých hleděti mohli, tyto sme další milosti obyvateluom jmenovaného městečka Cer- hovic nynějším i budúcím učinili a dali sme a tímto listem činíme a dáváme: Najprve aby jměli trh téhodní každý úterý a k tomu jarmark roční první čtvrtek v puostě s vosmi dny pořád zběhlými a frajunkem obyčejným, kte- rýchžto milostí svrchupsaní obyvatelé městečka Cerhovic nynější i budúcí požívati mají a moci budú nyní i na budúcí věčné časy, a to bez naší, búdúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijakých překážek. Přikazujíce všem úředníkóm i poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste častopsané obyvatele městečka Cerhovic nynější i budúcí při těch všech svobodách a milostech svrchupsaných jměli, drželi a zachovali bez přerušení pod uvarováním hněvu a nemilosti naší i budúcích králuov našich českých. Však proto chcme, aby toto dání a obdarování naše bylo jednomu každému bez újmy a škody na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali sme přivěsiti. Dán na Budíně v neděli postní, jenž slove Oculi, léta Božího tisícího pětistého šestnác- tého, království našich uherského šestmescítmého a českého čtyrycátého pátého. Ex commissione propria regiae maiestatis. Pergamenový originál, na přeloženém místě poškozený, v archivu města Cerhovic; na pergamenovém proužku visela kulatá znaková pečet z červeného vosku, která jest nyní odtržena. — Na rubu: Collatum. 1) Cerhovice, o. Hořovice. — Připomínají se sice již r. 1275 jako „civitas forensis“, ale ve falsu (listina krále Přemysla II. Otakara ze dne 19. prosince 1275; J. Emler, Re- gesta II., č. 991, str. 416). Tehdy obdržel Cerhovice za svůj díl Sulislav, syn Sulislava z Trnovan. Ve 14. stol. jsou v držení pánů z Cerhovic, ale r. 1390 připojil je král Václav IV. k žebráckému panství (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 97; — J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 989). 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 117. Viz závěrečnou poznámku výše u č. 840. 862. 1516 únor 25. Jindřichův Hradec. Adam z Hradce, hejtman Bechyňského a Vltavského kraje, potvrzuje měšťa- nům z Jindřichova Hradce všechny jejich výsady a privilegia, zvláště svého otce Jindřicha ze dne I. října 1472 (výše č. 427) a svých poručníků ze dne 21. října 1507 (výše č. 739). Ustanovení o svobodném odkazu mění tak, že zemře-li kdo bez poslední vůle, připadne jeho majetek nejbližšímu příbuznému, který však musí být hradeckým měšťanem nebo ze statků hradeckých pánů; není-li ho, rozdělí se pozů- stalost rovným dílem mezi záduší a obec. Majetek zběhlého měštana zůstane třináct neděl nepohnut; nevrátí-li se do té doby odběhlík, zaplatí se z jeho majetku nejdříve všechny dluhy a zbytek připadne vrchnosti. 290