opravovati mohlo, a také znajíc týchž měšťan našich i vší obce k sobě upřímú, věrnú a skušenú poddanost, že se ve všem k předkóm našim, tudíž i k nám věrně, právě a skutečně ve vší povolné poddanosti vždycky zachovávají a po- tom v budúcích časech že se též k dědicóm mým zachovati mají jakožto věrní a dědiční poddaní ku pánóm svým dědičným, z dobrým rozmyslem a s zdravú a rozváženú radú k tomu jsme svolili a mocí listu tohoto jakožto mocný a dě- dičný pán města toho i těch všech gruntuov k tomu přistupujem a svolujem a jim, purgmistru a rychtáři, konšelóm i vší obci, nynějším i budúcím, často- psaného našeho města Hradce na věčné budúcí časy ta jitra naše dědičná i ta miesta a grunty svrchupsané, na kterýchž jsú ten rybník, jménem Holub,3) udělali a nad ním rybníček, jménem Přibyl,4) kterýž jsme my jim z své zvláštnie milosti dali, puokudž jest naše vlastní dědicství, a pod Holubem rybníček, jméněm Srnec,5) kterýž dělati mají, dali jsme a dáváme dědičně tak, aby ty všecky rybníky, jitra i grunty mohli držeti a na ně vodou z těch rybníkuov topiti, puokudž najdále budú moci na dědicství našem. A tuto jim zvláštní mi- lost činíme, aby oni měšťané naši hradečtí, nynější i budúcí, žádného platu nám, dědicóm i budúcím našim z těch jiter, rybníčkuov a gruntuov našich nedávali ani dávati a platiti povinni byli nižádným obyčejem, než ten rybník veliký i menšie dva svrchupsaná s jitry a grunty drželi a požívali a ty všecky puožitky nikam jinam než na opravu města téhož a ku potřebě obecného dob- rého obracovali s vuolí a vědomím naším, dědicuov i budúcích našich, jakž by mohli najlépe a najužitečněji, bez všeliké naší, dědicuov i budúcích našich vše- liké svévolné překážky. Však tomuto chcem, aby on purgmistr, rychtář i konšelé nynější i budúcí města našeho Hradce povinni byli, a k tomu je tímto listem i budúcí jich zavazujem, z těch rybníkuov, luk a gruntuov svrchupsaných aby nám, dědicóm a budúcím našim i vší obci počet řádný a slušný učinili, co kam a nač jsú naložili aneb pro obecné dobré téhož města utratili, aby nám i vší obci téhož města to známo, zjevnie a vědomo bylo, že ti duochodové z těch rybní- kuov nikam jinam najsú obráceni než na opravu města tohoto a pro obecní dobré. Tomu na potvrzenie my Jindřich z Hradce svrchupsaný pečeť naši naj- větší rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. A pro lepší jistotu toho prosili jsme urozeného pána, pana Smila z Lichtnburka a z Bietova a na Vranově a urozených vladyk Štěpána z Počepic a Václava Špetli z Prudic, hajtmana našeho na Hradci,6) že jsú pečeti své podle nás k tomuto listu dali přivěsiti na svědomie, však jim, jich dědicóm a budúcím bez škody. Jenž jest dán a psán na Hradci léta Božího tisícího pětistého šestého v pátek před svatým Tomášem apoštolem. Pergamenový originál v archivu města Jindřichova Hradce, zn. I. A a 7; k listu jsou na pergamenových proužcích přivěšeny čtyři kulaté pečeti, z nichž poslední jest poškozena. — Na rubu: Na Holub, Srnec, Stříbrný. — N°. 15. — Anno 1506. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl jím v letech 1503—1507 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). 105