na mne spravedlivě v tom městečku přicházely a připadaly, jim dávám a mocí listu tohoto propouštím tak a na takový zpuosob, kdož by kolivěk z nich, maje statek svuoj mohvitej i nemohvitý, aby jej mohl za zdravého života dáti aneb na smrtedlné posteli odkázati příteli svému aneb jinému, komuž by se koli jemu zdálo a líbilo, buďto na jiné panství aneb do města kteréhožkoli bez pře- kážky mé i všech mých úředlníkuov, a pakli by kdo z nich bez poručenství a bez kšaftu z tohoto světa sšel a dědicuov po sobě že by neostavil, tehdy ten statek jeho aby podle práva spadl na nejbližšího přítele jeho, odkudžkoli aneb kdež by koli ten jistý přítel jeho byl, avšak ten duom od toho přítele jeho, nechtěl-li by sám osieti tu na tom domu a gruntu, aby mně slušně a hodně osa- zen byl; jestliže by pak po smrti jeho žádný přítel přirozený s dostatečným průvodem v roce pořád zběhlém“) nalezen a optán býti nemohl, tehdy ten všecek statek aby zuostal při obci svrchupsaného městečka Brandýsa, a oni ten statek prodadouce a dluhy, ač by které byly, splatíce, grunt ten osaditi mi slušně mají, a což by po tom osazení více zbylo, to na obecní dobré městečka toho s vědomím mýmb) obrátiti mají. Toto jest pak znamenitě vymíněno, jestliže by kterej z obyvateluov brandýských domu svého opravovati i tudíž gruntuov zanetbával a tak by hospodářství opouštěl a potom prodati chtěl, takového konšelé napomínati mají, přihlédajíce k tomu, aby hospodařil, dělal a opravoval, a nechtěl-li by po jich napomenutí opraviti, mají to na mne neb na úředlníka mého vznésti, aby takový kázní k tomu přiveden byl; a takovému žádnému prodati se nedopustí, leč duom a gruont opraví. Item jestliže by pak takový kterej nedbalec, v tom opustě duom a gruont, i umřel a ten, komuž by on to odkázal, neopravě prodati by to chtěl, že se jemu toho prodaje též nikoli nedopustí, než když opraví, jakož slušeti bude, prodati mu se nehájí tak na ten zpuosob, jakož svrchu psáno stojí. Kterážto milost a dání svrchu obšírně vy- psané poddaným mým měštanuom častopsaného městečka Brandýsa i jich potomkuom a budoucím ode mne svrchupsaného Kundráta z Krajku etc. mají jim a potomkuom jich budoucím v celosti bez pohnutí zdržány býti, aby oni i jich potomci a budoucí toho všeho bez překážky mé i mých všech úředlníkuov radujíce se užívali. Na potvrzení a širší paměť věcí nadepsaných já svrchupsa- ný Kundrát z Krajku pečeť mú vlastní rozkázal sem přivěsiti k tomuto listu vědomě a dobrovolně. Jenž jest psán a dán na Brandýse léta Božího tisícího pětistého patnáctého v středu den svatého Jakuba, apoštola Božího. Originál jest ztracen, opis v I. knize památné města Brandýsa nad Labem z r. 1561 a v soupisu milostí a obdarování, pořízeném městem Brandýsem 6. srpna 1612 (SUA v Pra- ze, odd. SM P 106, B 47). Též v konfirmaci Leopolda I. z 10. prosince 1670 (v archivu města Brandýsa). a) V I. pamětní knize města Brandýsa na okraji připsáno rukou sice jinou, ale ne- příliš mladší: „Každej se sám ptáti má, jestli přítel umrlého čili není“. —b) V téže knize zase na okraji připsáno rukou jinou nežli tou, která psala přípisek, uvedený v předchozí poznámce, ale ještě v 16. stol.: „ale ne s vědomím budoucích pánuov“. 285