Strana 63
CA MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. L 1862. REDAKTOR: A. JAROSL. VRTÁTKO. ŠESTATŘICÁTÉHO ROČNÍKU SVAZEK PRVNI. ŽNT V PRAZE. NÁKLADEM MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO.

Strana 64
Aseneth.1) Román biblický. Podává A. J. Vrťátko. V Jungmannově historii liter. II vyd. uvádějí se na str. 40 pod nadpisem „Romány duchovní“ vedle kněh o Adamu a Evě ještě tři jiní spisové, též v kruhu biblických dějů a osob se pohy- bující. Jsouť to: „Poručenství dvanádcti patriarch synóv Jakóbových, co který z nich synóm a bratřím svým mluvil a poručil jest;“ pak „Kniha Josefa“ a konečně „Assenath.“ První a poslední z nich jsou prvotně řecky psány, a všecky, zvláště pak Poručenství, velmi dávného původu. O knize Josefa čili životě jeho praví se, že do latiny přeložen jest z jazyka arab- ského od bratra Alfuncia (Alphons) z Ispanie. Řecký text „Po- ručenství“ máme před rukama v prvním vydání spisu J. A. Fabri- ciova „Codex pseudepigraphus veteris testamenti Hamburgi 1713," v němž i latinský překlad hist. Aseneth, kterouž poprvé Vincen- tius Bellovacensis ve spisu svém Speculum historiale vydal, obsažen jest; druhého vydání Fabriciova díla od r. 1722, v němž historia Aseneth řecky je podána, nemohli sme se posud dodělati. Překlady české románů těchto, ač zvláště Poručenstvím název ten jen velmi nevlastně sluší, jsou pracovány vesměs na základě překladů latinských. Textů těch latinských rukopisných bude za- jisté více v bibliothékách po vlasti naší. Mně posud jediný takový z věku patnáctého a tedy již dosti pozdní, v bibliothéce musejní 1. D. 9. dostal se do rukou. Jest to foliant papírový o 208 li- stech — sbírka výkladů a řečí sv. Augustina a jiných otcův cír- kevních, jimž na konci od listu 189ho přidána jsou: „Testamenta duodecim Patriarcharum in quibus sunt compertissime et pulchre de christo prophecie quas nuper transtulit magister Ropertus Grossum caput linconiensis episcopus de Greco in latinum" 2). V poručenstvích těchto uprostřed, mezi poruč. Josefa a Beniamina, co doplněk k historii Josefa, nachází se ukryta historia Aseneth. 1) Z rozdílných spůsobů jmena tohoto: Asenech, Asenath, Aseneth — přidržujeme se posledního, jakožto nejstarší, základné v řeckém textu Genesis (XLI. 45. 50 a XLVI 20.) přicházející formy Adsvé9. 2) Slovo „nuper“ táhne se k r. 1242. I tento lat. překlad je pouhý opis.

Strana 65
A. J. Vrťátko: Aseneth. 65 Rukopis český, z 15. století, všechny tři biblické romány v sobě zahrnující, nachází se v bibl. mus. 23. B. 39. Jest na pap. v 12 a bez titulu, jemuž nebožtík Hanka na hřbet, na kus kůže od něho přišité, nevíme odkud, nadpis dal: „Život Patriarcha Jozefa i Aseneth.“ Rukopis tento drží v sobě 207 stránek a má na konci souvěký červeně psaný závěrek: „Tak sú se dokonaly rzeczi dwanadct patriarchuow. Trzetí pondieli po welice noci kdy Buchlowa dobyvali leta panie Tissiczieho Cztyrsteho . . . dessateho Matieg z No . . . Miesta rzeczeny Sup.“ Na místech od nás tečkami vyznačených je nejapně černým inkoustem psáno: „Mage“ a na druhém „wýho.“ Je však dle všeho úplně jisto, že na prvním místě bylo psáno „sedmdessateho,“ jakož již neb. Hanka na cedulce katalogu červeným inkoustem byl vyznamenal. Na předním přídeštném listu je červeným inkoustem novožitným písmem psáno: „Velmi dlouhý čas tato kniha Testamentove XII. Patriarchův, synů Jakobových, výborný čtenáři, v klášteře Sedlecském blíž Hory Kutné zarumovana byla a to od leta 1408. Když ale týž klášter v letu 1714 renovirován byl, mezi zdmi v jednom skladu nalezena byla a mě do rukouch (sic) všechna v deskách shnilá a ošumělá se dostala. Jsa jí milovník dal sem ji do této podstaty přivesti. Leta Páně 1715 dne 25 July. Jakub Marle Měštěnín a ryp han- dlíř v král. Nov. Městě Pražském.“ A pod tím jiný přípis: „Níže psaný tuto knihu koupil v Kutny Hoře od pana Hořičky, zlatníka za 2 zl. On koupil celou biblioteku ze Sedlic. 1788 dne 27. Března Jozef Bláha“ 1). I tento rukopis musejní je toliko přepis v 15 století učiněný. Překlad sám je mnohem starší. Podaří se zajisté později dokázati, že romány tyto, ne-li již v 13tém, tedy ovšem v první polovici 14. století do češtiny byly přeloženy. Jakož Dobrovský o Poru- čenstvích již dobře usoudil, že před Štítným přeložena byla, tak též i my co do spisu o životě Josefově máme patrné důkazy, že Štítnému v českém překladu byly známy. K upravení textu českého vzali sme vedle dotčeného rukop. mus. na pomoc rukp. z bibl. univers. XVII. B. 15, v němž mezi jiným ke konci nacházejí se „Knihy o rodu a o biehu života Joze- fowa o smrti otcze geho y geho sameho y o smrti goho dwanadczti bratrow synow Jakoba Patriarchy.“ Na konci knih těch je závěrek: „Skonaly sú se kníhy o biehu žiwota Jozeffowa y Jakoba otcze geho y o smrti gich obú sebrane z knih Genesis, z knih skla- danie Arabskeho a z knih o Swatbie Jozeffowie. Tu Sobotu przed hodem Ducha Swateho Letha Bozieho (MCCCC) LXV.“ V knihách těchto jsou v skutku všecky tři biblické romány s doplňky z Ge- nesis velmi srostle v hromadu zpracovány. 1) Pravopis v obou přípiscích jsme obnovili. 5

Strana 66
66 A. J. Vrtátko: Přehlížeje hist. lit. Jungm,, brzy dovtípil sem se, že spis tam na str. 114 č. 923 uvedený: „Výmluva o životě Josefově,“ nebude nic jiného, než překlad oběma předešlým podobný. A v skutku život Josefa a historii Aseneth v něm shledal jsem. Zá- věrek na konci rukop. tohoto (XVII E 10) zní takto: „Skonawa sie zywot Yozeffa letha od narozenie bozie° Tisieczie° Cztirzste" osmdesate° pate°. Ten pondiely przed swatu lucij. Amen." Na základě těchto rukopisů, z nichž oba universitní od p. bi- bliothékáře s obyčejnou ochotou mi propůjčeny byly, upravil sem text všech tří spisů, z nichž nejprvé Aseneth zde u veřejnost po- dávám. Snadže poskytné příčiny k vynalezení starších textů českých, v nichž vetché formy jazyka byly by zachovalejší a méně setřelé než v těchto. Latinský text „Aseneth“ z rukop. mus. znamenáme písmenem A., z Fabriciova vydání písm. B.; český musejní od r. 1470 li- terou a, z univers. bibl. (XVII B. 15) od r. 1465 literou ß, a Výmluvu o životě Josefově (XVII E. 10) od r. 1485 lit. y. Jazyk rukop. a je starší, překlad nejčeštější a méně doslovný, opis sám nedbalý. Ruk. co do jazyka mladší, překlad doslovný, opis nejsprávnější. Rukop. v ostatních dvou chatrnější a opis velmi nedbalý. O tiskových, nyní již velmi řídkých vydáních románů těchto z dob pozdějších promluvíme příště. I. Prvnie leto z sedmi let úrodných poslal Farao Josefa, aby shromáždil obilé. I přijel do krajin Eliopolských, kteréžto krajiny knieže bieše Putifar, knieže panoši a rada Faraonova, jehožto dcera bieše Aseneth, krásná nade všecky panny tej země, vší věcí podobná k dcerám židovským: vysoké mysli a hrdá, zhrzejíc všelikým mužem, jiežto také nikdy nižádný muž neviděl bieše. Bieše věže spojena k domu Putifarovu, ve- liká a vysoká, na niežto bieše sien, mající pokojóv přehradných (s. přehraditých; v. přehrazených) deset, z nichžto první ve- liký a krásný, kamením drahým podlážený, stěny kamením dra- hým ozdobeny, ponebie zlaté. Biechu vnitř bohové egyptští, zlatí a střiebrní, jimžto se modleše Asenech a bojieše se jich, a každý den jiem oběti kladěše. II. Druhý pokoj držeše v sobě rúcho Aseneth a jiné okrasy od střiebra a od zlata a od kamenie drahého, a pro- stieradla drahá. V třetiem pokoji biechu všecka zbožie země.

Strana 67
Aseneth. 67 Tu bieše útočišče modlenie jejieho. Jiné (pokoje) panen biechu 1), kteréž jí slúžiechu, krásné přieliš, s nimižto nemluvil nižádný muž ani který pacholík. V pokoji Aseneth biechu tři okna: prvé velmi veliké k východu slunečnému, druhé ku poledni, a třetie na puolnoci. Tudiež bieše lože zlaté, přikryté rúchami zlatohlavovými zlata tkaného z jacinktu, ozdobeno perlami a purpurú a bisem (kmentem), na němž spáše Aseneth sama. Nižádný muž na tom loži nikdy byl neseděl. A bieše sieň veliká okolo domu toho, jejiežto stěna, vy- soká přieliš, kamením úhelným, hranatým udělana bieše. V němžto domu a sieni čtyři brány železné biechu, kterýchžto střiehli vespolek osmnáste (B. osmnadcet) mužóv, najsilnějších mladých oděncuov. Na pravej straně sieni tej bieše studnice vody ži- vej a vyjdúcí, (p. živúcie a vidúcie, A: viuentis et videntis) a vezpod čisterna přijímajícé (—í) její vodu a obvlažujíc (8—í) všecky stromy v tej sieni zplozené a vyvedené, kteřížto krásni biechu a velmi plodni. Bieše Aseneth velika jako Sara, vítězna jako Rebeka, a krásna jako Rachel. III. Poslal Josef k Putifarovi posla, že chce přijeti do domu jeho. Radostně radoval se Putifar a řekl dceři své, že přijede Josef, silný boži, a „chci tě jemu za ženu dáti.“ A ona rozhněvavší se odpověděla, že — „nechci se dáti muži jatému a vězni, ale synu královiči.“ A když tak spolu roz- mlúvachu, přišel jeden, pravě, že Jozef přijel. I prchla Aseneth na svrchní sieň. I přijel Josef, sedě na voze Faraonově, který bieše vešken zlatý, kterýžto vezechu čtyři koni bieli jakožto snieh uzdami (s. šlemi) zlatými. A bieše Josef oblečen v sukni bielú, pře- velmi drahú, a plášč zlatohlavový zlatem tkaný, a koruna zlatá na hlavě jeho. A vuokol koruny bieše dvanadcet kamenóv vý- borných a na nich bieše dvanáste hvězd zlatých a brla (virga) 1) Doplněk dle lat. textů z nichž B má určitě: reliqui septem (t. tha- lami) septem virginum erant. 5*)

Strana 68
68 A. J. Vrtátko: králova v rukú (8. v ruce) jeho a ratolest olivetská (p. olivová) tučného plodu. IV. I vyšli sú Putifar a žena jeho proti němu a poklonili sú se jemu. I všel jest Josef do siení i zavřeli sú dveře sieni. A když uzřela jest Aseneth Josefa, zamútila se jest pro onu řeč, kterúž byla mluvila (s otcem)1) o něm. I řekla jest: „Teď slunce přišlo jest s nebe k nám na voze svém. Nevě- diech, by Josef syn boží byl. Nebo kto z lidí mohl by tak velikú krásu (světlost) poroditi? Nebo které2) břicho ženy ta- kové mohlo by nésti světlo?“ I všel jest Josef do domu Putifarova i zmyli sú nohy jeho. V. I řekl Josef: „Která jest žena ona, která bieše na sieni v okně? Vyndi nynie z domu tohoto!“ Nebo báše se, aby jemu protivna nebyla, jakožto všecky jiné, kteréžto posly své posielachu k němu s dary rozličnými, kteréžto metáše s hněvem od sebe a s bezpravém. I řekl Putifar: „Pane, dcera má jest panna, a nenavidí každého muže, jíž jest nikdy muž neviděl, jedno já a ty dnes. Račíš-li, ať přijde a pozdraví tebe.“ Mysleše Josef, poněvadž nenavidí všelikého muže, nikdy by i jemu odporna nebyla. I řekl Josef: „Poněvadž pannú jest dcera vaše, milujiť ji jako sestru svú 3)." I odstúpila (p. vstúpila „ascendit“) matka jejie, aby přivedla ji, kterúžto postavila před oblíčejem Josefovým. VI. I řekl otec jejie: „Pozdrav bratra svého. Tent ne- návidí všech jiných žen jinde rodilých, jakožto ty mužóv všech.“ A vece Aseneth: „Zdráv buď požehnaný ot boha najvyššieho!" I řekl Josef: „Požehnaj tě buoh, kterýž obživuje všecky věci.“ I řekl Putyfar dceři své, aby jej pocelovala 4). A když to chtěše učiniti, vztáhl Jozef ruku svú a při- ložil (A apposuit B posuit) ku prsóm jejím, řka: „Neslušie to na muže, kterýž se bohu živému modlí a který jie chleb ži- 1) Není ani v A ani v B. 2) Nom. quis venter. 2) A. sicut uxorem meam, B. sicut sororem meam. *) A i B mají „ut oscularetur Joseph.“

Strana 69
Aseneth. 69 vota a kalich nepoškvrněnie pie, pocelovati ženu cizieho rodu, kterážto celuje ústy svými modly hluché a němé, ženu, ješto jie 1) chleb a pie kalich s osobú poškvrněnú a maže se olejem neposvátným. VII. Slyševši Aseneth slova Josefova, zamútila se jest velmi a plakala. I slitoval se Josef, i položil ruku svú na hlavu její, i pochválil ji. A radovala se jest Aseneth v tom po- chválení, a položila se jest na lože své a nemocna byla stra- chem i radostí a činila jest pokánie ot bohóv, kteréžto ctieše, a otřekla se jest jich. I jedl Jozef a pil. A když chtěl od- jieti, chtěl jej Putifar obdržeti (s. zadržeti) jeden den, a ne- mohl. I odšel jest Josef, slibuje osmý den se zase vrátiti. VIII. A vza Aseneth sukni črnú, ješto bieše oděv za- múcenie jejieho, když umřel jest byl bratr její mladší. (A: iunior B: minor p. v. menší). A zavřevši po sobě dveří plakala jest, a vymetala všecky modly své oknem, ješto bieše na puolnoci, a všecko jiedlo své králové psóm jest vymetala, a posula po- pelem hlavu svú a položila se na podlaze (a. na paláci y. nad pavlačí) a plakala hořce sedm dní. IX. A když byl den osmý na úsvitě, když kuři zazpievali a psi sú ščekali: vyhledší Aseneth skrze okno, kteréž bylo na vzchod slunce, (. kteréžto patřieše k východu slunce) viděla nalit hvězda dennice a podle nie otevřelo se nebe a okázalo se světlo veliké. A spatřivši to Aseneth padla na tvář svú na popel, a ai muž sstupující s nebe stál nad hlavú Aseneth. I povolal ji zejmena a ona strachem (v. strachy) neodpověděla. I povolal ji druhé: „Aseneth, Aseneth!“ A ona odpověděla: „Teď (ecce ß. ai) já, pane! Kto jsi? pověz mi. (B. zvěstuj mi, an- nuncia mihi).“ A on řekl: „Já sem kněz domu božieho a knieže zástupu božieho. Vstaň a stuoj na nohách tvých a mluviti budu k tobě. X. A pozdvihla Aseneth hlavy své a tudiež muž všie věcí 1) A: manducantem in mensa eorum panem anchonis et bibentem de spondis eorum calicem enedras calicem occultum, et unguentem se oleo insacrabili,

Strana 70
70 A. J. Vrtátko: podobný k Josefovi, plášč, koruna a berla králova (8. rúchem a korunú i berlú královskú), jehož oblíčej jako blesk, a oči jeho jako paprslkové slunce, (p.; dle y: sluneční) vlasy hlavy jako bleskot (flamma) ohně. A vidúci Aseneth, hruozú pora- žena padla na tvář svú, jížto posíliv anjel a pozdvih, řekl: Slož žíni tuto črnú, jíž jsi odiena, a obklíčenie (cinctorium; a: od oblíčeje, y: a obklíčena, : opásánie) zámutka tvého a (odvrz y.) pytel z bedr tvých a vytřes popel z hlavy tvé a umyj tvář tvú a ruce tvé vodú živú (; ale a: živosti) a připrav se v tvé okrasy a mluviti budu k tobě (dle 8; a: budu s tebú mluviti.) Kterážto, když se jest připravila brzce, vrátila se k anjelovi. Jížto anjel řekl: „Obnaž hlavu tvú (: od čepce, a theristro; Jéotovgov velamentum capitis, quo aestate utebantur) ; nebo panna jsi. Posilň sebe a raduj se Asenach (sic a.) panno (8); neb jmeno tvé napsáno jest v knihách (živých ) a nebude smazáno na věky. A od dnešního dne obnovena jsi a obživena, a jiesti budeš chleb požehnánie, a (nápoj ) píti budeš neporu- šenie, a zmazána budeš olejem (: křižmem, crismate,) svatým. Ai dal sem tě dnes za chot Jozefovi a jmeno tvé nebude viece řečeno Asenath 1) ale (y: jmeno) mnohého útočiště. Nebo pokánie orodovalo za tě k svrchovanému bohu. A ty jsi dcera najvyššieho, panna veselá, smějící se vzdy a skrovná2)“. A když tázala (p. tázaše) Aseneth anjela jmena jeho, odpověděl: „Jmeno mé napsáno jest prstem božím v knihách najvyššieho a všecky věci, kteréž v těch knihách psány jsú, nevymluvné sú, aniž (a: na člověka smrtedlného slušie) přislušie člověku smrtedlnému slyšeti nebo praviti jich." XI. A řekla Aseneth, držéc kraj plášč (p: pláštie) jeho: „Ač nalezla sem milosti v očí3) tvú, (a. Jestli že sem nalezla milost před očima tvýma) posaď se (: nyní) maličko na lože toto, na němžto nižádný nikdy neseděl, a připravím tobě stuol.“ I řekl angel: „Přines brzo.“ I postavila a položila před ním 1) Hieronymus nomen Aseneth ruinam interpretatur. Pozn. vyd. lat. textu. 2) Avšak text latinský: quae est filia altissimi. Přehláskou místo očú. 3)

Strana 71
Aseneth. 71 chléb a víno chutné, zelé staré a stuol nový. I řekl anjel: „Přines mi i plást strdi.“ A když ona zamúcená stáše, (proto . γ) že plasta nejmějieše (neměla a γ), řekl k ní anjel: „Jdi do pivnice 1) tvé, a (ß. 7) nalezneš plást strdi na stole tvém." I nalezla plást (ß: — stkvoucí jakožto snieh a: — strdi biele velmi čisté) a vuoně jeho (a: velmi) chutna. I řekla Aseneth: „Pane, neměla sem plastu strdi, ale řekl jsi ústy tvými svatými i stalo se jest, ano i vuoně jeho jako dýchánie úst tvých.“ XII. I zasmál se anjel rozumóm Aseneth (p: ulyzl se jest nad rozumností) a ztáh ruku dotekl se hlavy jejie, řka: „Blahoslavena jsi ty, neb opustila si modly a uvěřila jsi v boha jednoho: (a: živého) a dobří přicházející ku pánu bohu svému (y: tvému) v pokánie, nebo jiesti budú z toho plastu, který sú zplodily včely rajské, berúce z úst ruoží ráje božieho (s věrněji dle lat. textu: kterýž učinily sú včely ráje božieho z rosy ruoží v ráji — quem fecerunt apes paradisi Dei de rore rosarum in paradiso; a. omylem: de ore m. rore). A z toho jedic všickni anjelové boží. A ktož kolivěk z toho budú jiesti, živi budú na věky. (: věrněji dle lat.: „z něho jedli by, ne- zemrút na věky;“ quicunque ex illo comederint, non morien- tur in aeternum). A vztah ruku svú, ulomil maličkú částku tej strdi a snědl on, a ostatka podal v ústa Aseneth. I řekl: „Ai, jedla jsi chleb (a přidává: nebo pokrm) života a mazána jsi křižmem svatým, a ot dnešnieho dne tělo tvé obnoví se, a kosti tvé zdrávy budú, a síla tvá bude bez pohnutie, a mla- dost tvá starosti neopatří, a krása tvá nepomine (8. věrněji: „nepohyne“ non deficiet), a budeš za hlavné město ustanovené (nepochybně omylem m. ustavené; : vzdělané, metropolis aedi- ficata) všem utiekajícím k menu pana boha všemohúcieho krále věkuov.“ XIII. A ztáhl ruku a dotekl se plastu, kteréhož bieše ulomil. A ihned byl vešken celý jako kdy dřieve. A ztáhl ruku svú pravú, dotekl se prstem svým ukazujícím kraje strdi, 1) cellarium.

Strana 72
72 A. J. Vrtátko: kterým stáše k východu slunce (. věrněji: „patřícieho proti východu“ prospicientem versus orientem). A odtáhl prst svój k sobě a přivedl jej na krajinu plastu (: na kraj plastu), jímž bieše obrácen k západu slunečnému. A cesta prsta jeho obrá- tila se v krev (a: stránka prsta nepochybně změnou opisovače z překladu, v němž zprávné „cesta“ četl za „čest ta t. j. část ta. Text lat. „et via digiti —“). A ztáhl ruku svú po druhé a do- tekl se krajem (s: vrchem, summitate digiti) prsta svého plastu strdi [při částce patřície k půlnoci a táhl jej na kraj] kterým ku poledni obráceno bieše, a cesta prsta jeho v krev se jest obrátila, hledieše na to Asenech 1). I řekl anjel k nie: „Patř na tento plást“. A vyšlo z plastu včel množstvie bielé, jakžto snieh, a křídla (a: křídle) jich zla- tohlavova jakožto jacinkt. I osedly Aseneth ty včely a púštiechu (7) med v ruku jejie a jedly sú jej. (. doslovně: I obklíčily sú Aseneth všecky a dělachu v ruku jejich plast strdi a jedly sú z něho). A anjel řekl včelám: „Otejděte do miesta vašeho. (: věrně: „Jděte na miesto vaše“ ite in locum vestrum.) I braly sú se všickny na vzchod slunce do ráje. I řekl anjel: „Tak budú všecka slova, která sem mluvil k tobě dnes.“ A třetie ztáhl ruku svú anjel (a) dotekl se plastu. I vstúpil jest oheň z stola a sniedl jest plást a stola se nedotekl. A vuoně zapálenie plastu sladká velmi stala se jest (8. učiněna jest). XIV. I řekla Aseneth k anjelu: „Pane, mám sedm pa- nen, které sú vychovány se mnú z mladosti méj a jedné noci se mnú urodily sú se. Povolám jich a požehnáš je (By: jich) jakož jsi i mne požehnal.“ A těch anjel kázal povolati i dal jim požehnánie takto: „Požehnaj vás buoh najvyšší, abyste byly jakožto slúpuov sedm města útočiště.“ I přikázal anjel Aseneth, aby odnesla stuol, a když se brala, aby stuol odsta- vila, odšel anjel od očí (je)jich. A vrátivši se viděla, jakoby vuoz ohnivý v povětří vyšel 2). 1) aßy zde porouchány. Doplněk [ ] dle B. Zde všecky tří překlady od latinsk. textu B odstupují: „vidit sicut

Strana 73
Aseneth. 73 XV. A když modléše se Aseneth, aby odpustil jí, že tak směle mluvila jest s ním, tudiež jeden mládenec z služebníkóv Putifarových pravieše [a] řka: „Ej Josef boží (: „boží syn,“ dle A: Dei fortis — mělo by býti: „boží silný.“) jede (p. „jde“ venit); již (s: zajisté) předjiezdce jeho u vrat (p: brány) sieni naší. Chvátající brzce Aseneth sešla, a stála na paláci domu (hypodromio; ß i y: na pavlači). A když všel Josef do sieni (atrium; tak piy; a: do domu) pozdravila jeho Aseneth a řekla praviecí jemu tu řeč, kterú anjel byl s ní rozmluvil, a zmyla nohy jeho. Na zajtřie prosil Josef Faraona, aby jemu dal Aseneth za manželku. I dal ji jemu Faraon. A vstavil jim koruny zlaté, najlepšie, které jest měl, a kázal se jim vespolek pocelovati, a učinil jim svatbu a hody velmi veliké až přes sedm dní, a přikázal, aby diela žádný nedělal, donidž ta svatba stojí (: „aby nižádný nedělal diela ve dnech svatby“ — ut nemo faceret opus in diebus nuptiarum Joseph). I nazval Josefa synem božím a Aseneth dcerú najvyššieho. I urodila sta se Josefovi syny dva (tak ß; a: urodili sú se), dřéve nežli hladná leta přišla. I převzděl prvniemu Ma- nases, a to se miení zapomenutie, a řka: „Zapomanúti mi ká- zal hospodin prací mých a domu otce mého.“ A druhému pře- zděl Efraim, ješto se miení rozplozenie, a řka: „Ruosti kázal mi hospodin v zemi chudoby méj." XVI. 1) Leta druhého hladného, měsiece druhého, dva- mezdcietmý den měsiece (text: vigesimo primo) přišel Izrahel nebo Jakób do Egypta se vším svým pokoleniem, i bral se do krajiny Jesen. Uzřevši Aseneth Jakoba divila se jemu, že sta- rost jeho byla jest krásna jakožto mladost ( přidává ze své- currum quatuor equorum procedentem versus orientem in coelum." Chybou zajisté přepisovačovú nejdále odchyluje se a: „viděla, jako když keř ohnivý v povětří vyšel;“ s správněji: „jakoby vuoz ohnivý v povětři šel; y: cele jako p, jen m. „šel“ podává: „vyšel.“ Text A je zde porouchán, přestávaje náhle slovem „currum.“ Vincentius Bellovacensis, podávaje ve svém díle Speculum historiale ponejprv lat. text Aseneth, praví, že část tato vzata je z Malé Genesi.

Strana 74
74 A. J. Vrtátko: ho: mladost jeho"). Bieše hlava jeho velmi biela, jako snieh, brada na prsiech ležiecí (barba candida), oči jeho bliskotné (fulgurantes; ß: stkvúcie), a žíly (nervi) jeho i plece i ramena silna; kolena, stehna i nohy jakožto obra. A pochválil jich v boze ( „požehnal jest jim,“ benedixit eis) Jakob a pocelo- val jich. A vrátili se po obědě Josef a Aseneth do domu svého a Levi a Simeon s nimi. XVII. A když uzře syn Faraonóv Aseneth v domu otce svého chodieti (8: protulující se, deambulantem, y: chodiecí), zapálil se v kráse jejie i mluvieše k Levi a k Simeonovi, aby zabili Josefa, a aby měl ji za ženu, kterážto jeho měla jest býti 1), a že by chtěl dáti jim zlata a střiebra dosti (B. mnoho multum). A oni nepozorovali (8: nešetřili sú) řeči jeho. I počal syn Faraonóv žalovati na Josefa před bratří jeho, Dan a Gad (ß: bratřím Danovi a Gadovi), a ta biešta synové dievek2) (v přidává: „robotných“), pravě, že slyšal ( i v; a: slyšel) Josefa, an praví před Faraonem (otcem mým), že by po smrti otce svého (Jakoba), chtěl vás zkaziti, aby nedědili s bratřími svými, protože by byli synové dievčí (: dievek; 7: dievačcí) a jeho že sú prodali Ismahelitóm a záviděli biechu jemu. I radil jim, aby zabili Josefa a on že chce zabiti (: že by zabiti chtěl) otce svého Faraona, kterýž bieše právě jako otec Josefóv. XVIII. A když to chtiel učiniti v noci, nedopustili jemu strážní otce jeho, aby všel k němu, řkúce: „Otce tvého bolela jest hlava, a nynie spí, a přikázal nám, aby žádný k němu nevchodil (B: nevcházel), ani také syn jeho prvorozený.“ Tento syn přijav k sobě padesát mužóv oděných, bral se v stráž (8: šel jest na miesto záloh „perexit ad locum insidiarum“), 1) a „aby — býti“ doplněk dle . A přidává „et eum vendidissent hysmahelitis et inviderunt.“ Text A vypustil omylem po slovci ancillarum celé místo: „dicens se audiisse Joseph, dicentem apud Pharaonem, quod post mortem parentis sui destrueret eos, ne essent heredes cum fratribus suis, eo quod essent filii ancillarum“ přeskočiv okem od prvního ancillarum k poslednímu, a tudíž i za prvním ancillarum slovce Jacob vypustiv.

Strana 75
Aseneth. 75 kdež biechu Dan a Gad s mnohými mužmi oděnymi [chybí v lat. textu. Fabric.], nebo tudy měli sú (. miejieše) jeti Josef a Aseneth s šesti sty mužmi (a 8; ale y: muži) a ti všichni z tej zálohy (a omylem: „žaloby;“ s: kteří všickni od těch z zálohy „qui omnes ab insidiis“; A má: "ab insidiantibus“) zmordováni sú kromie jediného muže, (8 zprávně: „kromě muže" dle A: praeter virum, qui.) který utekl jest k Simeonovi a k Levi. Ale Aseneth ujela na voze a s ní Benjamin. Simeon pak a Levi, pojavše všecky, ktož sú s nimi byli (8: biechu) oděnce, honili je a velnuli v ně brzce (irruerunt in eos subito, : obořili sú se na ně v náhle, v omylem: a vel- mi), a mnohé zamordovali (: zbili sú). Ale Dan a Gad skryli sú se v húští třstie. (B: in densitate calami, A: „thala- mi“ chybně, správně, a jen: huščij). XIX. Po tom boji, již prvé položeném, Benjamin sedě na voze s Aseneth, vida syna Faraonova, an jede proti němu, (: přicházejícího proti sobě), aby vzal Aseneth, kámen na po- toce popadl i ranil jej v levú stranu hlavy, až s koně na zem upadl jako mrtvý. (: z potoka pochopiv, udeřil jest jeho v šíji levú a srazil jeho s koně na zemi jakožto mrtvého). Potom vida Benjamin Simeona a Levi, ani jdú ku pomoci, posílil se. Ti hledachu Dan a Gad bratří, aby je zmordovali, jichž jest hněv ukrotil. Ti zdvihše (y) syna Faraonova od země, umyli sú ránu jeho a uvázali sú [ji] 1). I vedli sú jej k otci jeho Faraonovi a tyto všecky věci pověděli. A on poděkovav jim, že sú nezabili jeho. Ale třetí den umřel syn Faraonův od (tej) rány. A Faraon nemnoho potom umřel jest žalostí 2) smrti syna svého, maje sobě let devadesát a devět. I ostavi královstvie své Josefovi, který kraloval jest miesto dietěte (: za dietě „pro puero“) v Egyptě let osm a třidceti (tak i 7; ale : „čty- řidceti a osm“ zprávně dle lat. textů). A potom dal korunu 1) a s má: uvázali sú jeho, et ligaurunt eum dle textu mus.; Fabric: li- gauverunt eam t. plagam. 2) p dolore mortis filii sui a ale: „ex dolore filii sui."

Strana 76
76 A. J. Vrtátko: Aseneth. synu Faraonovu, který ještě prsí požíval, (s věrněji: „kterýžto bieše u prsí“, qui erat ad ubera), když jest byl umřel Farao. A Josef byl nazván otcem [jeho] 1) v zemi Egyptské. Poznamenání. Český text a není na kap. rozvržen a nemá tudíž i nadpisů kapitolních. My jej rozdělili dle rozvržení u Fa- bricia, ač ne přirozeného, ale k vůli snadnějšímu dovolávání. Text má následující nadpisy kapitol: Kap. 24. Z knih o svatbě Josefově. O kráse a o pýše a o přípravách Aseneth, a o jejiem pokoji. Kterak přijel jest Josef do domu Putifarova a byl kázal Aseneth z domu vyhnati, a kterak potom s ní mluvil jest. Kterak Josef utiešil jest Aseneth. O jejiem pokání a o divném vidění, a o otdanie jejiem Josefovi skrze anjela bozieho. Kterak jest Aseneth pobiedila anjela, aby jedl. A o plástu strdi, kterak se jest s ním anjel divně obieral, o včelách rájských a o jich i o plástu zmisaní. Kterak anjel, k prosbě Aseneth požehnav sedmi pannám jejím, i odšel jest preč a o skonání svatby. (Zde přeru- šena historie Aseneth již na konci kapitoly a v násled. kap. vypravováním z Genesis a z „arabského“ skládání o Životě Josefově.) O Aseneth, kterak se jest divila Jakobovi a kterak ji zamiloval syn kraluov a proto navedl bratry některé Josefovy, aby zabili Josefa a on zabíti chtěl otce svého, aby sám kraloval. Kap. 40. O zabití syna králova a o smrti Faraonově. — Kap. 39. Kар. 28. Kap. 27. Kар. 26. Kap. 25. 1) „jeho" dle A: pater cius, B: Pater in terra Aegypti.