V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZSKU. 229 dictorum Judaeorum, ubi nunc agnoscuntur (sic!) ipsorum sepulturam, 1526. erga Hanussium braxatorem pro sex sexag. gr. Slovo nunc svědčí pa- trně, že tu hřbitov nebyl od starodávna, nýbrž od novějšího času. Druhý pak zápis jest z r. 1526 fol. 159. Školníci židovští, Juda Kapřík, Tobiáš a Librmon Židé, koupili k obci židovské zahradu pro pocho- vávání mrtvých podle jich první zahrady, kdež Židé pohřeb mají, od Víta Červenky, koželuha za 25 kop. — Že zahrady, z nichž se tento hřbitov židovský skládal, náležely jindy obyvatelům křesťanským, o tom nepřímo svědčí také zpráva ve Starých letopisích českých k roku 1518 (str. 414), dle níž musili Židé »z zahrady a z lázně« (to jest lázně židovské pod nyn. č. žid. 12.) odváděti jistý plat roční k obci Staroměstské]. Za Židy na straně půlnoční až ke břehu řeky Vltavy a na straně východní až ku klášterům sv. Kříže většího a sv. Ducha byl dosti velký počet domů křesťanských, skoro vesměs jen malých, kterým se jako ve starší době říkalo v Podžidí nebo právě jen za Židy. V rozložení jich mnoho se toho času nezměnilo. Toliko neděje se více žádná zmínka o zdi městské v těch stranách, která jindy některé z nich blíž břehu Vltavy od ostatních dělila, i podobá se na jisto, že ty doby již celkem byla zmizela. Též zmizely odtud zlopověstné ham- pejzy pobořením od obecného lidu proti nim horlícího, hned v prvních dnech bouří po smrti krále Václava (1419). Starý hampejz tak zvaný (žid. č. 208) připomíná se následkem toho ještě roku 1440 co pusté městiště. Paměť jich zachovala se toliko v názvu blízké odtud ulice židovské, která se totiž podnes nazývá ulicí hampejzskou. Tomek, Dějepis města Prahy, VIII., str. 145—146. 371. Poměry společenské Židů Pražských 1420—1526. 1526. Vedle křesťanského obyvatelstva Prahy zaujímali Židé (v době 1420—1526) co zvláštní obec sídla svá od ostatních oddělená na Starém městě Pražském, kdež přibylo jim něco prostranství získáním místa pro hřbitov v bezprostředním sousedství svém. Naproti tomu pozbyli starodávného hřbitova svého čili tak zvané zahrady židovské s domy k ní přistavěnými na Novém městě. Za to nejspíše směli si tehdáž koupiti domy v Jámě, ano i zříditi školu židovskou při nich jak na svém místě pověděno; při čemž však dlouho nezůstalo. Držení domů v jiných částech měst Pražských nebylo Židům dovoleno. Jen jedna ještě výjimka stala se nedlouho potom, že totiž roku 1489 král Vla- dislav dal povolení Angelinovi Židu lékaři, jehož služeb užíval při dvoře svém, aby si směl koupiti dům v Menším městě Pražském a