288 K HISTORII ŽIDŮ 1537. darumben ersucht und unsers Beschaids darinnen zu gewarten; aber aus was Anstiftung und Zuthat dise und dergleichn Newigkaiten und selbst aign Furnembn geschehn, seind wir zum Tail in Erfarung kum- ben, lassen’s bis zu seiner Zeit berueen. Jedoch nichts weniger ist an dich unser ernstlicher Beuelh, darob zu sein und zu uerfugen in Zeit deiner Pfandsinhabung baider Furstenthumber die Judischait ausser- halb unsers Vorwissens und Zugebens one sonder genugsam Ursachn nit zu belaidign, viel weniger auszutreiben, sonder, wo was ainer aus derselben Judischait verwircht, uns notdurftiglich zu berichten, wissen wir uns der Pillichait nach wol zu verhalten. Kain anders beschehe, ist unser ganz ernstlicher Willen und Mainung. Geben auf unserm ku- niglichn Schloss Prag am vierten Tag des Monats Septembris anno oc. im XXXVII, unserer Reiche des römischen im siebenten und der an- dern aller im ailftn. Archiv místodrž. v Praze. Kais. Befehle 1536—37. Sv. XVII., ƒ 192. 1537. 426. Král Ferdinand biskupovi Vratislavskému, aby Židé z knížetství Opolského nebyli vypovídání bez vě- domí a vůle královské. Na hradě Pražském, 4. září 1537. (Něm.) Arch. místodrž. v Praze. Kais. Befehle 1536—37. Sv. XVII., f. 193. 1538. 427. Král Ferdinand Krištofovi Hasišteinskému z Lobkovic: poněvadž pro některé různice mezi ním a Židy v Udlicích jeden Žid byl utracen, aby ostatním, kteříž by pod ním býti nechtěli, bylo volno se vším majetkem pryč se odebrati. Na hradě Pražském, 26. března 1538. Krištofovi Hasišteinskému z Lobkovic oc. Urozený, věrný náš milý! Jakož jse mezi tebú a Židy tvými v Audlicích některé ruoznice zběhly, tak že jest skrze to jeden Žid utracen a konec svuoj vzal, i obávajíce jse jiní Zidé tvoji, aby snad skrze to napotom také, jso c od někoho k tobě obžalováni, takových těžkostí na se nedočekali: i prošeni jsme od některých Židuov poníženě, abychom psaní učiniti a poručiti ráčili, kteříž by Židé pod tebú tu v Audlicích býti nechtěli, aby jim statky jich, kteréž pod tebú mají, prodati a speněžiti i také dluhy zvyupomínati a odtud preč svobodně s tím se vším jim se od- stěhovati dopustil. I poněvadž nám všickni Židé v království Českém naležejí a k tomu slušné věci žádají: protož poroučieme přikazujíc, aby ty každému z těch Židuov, kteříž by pod tebú zuostati nechtěli, jakž vejš dotčeno, statky jich prodati, dluhy od lidí vyupomínati a odtud svobodně preč se odstěhovati nezbraňoval a proti tomu nebyl. Kteříž