V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZSKU. 493 My Maximilian Druhý z boží milosti volený Římský císař, po 1567. všecky časy rozmnožitel říše a Uherský, Český, Dalmatský, Charvátský král, arcikníže Rakouske, markrabie Moravský, Lucemburské a Slezské kníže a Lužický markrabie. Oznamujem tímto listem naším, že jsou na nás starší Židé Pražští i na místě vší obce židovské v království Českém vznesli a ukázali hodnověrný vidimus majestátův a listův na pergaméně slavné paměti císaře Ferdinanda, pana otce našeho nej- milejšího, též druhý list krále Vladislava na papíře, v kderýchž se nachází, že oni Židé mají výsady, práva a obdarování od císařův a králův Českých, předkův našich, i také ode vší země království Českého pod pečetí zemskou, aby nebyli vytištěni a vyhnáni z Prahy a z koruny České na budoucí věčné časy: poníženě prosíce, abychom jim jejich takových obdarování, vejsad, práv od předešlých císařův a králův Českých jim daných milostivě potvrditi ráčili. K jejichžto ponížené a pokorné prosbě nakloněni jsouce s dobrým rozmyslem naším, s raddou věrných našich milých, mocí královskou v Čechách tuto jim milost jsme učinili a tímto listem činíme: aby ti Židé, kteří na ten čas v království Českém jsou a byt svůj mají, zde v zemi s ženami a dítkami, též potomky svými zůstali, handle a obchody své v slušných a hodných věcech bez falše a těžkostí lidských provozovali; však žádných cizích a neznámých Židův mezi sebe mimo ten počet, což jich nyní jest, bez jistého povolení našeho neb dědicův našich, králův Českých, více nepřijímali; i toho jim dopouštějíce, aby domy své, kteréž jsou jim z dopuštění božího ohněm ke skáze přišly, zase stavěti a opatrovati mohli, a kromě těch žádných více od křesťanův, též bez povolení našeho a dědicův našich, králův Českých, nekupovali, v handlích a obchodích svých se všelijak náležitě a pokojně chovali a žádných, jakž dotčeno, falší a podvodův nebo jakých vejstupkův proti křesťanům se v ničemž nejmenším nedopouštěli a bez ouhony se chovali. A protož přikazujem všem poddaným našim ze všech stavův království našeho Českého a zemí k němu příslušejících i jednomu každému zvláště, jakého by řádu, stavu a důstojenství byli, abyšte Židy v tomto království při této milosti naší císařské jim učiněné měli, drželi a neporušitedlně zachovali, v živnostech, handlích a obchodích jejich jim žádné překážky nečinili ani komu jinému činiti nedopouštěli pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské i skutečného trestání avšak týmž všem Židům někderé artikule, podle kterých se říditi, spravovati a je zachovávati a držeti pod skutečným trestáním povinni budou, vydati poručiti ráčíme, podle kterýchžto artikulův jestliže se poslušně chovati a ty držeti (jakž tím povinni býti mají) budou, tehdy jim další milost učiniti ráčíme. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou