198 K HISTORII ŽIDŮ 1506. 327. Židé v Praze při ohni. 1506. Dne 3. června hořelo na Novém městě na Karlově. Větší však druhý oheň vznikl krátce potom dne 17. června v ulici Flašnéřské, která od toho později dostala jméno ulice Spálená. Vyhořelo více než dvacet domů po obou stranách na dolejším konci blíž Starého města, z nichžto ještě r. 1511 některé připomínají se co spáleniště. Chváleni jsou zvláště Židé, že nejvíce pomáhali hasiti. Tomek, Dějepis m. Prahy X. str. 229. 328. Jan z Šelnberka a z Kosti, nejvyšší komoří králov- ství Českého, a jeho manželka Johanka z Krajku ustanovují artikule, dle nichž se Židé jejich v Mladé Boleslavi říditi mají. Bez vrchnostenského povolení nesmějí Židé lidem půj- čovati peníze, všechny půjčky musejí býti zapsány v rej- stříku; žádný nesmí týdně z kopy grošů více úroků bráti nad tři groše; bez vrchnostenského povolení nesmějí přechová- vati cizích Židů, a ani řemeslo ani obchod nesmějí jinak pro- vozovati, než jak jim povoleno. Ostatní ustanovení týkají se způsobu půjček a soudních řízení. 11. února 1507. 1507. Tento zápis o Židy vepsán jest v tyto knihy z rozkázání JMti pána léta a dne předepsaného. L. 1507 ve čtvrtek po sv. Školastyce tento řád učiněn jest z roz- kázání urozeného pána Jana z Šelmberka a z Kosti, nejvyššího ko- morníka královstvie českého, it. urozené paní paní Johanky z Krajku, pánuov našich milostivých JMtí, kterak se Židé zde v Boleslavi pod JMtí zachovávati mají. It. Žádný Žid v Boleslavi nemá puojčovati lidem JMti bez povo- lení a vědomí JMtí ničehož. A dadí-li JMt k tomu komu k půjčce své povolení, to se má též zapsati registry, jakož níž psáno stojí, před těmi osobami. It. ktož by jináč puojčil a registry nepokázal, propadne po- kutú níž psanú. It. Na kradené věci žádný Žid nemá půjčovati poddaným JMtí a služebníkuom pod touž pokutou. It. Lidem osedlým a služebníkům JMtí půjčíli který Žid co, nemá více bráti než s jedný kopy grošův tři peníze do téhodne, a půjčí-li který Žid cizím lidem, s těmi se smluvě o lichvu jakž kto můž, ale proto toho dne prve nežli Žid půjčí, má přijíti s tím, komuž má puoj- čiti, buď člověku neb služebníku JMtí nebo cizím a i s rukojměmi, jestliže by je měl, k purkmistru. A purkmistr má jej Žida i dlužníka i rukojmě zejména zapsati, tak jakž puojčka svědčí, a který den se to