232 K HISTORII ŽIDŮ 1526. tandléřství. V osmi letech výše zmíněných jmenují se dva židovští kupci a dva hokynáři mezi majiteli domů židovských. Naproti tomu Židé požívali velkých výhod tím, že křesťanům nebylo dovoleno půj- čovati peněz na úrok, ježto pokládáno to bylo za lichvu, Židé pak měli v tom plnou svobodu. Protož půjčování peněz bylo mnohým z nich výhradnou, jiným aspoň částečnou živností velmi výnosnou. Páni, ze- mané, měšťané a jiní lidé, kteří potřebovali peněz cizích do času, byli v tom odkázáni na Židy, aby od nich vypůjčovali, jestliže nechtěli statky své zavazovati věčnými platy, kterých škodlivost čím dále tím víc se uznávala; neb jen ten způsob půjčky byl obvyklý mezi křesťany. V letech 1497—1500, ze kterých se nám zachovala zvláštní pamět o půjčkách takových, bylo více než 40 rozličných rodin židovských, od kterých si tehdáž osoby nejrozličnějších stavů z celé země peněz vypůjčovali. Zvláště často jmenuje se mezi nimi Žalman Hořovský Žid Pražský se synem svým Majerem a zeti třemi, z nichž jeden též se jmenoval Majer, jiný Enoch a jiný Elchan, podobně Žid Hošek, Žid Josef, Izrael a Izaak bratří, Žid Jakub Písecký, Samuel a synové jeho Lazar a Abraham, též Šalomoun i také Šimon Žid z Malé Strany, totiž onen, jenž po 17 let měl dům v Menším městě v ulici Strahovské, jak níže zmíněno. Lze asi tyto pokládati za nejbohatší mezi Praž- skými Židy. Židé půjčovali peníze buď na základy nejrozličnějšího způsobu, buď na listy čili úpisy dlužní. V případu druhém požívali zvláštního zabezpečení tím, že dopomáhání práva, když se zakládalo na listě dluž- ním, proti osobám jakéhokoliv stavu, panského, zemanského i také městského, příslušelo k soudu purkrabí Pražského, tedy královského úředníka, kterému záleželo na hájení jich co příslušníků komory krá- lovské. Ustanovení to pocházelo z dávného času, jmenovitě aspoň již za času krále Václava IV.45) Úrok čili lichva, jak se obecněji říkalo, byla vysoká. Když se roku 1439 obec Novoměstská za příčinou útrat na poselství ku králi Albrechtovi vypůjčila dvadceti kop grošů od Žida Lazara, bylo vyjednáno lichvy 10 grošů za každý týden, což činí do roka 431/3 ze sta. Obyčejně však se toho času platilo po groši z kopy do téhodne, což činí ročně 862/3 ze sta. Později klesla tato lichva o víc než o polovici, tak totiž, že obyčejně šly z kopy na týden 3 pe- níze, což by bylo 371/7 ze sta. Ale k tomu přicházely často tak zvané 45) Svědectví o tom nachází se v knize Staroměstské od roku 1417 f. 74, kdež r. 1427 Vikéř z Myšlína, někdejší purkrabí hradu Pražského, který jím byl od r. 1406 až do 1420, praví, »kterak on v tomto úřadu, když jest byl purkrabí Pražským a Židům podlé jich listóv dopomáhal práva k jich dlužníkóm«, v jistém případě se zachoval.