V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZSKU. 503 wöllet alspald allen Juden unsere Perkstädt verpieten, auch wo einer 1568 oder mehr uber solch Verpot bei denselben betreten wurde, dieselben einziehen und was gegen ihme furzunehmben, uns mit eurm räthlichen Guetbedenken auf die Hofcammer berichten. Geben in unser Stadt r. 1603 pasení koz na parkáně zakázáno.) Také překáželi jim konšelé ujímati se těch řemesel a obchodů, které od sousedů provozovány byly, i zůstaveno bylo důmyslu židovskému, aby kromě lichvy, kterou provozovali téměř všichni Židé, jiné prameny výživy vyhledávali. Bohatší z nich měli rozsáhlé spojení obchodní za hranicemi, kupujíce cizozemské zboží střižné, zbraně, slané ryby, jižní ovoce, sladká vína, jiní zas prodávali skla, krátké zboží kovové i kožené, nástroje hu- dební i veteš. V knihách smluvních čteme často o značných sumách, které Ko- línští Židé zahraničním firmám byli dlužni. Roku 1572 táhli se Norimberčané Sebald Airar a Baltazar König k pozůstalosti po Sťastném Židu pro dluh 1000 zlatých. Roku 1583 byl Mojžíš Benátský dlužen Martinovi Selingovi v Lukově (v Dolní Lužici) 400 zl. Josef Žid Krištofu Weissovi v Solnohradě 422 zl., a téhož roku vyplaceno z pozůstalosti starého Viktorina Žida Janu Braunovi v Solnohradě 204 zl. a Donatu Götzovi v Kleve (v Porýní) 253 zl. Roku 1611 platil Izrael Mo- ravec Bartoloměji »Podesta« v Modeně vlašské 389 zl. Bavorští pláteníci v Lands- hutu měli r. 1614 u Šimona Isákova 727 zl. a po roce pak 1009 zlatých. I s Ji- hlavou, Vídní, Lincem i Šteierem měli Kolínští Židé spojení, a to vše svědčí o rozsáhlém jejich velkoobchodu. Prodávali pak buď ve svých domech, aneb jezdili po trzích výročních a mívali vlastní své potahy, jakož téměř v každém domě jejich marštale byly. Od konce 16. století nastala velká kyselost proti Židům, když dali se do pokoutního prodeje masa. Dle úmluvy z r. 1572 směli Židé pro svou potřebu masa míti čtyři své řezníky, který z nich by však maso z města na prodej vy- nášel, ten měl pobráním masa a pokutou kopy gr. č. trestán býti. První vykro- čení z tohoto závazku způsobila správa zámku Kolínského, když zamluvila sobě u Židů zadky a droby dobytka u nich poraženého pro zámecké služebnictvo i krmení loveckých psů cizozemských. Totéž pak činila správa císařského zámku Poděbradského. Toho použili Židé záhy na svůj prospěch, skupovali u vůkolní šlechty dobytek, napořád ho bili a pod záminkou jízdy do Poděbrad rozváželi zadky hovězí a skopové po vůkolních vesnicích, ba i hostinské domy v Kolíně dávaly si od Židů za tmy noční masa donášeti. Tím pak přišli Kolínští řezníci na veliký úpadek, velký díl jich musili řemesla nechati, výsadní krámy své pro- dati a pak s nouzí a bídou se potýkati. V té příčině šly v letech 1595—1615 časté žaloby konšelů na Židy k úřadu císařské komory, potom k samému císaři Ma- tiáši, jejž 23. října roku 1615 písemně prosili, aby stará privilegia cechu řezni- ckého obnovil a rozšířil na ochranu proti těm »Židům fortelným a obmyslným«. Konšelé také bedlivě k tomu přihlíželi, aby křesťané, mimo obchod, s Židy se nestýkali; proto zakazovali křesťanům, aby Židům sloužili, pod jejich krovem spali, ba pradleny ani jejich prádlo přijímati nesměly. V čas moru zakoušeli Židé veliké protivenství, neboť vždy se jim dávala vina, že ze svých cest ob- chodních nákazu morovou do města zavlékli; pak nesměli ze židovské ulice vy- cházeti, ani v kašně svými nádobami vody nabírati; o moru r. 1613—14 dali konšelé oba vchody do židovské ulice zazdíti. Opis souč. v arch. města Kol. V 36.