k nim chovati, a přijímá-li někdo, hnut citem dobroty, cizince, roznícen milostí lásky, tím více lne k blízkým. A tak když oznámil [Tobiáš] svoji záležitost a podal zmocňující listinu, prosil poníženě, aby postupoval podle znění, ve zmocnění jemu uděleném, jak bylo slíbeno. Olomoucký pak [biskup], nakloniv uši otevřené k jejich poctivým a spravedlivým žádostem, znaje mít soucit se znavenými prací, přinášet útěchu zarmouceným, slíbil, že uskuteční úkol, jenž mu byl svěřen, co nejdříve. Měl pak tehdy u sebe kolegu, biskupa basilejského, jenž mu byl přidělen k vykonávání královských poslání Rudolfa, zvolence římského. Přibrav si tedy tohoto biskupa basilejského k svěřenému výkonu, přikročil podle znění úkolu, jenž byl naň přenesen, ke zkoušce, vyšetřuje pilně a pečlivě podmínky a nic neopominuv z náležitostí, jež se vztahují k úkonu té věci, uskutečnil ji. A tak řádně to vše vykonav, vzýval jméno Ježíše Krista, sepsal a vydal ze zmocnění svého metropolity privilegium o stvrzení a stvrdil dne 18. ledna volbu Tobiáše biskupem pražským jako řádně a kanonicky provedenou od kapituly pražské. Téhož roku dne 21. února3 jel zvolenec Tobiáš, vzav s sebou z ctihodného sboru pražského kostela muže opatrné a vynikající rozvahou i vzdělané v písemnictví, totiž děkana pražského mistra Rehoře, probošta Tomáše, probošta Gotfrida a kanovníky pražské Vernhera, Oldřicha, Aleše, Dětřicha, Petra, Zdeslava a Beneše, též jiné kaplany biskupského dvora, všechny úplně oblečené v nejnádhernější oděvy s pestrou podšívkou a v kuní kožichy, kromě toho oděv i urozené, rytíře a panoše svého dvora, vyšší, střední i nižší, do zcela nových šatů, jež u každého označil znakem svých předků, tj. střelou zavinutou, na Moravu do města Brna k ctihodnému muži Brunovi, biskupu olomouc/ kému, a byl tam povýšen na stupeň kněžství od velice váženého a velké chvály hodného muže, biskupa sekovského, dne 1. března. Nazítří byl vysvěcen na biskupa titulu pražského od ctihodného muže Bruna, biskupa olomouckého, sekovského a basilejského biskupa v neděli, kdy se zpívá Reminiscere [26. února] 74, v domě kazatelů a v kostele Panny Marie. Odpustky pak byly toho dne dány na rok a čtyřicet dní. Téhož dne dal všem 154/155