* Evangelium sv. Matouše 7. 1. ** Srv. Kosmas III, 49. „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“* atd. Do světských věcí vmě šovati se bránil vší mocí. Ve vsi, jež slove obecně Veliká Ves, v níž Ebrhart, blahé paměti kanovník pražský, koupil nějaké pozemky pro spásu své duše a odkázal je kostelu pražskému na výživu a odívání dvanácti žáků, kteří se nazývají bonifanti, tj. dobří chlapci, a jsou povinni stále sloužiti v řečeném kostele zpěvem, čtením a říkáním žalmů vystavěl týž děkan Vít kostel ke cti svatého Vavřince a dal u něho vztyčit ozdobnou věž na vlastní útraty a náklad. Dosáhl také od biskupa Jana odpustků za čtyřicet dní, aby se udělovaly věřícím Kristovým, kteří tam přicházeli o posvícení a o jiných největších svátcích. Založil i jiný kostel, ve vsi Kojeticích, svým nákladem ke cti svatého Víta, s kamennými zdmi a s krovem a vystavěl věž do výšky. Z pověsti, jež k němu dolétla, poznal, že ve vsi Sluhách je kostel docela zbořený a zpustlý, takže ani dveře u něho nezůstaly, a prasata, vlci a psi častokrát do něho volně zalézali; pan Vít, děkan pražský, jej dal znova od základů vystavět jako stavbu velmi vznešenou a vyzdvihl nad ním velmi krásnou věž k oslavě svatého Vojtěcha mučedníka. Vystavěl též oltář v kostele strahovském pod věží ke cti svatého Matěje apoštola. Týž děkan zlepšil poloviční prebendu ve vsi Stražkově, koupiv z vlastních peněz dvůr a dědictví jednoho rytíře, jménem..., jenž mnoho zlého činil té poloviční prebendě. Mnoho by bylo lze vypravovati o jeho ctnostech, co by zasluhovalo zaznamenání: o cudnosti, zdrželivosti, zachovávání postů, střídmosti, věrnosti, zbožnosti, snášelivosti k bližnímu, zachovávání Božích přikázání, sledování pravdy a spravedlnosti. Aby se však nezdálo, že vypisuje jednotlivé ctnosti, jemu od Boha udělené, upadám v nařčení ** z pochlebenství, odložím pero a chci to raději zůstaviti potomkům“ poněvadž jsou mnozí, v jejichž paměť jsou jeho skutky vštípeny mnohem lépe. Neboť všechny dary ctnosti se spojily v jeho osobě z daru všemohoucího Hospodina, ale on se tím nehonosil, neboť svět mu odumřel a on světu. Neboť svět prý odumírá tomu, koho svými vnadidly nepoutá, a ten prý odumírá světu, kdo po ničem světském netouží. Neliboval si v prázdných řečech, v podívaných ani v hercích. Jeho epitaf: