* Carmina epigr. (ed. Buecheler). 1336, 5n. těly v šesti měsících. Ale když za jarních dní nastala obleva a země rozmrzla, pochovávali mrtvé na písčitých ostrovech a na polích před hradbami města. K pohřbívání bylo určeno několik mužů, a ač celý den pilně pracovali, sotva stačili donésti do hrobů těla všech, kdož toho dne zemřeli do západu slunce. Ale protože Staré Město, ležící na druhé straně mostu, je lidnatější, dopravovala se těla k pohřbení na vozech. A jestliže v jednom městě umřelo tolik tisíc lidí v tak krátkém čase, jak se píše, kolik tisíc lidí se počítalo zemřelých v celém království českém ve srovnání s jedním městem! Poněvadž město pražské samotné činí, jak se soudí, necelou třicetinu celého království českého, zahynula prý nepochybně v celém království většina lidí. Mnozí také, pracujíce k smrti, říkali: „Ach, kéž jsme se nenarodili a kéž ničí oko nevidělo nás! Kéž bychom byli z života matčina bývali přeneseni do hrobu, aspoň by byly ruce příbuzných účastny obřadu pohřebního, neboť sladčeji leží kosti, když přátelské ruce je pohřbí. Neboť lépe by nám bývalo zemříti, než špatně žíti, poněvadž autorita praví: Veselý dovede unésti jen nesnadno zármutku tíži, než aby v bídě byl živ, volí si raději smrt. Někteří lidé, největší ubožáci a nešťastníci, velikou nouzí sklíčeni, a nemohouce vyhověti přirozené potřebě těla obvyklou potravou, pojídali mrchy koní, dobytka a všelikých jiných zvířat i chcíplých psů. Ba dokonce — je to hrozné slyšeti a ohavné, ale nemůžeme to přejíti mlčením, protože to došlo k sluchu mnohých — někteří zabíjeli lidi v této bouři bídy a požírali je jako štěkaví psi k zachování těla. Někteří pak kradmo odnášeli v noci oběšence z šibenice, a nevyjímajíc ani čas postní, odvrhše bázeň Boží a zbyvše se lidského studu, mrtvoly jejich jedli. Mimoto se přihodilo ve vsi, zvané Hořany, jež náleží ke kostelu sadskému, že jedna dcera, pozbyvši všeho citu a nepamětliva lásky k matce, svou matku rozsekala na kusy, uvařila ji a snědla. Z předešlého líčení vysvítá, že se toho času mnoho zlého přivalilo na Čechy a jak byli bodáni ostny mnohých trestů, a to