z 255 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
Kronika Mnicha sázavského
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
O znamenitosti krále Vladislava
24
25
26
27
28
29
30
31
32
Pokračování Kosmovy kroniky
33
34
35
36
Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
Druhé pokračování Kosmovy kroniky
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
Pokračovatelé Kosmovi (doslov)
192
193
194
195
Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
Rukopisy Pokračovatelů Kosmových
214
215
Edice a překlady
216
217
Poznámky
218
219
220
221
222
223
224
225
Vysvětlivky
226
227
228
229
230
231
232
233
Seznam fotografií
234
235
Rejstřík míst
236
237
238
239
240
Rejstřík osob
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
Obsah
253
254
255
Název:
Pokračovatelé Kosmovi
Autor:
Bláhová, Marie; Fiala, Zdeněk
Rok vydání:
1974
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
255
Počet stran předmluvy plus obsahu:
255
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 9: Kronika Mnicha sázavského
- 24: O znamenitosti krále Vladislava
- 33: Pokračování Kosmovy kroniky
- 37: Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského
- 75: Druhé pokračování Kosmovy kroniky
- 192: Pokračovatelé Kosmovi (doslov)
- 196: Letopis tzv. Kanovníka vyšehradského
- 214: Rukopisy Pokračovatelů Kosmových
- 216: Edice a překlady
- 218: Poznámky
- 226: Vysvětlivky
- 234: Seznam fotografií
- 236: Rejstřík míst
- 241: Rejstřík osob
- 253: Obsah
Strana 180
* Carmina epigr.
(ed. Buecheler).
1336, 5n.
těly v šesti měsících. Ale když za jarních dní nastala obleva
a země rozmrzla, pochovávali mrtvé na písčitých ostrovech
a na polích před hradbami města. K pohřbívání bylo určeno
několik mužů, a ač celý den pilně pracovali, sotva stačili donésti
do hrobů těla všech, kdož toho dne zemřeli do západu slunce.
Ale protože Staré Město, ležící na druhé straně mostu, je lidnatější,
dopravovala se těla k pohřbení na vozech. A jestliže v jednom
městě umřelo tolik tisíc lidí v tak krátkém čase, jak se píše,
kolik tisíc lidí se počítalo zemřelých v celém království českém
ve srovnání s jedním městem! Poněvadž město pražské samotné
činí, jak se soudí, necelou třicetinu celého království českého,
zahynula prý nepochybně v celém království většina lidí.
Mnozí také, pracujíce k smrti, říkali: „Ach, kéž jsme se nenarodili
a kéž ničí oko nevidělo nás! Kéž bychom byli z života matčina
bývali přeneseni do hrobu, aspoň by byly ruce příbuzných
účastny obřadu pohřebního, neboť
sladčeji leží kosti, když přátelské ruce je pohřbí.
Neboť lépe by nám bývalo zemříti, než špatně žíti, poněvadž
autorita praví:
Veselý dovede unésti jen nesnadno zármutku tíži,
než aby v bídě byl živ, volí si raději smrt.
Někteří lidé, největší ubožáci a nešťastníci, velikou nouzí
sklíčeni, a nemohouce vyhověti přirozené potřebě těla obvyklou
potravou, pojídali mrchy koní, dobytka a všelikých jiných zvířat
i chcíplých psů. Ba dokonce — je to hrozné slyšeti a ohavné,
ale nemůžeme to přejíti mlčením, protože to došlo k sluchu
mnohých — někteří zabíjeli lidi v této bouři bídy a požírali je
jako štěkaví psi k zachování těla. Někteří pak kradmo odnášeli
v noci oběšence z šibenice, a nevyjímajíc ani čas postní, odvrhše
bázeň Boží a zbyvše se lidského studu, mrtvoly jejich jedli.
Mimoto se přihodilo ve vsi, zvané Hořany, jež náleží
ke kostelu sadskému, že jedna dcera, pozbyvši všeho citu
a nepamětliva lásky k matce, svou matku rozsekala na kusy,
uvařila ji a snědla.
Z předešlého líčení vysvítá, že se toho času mnoho zlého
přivalilo na Čechy a jak byli bodáni ostny mnohých trestů, a to