Uvod. XV ztracenému časté svátky zasvěcené, 25) výroční trhy, několikerá posvícení, den obnovení rady, návštěvy vznešených osob, jež žáci slavili zpěvem, zbývá pro plodnou práci školní času žalostně málo a ten ubíjen nešťastnou methodou vyučovací. Všude učilo se abstraktně a formálně, slovům bez věcí, bez po- stupu přirozeného, mluvnici bez slovníku, latině bez češtiny. Bez nadsazování praví Dačický o žácích v »Prostopravdě«: »Scestnéť jsou tak školy vaše; podstatného nic neumíte.« Než nebudeme se pouštěti do výkladu způsobu tehdejšího vyučování, neboť i o Hoře platí to, co o učení na jiných školách městských psáno. 26) Přihlédněme k životu žáků, kteří ve školách bydleli. Ti chudáci věru ne- měli na růžích ustláno. Že o pohodlném bytu nemůže býti řeči, seznáme, až budeme jednati o budovách školních, že časem pro nedostatek dříví trpěli zle zimou, dovídáme se ze stížností správců školních; to však byly maličkosti, z nichž nezchoulostivělá tehdejší mládež školní málo si dělala. Nejhůře bývalo s ukojením potřeb žaludku, který bouřlivě hlásil se o svá práva. Sama rada městská odpovídajíc na stížnosti katolického arciděkana Matouše Apiana z Mi- lesu dne 25. října 1625 27) praví o žácích starých škol nekatolických tenkráte již od dvou let zrušených, že »na tom, co se jim ve skromnosti z kuchyně k tomu nařízené přistrojilo, zůstávati a hladem přimírati musili«. Přimírali-li žáci hladem v bohaté Hoře v době, kdy plynul ke školám výnos bohatých na- dání (o nichž doleji), jak bylo asi ubožákům ve městech chudších? jak v Hoře samé, než našli se dobrodinci, kteří opatřili školám stálý důchod? Školy vedle kostelů a špitálů patřily k záduší, pečovati o ně bylo zá- služným skutkem milosrdenství křesťanského. Do jisté míry staral se o ně v Hoře sám zákon vzniklý, jak se podobá, na základě starobylého obyčeje. V horním právě Rudolfa II. z r. 1604 28) zní článek 36. takto: »Dále se u nás vidí za slušné a náležité pro čest a chválu, též pro rozkaz Pána Boha a pro očekávání hojného požehnání, aby při všech horách našich, též duchovních i na stavův gruntech v království Českém při každém horním nákladu, totiž duolích, vortích i štolách, k kostelům, školám, k špitálům dva kukusy kverci na svůj náklad pavovali a v auspeitích se na ně dáváním tak chovali, jak o tom v snešení s stavy o hory a kovy světleji oznámeno a vyměřeno jest«. 29) Některá stálá pomoc školám horským plynula také z mince královské, hlavně však starala se o ně rada, která jednak vedla na ně náklad z měšce obecního, 25) Jako svátky, které v Hoře od starodávna se světívají, uvádí horní právo císaře Rudolfa (Rukopis Musea král. Č. 23, 95 na listu 164) tyto: Narození Krista Pána, Nové léto, Boží křtění, Hromnice, sv. Matěje, Zvěstování Panny Marie, sv. Filipa a Jakuba, Boží vstoupení, Boží tělo, sv. Jana Křtitele, sv. Petra a Pavla, Rozeslání apoštolů, sv. Jakuba, sv. Vavřince, Matky boží Nanebevzetí, sv. Bartoloměje, Narození Matky boží, sv. Matouše, sv. Michala, sv. Šimona Judy, Všech Svatých, sv. Ondřeje, sv. Tomáše, Vzkříšení Páně, sv. Ducha a všecky neděle. 26) Z. Winter v »Osvětě« 1890. 27) Orig, ve státním archivě ve Vídni (Böhmen x B.); opis v archivě zemském v Praze. 28) Rukopis Musea král. Č. 23 G 5, list 1621. 29) Viz Sněmy, IV, str. 280.