Kutnohorští rektorovi university 12. srpna 1577. 21 městě Pražském v osadě svatého Petra na Poříčí, k času tohoto svatého Havla do školy města Vašeho Vysokokostelské za správcí a praeceptora podán byl, pak vedle takové žádosti Vaší náležité a slušné jmenovaný Joannes baccalář za správce do školy výš dotčené Vám se podává a ve jméno buoží úřadem mým potvrzuje i odsýlá v té naději, že jakž jest on svého povolání bedlivý a šetrně pilný, tak také jeho přívětivě přijmouce v svém laskavém opatrování a ochraně jmíti a držeti ráčíte. Pán buoh nebeský v svém svatém a buožském požehnání račiž se Vám dáti všelijak dobře jmíti. Datum v Starém městě Praž- ském v kolleji krále Václava jinak Císařské, v pondělí po památce jedenácte tisíc panen letha oc LXXVI° Mistr Matěj Dvorský z Hájku, rector vniuersitatis v učení Pražském. Na rubu: Slovutné opatrnosti pánuom šephmistruom a raddě na Horách Cuttnách, pánuom a přáteluom mně v dobré přízni milým. Stranou regest: P. rektor vniuersitatis o Joannesa Horzepnicenusa. XXVIII. 1577, 12. srpna, (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší rektorovi university, aby jim ke škole sv. Barbory podal správce na místě Bartoloměje Petridesa Nymburského, který se oženiti a v Hoře usaditi chce. (Concept v archivě Kutnohorském pod č. 2893.) Službu svú vzkazujem, urozený a poctivý pane příteli náš milý. Zdraví i všeho dobrého od pána boha Vám žádáme. Oznamujem Vám, kterak dnův těchto Bartoloměj Nymburský, bakalář nynější při škole svaté panny Barbory u nás na Horách Kutnách, umínil jest stav svůj proměniti a pojmúc sobě manželku vedle vůle buoží mezi námi se osaditi a živnost vésti, pročež i v po- vinnosti té dále od času svatého Havla státi nemíní. Protož VMt přátelsky žádáme, že nám správce k též škole hodnýho, umělého a pobožného, kterýžby mládež umění liternímu, vůli buoží a dobrým mravům vyučoval, od času sva- tého Havla nejprv příštího obrati a dohoditi ráčíte, čehož my se VMti dobrým přátelstvím odměniti nepominem. Za odpověď žádáme. Dán na Horách Kut- nách v pondělí po památce svatého Vavřince leta oc LXXVIIO et an inter bonos et malos illa sit obsequium potius quam amicitia nec ne?«; za mistra povýšen 19. srpna 1579, při čemž pojednal o otázce: »An recte dictum sit a Simonide, tempus esse sapientissimum nec ne?« (Lib. int. f. 176 a 2081). Správu školy Vysokokostelské přejal po Janu Rosaciovi, který odešel do Loun, a ostal při ní do sv. Havla roku 1581. Do něho stěžoval si r. 1578 a 1579 děkan, že nechce kantora chovati, ale raději při škole druhého i třetího bakaláře má, z čehož vznikají nepořádky při pohřbech, při nichž se latinsky zpívá, ač tomu nikdo nerozumí. Také při škole že nechová se jak náleží. Rada hleděla srovnati děkana s bakalářem po dobrém (Šimek v Pam. Archaeol. 1894 str. 154). Roku 1581, 7. září, dal se Jan Janiceus Hořepnický tajně oddati s Lidmilou, sestrou Zik- munda Stejšky Freisichselbsta proti vůli bratří nevěstiných. Ti se s ním pak pustili v soudy a i u císaře ho žalovali, ale prohráli. Roku 1582 zemřel morem. (Dačický, II, 7 a 10.)