Rektor university M. Janu Campanovi 12. března 1602. 79 S. D. Legi Tuas literas diligenter, in quibus insignem instituis querelam de perfidia istius pessimi hominis Pauli Gizbicze, qui suo carmine mampacico inquam poëtico Tuam et aliorum optimorum virorum egregiam famam praeter omne meritum ac opinionem vehementer laesit, quae res mihi graviter de- cumbenti ac infirmo insignem attulit dolorem. Ac vehementer miror, unde tantam licentiam et audaciam assumpserit, qui nec mihi (ne unico quidem verbo a me laesus) pepercit, cum me Johannem Bystrzycenum à Bikanecz in suo carmine posuerit. O hominem poetam mendacem, inquam veracem! tam egregio dono divino in laedenda bonorum virorum fama (scelus exe- crandum) abutitur. Sed omitto. Cum autem hoc negotium ad nonnullos doctrina clarissimos viros, quorum nominibus non pepercit, pertineat, in eodem prudenti deliberatione opus est. Nam graviter, crede mihi, his ipsius scriptis laesi offen- duntur reverendi d. magistri [quibus] litteras legendas dedi, qui, quandoquidem tam graviter eos suo scommate perstringit, vehementer commoventur. Imo at alii boni viri, qui ipsius haec scommatica scripta legerunt, ut mihi hodie relatum est, graviter sunt commoti. De his sufficiat. Venio ad alteras, in quibus petis a me Tibi commendari unum atque alterum juvenem etiam nomine pro- prio subscripto. Ego ex animo libenter facerem, sed Orcinus est cuidam rei- publicae commendatus et alter in conditione manet. Verum hoc tamen addo. Proximis diebus convenit me D. Johannos Bydžowinus, vir bonus, eruditus ac de re literaria nostra optime meritus, civis Novae urbis Pragensis et non postremae autoritatis, qui me, (intercedente etiam egregio viro d. Severino Lossticzeno, cive Antiquae Urbis Pragensis, patruo meo charissimo), magno- pere oravit, ut Johannem Pomarium, suum privignum, quem ille non secus ac pater filium insigni complectitur amore, Tibi tanquam primario scholarum členy doktora Adama Hubera z Risenpachu, mistra Jiřího Karolida z Karlšperka, písaře radního Nového města Pražského, mistra Jana Campana Vodňanského a jiné. Vydání kni- žečky té v kruzích universitních způsobilo zděšení. První ozval se M Campanus, po něm jiní, žádajíce za potrestání všetečného mladíka. Z usnesení akademického senatu dopsáno 17. dubna 1602 Ondřejovi Ursinovi, děkanu fakulty artistické ve Vittemberce, aby dal Jizbického zatknouti a potrestati a spisek jeho zabaviti, ale nemohlo se státi, neboť Pavel z Jizbice již před tím Vittemberk opustil. Když vrátil se do Prahy, i sám císař o to starán, aby pošramocené cti university i jejích členů potrestáním nezbedníka dostalo se nápravy a schválně zjednaný prokurator psal ostré žaloby (většinou jsou otištěny v Dvorského Pamětech o školách českých, str. 165—174), ale mladý Jizbický, jsa bezpochyby chráněn mocnými protektory, nejen že nešel do sebe, ale v nové sbírce Schediasmatum Farrago nova (Lugduni Batavorum 1602) ještě směleji si počíná a zejména Campana (na str. 32, 47 a 70) citelně se dotýká. Pavel z Jizbice byl rodem z Litoměřic a synem Václava mlynáře z Mastýřovic, který vykoupiv se z poddanství nejprve v Litoměřicích a později na Novém městě Pražském se usadil a tu nemálo zbohatl vařením piva. Zemřel asi r. 1588 a vdovu jeho pojal za manželku Matyáš z Jizbice, který byv dříve kantorem, stal se úředníkem při komoře královské a pastorku svému vymohl, že směl jména i erbu jeho užívati. Pavel z Jizbice, který jako mladíček škole ještě neodrostlý nadán titulem básníka císařského (poeta caesarius), vzal romantický konec: dne 27. října 1607 v bytě milenky své Hadovy z Proseče zavražděn od soka Pětipeského. Přátelé věnovali mu sbírku: Threni in obitum Pauli a Gisbice Pragae 1607, a dobrák Campanus zapomenuv na starý hněv přispěl do ní básní řeckou a latinskou.