Kutnohorští rektorovi university 18. září 1586. 39 nadál, že mu páni ne pro těch 50 kop gr. č. tu vodu pouští, ale k žádosti jeho a přímluvě p. přátel; nebo on ne proto, že se mu ta voda pouští, takových 50 kop gr. se uvolil dáti, ale pro tu lásku, kterouž k škole a tomu místu má; a co onen čas před p. rychtářem Jeho Milosti Císařské připověděl, při tom že stojí. Než z strany tý vody ze žádný nádhernosti, ale ku potřebě své žádá a tak, jestli by svým jakým nechováním k tomu kdy příčinu dal, aby páni ji zase odjíti mohli a toliko ten pramen zbytečný, kterýž od tý lány (sic) pryč teče, že žádá. Zanecháno toho při předešlé odpovědi daný. L. 1586, 18. září (v Kutné Hoře). Kutnohorští píší M. Petrovi Codicillovi z Tulechova, rektoru university Praž- ské, aby jim správce školy u Vysokého kostela ustanovil. (Kopiář z let 1581—1588, f. 413). Panu rectorovi universitatis, M. Petrovi Kodicillo z Tulechova o správce k Vysokému. Když jsou se vyslaní naši zase z měst Pražských málo více před dvěma nedělemi domuov navrátili, to nám oznámili, že vedle poručení našeho při ouřadu VMti o správce jiného do školy naší Vysokolko]stelské, poněvadž by nynější*) od povolání svého pořádné odpuštění vzal a jinou práci před sebú měl, žádostivě jednali, na kteroužto žádost, že ste jim laskavou odpověď dáti a v tom, že muž hodný k spravování též školy k tomuto času sv. Havla nejprve příštího obrán bude, kterýž by k vedení a cvičení mládeže školní a dítek našich k bázni Boží a literním[u] umění i dobrým a šlechetným oby- čejuom příjemný býti mohl, se zakázati ráčili, toliko abychom VMti ještě psaním připomenuli. Kdež my jsouce vděčni té přátelské odpovědi, předně VMti uctivě děkujem, a podle toho majíce vždy na péči, aby již vejše psaná škola naše, jakožto poklad církve boží a obci ke všemu dobrému sloužící, opatřena byla, VMti tímto psaním žádost naši připomínáme a že ji v paměti Jiříka Karkala za chatrné peníze koupil, veliké užitky mu přinášel, tak že mohl, ač měl marnotratnou ženu, záletů si hleděl, velice nádherný dům vedl a veliké pány (r. 1586 také pana Viléma z Rožmberka) hostil, předce nakoupiti drahně zboží pozemského. Marno- tratného Karla Hášu z Újezda zakládal tak dlouho penězi, až byl r. 1595 přinucen prodati Kozlovi dědictví své ves Křesetice a dvůr Perštejnec za 18.350 kop míš., brzo potom koupil také Bikánec od Petra Salavy z Lípy za 6150 kop míš., ale záhy vnutil obé obci Horské za 26.500 kop míš Zikmund Kozel, který v neznámém roce nadán majestátem na erb a predikat »z Reyzntálu«, zemřel 24. března 1598 u věku okolo 50 let a pochován u kostela sv. Barbory. Zanechal jmění za 30.000 kop míš., ale vdova jeho provdavši se ještě r. 1598 za Mikuláše Vodňanského z Čázarova záhy statek ten promarnila a zemřela 27. dubna 1624 v chudobě. Ze synů jeho Jan pojal r. 1604 za manželku Dorotu, dceru kněze Jiříka Dikasta, správce duchovního v Jičíně; Mikuláš pobyv jako markytán v ležení vojenském u Budějovic, vrátil se do Hory r. 1619 a zemřel v chudobě, zanechav po sobě vdovu Elišku; Karel oženil se 5. července 1623 v Praze s Lidmilou, dcerou neb. Jiříka Liperta, někdy cís. pošt- mistra. (Dačický I, 106; II, 5, 14, 19, 20, 32, 34, 41, 48, 50, 51, 60—62, 68, 77, 196, 215.) *) Míněn Václav Vodička Horažďovický, který stal se písařem radním. Srvn. č. 47 a 48.