Uvod. XIII »podle práva žákovského« (jak praví Dačický II, 3), vdavek chtivé babky za ženy 19) s nadějí, že brzo poskytnou jim příležitost, vzíti sobě »po staré mla- dou«. Zbohatlého bývalého officiala školního, na něhož, pokud ve službě školní trval, dosti s patra hleděli, rádi do středu svého přijímali, radou jeho se řídili a k úřadům městským ho obírali. Noví měšťané ku podivu rychle vpravovali se do nových poměrů a dosti často svým spolusousedům, jimž nedostalo se akademického vzdělání, dávali cítiti svou převahu duševní, z níž těžili sice přečasto pro své osobní prospěchy, ale nicméně také v zájmu města, které stalo se jim novým domovem. V Kutné Hoře obzvláště vidíme, že bývalí učitelé měli v radě první slovo, jim náležela representace města na venek, písař radní byl duší a mluvčím vyslaných ku sněmům, jednal jménem města s úřady královskými i s králem samým, k němu měl předně zřetel, kdokoli s radou městskou měl co dělati. Obraťme se od učitelů 20) k žákům. Největší asi počet byl žáků domá- cích, kteří ostávajíce při rodině, docházeli do školy jen k vyučování, z přes- polních žáků snad také vždy někteří synové rodičů vznešenějších bydlili v rodinách Horských, 21) ale většina jich měla byt ve škole. Mezi těmi, kdož bydlili ve školní budově, někteří byli expendenti, t. j. tací, za něž rodičové platili stravu buď penězi nebo vařivem, jiní byli poloexpendenti, za něž rodiče platili jen část expense, většinu měli mendici, žebráčkové, odkázaní na kře- sťanské milosrdenství dobrodinců. Počet žáků ve školách bydlících přes tu chvíli se měnil, 22) bylit také žáci přespolní živlem velmi pohyblivým: hned jich byly školy plny přes míru, hned zase stěžovali si pánové v radě, že jest jich málo na újmu dobré pověsti škol Horských. Každý konec pololetí činil 19) Z 21 učitelů, kteří se oženili v Hoře, jejichž manželky většinou neznáme, tito nabyli jmění tím, že vzali si letité vdovy: Melichar Žatecký, Václav Sixtův z Čáslavi (ten vzal si vdovu po třech mužích) Václav Vodička Horažďovický, Jan Šoltys ze Slaného, Petr Capo Netovický, Melichar Colidius Solnický, Jiří Syrus Českobrodský a Adam Hněvusický. 20) Počet učitelů, kteří v Hoře se vystřídali, byl zajisté mnohem vyšší, než uvádí náš Listář, jsouť zachovány zprávy téměř jen o těch, které podával rektor university a tu ještě ne o všech. Sám Dačický uvádí několik officialů školních, o nichž nedopátrali jsme se sebe menší zmínky. Jsou to následující: r. 1533 umřel Matouš Svačina, kantor výborný (I, 92), 1577 oženil se Johannes, kantor ze školy s Kateřinou starou Bzeneckou jinak Samserkou (II, 3), jejíž dceru Annu vzal si r. 1583 Johannes Hubeus jinak Hubka Jaroměřský, ze školy mládenec (II, 13), který r. 1604 stal se šepmistrem (II, 90); r. 1600 vstoupil v stav manželský Andreas Brtnický, student školní (třeba bezpochyby roz- uměti, že byl officialem při některé škole, jež Dačický napořád jmenuje žáky nebo stu- denty), s Lidmilou, dcerou neb. Stanislava Poláka, kožišníka (II, 72); téhož r. 1600 Pavel, rektor školní, příjmím Stříbrský, urostlý člověk nalezen jest utopený ve vodě nedaleko Starého Kolína při Labi; nepovědomo, jak k tomu přišel, nebo čtyry téhodny o něm vě- děno nebylo, kam se poděl (II, 74); konečně r. 1625, 30. září vstoupili v stav manželský Krištof, mládenec ze školy Vysokokostelské, syn Martina Děkanovského, svobodníka, s pannou Kateřinou, dcerou neb. Poděvinského na Uhelném trhu (II, 261). 21) Tak víme ze článku Šimkova na uv. m. str. 154, že r. 1573 děkan choval u sebe některá pacholata a bál se, že pro nepilnost rektorovu odejdou. 22) Když jesuité dne 18. dubna 1628 reklamovali jmění obou škol pro sebe, udali, že studentů u sv. Jakuba chovalo se přes devadesáte a u sv. Barbory do dvaceti. (Opis v ar- chivě Kutnoh.) Máme za to, že počet udaný je vůbec nejvyšší možný.