74 Vyslaní Kutnohorští 21. ledna 1600. tkne, ten že jmá jméno učenosti; však jak užitečně školy spravuje a jak mlá- deži prospívá, to že jest vůbec známé a zvláště tu, kdež školy spravoval. toval o thesi: »El xavà Aloxvkov copòs � oóx ó тoRx' alôos, dxx' slôòs xonotua; (Lib. int. f. 318) a stal se správcem školy v Jihlavě, odkudž záhy odešel do Teplic a Hradce Králové, kde ostal až do sv. Havla 1596. Povýšen byv 7. října 1596 na hodnost mistrovskou, roz- bíral otázku: »Utrum natura, quae est parens omnium rerum, conferat tantum vivere, philosophia vero regens et conservans vitam hominum tradat rationem recte et honeste vivendi nec ne?« (Lib. int. f. 345), stal se rektorem školy u sv. Jindřicha v Novém městě Pražském a setrval v úřadě tom do sv. Jiří 1600, kdy svěřena mu vrchní správa škol Kutnohorských. O sv. Jiří r. 1603 opustil Campanus Kutnou Horu a stal se professorem universitním, ale ostával i potom až do smrti své v čilém spojení s městem tím a věnoval mu celou řadu ze svých přehojných básní latinských, z nichž uvádíme: Acclamatio festo natalitio Guttenbergensis scholae inspectorum (Pragae 1607); Carmina ad inclitam Cuttnam ve sbírce »Carmina scholae Cuttnensis« (Pragae 1607); Carmen ad Cuttenbergam v »Ad- plausus honori renovati senatus Cuttebergensis« (Pragae 1618); básněmi svými slaví některé sňatky manželské v Hoře konané a i v jiných básních rád svého pobytu v Hoře vzpomíná, tak ve svém Carmen nuptiale, otištěném v »Honores D. Georgio Moravecio, reiplublicae Melnicensis protonotaria, foedus matrimoniale cum domina Ludmila Dworsky, vidua, die 24 Junii 1612 feriente spripti« pěje: Prisca superstitio Baptistae luce, Georgi, Ut locus hic illic luceat igne, iubet. Tales nam memini Cuttnae spectavimus ignes, Me duce Castalias te comitante deas Lux eadem mihi natalis tibi facta iugalis Carmine festivo cur celebretur, habet. Že Campanova komedie »Břetislav« nebyla sepsána jazykem českým, jak od r. 1845 tvrdí se na mnoha místech, ale latinským, přesvědčivě dokazuje J. Král v Listech filologických 1892. str. 172 a sled. Campanus oženiv se, ostal professorem. Z manželství jeho pošly dvě dcerky, které však obě zemřely v útlém věku, Lidmila dne 12. července a Anna 10. září 1619 (Parentalia Annulae puellulae blandulae, filiolae clariss. et doctissimi viri domini M. Johannis Campani Vodniani, academiae Pragensis professoris publici, consistorii evangelici assessoris ... quae vitae nondum annum egressa horis matutinis 10. Sept. vivere desiit a MDCXIX .. ab amicis. Pragae typis Pauli Sessii). Než ještě nastalo pronásledování ne- katolíků, přestoupil Campanus k vyznání katolickému dne 12. listopadu 1622, což mu od vrstevníků velice za zlé kladeno. M. Samuel Martinius Hořovský ve své »Parentatio antiquissimae Bohemorum qua Pragae fuit academiae Carolinae« píše o tom takto: M. Jo- hannes Campanus Wodnianus, senior facultatis philosophicae, graecae linguae ac poeseos per annos 20 publicus professor, praeceptor et affinis meus, cum extra omne periculum esset, nescio quo infausto omine, mox post Jesuitarum reditum coepit cum ipsis colludere, saepius colloqui, eorum solemnitates frequentare, in laudem Divae Matris ut et sanctae Margarethae rhytmos minus christianos fingere: haec dum inconsiderate, consilio vaccil lanti, ut erat perpetuo precipitis iudicii, facit, in gravem ec periculosum morbum incidit, in quo dubius iam animo, haerens et vacillans, Jesuitas interim quotidie admittens, num ex phrenesi et vehementia morbi, ut aliqui volunt, an vero deliberata voluntate, ut plures credunt, aperte coram omnibus ad pontificios accessit et die dominico vocatis aliquot cle- ricis cum pompa theatrali, campanulis atque vexillis, rem strenue procurante atque promo- vente Daniele Basilio, ex lectulo missam audit, mox hostiam et sacramentum sub una tantum specie contra conscientiam et voluntatem Christi institutoris accipit, tandem non multis intervenientibus diebus morsu conscientiae nunquam cessante moritur. Solennitatem exequiarum ipsi Jesuitae procurarunt, honoris gratia praesentia omnium suarum scholarum,