Tomáše Bikáneckého z Lipan poslední vůle 11. září 1582. 25 blízký jest, že již to s ním na místě postaviti i také k nám k správě jmeno- vané školy jej confirmovati ráčíte. A my se toho etc. Feria 4 ante Venceslei 1581. XXXV. 1582, 11. září. (v Kutné Hoře). Poslední pořízení Tomáše Bikáneckého z Lipan, jímž pro případ úmrtí vnuka svého Jana Bikáneckého z Lipan odkazuje oběma školám Kutnohorským ves Šetějovice. (Výpisy z desk zemských v archivě Kutnohorském pod č. 3451 a 3769). V kvaternu trhovém šerém léta MDLXXXV ve čtvrtek po svatém Stanislavu, P. XVIII. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, boha otce, boha syna, boha ducha svatého. Já Tomáš Bikánecký z Lipan známo činím tímto listem kšaftujícím přede všemi. Znajíce, že sme všecko lidé smrtedlní a že nic jistšího nemáme jako smrt, ale dne a hodiny její nevíme, a protož, pokudž mně pán buoh paměti a rozumu zdravého příti ráčí a za to jeho milosti svaté žádajíce, aby po mé smrti žádných nevolí a soudů o statček můj, kteréhož mi pán buoh popříti ráčil, nebylo a tak maje list mocný od nejjasnějšího knížete a pána pana Ferdinanda, voleného císaře římského, uherského a českého krále, JMti slavné a svaté paměti pána mého milostivého, tak abych mohl a moc tu měl stateček svůj všecken, movitý i nemovitý, dědičnej neb zápisnej, dáti, odkázati osobě neb osobám a poručníky zdělati statku svého, jakžby mi se dobře líbilo a zdálo, jakž týž list mocný od JMC mně danej to vše v sobě obsahuje a zavírá, i na takové JMC milostivé povolení o statku svém toto pořízení a kšaft činím. Předkem a nejprve poroučím a dávám Janovi staršímu Bikáneckýmu z Lipan, bratru mému vlastnímu, čtyry tisíce tolarů hotových, však na ten spůsob, aby hned ve dvou nedělích po smrti mé on Jan Bikánecký povinen dáti byl a dal paní Marianě Všeamské z Prachomet a dvěma synům jejím, Jindřichovi a Divišovi bratřím vlastním Všeamským z Sínčan, jeden tisíc to- larův, panu Zykmundovi a panu Václavovi Haugkvicům bratřím vlastním po sto tolařích, paní Kateřině Klucké z Žitenic dvě stě tolarův, panu Mikulášovi Vodňanskému z Cázarova sto tolarův a Janovi vnuku mému a strejci [svému], co tam [v] kšaftu není, vosmi seth hotových na těch vosm tisíc aby doložil [a jemu sirotku Janovi, vnuku mému, dal, a komu se jemu zdáti bude sa poruč- níkem, aby jich půjčeno s radou jiných pánův poručníkův bylo, na pohřeb a po pohřbu chudým lidem aby rozdělil sto tolarů. Choditcí pak své šaty ty všecky Janovi Bikáneckému, bratru svému, poroučím. Dále pak Janovi mladšímu Bikáneckýmu z Lipan, vnuku svému, kteréhož mi pán buoh dáti ráčil po mém nejmilejším synu, též Janovi mladším tehdáž Bikáneckým, i svrchupsanému Janovi, vnuku svému, poroučím a dávám vosm tisíc kop míšenských, kteréž na listech a jistotách mám u těchto osob: u JMti pána pana Jetřicha mladšího z Žerotína a na Strážnici tři tisíce kop míš.,