138 M. Melichar Colidius radě 9. října 1613. v svém bedlivém uvážení měvše, to vše, což takkoli od něho Tomáše Slán- ského mluveno bylo, jako nářky i slova hanlivá i cožkoliv mezi tím zašlo a k tomu přistoupilo, z podstaty ubrmanské zdvíhají, moří, kazí a v nic obra- cejí, tak že předně panu archyděkanovi předně na jeho ouřadu svatého kněž- ství i dobré cti, dědicům ani budoucím jeho, též jmenovaným mistru Meli- charovi Kolidiusovi a mistru Jiříkovi Rychnovskému spolu s dotčenými collegy jeho, škole ani mládeži, ani také osobám podle stížnosti jejich tuto připome- nuté, ovšem pak slavné akademii Pražské a všem oudům jejím na žádnou urážku a újmu cti a titulův jednoho každého z nich, nejsou, nebudou a býti nejmají, nyní i na časy budoucí. Že jest pak on, Tomáš Slánský, opět tuto nově mimo předešlé mnohem větší a těžší pánům zaneprázdnění učinivši, před- ního správce církevního neušetřením úřadu jeho duchovního, skormoucení a znepokojení příčinou byl a toho se proti předešlému sobě učiněnému napo- menutí, maje sám z toho jiné, aby toho aneb co podobného nečinili, vyvozo- vati, dopustil a tak rozkaz panský zlehčil, páni jej v svou kázeň a trestání bráti a jemu, aby se u vězení rathouzním postavil a z něho bez povolení panského nescházel, poroučeti ráčí. Pokudžby pak dále mimo a přes toto trestání co jinšího před sebe bráti [měl] a své drzosti nepřestal z příčin da- ných, páni neušetřujíce sousedství na ty prostředky, kterými by takové zjitřo- vání a nepokoje přetrhnouti a vykořeniti mohli, pomysliti a těch užívati, nepominouti ráčí. Podle čehož sobě usmysliti a všelikterak k tomu, aby sobě k něčemu odpornějšímu nepomohl, se vynasnažiti povinen bude. Actum v pondělí po sv. Vavřinci 12. Augusti leta Páně 1613. Praetore Andrea Michaelide. CLI. 1613, 9. října, (v Kutné Hoře). M. Melichar Colidius Solnický, vrchní správce škol Kutnohorských, zve radu na zkoušku žákovstva. (Orig. v archivě Kutnohorském pod č. 446.) Službu oc. V známost VMtem uvozuji, že pan M. Václav Textorius Curius, školy Svatobarborské správce, těchto dnův tak do veliké a těžké nemoci upadl, že i od svého povolání přestati a jinam z školy dáti se od- nésti musil. Poněvadž pak žákovstvo zůstávající nemaje nad sebou přítomného správce opuštěno zůstává, obávati se, aby témuž žákovstvu tudy k zahálce a potomně i k svévolnosti příčina dána nebyla; pročež žádám, že JMti páni bez odkladu z prostředku pánův inspectorův některé do týž školy k spatření práce téhož žákovstva vyslati ráčí. Nejsem od toho, pokud mi tolikéž Pán Bůh zdraví dalšího popříti ráčí, abych pana mistra nemocného v práci neměl zastati, jen ať vůle a snešení pánův inspectorův přistoupí. Dáleji umínil jsem podle obyčeje a zvyklosti při tomto nejprve příštím svatém Havlu počet svého cvičení, které spolu s mejmi pány kollegy při mládeži domácí i přes- polní vedu, vydati. Pročež uctivě a se vší šetrností JMtí p. šephmistrů žádám, že v outerý na den sv. panny Hedviky leta tohoto přítomného v větším počtu s jinšími pány inspectory tím časněji po kázání slova božího do předního