I. cc. 1520 (v Kutné Hoře). Správce školy u sv. Barbory v Kutné Hoře oznamuje radě, že nadále při té správě školní ostati nemíní a prosí, aby škola byla dřívím opatřena. (Orig. v archivě Kutnohorském.) VMti páni šephmistři, páni. Tak jak sem se předešle dožádal, abych na otázku VMti o mém této školy spravování neb nespravování konečný svůj oumysl odevřel, na to pamatujíc, nechtěl jsem toho déleji zanedbati. Protož kdy sem sobě rozvážil své některé těžkosti, kteréž sem několikrát trpěl s strany zdraví svého, tudíž také leta minulého platy, jako my říkáme accidenci, pro řídkost a málost pacholat, které jsem bral, dosti špatné a churavé, neb recor- dací, (ten jest muoj nejjistčí důchod), tý nejvíc III groše mívám. Na ty se musím dost skrovně chovati, abych k nim něco na útratu nepřiložil. Zimní platy jakž takž státi mohú; chyba, že sme jistě mnohdykrát louskali zimu a ještě ji často polouskáme pro nedostatek dříví a nevýtopnost světnice. Nejvejš pak, kdy sem sobě rozvážil tu nezdárnú naši čeládku školní, kterú sem zde pokusil býti mnohym nenavedenější než sem jinde míval, v pravdě litoval sem toho a lituji, že žádost VMti naplniti nemohu, kterúž já sobě, v pravdě pravím, nemálo vážím. A kdyby snad svrchu dotčených i jiných, (kteréž pro krátkost zanechám), příčin nebylo, nic míň bych ji sobě nevážil než jako hodno slušného rozkazu. A poněvadž pak ty příčiny jsú vedle mého zdraví dost hodné a na to štěstí správce školní snad dostatečnější a hodnější VMti se nahazuje, bez starosti žádám, že mi v tom neráčíte za zlé míti, že sem se tak brzo odsud pohnúti mínil. Bych měl s kejm krom školníků pracovati a mohl při tom platu letním, kterýž skůro s kantorem rovný beru, a druhdy on víc vezme, bych mohl, řku, zuostati při tom platu, snad bych svůj úmysl změnil; ale poněvadž nemohu při tom zuostati, a nemám také s kým pracovati, což mám tu co kuol vosaměti, an domácích a to velmi chudých, já nevím, jestli jich všech dvaceti? Tudy jak to schází, že jich tak málo? Předků-li mých za- nedbáním, čili mnou, čili officiály, čili rozkošnými syny a folkovnými staršími, či že [škola] tak daleko jest od města, já tomu nerozumím. Než za to jediné žádám, že mi v tom za zlé míti neráčíte, a mne v tom v nestálosti nestíhati, že mnou odsud ty příčiny pohejbají. Neb co se z potřeby děje, ne všecko ouhony hodné jest. Protož VMti věřím, že, rozvážíc to opatrně a zdravě, ne- ráčíte mi toho ve zlé obraceti. Já v čemž bych možným VMti posloužiti mohl, 1 V. Nováček: Listář k dějinám školství Kutnohorského.