8 6. Jaromír Čelakovský: jmenovitě v starém Římě v době republiky náleželo kvestorům uschovávati v aerariu exem- pláře důležitějších státních listin, zvláště senatusconsultův a zákonů 1); tak v archivu pa- pežském v chrámě sv. Petra chovaném ukládala se akta koncilů v Římě odbývaných a uza- vřená na nich constituta v původním vyhotovení2); z doby Karla Velikého a jeho nástupců zachovaly se nám zprávy, že státní listiny, kapitularie atd. v několika exemplářích bývaly vyhotovovány, z kterýchžto exemplářů jeden v registratuře dvorské (in archivo palatii) a jiný ve dvorské kapli (in sacri palatii capella) v Cáchách neb v Saint Denis se ukládaly 3). Francouzský král Filip August přišed v bitvě u Frettevalu o státní svůj archiv, jenž Angli- čanům do rukou padl, zřídil nový trésor des chartes i nařídil, aby ostával umístěn v kapli královského paláce a aby do něho ukládaly se též exempláře vydaných důležitějších listů krá- lovských, ačkoli zároveň listy přepisovány jsou též do register.4) V Uhrách ukládaly se za Arpá- dovcův exempláře zákonův a jiných státních listin u kapitoly v Stoličném Bělehradě, jejíž probošť byl obyčejně podkancléřem, za Karla Roberta dělo se tak na Vyšehradě a od časů Ludvíka Velikého v domě tavernikálním na Budíně, do něhož královský archiv byl přenesen 5) a podobně i v Čechách takováto akta státní svěřována sou „ochraně svatých“ zvláště v kostele sv. Víta na hradě Praž- ském, ano ve XIII. století důležitější listiny ukládaly se v několika exemplářích ve více kostelích.*) V takovémto ukládání a chování sbírek listin možno spatřovati jakési začátky kopiářův a register; neboť, jakmile množily se archivalie a nedaly se v přehledu udržovati, nastala po- třeba přepisovati je do zvláštních knih a napotom registrovaly se do takovýchto knih i nově vydané důležitější listiny, na místě, aby se byly uchovávaly úřadní jich přepisy neb duplikáty. V prvních už staletích po Kristu začala se v kancelářích římských imperátorů vésti několikerá registra, zvaná „Commentarii,“ do kterých jednak konstituce jednak privilegia jednak nařízení císařská se zapisovaly, a rovněž v provinciích říše římské ve čtvrtém a pátém století po Kr. davali praefektové přepisovati došlé zákony a reskripty do zvláštních knih, takže kompilátorům kodexů, obsahujících sbírky císařských konstitucí, bylo možno čerpati z těchto autentických přepisů. 7 Podobně i na dvoře císařův východořímských vedla se snad od časů rozdělení říše římské registra pro listiny z kanceláře císařské vydávané. 3) 1) Srv. Otto Karlowa „Römische Rechtsgeschichte“ I. str. 40. 2) Bresslau u. m. str. 122 násl. G. Waitz Deutsche Verfassungsgeschichte (2. vyd.) III. str. 524; Glasson u. m. II. str. 435; W. Wat- tenbach Das Schriftwesen im Mittelalter (2 vyd.) str. 538; Bresslau Handbuch str. 132. 4) Wattenbach u. m. str. 539. Srv. Imre Hajnik „A királyi könyvek." (Budapest 1879) str. 16; též J. Jerney psal maďarsky o tomto předmětu (dle Mittheilungen des Instituts f. öst. Gech. II. str. 659) v časopise uherské společnosti historické. 6) Srv. J. Emler „Die Kanzlei der boehm. Könige Přemysl Ottokar II. u. Wenzels II.“ str. 37; též G. Wolf „Geschichte der k. k. Archive in Wien“ str. 11. Srv. H. Bresslau „Die Comentarii der röm. Kaiser und die Registerbände der Päpste“ v Zeitschrift der Savignystiftung für Rechtsgeschichte, Rom. Abtg. VI. str. 242, téhož Handbuch der Urkundenlehre str. 91; Th. Mommsen „Römisches Staatsrecht“ II. (3 vydání) str. 907, Pavel Krüger „Geschichte der Quellen und Literatur des röm. Rechts“ (v Bidingově Handbuchu I. 2) str. 108 a 275, konečně Otto Seeck v Savigny-Zeitschrift Rom. Abth. X. str. 8. násl., jenž vede důkaz, že kompilatoři kodexů ne- čerpali z register císařských, nýbrž provinciálních. 8) Prof. dr. Konstantin Jireček sděluje s námi v té příčině toto: Z archivu císařské kanceláře byzan- 3) 5)