6. Jaromír Čelakovský: 62 ve Vídni zvláštní budovu, dům to nynějšího ministeria vnitra v ulici Wipplingské1), kde nej- vyšší kancléřové čeští trvale sídlili a s úřednictvem sobě podřízeným úřadovali, čímž názorně vyjadřovala se myšlenka, že se na návrat české kanceláře do Prahy více nepomýšlí. Kompetence její zvláště ve věcech správních a soudních řadou dalších nařízení pořáde se šířila na úkor úřadův a soudů zemských ve všech zemích českých, tak že nemohlo býti více pochybnosti o tom, že tyto úřady a soudy mají jí ostávati napořáde podřízeny a že ona je vyvýšeným nad ně úřadem. Při tom nějaký čas ještě se stávalo, že k poradám české dvorské rady povoláváni jsou někteří nejvyšší úředníci neb soudcové zemští do Vídně anebo že případy soudní do kan- celáře podané přikazovány jsou radě místodržitelské v Čechách neb zemským soudcům některým jakožto komisařům k podání návrhů; avšak za císaře Leopolda I., jak se podobá, vždy více se od toho upouštělo a na místě toho k sezením české rady dvorské přibíráni jsou tajní neb dvorští radové z ostatních zemí rakouských, pokud počet českých radů dvorských ve Vídni meškajících k tomu nepostačoval. Když pak počet těchto radů se rozmnožil, nebylo arci potřeba více povolávati cizí rady. Tak r. 1692 sestávala česká dvorská rada a kancelář z nejvyššího kancléře, místo- kancléře a pěti českých radů dvorních, z nichž jeden byl assessorem a čtyři sekretáři české dvorské kanceláře.2) R. 1703 tvořili českou dvorskou radu nejvyšší kancléř, kancléř, místokancléř, dva „assessorové při královské dvorské české kanceláři“ a šest sekretářů. Císař Karel VI. v in- strukci ze dne 26. dubna 1719 české dvorské kanceláři dané předepsal, že se má nadále skládati ze dvou senátů, z nichž jednomu bude náležeti rozhodovati v politických záležitostech (senatus publicorum) a druhému v soudních záležitostech (senatus judicialis).3) Následkem toho bylo třeba zase počet českých dvorských radův rozmnožovati, takže r. 1720 čítalo se jich osm, jimž se v 1. 1715—1720 říkalo „tajní dvorští referendariové při dvorské kanceláři české“; r. 1740 dvanácte a r. 1749 před zrušením kanceláře následkem ztráty Slezska zase osm. S nimi zasedali společně v dvorské radě české též dvorští sekretářové čeští, jichž byl obyčejně počet tři nebo čtyři.4) Rovněž tak rozmnožil se počet ostatního úřednictva, jež až do prvních 3) 1) Srv. G. Wolf u. m. str. 130. Srv. J. J. de Weingarten „Vindemiae judicialis editio“ (v Praze 1692) str. 239. Srv. Wolf u. m. str. 15 násl. V jednom rukopise cís. král. dvorského a státního archivu ve Vídni z XVIII. století (Böhm u. m. č. 189) na str. 512—555 jsou akta týkající se této kancléřské instrukce, jichž však nebylo nám možno užíti. Dle současného pamětního spisu jednoho svolil císař Karel VI. k tomuto zařízení, „damit die böhmische Nation nicht mehr durch ausländische Richter geurtheilt werde.“ Srov. Herman Ign. Bidermann „Geschichte der öster. Gesammtstaatsidee“ II. str. 194, též str. 329. Od r. 1703 vydávaly se v Praze úplné schematismy všech úřadův a soudů v Čechách, k nimž „krá- lovská česká dvorská rada a kancelář“ („königl. beheimbischer hofrath und hofcantzley“) ve Vídni se napořáde počítaly. Císař Leopold I. totiž dal 28. května 1702 Jiřímu Labounovi, impressoru v Starém městě Pražském výsadu, že může ku svému „Novému titulárnímu kalendáři ke cti sv. Václava českým a německým jazykem vydávanému“ připojovati „poznamenání všech jak duchovních tak také světských v království českém zřízených tribunálův a instancí“ a od této doby tedy až do zru- šení české dvorské kanceláře r. 1749 možno se z těchto kalendářů poučiti o stavu úřednictva při kanceláři ustanoveného. Bude snad vítáno, když zde uvedeme jména čelnějších úředníků, s jichž podpisy ostatně na listinách z kanceláře vyšlých se často setkáváme. Za nápisem: „Při vysoce slavné a král. kanceláři české dvorské Jich Vysoce Hraběcí Excell. a Mti seděti ráčejí“ přicházejí tato jména: I. Nejvyšší kancléři v království českém, kteří stáli v čele dvorské kanceláře a byli zároveň členy tajné konferenční rady (výboru to tajné rady od časů císaře Leopolda I.): 1. Jan František hrabě z Vrbna 1700—1705 († 22. srpna 1705); 2. Václav Norbert Oktavián Kynský hrabě z Chynic (též král. dvoru českého nejvyšší hofmistr) 1705—1711; 3. Jan Václav Vratislav hrabě z Mitrovic 1712 2)