Strana 32
32
6. Jaromír Čelakovský:
Že za králů Václava II. a III. se vedla registra, tomu zdají se nasvědčovati zachované po-
zdější redakce formulářů mistra Jindřicha Vlacha, jichž obsah se rozmnožoval novými listinami
z kanceláře obou těchto králů vyšlých. Rozmnožené tyto redakce dle všeho pocházejí od no-
tářů české kanceláře, kteří při práci té asi rovněž čerpali z register královských, jako činil jich
předchůdce magister Henricus Italicus. O Jindřichu Korutánském už jsme se zmínili, že za-
nechal po sobě v Tyrolsku a Korutansku devět knih kancelářských z let 1303—13351) a za-
jisté i jako král český podržel zavedený jednou pořádek v královské kanceláři. Nástupce
jeho král Jan Lucemburský brzo po dosednutí na trůn vynesl na veřejném soudě nález, kterým
všechny zápisy, privilegie a listiny za panování předchůdce jeho učiněné a vydané se rušily
a za neplatné prohlašovaly2); čímž arci i registrům z té doby pocházejícím právní moc
byla odňata.
Král Jan sám dle všeho neměnil v prvních létech svého panování mnoho na zařízení
české kanceláře královské, jak se bylo za předchůdců jeho ustálilo. Bylť jeho hlavním rádcem
proslulý lékař a v ten čas arcibiskup Mohučský Peter z Aspeltu, jenž v 1. 1297—1306 za-
stával úřad kancléře českého a který pobývaje nyní v Čechách při dvoře královském za-
jisté k tomu přihlížel, aby česká kancelář řízena byla zkušenými muži, protonotáři a notáři,
kteří by i registraturu královskou v pořádku udržovali. 3) Není tudy příčiny pochybovati
1) Srv. str. 12. pozn. 2.
„(rex) sentenciavit, ut omnia privilegia, instrumenta et litere, que regnante predicto principe domino
Heynrico, duce Karinthie, in Boemia confecte, scripte et sigillis quibuscunque sigillate seu roborate
fuerunt, casse, irrite et vane esse debeant de cetero et nullius vigoris penitus seu valoris.“ (Emler
„Regesta“ III. č. 49).
O poměrech české kanceláře za krále Jana zachovalo se nám méně zpráv nežli o poměrech téže
kanceláře z doby posledních králů z rodu Přemyslovského (srv. zmíněné pojednání Emlerovo) a to
následkem té okolnosti, že na listinách Janových obyčejně neuvádějí se jména osob, které v kan-
celáři působily, jako tomu bylo ve XIII. století. Nicméně víme, že titulárními kancléři českými byli
po celou tuto dobu až na krátkou výjimku proboštové Vyšehradští, jako to i dříve bývalo, a sice:
1. Petrus Angeli od r. 1306—1316. (Srv. Emler „Kanzlei“ str. 45 a 47; též „Fontes rerum bohem.“
IV. str. 233). 2. magister Henricus, cancellarius regis r. 1317 a 1318 („Fontes rerum bohem.“ IV.
str. 242 a 248), jenž byl kanovníkem Vyšehradským a nejspíše spravoval kancelář královskou do-
časně, pokud nebyl nový probošt Vyšehradský a tím kancléř český jmenován. Petr Žitavský nazývá
jej „vir legalis in consiliis et negociis regalibus praecipuus.“ Proboštem a kancléřem stal se pak
3. Jan, nemanželský syn krále Václava II. a trval v hodnosti té od r. 1319—1334. (Srv. „Fontes
rerum bohem.“ IV. str. 261, 319, 395 a 478 a Emler „Regesta“ III. č. 499, 511, 514, 518, 519, 521
a 522). Když se byl r. 1334 stal biskupem Olomúckým, obdržel 4. Pertold z Lipé, syn Jindřicha
z Lipé „preposituram Wissegradensem, que annexam sibi habet regni cancellariam“, a ostal v úřadě
kancléřském do své smrti r. 1347. („Fontes rerum boh.“ IV. str. 323 a 335). Kromě toho udělil markrabí
moravský Karel r. 1342 proboštům kostela Olomúckého název kancléřů v markrabství moravském („can-
cellariam seu titulum cancellarie in marchionatu Moravie.“ Emler „Regesta“ IV. č. 1099 a 1100); avšak
to byl toliko pouhý titul. Protonotáři, notáři neb sekretáři král. jmenují se v té době: 1. magister Tho-
mas de Fractis, familiaris et notarius regis r. 1312 (Emler „Regesta“ III. č. 104); 2. Nicolaus, ecclesie
Ratisponensis electus, protonotarius et secretarius regis r. 1313 (Emler „Regesta“ III. č. 142); 3. Jo-
hannes de Kemnicz, curie nostre notarius r. 1315 a 1325 (Emler „Regesta“ III. č. 272 a 1075). O něm
praví král Jan „que [servitia] nostris die noctuque invigilando negotiis indesinenter impendit.“ 4. Jo-
hannes Pragensis, Olomucensis et Wissegradensis ecclesiarum canonicus, protonotarius noster dilectus
(nejspíše napotomní kancléř) r. 1318 a 1319 (Emler „Regesta“ III. č. 453, 465, 470 a 486); 5. Con-
radus de Sleyda, secretarius regis Johannis asi v 1. 1328—1330. (Th. Jacobi-ho „Codex epistolaris
Johannis regis Bohemiae“ č. 114 a 122); 6. Henricus, notarius regis Bohemiae r. 1331 („Fontes rerum
I
II
III
IV
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144