O domácích a cizich registrech. 15 vedení register bylo v ten čas pravidelným zařízením kanceláře Karlovy. Nehledě však k těmto znamením registraturním máme hojně i jiných zpráv o tom, že Karel IV. brzo po svém zvolení za krále římského učinil v kanceláři své opatření, aby jmenovitě všechny listy pod velkou pečetí do říše vydávané, společně s listy z královské moci české vyšlými do register se přepi- sovaly. V starých letopisech našich zachovala se nám nejprve zpráva, že základní listina Nového města Pražského d. v Praze 8. března 1348 byla zapsána v „registrum imperiale.“ Ve válkách husitských přišli o ni Novoměstští a císař Sigmund znovu jim ji r. 1436 potvrdil, dav ji v starých registrech vyhledati. 1) Dále dvě listiny Karlovy z r. 1353 byly o několik let později z register („de registro cancellarie“) vymazány; 2) jiná listina z r. 1355, kterou Karel IV. dal marku braniborskou v léno Ludvíku Římanu, byla zapsána „in registro lombar- dicali in folio C,“ kteréžto registrum bylo vedeno nejspíše po čas Karlovy cesty do Italie r. 1354 a 1355 a obsahovalo asi povýtečně listy italské 3) a tak i později nejednou činí se zmínka, že z register Karlových byl opatřen výpis zapsaných tam listin anebo že listina druhdy vydaná byla od slova k slovu zapsána nalezena v registrech císařské kanceláře.*) Rovněž četně zachované formuláře listin z doby Karlovy patrně čerpaly z register kanceláře jeho, ano přední jich sestavovatel mistr Jan z Gelnhausen, jenž byl v létech 1366—1374 registrátorem císařské kanceláře, výslovně v úvodu k jednomu z těchto formulářů praví, že registra sacri imperii byla jedním z podkladů jeho práce. 5) Bohužel z těchto Karlových register říšských zachoval se nám toliko jediný díl a to zvláštní jakous náhodou v státním archivu Drážďanském, kamž dle všeho už na konci XIV. století se dostal. Jest to originální „registrum imperiale domini imperatoris presentis, videlicet Karoli“, jak asi původní jeho nadpis zněl, jež obsahuje 526 listů ze spojené římsko-české kanceláře vyšlých v době od ledna 1360 do dubna 1361 (až na několik výjimek).*) Z registra toho můžeme čerpati poučení o formě a obsahu i ostatních register tehdy vedených, avšak nám nedochovaných. Registrování dělo se asi obyčejně dle konceptův a to tak, že časem více listin pohromadě se přepisovalo, čímž se dá vysvětliti časté porušování přesného chronologického pořádku v registru. Většina listin přepsána je v plném znění s vynecháním arci opakujících 9) 1) Srv. „Scriptores rerum bohemicarum“ III. str. 102, jakož i „Časopis Č. Musea 1836“ str. 311. Praví se tam souhlasně k r. 1437: „Také Velebnost JCská ráčil jest tomu Novému městu Pražskému všech práv a svobod potvrditi a obnoviti, jichž sú zbaveni byli od Staroměstských a jich přepisy Jeho Velebnosti ukazovali. Proti tomu páni Staroměstští odpierali, praviece, že sú takových listuov nikdy neměli. Ale ciesař ohledav registrum imperiale skrze pana Kašpara [Šlika] kancléře i jiným hodným svědomím jsa zpraven, kázal panu Kašparovi kancléři těch všech listuov potvrditi.“ Srv. k tomu též moji „Sbírku pramenů práva městského“ I. str. LXXIX, 80 a 230. Alfons Huber „Regesten des Kaiserreichs unter K. Karl IV.“ č. 1687 a 1688. Srv. Adam F. Glafey „Anecdotorum S. R. J. historiam ac jus publicum illustrantium collectio. Dresdae 1734“ str. 45, též Huber u. m. č. 1258, 2307—2309 a 3056 a Lindner u. m. str. 154. 4) Srv. Huber u. m. č. 3958 (Karel vysvědčuje r. 1363, že nalezl listinu „de verbo ad verbum in regestro cancellarie nostre cesaree, quo singula privilegia a nobis emanantia regestrantur“); Lindner „Urkundenwesen“ str. 186 a v „Archivalische Zeitschrift“ IX. str. 191, kdež uvádí výtahy z register z let 1356, 1365 a 1373. 5) Srv. Huber u. m. str. LVII. a Lindner „Urkundenwesen“ str. 152. 6) Vydal je r. 1732 Glafey tiskem ve spise svrchu (pozn. 3) uvedeném, vynechav v něm úmyslně deset listin, jež se většinou týkají lén koruny České ve Fojtlandě. Srv. Lindner u. m. str. 156 a Bresslau „Handbuch“ str. 113 a v „Neues Archiv“ XI. str. 95.