O domácích a cizích registrech. 71 maje jmenovitě přikázán také úkol zákonodárné komise.1) Jemu bylo proto třeba znáti starší zákonné předpisy, pokud byly ve formě majestátů vydány a do register zapsány, a tím by se nám také vysvětlovalo, kterak to přišlo, že r. 1844, když spojená dvorská kancelář sbírala data o šlechtě rakouské, nejvyšší justiční úřad mohl jí ze své bibliotéky poslati sedm originálních register z doby Ferdinanda I., jichž už patrně nepotřeboval a k jichž přepsání nebylo před tím došlo. Další badání ukáže, zdali domněnka tato je podstatna. Pokusili jsme se obdržeti v tom ohledu zprávy, avšak písemné dotazování nemělo posud výsledku. V každém případě hlavní obsah register majestátů české dvorské kanceláře je ve zmíněných foliantech šlechtického archivu aspoň v přepise zachován a jestliže tyto folianty obsahují úplné přepisy register majestátův a nikoli jenom výpisy, pak dělila se tato registra od r. 1580 na knihy privilegií a na knihy listův erbovních neboli nobilitací. 2. Kromě toho vedla se v XVI. století v české kanceláři zvláštní registra listův ote- vřených, pod menší pečetí královskou vyšlých neboli patentův a sice dvoje, jedna česká a druhá německá.2) V zdejším c. kr. archivu místodržitelském našli jsme pět takovýchto originálních českých register z 1. 1545—1606 a dvanácte německých z l. 1541—1600 a není pochybno, že v tomto archivu větší počet těchto knih se chová. Registra ta, zvláště česká, byla do r. 1618 společna české kanceláři a českému místodržitelstvu a proto se v nich setkáváme netoliko s nařízeními královskými do všech zemí českých vyšlými, nýbrž i s patenty místodržitelskými do Čech danými. Do nich také přepisovaly se instrukce a proposice k sněmům, recessy, de- krety, dvojné listy neboli dupláty (doppelblaetter), glejty atd. Když se česká dvorská kancelář po r. 1620 do Vídně přestěhovala, tu se zajisté při ní podobným způsobem chovala nejv. roz- hodnutí a nařízení v patrnosti a v archivu c. kr. ministeria vnitra ve Vídni posud se nalézají současně psané neb sestavované knihy a sbírky vydaných cís. resoluc, patentů, dekretů atd.; kdežto o ostatních spisech a listinách registraturních a archivních české dvorské kanceláře začala se vésti repertoria a protokoly, poněvadž přepisování jich do register stávalo se pro jich množství čím dále tím větší nemožností. 3. Konečně při české kanceláři, pokud byla na hradě Pražském, psala se napořáde registra listů posélacích pod menší pečetí vyšlých neboli missiv a to rovněž dvoje, jedna česká a druhá německá. V archivu místodržitelském našli jsme 22 takovýchto českých knih z let 1533—1613 a 33 německých z let 1530—1601.3) Jeden díl z této české registratury z let 1554—1556 (č. 11) zabloudil kdysi do kláštera bosákův u sv. Václava na Zderaze a po zrušení kláštera dostal se do universitní knihovny Pražské a jiný díl téže registratury z let 1564—1566 (č. 15) dostal se mezi registra v šlechtickém archivu ve Vídni chovaná. Do těchto knih mis- sivních zapisovala se psaní jménem krále anebo jménem místodržících vyšlá od měsíce k měsíci. Psaní českým jazykem psala se v ten čas větším dílem do Čech, Moravy, Opavska a Horního Slezska; německá psaní posílala se do Dolního Slezska a obou Lužic. Česká registra patrně vedla česká expedice při české kanceláři a německá registra německá expedice. Že v archivu místo- držitelském chová se i těchto knih větší ještě počet, bude asi rovněž nepochybno. 1) Srv. M. Friedrich v. Maasburga „Geschichte der obersten Justizstelle in Wien“ str. 6 násl. V úvodu str. VI zmiňuje se spisovatel, že materiál k svému spisu sbíral v archivu nejv. soudního dvoru ve Vídni „aus dem theilweise ungeordneten Wuste von Akten, Registern und Rathsprotokollen.“ Srov. čtvrtou přílohu A III a IV. 3) Srv. čtvrtou přílohu A V a VI. 2)