O domácích a cizích registrech. 79 dvorské kanceláře, a na knihy vnitrorakouské, psané při dvorské kanceláři v Štýrském Hradci. Kromě toho arci v Inspruku vedla se zvláštní registra hornorakouská. Za Maximiliana II. bylo opětně na to z německé strany naléháno, aby dvorská kan- celář docela se rozdělila na dvě kanceláře, na říšskou a zeměpanskou; avšak císař poukazuje k tomu, že Uhry a Čechy mají ode dávna své vlastní kanceláře a že rakouské písemnosti bez toho ve zvláštním oddělení dvorské kanceláře se vyřizují, nepřivolil k tomu a toliko učinil opatření, aby rakouská expedice měla své zvláštní úředníky, tudy i samostatného registrátora.1) Tak to ostalo i za císaře Rudolfa II., kdy spojená kancelář římsko-rakouská přestěhovala se na hrad Pražský; avšak r. 1608, když Matyáš donutil císaře, že mu postoupil kromě Uher a Moravy oboje Rakousy, tu zřídil si pro ně novou dvorskou kancelář ve Vídni, která, jak se zdá, i po r. 1612, kdy se dvorské úřady a kanceláře tam z Prahy přestěhovaly, podržela vedle říšské kanceláře úplnou samostatnost a od té doby ostalo to při rozdělení dvorské kanceláře na kanceláře dvě, říšskou a rakouskou.2) K působnosti rakouské kanceláře navrátily se za Ferdinanda II. země vnitrorakouské, avšak tak, že pro ně zvláštní oddělení při kanceláři té bylo zřízeno3) a když r. 1665 i země hornorakouské jsou s ostatními zeměmi dědičnými v jeden státní celek spojeny, tu při rakouské kanceláři dvorské zřízena je nová třetí expedice pro tyto země, které také „tyrolská kancelář dvorská“ se říkalo. 4) Expedice tyto ostávaly dle instrukce dvorské kanceláři rakouské dne 31. prosince 1669 dané na sobě dosti nezá- vislými, majíce každá svého přednostu; a při nich arci nadále vedly se odděleně troje knihy registraturní. Když pak už dříve bylo se zřízení rakouské kanceláře stalo více kollegiálným, podobně jako jsme to při české kanceláři viděli, tu za císaře Karla VI. zrušeny jsou při ní zemské expedice a proměněny ve věcné referáty, při čemž počet radův a sekretářů dvorských se zase rozmnožil. Nařízením ze dne 26. března 1720 provedena jest tato reorganisace na ten způsob, že jsou při ní zřízeny dva senáty, z nichž jednomu náleželo obstarávati státní a dvorské záležitosti a druhému vnitřní záležitosti dědičných zemí rakouských, a to jak provincialia tak i judicialia. 5) Konečně císařovna Marie Teresie jmenovala r. 1742 dva dvorské kancléře rakouské; jednomu z nich přikázala zahraničné a státní záležitosti, učinivši jej přednostou samostatné dvorské a státní kanceláře pro záležitosti zahraničné, ku které zá- roveň připojila první senát rakouské kanceláře dvorské; druhý pak dvorský kancléř (hrabě Seillern) ostal až do r. 1749 přednostou rakouské dvorské kanceláře pro politické a soudní záležitosti rakouských zemí dědičných.3) Tak byla připravena půda k proměnám, které r. 1749 v organisaci dvorských úřadův a kanceláří nastaly. 2) 3) 4) 1) Srv. Seeliger u. m. str. 177 a Fellner u. m. str. 290. Srv. Seeliger u. m. str. 177; naproti tomu Fellner u. m. str. 287, Bidermann u. m. I. str. 35 a 99, též Wolf u. m. str. 100 a 130 kladou toto rozdělení teprve do r. 1620. V zmíněném už schematismu „Status particularis regiminis Ferdinandi II. 1637“ na str. 95 a 127 uvádí se hrabě Werdenberg „cancellarius caesareus aulicus“ jakožto člen tajné rady a říšské dvorské rady a dále zvláštní „expeditio aulico-austriaca, quae maxime consilio imperiali intimo ac cancellario aulico d. Johanni Baptistae comiti de Werdenberg subjecta est.“ Při kanceláři té byli kromě dvor- ského kancléře dva sekretáři a jeden registrátor. Srv. též d'Elverta „Verwaltungsgeschichte“ str. 185. Srv. Bidermann u. m. I. str. 43, 48 a 116 a II. str. 1 násl. Srv. tamtéž II. str. 60 a 294. 6) Srv. d'Elvert u. m. str. 341.