78 6. Jaromír Čelakovský: dvorský kancléř, kterého císař v dorozumění s arcibiskupem Mohučským jmenoval a jenž byl duší tajné a dvorské rady; jemu podřízeni byli sekretáři jakožto ředitelové expedicí dvorských, zvláště říšské, dolnorakouské a hornorakouské, a společný registrátor, jenž dohlížel na vedení knih registraturních pro jednu každou skupinu zemí.1) Při tom časem register Inspruckého regi- mentu, jak se podobá, užíváno dvorskou kanceláří také k zápisům menší důležitosti, jež se týkaly zemí hornorakouských. 2) Takovým způsobem povstala za Maximiliana organisace státní, větším dílem dle vzoru nizozemského, v které živel úřednický na panovníku závislý obdržel mocné postavení, a mohl odtud pracovati k úplnému přetvoření neb odstranění stavovských forem státu. Na tomto zá- kladě budoval dále zvláště horlivě Ferdinand I., když se byl r. 1521 stal pánem zemí dolno- rakouských, r. 1522 zemí hornorakouských a napotom i místodržícím císaře v říši, jakož i králem českým a uherským. Jeho dvorská kancelář měla netoliko ostati výkonným orgánem tajné a dvorské rady a vyřizovati i nadále písemné záležitosti říše a dědičných zemí rakou- ských, nýbrž i nad nově nabytými zeměmi koruny české a uherské vykonávati část působnosti králi vyhrazené. Proto v řádech kancelářských ze dne 1. ledna 1527 a 12. února 1528 vy- daných rozmnožoval počet sekretářův a expedicí dvorských; avšak, jak už víme, záměry tyto setkaly se s odporem a nezdarem, a dvorská kancelář měla jmenovitě po r. 1533 fakticky vlastně toliko tři expedice, jako za Maximiliana: říšskou, dolnorakouskou a hornorakouskou a při tom jednoho společného registrátora.3) Ferdinand stav se císařem viděl se nucena r. 1559 upraviti smlouvou s arcibiskupem Mohučským uzavřenou poměr jeho jakožto arcikancléře říše k dvorské kanceláři, povoliv mu některý vliv na správu říšské expedice při ní, jakož i na část důchodů z ní. Následkem toho rakouské expedice dvorské kanceláře obdržely ale samostatnější postavení při dvoře císařském, jsouce spravovány zvláštními rakouskými místokancléři, kteří na arcikancléřích říše byli docela nezávislými. Místokancléři tito obstarávali napotom písemné záležitosti tajné rady, v které důleži- tější státní záležitosti pod předsednictvím císaře se vyřizovaly, řídili tudy vlastní kabinetní kancelář císařskou, kdežto říšský místokancléř účastnil se porad obyčejně toliko říšské rady dvorské.4) Při tom všechny expedice dvorské kanceláře prý pro úsporu měly společného registrátora, jenž arci i nadále vedl zvláštní registraturní knihy říšské a zvláštní knihy pro země dolno- a hornorakouské, kteréžto země pořáde tvořily zvláštní dva obvody správní. Po smrti císaře Ferdinanda I. rozděleny jsou, jak známo, dědičné země rakouské na tři celky se zvláštními zeměpány a zvláštními třemi středy vládními, což mělo za následek, že v těchto zemích stavovská zřízení a s nimi snahy partikularistické se velice utužily. Ra- kousko pod a nad Enží neboli Dolnorakousko obdržel Maximilian II. a následkem toho při spojené dvorské kanceláři římsko-rakouské byla toliko jedna rakouská expedice. Naproti tomu v Inšpruku a Štýrském Hradci povstaly samostatné dvorské kanceláře pro země horno- a vnitro- rakouské. Registraturní knihy, jež se druhdy vedly v dvorské kanceláři společně pro pět zemí dolnorakouských, rozdělily se nyní na knihy dolnorakouské, psané v oné rakouské expedici 1) Srv. Adler u. m. str. 478, Rosenthal u. m. str. 96, Fellner u. m. str. 267 a Seeliger u. m. str. 87 a 212. 2) Srv. Adler u. m. str. 429 násl. Srv. Posse u. m. str. 211, Rosenthal u. m. str. 97 a Fellner u. m. str. 273. 4) Srv. Seeliger u. m. str. 112 násl., 153 násl. a 176, Rosenthal u. m. str. 78 a 101. 3)