O domácích a cizích registrech. 39 Na první pohled je patrno, že tato čtyři registra netvořila celou českou registraturu Sigmundovu. Jest známo, že za žádného krále českého nebylo promrháno tolik korunního a církevního majetku v Čechách i v zemích přivtělených, jako za Sigmunda, a následkem toho musilo býti mnohem více register, do kterých se přepisovaly královské listy, jež o divo- kém tomto hospodářství vydávaly svědectví, nežli jak se svrchu vykazuje. Jsou na to také doklady. V knížecím Lobkovickém archivu v Roudnici chová se pod sign. VI. Fb. 19 originální registrum císaře Sigmunda, jež mezi oněmi čtyřmi knihami nepřichází a jež za Vladislava patrně se v kanceláři královské více nenalézalo. V tomto registru je přepsáno 63 latinských a 42 německých listin Sigmundových z doby od 28. září 1436 až do 7. pro- since 1437 na 171 listech. Na listu 145 začal písař psáti jeden český list, ale nedokončil ho, poněvadž list ten patrně sem nenáležel, nýbrž měl býti zapsán do současně vedeného če- ského registra nazvaného později „liber XII. Sigismundi“. Ze zachované této knihy vychází tedy na jevo, že po válkách husitských, když byl Sigmund přijat za českého krále a v Praze obnovil královské úřady, v kanceláři jeho vedla se dvoje registra zemí českých, jedna, do kterých se psaly české listy, a druhá, do kterých se psaly listy německé; kdežto listy latinské registrovaly se do jedněch i druhých knih, nejspíše dle toho, byly-li psány do Čech a Moravy anebo do Slezska a Lužice. Zdali se tak dělo od počátku vlády Sigmundovy, zdali se vedle oněch libri IX. až XI. Sigismundi, do kterých se přepisovaly německé a latinské listy, vedla také pořáde registra na české a latinské listy, nevíme; avšak zajisté do r. 1436 bylo více knih registraturních napsáno, nežli jak by se zdáti mohlo dle zpráv v soupisech zachovaných. Sigmund měně často sídlo neměl vlastně kde knihy registraturní ukládati a tudy většina jich snadně mohla vzíti za své, možná že společně se staršími registry. V Roudnici chovaná kniha registraturní je vlastně vedle registra Karlova z 1. 1360 a 1361 nejstarší zachovaná památka naše tohoto způsobu a proto uveřejňujeme v příloze III. regesta z ní a to v jazyku, v kterém ta která listina je psána. Český překlad byl by činil dosti velkých nesnází, zvláště když značná část listin těch týká se Slezska a Lužice.1) Kniha ta je v mnohém ohledu zajímava, zvláště též v ohledu diplomatickém. Bylať psána za kancléř- ství Kašpara Šlika, o jehož nabytí statků v Čechách podává též některé zprávy, a pod dozo- rem dvou cís. notářů Petra Kaldea, probošta Nordhausenského, a Jana Tuška z Pacova. Jméno registrátora Marquarda Briesachera, které jsme nalezli na jednom privileji z r. 1436, v ní nepřichází; avšak byla zajisté vedena pod jeho dohlídkou, ačli ještě byl na živu. 2) Až do 1. 148 psány jsou v knize té zápisy jednou rukou, v druhé části od 1. 148—171 dá se jiná ruka pozorovati. Písař jeden i druhý patrně najednou řadu listů přepisoval, a to asi často dle konceptův,3) čímž se vysvětluje, že chronologického pořádku přísně nešetřil. 2) 3) 1) Dosti nesprávný přepis tohoto registra nalézá se v rukopise knížecí Lobkovické bibliotéky v Praze v rukopise „Diplomatarium regis Georgii“ na 1. 587—724 a v jednom rukopise hrab. Weichâ-Ger- storfské bibliotéky v Budišíně, odkudž Hermann Markgraf v „Neues Lausitzisches Magazin“ XLVII. str. 235—238 některé výňatky uveřejnil. Srv. Lindner u. m. str. 33. V knize jsou toho některé doklady. Tak na 1. 42 (č. 35) je zapsáno potvrzení privilegií městečka Kralovic ze dne 8. března 1437, vydané na základě předloženého transsumptu starších privilegií, jejž klášter Plasský obyvatelům Kralovickým nově vyhotovil, poněvadž o originály ve válkách husitských přišli. Písař registra nemaje více originálu konfirmace v ruce, vypustil z ní znění potvrzených privilegií a při slovech „quondam transsumptum abbatis et conventus prescriptorum, cuius tenor sequitur et est