Strana 1
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD HISTORICKÝ ÚSTAV ČSAV Sekce historichá PRIVILEGIA NEKRÁLOVSKÝCH MĚST ČESKÝCH Z LET 1501—1526

Strana 2
CODEX IURIS MUNICIPALIS REGNI BOHEMIAE TOMUS IV—3 PRIVILEGIA NON REGALIUM CIVITATUM PROVINCIALIUM ANNORUM 1501—1526 SBÍRKA PRAMENŮ PRÁVA MĚSTSKÉHO KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO DÍL IV—3 PRIVILEGIA NEKRÁLOVSKÝCH MĚST ČESKÝCH Z LET 1501— 1526 PRAHA 1961 NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD

Strana 3
PRIVILEGIA NON REGALIUM CIVITATUM PROVINCIALIUM REGNI BOHEMIAE ANNORUM 1501—1526 PRIVILEGIA NEKRÁLOVSKÝCH MĚST ČESKÝCH Z LET 1501-1526 Zpracoval Antonín Haas PRAHA 1961 NAKLADATELSTVÍ ČESKOSLOVENSKÉ AKADEMIE VĚD

Strana 4
ČESKOSLOVENSKÁ AKADEMIE VĚD Vědecký redaktor akademik Václav Vojtíšek

Strana 5
ÚVOD Třetí svazek IV. dílu Sbírky pramenů práva městského v Čechách přináší privilegia a jiné listiny i listy nekrálovských měst a městeček z let 1501—1526. Tím bylo docíleno stejného časového období, z něhož byla vydána prací J. Čelakovského a G. Friedricha privilegia královských měst českých, i když jsem si plně vědom, že rok 1526 nepředstavuje žádný důležitý časový mezník ve vývoji poddanských měst českých. Stejně jako oba předchozí je i tento svazek uzavřen seznamem privilegií podle měst a městeček, jimž otiskované písemnosti byly vydány, dále sezna- mem zkratek a soupisem použité literatury. Podrobný rejstřík místní, osobní i věcný ke všem třem svazkům vyjde jako čtvrtá závěrečná část IV. dílu. Děkuji znovu všem archivům i knihovnám, které mně ochotně vyšly vstříc při přípravných pracích a zvláště akademikovi J. Mackovi, řediteli Historického ústavu Československé akademie věd i doc. dr. Frant. Grauso- vi, členovi korespondentovi ČSAV, kteří zařadili moji práci do vydavatel- ského programu Historického ústavu a tím umožnili její vydání. Děkuji také akademikovi V. Vojtíškovi, který jako vědecký redaktor věnoval mnoho péče i práce této edici. Dr. A. Haas 5

Strana 6

Strana 7
651. 1501 květen 4-5.1 Malá Skála. Jindřich z Valdštejna a na Malé Skále2 dává Turnovským své strany právo odúmrtní; zemře-li kdo bez kšaftu, přejde pozůstalý majetek na nejbližšího pří- buzného, a to i z cizího panství; není-li příbuzných, obrátí turnovští konšelé ten statek na obecní chudé nebo na záduší. Dále jim uděluje právo volného odchodu, odcházející však musí osadit statek člověkem hodným a dostatečným. A to z té příčiny, aby grunt mój mohl opatřen býti dostatečně, aby ke škodě nebylo tomu gruntu. Pakli by z dopuštěnie Božieho který člověk mój strany mé3 sšel s tohoto světa a neučinil kšaftu ani zřiezenie, to také týmž Turnovským dávám, aby ten statek jeho na přietele najbližšieho spadl s takovú výmienkú, byli-li by kteří přátelé ne z gruntóv mých, a odkud jinud chtěli ten statek bráti, tehdy mají na ten grunt a na ten statek vsésti; pakli by nechtěli aneb nechtěl tu v tom statku býti, tehdy odtud mají aneb má s vólí mú a dědicóv a budúcích mých ten statek bráti. A pakli by se přihodilo také, že by někto s tohoto světa sšel a přátel příbuzných neměl, tehdy ten statek aby prodán byl a na chudé, kteříž by tu núzi trpěli, obrácen byl, jakž by povaha byla toho statku, a oni konšelé turnovští starší s vobecními strany mé3) to příjmúce opatrovali, a jinam nikam ten statek aby se nedieval než na chudé aneb na záduší mé tu turnovské, a z toho aby mé mně počet činili i mým dědicóm a budúcím. Pakli by jací dluhové byli spravedliví na odúmrtech, ty aby k placenie předek drželi. A dále já svrchupsaný Jindřich, prohlédaje k těžkosti a k zádavám v budúcích časech, kteréž jsú na lidi přišly, túto milostí a láskú k nim jsa nakloněn, k lidem mým turnovským s strany mé,3) to povolenie jim dávám a tiemto listem upevňuji od sebe i také od dědicuov mých a budúcích, aby, komuž by se koli zdálo, mohl svój statek prodati a mně i mým dědicóm a budúcím člověkem hodným a dostatečným, kterýž by se mně líbil aneb mým budúcím, osaditi a živnosti své, kdež by se jemu líbilo, aby mohl hleděti s vólí mú a mých dědicóv a budúcích bez překážky. A toho mého dánie a obdarovánie a tiemto listem upevněnie jim Turnovským strany mé3) před sebú i před svými dědici a budúcími na budúcí pamět pečeť mú

Strana 8
přirozenú kázal jsem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Na svědomie a pro lepší jistotu a pro budúcí paměť toho připrosil jsem urozených pánuov, pána, pana Bernarta z Valdštýna a na Klášteře Hradišti a pána, pana Jana z Vartm- berka seděním tudiež a slovutných vladyk, pana Jindřicha Lúčeneckého z Kopidlna a pana Janovského z Janovic a na Lúčkách, že jsú pečeti své dali přivěsiti na svědomie podle mé k tomuto listu sobě bez škody. Jenž jest dán a psán na Skalách v úterý den sv. Gotharda léta od narozenie syna Buožího tisícího pětistého prvního. Zlomek v kopiáři z doby kolem r. 1650. 1) Toho roku bylo úterý 4. května a svátek sv. Gotharda připadl tedy na středu 5. května. 2) O něm výše pozn. 1 při listině z I1. června 1497 (č. 601). 3) Tamže pozn. 2. Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 9, č. X.— Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 60 652. 1501 květen 12. Půta z Ryzmberka a ze Švihova uděluje svému městečku Švihovu stejná práva, jako má jeho město Horažďovice, zvláště pokud se týče volného odkazu kterékoli osobě, světské i duchovní, muži i ženě; zemře-li kdo bez poslední vůle a bez přímých dědiců, dědí nejbližší příbuzný po meči, dědic se však musí osadit na panství pána města. Dále jim uděluje právo volného odchodu, ale odcházející musí zaplatit všechny dávky a dluhy a osadit grunt člověkem hodným, který by se zamlouval vrchnosti i měštanům. Platy vrchnostenské zůstávají beze změny. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice štasně amen. Poněvadž všecky věci, kteréž mezi sebú lidé puosobie a jednají, dlúhostí času téměř obecně v zapome- nutie přicházejí, leč by listy a pečetmi lidí znamenitých byly ohrazeny a tak napsáním v paměť věčnú nynějším lidem i budúcím byly dány, protož já Puotha z Ryzmberka a na Švihově, odjinud z Skály, pán na Rabí, najvyšší sudí královstvie Českého, známo činím listem tiemto obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že pilně zpatřiv k stálosti a věrné upřiemnosti měšťan mých a obyvateluov města švihovských1) i tudiež předměstských, kteréžto měšťany chtě opatřiti slušnými zřiezenostmi a výsadami, jim a jich dědicuom i budúcím náměstkuom ne z omylu ani neopatrně, ale z dobrým mým rozmyslem a zdravú radú předešlú s potazem přátel mých vydal a vysadil sem a tiemto listem mým vydávám a za právo vysazuji takové svobody níže psané, znamenav je k sobě věrné a upřiemné, že jsú se vždycky po všecky časy i u veliké války předkuom mým zachovávali věrně a právě, jich se přidrželi i mne také, a aby mně, dědicuom i budúcím mým tiem snažnějie, věrně a upří- 8

Strana 9
mně slúžiti mohli, za kteréžto svobody již dotčení měštané pokornými prozbami a snažnú žádostí mne jsú prosili: Najprve tuto milost i také svobodu týmž měšťanuom mým a obyvateluom města Švihova i tudiež předměstským, nynějším i jich budúcím všem, mocí listu tohoto činím a milostivě dávám a obdařuji nynie i k věčné mocnosti, aby týchž práv a svobod všech užívali, kterýchž měšťané a obyvatelé města mého Horaždějovic užívají2) tak, aby obojieho pohlavie, mužského i ženského, i každý, mužie i ženy, léta dospělá majíce, nynější i jich budúcí dědicové a náměstkové nynie i potom věčně, svobodně mohli všecka svá sbožie movitá i nemovitá, vladařstvie i dědictvie, platy své vlastnie, dědiny, puožitky, domy i jiná každá sbožie, kterýmiž by kolivěk jmény takové mohly jmenovány býti, vnitř nebo zevnitř města nade- psaného ustavené, jmělé a nalezené byly by, v životě neb na smrti, zdraví neb neduživí, budú moci odkazovati, kšafty dělati, zapisovati, dávati, vzdávati, prodávati, změniti kteréžkolivěk osobě, chtěli-li by, světské i duchovnie, k libosti vuole své, a to před konšely přísežnými k tomu povolanými a skrze purgmistra a rychtáře poslanými, aby ti, kterýmž to odkazováno a kšaftováno bude, taková sbožie svobodně právem dědičným mohli beze všie překážky držeti a vládnúti týmž právem a spuosobem, jakožto měšťané a obyvatelé města mého horaždějovského požívali jsú a užívají. Ale v příhodě, v kteréž by některý měšťěnín, muž nebo žena, neudělaje kšaftu, s tohoto světa sšel, ne- zuostavě po sobě dědicuov pravých, tehdy všelikteraká i každá sbožie po takovém zuostalá, buď dědiny, domové, vladařstvie movité i nemovité, kte- rýmiž by koli jmény mohly jmenovány býti, na najbližšie přátely po straně meče spadnúti mají plným právem. Těm toliko milost tato platná bude, kteříž dobré i zlé s tiem městem Švihova trpie a břemena snášejí, i tudiež těm, kteříž k tomuto sboží švihovskému příslušejí, aby na ty toliko právem připadalo a ne jinam statek jich. Pakli by kto chtěl jakú příbuznost k tomu statku a gruntu mieti s jiného sbožie a panstvie odkudkoli a chtěl nápad jmieti, ten jest povi- novat na ten grunt vsiesti a pod pánem JMtí se osaditi a týchž práv užívati, jako svrchupsaní měšťané moji.3) Protož já Puotha slibuji mú dobrú vierú s dědici a s budúcími svými napřed dotčeným měšťanuom mým, dědicuom i budúcím jich v takových odkazováních neboli nápadiech svrchupsaných nižádného obtieženie ani bezprávie nečiniti skrze mne, dědice i budúcie mé nebo skrze kohožkolivěk jménem naším aneb kterúkoli vymyšlenú věcí, ale raději je, dědice i budúcie jich v těch ve všech věcech v tomto listu položených ohajovati, zachovati i brániti chci věrně. A jestliže by se tomuto listu přihodilo pokaženu býti buďto moly neb na písmě neb zlitím vody aneb na zlomení pečeti nebo skrze oheň, aneb mocnú rukú že by vzat byl, to nikoli nemá býti ku pohoršení mého obdarovánie, znova vysazenie i potvrzenie. Pakli by se komu za mnú nelíbilo býti, osadě mi grunty člověkem dobrým a hodným, který by se mně a budúcím mým i tudiež měšťanuom se přijieti se zdálo, i té obci aby se hoditi mohl, v tom vuoli měj, stěhuoj se, kam chce, dada groš pří- 9

Strana 10
jemného a vzdaného pánu JMti, jsa práv napřed mně a budúcím mým i té obci a dluhy zplatě a vezma list zachovací a vejhostní vedle řádu a obyčeje.4) Také aby mé obdarovánie a znova vysazenie skrze mne, dědice a budúcie mé pevné a neporušitedlné zachováno bylo, než platy a povinnosti, kteréž od starodávna jsú činili a činie, ty povinnosti a platy pánuom svým budúcně činiti majie, já svrchupsaný Puotha pečeť mú vlastní s jistým mým vědomím a s plnú mú vuolí k zdržení těch všech věcí nahořepsaných kázal jsem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a pro širšie svědomie a pevnost prosil sem urozených pánuov, pana Zdenka z Rožmitála a na Blatné, purgrabie na Karlštejně, pana Jana z Šternberka a na Bechyni a urozených panoší, pana Václava z Sulevic a na Duchcově, Dominika z Újezda i seděním tudiež, že jsú také pečeti své vedle mne dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého prvnieho tu středu před svatú Žofií. Pergamenový originál v archivu města Švihova, všech pět pečetí jest ztraceno. 1) Švihov o. Přeštice. — Město pod hradem téhož jména, který drželi od 14. stol. Švihovští z Ryzmberka (A. Sedláček, Hrady IX., str. 11). 2) Horaždovice měly právo Starého Města pražského (srv. privilegium Racka z Kočova ze dne 27. září 1463, výše č. 372). 3) Viz ustanovení téhož privilegia; srv. i výsadu Půty z Ryzmberka ze dne 23. srpna 1497 (výše č. 612). 4) Viz právě zmíněné privilegium Půty z Ryzmberka. 653. 1501 květen 27. Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Vlašimil) potvrzuje městu Vlašimi privi- legium svého otce Mikuláše Trčky z Lípy a na Vlašimi ze dne 15. března 1443 (výše č. 285). Originál není zachován, pouhá zmínka v konfirmaci Jana Vostrovce z Kralovic a na Vlašimi ze dne 12. března 1602 tohoto znění: Druhé list pana Mikuláše staršího Trčky z Lípy a na Vlašimi, jenž jest konfirmací (předešlého obdarování) o pořízení a kšaftování statkův. Jehož datum léta Božího 1501 ve čtvrtek před slavným hodem Ducha svatého. 1) Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Vlašimi držel Vlašim po smrti svého otce od r. 1453 (Fr. A. Slavík, l. c., str. 36 a d.; viz též pozn. I při listině z 1. prosince 1512, níže č. 815). Regest u Fr. A. Slavíka, I. c., str. 85; podrobněji v konfirmaci Františky Benigny z Weissenwolfu ze dne 26. června 1684, tamže str. 221—223. 654. 1501 červen 24. Veliš. Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Lichtmburce potvrzuje městu Dobrušce práva, výsady a listiny, které obdrželo od Sezemy z Dobrušky, Jiříka z Dubé a na Vizmburce i od Mutiny z Dobrušky. 10

Strana 11
Já Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Lichtmburce, pán a pravý dědic zboží opočenského, vyznávám tiemto listem zjevně přede všemi lidmi, že přistúpili jsú před mě opatrní věrní moji milí purgmistr a konšelé i všecka obec města mého Dobrušky1) a prosili jsú mne s pilnú a pokornú prosbú, abych jim listuov někdy pánóv jich a předkuov mých na obdarovánie některých milostí i také práva a svobod zvláštních, jim pójčených a daných, obnovil a potvrdil. A znamenitě ukázali sú mi listy týchž pánóv, jeden list od dobré paměti pana Sezemy z Dobrušky a druhý list pana Jiříka z Dubé a na Vismburce, kteřížto listové etc. (Další znění shodné s listinou Samuela z Hrádku a Valečova ze dne 9. srpna 1481; výše č. 491, kde jsou v poznámkách uvedena různočtení.) Jenž jest dán a psán na Veliši léta od narození syna Božieho tisícieho pětistého prvnieho ve čtvrtek den svatého Jana Křtitele Božieho. Pergamenový originál v archivu města Dobrušky; pečeť, přivěšená na pergamenovém proužku, jest vydrolena a zbyla z ní jen vosková miska. — Na rubu: N°, 6to. 1501. — 6. (Fotografický snímek Historivkého ústavu ČSAV v Praze.) 1 Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Lichtmburce držel Dobrušku od r. 1495 (viz pozn. I při listině z 18. května 1495, výše č. 591). 655. 1501 srpen 16. Král Vladislav ustanovuje k prosbě Mikuláše Trčky z Lípy a na Lichtmburce, aby se Ledečtí řídili právem Německého Brodu a aby k právu tohoto města měli odvolání. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni jménem statečného Mikuláše Trčky z Lípy a na Lichmburce,1) věrného našeho milého, abychom purgmistru, konšeluom i všie obci města Ledče milost takovú učiniti ráčili, což se věcí soudních dotýče, kteréž před nadepsané konšely předcházejí, abychom jim miesto některé ukázati ráčili, kde by oni o své věci, kteréž ku právu příslušejí, radu a dotaz bráti jměli, a také jestliže by jich výpověď komu se obtiežná zdála, a chtěl se kdo k vyššiemu právu odvolati a k orteli doložiti, kde by ten ortel bráti jměli, abychom jim k tomu miesto milostivě vokázati ráčili. Pak my, jsúc milostivě nakloněni k prosbě nadepsaného Mikuláše Trčky a chtíce, aby to právo v Ledči tím pevnější a stálejšie býti mohlo, k tomuto jsme svolili a tímto listem povolenie naše královské dáváme, aby nadepsaný purgmistr a konšelé nynější i budúcí toho práva užívali, kteréhož měštané Německého Brodu2) užívají. A událo-li by se kdy, že by předepsaný purgmistr a konšelé v Ledči někomu vo při soudní rozsudek učinili, jestliže by se straně které zdálo, že by soudem jejich obtieženi byli, že se bude moci strana kteráž- II

Strana 12
kolivěk ve dvú nedělí pořád zběhlých k vyššiemu právu odvolati a k orteli doložiti před purgmistra a konšely Brodu Německého, nynějšie i budúcie, a jestliže by oni rozsudku měštan ledeckých potvrdili a jejich výpověď schválili, tehdy ta věc při tom zuostati má; pakli by jejich rozsudek purgmistr a konšelé v Německém Brodu v čem napravili, toho ta strana, kteráž se k vyššiemu orteli odvolá, má užíti podle jich napravenie. Přikazujíce všem úředníkuom našim království Českého, aby nadepsaným purgmistru, konšeluom města Ledče v užívání toho práva v Německém Brodě a v dokládání k orteluom nepřekáželi ani překážeti dopúštěli, než aby oni Ledečtí nynie i po věčné časy toho užívali bez překážky všelijakých lidí. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán v pondělí po hodu Matky Božie Nanebevzetí léta Božího tisícieho pětistého prvního a králov- ství našich uherského jedenástého a českého třidcátého. Ad relacionem magnifici domini, domini Johannis de Sselnberk, summi cancellarii regni Boëmiae. Pergamenový originál v archivu města Ledče nad Sázavou; k listině je přivěšena na pergamenovém proužku kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Vla- dislava krále, aby práva užívali. — N. 19. 2. 1501. roku. (Fotografický snímek Histo- rického ústavu ČSAV.) 1) O něm viz A. Sedláček, Hrady XII., str. 98. 2) O právech města Německého (Havlíčkova) Brodu srv. J. Čelakovský, Codex II., č. 23 a j. — Již dne 14. května 1501 přislibují purkmistr a rada města Německého Brodu ledečským měštanům, že jim budou ve všelikých právních potřebách poctivě pomáhati; listina zní takto: My purgmistr a konšelé města Brodu Němecského známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdež čten anebo čtúcí slyšán bude, že jakož jest nejjasnější kníže pán, pan Vladislav, uherský, český etc. král, JMt, ráčil moudré a opatrné pány, purgmistra a konšely města Ledče připojiti k právuom našim tak, aby od nás ortele i naučení soudu a rozsudkuov brali, protož my purkmistr a konšelé města Brodu Němec- ského, nynější i budúcí, je měšťany ledecké nynější i budoucí, když by kolivěk jich po- třeba přišla, a k nám sě utekli o ortele i o jiné věci, žádajíce rady neb naučenie s práva našeho, máme jim raditi i naučenie dáti, v tom se k nim zachovati přátelsky a sousedsky, poctivé i dobré jich obmýšlejíc. Tomu na svědomie a zdrženie pečeť města našeho dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie Božieho tisícího pětistého prvnieho ten pátek před svatú Žofií. (Pergamenový originál — palimpsest v archivu města Ledče nad Sáz.; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá pečet z červeného vosku. — Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) Je zajímavé, že privilegium krále Vladislava pochází teprve ze dne 16. srpna 1501, tedy jest o tři měsíce později vydáno nežli tato listina, která se ho dovolává. 656. (1502). Adam z Cimburka dává Turnovským rohozecké strany užitek z mlýnů, sladoven, lázně a strouhy lázeňské; dovoluje, aby směli vésti vodu na luhy a vybírat platy z míst od prodavačů v trhový den ve středu a o trzích výročních. 12

Strana 13
Zmínka v listině Jana ze Šelmberka ze dne 23. ledna 1504 (níže č. 694). —Srv. J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 10, č. XII., a týž, Příběhy města Turnova I., str. 61. 657. 1502. Jan ze Šelmberka snižuje Soboteckým ženní robotu na polovinu a mění ji v peněžité dávky. Dává měšťanům plat solní, tržní a z vyšenkovaného piva, jakož i lán lesa vedle lesa „Stoličkova". Privilegium se nedochovalo v originálu, jeho obsah jest však znám z potvrzení sobotec- kých výsad daného Kryštofem z Biberštejna a na Kosti ze dne 9. prosince 1551, kde se praví: Dále také nám ukázali jiné dva listy na pargameně od někdy pana Jana z Šelmberka a s Kosti, nejvyššího kancléře království Českého, kdež jim Soboteckým odúmrti dává, též i z roboty je propúští a plat solní dává i jiné milosti pro opravu města jich činí tak, jak tíž majestátové a listy to v sobě plněji zavírají a svědčí. Podobná slova se opakují v konfirmacích Kryštofa staršího z Lobkovic z r. 1582 a Oldřicha Felixe z Lobkovic z r. 1601. V privilegiu Polyxeny z Lobkovic ze dne 31. října 1629 je dotčeno této výsady slovy: Jakožto sobě polovici dní robot ženních odpuštěno mají, aby za druhou polovici toliko po třech groších za den dávali, též k obci platu solního od formanův, a ten prve vrchnosti ná- ležel, z každého vozu jeden věrtel soli a plat tržní z míst, kde kramáři prodávají v den sobotní, po jednom penízi, nicméněji i plat z každého sudu piva, k vyšenkování kdo by vzal, po jednom penízi vybírati i jednoho lánu lesu vedle lesu Stoličkova jim darovaného jako vlastního užívati.— Kolem r. 1650 žádala Sobotka znovu o potvrzení svých výsad a v SUA v Praze se zachoval z té doby německý výtah ztraceného dnes privilegia a zároveň i jeho datum: Anno 1502.—Herr Johann von Schelnberg hat sie derjenigen Robothen, welche die auf den Platz sesshafte Mitbürger 12 Tag und die, so in den Gassen wohnhaft, zu 2,4,6 und 8 Tag von altershero in der Erndtzeit zu verrichten schuldig gewesen, bis in die Helfte befreit und anstatt deren anderen Helfte 1 1/2 Groschen jährlichen Zinses zu bezahlen ausgesetzt. Item frein Salezhandl mit Aufhebung des vor dies von jeder Fuhr zu 1 Viertl Strich Salcz abzuführen ausgeseczten Zinses erteilt. Item den einen Heller, so sie Sobotker von dem Kram oder Handelstelle alle Samstage, und den einen Pfennig, so dieselben von jedem entweder verkauften oder zu Hause ausgeschänkten Vass Bier zuvor bezahlen müssen, condonirt. Item zu der Stadt und Vorstadt, auch der Březanskischn Gemeinde bis in eine Huebe Waldes neben den Wald Stolickový genant verehret. — Tento výtah je psán asi v letech 1654—1655, kdy teprve došlo k projednávání sobotecké žá- dosti (SUA v Praze SM P 106 S 58). Všechny svrchu uvedené zprávy sestavil Vl. Ruda, městský archivář liberecký, jemuž za jeho práci upřímně děkuji. Srv. Vl, Ruda, Privilegia města Sobotky (Sobotka. Jubilejní sbornlk k 450. výročí po- výšení na město. Sobotka 1948), str. 101. 658. 1502 únor 7. Těma XIII. z Koldic ustanovuje na žádost rady a celé obce Krupky města i hor tyto články: potvrzuje jim městské a horní právo, prohlašuje je za svobodné horníky a osvobozuje od placení úroků i rent; dostávají právo šenkovat a vysazovat 13

Strana 14
podle potřeby sladká vína domácí i cizí i cizí pivo, poplatek z toho jde obci; na všech dolech, a to i na těch, které by byly ještě zřízeny, i ve všech vesnicích, které patří a budou patřit k panství, není nikomu dovoleno šenkovat cizí piva nebo vařit vlastní piva, nýbrž se tam může šenkovat jen pivo z Krupky; rychtáři, kteří měli až dosud právo vařit pro sebe a pro své krčmy, mohou dále vařit jen od sv. Michala do sv. Jiří, ale nesmí je v žádné vesnici prodávat; budou-li potřebovat pivo mimo stanovenou dobu, musí je koupit rovněž v Krupce; také víno se nesmí šenko- vat na vesnicích; kdo se proviní proti těmto nařízením, zaplatí kopu bílých peněz vrchnosti; kdo má v Krupce právovárečný dům, může vařit pivo z pšenice nebo z ječmene a z každé várky zaplatí 5 1/2 čes. gr., jinak neplatí žádné pivní ani pá- nevní dávky. Vrchnost dává obci váhu na všechny věci mimo vzácné kovy; sůl nelze nikde na celém panství prodávat nežli v Krupce. Před městským soudem nesmí mluvit žádný řečník, leč by to soud uznal za nutné. Vrchnost vymohla na králi nový jarmark, kterého měšťané mohou svobodně užívat k svému prospěchu. Obyvatelé města se ponechávají při všech dosavadních příjmech a užitcích, volí městskou radu a berou ji v přísahu, dozírají na váhy, míry, cechy i řemeslníky. Městským soudem mohou být souzeni služebníci vrchnosti, jestliže se dopustí vý- tržností a násilností proti měšťanům. Při náhlé smrti a není-li dědiců, připadá „ženská případnost“ farnímu kostelu a „mužská případnost“ na radnici pro obecné dobré. Kdo je na panství usedlý a chce koupit nemovitost, ten se zapíše do knihy gruntů, ať se nalézá koupená nemovitost kdekoliv, ale úroky připadnou k zámku. Dobytky mohou měštané pást na panských pozemcích, kde jim ukáží hajní, aby se neublížilo mlází. Na úroční louky mohou vyhánět dobytek před sv. Jiřím a po sv. Michalu. Měšťané dostávají právo volného odkazu příbuzným. Cizí pekaři nesmějí z města odvézt chléb, který neprodali; také řezníci, ať cizozemci nebo domácí, nemohou odvézt neprodané maso a při porážkách dobytka se musí řídit pokyny a nařízeními přísežných řezníků. Měšťané dostávají také právo volit a mě- nit cechovní představené. Wier Thiemo von Colditz1), herre auf Bielen und Graupen, bekennen vor uns, allen unsern erben und dieser herschaft nachkomlingen in diesem unsern uffen briefe vor allen, die in sehen ader horen lesen, das vor uns komen sein unsere lieben getrawen burgermeistere und rate sampt der gantzen gemeine der stat und bergis Graupen, haben ertzalt etzliche merkliche gebrechen und unordenunge, doraus in allenthaltben untzher, nicht wenik unrothes entstan- den2), uns demuticlich gebeten, sie dorinne zu vorsehen, domitte sulche gemeine gebruche gewandelt hingelegit wurden. Auf das dieselbige unsere stad in besserm wesen, stand und gedeie komen mochte, haben uns stuckweise etzliche artickel hernachfolgende vorgetragen, das wir sie genedicklichen domitte begnoden wolden. So wir von angeborner art vorpflicht sein unsern lieben getrawen erblewten der billichkeit nach mit begnadung und freiheiten zu vor- sehen, dardurch sie under uns und allen unsern nachkomlingen ir wesen dister 14

Strana 15
geruglicher und ire narunge ordenlicher, so sie in gebirgen sitzen, zu erwerben haben mochten, haben wir angesehen ire czimliche bete, auch ir und irer vor- farn getrawe und gehorsame dinste, welche sie uns und allem unserm geslechte undertaniclichen getan haben, tegelich tun, furbas tun mochten, haben sulche bedechticlichen mit freien wissen und willen, auch mit rate unser rete diselbige unsere burgere zum Graupen sampt allen iren nachkomlingen befreit, begnodt und begabigt mit und in craft diss brifs, befrein, begnoden, befestigen und bestetigen in alle stuck, punckt und artickel folgende begriffen, das sie alle sampt ire nachkomlinge solcher begnadung und freiheit ungehindert zu gebrau- chen und sie ewiclich darnach zu richten. Wir bestetigen in ir altherkomen stadrecht und bergrecht, das zu haben und zu gebrauchen, inmossen in andern hernsteten und freien berekwercken in der Crone zu Behmen gewonheit und recht ist. Sie solen auch zu ewigen gezeiten als freie bercklewt unbedrangit sitzen und wonen, als sie von aldersher bei unserm vater, vorfarn und uns geses- sen und gewonet haben, zins- und rentfrei, keine newickeit auf sie zu brengen, sundern bei irer alden herkomen gewonheit zu lassen. Auch sollen sie macht haben alle süsse wein, auslendisch und einhaimisch, auch fremde bir zu schenk- ken, zu ordenen und zu setzen als oft, als die not erfordert. Wie hoch, tewer und wo der in der stat geschanckt sal werden, davon sullen sie ein gewonlichs gelt einer gemeine zu gute nemen. Dergleichen auf allen unsern berekwercken, die itzündt sein ader zukunfticlich werden, diweil sie mit sunderlichem stadrecht von der herschaft Graupen nicht begnodt sein, auch in allen unsern dorfern, die itzundt sein ader zukunftliclich zu unser herschaft Graupen gehöeren moch- ten, sal nimands nachgelossen nach erlaubt sein fremde bir zu schencken ader selbe zu brewen. Und wer uf genanten gutern bir schencken wil, der sal das nindert anders kewfen nach nemen denne aus den Graupen. Und ab imands darwider tete, eigenwilliclich fremde bir schencken wolde, sal solchs ein burger- meister, rat und die eldisten sampt der gantzen gemeine macht haben zu weren ane unser und unser nachkomlingen vorhinderung, dorinne wir sie und alle unsere nachkomlinge hanthaben; vorteidingen und schutzen wollen. Ab sach were, das ein gerichte von alders her befreit were, der itzund brewet vor sich und seinen kretschmern, das in ubung und gebrauchung bassher gehalten, so sullen doch die gnanten richter nicht eher anheben zu brewen denne auf Michaelis und uf Georgi wider aufhoren, inmessen die von Graupen, und kein richter sal sein bir nach geringen uf dorfern nach nimands anders, vil nach wenig, in vassen, virteln nach tonnen vorkewfen bei der busse undene gesatzt. Und ap den richtern in mitler zeit bir gebreche, sollen sie das nindert anders holen noch kewfen, denne uf Graupen. Es sal auch suf allen unsern dorfern kein wein, vil nach wenig, geschanckt werden. Und so einer ader mehrer solche gebote, begnadung und freiheit ubertrete, sal allewege der herschaft Graupen ein weiss schock vorfallen sein ane alle gnade. Dergleichen alle di in Graupen hewslich gessessen sein, den gebraw uf ire hewser gesatzt sein, sollen macht 15

Strana 16
haben ire gebraw zu tun, weitzen ader girsten, solchs zu schencken, allein die wirte und nicht das hawsgesinde noch mitlinge; dovon sal unser herschaft Graupen von einen itzlichen gebraw birs, weitzens ader girstens, eher wen man zugestöst, sechstehalben Behmischen groschen zu geben verpflicht sein. Uber das sollen die von Graupen der bir und aller ander getrencke, auch des pfan- nengeldis, furbas von uns und unsern nachkomlingen einigerlei ungelt ader beschwerung doruf zu setzen, unbeschwert bleiben. Wir geben in auch zu, das sie mogen haben, wenne in das ebent, eine gemeine woge, zentener gut, eisen, unslit, wachs, pech und alle andere wore und gueter, alleine ausgenomen golt, silber, zin, kupper und blei, in solcher woge zu wegen, dovon einen gemeinen nuetze zu gute ein gewonlichs zu nemen. Wir geben in auch den saltzmarckt, das in unser herschaft nimands erlaubt sein sal saltz zu vorkewfen alleine unsern burgern zum Graupen ader wem sie es gonnen. Sie sollen auch von iren gerich— ten keinen vorsprechen vorgonnen zu reden, es sei denne sache, das in gerichten erkant wurde und die not erfordert. Auch haben wir in einen jarmarckt von unserm gnedigen herrn, dem kunige, erworben, den zu gebrauchen uf benumpte zeit nach innehalt kuniglicher maiestat. Desselbigen mogen sie gebrauchen mit allem genyss ane vorhinderung der herschaft zu einen gemeinen nuetze. Und alles, das unsere burgere und einwoner der stat Graupen bassher in ubung und gebrauchung gehabt, es sei mit einnemen zu nucze der gemeine, stetgelt und anders, ab itzilche stucke, eins ader meher, obin ader unden gesatzt bassher nicht geubet nach vorgenomen weren, mogen sie, wen in das ebent und wolge- felt, anheben, uben und gebrauchen inmossen ein andere altherkomen gerech- tickeit und gewonheit. Sie megen auch domitte aufhoren, als ofte sie das gut- duncket, und kein stuck nach artickel sal in von iren nicht uben vorhindert nach gestackt werden. Sie sollen auch alle ire altherkomene gewonheit macht haben zu vorandern zu tun und zu lossen, zu gebieten und zu vorbieten, auch alle macht lewt in irer gemeine zu vorordenen, zu voreiden, moss, eln, gewichte zu besichtigen, zünft in hantwergen und alle ding zu setzen und zu entsetzen, auch den hantwerglewten gebieten, auf das den armen geschee als den reichen. Ab einer ader mehrer kegen unsern burgern ader iren dienern ader an einen in der gemeine einigerlei frevel gewalt uben wolt, es were unser ader unsere nach- komlinge diner ader hofegesinde, den sollen unser burger und einwoner anne- men und strafen gleich andern. Ab gerade sich vorfile und erbloss sturbe, der- gleichen herwote, sal die gerade vorfallen sein und gewant werden zu der ere Gotis in die pfarrkirchen und die herwote auf das rathaus einer ganczen gemeine zu gute. Und ab einer ader mehrer in gedochter gemeine so stadhaftig wurde uf unsern gutern, erbguter, ecker, wisen ader gerten kewfen wolde, in welcher kegenheit ader dorfe das were umb die stat, sollen sie der macht haben und einen itzlichen in das hoferegister vorschriben werden, jedoch das die zinse zu unserm slosse gefallen, die dorauf von alders gesatzt sein. Auch lassen wir in nach alle vihetrift uf unsern gutern nach anweisung der heger, wo man der 16

Strana 17
jungen haw schonen sal. Und sunderlich sollen und mogen sie ir vihe zu beqwe- mer zeit vor Georgi und nach Michaelis treiben auf die wisen, die in unser herschaft zu zinse ligen, alleine die dorfer nicht belangende. Ab imant, jung ader alt, in dieser gemeine ein testament ader selegerete machet, es were juncfraw, man ader weib, die von iren rechten naturlichen freuntschaften vorweist wern, es sei bei gesundem leibe ader am totbette, wollen wir, dass sie solchs sollen macht haben und bei craft bleiben. Alles, was fremde becken vor brot her brengen und nicht konnen vorkeufen, das sollen sie alhie lassen und nicht hinweckfuren. Welcher solchs ubertrete, dem sal es genomen und umb Gots willen gegeben werden. Welcher flaischer, auslendisch ader einheimisch im Graupen slachten wil, der sal sich halden und richten nach der vier geschwo- ren flaischer anweisung und gebot; und was ein itzlicher flaisch uf den marckt bringet, sal er alis nach gesatzter stunde vorkewfen und nicht hinweckfuren bei der busse vor alders dorauf gesatzt. Auch sollen unser burger in allen iren gesatzten czunften ader innungen alle oberkeit und macht di zu setzen und zu vorandern bei sich behalten. Solche stucke, pünckte und artickel unser begno- dung haben wir den obgemelten unsern lieben getrawen burgern und einwonern zum Graupen also genediclichen vorlihen und gegeben, dass sie der in zukunfti- gen ewigen gezeiten gerucklichen vor allen unsern erben und nachkomlingen und jedermeniclichen ungehindert gebrauchen sullen und mogen. Darbei wir sie sullen und wullen sampt allen unsern erben und nachkomlingen getrewlichen und ane alles geferde hanthaben, schutzen und vorteidingen und in solche begnadung bei craft und macht behalden. Und ap sich imandis wider die ob- genanten stucke, pünckte und artickel frevelichen setzen und die underdrucken, wollen wir, das dieselbigen in unser ungenode und ungunst umb solchen frevel und torst vorfallen sullen sein und nach unserem und unsern nachkomlingen erkentniss herticlichen gestraft werden. Des zu mehrer sicherheit und glawb- wirdigem bekentniss haben wir solche begnodunge und freiheiten mit wolbe- dachtem mute wissentlich mit unserm angebornen anhangenden insigil besigilt. Welcher gegeben ist nach Cristi geburt unsers lieben herrn im funfzenhundert- sten und andern jare montag nach unser lieben frawen tag der lichtweiunge. Pergamenový originál v SUA v Praze, odděl. listiny guberniální, č. i. 3611, pečet, která visela na bíločervených hedvábných nitích, jest ztracena.— Na rubu: Hauptprivile- gia Thyme von Coldicz. 1502. — N. 4.117.26. (všechna čísla škrtnuta). — Litt. A.3. — Graupnerische Privilegia betreffend. — Zápis o vkladu do desk, kvatern druhý koupí pomerančové barvy, lit. O 27. Vklad se stal 21. února 1696. Podepsán František Tiralla z Treuburgu, ingrosátor desk větších zemských. 1) O něm C. Truöl, 1. c., str. 84 a d. 2) Těma XIII. z Koldic nebyl dobrý hospodář. Na to těžce doplácela hlavně Krupka, jejiž obyvatelé se obraceli především proti panským hejtmanům. Tak docházelo ke stálým třenicím a projevům nespokojenosti (H. Hallwich, l. c., str. 75—76). Otiskl H. Hallwich. l. c., str. 49—52. Podstatná část listiny jest převzata z privilegia téhož Těmy ze dne 8. ledna 1477 (výše č. 443). 17

Strana 18
659. 1502 únor 14. Vlašim. Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Vlašimi potvrzuje Načeradským listinu svého otce Mikuláše ze dne 12. září 1442 na právo volného odkazu, ale s tím rozdí- lem, že neučiní-li kdo kšaftu, jeho statek připadne na pána. Pozůstavuje si dům Jana Knížete i jiné domy, které získal po předcích. Já Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Vlašimi, pravý a spravedlivý pán zbožie vlašimského, vyznávám tímto listem zjevně vůbec přede všemi, kdož jej uzřé nebo čtúce slyšeti bude“), jakož věrní moji milí Načeradští ukázali jsou mi listb) a zápis na svobodu, jenž téc) jsou obdařeni od neboštíka pana otce mého dobré paměti, kterýž pořád zní v tato slova: Já Mikuláš z Lípy a na Lip- nici etc. (Následuje listina ze dne 12. září 1442; výše č. 283. Doslovně opakuje až ke slovům „ješto by té duši bylo nejužitečněji“. Pak pokračuje vlastními slovy!:) A to aby každý kšaftoval buďto za zdravého života nebo na smrtedlné posteli, komuž by chtěl dáti. Pakli by nekšaftoval kdo, ten statek aby na pána připadl a ten statek k kšaftování, komuž bude poručen, aby ten s tím statkem na našem zbúžie dědickém zůstal, komuž koliva) ten statek byl dán. Jáe) svrchu- psaný Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Vlašimi toho všeho potvrzuji a ubezpe- čuji1) tímto listem jménem svým a budoucích svých jménem, slibujíce sám za se“) i za své budoucí žádným obyčejem vymyšleným ani kterou mocí na to jim sahatih) ani nepřekážeti, ale je v tom zachovati řádně a právě) tak, jakož tento list svědčí. Ale toho domu sobě pozůstavuji, kterýž pánk) Janóv Kníža- tův2), a těch domův, které sem přikoupil po neboštíkovi panu otci svém Vilímovil), též pozůstavuji sobě. Na potvrzení a zdržení toho všeho já nadepsa- ný Mikuláš pečeť mou vlastní a přirozenou přivěsiti sem dalm). Jenž jest dán a psán na Vlašimi léta Páně od narození syna Božího 1502") na den sv. Valen- tina. Vidimát české královské kanceláře z 20. září 1697 (SUA v Praze, SM N 6/1). — Též v potvrzení privilegií Marií Terezií z 3. července 1747 (archiv města Načeradce). a) V potvrzení „čtoucí slyšeti budou“. —b) Tamže „listy“. — c) Tamže místo „jenž té“ jest „jímž“. — d) Tamže „komuž by koliv“. — e) Tamže „Ajá“. — 1) Tamže „a ubez- pečuji“ schází. — a) Tamže „za sebe“. — h) Tamže „nesahati". —) Tamže „právně“. — k) Tamže místo „pán“ jest „sloul“. — 1) Tamže místo „Vilímovi“ jest „a mlýnův“. — m) Tamže místo „přivěsiti sem dal“ stojí „jsem přivěsil k tomuto listu“. 1) Vrchnost sama mění původní ustanovení svých předků podobně jako na př. v Jičíně (srv. listinu ze dne 17. července 1416 a její potvrzení ze dne 23. července 1465, výše č. 210 a č. 392). 2) Jan Kníže z Načeradce se připomíná r. 1450. Měl svobodný dvůr, dvůr poplužní, čtyři dvorce v Olešné a kmetcí dvůr v Římovicích (A. Sedláček, Hrady XV., str. 280—281). 18

Strana 19
660. 1502 únor 17. Hrad pražský. Král Vladislav potvrzuje městečku Štětí privilegia českých králů a zvláště listinu královny Elišky z r. 1312 i její potvrzení královnou Johanou z 12. března 1467. Měšťanům uděluje týdenní trh každou středu. Wladislaus, Dei gratia Hungarię, Bohemię, Dalmatię, Croatię, Ramę, Servię, Gallicię, Lodomirię, Cumanię Bulgarięque rex, marchio Moravię, dux Slesię et Lucemburgensis ac marchio Lusacię, ad perpetuam rei memoriam. Notum facimus tenore presentium universis, quod accedentes presentiam nostram quidam ex consulatu oppidi Stiet1), fideles dilecti, maiestati nostre nomine totius reipublice comunitatisque ipsorum supplicarunt, quatenus regia benignitate et clementia privilegia ipsorum, a felicis recordationis predecesso- ribus nostris ipsis concessa, gratiose confirmare dignaremur, signanterque privilegia serenissime quondam principis, domine Elizabethę, Polonie et Bohe- mię regine2), prefatis eciam civibus per serenissimam dominam Johannam, reginam Bohemię, olim graciose concessa et indulta3). Nos itaque iustis ac racionabilibus ipsorum precibus permoti attendentesque pariter multiplitia fidelitatis obsequia nobis regnoque nostro per prefatos homines prompte exhi- bita, sano procerum nostrorum accedente consilio prefata privilegia per singu- los articulos et clausulas in omnibus et per omnia acceptare, approbare et confirmare voluimus, quemadmodum ea auctoritate presentium ratificamus, innovamus, approbamus atque suscipimus, decernentes ac regio nostro edicto firmiter constituentes, ut in omnibus et singulis clausulis et punctis plene et inviolabiliter ita, veluti in his per singulos articulos exprimitur, custodiantur ab omnibus et observentur. Insuper volentes erga prefatos cives propensiorem gratiam ostendere ipsisque ultra ea, que a predecessoribus nostris obtinuerunt, aliquid ex mera") nostra benignitate et clementia adiicere, talem his libertatem et facultatem concedimus, ut hebdomadatim singulis feriis quartis in oppido ipsorum forum publicum celebrare possint et valeant ac generaliter omnibus et singulis libertatibus et privilegiis instar aliorum oppidorum in regno nostro Bohemię pleno iure potiantur et gaudeant, nullo ipsis in his et aliis quibuscum- que impedimentum inferre audiente aut quovismodo presumere sub intermina- tione nostra regia, et prout contrafacientes indignationem nostram gravissimam cupiunt evitare. In quorum quidem omnium fidem et testimonium maioremque firmitatem litteras presentes fieri maiorisque sigilli nostri, quo tanquam Hun- garię et Bohemię rex utimur, appensione muniri precepimus. Datas in arce nostra Pragensi decima septima die mensis Februarii anno Christi millesimo quingentesimo secundo, regnorum autem nostrorum Hungarie duodecimo, Bohemię vero tricesimo primo. Ad relacionem magnifici domini Joanis de Sselnberk, supremi cancellarii regni Bohemie etc. 19

Strana 20
Zachováno v opisu v SUA, odd. SM P 106, Š 88. a) Správně „vera“. 1) Štětí, o. Roudnice nad Labem. 2) Z r. 1312 (výše č. 22). 3) Z 12. března 1467 (výše č. 403). 661. 1502 březen 1. Jan z Janovic, nejvyšší purkrabí pražský, dává obyvatelům města Bělé pod Bezdězem vodovod, který postavil na svůj vlastní náklad. Povoluje, uznají-li to měštané za vhodné, vésti vodu od Bezdězu nebo odjinud. Za to budou při mších prosit za duše svého pána i celého jeho rodu a konat skutky milosrdné. Já Jan z Janovic a s Petršpurku a na Bezdězi, najvyšší purkrabie pražský1), oznamuji tiemto listem všudy přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že znamenav veliké obtiežení, kteréž obyvatelé města Bělé pro nedostatek vody mají a trpí, maje nad nimi lítost jako nad svými poddanými, kázal jsem vodu po rourách za svého držení na svuoj náklad do téhož města přivésti. Po- tom měšťané a obyvatelé bělští prosili jsú mne snažnými prosbami, abych tu vodu jim k užitku a k jich držení dal a propustil, že oni pamatujíce na mé dobrodění, chtějí to zpósobiti, aby napřed za duše předkuov mých, také za mú duši, když by mne Pán Buoh od smrti neuchoval, i za duše dědicuov a všech příbuzných mých na svatých mšech prosba se dála a skutkové milosrdní činěni byli vedle jich možnosti nynie i potom časy budúcí, a také aby město tiem lépe opravovati i jiné potřeby obecné na to k užívání svému pósobiti a jednati mohli.2) Kdežto já znamenav jich v tom velikú potřebu i také jich pilné prosby i přímluvy dobrých lidí a také váže sobě věrnú poddanost, v kteréž mi se zachovávají, i jich poslušenství, chtě jim toho budúcí paměť svú pozuostaviti, s dobrým mým rozmyslem, za mého děkuje Pánu Bohu zdravého života, jim jsem tu vodu dal k jich požívání a hned postúpil k skutečnému držení se všemi náklady mými i se všemi příslušnostmi a požitky té vody, aby oni i jich dědi- cové a budúcí té vody svobodně požívati a ji k svému požitku, jakž by se jim najlépe líbilo a zdálo, přivésti mohli. A nadto jestliže by se jim zdálo užitečněji, aby buďto od Bezdězi aneb odjinud s gruntuov bělských a bezdězských vodu sobě na svuoj náklad do města Bělé svobodně znova přivésti mohli, že jim v tom moc i plné právo a svobodu i jich dědicóm a budúcím dávám, aby to mohli učiniti bez mé, budúcích mých i všelikého člověka otporu a překážky. Prosím krále JMti, pána mého milostivého, i potomních králuov českých JMtí jako pánuov dědičných i jiných pánuov držiteluov potomních téhož města Bělé, že též měštany a obyvatele bělské při tomto mém dání svobodně beze všeho přerušení a útiskuov zachovati ráčie časy budúcí a věčné. Na po- tvrzenie i budúcí paměť toho pečeť mú vlastní dal jsem přivěsiti k tomuto 20

Strana 21
listu vědomě a dobrovolně a pro lepší jistotu a pevnost prosil jsem urozených pánuov, pana Jetřicha Bezdružického z Kolovrat a na Buštěhradě, pana Mar- še z Švamberka a urozených vladyk a statečného rytieře pana Jana Špetle z Prudic, pana Zikmunda z Chmelic, v ty časy purkrabie hradu pražského, pana Zibřida z Jistebna a v Hostivici, že jsú také své vlastní pečeti dali podle mne jim bez škody přivěsiti k tomuto listu na svědomie dobrovolně. Jenž jest dán léta ot narozenie syna Božieho tisícieho pětistého druhého ten úterý po svatém Matěji, apoštolu Božiem. Pergamenový originál v archivu města Bělé, k listině jest na pergamenových proužcích přivěšeno pět kulatých, dosti otřelých pečetí, z nichž první tři jsou z červeného, ostatní dvě z černého vosku: 1. Jana z Janovic, 2. Jetřicha Bezdružického z Kolovrat, 3. Marše ze Švam- berka; pečet Jana Špetle z Prudic je ztracená;4. Zikmunda z Chmelic; 5. Zibřida z Jistebna a v Hostivici. — Na rubu: No. 6. Na tok vody. Ai. 1502 ten outerý po sv. Matěji. apo- štolu Božím. 1) Byl jim v letech 1470—1503 (Dílo Fr. Palackého, str. 359—360). — Po smrti Ctibora Tovačovského z Cimburka dědil jeho syn Adam, který postoupil r. 1495 panství bezdězské i bělské Janovi z Janovic (A. Sedláček, Hrady X., str. 15). 2) Bělští učinili zbožné nadání hned 13. března 1502 (J. Kalousek, Listiny, str. 82, č. 148). 662. 1502 březen 3. Hrad pražský. Král Vladislav potvrzuje předcházející listinu Jana z Janovic z I. března 1502 (č. 661). — Dán na hradě pražském ve čtvrtek před nedělí postní, kteráž slove Letare, léta Božieho tisícieho pětistého druhého a království našich uherského dvanáctého a českého třidcátého prvnieho.—Ad relacionem magni- fici domini Joannis de Sselnberk, supremi cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v archivu města Bělé pod Bezdězem; k listině je na pergameno- vém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku, jen z jedné třetiny zacho- vaná. — Na rubu: Rta. — No. 10. Majestát krále Vladislava, jehož jest datum Ai. 1502 ten čtvrtek před nedělí postní. 663. 1502 březen 4. Hrad pražský. Král Vladislav uděluje na žádost Půty z Ryzmberka a ze Švihova horaždo- vickým měšťanům právo pečetiti červeným voskem. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Puothy 21

Strana 22
z Ryznberka na Švihově, najvyššieho sudí královstvie Českého, věrného našeho milého, abychme jeho měšťanóm horaždějovickým tu milost dáti a učiniti ráčili, aby voni své věci a potřeby městské červeným voskem pečetiti mohli. K je- hožto prosbě a žádosti nakloněni jsúce pro služby téhož Puothy, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujem, chtiece tomu, aby nadepsaní měšťané horaždějovští nynější i budúcí všecky a všelijaké potřeby městské, buďto listy neb jiné věci obecné, od tohoto času na budúcí věčné časy červeným voskem pečetiti mohli a moc jměli tak a tíem vším oby- čejem, jakožto jiná města královstvie Českého, kteráž mají takové aneb k tomu podobné milosti od předkuov našich aneb vod nás, činí a činiti mohú, a to bez našie a budúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijakých pře- kážek. Přikazujíce všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého nynějším i budúcím, abyste svrchupsané měšťany města Horaždějovic nynější i budúcí při milosti svrchupsané, jim od nás dané a učiněné, jměli, drželi a bez všelijakých zmatkuov zachovali a jim v tom žádných překážek nečinili ani komu jinému činiti dopúštěli pod uvarováním hněvu a nemilosti našie a budú- cích našich, králuov českých. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na hradě pražském na den sv. Václava přene- senie léta Božieho tisítcieho pětistého druhého a království našich uherského dvanáctého a českého třidcátého prvnieho. Ad relationem domini Puothe de Ryzmberk et Swihow, supremi iudicis regni Boemie. Pergamenový originál v archivu města Horaždovic s kulatou pečetí, přivěšenou na bílo- červených hedvábných nitích. — Na rubu: Rta. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 664. 1502 březen 17. Hrad pražský. Král Vladislav uděluje na prosbu Půty z Ryzmberka městu Roudnici druhý výroční trh na den sv. Maří Magdaleny s osmi dny pořád jdoucími. Tržné s jinými důchody a užitky, při něm vybíranými, připadne k potřebám a opatrování města. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmacský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužicské markrabě etc., oznamujem listem tímto všem, že jest před velebnost naši přistoupil uro- zený Půta z Ryzemberka na Švihově, nejvyžší sudí království Českého1), věrný náš milý, a prosil nás se vší pilností, abychme městu Roudnici, kderéž on nyní v jistých zápisích od nás drží2), a obyvatelům jeho druhý jarmark roční k tomu, kteréž prve mají, dáti ráčili tak, aby tíž měšťané a obyvatelé téhož města, 22

Strana 23
majíc takovou milost a obdarování naše, mohli se opatrovati, a tím dostateč- něji živnosti své vésti a hleděti. K jehožto prozbě nakloněni jsouce pro služby jeho mnohé a užitečné, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskou v Čechách svolili jsme k tomu a tímto listem svolujeme, chtíce tomu konečně, aby nadepsaný město Roudnice a obyvatelé jeho nynější i budoucí druhý jarmark roční s osmi dny pořád zběhlými, totižto na den svatou Maří Magdalenu, jměli a drželi na ten spůsob, aby tržné při témž jarmarce, kderéž se vybírati bude, s jinými dů- chody a puožitky k potřebám a opatrování téhož města měšťanům přicházelo a dáváno bylo. Kteréhožto jarmarku i [s] tržným obyvatelé svrchupsaného města Roudnice nynější i budoucí požívati mají a moci budou tak a tím vším obyčejem, jakožto jiná města v tomto království Českém svých jarmarkův požívají a požívati mohou buď z práva neb obyčeje, a to nyní i v budoucích časích. Přikazujíce všem úředníkům našim a poddaným nynějším i budoucím království Českého, věrným našim milým, abyste svrchupsanému městu Roudnici a obyvatelům jeho nynějším i budoucím v užívání svrchupsaného jarmarku a tržném nepřekáželi ani překážeti dopouštěli pod uvarováním hněvu a nemilosti naší a budoucích našich, králův českých. Však také ten jarmark má bejti beze škody každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na hradě pražském ve čtvrtek před Květnou nedělí léta Božího tisícého pětistého druhého a králov- ství našich uherského dvanácstého a českého třidcátého prvního. Ad relationem magnifici domini Puthae de Ryzmberk, supremi iudicis regni Bohemiae. Zachováno v potvrzení z 21. září 1595, vidimovaném 24. listopadu 1610 (Státní archiv v Litoměřicích, odd. zemědělsko-lesnické, pracoviště v Pátku u Loun, zn. Roudnice N17-1a) i v potvrzení z 9. května 1628 (SUA v Praze, SM P 106 R 23). 1) Viz pozn. I při listině ze 26. srpna 1499 (výše č. 634). 2) Tamže. 665. 1502 březen 22. Hrad pražský. Král Vladislav potvrzuje obyvatelům městečka Žiželic listinu Dětocha z Hra- dištka z r. 1321, kterou prý ztratili, a přidává jim clo, jež se vybírá k zámku Hradištku; za to měšťané musí opravovati a v dobrém stavu udržovati mosty, které vedou k městečku Žiželicím. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburgské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tímto všem, že jsou přistoupili před nás poddaní naši, 23

Strana 24
rychtář a konšelé jménem vší obce městečka Žiželic, věrní naši milí, a ukázali jsou nám přípis listu někdy Dětocha z Hradiška ty časy, když se psalo léta Božího tisícího dvoustého třicátého prvníhol, pravého pána dědičného panství toho hradištského etc. (Viz výše listinu z r. 1321, č. 30). Při tom nadepsaní Žiželičtí pravíce, že ten a takový list na takové vejsady jim daný některak ztracen jest, prosili nás velikýma a pokornýma prosbami, abychme vzhlédnouti ráčili na jich veliká ochuzení, kteréž jsou v předešlých časech válkami vzali, jakožto na poddané dědičné naše, z milosti a mocí naší takových jejich vejsad vysazení a dání v tomto listu našem zsvrchupsaných a před obyvatele nynější i budoucí zůstaviti i milostivě jim toho potvrditi a jako znova vysaditi z moci naší královské, při tom některou milostí abychom je také opatřiti a jim dáti ráčili. Jejichžto snažnou, velikou a pokornou prosbu znamenavše, k přímluvě věrných našich k tomu jsme svolili a listem tímto svolujem, všecka ta práva, vysazení a obdarování výš psaná, při nich je zůstavujíce, stvrzujem, upevňu- jem a na věčnost jako znovu vysazujem, tuto jim při tom milost obzvláštní činíce, to clo, které k zámku našemu Hradišku se vybírá, totižto z vozu dva peníze bílá, ze dvého dobytka, totížto krav a volů i jiného skota, po jednom penízi, z bravův ze čtvera jeden peniez bílý a z koně, kteréž z trhu aneb na trh vedou, též peniez bílý podle vysazení a obyčeje starodávního tak, jakž jest k ruce naší vybíráno bylo, dáváme všecko právo nám příslušné na obyvatele nynější i budoucí, mocí naší královskou převodíme a tímto listem přenášíme, však s takovouto vejminkou, že obyvatelé nynější i budoucí mají a povinni budou mozty, kteréž přes potok k témuž městečku Žiželicím jsou, opravovati a dělati tak, aby lidé tím svobodněji těmi cestami jezditi mohli. Chtíce tomu také, aby oni Žiželičtí častopsaní nyní i budoucně na věčné a budoucí časy při všech těchto artikulech výš psaných a milostech námi nadaných a jim půjče- ných jměni, držáni a zachováni byli nyní i budoucně na věčné časy a budoucí bez přerušení všelikterakého, a to bez naší, budoucích našich, králův českých, i jiných všech a všelikterakých lidí všelikteraké překážky. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k listu tomuto přivěsiti jsme kázali. Dán na hradě praž- ském v outerý po Květné neděli léta Božího tisícího pětistého druhého a krá- lovství našich uherského dvanáctého a českého třidcátého prvního léta počíta- jíce. Ad relationem magnifici domini Alberti de Kolowrat et Libstein, magistri curiae maiestatis regiae. Známo z potvrzení žíželických privilegií, které vydal dne 29. října 1782 Josef II. (v archivu města Žiželic). — Též papírový opis v archivu ministerstva vnitra, odd. SMP 106 Ch 3. 1) Správně 1321, chybné datum vzniklo špatným čtením původní listiny (v. pozn. 2 při listině č. 30). 24

Strana 25
666. 1502 březen 22. Hrad pražský. Král Vladislav uděluje na prosbu Zdeňka Lva z Rožmitálu a z Blatné městeč- ku jeho Blatné a obyvatelům v něm po těch škodách, kteréž jsou nedávno skrz oheň vzali, dva jarmarky ročnie, každý z osmi dny pořád zběhlými, však rozdílně, první jarmark na den Božího vstoupení a druhý jarmark ten čtvrtek před sv. Ondřejem, apoštolem Božím. — Dán na hradě pražském v outerý po Květné neděli léta Božího tisíctího pětistého druhého a království našich uherského dvanáctého a českého třicátého prvního. — Ad relationem magnifici domini (vynecháno Joannis) de Schelenberg, supremi cancellarii regni Bohe- miae. V potvrzení blatenských privilegií Josefem II. ze dne 12. září 1785, které jest uloženo v archivu města Blatné. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 667. 1502 duben 1. Praha. Jan Ondřejův z Horšovského Týna, veřejný notář, vydává ověřený opis privi- legia arcibiskupa Zbyňka ze dne 2. října 1406 pro Trhový Štěpánov. Původní listina byla totiž zničena ohněm, ale její znění bylo zapsáno do knih privilegií pražského arcibiskupství. In nomine Domini amen. Anno a nativitate eiusdem millesimo quingen- tesimo secundo, indictione quinta, die vero mensis Aprilis prima, hora terciarum vel quasi, pontificatus sanctissimi in Christo patris ac domini nostri, domini Alexandri pape sexti, anno eius decimo, in sacristia sancti Michaelis ecclesie Pragensis in mei, notarii publici, et testium infrascriptorum praesentia consti- tuti providi et discreti cives opidi Sczepanow1) Pragensis diocesis venerabili domino magistro Ambrosio de Plzna, decano et administratori ecclesiae Pra- gensis2), per venerabile capitulum auctoritate apostolica deputato, exposuerunt se munimenta et certas literas privilegiorum, iurium et libertatum suarum reverendissimi quondam in Christo patris et domini, domini Sbinconis, Pra- gensis archiepiscopi, ignis consumptione et alias perdidisse deque eisdem in libris privilegiorum archiepiscopalium3) perquirere et earundem, si invenien- tur, sibi transsumptum et copiam in forma, que vidimus nuncupatur, exhiberi omni decentia instantissime petiverunt. Perspectis autem diligenter eiusmodi libris inventa est litera in eam sententiam, que sequitur de verbo ad verbum. (Následuje listina arcibiskupa Zbyňka ze dne 2. října 1406; výše č. 188). Igitur predictus dominus decanus et administrator archiepiscopatus Pragensis ad instantem et iustam eorundem civium opidi Sczepanow peticionem pensatis et auscultatis singulis, que circa premissa et in ipsis merito fuerant pensanda 25

Strana 26
et auscultanda, qualitatem privilegiorum et contenta in eisdem sagacissime dispicientes, mihi notario infrascripto, iniunxit solicite, ut iuxta rationabilia predictorum civium vota per mei officii debitum haec ipsa ex libro privile- giorum archiepiscopalium rescriberem executionique solite demandarem atque omnia in suo disposita ordine in publicam redigi formam et publicum desuper fieri instrumentum, cui in iudicio atque extra iudicium fides adhibeatur, man- davit et precepit sigillo, quo pro sui utitur officio, accedente omnium domino- rum de capitulo consensu, in fidem omnium premissorum presentibus sub appenso. Datum anno, die, mense, hora, pontificatu etc. quibus supra, presen- tibus ibidem honorabilibus viris, domino Georgio Langpeter de Hamis diocesis Misnensis4), domino Nicolao Hartman de Schlakenwerd5) et domino Ioanne Kawka de Horzowicz, vicariis ecclesie Pragensiss), testibus ad hoc specialiter vocatis, requisitis et rogatis. Et ego Ioannes Andree de Thyn Horss[oviensi], clericus Pragensis diocesis, publicus sacra imperiali auctoritate notarius7), quia supra nominatas literas per manum alterius diligenti collatione prehabita fideliter rescriptas et per omnia cum originalibus concordare nilque in eis additum vel omissum et mutatum fuisse aut esse, quod sensum mutare aut viciare possit, reperi et inveni, ideo presens transsumptum in formam publi- cam redactum et per reverendissimum patrem magistrum Ambrosium, deca- num et administratorem saepedicte Pragensis ecclesie, sigillo pendenti ad peticionem supranominatorum civium in maius robur et fidem habendam firmatum, signo, nomine et cognomine meis solitis et consuetis signavi, pre- sentibus testibus supra nominatis. Obsaženo v listině Ferdinanda I. ze dne 19. prosince 1541, uložené v městském archivu v Trhovém Štěpánově. 1) Trhový Štěpánov, o. Vlašim. 2) Ambrož Chrt z Plzně. — O něm A. Podlaha, Series, str. 109. 3) Tato kniha není zachována, snad jest jejím opisem rukopis archivu vyšehradské kapituly č. LX. 4) Ani u Podlahy, Series praepositorum ani u Tomka, Dějepis m. Prahy IX., str. 334 není uveden. 5) Viz předchozí poznámku. 6) Viz pozn. 4. 7) Jan Ondřejův z Horšovského Týna (A. Podlaha, Series praepositorum, str. 110). 668. 1502 květen 1. Budín. Král Vladislav potvrzuje obyvatelům města Krupky privilegium Těmy XIII. z Koldic ze 7. února 1502 (výše č. 658). Wir Wladislaus, von Gots genaden zu Hungern, Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, marggrave zu Merhern, hertzog zu Lucemburg und in 26

Strana 27
Slesien, marggrave zu Lawsitz etc., bekennen und tun kund allermenigclich, das uns die fursichtigen unser lieb getrew burgermeister, ratmannen und die gantz gemein der stat Grawpn durch ir erbar potschaft ein glaubwirdiges transsumpt und vidimus furbracht irer begnadung und freihait, so in der edel Thiemo von Kolditz als ir herre aus redlichen und pillichen ursachen uber ir statrecht und bergkwerch des zines daselbs zu Grawpen geben und si damit begnadet hat,1) uns darauf mit diemuetigen vleiss angeruefen bittunde, das wir zu solicher irer freiheit verwilligen und inen die mit unserm konigelichen brieve genedicklichen confirmieren und bestetigen geruchten, haben wir in diemutig und zimlich bete, auch ir gros verderben und scheden, darein sie aus trewen von ires bemelten herrn des von Kolditz wegen kommen, angesehen und zu solicher irer begnadung und freiheit, die sie von gedachten von Colditz, irem herren, haben uber ir statrecht und pergwerch des zines, unsern gunst und willen genedigelich gegeben und inen die in allen iren meinungen, bedeu- tungen, puncten, clauseln, artickeln und inhaltungen, als wern die hieinnen von worte zu worte eingeschriben und begriffen, bestetiget und confirmiert, bewilligen, bestetigen und confirmieren inen die auch hiemit wissentlich in kraft diss briefs aus Behemischer konigcklicher macht, was wir in daran pillich und rechtlich bestetigen sollen und mugen. Setzen und wellen darauf, das sich die bemelten burger und inwonen zu Grawpen und all ir nachkommen nu kunftigclich zu ewigen zeiten solicher irer bemelter begnadung und freihaiten halten, brauchn und die nutzen und geniesen sollen und mugen an unser, uns nachkomen und menigcklich irrung und hindernus an geverde. Zu urkund mit unserm kunigcklichen anhangenden insigel besigelt. Geben zu Ofen am tag Philippi und Jacobi, der heiligen zwelfboten, nach Christi geburt funfzehen— hundert im andern, unser reiche des Hungerischen im zwelften und des Behemischen im ainunddreissigisten jaren. Ex commissione maiestatis regie propria per litteras. Pergamenový originál v archivu města Krupky; přivěšená pečet je ztracena. — Na rubu: Rta. — Königes Wladislai. 1502. — Confirmation. — B 1. (škrtnuto). — N. 3 (škrtnuto). — No 16 (škrtnuto). — No. 5. 1) V. listinu ze dne 7. února 1502 (výše č. 658). 669. 1502 květen 1. Budín. Král Vladislav potvrzuje obyvatelům města Krupky privilegium, které do- stali od svého pána Těmy XIII. z Koldic jako jeho ručitelé. Wir Wladislaus, von Gots genaden zu Hungern, Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, marggrave zu Merhern, hertzog zu Lucemburg und in 27

Strana 28
Slesien, marggrave zu Lawsitz etc., bekennen und tun kund allermenigclich, das uns die fursichtigen unser lieb getrew, burgermaister, rate und die gantz gemein der stat Grawpen durch ir erber botschaft glaubwirdig transumpt und vidimus furbracht einer begnadung und freihait, so in der edel Thiemo von Colditz als ir herre getan und gegeben. Welich begnadung und freiheit dise meinung inhaltet, als si die burger und gemeine stat zu Grawpn vor itzgemelten von Colditz, iren herren, umb mergelich summa geldes globt,purg worden und sich verschriben haben, das si, die inwoner zu Grawpen, niemandts erbhuldigung, glubde noch einicherlei pflicht tun noch zu tun verbunden sein sollen bei seinem, des von Colditz leben, nach tode ausgenomen, si sind dann vor solicher und aller burgschaft, auch irer getanen glubde, aller haubtsummen, zins und scheden gentzlich und gar entricht, vergenueget und daraus enthebt und geloset werden,1) uns darauf mit diemuetigem vleiss angerufen bittunde, das wir zu solicher irer begnadung und freiheit verwilligen und inen die mit unserm koniglichen brieve genedigclichen confirmieren und bestettigen geruchtn. Haben wir ir diemutig und zimlich bete, auch ir gross verderben und scheden, darein sie aus trewen von ires bemelten herrn des von Kolditz wegen komen, angesehen und zu solicher irer begnadung und freiheit, die si von gedachten von Colditz, irem herren, haben, unsern gunst und willen genediclich gegeben und inen die in allen iren meinungen, puncten und artickeln, als weren die hieinnen von worte zu worte eingeschriben und begriffen, bestettiget und confirmirt, bewilligen, bestettigen und confirmiren inen die auch hiemit wissent- lich in kraft diss briefs aus Behemischer kunigclicher macht, was wir in daran pillich und rechtlich bestettigen sollen und mugen. Setzen und wellen darauf, das sich die bemeltn burger und inwoner zuo Grawpen und all ir nachkomen nu kunftigclich solicher irer bemelter begnadung und freihaiten halten und gebrauchn und dabei von uns und menigelich gehalten, gechutzt und gehandt- habt, dawider auch von niemands gedrungen, beswert noch bekumbert sollen werden in kainer weisse on geverde. Zu urkundt mit unserm kunigclichem anhangunden insigel besigelt. Geben zu Ofen am tag Philippi und Jacobi, der heilegen zwelfboten, nach Christi geburt funfzehenhundert im andern, unser reiche des Hungerischen im zwelften und des Behemischen im ainunddreis- sigisten jaren. Ex commissione, maiestatis regie per literas. Pergamenový originál v SUA v Praze, odděl. listiny guberniální č. i. 3612. K listině je na pergamenovém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z vosku červené barvy. — Na rubu: Rta. — Consens Königes Wladislai wegen der Burgschaft vor Hern Thymo von Coldicz 1502. — A. 2. 1) Toto privilegium není známé. Těma XIII. vymáhal krutě na svém městě peníze a nutil krupské měštany, aby se zaručili za jeho dluhy (H. Huilwich l. c., str. 54 a d., 70—71.). Na toto privilegium se odvolávali obyvatelé Krupky hned r. 1504, kdy Těma XIII. prodal panství Jindřichovi ze Šlejnic (tamže str. 80). 28

Strana 29
670. 1502 květen 5. Budín. Král Vladislav dává na žádost břevnovského opata Klimenta městečku Polici dva výroční trhy, jeden na den sv. Prokopa, druhý na svátek sv. Linharta. Wir Wladislaus, von Gotis gnoden zu Hungern, Beheimb, Dalmacien, Croacien kunig, margrave zu Merhern, herezog zu Luczenburg und in der Slesien und margrave zu Lausicz etc., bekennen gen allermeniglich, das fur uns kommen ist der erwirdig unser lieber andachtiger und getrewer Clement, abt des closters zu Brawno,1) und had uns diemutiglich gepeten, das wir aus milden unsern gnoden seinem statlein Policz,2) burgern und inwonern daselbst zwene jerliche jarmarckt auf newes auszuseczen zu vorleihen und zu geben gnediglich (geruehen sollen).") Wir angesehen des genanten abts zimlich und moglich bete, nichts merers solichs auch (mit dem bericht den burgern)") und inwonern deshalb zu Policz an narung, gewerbe und sust an bir und wessen zu (bekreftigen, befolen also)") dem nach gutem rate und rechter unser wissen genanten burgern und inwonern des (statlein Policz, ietzigen) als zukunftigen, zwene jarmarckt, einen auf sand Prokops, den andrn uf sand (Linhartstag auf newes ausgesetzet),") vorliehen und gegeben, auseczen, vorleihen und geben ine die von (Bemischer unser koniglicher macht und in craft)") dics brives und vorleihen, seczen und wollen hinfur ausge(seczte jarliche jarmarckt auf sand)") Prokop, dornach auf sand Linhartstage und also furter albegen jerlich und ewiglich solcher (zween jarmarckt)") mit jeglichen eingang, nuczungen, frei- haiten, gerechtigkaiten, zugengen und mit (allen gemainen)") gewonhaite und herkomen ander umbliegend statlein in unser Crone zu Behem von rechts ader gewonhait wegen halden und gebrauchen, desgleichen, wesung haben sollen, von uns (unser getrewen und vor aller)b) meniglichen vorhinderung, doch andern umbliegenden jarmarckten on schaden. (Geben Budin)") an unsers Hern auffartstag noch Cristi unsers hern gepurt funfzehenhundert und zwen, unser von des Hungerischen im zwelften und des Bemischen im ainunddreis- sigisten jaren. Ad relacionem magnifici domini Johannis de Sselnberg, supremi cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v archivu města Police nad Metují, vlhkem značně poškozený a místy nečitelný; počet, která visela na bíločervených hedvábných nítích, je ztracena. a) Doplněno z potvrzení polických privilegií opatem Augustinem dne 29. června 1661 (v archivu města Police n. M.). b) V potvrzení z r. 1661 stojí „was mögen haben sollen und sonst vor männiglichen verhunderung“, ale zbytky písma tomu neodpovídají. 1) Kliment III., který byl nucen vzdáti se r. 1505 (M. Ziegelbauer l. c., str. 70; W. W. Tomek, Příběhy kláštera a města Police nad Medhují, v Praze 1881, str. 11). 2) Police nad Metují, o. Broumov. — Celá tato krajina patřila břevnovským benedik- tinům, ale její nejstarší dějiny jsou nejisté, protože zatíženy četnými podvrženými listinami. 29

Strana 30
Podle listiny krále Přemysla II. Otakara ze dne 6. září 1253 (K. J. Erben, Regesta I. str. 618, č. 1344), která jest sice falsum opata Bavora z konce 13. stol., má však základ z pravé listiny (J. V. Šimák, Počátky Broumova a Broumovska, ČČH XLII. 1936, str. 576), bylo přeneseno všechno právo z Provodova (o. Náchod), které bylo tehdy„forum regium in provincia Gradcensi constitutum“, „in alium locum, Politz nomine“. Dne 7. prosince 1295 uděluje král Václav II. „dicto loco (Polici) iudicium sanguinis“ a naři- zuje, že „quandocumque de cetero in loco et villis predictis malefactores huiusmodi contigerit detineri, in Grecz sicut hactenus non ducantur, sed in loco predicto secundum qualitatem commissi criminis per iudicem sepedicti loci, qui pro tempore fuerit, pena debita puniantur“ (J. Emler, Regesta II., č. 1700, str. 730). — Srv. W. W. Tomek, Příběhy kláštera a města Police nad Medhují, v Praze 1881;—Dr Stanislav Brandejs, Kniha o Polici nad Metují a Policku, Díl I., v Polici n. M. 1940; — J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 893 a d. — Vzorec č. 165 z Voigtovy sbírky formulářů Jindřicha z Isernie (Archiv öster. Gesch. 29, str. 156—157) netýká se Police (srv. i pozn. 3 při listině z 20. dub- na 1506, níže č. 715). — Městečkem (oppidum) se nazývá Police po prvé až r. 1395 (W. W. Tomek l. c., str. 10, pozn. 6). 671. 1502 červen 14. Polná. Hynek z Kunštátu a z Polné se vzdává odúmrti ve všech místech polenského panství, jakož i panství přibyslavského a ronovského, t. j. v Polné, Dobroutově, Věžničce, Německém Šicendorfu, Dvorcích, České Jablonné, Horní Věžnici, Poděšíně, Německé Jablonné, Olešné, Bukové, Dolní Věžnici, Nížkově, Hrbově, Rosičce, Špinově, Záborné, Brzkově, Janovicích, Skrýšově, Šachotíně, Keřkově, Dobré, Nových Dvorech, Velké Losenici, Střížově, Modlíkově, Pořežíně, Poříčí, Hřišti, Žižkově Poli, Borové, Peršíkově, Malé Losenici, Ždírci a Vepřové, jakož i v Přibyslavi. Obyvatelé těch míst mohou volně odkazovati veškerý majetek které- koli osobě. Zemře-li kdo bez ženy a dětí a nepořídí poslední vůli, dědí nejbližší příbuzný; nepřihlásí-li se nikdo do půl léta, rychtář a konšelé ten statek obrátí na kostel, na chudé lidi nebo na opravu cest. Obdarovaní mají právo utéci se ke králi, kdyby vrchnost nedodržela, co právě jim dala. Hynek z Kunštátu a s Polné1) i s svémi erby vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří anebo čtúce slyšeti budú, že jsú předstúpili před mne věrní moji milí, purgmistr a rada i všecka obec města Polné a vedle nich ze vsí, kteréž k zámku Polné příslušejí, zejména tyto: z Dobroutova,2) z Věžnice,3) za Březinú, z Šicndorfu,4) z Dvorcuov,5) z České Jablonné,6) z Horní Věžnice,7 z Poděšína,3) z Němecské Jablonné,9) z Volešné,10) z Bukové,11) z Věžnice12) za Borem, z Nižkova,13) z Hrbova,14) z Rosičky,15) z Špinhofu,16) z Záborného,17) z Brzkova,18) z Janovic,19) z Krajšova,20) z Šachotína21) a vedle těch obcí z přibyslavského a z ronovského panství: z Přibyslavě purgmistr a rada i všecka obec a podle nich ze vsí těchto jmenovaných: z Keřkova,22) z Dobré- ho,23) z Nových Dvorů,24) z Veliké Losenice,25) z Střížova,26) z Modlíkova,27) 30

Strana 31
z Pořežína,28) z Poříčí,29) zej Hřišť,30) z Šemfeldu,31) z Borové,32) z Peršíkova,33) z Malé Losenice,34) ze Ždíře,35) z Vepřového,36) ti všichni lidé moji z těch obcích snažně mne prosíce a žádajíce všickni vespolek s velikými prosbami jakožto pána svého dědičného, abych jim odúmrť, kterúž na těch panstvích spravedlivě mám, jim dal. A já znamenav jich pilnú žádost a ustavičnú prozbu, s dobrým roz- myslem a s radú přátel svých jakožto pán dědičný jejich dal sem jim a mocí listu tohoto dávám nahoře psaným lidem mým všem vespolek, obyvatelóm téhož města Polné, městečka Přibyslavě i ve vsech svrchupsaných na domích, mlýnech, rolí, lukách, zahradách, purkrechtech, na statku movitém i nemo- vitém tak, aby oni lidé moji svrchupsaní mohli své statky svrchupsané movité i nemovité, kterými se koli slovy nebo jménem jmenovati mohú, poroučeti, dávati přáteluom anebo jiným, komuž by se jim najlépe zdálo a líbilo, a to bez překážky mé i mých dědiců i potomků mých, a to však s takovúto výminkú, aby ti, komuž by takoví statkové na domích, rolí neb jiných věcech svrchu- jmenovaných přes pole poručeni byli, ti a takoví aby toho nezdvihali ani odtud brali, leč by mně, dědicóm anebo potomkóm mým prve řádně člověkem hod- ným a nezávadným osadili tak, aby mně na něm nescházelo. A jestliže by kdo jakžkoli smrtí z světa zšel, ženy a dětí nemaje a poručenstvie neučině, ten statek na najbližšieho přítele spadnúti má. Pakli by se žádný přítel optati nemohl, tehdy rychtáři a konšeli svrchupsaní mají se v ten statek uvázati a tu jeho dochovati do puol léta a potom po polu létu s panskú vuolí a radú mají to na kostely nebo na chudé lidi nebo na cesty opravování naložiti. A protož já svrchupsaný Hynek slibuji svú dobrú a čistú vírú sám za se, za dědice i potomky své svrchupsaným lidem mým, rychtářóm, konšelóm i všem obcím, nynějším i budúcím, tyto všecky věci svrchupsané, jim ode mne dané, ctně, věrně, právě a křesťansky jim to zdržeti a zachovati na věčné časy a na tu odúmrť nikdy se zase nenavracovati, ani dědicové ani potomci moji. Pakli bych já svrchupsaný Hynek, dědicové nebo potomci moji svrchupsaným lidem mým toho všeho, což se svrchu i dole vypisuje, v čem nezdrželi a jim v to kterak jináče sáhnúti chtěli (jehož Pane Buože nedaj), tehdy dávám plnú moc tiemto listem svrchupsaným lidem mým sám od sebe, dědiců i budúcích mých, aby se o to utéci mohli k najjasnějšiemu knížeti, panu pánu a králi českému, kterýž nenie jest anebo na budúcí časy bude. A JMti za to prosím, aby na ně přes toto mé vysvobození a obdarování odúmrti sahati dopúštěti neráčil, než aby jich v tom mém obdarování ráčil zůstaviti jakožto pán milostivý, aby oni při tomto mém vysvobození a obdarování odúmrti, kterúž sem jim dobrovolně dal, i potomci jejich na věčné časy zachováni a bez překážky zůstaveni byli. Tomu všemu na svědomí já svrchupsaný Hynek svú vlastní pečeť přivěsiti sem kázal k tomuto listu a pro lepší jistotu a utvrzení listu tohoto připrosil sem urozeného pána, pana Viléma z Pernštajna a na Helfnštajně, najvyžšího hofmistra královstvie Českého, pana Zdenka z Valdštajna a na Brtnici, že sú také své pečeti vedle mé na svědomí přivěsiti dali k tomuto listu, jim a jich 31

Strana 32
erbóm bez škody. Jenž jest dán a psán v Polné ten úterý před svatým Vítem, dědicem českým, léta Buožieho tisícého pětistého druhého. Pergamenový originál v archivu města Polné; všechny přivěšené pečeti jsou ztraceny.— Opis ze 17. st. u SA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec. 1) Syn Jana Bočka z Kunštátu (A. Sedláček, Hrady XII., str. 157). 2) Dobroutov, o. Havlíčkův Brod. 3) Věžnička, o. Havlíčkův Brod. Střelecká, o. Havlíčkův Brod. Dvorce, o. Jihlava-okolí. Česká Jablonná, o. Ždár. 7) Věžnice, o. Havlíčkův Brod. 8) Poděšín, o. Ždár. 9) Dolní Jablonná, o. Ždár. 10) Olešná, o. Havlíčkův Brod. 11) Buková, o. Ždár. 12) Dolní Věžnice, část Věžnice, o. Havlíčkův Brod. 13) Nížkov, o. Ždár. Hrbov, o. Havlíčkův Brod. 15 Rosička, o. Ždár. 16) Špinov, o. Ždár. 17 Záborná, o. Havlíčkův Brod. 18) Brzkov, o. Havlíčkův Brod. 19) Janovice, o. Havlíčkův Brod. 20) Skrýšov, část Janovic, o. Havlíčkův Brod. 21) Šachotín, o. Havlíčkův Brod. 22) Keřkov, část Dobré, o. Ždár. 23) Dobrá, o. Ždár. 24) Nové Dvory, o. Havlíčkův Brod. 25) Velká Losenice, o. Ždár. 26) Střížov, o. Jihlava-okolí. 27) Modlíkov, o. Ždár. 28) Pořežín, o. Ždár. 29) Poříčí, o. Ždár. 30) Hřiště, o. Ždár. 31 Žižkovo Pole, o. Ždár. Havlíčkova Borová, o. Chotěboř. Peršíkov, o. Chotěboř. Malá Losenice, o. Ždár. Ždírec, o. Havlíčkův Brod. 36) Vepřová, o. Ždár. Otiskl K. Turecký l. c., str. 21—23 4) 14) 32) 33 34) 5) 6) 357 672. 1502 červen 22. Polná. Hynek z Kunštátu, pán na Polné, daruje obci města Polné rybník Mastník, který sice zřídil jeho otec, ale na místě, jež Polenským daroval minsterberský kníže Viktorin. 32

Strana 33
Já Hynek z Kunštátu, pán dědičný na Polné, známo činím tiemto listem nynějšíem i na časy věčné budúcím, že jsú předstúpili přede mne lidé moji purgmistr a rada města Polné, věrní moji milí, a ukazujíc mi list obdarovánie osvieceného knížete a pána, kněze Viktorina, kterýmžto listem ráčil jest jě obdarovati místem k rybníku, řečeným Mastník, té chvíle jsa pánem na Polné, na kterýmžto místě pan otec muoj rybník udělal jest na svuoj náklad.1) Též nahořepsaní měštané moji z Polné, věrní milí, prosili mne, abych je při tom obdarovánie zuostavil a jim toho abych potvrdil. A já, vzhled na jich ustavičné prozby a žádosti a služby, kteréž jsú mně činili i dědicóm mým činiti nepřestá- vají, z dobrým rozmyslem a s radú přátel svých potvrdil sem jim a mocí listu tohoto potvrzuji toho jich od knížete obdarování, a zvláštní milostí jsa k nim nakloněn jakožto k lidem svým dědičným, nynějšiem i budúcím, tuto zvláštnie milost jim činím, že jim ten rybník Mastník udělaný dal sem a mocí listu tohoto dávám sám od sebe, od dědicuov i potomkuov mých k pravému dědicstvie, aby jej ta obec polnicská, nynější i budúcí, drželi, užívali jako svého vlastního dědicstvie, v tom nemajíce překážky ode mne i od dědicuov mých i potomních pánuov polnicských. A toto mé dánie má jim držáno býti ode mne i od dědicuov mých i potomků mých bez porušenie na časy věčný. Tomu na svědomí a utvrzenie listu tohoto svú vlastnie pečeť dal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a s svým jistém vědomím. Jenž jest dán a psán na Polné tu středu na den deset tisíc rytířuov léta Buožieho tisícého pětistého druhého. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze; přivěšená pečet jest ztracena. — Zapsáno též v listáři města Polné. 1) Viz výše listinu ze dne 9. listopadu 1480 (č. 485). Otiskl K. Turecký I. c., str. 23—25. 673. 1502 červen 27. Půta z Ryzmberka a ze Švihova potvrzuje měštanům městečka Švihova svůj list, daný jim 12. května 1501. Nadto jim dovoluje volně se vyprodávat po osazení gruntu člověkem, hodícím se vrchnosti i měštanům, a po zaplacení kopy míš. výsadného; z této kopy připadne polovina pánu města a druhá polovina obci. Puotha z Ryžmberka odjinud z Skály, pán na Rabí a na Švihově, nejvyžší sudí královstvie Českého, známo činím listem tiemto obecně přede všemi, před nimiž čten anebo čtúcí slyšán bude, že jsú předstúpili před mě měštané moji městečka Švihova, s pokornými prozbami a snažnú žádostí mne prosíce, abych jim listu prvnějšího, kterýž jsem jim prve dal,1) potvrdil a upevnil. Protož já Poutha, jsa hnut milostí a prohlédaje k jich žádostem a k jich upřiemným 33

Strana 34
a věrným službám, jim toho potvrzuji a tiemto listem upevňuji, aby těch všech svobod užívali již dotčení měštané moji, dědicové i budúcí jich tak a potud, jakož list hlavní sám v sobě šíře ukazuje a zavierá. A toto jim nadto přidávám, aby svobodu měli dotčení měštané moji vyprodávati se, ač by se komu nelíbilo za mnú býti, osadě mi grunt člověkem hodným, který by se té obci a mně, dědicuom a budúcím mým líbiti a hoditi mohl a přijat byl, a dada vajsadného kopu miešenskú, z kteréžto kopy pánu puol kopy býti má a k vobci puol kopy, bral se, kde se jemu líbí, beze všie mé, dědicuov i budúcích mých obrany a překážky. Toho na potvrzenie pečeť mú vlastní s jistým mým vě- domím a s plnú vólí mú k zdržení těch všech věcí nahoře psaných kázal jsem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a pro širší a stálejší pevnost prosil jsem urozených panoší Dominika z Újezda, Jana Strupina ze Stropin, Buriána Fremuta z Stropčic, že jsú také pečeti své vedle mne dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta Božieho tisícého pětistého druhého v pondělí před sv. Petrem a Pavlem, apoštoly Božími. Originál této listiny není zachován, je jen vidimát purkmistra a rady města Klatov ze dne 24. února 1598 (SUASM P 106, Š 93): 1) Privilegium ze dne 12. května 1501 (výše č. 652). 674. 1502 červenec 6. Kolín. Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Vlašimi a Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Lichtmburce povolují jičínským měštanům vésti vodu do města k pivovarům i k jiným potřebám a zavazují se, že z té vody nebudou ani sami ani jejich potomci nikdy vybírat žádné platy. My Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Vlašimil) a Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Lichtmburce2) známo činíme tímto listem všem vuobec, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že jsú předstoupili před nás v některé předešlé časy múdří a opatrní purkmistr a konšelé i všecka obec města Jitčína, věrní naši milí, oznamujíce nám, že by chtěli vodu do města do pivovarův i k jiným svým potřebám přivésti, žádajíce nás, abychom pro jich dobré to učinili a jim toho přáli, kdež sú již tak učinili a vodu na svůj náklad přivedli, při tom nás dále prosíce jako pánův svých dědičných, abychom je v tom opatřili, aby té vody oni Jitčínští nynější i jich budúcí volně užívali a k svému užitku obraceli, jakž by se jim nejlépe a nejužitečněji zdálo a líbilo, nejsouce od nás ani od dědicův a budúcích našich žádnými platy z té vody obtěžováni. Protož my svrchupsaní Mikuláš starší a Mikuláš mladší jakožto praví dědicové a páni zboží velišského3) a města Jitčína napřed jim toho přejem, že sú sobě a obci té tu vodu i užitek té vody přivedli jakožto těm poddaným našim, kteří věrně a právě nás se 34

Strana 35
přidrží jako pánův svých dědičných, slibujíce sami za se i za své dědice i budú- cí, že jim té vody sobě ani k svému užitku odjíti nemáme a ani pro tu vodu a z té vody jakých platův od nich sobě a do své komory bráti než je, měšťany jitčínské, nynější i budúcí, při tom zachovati, aby oni měšťané jitčínští tu vodu z toho místa, odkud ji nyní vedou anebo potom, jestliže by ji odjinud vésti k své potřebě do města chtěli, slibujem držeti, zachovati beze všech poplatkův i obtěžování z té vody tak, jakož se svrchu píše, zavazujíce k témuž dědice i budúcí naše. Tomu na svědomí a zdržení pečeti naše vlastní s naším jistým vědomím a přiznáním dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Kolíně léta od narození syna Božího tisícého pětistého druhého v středu na den hodu slavného Mistra Jana Husi, mučedlníka pro krev syna Božího. Obsaženo v listině Viléma Trčky z Lípy a na Veliši ze dne I1. srpna 1556, uložené v archivu města Jičína. 1) O něm A. Sedláček, Hrady V., str. 257. Kolem r. 1487 koupil panství velišské i s Jičínem. 2) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 1. prosince 1512 (níže č. 815). 3) V. výše pozn. I; Veliš, o. Jičín. Otiskl J. M. Jakubička l. c., str. 13—14. 675. 1502 červenec 28. Bratří Adam a Zdislav Berkové z Dubé potvrzují měštanům svého dílu České Lípy všechna práva a privilegia. Wir Adam und Zdislaw gebruder Bircken von der Dawbe, herren zcur Leypel), bekennen und tuen kund mit disem unsern offen brive vor idermenig. lichen, di in sehen, horen adir lesen, das vor uns kommen sein unsere liben getrawen, di burger zeur Leypen mitsampt den vorstetern, di an uns in der teilunge noch rechten erblichm vaterteil und anfal komen sein2), uns demutig- lich gebeten, das wir in ire brive, wi di sein mogen, di si von koniglicher maie- stat hetten adir von unsern vorfarn, gnediglichen wellen bestetigen und becreftigen, wi dieselbigen in sich halten und ferner von worte zeu worte law- ten, als nemlich des edlen und wolgebornen hern, hern Hincken Hlawaczen brief, diselbige czeit herr zeur Leype3), des edlen und wolgebornen hern, hern Wilhelm von Ronaw brief, diselbige czeit herre zeur Leype4), des edlen und wolgebornen herren, herrn Hincken, diselbige czeit herre ufm Honsteyn, der uber das dorf Tifendorf5) und Strazes) lawtet, mit denselbigen czinslewten in di kirche unser liben Frawen uf der furstadt zcur Leypen"), auch der edlen und wolgebornen herrn, herrn Jaroslaen, herren Georgen, herren Janns, herren Peters gebruder Bircken von der Dawbe, herren zeur Leypen, briefs), unsers liben vaters und vetern, inneheldt, auch di begnadung der edlen und wolge- bornen herren, hern Jorgen, hern Jons, hern Peters9), donebin mein und meines 35

Strana 36
bruders, inneheldt10), was betreffin ist guter ufezugeben farind habe an kraft- haftigen stetten und stellen, als vor gehegeten dinge di zeu vorgeben und zeu vorreichen, als zeu kirchen, clostern, stiften, frunden ader fremden, weme si wellen bei gesundem leibe adir ufn todtbette, als den clerlicher und lichter das stadtbuch in sich helt, dobei uns ferner bittende als ire gunstige und liben hern bei iren alden begnadung und rechten, freiheiten und loblichen guten gewon- heiten zou behalden. Als denn wir obgemelten Adam und Zdislaw gebruder Bircken von der Dawbe, herren zeur Leypen, haben angesehen di bete der ersamen weisen unser liben getrawen, dobei ir erbarlich vorhaldin kegen unsern vorfaren und kegen uns getan haben, becreftigen und bestetigen alle obmbe- rurte stucke und artikel, wi di mogen in sulchen brifen erfunden sein, auch weiter geredin, von uns, unser erbin und nachkomlinge bei allen sulchen begnadungen, freiheiten und rechten, loblichen und guten gewonheiten zou be- halden an alle widderrede und hindernis. Des zcu warem bekentnis und meher sicherheit habe wir Adam und Zdislaw gebruder Bircken von der Dawbe unser angeborne sigill an diesen brif wissentlich lassen hengin und neben uns gebeten zeu grosserem bekentnis den edlen und vesten Lewter von Pentzig zur Strausz- nicz gesessen, den edlen und vesten Sigmundt von Weissenbach zu Wolfirdorf gesessen, das si ire sigil habin lossin neben uns zeu disem briefe hengen. Der gegebin ist noch Christ geburt tawsent funfhundert und im andern jare, den dornstag nach Jacobi, des heiligen zwelfboten. Pergamenový originál v archivu města České Lípy, k listině jsou přivěšeny na per- gamenových proužcích čtyři kulaté pečeti, z nichž první dvě jsou z červeného, ostatní dvě z černého vosku; první jest zachována jen z poloviny. — Na rubu: No 3. — Nro 7. — Stručný obsah v německé řeči a poznámka o vkladu do desek, provedená dne 14. února 1661 (sv. 552, L 13—14). 1) Synové Jaroslavovi (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 244). 2) Dílčí smlouva se stala dne 31. května 1502 (tamže str. 244). 3 Ze dne 23. března 1381 (výše č. 119). 4 Ze dne 27. listopadu 1423 (výše č. 234). 57 Bořetín, o. Česká Lápa. 6) Stráž u České Lípy, o. Česká Lípa. 7) Dne 17. prosince 1389 se vzdal Hynek Berka z Dubé úroku 28 kop 27 1/2 grošů ze vsi „Tiefendorf und Strazen“; tento úrok koupili purkmistr a rada města České Lípy pro nadání na pět mší (ve vidimátu Jana z Pomuka ze dne 20. prosince 1389, jehož opis jest uložen v archivu Národního muzea v Praze, odd. F 104). Téhož dne činí purkmistr Heinz Weitmuller nadání ke dvěma mším v kapli Panny Marie za hradbami (tamže), když již 25. července 1388 darovali tehdejší purkmistr a rada města České Lípy Ondřejovi, kaplanovi této svatyně, dům vedle blízkého hřbitova (pergamenový originál v archivu města České Lápy). — Hlavní kostel v městě dostává již 14. srpna 1409 od Hynka Berky z Dubé roční plat ve výši čtyř kop (pergamenový originál v archivu města České Lípy) a dne 12. června 1508 činí pan Jindřich Berka z Dubé témuž kostelu nadání jedné kopy 15 bílých peněz na mši (pergamenový originál tamže). 8) Ze dne 21. ledna 1471 (výše č. 417.). 9) Ze dne 3. prosince 1493 (výše č. 580). 10) Toto privilegium jest ztraceno. 36

Strana 37
676. 1502 říjen 31. Budín. Král Vladislav obnovuje obyvatelům městečka Kralup u Chomutova v Žatec- kém kraji jejich práva a svobody, jež obdrželi od českých králů, ale o něž přišli za válečných dob. Podle výpovědi hodnověrných osob i podle jejich přísah měli právo dělati slady, vařiti a šenkovati pivo, vésti svobodný solný obchod, právo provozo- vati řemesla, běžná v městečkách, jakož i mít vlastní soud. Wir Wladislaus, von Gottes gnaden Ungarischer, Behöimbischer, Dalma- tien, Croatien etc. künig, marggraf zu Mähren, herzog zu Luzenburg und in Schlesien, marggraf zu Lausniz etc., bekennen und tuen kund mäniglich, dass uns vorbracht worden, welchermassen gedacht stättl Cralup1), in Saazer creis gelegen, ezliche alte aussazungen, freiheiten und begnadungen von vorfahren- den kunigen zu Böheimb gehabt, dieselben aber in kriegeleufen samt andern ihren habenden gütern wegkommen und verlohren worden, das sie uns dan mit alten betagten und glaubwürdigen personen genugsamblich dargetan haben, auch mit ihren aiden bekent, dass sie gedencken, dass sie in gedachtem stättl maltz gemacht, bier gebreuet und geschencket, ein freien salzmarkt gehabt und allerlei handwerck, als fleischhacker, becker, schmid, schneider, schuster, so in andern stättlein gebreuchig, getrieben, und über das dass sie auch ihr eigen recht gleichfals von altersher gehabt, sich derselben auch frei wie andere gebraucht und geniesen, untertänigst bittend sie darbei verbleiben lassen und versorgen, damit sie ins künftig wegen verhütung allerlei irrung und zwitracht, so sich von etlichen begeben möchte, versorgt möchten werden, dieselben bestätigen und confirmiren. Also dass sie sich derselben freiheiten wie vor altersher gebrauchen und geniesen möchten, haben wir ihr untertänigst bitt angesehen und ihnen dieselben ihre alte aussazungen, freiheiten und begna- dungen gedachtes stättl Cralup, die sie ie von unsern vorfahren vermacht, gehabt und geniesen, mit diesen brief tun verneuern, corroboriren, bestätigen und confirmiren. Und gebieten darauf allen und jeden unsern untertanen, was würden, stands, ambts oder wesens sie sein, gedacht stättl bei ihren begnadun- gen und aussazungen verbleiben lassen, haben, halten, ihnen darin kein ver- hinderung tuen nach jemand das zu tuen gestatten bei vermeidung unserer schwären straf und ungnad. Das zu urkund besiegelt mit unsern kuniglichen angehangten insiegl. Geben zu Budin den montag am Aller heiligen abend nach Christi geburt in funfzehenhundert und zweiten, unserer reich des Unga- rischen in den zehenden und Böhaimbischen in zweiunddreissigsten. Originál je ztracen, znění známo z potvrzení vydaného Ferdinandem I. dne 13. března 1549 (opis z poč. 17. stol. v SUA v Praze, SM P 106 K 46). 1) České (dříve Německé) Kralupy, o. Chomutov. — Kdy získaly městské právo, nelze zjistit, protože staré majestáty shořely; první zmínka o městečku pochází z r. 1490 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 617). 37

Strana 38
677. 1502 listopad 25. Budín. Král Vladislav potvrzuje Poděbradským listinu synů krále Jiřího ze dne 4. března 1472 a přidává další práva: z obce, darované jim při Labi směrem k No- vému dvoru, mohou bráti ryby, když tato pastvina bude za povodní zatopena; na poděbradském panství ve vzdálenosti jedné míle od Poděbrad se smí vozit a šenkovat jen pivo vařené ve městě nebo v Kolíně nad Labem; z dříví, které se plaví po Labi ke Kolínu, mohou koupiti na stavbu a opravy města bez odporu Kolínských, jimž však nesmí v době povodní poškozovat jezy. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, kdož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že jsme prošeni pokorně jménem věrných našich milých, purkmistra, konšel i všie obce města Poděbrad, abychme jim jejich výsad starodávných milostivě po- tvrditi ráčili, a vzláště toho listu, kdež někdy páni jich dědiční, osviecení Viktorin, Jindřich a Hynek, kniežata minstrberkská a hrabě kladští, a urozený Boček, bratr jejich, páni z Kunštátu a z Poděbrad, dali jsou jim výsadu listem pod pečetmi svými na mnohé jejich potřeby, jakož se to tiem listem šíře okazu- jel), a protož my, znajíce v tom slušnú prozbu jejich, toho všeho jim sme po- tvrdili a tímto listem potvrzujem, což ten list nadepsaných knížat a pánův v sobě drží a zavierá, chtiece tomu, aby nadepsaní měšťané naši, nynější i budoucí, při tom při všem byli zachováni beze všeho umenšenie tak právě, jako by ten list kniežat a pánův nadepsaných v tento list náš slovo od slova vepsán byl, tuto milost zvláštní nadto jim činiece. Jakož v listu nadepsaných knížat jest jim dána obec, kteráž leží podle Labe jdouc k Novému dvoru2) k pastvám dobytkův jich, na kterúžto obec Labe, když se zvodní, vystupuje, a tak tím zvodněním ryby na tu obec vycházejí, ješto nám do komory našie takovými povodněmi“) plat přicházel jest, pak že my jimb) i ten užitek přidá- váme tak, aby oni té obce pastvami, rybami užívali i s budoucími svými a požívati mohli i k svému užitku obrátiti, jakž by nejlépe uměli a mohli nynie i budoucně bez překážky našie i našich budoucích, králův českých, i všech jiných lidí překážky. Také jakož jsou v témž městě našem počali piva vařiti a pod časem s pomocí Boží tak, jakž se nadějem, viece a viece v tom se“) roz- máhati budú, i chtiece, aby se oni tiem lépe živiti mohli i jejich budoucí, takto sme to ustanovili a tiemto listem ustanovujem mocně jakožto král český, aby na to panstvie naše poděbradské v míli vzdáli od Poděbrad žádný piv cizích nemohl a neměl voziti ani šenkovati, než toliko odtud z Poděbrad anebo z města našeho Kolína nad Labem3) aby byli všickni povinovatid) bráti, a oni také měšťané nadepsaní mají piva slušná vařiti a dělati tak, aby při tom mohli lidé zůstati, kdož je bráti budú, jakož se to v jiných okolních městech děje, přikazujíce hejtmanu, purkrabí i jiným úředlníkům našim poděbradským4) ny- 38

Strana 39
nějším i budoucím, aby nadepsané měšťany při této milosti našie drželi a jich obhajovali, ač by kteří proti tomu činiti chtěli. Tuto milost jim také činíme, jestliže by kdy pro stavenie a pro opravenie*) nadepsaného města obyvatelé nynější nebo budoucí chtěli sobě co k stavení lesů koupiti, kteříž se po Labi dolů plaví nad Kolínem5), že jim toho Kolínští příti mají, aby sobě to splaviti mohli bez jejich překážky, však v ty časy a v tu chvíli, kdyby vody veliké byly, aby jim Kolínským i jiným na jich jezích z úmyslu škody nečinili. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti sme rozkázali. Dán na Budíně v pátek den památky sv. Kateřiny léta Božího tisícího pětistého druhého a království našich uherského třináctého a českého třidcátého druhého počítajíce. Ad relationem magnifici domini Joannis de Ssduberik"), cancellarii regni Bohemiaet). Zachováno ve vidimátu města Sadské ze dne 7. srpna 1612, který jest uložen v SUA v Praze, odd. SM P 106 P25. — Též v potvrzení poděbradských privilegií Karlem VI. ze dne 25. ledna 1725 (archiv města Poděbrad). a) V potvrzení „takovým povodněním“. —b) Tamže nejsou slova „pak že my jim“. c — Tamže není „se“. — d) V potvrzení jest „povinováni“. — e) Tamže „opatrování“. 1) Slooa „Ad relationen“ až „Bohemiae“ má jen potvrzení. — 1) Listina ze dne 4. března 1472 (výše č. 419). — Po smrti Hynka z Poděbrad donutil král Vladislav jeho dědice, že mu museli prodati Poděbrady (A. Sedláček, Hrady XII., str. 10). 2) V pozn. 3 u listiny ze dne 4. března 1472 (výše č. 419). 3) Srv. J. Čelakovský, Codex III., str. 397. 4) O nich A. Sedláček, Hrady XII., str. 10—11. 5) Již ve 14. stol. měli Kolínští sklad dříví, o který vedli spory hlavně s Kutnou Horou, ale i s jinými městy (J. Čelakovský, Codex II., str. 584—585, III., str. 388 a d.). 6) Srv. J. Čelakovský, Codex III., str. 490. 7) Správně ze Šelnberku. 678. 1502 prosinec 27. Dobrohost z Ronšperka uděluje městečku Poběžovicům, které pojmenoval podle svého sídla na Ronšperk, rozmanité výsady: měštany ponechává při jejich starých platech; lidé, kteří by se v městě nově osazovali a stavěli si domy, s počátku neodvádějí plat a potom se smluví s vrchností; vypočítávají se dávky, jimiž jsou povinni kupci; měštané platí z každé várky piva dva groše a dva džbery mláta; na hod Boží vánoční musí městečko odvést na zámek zadní čtvrt hovězího kusu a bí- lou caltu; vrchnost ponechává měštanům tržné; městečko se řídí právními zvyk- lostmi města Horšovského Týna, kam jde i odvolání, a odtud k vrchnosti, která rozhoduje s konečnou platností; pán se vzdává odúmrti a uděluje svým lidem právo volného odkazu; není-li kšaftu ani dědiců, dědí nejbližší příbuzní, jsou-li však z jiného panství, musí se do roka osadit na zděděném majetku; nepřihlásí-li se 39

Strana 40
nikdo do roka, připadne vše vrchnosti; dcery, sirotci a vdovy nesmí být provdávány proti své vůli; kdo chce, může se vystěhovat, musí však grunt osaditi vhodným člověkem; měštané dostávají právo užívat erbu a pečeti; vrchnost jim přidává bránu směrem ke hradu Starému Herštejnu, aby si z ní zřídili radnici. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Věci, kteréž se v času jednají, spolu s časem, jestliže pamětí psanú opatřeny nebudú, lidem s paměti vychá- zejí. Protož já Dobrohost z Ronšperka a na Týně ete1) kterúž milost obdarová- nie poddaným svým v tomto listu nížepsaným učinil sem a činím tiemto listem, vyznávám všem vuobec, nynějším i budúcím, kdežto čten a slyšán bude, že zdravým rozumem a zřízeností celú z dobrú radú a vědomím synuov svejch milých milost zvláštní maje, a prohlédaje napřed na snažné a ustavičné žádos- tivé prozby a na věrné zachování, kteréžto oni ke mně jako k pánu svému všecky časy v mnohých těškých věcech i u válkách podle svaté viery křesťanské i v jiných nebezpečnostech, kteréžto času živnosti mé na mne sú přicházely, i také v dielích i v staveních okolo hradu i městečka na zdech i na jiných věcech snažnú pilnost, žádných prací ani nákladuov svých nelitujíc, z dobrú vólí rádi jsú činili a ve všech těch věcech napředpsaných jsú se ke mně věrně, právě, stále, jako na dobré lidi sluší, zachovali, i znamenav také, že oni žádných pev- ností k rozmnožení věčieho dobrého mimo majestát ciesaře Zigmunda JMti slavné paměti nemají2), a chtě rád je i budúcí jich vyzdvihnúti, aby se ten zámek a město rozmnožiti mohlo, a aby po mé smrti žádný pán neobyčajné věci na ně nezamýšlel, než při tom mém jim daném obdarovánie vždycky na věčnost zachováni aby byli. Najprve, jakož mají obdarovánie majestátem od slavné paměti ciesaře Zigmunda JMti, pokudž týž majestát sám v sobě šíře slovo od slova zní, světčí a ukazuje, tiem jim nehýbám ani ho neumenšuji a při tom je pozůstavuji. A což se dotýče platuov spravedlivých neboližto úrokuov s lánuov a dědin při časích sv. Havla a sv. Jiří, v tom také aby zachováni byli a sami se také zachovali podle registr starých dávánie a placenie starodávného bez umen- šení všelikterakého. A lidé, kteří by se v tom městě potom znova osazovali a sobě domy dělali, ješto by na nich platu prve nebylo, ti a takoví mají i jmieti se budú se mnú a z dědici mými a budúcími pány o plat smlúvati, a kterak smlúva bude a na jaký plat, to má znamenáno a napsáno v registra úroční býti. A dále obchodníci v týmž městě tiemto platem k hradu budúcně povinovati budú: Každý sladovník s jedné každé sladovny, což jich jest anebo bude, povi- nen bude a má udělati svým vším nákladem jeden slad ječný s vobilé páně. A řezníci povinovati budú s krámuov s jednoho každého krámu při času sv. Martina dáti dvaceti liber loje čistého cezeného; viece budú povinni a dáti mají s každého dobytčete hovězieho, kteréž na krám zabijí, jazyk s chrštalkem; a všichni řezníci, což jich jest anebo bude, jsú povinni a budú zespolka k slav- nému hodu velkonočniemu jeden beranec dobrý poctivost dáti na hrad. Také pekaři jeden každý, ktož by [!] na krám a na prodaj peče, každý pátek povinen 40

Strana 41
bude dáti za peniez bielého chleba na hrad a jeden kbelec votrub při sv. Mar- tině. Viece všickni obyvatelé v městě, každý, ktož pivo vaří, od každého varu má a jmieti bude dáti a platiti dva groše a dva džbery mláta, a to hned, jakž pivo odvaří. Také všichni obyvatelé téhož města dobrovolně podvolili se mně i budúcím pánóm svým poctivost dávati jednu čtvrť zadní hovězí dobytčete dobrého k hodu slavnému vánočniemu a jednu caltu bielú. A já jim zase tuto milost činím: Tržná, kterážto od staradávna jsú, a já jich užíval sem, ty jim i jich budúcím dávám na věčnost k užívání věčnému krom tohoto tržnieho, kteréž v tomto listu psáno stojí, to sobě i dědicóm a budúcím svým pozuosta- vuji, to oni bez odporu budú jmieti platiti k hradu. A také jestliže by jaké nové platy nebo tržné přibyly, ty všecka mají býti na mne nebolito budúcím pánóm. Dále aby předepsaní obyvatelé nynější i budúcí, podaní moji, ode mne se cítili i viděli hojněji obdarováni, tuto milost zvláštní jim činím, aby oni ve všech súdních žalobách i v vinách i radám svým právo zachovali vedle obyčeje města Týna Horšovského3) po všecky časy a k řečenému městu Týnu o pochyb- ných súdních věcech útočistě jměli a k němu se ortelovali, kolikrát jim nebo jiným komužkolivěk zdálo by obtieženo býti, budú moci vrci se na ně; a jestli- že by se také jim anebo komu jinému ortelovánie u městě Týně zdálo obtiežené, tehda s tého města poctivo bude jim i každému jinému vrci se z nich i ortelovati na mne jakožto na pána svého dědičného a na dědice a budúcí mé, na dědičné pány své budú se moci ortelovati, a já anebo potomní moji, páni budúcí, za kterého by se času přihodilo, mám i jmieti budú tu vinu ortelování podle Boha a spravedlnosti vypověděti a podobně dokonati; a kteréhožto odsúzenie mého aneb potomních pánuov nižádnému člověku nebude dále ortelovati hoditi, ale každý na tom odsúzení přestati má a jmieti bude. Ještě nadto dřéveřečeným svým usedlým podepsaného města svého hojnější milost ještě čině zápisem tiemto nynějším, milostivě a laskavě puojčuji, aby od toho času všichni usedlí moji řečeného města, dědici i jich budúcí náměstci, z vobojieho pokolení děti řádně pošlí, dědili a vládli i mohli sami všecka svá zboží, movité i nemovité, v kterýchžkolivěk věcech záležité, a kterýmžkolivěk to zboží jménem jmenová- no by bylo, aby oni o kterémžkolivěk člověku aneb osobě, však takově mně i náměstkóm mým budúcím aby se ten hodil a libil, jemu dáti, prodati i odká- zati podle dobrovolné vuole své za zdravého života i na smrti, ale však takově, aby ten kšaft zachovali vedle obyčeje od staradávna podle města Týna Hor- šovského po vše časy. A dále také, jestliže by někomu neb některým z nich událo se umřieti bez oddánie aneb bez žádného kšaftu aneb rozkázánie všeho svého zboží a nepovostavil po sobě obojieho toho pokolení dědičných dětí a pravých, tehda ihned toho každého jeho zboží movité i nemovité, kdežkoli- věk a na kterýmžkolivěk miestě optáno by bylo a kterýmžkolivěk příslovím a jménem jmenováno by bylo, má k přátelóm najblišším přirozeným takového zboží nápad spadnúti, a to bez přěkazy všelikteraké mé i všech budúcích mých a náměstkuov i také bez přěkazy všech úředníkuov mých svobodně právem 41

Strana 42
dědičným takového zboží nápad. Také ihned aby ten anebo ti, na kohož takové zboží připadne od svrchupsaných podaných mých rozkázáním anebo oddáním, aby ote dne toho, kteréhož dne takové zboží naň připadlo by, u prodlení jed- noho roku aby se ten každý osobně osadil pod pokutú stracení toho zboží, aneb aby to zboží v tom času prodal jinému ctnému a dobře zachovalému, jenž by se v tom městě osaditi mohl osobně. Také jestliže by někto z řečených a usedlých umřel by bez kšaftu a nepozuostaviv po sobě žádných dětí dědič- ných ani maje kterých přátel příbuzných tu, ač jestliže by se příbuzný přítel v jednom roce ote dne smrti takového přítele počítajíc neokázal, tehda ihned po tom neokázání toho zboží nápad na mne i na jiné budúcí pány připadnúti má jakožto na pána, jenž právem spuosobeném všech kšaftuov správce sem já i budúcí moji, komu tohož Buoh přieti bude pánem býti zámku toho. Nadto nade všecko k častopsaným poddaným svým města svého téhož sám od sebe i ode všech budúcích svých takovúto milost a lásku jim činím, aby dcerek ani sirotkuov ani vdov z jich příbuzných žádnému u manželstvie násilím ani kterú mocí nevdávali ani potomní ani kteří úředníci vdávati nebudú moci bez jich přivolení a zvláštní přízně. A také tuto milost jim činím, chtě je vždy rád vyzdvihnouti a rozmnožiti, jestliže by se ktožkolivěk aneb kteří, odkudžkolivěk súc svobozeni, a tu se v městě výše dotčeným osadil aneb osadili a kterému z nich živnost neb byt potom se tu nelíbil, ten anebo ti, osadíce dobrým a hod- ným člověkem, mně neb budúcím pánuom líbezným, s vědomím mým aneb budúcích pánuov budú se moci pryč stěhovati, kam by se jim líbilo, bez přěkazy mé a budúcích pánuov toho zámku. A nad to nade všecko aby poddaní moji častopsaní i jich potomní a budúcí znali k sobě milost mú, a dobrodiní jim ode mne dané příjemnější a vzácnější aby bylo tak, jakž prve hlaholem českým jméno jest mělo městečko Poběžovice, také v majestátu jich od slavné paměti ciesaře Zigmunda jim daném tak se jmenuje, i bez úrazu majestátu toho a vše- ho toho obdarovánie, což v tomto majestátu psáno stojí, poněvač sem zdí městskú vohradil a brány vzdělal, a kdy sem kostel ve jméno Boží a ke cti a chvále Matce Boží, milé Panně Marii jejieho svatého nanebevzetí založil a udělal, změnil sem a změňuji jméno téhož někdy městečka jménem Poběžo- vice, obracuji, dal sem a dávám jméno již město Ronšperk po svém postupném, starodávném, spupném dědictvie, tak jmenováno aby bylo, slulo, a oni na všech svých tituliech tak se psali a jmenovali věčně. Ale spatřiv, že k takovým svobodám a k právóm potřebovali by erbu a pečeti městské, prve žádné nema- jíce, dal sem sem [!] a dávám jim právem spuosobilém, jsa toho dobře mocen jako pán jich dědičný, klejnot nebolito erb, aby jeho mohli užívati v svých potřebách, totižto k listóm, kšaftóm a k jiným svým potřebám na pečeti své městské, na sekrétě, na korúhvech, praporciech a na jiných věcech slušných: dvě věže hranaté, svrchu s červenú střechú přikrytí majíce, v štítě v poli mod- rém a u prostředku těch věží brána s šranken, na tom šranku a bráně puol berana s koruny vyzdvihnutého bělorúného, majíce rohy a kopyta pozlacené, 42

Strana 43
podle obyčeje a spuosobu v tomto listu malované a spuosobené. Ještě uznav jich nedostatky, maje milost k nim a znaje jich vieru k sobě, dávám jim i bu- dúcím jich na věčnost bránu, kteráž jest proti zámku mému Starému Herštaj- nu4) a na tu stranu k Němcóm, aby oni ji jměli k užívání svému a drželi, rathúz na ní sobě učinili. A takového jim obdarovánie má jim bohdá ode mne beze všeho přerušení zdržáno a zachováno býti, dědicóm svým přiestně přikazuje a je zavazuje listem tiemto, netoliko je, ale všecky budúcí pány, kto by kolivěk ten hrad a město Ronšperk držel, aby to obdarování mé ode mne jim dané, zachovali a jich věrní obránce byli a je věrně opravovali jako věrní páni jich. Toho všeho na potvrzenie, na pevnost i na svědomí tento list rozkázal sem napsati z přivěšením pečeti své větší. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisiecého pětistého druhého počítajíce, ten úterý na den svatého Jana, miláčka Božieho. Pergamenový originál v archivu města Poběžovic s vymalovaným erbem uprostřed; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá pečet z červeného vosku. — Na rubu: 3. 1) Dobrohost z Ronšperka koupil Poběžovice od Švestruna r. 1459 (A. Sedláček, Hra- dy IX., str. 88). 2) V. listinu krále Zikmunda ze dne 3. února 1424 (výše č. 238). 3) Horšovský Týn se řídil právem města Stříbra (v. výše listinu ze dne 2. října 1406, č. 186). 4) Jihozápadně od Horšovského Týna (A. Sedláček, Hrady IX., str. 103). Pokud jde o udělení erbu, je to jediný případ od osmdesátých let 15. stol., kdy vrch- nost udělila svému poddanskému městečku toto právo, které v té době dával pouze panovník. Proč se Dobrohost z Ronšperka odvážil zasáhnout do panovnických práv, vysvětlí tehdejší politická situace. Právě kolem r. 1500 připravovali Gutštejnové s pomocí mnokých pánů a rytířů z Plzeňska branný odpor proti Vladislavovi II. Mezi povstalci byl i Dobrohost, který si právě tehdy zřídil ze svého městečka Poběžovic opevněné místo. Za věrné služby, které mu měštané prokazovali, vydal jim veliké privilegium s četnými milostmi, mezi nimi i s právem užívat pečeti a erbu. Dobrohost nemohl očekávat, že by král, proti němuž po- vstal, udělil jeho měštanům nějaké právo, a proto se odvážil i v této věci odbojného činu: dal svým měštanům právo, které jim mohl udělit pouze král (srv. A. Haas, Pravomoc českého krále nad poddanskými městy a městečky. Právněhistorické studie IV., Praha 1958, str. 176—177). 679. 1503. Jan z Kácova a z Černčic přenáší všechna městská práva s Krčína na nově založené město Nové Hradiště nad Metují, a to i s trhy, cly, právem vařit pivo, se sladovnami, řemeslníky a krčmami; v Krčíně zůstává jediná výsadní krčma rych- tářova, ale i ta musí brát pivo z nově založeného města. Přesně se určuje, co z po- zemků zůstává při Krčíně, co připadá novému městu a co užívají společně. Novo- městští nejsou povinní robotami kromě pomoci při stavbě nového mlýna nebo při 43

Strana 44
jeho poškození vodou. Dále se jim stanoví právo lovů. Nové město dostává vesnice Ždár a Libchyni se všemi právy, jarmarečné, tržné, vážné od vlny, loje a železa, čtyři masné krámy, chlebnice, právo kupovat a prodávat sůl, clo na novém mostě, rybník pod Krčínem, kus řeky, obec kolem mostu a svobodné žetí trávy po lesích. Vrchnost se vzdává odúmrtního práva; měštané, lidé na předměstí i podruzi mohou svobodně odkázat majetek kterékoliv osobě a zřídit poručníky; zemře-li kdo bez poslední vůle, purkmistr a konšelé opatří poručníky vdově a sirotkům, zůstane-li jen manželka, dědí ona všechen majetek, není-li ani manželky ani dětí, rozdělí se pozůstalost mezi bližší i vzdálenější příbuzné podle jejich potřeby, a když ani těch není, o statek má rok pečovat purkmistr s konšely a potom obrátit jej na obecné dobré. Vdovy a sirotci nesmějí být bráni proti své vůli do panských služeb. Do města přijímá a z něho propouští pán, město vystavuje zhostný list. Vrchnost jmenuje a propouští konšely. Obec se řídí právem města Hradce Králové, kam jde i odvolání. Je-li vypsána královská berně, platí měštané stejně s jinými poddan- skými městy. Město jako celek platí vrchnosti 15 kop českých grošů ročně. Každý měštan dává z každého vaření piva od pivovaru jeden groš čes., od pánve rovněž jeden groš čes. a věrtel sladu a s vody každého vaření piva dva groše čes. Vrchnost může užívat podle potřeby měšťanských pivovarů, musí však opravovat pivovary, kádě i pánve. Také opravu vodovodu má provádět vrchnost. Měšťané si mohou přikoupit k obecnému dobrému ves nebo některou kopu platu. Kdyby pán města nebo jeho dědici chtěli darované výsady zrušit nebo poškodit, mohou se měštané odvolat na majestát krále Vladislava i na tento list a vrchnosti neplatit předepsané platy. Ve jméno Pána Buoha všemohúcieho amen. Já Jan z Kácova a z Černčic1) i s svými dědici všem vuobec i každému zvláště tiemto listem práva obdaro- vánie i výsad a svobod oznamuji, kdežkoliv nebo před kterýmžkoliv stavem čtúce slyšán bude, že jsem seznal mnohé pilné a věrné i stálé k sobě zachování múdré opatrnosti mužuov, měšťan svých poddaných města Nového Hradiště nad Methují2), pro kteréžto těch ke mně jakožto ku pánu svému dědičnému pravé a věrné dobré zachovánie jsa k nim milostí hnut a láskú svú obrácen, na základ téhož města jim i jich dědicuom i všem jiným jich po všecky časy potomniem náměstkuom výsadu a právo na svobody i také k obdarování k tomu městu, jakož níže v tomto listu položeno jest, učinil jsem a tiemto listem mocně činiem sám ode sebe i ode všech svých dědicuov i všech jiných potomních pánuov i každého místo v ty časy držících motcí majestátu najjasnějšieho knížete a pá- na, pana Vladislava, českého etc. krále, jakož J. král. Mti majestát v těchto sloviech položen jest, to vše dostatečněji a světleji v sobě takto oznamuje: My Vladislav, z Božie milosti král český etc.3), I já již jmenovaný Jan, maje takové obdarovánie mocné od J. král. Mti a beze všeho pohnutie J Mti pečetí dostatečně utvrzené, kteréhož tato země Česká za právo požívá, mocí téhož majestátu královského sám svú mocí i svých dědicuov i všech jiných potom- 44

Strana 45
ních pánuov mocí, právo k tomu městu majících, tuto najprve výsadu a obda- rovánie na potomních časuov paměť pravé jistoty tiemto listem mocně činím bez porušení, změnění všech lidí, každého člověka kteréhožkoli stavu v časích nynějších i potomně budúcích, při tom také všecka práva městská z městečka Krčína4) s povolením dobrovolným všie obce krčínské přivodím na město Hradiště, trhy, jarmarky, cla, piv vařenie, řezníky, sladovníky i s sladovniemi, pekaře, kováře, ševce i všecka jiná řemesla, kterážkoli mohú jmenována býti, takže již více v Krčíně po všecky časy potomnie býti nemají, i jiné všecky duochody městské do téhož města obracím, kromě jedna krčma jmá býti v Krčíně výsadná a jiná žádná, a to podle cesty na městišti Nosově, jdúc od Náchoda na pravé rutce, a na té krčmě jmá seděti rychtář; ten jmá pánu a jeho dědicuom po polúgroši českým s každého sudu platiti; z též krčmy jmají piva z téhož města Hradiště brána a šenkována býti, a jiná žádná nad tu krčmu nemá tu býti. Než obce staré boretínské5) a řeky a šosy vojenské, to Krčínští spolu s městem držeti jmají kromě těch dvú kusuov, kterýž jest jeden pod Strážnicí a druhý pod Krčínem vedle cesty k Osně vsi6), jedúc podle toho kusu, kterýž jest od obce pro nápravu hodin oddán, těch dvú kusuov jmají Krčínští sami požívati a louku na rybníce místo provaznice mají měšťané společně s Krčínskými; kdož koně jmají, ti mají viezti, a kdož koně nemají, hrabati, a to z té příčiny, poněvadž obcí starých spolu užívati jmají. A při tom dále měšťané žádných jiných robot jmieti nemají než k novému mlýnu, když by znovu mlýn dělán byl, tu jmají pomoci kolé bíti, prahu klásti, stavu dělati, a což více nadto, jmá sám mlynář spraviti, leč by jaká nová strž byla, ješto by tomu sám mlynář ve dni, ve dvú neb ve třech nemohl dosti učiniti, tu měšťané sami pro se a pro svú potřebu toho mají pomocni býti. Měšťané také jiných žádných lovuov nemají jmieti kromě na velikú zvěř, a to v třech mezéch a le- sech, což příslušie k tomu panství od staradávna. Druhé nadánie a obdarovánie k tomu městu i jich všem potomním náměstkuom mocně dávaje, to činím a dávám Ždár ves7), Libchyni ves8) s lidmi purkrechtními, s platem, s dvory kmetcími, s potoky a s dědinami ornými i neornými, s lukami, s lesy, s chrasti- nami, s pastvištěmi i s těmi se všemi užitky a požitky, což k tomu od staradávna příslušé, se vším plným právem, tu a na tom sobě ani svým dědicuom nižádného práva nepozuostavuje ani žádnému jinému člověku, se vší zvólí jmenovanú i nejmenovanú kromě panstvie a lovuov. K témuž městu přidávám jarmareč- né, tržné, vážné od vlny i od posvěta i od železa, čtyři mastné krámy, chlebnice, týmž měšťanuom přidávám, aby jměli svobodu suol k obci kupovati, prodávati a na obecní potřebu obraceti.3) Týmž měšťanuom přidávám clo přes nový most a také dávám týmž měšťanuom ten rybník nad Krčínem, přes kteréhož hráz jedou, k pravému dědičnému držení a užívání dotud, dokudž bych jim na to místa tak dobrého neb lepšieho neudělal a k vobci dědičně nedal aneb dědicové moji neb páni jiní držitelé města toho. Týmž měšťanuom zvláště přidávám kus řeky od Tikalovy meze až pod skálu Černú proti Hradišti blíž pod bradly, to 45

Strana 46
mají sami užívati jako jiného nového nadánie a starú řeku společně s Krčín- skými jmieti. Týmž měšťanuom přidávám obec novú v těch mezech, kterúž jsem vykúpil pod městem až po most i také ten diel za mostem mezi pustým hradem a jedlinami až po starou cestu, kteráž vede k Žďáru mimo Sepskú10) obec. Týmž měšťanuom přidávám trávy žetie svobodné po lesích. Týmž měš- ťanuom přidávám odoumrti všecky, menšie i většie, kteréž jsú na mne prve připadaly, aby jeden každý své mohl svobodně beze všech nařiekání a překá- žek panských dáti, poručiti, manželek svých i dětí svých poručníky vzdělati v témž městě nebo odjinud, kohož by koli chtěl; také i ti, kteřížkoli na před- městí sedie aneb v časích potomních seděti budou, i podruzi mezi nimi obývají- ce též právo jmieti mají k takovému zřiezení, dání a poručenství, což kdokoli jmá aneb v potomních časích jmieti bude, málo nebo mnoho, příteli přirozenému aneb jinému, a ti poručníci, na se poručenstvie podle řádu zřízeného spuosobu přijmúce, jmají se v tom spravedlivě zachovati tak, aby gruntové panští a statek sirotčí a vdov dostatečně opatřen byl, jakož jest jim svěřeno. A pakli by se přihodilo, že by který měštěnín aneb podruh z napřed psaného města aneb z předměstí, neučině poručenstvie, umřel by, tehdy purkmistr a konšelé aby opatřili vdovu i sirotky, a statek ten popíšíc, poručníky vzdělali, kohož by se jim zdálo. Pakli by dětí nebylo a manželka zuostala, cožkoli toho statku bylo, na mále neb mnoho, to na ni přijíti a připadnúti jmá; pakli by nebylo manželky a dietěte žádného, ten a takový statek aby rozdělen byl purkmistrem a konšely mezi přátely bližšie a dalšie spravedlivě, jakž by kterých potřeba znamenala, a přátelé bližší i další na tom přestati jmají, souduov i všech nesnází o to dalšiech nečiníce. Pakli by se i to přihodilo, že by přátel bližších nebylo, aneb že by o nich nevěděli, tehdy statek ten jmá purkmistrem a konšely opatřen a až do roku chován a provolán býti; a v tom roce, neohlásil-li by se žádný přietel blízký toho, tehdy takový statek jmá k obecniemu dobrému obrácen býti. Také toto zvláštnie obdarovánie jim dávám, aby vdovy a sirotci a děti jich v služby panské bráni a z moci týchž měšťan vynímáni žádnú motci panskú nebyli. A což se přijímánie a propúštěnie dotýče, kdož by do města neb z města aneb z kterého předměstie chtěl, páni dědiční jmají přijímati, poněvadž jeden každý ku pánu věrností má býti zavázán a to zachovati, a měšťané výhost pod pečetí svú jmají dávati, a to bez překážky pánuov svých. A v témž městě žádný jiný konšel nemá saditi ani z úřadu propúštěti než páni dědiční. Také což se pak práv vrchních a orteluov dotýče, těch jmají užívati z města Hradce Králova nad Labem.11) Také jestliže by královská berně byla uložena, též s jinými panskými městy se jmají srovnati. A toto se také vzláště přidává měštanuom, kdož by se koliv na kterém předměstí stavěl aneb potomně stavěti chtěl, to jim vše buď k platu k nížpsané sumě přidáno. A to všecko, což se v tomto listu zavazuje, zapisuje, jmá mocné a pevné i stálé býti, takže já jmenovaný Jan ani moji dědicové a budúcí ani jiní páni a držitelé téhož města, ač by kteří byli v držení po dědicích mých, nemají aniž moci jmieti budou po 46

Strana 47
všecky časy věčně budúcé týmž měštanuom ani jejich dědicuom a budúcím potomním náměstkuom toho rušiti ani kaziti obyčejem nižádným, práva k tomu nemajíce, než při tom je jmají laskavě a milostivě beze všeho útisku a odporu zachovati, jim toho ne k zkáze, ale ku pomoci jsúce, k nim jmají milost a lásku okazovati a toho obdarovánie sobě i jim ke cti potvrzovati tolikrát, kolikrátž by toho bylo jim potřebie. A oni jmenovaní měštané i jich dědicové aneb potomnie jich náměstkové mně i mým dědicuom a všem jiným potomním pánuom, právo k tomu městu jmajícím, povinni jsú a budou platiti a vydávati po všecky časy budúcé platu sumu ročného patnádcte kop grošuov českých pražských, však rozdielně, na svatýho Jiří puolosmý kopy grošuov českých pražských a na svatého Havla tolikéž. Také měštané a jich budúcí jmají z každého piva vaření platiti a dávati od pivovaru groš český a od pánve groš český a věrtel sladu a s vody každého vařenie piva dva groše česká; a páni jmají pivovary a kádi i pánve, toho užívajíce, ač by která potřeba byla, na svuoj náklad opraviti. A tento plat také měšťané, jakž kdo sedí, v městě i na obém předměstí i potomně sedící jmají dvakrát v rok dávati, a to rozdielně, na vánoce každé po jednom groši českém a na velikonoc po jednom groši českém. A jestliže by se která překážka stala vody vedenie, to páni jmají vše nákladem svým napraviti. A také jestliže by mohli měšťané kde a kdy sobě přikúpiti k obecnému dobrému ves aneb kterú kopu platu, že jim to jmá dopuštěno býti beze všie překážky panské, a v tom ke mně se a k mým dědi- cuom i ke všem jiným dědičným pánuom, právo k tomu městu jmajícím, jmají se poslušně a věrně a právě zachovati, jako na dobré poddané lidi slušie. Toto jest také znamenitě vymieněno, jestliže bych já, dědici aneb erbové moji aneb kteří jiní páni dědiční, právo k tomu městu po mých erbiech mající, chtěli týmž měšťanuom napředpsané výsady a obdarování zrušiti aneb kterakžkoli kaziti, odjieti chtiece, tehdy měšťané budou se moci táhnúti na majestát J. král. Mti a na tento list a tím tomu odepřieti a podle mého mocného obdarovánie jakožto pána dědičného toho se spravedlivě obrániti a té sumy, pokudž by jim v tom překážka činěna nebyla, neplatiti. Kterýžto majestát královský téhož jest léta ve dsky zemské všel, v kterémžto počtu let ten list první, kterýž v vohni zhynul jest, v datum jeho položen jest byl, totiž léta od narozenie syna Buožieho tisícého pětistého třetieho. Obsaženo v listině ze dne 21. června 1527, uložené v městském archivu Nového Města nad Metují. 1) Jan Černčický z Kácova koupil r. 1483 krčínské panství ke svému černčickému zboží a r. 1501 začal budovat nové sídlo na ostrohu nad řekou Metují, jemuž dal jméno Hradiště (tj. Nové Město nad Metují). — Srv. A. Sedláček, Hrady II., str. 151. 2) Nové Město nad Metují, o. Dobruška. 3) Listina krále Vladislava ze dne 24. února 1483 zní: My Vladislav, z Buožie milosti král český, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužitský markrabě, oznamujem tímto listem všem, že jest předstúpil před nás urozený Jan z Kácova a na 47

Strana 48
Černčicích, věrný náš milý, a prosil jest nás, abychom jemu k tomu povolenie naše dáti ráčili, aby on všecken statek svuoj i děti své zřiediti mohl, jakž se jemu najlépe a najužitečnějie zdáti a líbiti bude. My v tom hledíce k jeho věrným a ustavičným službám, kteréž nám činil, činí a činiti nepřestává, a potom tiem lépe aby mohl nám slúžiti, čímž nás milostivějšieho k sobě pozná, i jsúce k prosbě jeho milostí naší hnuti, s dobrým rozmyslem i naším jistým vědomím mocí královskú svolili jsme a tiemto lis- tem svolujem, povolenie naše královské k tomu dávajíce, aby on již všecken statek svuoj dědičný neb zápisný, kterýž jmá na listech nebo kterakkoli jinak neb který ještě v časích budúcích jmieti bude, dáti, odkázati nebo poručiti mohl společně nebo rozdielně za zdravého života nebo na smrtedlné posteli, komuž se jemu zdáti a líbiti bude kromě duchovních osob, i také aby mohl poručníky vzdělati děti svých i statku svého, kohož se jemu zdáti a líbiti bude, a to bez našie, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všeliké překážky. Kteréžto dánie, poručenie i také odkázánie aneb poruční- kuov dětí a statku svého vzdělánie tak a vedle toho, jakož se nahoře vypisuje, chceme, aby tolikéž moci a pevnosti jmělo, jako by dskami zemskými zapsáno a utvrzeno bylo. Protož přikazujem větším i menším úředníkuom desk zemských, nynějším i budúcím, věrným našim milým, když by požádáni byli od téhož Jana neb od poručníkuov jeho, kteréž zdělá, aby tento list náš ve dsky zemské vložili, tak aby učinili beze všeliké odpornosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali jsme přivěsiti k tomuto listu, Dán v Praze v pondělí na den sv. Matěje, apoštola Buožieho, léta Buožieho tisícého čtyřstého osmdesátého třetieho, královstvie léta našeho dvanádetého. 4) Krčín, o. Dobruška. — Leží asi 2 km severozápadně od Nového Města. 5) Zaniklá vesnice směrem k Náchodu (A. Sedláček, Hrady II., str. 151, pozn. 3). 6) Osma, dvůr, obec Krčín. 7) Ždár, vesnice, která zanikla za třicetileté války (J. G. Sommer, Das Königreich Böhmen IV., str. 206). 8) Libchyně, o. Dobruška. *) Viz níže listinu ze dne 2. ledna 1505 (č. 701). 10) Spy, o. Dobruška. 11) Hradec Králové se řídil magdeburským právem. Otištěno ve sborníku „Nové Město nad Metují a jeho kraj“, str. 25—27. 680. 1503 leden 9. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Bohuše Kostky z Postupic, mincmistra království Českého, jeho městečku Brandýsu nad Orlicí erb a právo pečetiti zeleným voskem. My Vladislav, z Božie mi[lo]sti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni od urozeného Bohuše Kostky z Postupic na Litomyšli, minemajstra královstvie Českého,1) věrného našeho milého, abychme obyvatelóm městečka jeho Brandýsa, nynějším i budú- cím, tu milost učiniti ráčili, aby erb a pečeť svú zvláštní jmieti a voskem zeleným listy a jiné své potřeby pečetiti mohli tak, jakožto jiná městečka královstvie našeho Českého, tu vejsadu a milost nadanú majíce, činie a činiti 48

Strana 49
mohú. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám týž Bohuše mnohé věrně, pilně a užitečně činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách dali jsme nadepsaným obyvatelóm městečka jeho Brandýsa nynějším i budúcím erb jmenovitě tento, štít v modrém poli a na něm dvoje hrábě zlaté na kříž pře- ložené,1) a tiemto listem dáváme, chtiece tomu, aby voni pečeť svú zvláštní jměli s tiem erbem vyrytú a vosk zelený při pečetění nesli a toho erbu, pečeti i vosku užívali a užívati mohli i s budúcími svými nynie i na budúcie časy tiem vším obyčejem a zpuosobem, jakožto i jiná městečka nadepsaného královstvie Českého takovéž aneb podobné milosti od nás aneb předkuov našich, králuov českých, majíce, činie a činiti mohú, a to bez našie, budúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce všem úředníkóm a poddaným našim téhož královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste nadepsané obyvatele městečka Brandýsa nynějšie i budú- cie v užívánie těch milostí svrchupsaných a jim od nás daných a vysazených jměli, drželi a zachovali bez zmatku a všelijaké odpornosti pod uvarovániem hněvu a nemilosti našie i budúcích našich, králuov českých. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v pondělí po Božiem křtění léta Božieho tisícého pětistého třetího a královstvie našich uherského třináctého a českého třidcátého druhého. Ex mandato proprio maiestatis regie. Pergamenový originál v archivu města Brandýsa nad Orlicí; k listině jest na bílo- červených hedvábných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z vosku červené barvy.— Na rubu: Rta. — Ao. 1503. Obdarování městské pečeti. 1) Mincmistrem byl v letech 1499—1505 (Dílo Fr. Palackého I., str. 362). 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 115—116. Otiskl Fr. Bř. Kadlčík, Děje i paměti Brandejsa nad Orlicí (Praha 1885), str. 173. 681. 1503 březen 12. Pavel Malovec z Pacova potvrzuje listinu svého otce Jana Malovce z Pacova ze dne 12. března 1447 pro pacovské měšťany. Já Pavel Malovec z Pacoval) vyznávám tiemto listem obecně, kdež jej čísti neb čtúc slyšeti budú, že vida list na výsady měšťanův městečka Pacova, daný dobré paměti od nebožtíka pana Jana Malovce z Pacova, pana otce mého milého,2) jehož duši Pán Buoh rač milostiv býti, při kterémžto listu pečeť jest též otce mého, podle toho jsa často napomínán a prošen od měšťanuo pacov- ských, poddaných svých, abych jim to obdarovánie utvrdil a upevnil, kteréž v tom listu svědčí a ukazuje a dále a šíře vyličuje tak, jako ten list sám v sobě svědčí a zavierá, a já již svrchupsaný Pavel, znaje v tom milost a lásku pana 49

Strana 50
otce svého k těm měšťanům a jich k sobě velikú lásku a upřímnost v mých mnohých potřebách na nich požádaných a k tomu jich ochotnost k učinění, i jsa milostí hnut a z upřímné lásky k měšťanům pacovským nynějším i k bu- doucím, ten list a ta obdarovánie, kderáž mají od otce mého svrchupsaným listem, tvrdím a upevňuji na nynější časy i na budoucí sám sebú i dědici svými a budúcími svými jim v těch výsadách žádné překážky nečiniti ani sahati ani kterým obyčejem toho jim rušiti a bořiti ani moji dědici a budoucí, než raden a pomocen býti, ktož by to chtěl rušiti, proti každému živém[u] člověku, též dědici i budoucí moji. A to jim slibuji sám za se i za své dědice a budoucí věrně a právě zdržeti a zachovati jako dobrý člověk tak a v těch článcích, jakž nahoře v tomto listu psáno stojí. A pro lepšie pevnost i jistotu svú vlastní a při- rozenú pečeť dobrovolně dal sem přivěsiti k tomuto listu a podle sebe prosil sem urozených vladyk, pana Oldřicha Malovce z Chýnova, pana Mikuláše Malovce z Pacova a na Sedlci, pana Jana Malovce z Pacova a na Borotíně, že jsú na svědomie své pečeti dali přivěsiti k tomuto listu k mé žádosti a k mé prosbě podle mne sobě bez škody. Jenž jest psán a dán léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého třetího den sv. Řehoře. Vidimát města Tábora ze dne 22. listopadu 1596, uložený v SUA v Praze, odd. SM P 106, PI. — Opis ze 17. stol. v SA Třeboň, pracoviště v Jindřichově Hradci. — Opis z 19. stol. v městském archivu pacovském. 1) O něm A. Sedláček, Hrady IV., str. 206. — Dne 15. března učinil Pavel Malovec zbožné obdarování ke kapli a k oltáři Božího těla v kostele sv. Michala v Pacově (opis z 19. stol. v archivu města Pacova). 2) V. listinu ze dne 12. března 1447 (výše č. 293). 682. 1503 duben 25. Pardubice. Vilém z Pernštejna vysazuje rychnovský dvůr s pozemky měštanům v Rych- nově i jiným právem purkrechtním pod plat. Vilém z Pernštejna na Helfnštejně, nejvyšší hofmistr království Če- ského, i s svými dědici a potomky vyznáváme tímto listem přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že sme prodali dvůr náš rychnovský s rolí, s dědinami, lukami lidem našim dědičným rychnovským i jiným i jich budúcím potomkům, jakož níže psáno stojí, co komu a zač prodáno jest: Item Matějovi Balkovi dvuor poplužní u Rychnova i s tú zahradú, která u něho jest, a sedliš- těm Hřiedelským s polovicí pastvišťě pod Smrčským rybníkem s klíny nad Olníkovskú loukú s šesti pruty rolí za čtyrydceti a za půltřetí kopy grošův, item Jiříkovi Parovi kus role a tři jitra luk za dvadceti kop grošův a za půl- sedmý kopy grošův, item Rehákovi řezníku dva pruty role za deset kop grošův, item Pechovi sókeníkovi půl prutu role a kus za dvě kopě grošův a za dvadceti 50

Strana 51
grošův českých, item Táborovi prut role za pět kop grošův, item Bilmovi dva pruty role a čtyry jitra luk za dvadceti kop grošův a za devět kop grošův, item Matúšovi mydláři kus lúky v Chobotě za tři kopy grošův, item Hovorkovi palouky v Drážkách za půl kopy grošův, item Vítovi Novoměstskému půl- druhého jitra luk a jeden provazec za osm kop grošův, item Martinovi Švihlovi jedno jitro luk za pět kop grošův, item Pavlovi Švihlovi dvě jitře luk za deset kop grošův, item Benešovi Šimonovi dvě jitře luk a provazec za za[!] jedenácte kop grošův, item Matějovi Lizkovi půltřetího jitra luk a jeden provazec za třinácte kop grošův, item Janovi Kulhavému jedno jitro luk za půlpátý kopy grošův, item Janovi Tomášovu tři jitra luk za patnácte kop grošův, item Jiříkovi Vitáskovu jedno jitro luk a půldruhého provazce za půlsedmý kopy grošův, item Mikulášovi Tantusovi jedno jitro luk a provazec za šest kop grošův, item Matějovi Randatovi jedno jitro luk za pět kop grošův, item Havlovi Pražákovi dvě jitře luk a provazec za jedenácte kop grošův, item Machovi půldruhého jitra luk za půlosmý kopy grošův, item Maškovi súkeníku jedno jitro luk za pět kop grošův, item Vácslavovi a Matějovi z Lupenice tři jitra a jeden provazec luk za šestnácte kop grošův, učiní toho všeho suma dvěstě kop grošův dvěačtyřidceti kop grošův a dvadceti grošův českých. A z těch všech dědin a rolí i s luk, jakož svrchu psány stojí, mají nám i budúcím našim dědicům a potomkům a povinni budou platiti a z toho úroku dáti šest kop grošův a dva groše česká, a to rozdílně, při sv. Jiří tři kopy grošův a jeden groš a při sv. Havle též tři kopy grošův a jeden groš, vše českých. A oni svrchu- psaní lidé naši i jich potomci budú to moci i každý zvlášť z nich, což kdo koupil a drží, dáti, prodati, směniti neb s tím učiniti, jakž se jednomu každému z nich zdáti a líbiti bude, i jich potomkům jako s svým vlastním, však tak bez umenšení platu našeho, kterýž nám, dědicům i potomkům našim jsú oni svrchu- psaní lidé naši povinovati platiti a vydávati i jich potomci budúcí. A to budú moci učiniti bez naší, dědicův našich a budúcích pánův všelijaké překážky. Tomu na svědomí svú vlastní pečeť sme dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v úterý den sv. Marka evangelisty léta Božího tisícího pětistého třetího počítajíc. Zapsáno v kvaternu památném rozinovém od 1575 do 1577 (SUA v Praze, desky zemské větší, sv. 62), fol. L 23—L 24. Není to sice městské privilegium, ale týká se také a především rychnovských obyvatel. List je neobyčejně zajímavý pro poznání tehdejšího způsobu hospodaření s půdou na panském statku. 683. 1503 květen 2. Král Vladislav uděluje na prosbu Pavla Malovce z Pacova městečku jeho Pacovu jeden jarmark roční s osmi dny pořád zběhlými ten pondělí před sv. 51

Strana 52
Havlem. — Dán v úterý na den sv. Sigmunda léta Božieho tisícieho pětistého třetího a královstvie našich uherského třinádctého a českého třidcátého druhého. — Ad relacionem magnifici domini Joannis de Sselnberk, supremi camerarii regni Boemie. Vidimát města Tábora ze dne 22. listopadu 1596 (SUA v Praze, odd. SMP 106 P 1). Opis ze 17. stol. v SA Třeboň, pracoviště v Jindřichově Hradci. 684. 1503 červen 15. Opočno. Mikuláš mladší Trčka z Lípy a z Lichtmburka potvrzuje chotěbořským měšťanům právo volného odkazu, jež obdrželi již od krále Vladislava. Já Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Lichtmburce známo činím tímto listem všem, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, jakož na žádost mou nej- jasnější kníže, pán, pan Vladislav, uherský, český etc. král etc., a markrabě moravský, pán můj milostivý, ráčil dáti majestátem svým obdarování mou- drým a opatrným purkmistru, konšelům i vší obci městu Chotěboři na odúmrti tak, jakož JMti list toho obdarování šíře svědčí a ukazuje,1) nebo v ty časy předkové moji i já drželi jsme též město v zástavě od králův českých Jich Mtí,2) ale již král JMt z milosti své zvláštní ráčil jest mně dáti to město Chotěboř se vším jeho příslušenstvím ku pravému dědictví, jakož toho JMti dání dsky zemské, k tomu i majestát šíře svědčí a ukazuje,3) protož já zvrchupsaný Mikuláš mladší Trčka jakožto pán a pravý dědic města Chotěboře to obdarování na odúmrti, králem JMtí jim měšťanům chotěbořským dané a vysazené, tvrdím, moc dávám, slibuji sám za se, za své dědice i budoucí, že toho užívati mají chudí i bohatí, a je při tom zachovati mám bez umenšení na věčné časy já, dědicové i budoucí moji bez přerušení tak vcele a úplně, jako by tuto ten list královský slovo od slova napsán byl, nic neumenšujíc. A toto jsem učinil a činím pro jejich věrnost, kterouž ke mně zachovávají jakožto ku pánu svému dě- dičnému. Tomu na svědomí, zdržení a pro budoucí pamět pečeť svou vlastní dal jsem přivěsiti k tomuto listu a pro širší upevnění a svědomí větší“) svrchu- psaných požádal jsem moudrých a opatrných purgmistrův, rad a konšelův města Nového Kolína nad Labem,4) města Jitčína,5) města Pelhřimova*), města Poděbrad nad Labem,7) věrných svých milých, že jsou své pečeti podle mne na svědomi dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Opočně léta od narození syna Božího tisícího pětistého třetího ve čtvrtek den hodu slavného těla Božího. Známo z vidimátu města Chrudimě ze dne 13. dubna 1642 (SUA v Praze, odd. SM P 106 Ch 11). a) Správně má být „věcí“. 52

Strana 53
1) Listina krále Vladislava ze dne 5. června 1497 (výše č. 600). 2) Již roku 1346 bylo město v držení Jindřicha z Lípy, ale za Karla IV. patřilo zase ke království. (A. Sedláček, Slovník, str. 324; v. též pozn. I při listině ze dne 2. srpna 1331, výše č. 36). 3) Dne 29. srpna 1499, v desky zemské vloženo 19. března (ve středu po sv. Kunhutě) 1505 (Archiv český V., str. 572, XVIII., str. 152). 4) Kolín nad Labem byl králem zastaven Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy r. 1502 (Pamětní kniha kolínská z r. 1501; J. Vávra, Dějiny města Kolína, str. 93; J. Čelakovský, Codex III., str. 489—490). 5) Jičín jakožto příslušenství velišského panství koupil Mikuláš starší Trčka z Lípy r. 1487 od Samuela z Hrádku a z Valečova (A. Sedláček, Hrady V., str. 257). 6) Pelhřimov byl zapsán pánům Trčkům z Lípy císařem Zikmundem r. 1437 (J. Dobiáš, Dějiny města Pelhřimova II. 1., str. 73). 7) Král Vladislav zastavil r. 1502 Mikulášovi mladšímu Trčkovi z Lípy Kolín, Poděbrady a Hradíštko (A. Sedláček, Hrady XII., str. 10; v. též výše pozn. 4). 685. 1503 červenec 13. Jindřich z Valdštejna a na Rychmburce dává měšťanům turnovským strany maloskalské tržné při týdenním trhu středečním, užitek při obou jarmarcích, právo vésti vodu, kam budou chtít. Zato se Turnovští zavázali platit ročně 40 gr. čes. Kromě toho rozšířila vrchnost obec darováním pozemku, ležícího u farářství, beze všech platů a s právem, aby turnovští měštané jeho strany mohli připustit k užívání i měštany s druhé strany města. Já Jindřich z Valštýna a na Rychmburce1) známo činím etc., že z milosti mé zvláštní, jsa nachýlen k častým prosbám poddaných mých, věrných mně milých purgmistra a konšel i všie obce města Turnova s strany mé příslušející k zámku Skal,2) kteréžto jakožto pánu svému v potřebách mých vždycky hotovy a povolny býti nacházejíc v mnohých věcech, ne z práva, ale z lásky s dobrým rozmyslem a s radú přátel mých tuto milost jim učinil sem a tiemto listem činím jim a jich budúcím náměstkóm a tvrdím sám od sebe i od svých budúcích, pánóv zámku Skály,3) aby oni a jich budúcí náměstkové mohli mně Jindřichovi napředpsanému i také mým dědicóm a budúcím pánóm skalským tiem lépe v potřebách a v povinnostech hotovi býti a učiniti, a pod námi sediec, živnosti své tiem lépe mohli provoditi, užívajíce v tomto mé zvláštní milosti etc.: Najprve v tom, kdež máme plat v tom městě a miestě od staradávna každý týden v středu den trhový,4) ježto slove tržné, a vybierá se od těch miest, na nichž prodávají, sediec s těmi věcmi, což k clu nepříslušie, to všecko právo mé jim dotčeným měšťanóm s strany mé dávám, aby toho oni mohli užíti a ten plat vybierati, tak jakož u mne byl jest vybierán, nad to ještě viece tržného výše neposazujíce než tak, jakož sú i mně vybierali, na miestech sediece, prodávajíce. Také kdež sem tomu městu zjednal dva jarmarky,5) aby měli každý rok, to jim také dávám, aby oni i budúcí jich náměstkové při 53

Strana 54
každém jarmarku mohli obyčejem jiných měst z toho užitek sobě přivésti, však proto tak, aby lidem na ten jarmark přijíždějiecím a jdúcím trpělivé mohlo býti. Dále pak, jakož sú přivedli vodu po trúbách od staradávna do téhož města, v tom nadepsaným jim měšťanóm tu vuoli dávám, aby mohli tu vodu vésti, jakž by se jim najlépe zdálo a líbilo, a což by mohli kolivěk naj- užitečnějšího s tou vodou a z té vody sobě přivésti, aby měli tu moc, jako já sám, to učiniti. A za toto mé obdarovánie, kteréž sem jim nadepsaným měšťanóm Jindřich z Valštýna etc. jakožto jich pán a pravý dědic učinil, oni dobrovolně svolili jsú se, i dědice své k tomu častopsaní měšťané zavazují, mně i potom- ním a budúcím pánóm turnovským věčného platu vydávati, a platiti povinni budú mně i mým dědicóm a budúcím nynějšieho času i na budúcí každý rok čtyřidceti grošóv českých, a to rozdielně, na sv. Jiří dvadceti grošóv českých a na sv. Havla též dvadceti grošóv českých etc. A dále jakož mají ode mne list a obdarovánie na obce, na kteréž ten list ukazuje6), i ještě sú mne Turnovští žádali a prosili, abych jim dal obec tu, kteráž u farářství mého tu příleží, a já k žádosti a k prosbě jich nakloněn jsa jakožto pán k lidem svým, tu jim milost činím a dávám tiemto listem, však což by mohli pokázati, co jest obec, za pravdu, tu sobě žádného práva nepozóstavuje sám sobě ani svým dědicóm a budúcím, dávám lidem turnovským s strany mé2), jim a jich dědicóm a bu- dúcím na věčné časy. A k tomu ještě dále dávám jim i jich dědicóm a je vysvo- bozuji i jich dědice, aby tíž lidé moji svrchupsaní s té obce mně ani dědicóm mým žádného poplatku a platu neplatili s té obce, než sobě ji k užitku přivedli a svým budúcím, jakž by se jim najlépe zdálo a líbilo, však tak bez škody lidí mých poddaných. Toho mají všecka obec strany2) mé užívati věčně, však tak, leč by z své svobodné a dobré vuole, bude-li se jim z plné vuole obce za dobré zdáti a líbiti, aby s stranú druhú z toho města a z té obce2) k té obci anebo ke všem připustili, toho já jim vuoli dávám nyní i potom, kdyžkoli chtie, aby to mohli učiniti. Tomu na svědomie a zdrželivosti a pevnosti nepohnuté já nade- psaný Jindřich z Valštýna a na Rychmburce pečeť svú vlastní k tomuto listu přitisknúti jsem kázal. Jenž jest dán a psán léta od [narozenie] syna Božieho tisícieho pětistého třetieho den sv. Panny Markéty. Opis ve zbytku kopiáře z doby kolem r. 1650. 1) V. pozn. I při listině z 11. června 1497 (výše č. 601). 2) Tamže pozn. 2. 3) Malá Skála u Turnova. 4) Není známo, kdy Turnovští týdenní trh obdrželi (J. V. Šimák, Příběhy města Turnova I., str. 38). 5) Listina krále Vladislava ze dne 1. července 1497 (výše č. 605). 6) Listina ze dne 11. června 1497 (výše č. 601). Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovskéno za léta 1893—1896, str. 10—11. č. XIII. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 61. Viz závěrečnou poznámku níže u č. 738. 54

Strana 55
686. 1503 srpen 22. Svojanov. Jan z Boskovic a na Svojanově dovoluje Bysterským přijímati do městečka i lidi z jiných panství, aby žili podle práv městečka Bystrého; ti se mohou kdykoliv volně vystěhovati, musí však grunty osaditi lidmi hodnými a spraviti všechny závady. Jan z Bozkovic a na Svojanově1) známo činiem tiemto listem všem vuo- bec, kdož jej uzří anebo od čtúcieho slyšeti budú, že jsú přistúpili přede mne lidé moji z městečka mého z Bystrého, žádajíc mne za to s velikú prosbú a mnoho dobrého tomu městečku předkládajíce, co přijíti má skrze to, abych jim na to list dal, kdož by sě tu přistěhoval s jiného panství, do své vuole aby tu byl a živnost svú i vedl, jakž na to záleží, a komuž by se tu býti nezdálo, osadě mi grunt muoj hodným člověkem, aby on sě bral, kdež mu sě zdáti bude. A já, jsa hnut jejich slušnú žádostí a na to sě rozmysliv s přátel svých radú dostatečně k jejich prosbě, a jejich užitek na tom znaje, toto obdarování jim činiem jakožto pán zboží toho a mocně dávám a svobodna činiem na budúcí časy, kdož se tu chce koli s jiného panství osaditi anebo znovu stavěti, ten aby tu byl, pokudž sě jemu líbiti bude, a živnost svú vedl, jakž to městečko za právo má. A když by jemu sě tu býti nezdálo, osadě mi člověkem hodným grunt muoj, bude sě moci bráti, kdež jemu sě zdáti bude, a toho jemu nemá bráněno býti od žádného, však tak, jestliže by po sobě závad žádných nepo- zuostavil, kteréž by jemu ku překážce byly. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svú sem vlastnie pečeť kázal přivěsiti k tomuto listu a připrosil sem urozených pánuov, pana Beneše z Bozkovic a z Černé Hory, pana Znaty z Lom- pnice a na Lompnici a urozených vladyk Jindřicha z Býšovce a ve Křtětíně a Oldřicha ze Zvole, ty časy úředníka na Svojanově, že jsú k žádosti mé své pečeti přitiskli k tomuto listu sobě bez škody. Jenž jest dán a psán na Svo- janově v úterý před sv Bartolomiem, apoštolem Božiem, léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého třetieho počítajíc. Pergamenový originál v archivu města Bystrého, k listině jest na pergamenových proužcích přivěšeno pět kulatých, celkem dobře zachovaných pečetí, z nichž první tři jsou z vosku červeného, poslední dvě z černého: I. Jana z Boskovic, 2. Beneše z Boskovic, 3. Zna- ty z Lomnice, 4. Jindřicha z Býšovce, 5. Oldřicha ze Zvole (v západní Moravě). 1) Syn Ješka z Boskovic (A. Sedláček, Hrady I., str. 123). Mauric Trupp, Hrad Svojanov a jeho okolí (Památky archaeologické I., 1855 str. 345), uvádí, že „Pan Jaroslav (z Boskovic) udělil Bysterským listem, v úterý před sv. Bartolomějem r. 1504 na Svojanově vydaným, výsadu, že smějí cizí lidi u sebe přijímati, aby své živnosti a polní práce opatřiti mohli, a odpustil jim platy, kterýmiž k vrchnosti zavázáni byli, jen cizí osadníky z toho nevyjímaje“ (z Pamětní knihy bysterské fary). Již A. Sedláček (Hrady I., str. 123) uvádí, že tehdy žádného Jaroslava nebylo, ačkoliv jinak tomuto údaji plně důvěřuje. Sedláček necituje listinu výše otištěnou (tj. z 22. srpna 55

Strana 56
1503), snad ji neznal, jest však patrné, zvláště pokud se týče data, že zápis v Pamětní knize bysterské fary není zcela správný, a že listina tam připomínaná je totožná s privile- giem Jana z Boskovic ze 22. srpna 1503. 687. 1503 srpen 24. Budín. Král Vladislav povyšuje městečko (Nové) Strašecí na město a obnovuje mi- losti, které obdrželo od dřívějších králů českých (listy na ně se ztratily): měštané platí dále stejný úrok, totiž 17 kop gr. čes.; mohou se „sami propouštěti a přijíma- ti“, avšak s vědomím křivoklátského hejtmana, a po osazení gruntu odešlého hospodáře člověkem hodným; platy z masných krámů se obracejí k obecnímu užitku; poplatky ze solního obchodu zůstávají stejné; v okruhu půl míle kolem města mo- hou volně ládovat; užívají stejných práv jako jiná města v království Českém; v městě se mohou usazovat všelicí řemeslníci a obchodníci. K těmto starším prá- vům král Vladislav přidává další, a to: dva výroční trhy, jeden v úterý po sv. Jiří a druhý v úterý po sv. Havlu, vždy s osmi dny následujícími; právo volně kšafto- vat, však před purkmistrem, dvěma konšely, rychtářem a písařem; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný, který s městem trpí a který musí do roka statek osadit nebo jej prodat, jinak majetek připadá králi. Dále Strašečtí dostávají právo vést městské knihy a slib, že nebudou odcizováni od křivoklátského panství ani nikomu zastavováni. Křivoklátský hejtman obnovuje konšely. Měšťané mohou užívat královských lesů a gruntů k pastvě na půl míle kolem města, ale bez škody lesnímu mlází. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužicské markrabě etc., oznamujem listem tímto všem, že my, hledíce a zření majíce na to, poněvadž městečko naše Strašetcí, kteréž k zámku našemu Křivoklátu přísluší1), vždycky jsouce v robotné péči o živnostech svých, k nám i ouředníkům našim jse pod- daně a poslušně jměli a zachovávali, i znajíc jich v tom takovú poddanou posluš- nost, z zvláštní milosti naší královské je jsme za město vyzdvihli a milostmi dolepsanými obdařiti ráčili, jakž tuto v listu tomto našem položeno jest. Ačkoli prve někdy od starodávna ta obdarování od předkův našich, králův českých, jměli jsou a jich užívali, ale že někdy v ty nebezpečné časy a u války listy, kteréž na to jměli, potratili jsou a o ně přišli, s dobrým rozmyslem a na- ším jistým vědomím mocí královskou v Čechách tyto všecky dolepsané milosti jim znovu půjčili jsme, dali a listem tímto vyzdvihujem, půjčujem, dáváme a milostivě při tom zůstavujem: Nejprve jakož nám vždycky každej rok platí sumu rozdílně, při sv. Jiří vosm kop grošův českých bez půl groše českého a při sv. Havle tolikéž, též aby nám ještě túž sumu platili a vydávali každej rok podle již psaného spůsobu, při tom jim tuto další milost činíce, aby se sami 56

Strana 57
propouštěli, přijímali, propouštěti a přijímati mohli, však to oni konšelé prve mají a povinni budou hejtmanu našemu na Hrádku2), nynějšímu i budoucímu, oznámiti, že ten, kdož by se vodtud vyhostiti a vystěhovati chtěl, hodným člověkem svobodným a nesmatečným osadil, kterýž by nám plat i také pořád- ky vedle téhož města dávati, činiti a platiti mohl; tehdy oni měštané nynější i budoucí budou moci takového každého přijíti a druhého propustiti a jemu list zachovací řádnej dáti beze vší naší i budoucích našich, králův českých, překážky. Podle toho nadepsaným měšťanům tohoto dále půjčujem, jakož od starodávna z masnejch krámův v tomž městě plat k městu platili a dávali, též aby nyní i budoucně ten plat z týchž krámův platili a dávali k téhož města užitku obecnímu. Též co se platu, kterýž z soli k městu platí, dotýče, ten aby brali a užívali tím spůsobem, jakž jsou od starodávna brali a užívali. Při tom týmž měšťanům našim strašeckým půjčujem, aby všeho a všelijakého ládování ve vsech tu okolo města Strašetcího v půl míli okolo sebe hájiti a brániti mohli, jakož jsou toho prve od starodávna hájili. Při tom týmž měštanům našim dále dopúšťujem a dáváme, aby těch všech práv a svobod městských a cechův uží- vali v řádech, soudích a v jiných ve všech věcech a užívati mohli jakožto jiná města v království našem Českém, majíce takové podobné vejsady, jich užívají a užívati mohou nyní i [v] budoucích časech, a k tomu aby se v něm všelijací řemeslníci osazovali a řemesla svá dělali a jich užívali a užívati mohli, jakožto řezníci, sladovníci, kováři, ševci, soukeníci, pekaři a jiní obchodníci. I chtíce, aby se tu tím lépe opravovati a dostatečněji osazovati a živností svých hleděti mohli, tyto jsme další milosti obyvatelům města našeho Strašetcího, nynějším i budoucím, dali a tímto listem dáváme: Nejprve aby jměli dva jarmarky roční, a to rozdílně, jeden ten outerej po sv. Jiří, druhej ten outerej po sv. Havle, každej s vosmi dny pořád zběhlými a s frajunkem“) obyčejným a jich požívali a požívati mohli nyní i budoucně tím obyčejem a právem, jako jiná města a městečka jarmarkův svých požívají. A podle toho chcem a k tomu povolu- jem, aby se kšafty podle starodávního obyčeje dály a dělaly před purgmistrem a dvěma konšely přísežnými, rychtářem a písařem, a v tom se tak nyní i v po- tomních budoucích časích zachovali, jakž jsou se prve vždy od starodávna zachovali. A pakli by se kdy přihodilo, a kdo v městě tom Strašetcím bez kšaftu umřel, a statek jakýžkolivěko) po něm že by zůstal, buď [na] nábytcích, na hotovejch penězích, na dluzích aneb na jakýchkoliv svrchcích, kteréž by se jakejmižkoli jmény jmenovati mohly, ten a takový statek chcem, aby na nejbližšího přítele s městem trpícího přišel a připadl, buď že by ten v domu svém umřel v témž městě Strašetcím aneb kdežkoliv jinde na cestě, a ten nebo ti, na kohož by ten statek spadl, aby v jednom roce pořád zběhlým v ten statek se uvázal a naň neb dosedl neb prodal a nám osadil člověkem hodnejm bez naší i budoucích našich všelijaké překážky, však bez újmy a škody poplatkův a užitkův našich a všelijaké poddanosti, kteráž nám jakožto pánu jich dědič- nému přísluší. Pakli by kdo v roce tom opatřiti jse zanedbal a nám neosadil 57

Strana 58
anebo neprodal, tehdy ten statek na nás a budoucí naše, krále české, připad- nouti má. A knihy aby jměli městské, v nichž by své všecky řády a potřeby městské jednati a zapisovati mohli, též i kšafty i pře mezi stranoma, kteréžto knihy dvěma zámky zavřeny bejti mají, a nikdy odvírání a vpisování do nich bejti nemá leč v přítomnosti z konšel najmíně čtyr aneb pěti osob přísežných. Při tom tuto jim dále milost činíme, ouřad konšelský ten aby jim od žádného jiného sázen nebyl leč od hejtmana našeho z Hrádku a hradu Křivoklátu, ny- nějšího i budoucího, nadto nadepsané měštany a obyvatele města našeho Strašetcího, nynější i budoucí opatřujíce, že my ani naši budoucí, králové čeští, panství od zámku našeho Křivoklátu žádnému je zastavovati ani na nich panství jaké dáti aniž od toho zámku jakžkoli odcizovati máme, aniž koho jiného za pána jmíti mají leč nás a budoucích našich, králův českých, než mají vždycky k tomu zámku zření jmíti a ouředníky našimi, nynějšími i budoucími, se spravovati. Kdež chtíce nadepsané měštany a obyvatele města našeho Stra- šetcího v dalších živnostech milostivě opatřiti, tohoto jim jsme dále půjčili a dopustili, což se pastvy dotejče po královstvím a gruntech našich, to aby v po- lou míli od města užívali a užívati mohli beze vší škody a překážky všech lidí, však též bez škody mladin lesův našich. Při kterýchžto při všech milostech, obdarování a vejsadách těchto nahoře i dole psanejch mají držáni a zachováni býti od nás i od budoucích našich, králův českých, a je jmíti a držeti a jich požívati nyní i na budoucí věčné časy, a to bez naší, budoucích našich i všech jiných lidí všelijaké překážky. Přikazujíc hejtmanu našemu na Hrádku a zám- ku Křivoklátu, nynějšímu i budoucímu, i všem jiným ouředníkům a poddanejm našim království Českého, věrným našim milejm, abyste nadepsané měštany a obyvatele města našeho Strašetcího při těch při všech milostech a vejsa- dách, kteréž se v tomto listě nahoře i dole píší, jměli, drželi a neporušitedlně zachovali pod uvarováním hněvu a nemilosti naší i budoucích našich. Však také chcme, aby tyto milosti, vejsady a obdarování byly jednomu každému bez újmy na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou roz- kázali jsme přivěsiti k listu tomuto. Dán na Budíně den sv. Bartoloměje, apoštola Božího, léta Božího tisícého pětistého třetího a království našich uherského třináctého a českého třidcátého druhého. Ad mandatum proprium maiestatis regie etc. Georgio de Nasile°), capitaneo regio in Hradek, referente. Originál jest ztracen, zachoval se jen vidimát, vydaný městem Slaným dne 14. března (ve čtvrtek po památce sv. Rehoře) 1577 a uložený v SUA v Praze, odd. SM P 106 S 70, jakož i v potvrzení městských privilegií novostrašeckých, jež vydal Ferdinand III, dne 23. listopadu 1652 (v archivu města Nového Strašecí). a) V potvrzení z r. 1652 „s frejlinkem“. — b) Místo „jakýchžkolivěk“ má potvrzení z r. 1652 „jakejž koliv měl“. c) Slova „Ad mandatum“ až „referente“ má jen po- tvrzení. 1) V. pozn. I při listině ze dne 12. října 1480 (výše č. 483). 2) V. pozn. 2 tamže. 58

Strana 59
3) Jiřík Birka z Násilé, křivoklátský hejtman v letech 1490—1507 (A. Sedláček, Hrady VIII., str. 27). Listina jest otištěna v „Dějinách města Nového Strašecí“, sešit první, str. 15—17, a to podle opisu z insertu v listině Ferdinanda III. z 23. listopadu 1652. 688. 1503 září 1. Rábí. Půta z Ryzmberka a na Švihově, nejvyšší sudí království Českého, obnovuje horažďovickým měšťanům držbu 36 lánů právem zákupným a pozměňuje úrok z nich i ze dvou rybníků tam zřízených. Přitom určuje i platy ze sedmi městských mlýnů. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice, Boha Otce i Syna i Ducha svatého, vše jednoho Hospodina, amen. Poněvadž lidské křehkosti stvořenie nemuož všech věcí pamětlivě obdržeti, vidí se užitečné i potřebné, aby ty věci, kteréž se od lidí znamenitě dějí, písma s pomocí neb svědkuov obranú upevněny byly ku paměti budúcích věčné. Protož já Puotha z Ryzmberka a na Švihově, naj- vyšší sudí královstvie Českého a pán města Horaždějovic, známo činím všem vuobec, ktož list tento uzřie aneb jej čtúcí slyšeti budú, že konšelé i všecka obec měšťan mých v městě Horaždějovicích, k mé přítomnosti přistúpivše, mne prosili jsú pokorně a snažně, abych práva mého města nadepsaného a vysazenie již dávno učiněné1) mých listuov sepsáním obnoviti, ujistiti a po- tvrditi z mé obvyklé dobrotivosti ráčil. Protož já, k jich spravedlivým pros- bám milostivě nachýlen jsa, práva napřed jmenovaného města mého a měšťan tudiež podle řádu měst královských obnovuji, ujišťuji, potvrzuji, a jakožto znova vysazuje, napřed jmenovaným měšťanóm mým i jich budúcím náměst- kóm v zákup neb právem německým, kteréž česky kaufrecht slove, k věčnému vládnutí takovým srovnáním, příčiněním a přidáním, že napřed dotčení měš- těné a jich náměstkové třidceti a šesti lánuov držie zemí měřených, kteréž dávno změřeny jsú, k již jmenovanému městu příslušejície, jichžto mezie od východu slunce až do miesta, kteréž Hlupín2) slove, od polodne až do Újezdce3), od západu slunce až do Boru dalšieho4), od puolnoci až do miesta, kteréž Babina5) slove, ztaženy budú tak totiž, že země, kteráž zvoraná neb zvržena na tom miestě Babinách nalézá se, k napřed jmenovaným třidceti a šesti lánuom dě- dictvie horaždějovského příslušeti budú [!J. A v těch třidceti a šesti lániech měšťěné moji města nadepsaného Horaždějovic udělali jsú dva rybníky obec- né6), ovšem s radú a s povolením mým, pro obecné dobré a k opravě města. A ty rybníky měšťěné moji nynější a jich budúcí náměstkové věčně bez pře- kážky mé i mých budúcích držeti mají také věčně, však platové žádní mně a mým budúcím pro zatopenie těch rybníkuov aby nescházeli. A jakož jest prve povepřnie placeno bylo s lánuov nadepsaných, s každého třidceti a dva 59

Strana 60
groše při svatým Jiří a tolikéž při svatým Havle, kterýžto plat skrze tento list zamazuje se a spúštie tak, že již platie a platiti povinni budú s těch lánuov třidceti a šesti mně a mým budúcím úroka spravedlivého na svatý Jiří dvad- ceti kop grošuov českých rázu pražského a na svatý Havel tolikéž. Také kdež jest prve placeno bylo hodnieho a ztravnieho v prvních práviech dvadceti hři- ven, na vánoce sedm hřiven, na letnice sedm hřiven, na svatého Michala šest hřiven, ale již za ty hřivny platie a platiti mají mně a mým budúcím na groš český rázu pražského na vánoce puolosmý bez dvú groší kopy, na letnice puolosmý kopy bez dvú groší, na svatého Michala šest kop a čtrmezcietma grošuov. Se mlýnuov také příležících, k jmenovanému městu mému přísluše- jících?), platili jsú prve zlato, s hořejšíeho mlýna puol věrdunku zlata a s dru- hého mlýna tři loty zlata a třetieho mlýna také tři loty zlata a ze dvú mlýnuov pobočních, proti sobě ustavených, toliko tři loty zlata, ale s šestého mlýna jednu hřivnu peněz mince pasovské a s sedmého mlýna věrdunk zlata, i již také miesto zlata s těch nadepsaných mlýnuov mlynáři úrok obecní na hromni- ce platie a platiti mají mně a mým budúcím také na groš český rázu pražského, s hořejšieho mlýna dvě kopě grošuov, s druhého, prostřednieho mlýna tři kopy grošuov, s třetieho mlýna pod brankú také tři kopy grošuov, se čtvrtého u vrby mlýna, jdúc do Strakonic, puoldruhé kopy čtrnáct grošuov, s pátého mlýna pobočnieho s Hubenova dvaapadesát grošuov, s šestého mlýna, s pustého, dvě kopě grošuov, s sedmého mlýna, k Práchni jdúc pod cestú, padesát a dva groše. A jestliže by tomuto hantfeštu přihodilo se pokaženu býti moly neb na písmě aneb zlitím vody anebo na zlomení pečeti neb skrze oheň, anebo rukú mocnú že by vzat byl, to nikoli nemá býti na škodu mého vysazenie, puojčenie, obno- venie, ujištěnie a potvrzenie, ale v těchto ve všech věcech, v tomto hantfeštu popsaných a svrchu vypravených, slibuji sám skrze se a mé dědice měšťany mé napřed dotčeného města Horaždějovic bez přerušenie zachovati. A aby toto mé vysazenie neboli také puojčenie obnovenie mohlo sílu obdržeti věčné pevnosti, nebo byť také která nesnázě vznikla, ktožkoli tohoto mého vysazenie a puojče- nie obnovenie nemohl zrušiti, na často jmenovaných měšťan z Horaždějovic a jich budúciech bezpečenstvie a k obraně tento list jim a jich budúcím a ná- městkóm popsati a dáti přikázal jsem a pečeti mé utvrzením spolu s pečetmi svědkuov, urozených pánuov pánuov, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a na Blatné, najvyššieho purgrabie karlštejnského, a pana Jana z Šternberka a na Bechyni, synuov mých milých, k tomu skrze mě zvláště prošených, že jsú pečeti své dali přivěsiti k upevnění listu tohoto. Jenž jest dán na Rabí léta Božieho tisícieho pětistého třetieho ten pátek na svatého Jiljie, slavného zá- konníka a zpovědlníka Božieho. Pergamenový originál v archivu města Horaždovic, zn. A 1. 5.; ze tří pečetí, přivěše- ných na bíločervených nitích, zbyly pouhé zlomky. (Fotografický snímek v Historickém ústavě ČSAV). 60

Strana 61
1) V. výše listinu Racka z Kočova ze dne 27. září 1463 (výše č. 372), 8 níž má stejnou téměř stylisaci. 2) Hlupín, východně od Horaždovic, o. Horaždovice. 3) Hliněný Újezdec, jihozápadně od Horažďovic, o. Horažďovice. 4) Malý Bor, západně od Horaždovic, o. Horaždovice. 5) Babín, severně od Horaždovic, o. Horaždovice. 6) Rybník veliký a rybník prostřední (srv. mapu stabilního katastru, SUA v Praze, zn. kraj Prácheňský, č. i. 199). 7) Srv. pozn. 5 při listině ze 27. září 1463 (výše č. 372). Listina je téměř doslova shodná s českým překladem privilegia Racka z Kočova ze dne 27. září 1463 (výše č. 372, str. 78—79). 689. 1503 listopad 7. Libštejn. Albrecht z Kolovrat činí mocnou výpověď ve sporu mezi opatem Zikmundem a konventem tepelského kláštera se strany jedné a měšťany jejich města Teplé se strany druhé, k níž i král dal povolení a potvrzení. Podle ní musí opat a konvent vydat nejdéle do týdne listinu, jejíž znění je do ubrmanské výpovědi vloženo: měš- tané se řídí právem Nové Plzně v soudech i v řemeslech a mohou vést městské knihy, dcery dědí stejně jako synové; nemá-li kdo dědiců, může svůj statek volně odkázat komukoliv, ale grunt musí zůstat osazen; zemře-li kdo bez kšaftu, připadne pozů- stalost na nejbližší příbuzné a ti musí statek do roka osadit nebo prodat, kdyby tak neučinili, propadne statek vrchnosti; ta sází konšely, při čemž vybere (ale také vybrat nemusí) z 12 osob navržených předchozími konšely; kdo odejde z města, obdrží výhostný list od vrchnosti a zachovací list od města; kdo se proviní proti vrchnosti, může se vystěhovat a grunt osadit jen s jejím svolením; kdo by se do- pustil žhářství, mordu, násilí, falše a jiných skutků, utekl a do osmi dnů se nepo- stavil k soudu, propadne statek ve prospěch opata a konventu; kdo by se k právu dostavil a žádal glejt, glejt obdrží a neztratí svůj statek; měštané nemohou sami o své újmě ukládat obyvatelům města berně a jiné pomoci ani koho trestat, ale na soudu městském zasedá panský úředník a panský rychtář, také vrchnostenský hejtman nebo sama vrchnost může na městském soudu zasednout; proviní-li se kdo proti městu, panský rychtář jej vsadí do vazby a spolu s vrchností potrestá podle práva města; měštanům vrchnost nesmí ukládat jiné berně ani peněžité pomoci mi- mo starodávné platy a poplatky; klášter dosazuje faráře z klášterních bratří a k ně- mu tři kaplany, školnímu mistru dává stravu a sukcentorovi prebendu; farář a kaplan musí umět česky i německy; faráře uvádí klášter a kaplany vydržují měštané; město dostává větší i menší pečeť a právo pečetit červeným voskem; klášter svoluje k druhému jarmarku, ale z každého musí měštané platit vrchnosti po půl druhé kopě čes. gr.; opat s konventem požádají krále, aby všechny tyto milosti měštanům potvrdil. Závěrem ukládá Albrecht z Kolovrat opatu a konventu, aby mu odevzdali dva majestáty, kterými král městu potvrdil privilegia, a místo toho přijali pro město nový list králův. 61

Strana 62
Já Albrecht z Kolovrat a na Libštejně, najvyšší kancléř království České- ho etc.,1) známo činím listem tímto všem, ktož jej uzří aneb čtúcí slyšeti budú, jakož jsú byly některé ruoznice a nesnáze povstaly mezi důstojným knězem Zigmundem2) a konventem kláštera teplského a měštany jeho města Teplé, vo kteréž majiece spolu od dosti dávného času činiti, k žádnému konečnému mies- tu a srovnání přijíti nemohli, kteřížto, znajiece v tom obojí věčí škodu svú nežli jaký zisk a užitek, prosili jsú mne obapolně, abych jse v to mezi nimi vlo- žil a takové ruoznice a nesnáze mezi nimi srovnal mocně, vo to na mne přestavše a slíbivše, což mezi nimi v takových věcech vyřknu a vypoviem, že to neporu- šitedlně držeti a zachovávati chtie. K jichžto takové pilné a snažné prosbě jsa nachýlen pro jich obojích dobré a užitečné, chtěje, aby pro takové ruoznice a nesnáze daremných škod a útrat prázdni byli, vzal jsem tu věc na se a spra- vedlností a výsad jejich obojiech, kteréž mi vokázali s obú stran, pilně a po- třebně pováživ, udělal jsem mezi nimi takovú smlúvu a výpověd, jakož jse dole píše, a tímto listem činím a mocně vypovídám, podle kteréžto má jse jedna strana k druhé neporušitedlně jmíti a zachovati nynie i potomně se všemi budúcími svými. K kteréžto smlúvě a výpovědi, též i k zápisu opata a konventu napřed dotčeného zjednal jsem od krále JMti netoliko povolenie, ale i potvrze- nie. Kterýžto zápis a list již psaný kněz opat s konventem svým má udělati a dokonati již psíajným měštanóm svým teplským konečně v témdni po dání listu tohoto pořád zběhlém beze všech dalšiech odtahuov a potom jim jej v moc jejich dáti. A má list takto a v takováto slova znieti a svědčiti: Ve jméno Božie amen. My kněz Zigmund opat, převor etc. i všecken konvent kláštera teplského biskupstvie pražského, zákona premonstrátského známo činíme tímto listem přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že s dobrým rozmyslem a s vólí nás všech a celého konventu vzhlédše na věrné naše poddané, měštany města Teplé, kteréž město k klášteru našemu teplskému přísluší, a ves Czenkengri- now3) a mlýn, kterýž od starodávna k tomu městu příslušel, chtiece z zvláštní milosti své a svobody, kterúž máme od najjasnějšieho kniežete a pána, pana Vladislava, uherského a českého etc. krále a markrabie moravského etc., pána našeho milostivého, kterýmžto listem J. král. Mt opatu a konventu kláštera teplského, nynějším i budúcím, moc, práva, svobody, milosti vysazovati dáti jest ráčil tak, jakož J Mti majestát to všecko v sobě zavierá a vokazuje4), k nim těmito milostmi sme jse naklonili, aby znajiece od nás milost jakožto od pánuov svých dědičných, tím hotovější a poddanější nám i budúcím našim se ukazovali v potřebách našich a kláštera našeho, a takové dolepsané milosti jsme jim i jich dědicóm a budúcím na věčné časy dali a puojčili a tímto listem milostivě puojčujeme a dáváme: Item najprve aby všech práv a súduov, cechuov všeli- jakých řemesl užívati mohli, všakž toliko v súdech a řiezenie a řemesl řádu a práv, řiezenie kšaftuov tak, jakož město Nová Plzeň užívá, a knihy městské aby měli, v nichž by své všecky řády a potřeby městské jednati a zapisovati mohli, též i kšafty a pře mezi stranoma, kteréžto knihy třmi zámky zamčeny 62

Strana 63
býti majie, a nikdy odvieránie a vpisovánie do nich býti nemá leč v přítomnosti z konšel najméň sedmi osob přísežných.5) Item tuto jim dále milost my nade- psaný Zigmund opat a konvent dáváme a puojčujem, aby děvečky, když by synuov nebylo, též jako pacholci dědili v statciech6); a pakli by kto dědicuov neměl, aby statek svuoj kšaftovati mohl, komuž by jse jemu zdálo, však tak, aby gruntové naši v tom městě osazeni byli. Pakli by bez poručenství Buoh kterého neuchoval, tehdy toho statek aby na najbližšie přirozené přátely při- padl, buď že by ten v domu svém umřel v témž městě Teplé anebo kdežkoli jinde na cestě, a ten nebo ti, na kohož by ten statek spadl, aby v jednom roce pořád zběhlém v ten statek jse uvázal a naň neb dosedl neb prodal a nám osadil člověkem hodným bez našie i budúciech našich všelijaké překážky, všakž bez újmy a škody poplatkuov a užitkuov našich a všelijaké poddanosti, kteráž nám jakožto pánuom jich přísluší. Pakli by v roce kto v tom opatřiti se zanet- bal a nám neosadil, sám nedosedl nebo neprodal, tehdy ten statek na nás svrchupsané opata a konvent kláštera toho připadnúti má. Item týmž měšta- nóm našim teplským tohoto dále puojčujem, když bychom koli my opatové konšely v témž městě saditi jměli, aby konšelé první nám dvanácte osob na- psaných dali, a my v ně nahlédnúc, budem toho budúcně vuoli jmíti buď ty, kteréž nám napsané dadie, anebo jiné, kteříž jse nám zdáti a líbiti budú, na konšelstvie vsaditi, tohoto jim dále při tom my opat i budúcí naši od sebe i od kláštera konventu toho puojčujiece, aby když by jse který z města našeho Teplé vybrati chtěl, nám to oznámil, že by hodným člověkem nám osadil; a když to nám oznámeno bude skrze rychtáře našeho, že svobodným a nezma- tečným člověkem osadil, tehdy takovému list výhostní dáti máme; a když ta- kový list od nás jmíti bude, dáváme jim měštanóm našim teplským svrchu- psaným nynějším i budúcím toho moc, aby takovému každému list zachovací řádný dáti mohli beze vší našie i budúciech našich překážky. Pakli by který, proti nám a konventu našemu provině jakýmžkoli proviněním a neposlušen- stviem, kýmžkoli osaditi a z té příčiny vyhostiti jse chtěl, takový žádný té moci jmíti nemá, než když bude míti osaditi, má toho prve na opatu a konventu nynějších i budúcích dosáhnúti, a to s jich vólí a povolením bude moci učiniti a jináč nic. Item ktož by se viny dopustil,7) jakožto zhářstvie, mordu, násilé panen a paní, buď falše aneb jiných neslušných skutkuov anebo pro jakéžkoli nařknutie, a že by pro to ušel z města našeho Teplé a v osmi dnech že by, žádaje glejtu, se zase tu ku právu a k rozeznání nepostavil a práva trpěti ne- chtěl, tehdy po osmi dnech pořád zběhlých ode dne odběžného všecken jeho statek na nás jmenované opata, konvent kláštera teplského, nynějšie i budúcie, připadnúti má s plným právem. Pakli by jse prve, nežli by těch osm dní minulo, postavil a k právu uručil, tehdy odtud na nás nic připadnúti nemá; kterýžkoli k takovému slyšení glejtu žádati bude v těch vosmi dnech, máme my opat nynější, budúcí anebo úředník náš i všecken konvent jemu glejt bezpečný k právu postavení a uručení dáti. A také tíž měštané teplští žádných daní ani 63

Strana 64
pomocí bez vuole a vědomie našeho na obyvatele města toho vzkládati nemají ani také na koho jakým trestáním sahati, než úředník aneb rychtář náš při všech jich práviech a svobodách sedati má; a chtěli-li bychom kdy při súdu jich hejtmana svého přisaditi nemo [!] sami při tom seděti, to my i naši budúcí dobře učiniti muožem. A jestliže by kto co provinil proti nim, dajte jeho v moc rychtáři našemu do vazby, a rychtář to jeho proviněnie na nás vznes, a puokydž my s ním o tu vinu učiniti rozkážeme, při tom buď každý zuostaven, však tak, kteráž by vina na kom súdem města toho spravedlivě přisúzena byla. A také my nemáme na ně žádných daní ani pomocí peněžitých vzkládati bez vuole jich mimo platy, poplatky starodávní, v kterýchž nám opatuom a konventu kláštera teplského od starodávna spravedlivě sedí. Item také my opat a konvent kláštera teplského máme k faře faráře dáti z kláštera našeho z bratří našich a tři kněží kaplany chovati při též faře a školniemu mistru stravu dávati a suc- centorovi prebendu; a farář i kaplané aby česky i německy uměli zprávu činiti lidem, jakž by kto toho potřeboval.8) A kohož tam koli za faráře dáme, ten aby skrze nás byl uveden, a curam animarum my jemu puojčiti máme a zpuo- sobiti bez jich starosti a nákladuov. A což jse kaplanuov chovánie při témž kostele, kteréž oni měšťané naši chovati majie, dotýče, na ty penieze ony kaplany držte a s naší radú na kaplanuov chování nakládajte; a z té sumy peněz důchodních nám i budúcím opatuom a konventu častopsaného kláštera počet čiňte tak, aby ti důchodové jinak nežli na ty kaplany nakládani nebyli, než tak a potud, což by jse jich najviece na to chovati mohlo. Item při tom jim puojčujem, aby pečeti jedné většie a druhé menšie, kterýchž jsú vždycky užievali, pod červeným voskem užievati mohli podle milosti od krále JMti dané.3) Item svolili jsme, aby tíž měštané teplští druhý jarmark měli ten pon- dělí po Božím vstúpení na nebe1o), a jakož od starodávna s jarmarku prvního na svatého Jiljí11) opatu a konventu platie puoldruhé kopy grošuov českých, též ještě aby těch puoldruhé kopy grošuov českých na ten čas platili; a na druhý jarmark v pondělí po Božím vstúpení na nebe puol kopy grošuov českých na budúcie časy nám opatovi a konventu platiti mají. A protož my nadepsaný opat a všecken konvent kláštera teplského tím jistěji poddané naše, měštany teplské, opatřiti chtiece, aby těchto milostí jim od nás daných a puojčených užievali na budúcie časy tak, jakož jse v tomto listu píše, a užívati mohli, majie a moci budú i s dědici a budúcími svými bez překážky nás opatuov a kon- ventu kláštera toho za právo a za svobodu města toho, na nic jse jiného ne- táhnúce ani navracujiece, než což tuto psáno stojí. A aby tím stálejší a pev- nější tyto milosti jim od nás puojčené a dané zuostati mohly, prosili jsme naj- jasnějšieho kniežete a pána, pana Vladislava, uherského a českého etc. krále, pána našeho najmilostivějšieho, aby J. král. Mt jim těchto milostí slovo od slova potvrditi ráčil milostivě.12) A my častopsaný opat pečeti své od sebe i od konventu s naší svobodnú vólí a jistým vědomiem na svědomie a potvrzenie toho dali jsme přivěsiti k listu tomuto dobrovolně. Datum etc. Také já nade- 64

Strana 65
psaný Albrecht dále mezi nimi takto vypoviedam, jakož on již psaný opat i všecken konvent kláštera teplského mají listy a majestáty dva od krále JMti, kterýmiž jim měštanóm teplským J. král. Mt všecka jich privilegia, obdarová- nie a vejsady zdvihuje, zkazuje a v nic obracuje,13) ty aby on nadepsaný opat od dání listu tohoto v témdni pořád zběhlém u mne položil, v mé ruce dal a pod- le notule jemu dané jim list od krále JMti jiný vzal v témž času.14) I poněvadž jsú obě strany mocně na mně přestaly, protož já nadepsaný Albrecht jakožto mocný ubrman, pokudž jsem mezi nimi, stranoma oběma, vypověděl, na zdržení a pro lepší a dalšie jistotu věcí těchto nahoře i dole psaných pečeť svú přirozenú s mým jistým vědomiem kázal jsem přivěsiti k listu tomuto. Jenž jest dán a psán na Libštejně ten úterý po svatém Linhartu léta Božieho tisícieho pětis- tého třetieho. Pergamenový originál v archivu kláštera tepelského (nyní ve Státním archivu v Ka- dani), zn. XIV. 220; přivěšená pečet je ztracena. — Na rubu: Concordia inter abbatem et conventum ac Teplenses et eorum libertates ac privilegia. — Albrecht z Kolovrat. — 1503 mense Novemb. 1) Byl jím v letech 1503—1510 (Dílo Fr. Palackého I., str. 361). 2) Opatem byl v letech 1458—1506 (B. Grassl l. c., str. 11). 3) Jankovice (Enkengrün), o. Mariánské Lázně. 4) Listinami z 25. března 1496 a 15. března 1502 (výše při č. 401). 5) Město Plzeň vystupuje jako odvolací místo v listině krále Jiřího z 12. října 1460 (výše č. 49). Právo vésti městskou knihu obdrželi Tepelští od své vrchnosti 17. července 1385 (výše č. 129). 6) Právo dědické jest určeno v listině opata a konventu tepelského ze 17. července 1385 (výše č. 129). 7) Toto ustanovení se rovněž čte již ve zmíněné listině ze 17. července 1385. 8) V této věci srv. listinu ze dne 26. listopadu 1496 (výše při č. 401). *) Právo užívati pečeti obdrželi od své vrchnosti již 17. července 1385 (výše č. 129). 10) Druhý jarmark a právo užívati červeného vosku dal jim král Vladislav až 8. listo- padu 1503, když stvrzoval listinu opata a konventu, inserovanou v listině Albrechta z Kolo- vrat ze 7. listopadu 1503. 11) Tento výroční trh jim obnovil již Karel IV. listinou ze 27. března 1365 (výše č. 90). 12) Král učinil tak hned následujícího dne (níže č. 690). 13 Jsou to listiny ze dne 25. března 1496 a 12. srpna 1497 (výše při č. 401). 14) Jest to konfirmace krále Vladislava z 8. listopadu 1508 (níže č. 690). 690. 1503 listopad 8. Budín. Král Vladislav potvrzuje podle ubrmanshé dohody, uzavřené Albrechtem z Kolovrat mezi opatem a klášterem v Teplé a jejich městem Teplou, privilegium opata Zikmunda, které vydal po přijetí této dohody. Král uděluje městu druhý výroční trh v pondělí po Nanebevzstoupení Páně s osmi dny následujícími a při- dává právo pečetit červeným voskem. 65

Strana 66
Wir Wladislaus, von Gottes gnaden zu Hungarn, Böheim, Dalmatien, Kroatien etc. könig etc., marggraf zu Mähren, Lutzemburg, herzog in Schlesien und marggraf zu Lausnitz etc., tuen kund mit diesem brief allen und jeden, dass uns der würdige Sigmund abt und ganzes konvent des klosters zu Töppel, unsere liebe und andächtige, zu vernehmen gegeben, wasmassen durch eine vollmächtige abred und ausspruch, welche zwischen gemelten abten und konvent und ihren bürgern zu Töppel wegen vieler missverständnissen und beschwerlichkeiten, die eine geraume zeit unter ihnen geschwebet, der wohl- gebohrne Albrecht von Kolowrat auf Liebstein, obrister kanzler im königreich Böheim, unser lieber getreuer, gemachet und als ein mächtiger mittler und übermann ausgesprochen, jetztgemelten seinen Töppler bürgern, jetzigen und künftigen ,einen brief mit gewissen begnadungen und satzungen, welchen sie sich jetzt und hernach samt ihren künftigen zu gebrauchen haben werden und bemächtiget sein sollten, gegeben habe und uns dessen abschrift übersendet. Welcher brief von wort zu wort also beschrieben wird : In Gottes nahmen Amen. Wir Pater Sigmund abt, prior und ganzes konvent des klosters zu Töppel etc. (Následuje německý překlad nedatované listiny, jejíž původní české znění jest obsaženo v listině Albrechta z Kolovrat ze dne 7. listopadu 1503.; výše č. 689). Uns anbei nebst obbenahmten Albrecht inständigst bittende, wir wolten zu diesen begnadung und satzungen, welche in diesem briefe begriefen und denen Töppler burgern von ihme gegeben und bestätiget worden, unseren gnädigen willen erteilen und solches bekräftigen, auch sie noch mit mehrern gnaden, welcher in diesen seinen brief meldung beshiehet und derer gebrauch er ihne ohne unsere specialbegnadung nicht geben können. Sintemahlen wir nun zu diesen begehren geneigt seind, als haben wir um erhaltung guter einigkeit zwischen diesen abten und seiner Töppler burgern wohl bedacht und wissentlich aus königlicher mächt in Böhmen zu diesen von obbenannten Sigmund abten und convent ihren begehren der stadt Töppel gegebenen brief bewilliget, bewil- ligen auch hiermit und bestätigen selben in allen und jeden punkten, clausuln und artikuln, und wie selbiger von wort zu wort lautet. Auch ihnen burgern zu Töppel und ihren erben und nachkommenden auf bitte und intercession obbemeltes ihres herren noch diese gnade darzu geben, dass sie jährlich den jahrmarkt den montag nach der Himmelfahrt Christi durch acht täg nach- einander haben sollen, auf welehen sie allerlei sachen frei kaufen und verkaufen können und mögen gleich wie andere städte in unseren königreich Böheim, welche dergleichen jahrmarkt geniessen tuen und tuen können ohne minderung, zum anderen, dass sie alle ihre sachen und notdurften, sonderlich briefe und dergleichen, mit roten wachs pettschiren können und mögen mit diesem ge- brauch, wie solches andere städte in diesem königreich Böheim, die dergleichen gnad haben, tuen und tuen können zu jetzig — und künftigen zeiten, und dieses ohne unsern, unserer nachkommenden könige in Böheim und aller anderen leute geringsten verhinderniss. Gebieten diesem nach allen unseren beamten 66

Strana 67
und untertanen des königreichs Böheim, dass ihr obbemelte bürger der stadt Töppel, jetzig und künftige bei diesen allen obbeschriebenen begnadungen und aussetzunge erhalten und schützen sollet ohne verwirrung und allerlei widerstand. Zu urkund dessen haben wir unser königliches insigel diesem brief anzuhängen befohlen. Geben in Ofen den mittwoch nach sancti Leonardi anno funfzehenhundert und drei, in unserer königreiche des Hungarischen in vier- zehenden etc. Obsaženo v potvrzení tepelských privilegií, jež vydal Josef II. dne 6. července 1785 (v archivu města Teplé). Je to překlad z českého, dnes ztraceného originálu, pořízený patrně při potvrzení tohoto privilegia. 691. 1503 listopad 13. Český Krumlov. Petr z Rožmberka osvobozuje obyvatele městečka Volar od odúmrti a uděluje jim právo volného odkazu movitého i nemovitého majetku kterékoliv osobě. Zemře-li kdo bez poslední vůle, nemaje dětí, dědí nejbližší příbuzný, osedlý na rožmberském panství; není-li žádných příbuzných, obrátí se pozůstalý majetek s radou a vědomím vrchnosti k obecnímu dobrému městečka Volar. Nebude-li kdo spokojen s nálezem a rozsudkem volarských konšelů, může se odvolati ke konšelům města Českého Krumlova jakožto k vyššímu právu. My Petr z Roznberka a jménem naším a všeckněch dědicuov a budúcích našich vyznáváme tímto listem všem vuobec a přede všemi, ktož jej uzřie a čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsú předstúpili před nás opatrní rychtář a konšelé městečka našeho řečeného Volary1) jménem svým i4) vší obce oby- vateluov v témž městečku a prosili nás prosbú snažnú a pokornú, poněvadž jsúb) naši lidé dědiční a poddaní, abychme se k nim milostivě okázati ráčili, obtížení“) práva odúmrtného, v kterýmž jsú byli podrobeni, s nich sníti a je jakožto věrné poddané a dědičné naše právem městským obdařiti; a při tom nám poctu peněžitú a podle jich povahy dosti znamenitú dali jsú, kterúž jsme my od nich jakožto od lidí našich dědičných dobrovolně a vděčně přijali. I znamenavšed) jich prosbu snažnú a pokornú a před očima majíc položenie tohoto městečka, kterak leží při lese a pomezí bavorským, a poněvadž již naše dědičné jest, chtějíc to zláštní*) žádostí rádi věděti,) aby skrze takové naše milostivé obdaření v časech budoucích tím lépe vyzdviženo a v časné živnosti rozmnoženo bylo, čímž by větší milostí a obdařením naším skrze nás bylo opatřeno, protož z dobrým a vážným rozmyslem nadepsané městečko naše Volary i všeckny lidi v něm obývající, nynější i jich dědice a budoucí, právem městským obdařili a osvobodili jsme a mocí listu tohoto obdařujem a osvobo- zujem a jim tuto milost činíme, aby již po tento den nižádné odúmrti s nich na nás ani na naše dědice a budoucí nepřipadalo, ) než aby všickni obyvatelé téhož městečka, nynější i všickni jich budoucí obojího pohlaví, všecken svuoj 67

Strana 68
statek a zbožie mohvité i nemohvité, kterýmiž by jmény [mohlo] jmenováno býtih), kteréž mají neb potomi) je míti budou, mohli svobodně dáti, odkázati a kšaftovati, všecken pospolu neb rozdílně, za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž by) kamž by kolivěk chtěli podle svobodné vuole své. Pakli by kto o svejm statku žádného zřízení neb kšaftu učiniti nechtěl nebo zanedbal aneb dopuštěním Božským skrze náhlost smrti s tohoto světa bez kšaftu sšel a dětí žádných po sobě nezuostavil, tehdy takový statek všecken, mohvitý i nemohvitý, má připadnúti na najbliššího přítele jeho přirozeného, kdež by ten kolvěk obýval, toliko na panství našem, ale jinam nic z panství našeho nemál) bez naší a dědicuov am) budúcích našich všelikteraké překážky.") Jestliže by se pak přihodilo, že by kto bez kšaftu s tohoto světa sšel, ani žádných přátel po něm nikdež na panství našem nebylo, tehdy ten statek po něm pozuostalý má připadnúti na svrchupsané rychtáře, konšely a všecku obec svrchudotčeného městečka našeho, kterýž oni v svú moc vezmúc, mají k téhož městečka a té obce k°) dobrému a užitečnému obrátiti a naložiti, a to s radou a vědomím naším a budoucích našich, puokudž by se nám a budoucím našim najlépe a najužitečněji zdálo. Jestliže by se také přihodilo v potřebách súdních, že by se komukolvěk nález neb rozsudek konšeluov našich volarských svrchu psaných nelíbil, takoví budou se motci odvolati a duoklad učiniti?) přísežným konšeluom města našeho Krumlova jakožto ku právu vyššímu, však ve všech těch věcech řád a chvalitebný obyčej práv městských zachová- vajíce.?) Kteréžto obdaření a osvobození svrchupsané má skrze nás a dědice a budoucí naše svrchupsaným měšťanuom a obyvateluom našim volarským i všeckněm jich dědicuom a budoucím po všecky časy budúcé ve všech kusech svrchu vyslovených skutečně zavíráno a zachováváno8) býti bez odporu a zmatku všelikterakého. Tomu na pevnost a svědomí pečeť naši vlastní větší rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narození syna Božího tisícího pětistého třetího v pondělí den svatého Brikcí, vyznavače Božího. Originál se nezachoval, známo z potvrzení volarských privilegií, které vydal 14. září 1551 Vilém z Rožmberka (pergamenový originál v archivu města Volar). — Zapsáno též v „Codex Rosenbergicus" (archiv Národního musea v Praze, rkp. č. 278), fol. 2Iv.—22v., ale v poněkud jiném znění. a) Cod. Rosenb. má „a“. — b) Týž přidává „již“. — c) V Cod. Rosenb. „milostivě ráčili okázati a obtieženie“. — d) Cod. Rosenb. přidává „my“. — e) Tamže „s vlastní žádostí“. —1) Tamže „viděti“. — 1) Tamže „nepřipadaly“. —h) Tamže „mohlo jmeno- váno býti“. —i) Tamže „potomně“ místo „potom je“. —k) Cod. Rosenb. přidává „a“. — 1) Místo „nemá“ má Cod-Rosenb. „a to“. — m) Cod. Rosenb. má „i“. — ") Cod. Rosenb. má „přěkazy“. — °) Tamže není „k“. — v) Cod. Rosenb. přidává „k“. — r) Tamže „zachovajíce“. — s) Tamže „zachováno“. 1) Volary, o. Prachatice. — Již ve 14. stol. byly městečkem. Patřily k Prachaticům, s nimiž měly stejného pána, kapitulu vyšehradskou, která jich pozbyla za husitských válek. Císař Zikmund je pak zastavil Janovi Smilkovi z Kremže, který je musel r. 1444 postoupit 68

Strana 69
Oldřichovi z Rožmberka. Tak se dostaly do moci pánů z Růže (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 974—975; Bl. Rynešová, Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka II., str. 359—361). Znění listiny je téměř došlova shodné s privilegiem téhož vydavatele ze 17. prosince 1504 (níže č. 699) a z 20. srpna 1505 (níže č. 707). 692. 1503 prosinec 7. Český Krumlov. Petr z Rožmberka rozhoduje na žádost Krumlovských a Latránských jejich spor o vaření bílého piva a o povinnosti přispívat společně na farní kostel, na mosty, na obecního pastýře a na obecního posla tak, že Latránští nesmí vařit bílé pivo ani k domácí potřebě ani na výstav, dokud budou vařit Krumlovští, náklady na kostel, faru a pastýře nesou společně Krumlovští i Latránští, na mosty a obec- ního posla jenom město Krumlov. My Petr z Roznberka1) etc. vyznáváme tiemto listem všem vuobec a přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, jakož jest byla ruoznice mezi našimi věrnými milými, purgmistrem a radú i vší obcí města našeho Krumlova a jedné a Latránskými strany druhé o vařenie piv bielých, kdežto měšťané krumlovští k vobci piva bielá vařie, žádnému jinému vařiti nedopúštějíce, ani také Latránským, z kteréžto věci Latránští pokládali jsú se obtieženi býti, tak praviece, poněvadž s nimi v některých věcech, a zvláště což se mostuov dotýče, trpěti musejí, že se jim zdá, že jim ta cesta k jich živnosti nemá zavřena býti, by sobě piv bielých vařiti neměli též jako v městě, buďto každý zvláště, komu by se zdálo, anebo k jich obci. A svrchupsaní měšťané také jsú Latránské vinili, což se mostuov a některých jiných věcí dotýče, že jsúc povinni s nimi v tom trpěti, že jsú jim od mnoha let nic nedali, žádajíc toho, což jest na nich zadržáno, ješto jsú oni sami svými penězi doložiti musili, aby jim to všecko zúplna dali, a potomně aby se v těch věcech proti nim zachovávali tak, jakož jsú povinni podle zřiezenie starodávnieho a smlúvy o to s nimi učiněné. A ne- mohúce se o to sami spolu srovnati, utekli jsú se o to obojí k nám jako ku pánu svému, prosiec nás v těch věcech za milostivé opatřenie. I slyševše my je oba- polně a těch věcí,2) z kterýchž jsú se před námi viněli, pováživše, nezdálo se nám slušné, by v takových ruozniciech proti sobě zuostati měli, ale chtiece rádi viděti, poněvadž jsú obojí poddaní naši, aby se spolu v dobré svornosti, súsedsky a laskavě snášeli, protož o ty svrchupsané ruoznice s obojí stranú potřebně rozmlúvivše, s jich obapolnú dobrú vólí, kdež jsú o to na nás mocně přestali, tuto jsme smlúvu učinili a mocí listu tohoto činime; Což se vařenie piva bielého dotýče, poněvadž svrchudotčení měšťané naši krumlovští pivo bielé vařie k vobci k užitku obecnému již dotčeného našeho města, při tom mají tak na věčnost zuostaveni býti a to pivo k vobci vařiti svobodně k užitku města 69

Strana 70
obecnému, pokudž se jim kolivěk zdáti bude, beze všie překážky svrchu dotčených Latránských, poddaných našich, i bez jich odporu a zmatku všeli- kterakého, kdežto tíž Latránští bielého piva ani k vobci své ani sami sobě zvláštně nemají vařiti nižádným obyčejem, dokudž kolivěk nadepsaní měšťané naši krumlovští k obecnému užitku městskému vařiti budú; pakli by kdy v letech potomních z kterékolivěk příčiny v městě bielého piva k vobci ne- vařili a sami zvláštně mezi sebú vařili, komu by se zdálo takovým obchodem živnost svú vésti, tehdy nadepsaní Latránští, poddaní naši, též budú moci zvláštně mezi sebú vařiti, komuž by se zdálo, bez odporu měšťan našich svrchupsaných, než toto vždy přimiňujíce, puokudž by kdy zase potom měšťané krumlovští bielá piva k vobci vařiti chtěli k užitku města toho obecnému, tehdy hned Latránští potud dále vařiti nemají obyčejem nižádným; a tak se v tom po všecky věčné časy proti sobě obyčejem svrchupsaným konečně zachovati mají. Což se pak dotýče kostela, fary, mostuov, pastýře a posla městského obecnieho, jakož jsú Latránští v těch čtyřech kusiech s měšťany krumlovskými povinni byli trpěti podle smlúvy, kteráž jest skrze někdy urozeného pána, pana Jana z Roznberka, pana otce našeho dobré paměti,2) a skrze najduostojnějšieho v Boze otce a pána, pana Jošta, biskupa vratislav- skeho etc., strýce našeho dobré paměti3), mezi již dotčenými poddanými našimi, měšťany krumlovskými a Latránskými učiněna, o tom takto vypo- viedáme: Poněvadž častopsaní měšťané naši krumlovští a jich budúcí piv bielých k vobci své svrchudotčeným spuosobem na věčnost užívati mají, a Latránští i jich budúcí toho užitku zbaveni jsú, aby proti tomu také k jich obecnému polechčení byli zbaveni toho obtíženie, což se mostuov u města Krumlova dotýče, a k tomu také což se dotýče posla městského, kterýchžto dvú kusuov břiemě a náklad měšťané krumlovští na sobě sami se všemi budúcími svými nésti mají beze všeho obtieženie obyvateluov latránských. Neb již po ten den Latránští z těch čtyř kusuov v nahoře dotčené smlúvě položených toliko dva, totiž s kostelem jakožto s farú svú a s pastýřem podle měšťan krumlovských trpěti mají a dále s ničím jiným. Kterážto smlúva a výpověď skrze nás již vyslovena a mezi často dotčenými poddanými našimi, měšťany krumlovskými a Latránskými a jich budúciemi po všecky časy věčně má ve všech věcech držána a skutečně zachována býti bez zmatku a odporu všelikterakého. Tomu na potvrzenie a na svědomie my nadepsaný Petr z Rozn- berka pečeť naši větší vlastní rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého třetieho ve čtvrtek po svatým Mikuláši, biskupu a vyznavači Božiem. Zapsáno v „Codex Rosenbergicus" (archiv Národního musea v Praze, rkp. č. 278), fol. 36v.—38. 1) Syn Jana z Rožmberka (A. Sedláček, Hrady III., str. 35). 2) Listina ze dne 14. srpna 1347 (výše č. 58). 3) Listina ze dne 27. září 1459 (výše č. 340). 70

Strana 71
693. 1504 leden 16. Hrubý Rohozec. Jan ze Šelmberka a z Kosti, nejvyšší komorník království Českého, potvrzuje se svou manželkou Johankou z Krajku a na Mladé Boleslavi na žádost městského rychtáře Jakuba Krašovského listinu Zdeňka z Valdštejna na turnovskou rychtu z r. 1335 i její potvrzení ze 6. října 1439. My Jan z Šelnberka a s Kosti, najvyššie komorník královstvie Českého,1) a Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavi, manželka nadepsaného pána,2) oznamujem tiemto listem přede všemi, před nimiž čten anebo čtúcí slyšán bude, že jest předstúpil před nás opatrný muž Jakub Krašovský, rychtář z Turnova, z města našeho,3) kteréhož spolu s urozeným pánem, panem Jindřichem Šťastným z Valštejna a na Skalách4) dědičně máme, a ukázal jest nám list, kterak někdy pan Zdeněk z Valštejna tu rychtu vysazuje, potom pak urození někdy páni z Bergova toho také jeho předkóm potvrzují, i prosil jest nás pokorně, abychme my jemu také, pokadž nám přísluší na naší polovici, toho jemu potvrdili pro budúcí paměť. Pak my, znajíce v tom jeho slušnú prozbu, i také že jest se v tom úřadě rychtářském věrně a právě k nám zachovával, i kázali jsme jemu ten list prvnější slovo od slova do tohoto listu vepsati, kterýž takto svědčí: Já Zdeněk z Valštejna seděniem na Kopci etc. (Následuje listina na turnovskou rychtu z r. 1335; výše č. 42). A my Otta řečený z Bergova, Heník z Valštejna seděním na Vranově, Jan z Bergova etc. (Následuje potvrzení listiny na rychtu ze 6. října 1439; výše č. 271). Pak my svrchupsaní Jan z Šelnberka a Johanka z Krajku znajíce, že jest nadepsaný Jakub Krašovský po svých předciech řádně přišel k tomu listu a že té rychty v drženie jest a že jest těch milostí v tomto listu položených užíval a podnes užívá, i potvrdili jsme jemu toho a tiemto listem potvrzujem na naší polovici, pokudž nám přísluší, chtiece tomu, aby on těch všech věcí svobodně a pokojně užíval bez překážky naší i našich dědicuov a budúciech. A ktož by tento list jměl s dobrú a svobodnú vuolí nadepsaného Jakuba Krašovského, ten má a jmieti bude túž moc i též ovšem plné právo ke všem věcem v tomto listu psaným bez umenšenie. Tomu na svědomí pečeti naše vlastní rozkázali jsme přivěsiti a přitisknúti k tomuto listu s naším jistým vědomiem. Jenž jest dán na Rohozci léta Božieho tisícieho pětistého čtvrtého v úterý před svatým Šebestiánem. Pergamenový originál v archivu města Turnova, zn. I. A 1; pečeti i s částí pliky chybí. — Na rubu: Na rychtu od pana Jana z Sselmberka. — DD/7. (Fotografický sní- mek Historického ústavu ČSAV). 1) Po pánech z Bergova připadl rohozecký díl Turnova s jejich majetkem okolo r. 1458 odúmrtním právem koruně. Král Jiří jej prodal Jindřichovi Kruchlatovi z Michalovic. Po jeho smrti přešlo panství rukou jeho sestry Magdaleny na Jana Tovačovského z Cim- burka; druhou chotí pana Jana byla Johanka z Krajku, která se provdala po smrti man- 71

Strana 72
želově za Jana ze Šelmberka (J. V. Šimák, Příběhy města Turnova I., str. 50, 56—58). — Jan ze Šelmberka byl nejvyšším komorníkem v letech 1503—1507 (Dílo Fr. Palackého I., str. 361). 2) V. předchozí poznámku. 3) V. J. V. Šimák I. c., str. 62. 4) Tamže str. 51. Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 12—14, č. XIV. 694. 1504 leden 23. Mladá Boleslav. Jan ze Šelmberka, nejvyšší komorník království Českého, potvrzuje Turnov- ským povšechně výsady, které obdrželi od Adama z Cimburka. Já Jan z Šelnberka a s Kosti, najvyššie komorník královstvie Českého,1) vyznávám tiemto listem přede všemi, kdož jej uzří anebo čtúce slyšeti budú, že jsú předstúpili před mne múdří a opatrní purgmistr a konšelé města Turnova s strany té, kteráž mně k Rohozci přísluší,2) věrní moji milí, a ukázali jsú mi některé listy, kterak urozený někdy pán, pan Adam Tovačovský z Cimburka a na Mladém Boleslavi, ty doby pán jejich dědičný,3) některými milostmi jest je obdařil s zvláščniem povoleniem urozené paní, paní Johanky z Krajku, mateře své a manželky mé najmilejšie,4) kdež jest ona k těm některým listóm také pečeť svú přivěsila, jakož to všecko ti listové v sobě šíře drží a zavierají,5) i prosili jsú mne pokorně, abych jim toho také jakožto pán jejich dědičný z mi- losti své zvláščnie potvrdil. Kdež já jsa náchylen k jejich snažné prosbě, k těm ke všem věcem jsem svolil a jim jsem toho potvrdil a tiemto listem potvrzuji, tak aby oni i jejich potomní budúcí těch všech věcí a milostí od napředpsaného pana Adama jim daných užívali pokojně bez všelijaké překážky mé i mých dědicuov a budúciech tak právě, jako by do tohoto listu slovo od slova ti listové všickni vepsáni byli. Tomu na svědomí a na zdržení pečeť svú větčí kázal jsem k to- muto listu přivěsiti. Jenž jest dán na Mladém Boleslavi léta Božieho tisícieho pětistého čtvrtého v úterý před svatým Pavlem na vieru obrácenie. Pergamenový originál v archivu města Turnova, zn. I. A 5; pečet chybí. — Na rubu: N. 7mo. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) V. pozn. 1 při listině ze 16. ledna 1504 (výše č. 693). 2) V. tamže. 3) V. J. V. Šimák, Příběhy města Turnova I., str. 57—58. 4) V. výše pozn. 1. 5) V. výše č. 596 a 656. Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 14, č. XV., též str. 4, č. III. a str. 10, č. XII. 72

Strana 73
695. 1504 duben 22. Děpolt z Lobkovic a na Bílině potvrzuje městu Bílině i všem bílinským předměstím obdarování a výsady, jež dali městu a jeho obyvatelům páni z Bergova a páni z Koldic. Právo svobodné koupě nebo prodeje nemovitostí v městě rozšiřuje na všechny, kteří se do města nebo na předměstí přistěhují. Já Děpolt z Lobkovic a na Bílině1) oznamuji tiemto listem, kterak jsou před mne předstoupili purgmistr a rada i všecka obec města Bíliny i ze všech předměstí, mně ukazujíc obdarování a vajsady a milosti ty, kteréž jsou jim učinili páni z Koldic, při těch časích páni jsouce jich dědiční, a to jsou tyto obdarování (Následuje listina ze dne 7. září 1366, z 3. května 1475, ze 4. března 1408, z 3. května 1475; výše č. 95, 433, 199, 434.), při tom prosíce mne jako pána svého s velikú žádostí a pilností, abych je při těch vajsadách a obdarování zachoval a jim je potvrdil. A já, seznav slušnú, snažnú a spravedlivú prosbu jich, k nim nakloněn jsa vší milostí tou, aby oni ode mne znali všecku povolnost i dobrotu jako od pána svého dědičného, maje toho plnú moc, já již jmenovaný Děpolt ty obdarování tiemto listem potvrzuji, tvrdím a jistím jsám od sebe, od svých dědicuov i od náměstkuov svých napotom budoucně a věčně, aby mohli oni těch vajsad, obdarování a milostí užívati bez všelikteraké překážky ode mne, od dědicuov mých i náměstkuov mých, a skrze nižádnú věc aby jim to rušeno nebylo na budoucí časy, avšak z takovú vejminkú, ktož by mým člo- věkem nebyl, a chtěl-li by statek nápadní míti po příbuzenstvu pode mnú, ten má aneb taková se mnú se smluviti o koláč tak a takovým zpuosobem, jakož pak list, který svědčí od pana Těmy z Koldic,2) ten kus v sobě šíře a světleji ukazuje a zavierá, jakož pak svrchu psán jest. Také chtě, aby mú zvláštní mi- lost měli a na potomní čas památku, při tom také znajíce to, aby snažněji a pilněji svých živností hleděli, tuto milost a vajsadu přidávám k prvnějším vajsadám jich též a tak na budoucie čas jsám od sebe, od svých dědicuov bu- dúcích i náměstkuov budúcně a věčně: Ktož by kolivěk a odkudž kolivěk při- stěhoval se do města Bíliny aneb do předměstí, buď že by sobě duom koupil anebo v podružstvie chtěl býti, ten každý aby tu plnú vuoli měl a svobodu, prodada anebo osadě duom svuoj, tehdy ten jistý anebo ta jistá, buď ženské nebo mužské pohlaví, aby se mohli stěhovati, kamž by se jim kolivěk líbilo z svým se vším statkem, tejž a tak, kterakým se obyčejem ta věc v královských městech zachovává. A toho na svědomí a jistotu kázal sem svú vlastní pečeť přitisknúti k tomuto listu z svým vědomiem za se, za dědice své i potomní své a pro stálejší a jistšie toho paměť a svědomí prosil sem urozených vladyk, pana Purkarta z Sulevic a na Duchcově a pana Jana z Evchynic3) a v Razicích a pana Jiříka Kfeléře z Sakšova4) a pana Buohounka z Bratříkovic, aby pečeti své přiložili na svědomí k tomuto mému obdarování, kteréž sem učinil pod- 73

Strana 74
daným svým. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Buožieho tisícieho pětistého čtvrtého ten pondělí po svatým Matěji, apoštolu Buožiem. Pergamenový originál v archivu města Bíliny; přivěšené pečeti jsou ztraceny. — Na rubu: No. 7. 1) Děpolt z Lobkovic, pán na Dobříši a Sedlčanech, se nabídl, že zapůjčí Těmovi z Koldic 10.000 kop čes. gr. na výplatu Bíliny, zastavené r. 1495 Jindřichovi z Vřesovic. Po delším jednání (v. např. Archiv český X., str. 418—419) postoupil Těma z Koldic Děpoltovi z Lobkovic dne 29. června 1502 Bílinu dědičně (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 215). 2) V. listinu ze dne 3. května 1475 (výše č. 434). 3) Správně „ze Vchynic“. 4) Správně „ze Zakšova“. 696. 1504 duben 22. Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Lichtmburce daruje měšťanům svého měs- tečka Ronova dva rybníky, které obdržel od ronovského měšťana Václava Bohatého, a to pod roční plat 24 gr. čes. Já Mikuláš mladší Trčka z Lípy a na Lichtmburce známo činím tiemto listem všem, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, jakož mi jest dal dobrovolně nebožtík Václav Bohatý, měštěnín ronovský, poddaný muoj, dva rybníčky s jich příslušenstviem, kteréžto předci jeho drželi a jich užívali a on po nich bez překážky pánuov a držiteluov všech lichtmburských i jiného každého, s kterýchžto rybníčkuov bylo placeno úroku ročnieho čtrmezcétma grošuov českých, a to rozdielně, při svatém Jiří dvanádcte grošuov českých a při sva- tém Havle tolikéž, i předstúpili sú před mě ronovští měštané, poddaní moji, s velikými žádostmi a prosbami, prosíce mne, abych jim tu milost učinil a ty rybníčky jim k vuobci dal, předkládajíce mi to, že skrzě to dání mnoho dobrého jim a tý vuobci stane se. Kdež já, znaje věrné je a poddané k sobě býti, to sem k žádosti jich a k prosbě snažné učinil a ty rybníčky jim sem dal a listem tiemto mocně dávám nynějším i budúcím k vuobci jich tak, aby oni i jich bu- dúcí těch rybníčkuov s jich příslušenstvím k vuoli své mohli užívati bez pře- kážky mé, dědicuov i budúciech mých i jiného každého, než toliko mají platiti úroku ročnieho s těch dvú rybníčkuov čtrmezcétma grošuov českých, a to rozdielně, na svatý Jiří dvanádete grošuov českých a na svatý Havel tolikéž tak, jakož jest od staradávna placeno bylo. Tomu na svědomie a zdrženie a pro budúcí paměť pečeť svú vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu a pro širší upevnění a svědomie věcí svrchupsaných požádal sem múdrých a opatrných purgmistróv, rad a konšeluov města Nového Kolína nad Labem,1) města Jičí- na,2) města Pelhřimova,3) města Poděbrad nad Labem,4) věrných svých milých, 74

Strana 75
že sú své pečeti podle mne na svědomie dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Buožieho tisícého pětistého čtvrtého v pon- dělí před svatým Jiřím. Pergamenový originál v SUA v Praze, odd. II. guberniální listiny, č. 446 b; k listině bylo přivěšeno na pergamenových proužcích pět pečetí, z nichž se zachoval toliko zlomek druhé, kulaté a z červeného vosku. — Na rubu: Lit. B.-Diaet.-Fas. 1. 24. — Ad 19162/1787. — Kasten B. IV., Nr. 446/b. 1) Král Vladislav zastavil Mikulášovi mladšímu Trčkovi z Lípy r. 1502 hrad a město Kolín; zástava trvala až do r. 1506 (J. Čelakovský, Codex III., str. 489). 2) Město Jičín získali Trčkové koupí Veliše r. 1487 (A. Sedláček, Hrady V., str. 257). 3) Pelhřimov drželi Trčkové od r. 1437 (J. Dobiáš, Dějiny Pelhřimova II., str. 91 a d.). 5) Poděbrady zastavil král Vladislav Mikulášovi mladšímu Trčkovi r. 1502 (tamže str. 218). Mikuláš Trčka z Lípy žádal r. 1488 krále Vladislava, aby městečko Ronov obdrželo dva výroční trhy; o té věci se zachovala jen kopic listu králova z r. 1488 tohoto znění: Vla- dislav, z Boží milosti uherský a český král a markrabě moravský etc., urozenému Albrechtovi z Kolovrat a na Libštjnitz [!], nejvyššímu kancléři království Českého, milost naši a všecko dobré vzkazujeme. Že jsme prošeni od statečného Mikuláše Trčky z Lipky [!] a na Lichtenburtce, věrného našeho milého, abychom jeho měšťanům do Ronova dva jarmarky dáti ráčili, jeden ten čtvrtek po Povýšení svatého kříže a druhý na druhý čtvrtek v postě, k jehožto žádosti slušné jsme nakloněni, potvrzujem, kdyby koliv od něho o to požádán byl, na list jemu vydává se, znaje on to býti rozkázání naše. Tak se stalo v Lutomyšli anno tisíctého štyrystého osumdesátého osmého, království našeho českého osumnátzého, uherského dvatzátého. L. S.-H. commissarius ma. regie (kopie z 18. stol. v archivu města Ronova). 697. 1504 červen 29. Jindřichův Hradec. Jindřich z Hradce dává obyvatelům města Počátek, za husitských válek zka- ženého a potom obnoveného i znovu ohrazeného, právo volného odkazu osobám duchovním i světským, které však musí bydlet na jeho panstvích českých nebo mo- ravských. Kdo rozhodne jinak, propadne majetkem obci. Také zemře-li kdo bez poslední vůle, připadne jeho majetek městu. Já Jindřich z Hradce, najvyšší purghrabie pražský,1) oznamuji tímto listem všem vuobec nynějším i budúcím, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude. Jakož město mé Počátky dědičné před mnohými letmi minulými zdí bylo jest ohra- zeno a potom skrze Žižku a jeho pomocníky zkaženo jest a zrušeno a zeď městcká zbořena,2) potom o těchto pojminulých válkách dal sem okolo nich ploty udělati, za kterýmižto tíž obyvatelé téhož města Počátek proti každému nepříteli mému statečně odpírali jsou, udatně a mužsky, bráníce se věrně a prá- vě, mne i předkuov mých přidržíce se, nelitujíce pro mne hrdel, práce ani stat- kuov svých, kdež potom já Jindřich z Hradce svrchupsaný, znaje od nich ta- kovú mužnost a statečnost, zeď městkú okolo nich rozkázal sem s jich pomocí 75

Strana 76
udělati, aby dostatečněji a bezpečněji nepřátelóm mým a svým mohli odepříti a odolati, přišla-li by toho kdy mně anebo dědicóm mým jaká potřeba, ale však pro tu jich věrnost a dědičnú poddanost, znajíc skutečně věrnú, upřímú a nepřerušenú, na to s pilností myslíc, aby pro tu poddanú věrnost ode mne hodnú odplatu vzali a také potom v budúcích i potomních časích aby s lepší potřebností a dostatečností mne a dědicuov mých i budúcích jakožto pánuov svých dědičných a přirozených věrně a právě mohli se přidržeti a lépe se proti nepřátelóm mým a dědicuov mých i svých opatrovali, tuto zvláštní milost jim činím a tímto listem dávám jakožto jich pravý a dědičný pán a mocný dědic: Najprve což se odúmrti dotýče, kteráž jest po předcích mých mně spravedlivě a právě příslušela v témž městě Počátkách, tu jim dávám a tímto listem mocně propouštím tak a na tento zpuosob, ktož by kolivěk v témž městě bez dědicuov mužského a ženského pohlavie umřel, že ten muože a moc má statek svuoj, kterýžkolivěk má, dáti a poručiti, komuž se jemu kolivěk zdá, jednomu nebo viec pospolu neb porůznu, osobám duchovním nebo světským na panstvie mé, kteréž nyní mám v Čechách aneb v Moravě aneb potom s milostí Božie jmieti budu, a jinak nikam pod nižádným přikrytím ani kterými vymyšlenými vtipy a domysly. Pakli by kto jináč učinil a statek svuoj na jiného pána zbožie poru- čil a odkázal, ten a takový statek nemá z téhož města, aneb kdež by koli byl, vydán býti na jiného pána zbožie, než má obrácen býti na opravu téhož města, kdež by se rychtáři a konšelóm téhož města potřebné zdálo, a z toho aby počet učinili mně aneb dědicóm mým a potomkóm, kam a nač jsú ten statek naložili. A také jestliže by Pán Buoh na kterého téhož města obyvatele smrt náhlú dopu- stil, aneb že by bez zřízenie statku svého umřel, také ten všecek statek jeho, což ho kolivěk jest, na opravu téhož města vším tím obyčejem a zpuosobem připadnúti má. I protož já Jindřich z Hradce nahoře psaný toto své obdarová- nie i všecky věci a artikule, kteréž jsú v tomto listu psány a vysloveny, tímto listem jim měšťanóm počáteckým svrchupsaným a jich budúcím vysvobozuji, vyzdvihuji a obdařuji a jakožto jich dědičný a přirozený pán tímto listem toho jim potvrzuji všeho tak, aby oni i jich budúcí těch všech svobod a obdarování, kteréž jim tímto listem dávám, užívali a požívali skutečně beze všie mé, dědi- cuov mých a potomkuov i každého živého člověka všelikteraké překážky. To- mu na svědomie, jistotu a pevnost toho k věčným časóm pečeť svú najvětší rozkázal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán a psán na Hradci léta od narozenie syna Božího tisícího pětistého čtvrtého v sobotu den svatých apoštoluov Petra a Pavla. Pergamenový originál v archivu města Počátek, zn. A I. I; přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: Ao. 1504. — N. 5. — Vtažený in vidimus. — Též ve vidimátu města Pelhřimova ze dne 24. září 1694, uloženém rovněž v městském archivu počáteckém. 1) Byl jím v letech 1503—1507 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). 2) Týká se marného obléhání Počátek Tábory r. 1425 (J. Dobiáš, Dějiny Pelhřimo- va II., str. 50, pozn. 160). 76

Strana 77
698. 1504 listopad 2. Český Krumlov. Petr z Rožmberka uděluje jménem svým i jménem svých bratří svému měs- tečku Benešovu nad Černou týdenní trh každé úterý. My Petr z Rozmberka jménem svým i bratří a dědicuov i budúcích našich vyznáváme tiemto listem všem vuobec, ktož jej uzřie anebo čtúcí slyšeti budú, že jsú předstoupili před nás opatrní rychtář a konšelé jménem všie obce měs- tečka našeho Benešova, věrní naši milí, a oznámili nám některé své a téhož městečka nedostatky, a zvláště ten, že tam u nich trhu na každý týden nebývá, skrze kterúžto věc netoliko obyvatelé městečka téhož, ale také jiní lidé naši v vesniciech okolních, k témuž městečku příležící, mnohé nezvolnosti a nedo- statky trpie, při tom nás prosiec prosbú snažnú a pokornú, poněvadž z stara- dávna v týmž městečku podle obdařenie pánuov jich a předkuov našich práva městského užívají,1) abychme je v tom nedostatku milostivě opatřiti a trhem obdařiti ráčili. I znamenavše my jich prosbu snažnú a pokornú a žádajíce také, aby to městečko a poddaní naši v něm obývající čím dále tiem více v časné živnosti opatřeni a rozmnoženi byli, tiemto jsme je opatřili a osvobodili a mocí listu tohoto osvobozujem, poněvadž od staradávna městečko jest a výsad práva městského užívá, aby v něm trh býval jednú v témdni, zejména v úterý, na kterýmž trhu lidé budú moci prodávati a kupovati všeliké potřeby, kteréž- kolivěk na ten trh do téhož městečka přivezeny neb přineseny budú, v tom chvalitedlný obyčej jiných městeček našich zachovávajíce. Kteréžto obdařenie naše svrchupsaným měšťanuom našim benešovským i všeckněm jich dědicóm a budúcím od nás a dědicuov a budúciech našich po všecky časy budúcí má skutečně zdržáno býti a zachováno býti bez zmatku všelikterakého. Tomu na potvrzenie a pevnost vlastní pečeť naši větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého čtvrtého v sobotu po Všech svatých etc. Originál byl zničen r. 1945 (M. Volf, Popis městských archivů v Čechách, str. 12). — Opis v „Codex Rosenbergicus" (rkp. archivu Národního musea v Praze, č. 278), fol. 45—45 v. 1) V. listinu Oldřicha z Rožmberka ze dne 14. prosince 1423 (výše č. 235). Benešov nad Černou je druhé městečko, které obdrželo týdenní trh od své vrchnosti a nikoliv od krále. Tohoto porušení královského regálu se mohli odvážit jen Rožmberkové (srv. závěrečnou poznámku při listině z 1. srpna 1498 pro Cetviny; výše č. 626). Listina projevuje značnou stylistickou shodu s právě zmíněným privilegiem pro Cetviny, ale ještě více se podobá výsadě pro Horní Dvořiště ze 17. prosince 1504 (níže č. 699). 699. 1504 prosinec 17. Český Krumlov. Petr z Rozmberka obdařuje obyvatele městečka Myšlan (tj. Horního Dvo- řiště) právem městským a osvobozuje je od odúmrti; uděluje právo svobodného 77

Strana 78
odkazu kterékoliv osobě, ale jen na panství; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný na panství, není-li ho, připadne pozůstalost vrchnosti. Odvo- lacím místem od místního soudu je městský soud v Českém Krumlově. Dále jim uděluje týdenní trh ve středu a právo mít na městské pečeti růži s věží a jménem městečka. My Petr z Roznberka etc. jménem naším a všeckněch dědicuov našich vy- znáváme tiemto listem všem vuobec a přede všemi, ktož jej uzřie a čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsú předstúpili před nás opatrní rychtář a konšelé měs- tečka našeho řečeného Myšlany1) jménem svým a všie obce obyvateluov v témž městečku a prosili nás prosbú snažnú a pokornú, abychme se k nim milostivě okázati ráčili a obtieženie práva odúmrlnieho, v kterémž jsú byli podrobeni, abychme s nich sňali a je jakožto věrné poddané a dědičné naše právem měst- ským obdařili; a při tom dali jsú nám poctu peněžitú a podle jich povahy dosti znamenitú, kterúž jsme my od nich jakožto od lidí našich dědičných dobrovolně a vděčně přijali. I znamenavše my jich prosbu snažnú a pokornú a před očima majíc položenie toho městečka, kterak leží při samým pomezi rakúským, chtě- jíc to s zvláštní žádostí rádi viděti, aby skrze takové naše milostivé obdařenie v časech budúcích tiem lépe vyzdviženo a v časné živnosti rozmnoženo bylo, čímž by větší milostí a obdařením naším skrze nás bylo opatřeno, protož s dobrým a vážným rozmyslem nadepsané městečko naše Myšlany i všecky lidi v něm obývajície nynější i jich dědice a budúcie právem městským obdařili s osvobodili jsme a mocí listu tohoto obdařujem a osvobozujem a jim tuto milost činíme, aby již po tento den nižádné odúmrti s nich na nás ani na naše dědice a budúcie nepřipadaly, než aby všickni obyvatelé téhož městečka našeho nynější i všickni jich budúcí obojieho pohlavie, mužského i ženského, všecken svuoj statek a zbožie mohvité i nemohvité, kterémiž by jmény mohlo jmeno- váno býti, kteréž mají neb potomně mieti budú, mohli svobodně dáti, odkázati a kšaftovati všecken pospolu neb rozdielně za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž by a kamž by kolivěk chtěli, podle svobodné vuole své. Pakli by kto o svým statku žádného zřízenie neb kšaftu učiniti nechtěl nebo zanetbal aneb dopuštěním Boským skrze náhlost smrti s tohoto světa bez kšaftu sšel a dětí žádných po sobě nezuostavil, tehdy takový statek všecken, mohvitý i nemohvitý, má připadnúti na najbližšieho přietele jeho přirozeného, kdež by ten kolivěk obýval, toliko na panství našem, ale jinam nic z panstvie našeho, a to bez našie a dědicuov i budúcích našich všelikteraké překážky. Jestliže by se pak přihodilo, že by kto bez kšaftu s tohoto světa sšel a nižádných přátel po něm nikdež na panství našem nebylo, tehdy ten statek po něm pozuostalý má připadnúti na nás a na dědice a budúcí naše. Jestliže by se také přihodilo, v potřebách súdných že by se komu kolivěk nález neb rozsudek konšeluov našich myšlanských svrchupsaných nelíbil, takoví budú se moci odvolati a duoklad učiniti k přísežným konšeluom města našeho Krumlova jakožto ku 78

Strana 79
právu vyššiemu, všakž ve všech těch věcech řád a chvalitedlný obyčej práv městských zachovávajíce. Také svrchupsaní rychtář a konšelé městečka našeho Myšlan oznámili nám některé své a téhož městečka našeho nedostatky, a zvláš- tě ten, že tam u nich trhu na každý týden nebývá, skrze kterúžto věc netoliko obyvatelé městečka téhož, ale také jiní lidé naši v vesniciech okolních, k témuž městečku příležící, mnohé nezvolnosti a nedostatky trpie, přitom nás prosiec prosbú snažnú a pokornú, poněvadž z starodávna městečko jest, abychme je v tom nedostatku milostivě opatřili a trhem obdařiti ráčili. I znamenajíc my jich v tom prosbu slušnú a žádost majíce, aby to městečko a poddaní naši v něm obývající čím déle tiem viece v časné živnosti opatřeni a rozmnoženi byli, v tom nedostatku jsme je opatřili a mocí listu tohoto osvobozujem, poněvadž od starodávna městečko jest, aby v něm trh býval jednú v témdni, zejména v středu, na kterémž trhu lidé budú moci prodávati a kupovati všeliké potřeby, kteréžkolivěk na ten trh do téhož městečka přivezeny neb přineseny budú, v tom chvalitedlný obyčej jiných městeček našich zachovávajíce. Také pro poctivost svrchudotčeného městečka a obyvateluov jeho, lidí našich podda- ných, sami od sebe a z své zvláštnie milostivé náchylnosti, kterúž k nim máme, dali jsme jim tu moc a povolenie listem tiemto, aby na své pečeti městské mohli mieti ruoži a věži s nápisem téhož městečka a té pečeti nynie i po všecky časy aby mohli v potřebách svých svobodně užívati tak jako jiná městečka naše bez zmatku všelikterakého. Kteréžto obdařenie naše svrchu vyslovené všecko spolu i každé zvláště nahořepsaným měšťanóm našim myšlanským i všeckněm jich dědicuom a budúcím od nás a od dědicuov a budúcích našich po všecky časy budúcí má skutečně zdržáno a zachováno býti bez zmatku všelikterakého. Tomu na potvrzenie a na svědomie vlastní pečeť naši větší roz- kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od naroze- nie syna Božieho tisícieho pětistého čtvrtého v úterý po svaté panně Lucii. Pergamenový originál v okresním archivu v Kaplici; na bíločervených hedvábných nitích visí kulatá naprasklá pečet z červeného vosku. — Na rubu: No. 1. 1) Dvořiště Horní, o. Kaplice. Horní Dvořiště je třetí městečko, které obdrželo týdenní trh přímo od své vrchnosti. Po stránce obsahové i stylistické je toto privilegium téměř doslova shodné s listinou pro Benešov nad Černou ze dne 2. listopadu 1504 (srv. závěrečnou poznámku při listině č. 698). Viz též poznámky u č. 691 a 707. 700. 1504 prosinec 23. Český Krumlov. Petr z Rožmberka uděluje obyvatelům městečka Strunkovic právo užívati pečeti s růží, věží a opisem. My Petr z Roznberka etc. jménem svým a všeckněch dědicuov a budúcích našich vyznáváme tímto listem všem vuobec a přede všemi, ktož jej uzřie 79

Strana 80
anebo čtúce slyšeti budú, že jsú předstúpili před nás opatrní rychtář a konšelé městečka našeho, řečeného Strunkovice, jménem svým a všie obce obyvate- luov v témž městečku a oznámili jsú nám některé své a téhož městečka našeho nedostatky, a zvláště ten, že pečeti své vlastní nemají, a když k potřebám svým v kterýchžkolivěk příčinách listy pečetiti mají, že musejí jiných lidí za pečeť prositi, kterážto věc že jim k zlechčení jich a téhož městečka přichází, prosiec nás, abychme je v tom jakožto poddané své opatřili. Protož znamenajíc my jich prosbu slušnú pro poctivost svrchudotčeného městečka a obyvateluov jeho, z naší zvláštnie náchylnosti, kterúž k nim máme, svrchupsaným podda- ným našim dali sme tu moc a povolenie a mocí listu tohoto dáváme, aby na své pečeti městské mohli míti ruoži a věži s nápisem téhož městečka a té pečeti nynie i po všecky časy aby mohli v potřebách svých svobodně užívati tak jako jiná městečka naše bez zmatku všelikterakého. Tomu na pevnost a na svědomí pečeť naši vlastní větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božího tisícího pětistého čtvrtého v pondělí po svatém Tomáši, apoštolu Božím. Pergamenový originál v archivu městečka Strunkovic; z pečeti, přivěšené na perga- menovém proužku, zachovaly se jenom dva kousky voskové misky s nepatrným zlomkem vlastní pečeti. Otiskl J. Mařík I. c., str. 16. Z druhé poloviny 15. stol. (patrně „úterý po Janu Křtiteli 1454“) se zachoval opis mandátu Jana z Rožmberka, jímž se nařizuje Strunkovickým, aby nosili šat městský a řádně navštěvovali služby Boží (papírový opis z 18. stol. v městskám archivu strunko- vickém). — O udělení pečeti vrchností poddanskému městečku srv. A. Haas, Pravomoc českých králů, str. 175. 701. 1505 leden 2. Krakov. Polský král Alexander dovoluje, aby obchodníci se solí z Nového Města nad Metují kupovali v Krakovsku sůl za stejně nízkou cenu jako kupci ze Slezska, musejí se však vykázati potvrzením od svého pána Jana Černčického z Kácova, že skutečně pocházejí z Nového Města, jakož i slíbiti, že nebudou dovezenou sůl nikde jinde prodávati nežli ve svém městečku. Alexander, Dei gracia rex Polonie, magnus dux Lithavie, Russie Prussie- que dominus et heres etc.,1) significamus tenore presencium, quibus expedit universis, quia cum generoso Johanne Czierncziczky de Kaczowa et in Nove- myastho,2) terrigena regni Bohemie, condictamen fecimus pro sale de zuppis nostris Cracoviensibus in terras Bohemie inferendo, quia ipse Johannes Cziern- cziczki per vectores oppidi et depositorii sui Novemyastho3) alias Hrodziscze, 80

Strana 81
sal de eisdem zuppis nostris in bancis Osswianczimiensibus4) modis infrascriptis emere et recipere debeat, nos vero et zupparii nostri predicti eiusdem Johannis Czerncziczki et quibusvis aliis de Bohemia vectoribus de predicto depositorio Novemyastho ac eiusdem depositorii nomine venientibus bancum quemlibet Osswianczimiensem pro valore communiter dari solito minus tamen medio floreno daturi sumus. Quicunque autem eorundem vectorum sal minutum in zuppis eisdem nostris emere voluerint, id eis sic in eo precio dari decernimus et volumus, ut illud aliis vectoribus de Slesia venientibus dari et vendi consue- vit. Quod quidem sal tam ipse Johannes Czierneziczky quam vectores predicti et sui et alii nomine depositorii Novemyastho de Bohemia venientes in nullis locis ex hac parte oppidi et depositorii eiusdem Novemyastho, sed tantummodo in oppido et depositorio predictis ac in districtu Novemyastho et ultra distric- tum illum ubique locorum remociorum vendent. Cui Johanni Czerncziczky propter depositorium salis nostri in oppido suo Novemyastho nos et successo- res nostri, alias zupparii Cracovienses pro tempore existentes, tamdiu, quam- diu vectores aut sui aut alii Bohemi cum testimonio depositorii illius de Nove- myastho in zuppis predictis nostris sal predictum nostrum cum augmento thezauri nostri ement et recipient, sal bancorum Osswyanczimensium in valore centum florenorum communiter in regno nostro currencium annis singulis absque ulla solucione de speciali gracia dare tenebimur et nos ad dandum inscribimus. Sed ne vectores aliqui in sale ipso de zuppis nost is recipiendo ista hac prerogativa presentibus pro depositorio Novemyastho inscripta uti vellent cum iactura thezauri nostri, que iactura tunc procul dubio fieret, quando sal minori precio ementes illud in locis istis propinguioribus ex hac parte Nove- myastho venderent, quod quidem ipse Johannes Czerncziczky providere de- beat in partibus illis, ne in aliis locis venderetur quam presentibus condiciones sint inscripte; providere vero minime posset, si cuilibet vectori absque eius testimonio venienti sal illud in predicto minori precio venditum esset, quam aliis vendi consuevit. Idcirco volumus et statuimus, ut ipse Johannes Czern- cziczky vectoribus, quicumque pro sale ipso ad zuppas predictas nostras de Bohemia venient, semper litteras testimoniales, quod de depositorio Nove- myastho essent, det, quas quidem literas vectores predicti, vel ab ipso Johanne Czerncziczky et successoribus suis sub sigillo oppidi illius secum habituri erint,“) eas zuppariis seu vicezuppariis nostris exhibituri. Quam ordinacionem, con- dictamen et inscripcionem nostram nobis generoso Johanni Jordan de Zak- liczyn, castellano Bieczensi moderno, ac pro tempore existentibus zuppariis Cracoviensibus innotescimus, mandantes, ut eam teneatis de ipsoque sale iuxta ordinacionem presentibus inscriptam ipsi Johanni et vectoribus Bohemis de depositorio predicto Novemyastho venientibus respondeatis ad nostrum et successorum nostrorum beneplacitum. Si quidem premissa omnia quemad- modum ex hoc nostra et successorum nostrorum commoditas atque lucrum videbitur provenire, sic decernimus duntaxat ad nostrum et successorum 81

Strana 82
nostrorum beneplacitum valitura. Harum quibus sigillum nostrum est appen- sum testimonio litterarum. Datum Cracovie feria quinta festi Circumcisionis Domini anno eiusdem millesimo quingentesimo quinto, regni vero nostri anno quarto. Pod textem: Johannes de Lassko, regis Polonie cancellarius. Pergamenový originál v archivu města Nového Města nad Metují, k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá, téměř nepoškozená pečet znaková z vosku červené barvy. — Na rubu: Regestrata. — List na handel v soli z Polska. a) Rukopis má „ernt“. 1) Alexander Jagellovec; od r. 1492 vládl na Litvě, od 1501 v Polsku, zemřel 1506 (M. Bobrzyński, Přehled dějin polských. Podle 3. rozmn. vyd. přeložil Jaroslav Bidlo. V Praze. Str. 187, 192, 194). 2) O něm výše pozn. I při listině z r. 1503 (č. 679). 3) Nové Město nad Metují. 4) Osvětim v Polsku (býv. Halič). 702. 1505 březen 4. Třeboň. Vok z Rožmberka potvrzuje měšťanům města Třeboně držbu a svobodné užívá- ní dvou rybníčků, a to na Vysokém boru a na Zářebí v Lutové; za to musí měšťané chovati pověžného trubače na klášterní věži. My Vok z Roznberka1) vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, za nás i za všecky naše budúcí, jakož múdří a opatrní purgmistr a rada i všecka obec města našeho Třeboně, věrní naši milí, drželi jsú dva rybníčky, jeden na Vysokým boru a druhý na Zářebí v Lu- tové,2) bez překážky předkuov našich i nás, nemajíc žádné jistoty na to, i před- stúpili jsú před nás nadepsaní měšťané třeboňští, věrní naši milí, a prosili jsú nás dobře vysokú prozbú pokorně, abychme jim na svrchupsané dva rybníčky jistotu ráčili učiniti a jim je dali a osvobodili. A my, poznavše jich slušnú proz- bu, kdež z dobrým rozmyslem a s radú věrných našich milých vzhlédli jsme na ně milostivě i dali sme a vysvobodili sme jim ta dva rybníčky svrchupsané a mocí listu tohoto dáváme a vysvobozujeme k uživánie budúcniemu a věčné- mu na časy budúcí a věčný, aby svrchupsaní měšťané třeboňští, věrní naši milí, nynější i budúcí, mohli svrchupsané dva rybníčky svobodně užívati a opravovati bez překážky naší i všech našich budúcí. A jestliže by svrchu- psaní měšťané třeboňští, věrní naši milí, chtěli svrchupsané dva rybníčky opra- vieti aneb hráze na těch dvú rybníčcích svrchupsaných povyšovati k užitku jich, budú moci to dobře bez překážky naší i všech našich budúcí učiniti. Také častopsaní měšťané třeboňští, věrní naši milí, nynější i budúcí, mají na ten užitek z svrchupsaných rybníčkuov na časy budúcí budúcně a věčně tru- bače pověžného na věži klášterský chovati bez výmluv a odporu všelikteraké- 82

Strana 83
ho. Tomu na svědomie a pevnost pečeť naši vlastní rozkázali sme k tomuto listu dobrovolně přivěsiti a pro lepšie jistotu a pevnost prosili sme urozeného pána, pana Jana z Švamberka a na Strakonicích, mistra převorstvie českého etc., přítele a kmotra našeho zvláště milého, že jest svú pečeť vedle našé rozká- zal přivěsiti, ale však sobě a svým erbuom bez škody. Jenž jest dán a psán na Třeboni léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého pátého, ten úterý na den svatého Václava přenesenie. Pergamenový originál v archivu města Třeboně; na pergamenových proužcích visí dvě kulaté pečetě z vosku červené barvy. — Na rubu: De anno 1505. — No. 16. Clas. 2. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 23. února 1480 (výše č. 475). 2) Lutová, o. Třeboň. Regest u Th. Antla, Pam. arch. XVII., str. 63. 703. 1505 březen 4. Třeboň. Vok z Rožmberka povoluje třeboňským měštanům právo vařiti bílé pivo a užitek z toho obraceti na opravu města. My Vok z Roznberka1) vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, za nás i za naše všecky budúcí, jakož múdří a opatrní purgmistr a rada i všecka obec města našeho Třeboně, věrní naši milí, prosili nás pokorně, abychme jim i budúcím jich dopustili bielé pivo k obci budúcně vařiti a užívati a s toho užitku aby tiem lépe mohli město naše Třeboně opatrovati, i znamenavše my jich slušnú prosbu i při tom pováživše jich opravy nadepsaného města našeho i vší obce, též budúcích jako nynějšiech, obecné dobré a užitečné, kdež s dobrým rozmyslem a s radú věrných našich milých a zvláštnie milostí vzhlédli sme na ně milostivě a toho jsme jim dopustili, povolenie naše dali a potvrdili a mocí listu tohoto dopúšťujeme, povolenie dáváme i potvrzujeme, aby nadepsaní měšťané třeboňští, věrní naši milí, nynější i budúcí, mohli bielé pivo k obci budúcně a věčně vařiti a užívati a s toho užitku svrchupsané město naše opravovati bez překážky našie i našich všech budúcích. Tomu na svědomie a pevnost pečeť naši vlastní rozkázali sme k tomuto listu dobrovolně přivěsiti a pro lepší jistotu a pevnost prosili sme urozeného pána, pana Jana z Švamberka a na Strakonicích, mistra převorstvie českého etc., přietele a kmotra našeho zvláště milého, že jest svú pečeť vedle naší rozkázal přivěsiti, ale však sobě a svým erbuom bez škody. Jenž jest dán a psán na Třeboni léta od narozenie syna Božieho tisícíeho pětistého pátého, ten úterý na den svatého Václava přenesenie. Obsaženo v listině bratři Petra a Oldřicha z Rožmberka ze dne 27. ledna 1513 (níže č. 818). 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 23. února 1480 (výše č. 475). Regest. u Th. Antla, Pam. arch. XVII., str. 63. 83

Strana 84
704. 1505 duben 5. Budín. Král Vladislav potvrzuje na žádost Petra z Rožmberka městu Novým Hradům listinu ze dne 1I. října 1488 na trh týdenní a na dva trhy výroční, překládá však oba výroční trhy na prosbu Novohradských na jiné dny, a to první na pondělí po neděli Laetare a druhý na den sv. Matouše. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmaský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucembuské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, že jakož jsme byli před některým dávným časem k žádosti a k prosbě urozených Voka a Petra bratří z Roznberka, věr- ných našich milých, městu jich Novému Hradu trh téhodní a dva jarmarky roční, jeden vo středopostí a druhý ten den po svatém Vavřinci, dáti a při tom i některé dalšie milosti učiniti ráčili, jakož list náš na to jim daný to všecko šířeji v sobě má, držie a zavierá,1) i prošeni jsme od urozeného Petra z Rozn- berka, věrného našeho milého, oznamuje nám, kterak by tíž měšťané a oby- vatelé města jich Nového Hradu s některých hodných a slušných příčin s vólí a vědomiem jeho dny a časy týchž jarmakuov změniti a na jiné dny a časy přivésti, uložiti a je držeti chtěli, toliko abychom jim k tomu povolení naše dáti, toho dopustiti a list jim ten obnoviti ráčili, aby oni tiem volněji a bez- pečněji těch jarmarkuov svých a milostí, které jim od dávných časuov dané jsú, bez překážky nynie i potomně požívati mohli. K kteréžto prosbě milostivě nakloněni jsúce pro služby mnohé, věrné a platné nadepsaného pána jich, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem a radú věrných našich mocí krá- lovskú v Čechách svolili jsme k tomu a listem tiemto svolujem a list ten první, který od nás mají, obnovili jsme a obnovujem, však tak, že nadepsané měšťany a obyvately města Nového Hradu při těch při všech prvních milostech v tom listu zejména položených zuostavujem, toliko což se těch jarmarkuov dotýče, chtiece tomu i povolení dávajíce, aby oni purgmistr, konšelé a všecka obec nadepsaného města jarmarky v prvním listu položené již na věčné budúcí časy na jiné dny a roky jměli, drželi a jich požievali, však to rozdielně, jeden ten pondělí po neděli postní, jenž slove Letare, s osmi dny pořád zběhlými a druhý též s osmi dny zběhlými a frajunkem obecným na den svatého Matúše, apoštola a evangelista Božieho, kterýchžto jarmarkuov nadepsaní měšťané a obyvatelé města Nového Hradu, nynějšie i budúcie, mají a motci budú jmieti, držeti a jich požívati tiem všiem obyčejem a právem, jakož jiná města aneb městečka královstvie našeho Českého, majiece takovéž jarmarky, jich požievají a požívati mohú buď z práva neb z obyčeje, a to bez našie, budúciech našich, králuov českých, a všech jiných lidí všeliké překážky. Přikazujiec všem úředníkóm, poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budúciem ze všech stavuov, abyste nadepsané měšťany a obyvatele města častopsaného, nynějšie i budúcie, při té milosti, kteráž jim při obnovení, 84

Strana 85
změnění těch jarmarkuov k přímluvě a pro služby pána jich z Roznberka učinili jsme, jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádné jim v tom překážky nečiníc ani komu činiti dopúštějíc pod uvarovániem hněvu a nemilosti naší. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně tu sobotu po svatém Ambroži léta Božieho tisícého pětistého pátého a království našich uherského patnáctého a českého třidcátého čtvrtého. Ad relacionem magnifici domini Alberti de Colowrat in Lybstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. Pergamenový originál v archivu města Nových Hradů; k listině jest na pergameno- vém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku v misce z přirozeného vosku. — (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) Z 11. října 1488 (výše č. 545). Listinu otiskl A. Teichl I. c., str. 327—328. 705. 1505 červen 17. Český Krumlov. Petr z Rožmberka potvrzuje městu Sedlčanům listinu Jindřicha a Jana z Rožmberka ze dne 29. prosince 1454. My Petr z Roznberka etc.1) vyznáváme tiemto listem všem vuobec a přede všemi, ktož jej uzřie a čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsú vznesli na nás múdří a opatrní purgmistr a rada jménem všie obce města našeho Sedlčan, věrní naši milí, kterak mají list od urozených pánuov, pana Jindřicha z Rozn- berka, strýce našeho, a pana Jana z Roznberka, otce našeho dobré paměti, na práva a svobody a výsady jich a téhož města Sedlčan svědčící, pečetmi jich visutými potřebně opatřený a utvrzený, ale že se jest ten list některakú připadlú příhodú něco pokazil, prosili sú nás pokorně, abychme je v tom opatřili a ten list jim znovu obnovili a potvrdili!) ráčili. Kterýž slovo od slova zní a svědčí takto: My Jindřich a Jan vlastní bratři z Roznberka etc. (Následuje listina ze dne 29. prosince 1454, výše č. 320). I znamenavše my v tom jich prosbu slušnú a snažnú a sami ten list opatřivše, že pro takový nedostatek obnovenie potřebuje, nechtiece toho rádi viděti, aby skrze takovú příhodu svrchudotčení měšťané a obyvatelé naši sedlčanští k jakému zlehčenie a k ne- bezpečenstvie v budúcie časy přijíti měli, ale žádost majíce, aby svých svobod a výsad svobodně užívajíc, tiem viece se rozmáhali, s dobrým a vážným rozmyslem jich prozbu pokornú jsme k sobě přijali a svrchudotčený list sami od sebe i také jménem jiných bratří2) a dědicuov našich obnovili sme a po- tvrdili a mocí listu tohoto ve všech jeho slovech, puntiech a klausulách, jakž sám v sobě zní a drží, obnovujem a potvrzujem tak, aby oni i všickni jich 85

Strana 86
budúcí skrze nás a naše bratří a dědice i všecky budúcí, kteříž by svrchupsaného města Sedlčan v časech budúcích v držení byli, podle již psaných svobod a výsad skutečně zachováni byli bez zmatku a odporu a přerušenie všeli- kterakého. Tomu na pevnost, na svědomie a potvrzenie pečeť naši vlastní větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého pátého, v úterý po hodu svatého Víta, mučedlníka Božieho a dědice našeho českého. Zapsáno v „Codex Rosenbergicus“ (archiv Národního musea v Praze, rkp. č. 278), fol. 49—50. 1) Byl syn Jana z Rožmberka a vnuk Olděicha z Rožmberka (v. níže v této listině, jakož i v listině ze dne 29. prosince 1454; výše č. 320). 2) Jan z Rožmberka měl syny Jindřicha, Voka, Petra a Oldřicha (Ottův slovník naučný XXII., str. 32). 706. 1505 červen 24. Oldřich z Biberštejna a na Frýdlantě osvobozuje obyvatele městečka Mimoně od všech prací ve dvoře s výjimkou mlýnské roboty (?) a jízdy k mostu. Měštané musí dbáti o správné vybírání cla na cestě (záhvožďské) a platiti dědičný úrok. Wir Ulrich von Bieberstayn, herr uf Frideland etc.,1) tun kund und bekennen vor menigklich, dass die einwohner, unser untertane und getrauen lieben, der stadt Nymes2) vor uns kommen sein, mit demütiger vleissiger bitte ersucht und gebeten, das wir sie genediglich, wi hernach geschrieben stehet, zue begnaden geruchin. Solch ir ziemeliche und möglich ansuchen und bitten wir angesehen, in craft und macht dises briefs vor uns, unser erben und nachkömelingen begnaden sie dermasse, dass sie aller hoferbet unbe- schweret und entlesiget sein sollen, nor alleine di maleerbet") sollen si inmassen, wihe vor alters gewest, tun und mit fure fertigen. Auch zue den brucken sollen sie fahren, wi es vor gewest ist. Auch uf di strossen sollen sie gehen und achtunge haben, dass uns unser zeölle nicht vorfahren wurden.3) So sie aber imand begriffen, die do uns unser zeölle vorfuhren, so wolle wir ihn also viel dorvor geben, als wie vorige herren gegeben haben. Auch sollen sie uns jehrlich an unsern erbzeinsen Behmische groschen geben dister williger, wiwohl sie is zu tun vorpflicht seint. Zu urkunde und sicherheit sulcher gemelten unser begnadunge haben wir vor uns, unser erben und nochkomelingen unser angeborne sigel an disen brief hangen lassen. Der geschrieben und gegeben ist nach Christi geburt unsers Herrn tausend funfhundert und in den fün- ften jahre am tage Johannis Baptistae. Opis na papíru z 18. stol. kdysi v zámeckém archivu v Mimoni, potom v Zákupech, nyní v Zemědělsko-lesnickém oddělení Státního archivu v Praze, pracoviště v Mnichově Hradiště. 86

Strana 87
a) Není vyloučeno, že jde o přepsání z „maheerbet“, což by znamenalo povinnost kosit. 1) R. 1278 prodal král Přemysl II. Otakar hrad Frýdlant se vším příslušenstvím Rulkovi z Biberštejna a v držení toho rodu se hrad udržel až do 16. stol. (A. Sedláček, Hrady X., str. 186—187). 2) Jako městečko se připomíná po prvé r. 1378, kdy je koupili Vartemberkové (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 778). Po husitských válkách patřilo k Ralsku, jež koupil okolo r. 1505 Oldřich z Biberštejna, a potom k Děvínu (A. Sedláček l. c., str. 146, 167). 3) Bylo to výnosné clo na cestě záhvoždské, které přispívalo k rozvoji a povznesení městečka (J. V. Šimák l. c., str. 778). Regest A. Hirtz — J. Helbig, Urkundliche Beiträge zur Geschichte der edlen Herren von Biberstein und ihrer Güter (Reichenberg 1911), str. 196, č. 1486. — Srv. též Josef Tille, Geschichte der Stadt Niemes (Niemes 1905), str. 88. 707. 1505 srpen 20. Český Krumlov. Petr z Rožmberka za sebe i jménem svých bratří osvobozuje obyvatele Dolní Vltavice od břemene odúmrtního práva, obdařuje je právem městským a právem volného odkazu. Zemře-li kdo bez posledního pořízení a nepozůstaví po sobě dětí, dědí nejbližší příbuzný, ale toliko na panství usedlý; není-li takového dědice, připadne pozůstalý majetek vrchnosti. My Petr z Roznberka1) etc. jménem naším a všeckněch bratří, dědicuov a budúcích našich vyznáváme tiemto listem všem vuobec a přede všemi, ktož jej uzřie a čísti nebo čtúce slyšeti budú, že jsú předstúpili před nás rychtář a sousedé z Vltavice,2) poddaní naši a věrní milí, a prosili nás prosbú snažnú a pokornú, abychme se k nim milostivě okázati ráčili a obtieženie práva odumrlnieho, v kterým jsú byli podrobeni, abychme s nich sňali a právem městským abychme je obdařili; a při tom dali sú nám poctu peněžitú a podle jich povahy dosti znamenitú, kterúž sme od nich jakožto od lidí našich dědič- ných dobrovolně a vděčně přijali. I znamenavše my jich prosbu snažnú a po- kornú a to před očima majíc, kterak oni sedie a byt svuoj mají při lese a na samým pomezí bavorském, a chtějíc to s zvláštní žádostí rádi viděti, aby skrze takové naše milostivé obdařenie v časech budúciech tiem lépe vyzdviženi a v časné živnosti rozmnoženi byli, čímž by větší milostí a obdařením naším skrze nás byli opatřeni, protož s dobrým a vážným rozmyslem nadepsané lidi naše z Vltavice, nynější i všecky jich budúcí, právem městským obdařili a osvobodili sme a mocí listu tohoto obdařujem a osvobozujem a jim tuto milost činíme, aby již po tento den nižádné odúmrti s nich na nás ani na naše bratří, dědice a budúcí nepřipadaly, než aby oni všickni nynější i všickni jich budúcí obojého pohlaví, mužie i ženy, všecken svuoj statek a zbožie mohvité i nemohvité, kterýmiž by jmény mohlo jmenováno býti, kterýž na tento čas mají neb potomně mieti budú, mohli svobodně dáti, odkázati a kšaftovati všecken pospolu neb rozdielně, za zdravého života neb na smrtedlné posteli, 87

Strana 88
komuž by a kamž by kolivěk chtěli podle svobodné vuole své, jakž by se jim kolivěk zdálo aneb líbilo. Pakli by kto o svým statku žádného zřiezenie neb gšaftu učiniti nechtěl nebo zanetbal aneb dopuštěním Božským skrze náhlost smrti s tohoto světa bez gšaftu sšel a dětí nižádných po sobě nezuostavil, tehdy takový statek všecken, mohvitý i nemohvitý, má připadnúti na naj- bližšieho přietele jeho přirozeného, kdež by ten kolivěk obýval, toliko na panství našem, ale jinam nic z panstvie našeho, a to bez našie a dědicuov i budúcích našich všelikteraké překážky. Jestliže by se pak přihodilo, že by kto bez gšaftu s tohoto světa sšel a nižádných přátel po něm nikdež na panstvie našem nebylo, tehdy ten statek po něm pozuostalý má připadnúti na nás a na dědice a budúcie naše. Kteréžto obdařenie a osvobozenie svrchupsané má skrze nás a bratřie a dědice a budúcie naše svrchupsaným obyvateluom vltavickým, nynějším i všeckněm jich dědicuom a budúcím po všecky časy věčnie a budúcie ve všech kusiech svrchu vyslovených skutečně zdržáno a zachováno býti bez odporu a zmatku všelikterakého. Tomu na pevnost a na svědomie pečeť naši vlastní větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého pátého v středu po slavném hodu na nebesa vzetie blahoslavené Panny Marie, matky Božie. Pergamenový originál, uložený kdysi v archivu města Dolní Vltavice, je ztracen. Listina zapsána též v „Codex Rosenbergicus“ (archiv Národního musea v Praze, rkp. č. 278), fol. 50—51. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 17. června 1505 (výše č. 705). 2) Dolní Vltavice, o. Český Krumlov. — Původně zvaná Heršov podle zakladatele Hereše, zvíkovského purkrabího, který ji r. 1268 daroval klášteru ve Zlaté Koruně; od r. 1420 patří k Českému Krumlovu (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 969). Viz závěrečné poznámky výče u č. 691 a 699. 708. (1506 únor.) Jan ze Šelmberka a jeho manželka Johanka z Krajku obnovují a doplňují turnovským měštanům a vší obci své poloviny města list Adama z Cimburka ze dne 22. srpna 1500 (výše č. 646) na právo odúmrtné; měštané i podruzi mohou odkázat, komu se jim bude zdát; v případě, že není poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný, muž i žena, avšak z toho panství, ale dědic musí bydlet v Turnově nebo statek prodat. Není-li příbuzných ani poslední vůle, uhradí se z něho nejdříve dluhy a kdyby na uhrazení dluhů nestačil, rozdělí se mezi věřitele; co by z něho zbylo po vyrovnání všech povinností, připadne obci strany šelmberské k dobrému. Spory o odúmrtě soudí konšelé a obec; odvolání jde k vrchnosti. Ve jméno Božie amen. Poněvadž všecky věci, kteréž k věčným časóm státi mají, snadně z paměti lidské vycházejí, leč jistotami listními a pečeťmi 88

Strana 89
zavěšenými utvrzeny bývají, protož což stálého a dlúhého k budúcí paměti zuostati má, tiem piesmem nynie se ohrazuje a opatruje. Protož já Jan z Šelm- berka a z Kosti, najvyšší komorník královstvie Českého,a Johanka z Krajku a na Mladé Boleslavi, manželka nadepsaného pána,1) oznamujeme etc., že sú předstúpili před nás měšťané naši turnovští i všicka obec strany našie2) jakožto před pány své dědičné, prosiec nás pokorně, abychom jim milost naši budúcí v tom okázali a listu někdy urozeného pána, pana Adama z Cimburka a z To- vačova, syna našeho milého,3) potvrdili a znovu obdařili. A my jsúce nakloněni milostí svú k nim a vzhlédše na jich snažné prosby, a také že slušné věci vedle spravedlnosti žádají, a chtiece, aby též město Turnov s strany našie2 rostlo a se rozmnožovalo, a z jiných miest aby se lidé do něho táhli, tu sme jim milost učinili, chtiece tomu, aby konšelé i všecka obec s strany našie puol Turnova2) i všickni podruhové též s strany našie i ti všickni, kteříž by se pod nás táhli a připoviedali a obydlenie sobě oblíbili, svolili sme a mocí tohoto listu svolujem, dali jsme a mocí tohoto listu dáváme sami od sebe i od erbuov svých i všech budúcích potomkuov svých to všecko právo odúmrtné, což jest předkóm našim a nám dědičně přislušalo a spadalo, na nahořepsané měšťany a obyvatele v Turnově s strany našie2) s sebe převodíme, a to takovou měrou, aby oni statky své movité i nemovité dáti a poručiti za zdravého života neb na smrtelné posteli, komuž by se jim zdálo a líbilo, mohli. A to dánie nebo odkázánie stálé a pevné býti má na věčné časy. Pakli by který z dopuštěnie Božieho s tohoto světa sšel, zřiezenie žádného neučině o statku svém, tehdy ten aneb takový statek má spadnúti na najbližšieho přietele, kterýž by na zbožie aneb na panstvie našem byl bydlením ustavičným obojího, mužského aneb ženského pokolenie. Však toto znamenitě vymieněno jest, kterýž by usedlý člověk ten statek odporučil aneb nápadem bližnosti na koho spadl, tehdy ten aneb ta, na kohož by připadl aneb jakýmkoli obyčejem přišel, bude povinen tu v Turnově na naší straně2) se osaditi s týmž statkem, a pakli by se sám osaditi nemohl, tehda bude moci prodati aneb dáti člověku hodnému a nezávadnému, kterýž by se nám i našim budúcím i té obci turnovské s strany našie2) hoditi mohl. A jestliže by který člověk z tohoto světa sšel, přátel nemajíc, a o statku svém zřízenie žádného neučinil, tehdy napřed, což by komu povinovat byl spravedlivě, a ti dlužníci hodným svědomím provedli, tehda ti dluhové placeni býti mají. A jestliže by ten statek, kteréhož by odemřel, vystihnúti dlužníkuom nemohl k placení, tehda konšelé ten statek mají rozděliti mezi ty dlužníky, což by a pokud vystihnúti mohlo. A jestliže by co statku zuostalo, tehdy ten statek pozuostalý má spadnúti a obrácen býti k dobrému k té obci našie strany,2) a to aby konšelé opatřili s naší anebo budúcích našich aneboli úředníka toho, kterýž by tehdáž byl, radou a z toho povinovati byli obci počet činiti. A jestliže by jaká nesnáz aneb ruoznice pro- ten statek odúmrtní na konšely a na obec s strany našie2) přišla, tehda konšelé, nemohli-li by toho sami srovnati, o to k žádnému právu ani k soudu příslušeti 89

Strana 90
a podávati se nemají nežli před nás aneb budúcí naše nebolito úředníka našeho, kterýž by tehdáž byl, jakož pak týž list pana Adama z Cimburku to všecko v sobě okazuje a zavierá. Ale že v témž listu toliko zmienka jest, že poručiti své statky mohli, komuž by se jim zdálo vedle každého líbezné vuole, ale pokud a jakým spuosobem taká poručenstvie aneb kšaftové dieti by se měli a mají, o témž v témž listu pana Adama z Cimburka žádného zjevného vyslo- venie nenie, a chtiece my Jan z Šelmberka a z Kosti a Johanka z Krajku etc., aby ta věc na omyle — Opis, jehož konec chybí, ve zbytku kopiáře z doby kolem 1650. 1) V. pozn. 1 při listině ze dne 16. ledna 1504 (výše č. 693). 2) V. pozn. 2 při listině z II. června 1497 (výše č. 601). 3) Listina z 22. srpna 1500 (výše č. 646). Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 16—17, č. XVII. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 62. Písemnost jeví stylistickou podobu, nikoliv shodu s listinou Jindřicha z Valdštejna z 8. února 1509 (níže č. 751). 709. 1506 únor 20. Mladá Boleslav. Jan ze Šelmberka a z Kosti i jeho manželka Johanka z Krajku potvrzují Turnovským strany rohozecké výsadu Adama z Cimburka z 29. srpna 1500 na výhradní sklad a prodej soli (výše č. 648). Solní trh jde na opravení a polepšení města, avšak panskému clu bez újmy. Jarmarečné právo má být zachováno každému člověku nebo kupectví mimo obyvatele a sousedy obou částí města Turnova. Za udělenou milost mají Turnovští platit jednou v roce dva soudky soli. My Jan z Šelmberka a z Kosti, najvyšší komorník královstvie Českého, a Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavi, manželka nadepsaného pána, páni dědiční panstvie rohozeckého,1) známo činíme tiemto listem etc., že jsú předstoupili před nás opatrní purgmistr a konšelé turnovští, poddaní a věrní naši milí, a prosili sú nás velikými a neustálými prosbami jménem svým i všie té obce, abychme jim listu a výsady a obdarovánie, kteréž měli od někdy urozeného pána, pana Adama z Cimburka a z Tovačova, syna našeho milého dobré paměti,2) potvrdili, a listní naší jistotú znovu jako obnovíce, upevnili. Kterýchžto měšťan turnovských i všie obce znamenavše prosbu, chtiece, aby lépe, bezpečněji i s většími dostatky pod námi se živiti, opravovati a množiti v statcích svých mohli a k nám jakožto ku pánóm svým dědičným poplatky zpravujíce povolněji a snažněji nacházeti dali, nachýleni jsúce, z milosti a moci naší napřed toho listu pana Adama z Cimburka, [kteréhož řádně dosiehše, obdrželi sú [a mají] až do této chviele, v kterémžto listu znění, artikulech, klausulech a položení, jakž sám v sobě jest a zní, a jako by ten 90

Strana 91
list napřed dotčený v tento list náš slovo od slova vepsán a bez umenšenie vložen byl, potvrdili jsme jim a tiemto listem potvrzujem a nadepsané měšťany nynější i budúcí i tu všicku výš dotčenú obec při tom při všem, což se v tomto listu píše, milostivě zuostavujem tak, jakož ta výsada na tu kastnu aneb solnici od pana Adama z Cimburka ukazuje, aby tíž měšťané turnovští měli a drželi nynie i budúcně sami solní trh k svému opravení a polepšení, však clu našemu bez újmy a bez škody, takže žádný viece nižádnú svobodú na ně nebude moci soli vézti k prodaji, což by jim bylo k škodě. Než právo jarma- rečné to má zachováno býti každému člověku aneb kupectvie krom obyvatelóv a soused města Turnova strany obojí,3) že ti nemají kupovati na žádný prodaj tu v městě k škodě skladu, než každý ku potřebě bude moci kúpiti, než tu v městě nebude moci prodávati. Za kterúžto milost a obdarovánie mají a povinni budú nám i našim budúcím platiti dva súdky soli jednú v roce, a jakož panu Šťastnému za to obdarovánie, kteréž také od něho dosáhli jsú,4) též dva soudky soli jednú v roce platiti mají. Tomu na svědomie a pevnost utvrzenie my nahořepsaní Jan z Šelmberka etc. a Johanka z Krajku etc. pečeti naše vlastní k tomuto listu dali jsme přivěsiti a přitisknúti. Jenž jest dán a psán na Mladém Boleslavi ten pátek před svatým Matějem, apoštolem Božím, léta po narozenie syna Božieho tisicieho pětistého šestého. Opis ve zbytku kopiáře z doby kolem 1650. 1) V. pozn. 1 při listině ze 16. ledna 1504 (výše č. 693). 2) V. pozn. 1 při listině z r. 1497 (výše č. 596). Výsadu na solní obchod udělil Turnov- ským 29. srpna 1500 (výše č. 648). 3) V. pozn. 2 při listině ze dne 11. června 1497 (výše č. 601). 4) Listinou ze 6. prosince 1500 (výše č. 650). Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 14—15, č. XVI. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 62. 710. 1506 únor 26. Český Krumlov. Petr z Rožmberka prodává obyvatelům městečka Lomnice nad Lužnicí za 101 1/2 kopy gr. míš. 304 1/2 jiter u Lomnice pod starým rybníkem, okolo příkopu, okolo Dětelnice a okolo Bickova zahradiště. My Petr z Roznberka jménem svým a dědicuov a budúcích našich vyzná- váme tiemto listem všem vuobec, kdežkoli čten nebo čtúce slyšán bude, že s dobrým rozmyslem prodali jsme a mocí tohoto listu dědičně prodáváme dolepasným obyvatelóm městečka našeho Lomnice, lidem našim nynějším i jich budúcím, jitra na gruntech našich u Lomnice pod starým rybníkem: Jankovi Noskovi sedm jitr za dvě kopě dvadceti grošuov, Jankovi Hruškovi puolčtvrta jitra za sedmdesát grošuov, Barthovi kuchaři puoltřetieho jitra 91

Strana 92
za padesát grošuov, Zikovi Oslovskému tři jitra za kopu, Markovi Pavlovic jedno jitro za dvadceti grošuov, Všetečkovi tři jitra za kopu, Květoňovi Krajčieři čtyři jitra za osmdesát grošuov, Vávrovi Švábovi sedm jitr za dvě kopě dvadceti grošuov, Jankovi Fenclovic tři jitra za kopu, Mikulášovi Mikovic tři jitra jeden provazec za kopu dva groše šest peněz. Item jitra okolo Kozlova: Hanzlovi puolpáta jitra ze puoldruhé kopy, Zikovi Kovářovic puolčtrnádcta jitra za puolpátý kopy, Hruozovi puolpáta jitra za puoldruhé kopy, Matějovi Perenskému puolsedma jitra za dvě kopě deset grošuov, Zigovi Čitnovu šest jitr za dvě kopě, Lukšovi Hruozovic puolčtvrta jitra za kopu deset grošuov, Jírovi Vítovic šest jitr za dvě kopy, Thuomovi a Mikovi Ondráškovým synuom pět jitr za kopu čtyrydceti grošuov, Jankovi Krajčieři dvě jitře za čtyřidceti grošuov, Jankovi Klekáčkovi puolčtvrta jitra za sedmdesát grošuov, Vojtěchovi dvě jitře za čtyřidceti grošuov, Hrachovcovi puolčtvrta jitra za sedmdesát grošuov, Vávrovi Ondráškovic dvě jitře jeden provazec za čtyřidceti dva groše šest peněz, Maškovým synóm puoljedenácta jitra za puolčtvrtý kopy, Michalovi rychtáři puoljedenácta jitra za puolčtvrtý kopy, Václavovi Mežči- nému jedno jitro jeden provazec za dvamezdcietma grošuov šest peněz, Bramburákovi šest jitr za dvě kopě, Perenskému šest jitr za dvě kopě, kostel- níkóm jedno jitro za dvadceti grošuov, Jankovi Fenclovic dvě jitře za čtyřid- ceti grošuov, Slámovi puolčtvrta jitra za sedmdesát grošuov, Daškovi Pipnovic čtyři jitra za osmdesát grošuov, Matějovi řezníkovi tři jitra za kopu, Vávrovi Zuzčinu pět jitr za kopu čtyřydceti grošuov, Augustínovi čtyři jitra za osmdesát grošuov, Mikulášovi drábovi dvě jitře jeden provazec za čtyřidceti dva groše šest peněz, Šimkovi Sinachovi osm jitr za dvě kopě čtyřidceti grošuov, Fenclovi Hanovi sedm jitr za dvě kopě dvadceti grošuov, Havlovi Barthovic šest jitr za dvě kopě, Markovi Pavlovic šest jitr za dvě kopě, Zuofalému puolčtvrta jitra za sedmdesát grošuov, Filovi dvanádet jitr za čtyry kopy, obci lomnické čtyři jitra za osmdesát grošuov Jankovi Maršálkovic tři jitra za kopu, Vávrovi Strýčkovi tři jitra za kopu, Buriánovi Bříškovi puolsedma jitra za dvě kopě deset grošuov, Nadekovi Plchtovi tři jitra za kopu, témuž provazec za dva groše šest peněz, Křížovi Zuzaninu puolčtvrta jitra za sedmdesát grošuov, Barthovi puolčtvrta jitra za sedmdesát grošuov, Vávrovi Dobiášovic puol- čtvrta jitra za sedmdesát grošuov, Václavovi Wernovi puolpáta jitra za puol- druhé kopy. Item jitra za Lomnicí okola přiekopa, okolo Dětelnice a okolo Bickova zahradiště: Maškovi Čechovu synu pět jitr za kopu čtyřidceti grošuov, Kaubelovi pět jitr za kopu čtyřidceti grošuov, Všetečkovi tři jitra za kopu, Šimkovi na Lokšově tři jitra za kopu, Ambrožovi tři jitra za kopu, Vítovi Holému tři jitra za kopu, Václavovi kováři tři jitra za kopu, Jankovi Fenclovic dvě jitře jeden provazec za čtyřidceti dva groše šest peněz, Bartošovi puol- čtvrta jitra za sedmdesát grošuov, Řiehovi Skříčkovi devět jitr za tři kopy, Lukšovi Pražákovi dvě jitře za čtyřidceti grošuov, Vávrovi Ondráškovic pět jitr jeden provazec za kopu čtyřidceti dva groše šest peněz, Matějovi Sládkovi 92

Strana 93
dvě jitře za čtyřidceti grošuov, Tarantovi dvě jitře za čtyřidceti grošuov, Bickovi šest jitr za dvě kopě, Kobákovi jedno jitro za dvacet grošuov, Vojtě- chovi čtyry jitra za osmdesát grošuov, Duškovi Pipovic sedm jitr za dvě kopě dvadceti grošuov, každé jitro za dvadceti grošuov počítajíc za sto kop a za puoldruhé kopy grošuov míšenských vždy za každou kopu třidceti grošuov českých širokých rázu a čísla pražského počítajíc, kteréž jsú nám dali a za- platili úplně a docela penězi hotovými. Kterážto jitra svrchu dotčená a vyslovená nadepsaní poddaní naši městečka našeho Lomnice i všickni jich dědici a budúcí podle vykázánie mají budúcně držeti a užívati svobodně, každý svuoj diel beze všie překážky naší a dědicuov i budúcích našich a bez zmatku všeli- kterakého. Tomu na svědomie a potvrzenie pečeť naší vlastní větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého šestého, ve čvtrtek před nedělí postní, jenž slove Invocavit. Pergamenový originál v archivu města Lomnice nad Lužnicí; na pergamenovém proužku jest přivěšena kulatá červená pečet, jen málo poškozená. Otiskl F. Kuna l. c., str. 77—79. Není to sice privilegium ve vlastním smyslu toho slova, ale otiskuje se zde jako prvo- řadý pramen k správním a hospodářským dějinám městečka. 711. 1506 březen 14. Jan ze Šelmberka a Zdeněk Lev z Rožmitálu jako mocní poručníci sirotka někdy strýce svého Mikuláše Zajíce z Hazmburka ruší pro město Budyni ustano- vení magdeburského práva, podle něhož po smrti ženy dostávají její svrchky (grood) její příbuzní, ať jsou odkudkoli, a stejně zemře-li muž, dědí jeho svrchky (haw) zase jeho příbuzní. Napříště rozhodují o této věci purkmistr a konšelé města Budyně podle práva Starého Města pražského, ke kterémužto právu bylo město připojeno. My Jan z Šelnberka a s Kosti, najvyšší komorník královstvie Českého1) a Zdeněk Lev z Rožmitála a s Blatné, najvyšší sudí téhož královstvie Českého,2) vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúc slyšeti budú, že jsú předstúpili před nás opatrní purgmistr a konšelé města Budyně a tu jsú nám předložili jménem svým i také jménem všie obce téhož města, že jsú od staradávna požívali práva maytburského,3) kteréžto právo v sobě zachovává a drží, že když se kto ožení a jestliže mu ta žena umře, tehdy přietelé jejie, přijdúce odkudžkolivěk, i poberú všecky věci, kteréž slušejí k té případnosti ženské, ješto slovú podle toho práva grood. A pakli také že umře ženě muž, tehdy přijdú přátelé jeho i poberú všecky věci, kteréž tu najdú, což slušie k té případnosti mužské, ješto slove podle toho práva haw.4) I seznavši to ta obec, že jim to k veliké škodě jest, prosili nás v tom za opatřenie jakožto 93

Strana 94
pánuov svých, a my, prohlédajíc k tomu, že takové právo a ten obyčej té obci jest velmi obtiežný a škodný, i zdvihli jsme to právo a tiemto listem zdviháme a v niveč je obracujem jakožto mocní poručníci sirotka někdy strýce našeho, pana Mikuláše Zajiece z Hazmburka a s Kosti.5) A protož tomu chceme a tiemto listem na věčné časy ustanovujem, když by se koli taková věc přihodila, že by které ženě muž umřel aneb muži žena, aby žádný tiem právem maytburgským na ty svrchky, kteříž slovú podle toho práva grood a haw, nesahal, než chtěl-li by kto k tomu které právo jmieti, aby toho právem hleděl tu v Budyni před purgmistrem a konšely, a oni budú povinni v určitém času to spravedlivě rozsúditi, co komu bude z toho statku příslušeti podle práva Starého Města pražského.6) V kteréžto právo my jsme je vpojili a tiemto listem připojujem pro jich lepšie s takovú výmienkú a na takový zpuosob, zdálo-li by se které straně, že by se jim co ukrátilo na jich spravedlnosti na tom právě, tehdy bude moci dobře práva toho nehanějíc ten nebo takový k vyššiemu právu složiti a se odvolati ku právu Starého Města pražského, a cožkoli to právo najde a zchválí, na tom mají obě stranie přestati mocně. A protož my nadepsaní Jan z Šelnberka a Zdeněk Lev z Rožmitála, chtiec, aby ta věc předepsaným měštanóm našim budynským po věčné časy stálá a pevná byla, dali jsme pečeti naše k tomuto listu přivěsiti s naším jistým vědomím. Jenž jest dán léta ot narozenie syna Božieho tisícieho pěti- stého šestého tu sobotu po svatém Rehoři papeži. Pergamenový originál v archivu města Budyně; k listině byly přivěšeny na pergame- nových proužcích dvě kulaté pečeti, nyní utržené, (Fotografický snímek Historického ústa- vu ČSAV.) 1) O něm v. pozn. 5 níže. 2) O něm v. pozn. 5 níže. 3) Srv. mapku k dílu W. Weizsäckera, Magdeburger Schöffensprüche und Rechtsmit- teilungen für den Oberhof Leitmeritz (Stuttgart — Berlin 1943). 4) Srv. Miloslav Stieber, Dějiny soukromého práva v střední Evropě (2. vyd. v Praze 1930), str. 90—92. 5) Byli poručníky nezletilého Jana, syna Mikuláše a vnuka Jana Zajíce z Hazmburka a z Kosti (A. Sedláček, Hrady XVI., str. 19). 6) V. na př. privilegium Karla IV. ze dne 4. srpna 1366 (J. Čelakovský, Codex I., str. 142, č. 87). Otiskl A. Janda I. c., str. 128: v. též str. 29 tamže, jakož i listiny ze dne 13. května 1507 a 28. června 1508, otištěné níže o č. 727 a 745. — Srv. též A. Haas, „Ženský nábytek“ v magdeburské oblasti českého městského práva (Sborník prací filosofiické fakulty Brněnské university. Ročník IX — 1960. Řada historická C 7), str. 146. 712. 1506 březen 14. Jan ze Šelmberka a z Kosti a Zdeněk Lev z Rožmitálu jako mocní poručníci sirotka Mikuláše Zajíce z Hazmburka dávají purkmistru a konšelům města Budyně nad Ohří nedostavěný dům nebožtíka Mikuláše Zajíce z Hazmburka na rynku, aby jej dostavěli a zřídili si v něm radnici. 94

Strana 95
My Jan z Šelnberka a s Kosti, najvyšší komorník královstvie Českého, a Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, najvyšší sudí téhož královstvie České- ho,1) oznamujem tiemto listem všem, tak nynějším jako budúcím, že jsú předstúpili před nás opatrní purgmistr a konšelé města Budyně a prosili jsú nás se vší pilností jménem svým i také jménem všie obce téhož města, abych- me jim dali duom na rynku, kterýž jest po shoření počal stavěti urozený pán, pan Mikuláš Zajiec z Hazmburka a z Kosti, dobré paměti strýc náš,2) ale ještě jest daleko nebyl dostaven, a předložili jsú nám, že by oni svým nákladem ten duom chtěli dostavěti a tu sobě rathúz udělati, aby se tu scházeli v obecné potřeby toho města. Pak my, znajíce takovú jejich prosbu slušnú i také po- třebnú a vidúce, že žádného miesta k tomu nemají stálého, kde by se scházeti jměli, i dali jsme jim, totižto purgmistru a konšelóm i vší obci nadepsaného města ten duom nedostavený tak, aby oni mohli jej sobě dostavěti a v něm se scházeti a všeliaké potřeby obecné v něm jednati a jeho užívati jakožto svého na věčné časy budúcie bez překážky našie i také sirotka strýce našeho3) i jeho budúcích. Tomu na svědomie pečeti naše vlastnie jistým naším vědomím dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta ot narozenie syna Božie- ho tisícieho pětistého šestého tu sobotu po svatém Rehoři papeži. Pergamenový originál v archivu města Budyně; k listině jsou přivěšeny na pergame- novém proužku dvě pečeti. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) O nich v. pozn. 5 při listině ze dne 14. března 1506 (výše č. 711). 2) O něm v. pozn. 1 při listině z 29. prosince 1495 (výše č. 592). 3) Srv. pozn. 5 při listině ze dne 14. března 1506 (výše č. 711). Otiskl A. Janda l. c., str. 127; srv. též str. 28 tamže. 713. 1506 březen 22. Budín. Král Vladislav povoluje na žádost Jana ze Šelmberka Soboteckým vybírat z každého vozu, jedoucího do jejich městečka, které právě začal ohrazovat, clo po jednom penízi čes. Toto clo mohou vybírat nejen v městečku, ale i na čtvrt mile okolo. Za to musí opravovat cesty a stavět mosty. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tímto všem, že jest před nás předstúpil urozený Jan z Šelnberka a s Kosti, najvyšší komorník královstvie Českého,1) věrný náš milý, a oznámil nám, že jest počal vohrazovati městečko své Sobotku a dokonce je vohraditi miení,2) a při tom prosil jest nás, poněvadž již obyvateké téhož měs- tečka mosty a brány dělati musejí budúcně, abychme jim clo nějaké vysaditi ráčili, aby oni tiem dostatečněji mosty i také cesty k témuž městečku opravo- vati mohli a lidé, kteří tudy pracují, aby tiem snáze a hotověji těmi cestami jezditi mohli. Kdež my, jsúc milostivě k nadepsaného Jana prosbě nakloněni, 95

Strana 96
s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím a radú věrných našich vysadili jsme a tímto listem vysazujeme tak, aby s jednoho každého vozu, kterýž k na- depsanému městečku pojede, po jednom peniezi českém placeno bylo purk- mistru a konšelóm napřed psaného městečka, nynějším i budúcím, po věčné časy a s takovú výmienkú, ktož by kolivěk tudy s vozem jel, jakož jse svrchu píše, a dal peniez český, jestliže by zase týž den jel s tím vozem, nebude povi- nen po druhé týž den nic viece dáti. Kteréhožto cla obyvatelé městečka dříve dotčeného, nynější i budúcí, vybierati a požievati mají a moci budú a jeho obhajovati tak a tiem zpuosobem, jako jiná města královstvie Českého, taková cla od starodávna aneb znovu vysazena majíce, jich požievají, obhajují a obha- jovati mohú, ktož by je svévolně projeti chtěl a tomu jse zprotivil, a to bez naší, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky, přikazujíc všem poddaným našim královstvie Českého nynějším i budúcím, věrným milým, abyste nadepsané obyvatele městečka Sobotky, zvlášť purk- mistra a konšely téhož městečka, nynější i budúcím [!], při tom clu, jim od nás daném, jměli, drželi a neporušitedlně zachovali. Však proto chcme, aby toto dání naše a vysazení cla toho bylo bez újmy jednoho každého na jeho spravedlnosti, při tom také nadepsaným obyvatelóm tuto činíce milost, aby oni netoliko v městečku tom clo to vybierali, vybierati a obhajovati mohli, ale čtvrt míle okolo téhož městečka sšíři a zdéli obhajovati mají a moci budú podle zpuosobu nahoře psaného, a potud také mají a povinni budú, pokudž by cla toho obhajovali, cesty opravovati a mosty zdělati, kdež by toho aneb kdy- koli potřeba kázala. Tomu na svědomí pečeť naši královskú kázali jsme při- věsiti k tomuto listu. Dán na Budíně tu neděli v pústě, kteráž slove Letare, léta Božieho tisícieho pětistého šestého a královstvie našich uherského šest- náctého a českého třitcátého pátého. Ad relationem magnifici domini domini Alberti de Colowrat et Lybstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. Pergamenový originál v archivu města Sobotky; přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: Rta. — IIII. — N. ro 4.tý (červeným inkoustem a rukou R. Šolce). (Fotografický sní- mek Historického ústavu ČSAV v Praze.) 1) Byl jím v letech 1503—1507 (Dílo Fr. Palackého I., str. 361). 2) Právo opevnění obdržela Sobotka od krále Vladislava 24. srpna 1498 (výše č. 627). V právě zmíněném privilegiu povýšil král Sobotku na město, kdežto v tomto privilegiu se nazývá důsledně městečkem. Srv. Památník soboteckých a okolních rodákův, str. 15. — Otiskl A. V. Sakař l. c., str. 23. — Vl. Ruda I. c., str. 102. 714. 1506 duben 7. Český Krumlov. Petr z Rožmberka uděluje Volarským týdenní trh v pondělí a dovoluje, že mohou užívati lesů okolo městečka k palivu i k stavení, stejně i pastev tak, jak od starodávna mají právo. 96

Strana 97
My Petr z Roznberka1) jménem naším a dědicuov i budúcích našich vy- znáváme tiemto listem, že jsú předstúpili před nás opatrní věrní naši milí rychtář a konšelé městečka našeho, řečeného Volary, a zpravili nás, že některé nedostatky mají, a zvláště ten, že v městečku jich na určitý den trhu nenie, prosíc nás, abychme je v tom jakožto dědičné poddané naše milostivě opatřili a takový nedostatek od nich odjali. I slyševši my jich prozbu snažnú a také tomu sami dobře srozuměvše, poněvadž skrze svrchupsané městečko od Pasova stezka jest,2) kterúžto saumaři, sem do země i také ven z země potřeby nosiec, v něm odpočinutie mievají, ješto obyvatelé téhož městečka, ovsa a jiných potřeb pro hosty potřebujíc, kdyby trhu u nich nebylo, že by obojích tak dobře obyvatelé jakožto hosté skrze to v obchodních [!I a živnostech svých nedosta- tek trpěti musili, protož rozmyslem dobře rozváženým k tomu jsme povolenie naše dali a mocí listu tohoto dáváme, aby v svrchupsaným městečku našem každý týden trh býval, zejména v pondělí, tu aby lidé mohli prodávati i kupo- vati, což by jim potřebí bylo. Také jsú nás při tom svrchudotčení rychtář a konšelé jménem všie obce městečka našeho Volar prosili, což se lesuov a pas- tev neb pastvišť dotýče, kterýchž jsú vždycky užívali, abychme je v tom milo- stivě opatřili. I znajíc my to a tomu rozumějíc, že oni bez těch věcí živnosti své mieti nemohú, k tomu jsme jim jakožto poddaným našiem dědičným naše povolenie dali a tiemto listem dáváme, aby lesuov okolo toho městečka příle- žících oni i všeckni jich budúcí buďto ku palivu nebo k stavenie3) k svým vlastním potřebám na věčnost užívati mohli svobodně beze všech úplatkuov, též také pastev neb pastvišť aby užívali tak, jakožto jsú prve spravedlivě uží- vali od starodávna bez zmatku všelikterakého. Tomu na pevnost a na svědo- mie pečeť naši vlastní větší rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narození syna Božieho tisícího pětistého šestého, v úterý po neděli Květné. Originál jest nezvěstný, znění jest však zapsáno v „Codex Rosenbergicus“ (archiv Národního musea v Praze, rkp. č. 278), fol. 56 v. 1) V. výše pozn. 1 při listině ze dne 17. června 1505 (č. 705). 2) O této tak zv. „Prachatické“ nebo „Pasovské stezce“ srv. H. Jireček, O starých cestách z Čech a z Moravy do zemí sousedních. Čas. musea král. Čes. XXX. 1856, sešit III., str. 120. 3) Ve Volarech se zachovalo až po dnešní dobu mnoho dřevěných rázovitých stavení (Fr. Mareš—A. Sedláček, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese prachatickém, v Praze 1913, str. 369—370). Volary jsou čtvrté místo, které obdrželo týdenní trh od své vrchnosti, nikoliv od krále. Protože Rožmberkové udělili touto listinou svému městečku více milostí, podobá se volarské privilegium po slohové stránce spíše listině z 1. srpna 1498 pro Cetviny (výše č. 626) nežli pro Benešov nad Černou z 2. listopadu 1504 (výše č. 698) a pro Horní Dvořiště ze 17. prosince 1504 (výše č. 699). 97

Strana 98
715. 1506 duben 20. Broumov. Břevnovský opat Řehoř spolu s konventem svého kláštera i klášterů v Rajhra- dě, Broumově a Polici nad Metují prodávají polickým měštanům odúmrtní právo za 90 kop míš. Každý může statek dát i poručit svým příbuzným nebo dětem, ženě, kostelům, klášteru polickému nebo městečku na opravování cest, ale poru- čenství musí být řádně provedeno před rychtářem nebo přede dvěma konšely nebo přede dvěma sousedy. Zemře-li kdo bez poslední vůle, statek spadne na ženu, na děti nebo na nejbližšího příbuzného; nebylo-li by přirozených dědiců, připadne majetek městečku. Sirotci nebudou bráni od vrchnosti nebo jejích úředníků, ale chtějí-li sloužit, mají přednostně sloužit u své vrchnosti, a to za peníze. My Rehoř, Božím smilováním opat břevnovský,1) kněz Michal probošt,2) kněz Jakub, probošt rajhradský, kněz Blažek převor, kněz Štěpán, probošt polický, kněz Zigmund, probošt brounovský, kněz Jakub převor i veškeren konvent těch klášterův vyznáváme tímto listem všem vůbec, kdož jej uzří neb čtouc slyšeti budou, že jsou před nás předstoupili věrní naši milí, opatrní měš- ťané městečka našeho Police, snažnou prozbou prosíce nás, abychom jim tu milost učinili a odoumrti jim prodati ráčili, kteréžto odoumrti na nás i na kláš- ter náš od starodávna spravedlivě spadaly jsou, předkládajíc, že náš v tom i jejich užitek nemalý bude.3) My svrchupsaný opat i konvent, zhlédše na tako- vou jejich pokornou prozbu, aby se tím lépe poddaní živiti mohli a lepšiti, svolili jsme jim k tomu skoupení těch odoumrtí a mocí tohoto listu svolujem a za to jsme od nich vzali devadesáte kop míšeňských, a slibujem jim tímto naším listem již více na takové odúmrti nesahati a nic bráti, než aby jeden každý, chudý i bohatý, statek svůj mohovitý i nemohovitý mohl dáti i poručiti buďto za svého zdraví, živnosti aneb na smrtedlné posteli, komužkolivěk se jemu zdá, svým přátelům neb dětem buď ženě neb kostelům aneb klášteru našemu polickému neb k městečku tomu neb k cestám opravování; než což poručenství mají řádně opatřiti před rychtářem nynějším i budoucím neb před dvěma konšely neb přede dvěma sousedy usedlými. Pakli by kterého Pán Buoh vnáhle smrti neuchoval, jehož Bůh každého uchovati rač, že by poručen- ství neučinil, tehdy statek jeho má spasti na ženu, na děti jeho aneb nejbližšího přítele. Pakli by přátel přirozených neměl, tehdy ten statek má spast na měs- tečko, ač by se v městečku přihodilo. A my svrchupsaný opat a konvent i bu- doucí naši nemáme více věčně k takovým odúmrti žádného práva nejmieti aniž jim v tom více sahati aniž jiným dopouštěti. A kdož by kolivěk měl sirod- ky, buďto malé neb velké, aby bezděk od nás brány nebyly ani od proboštův neb od jiných úředlníkův našich, leč by jich kdo chtěl jinde ujednati z peněz, aby sloužily buďto na našem gruntě nabo na jiného zboží, anebo chtěl kde jinde u někoho sloužiti dobrovolně, aby ty“) napřed sloužily u nás z našich peněz. Protož my nadepsaní opat a konvent nynější i budoucí slibujem tyto všeckny 98

Strana 99
věci popsaný zdržeti a v celosti zachovati věrně a právě. Tomu na svědomí my opat a konvent svrchupsaní své jsme pečetě k tomuto listu přivěsiti kázali. Jenž jest dán a psán na klášteře v Brounově ten pondělí před svatým Jiřím léta Božího 1506. Známo z potvrzení polických privilegií, vydaného dne 29. června 1661 břevnovským opatem Augustinem (v archivu města Police n. M.). a) V potvrzení z r. 1661 „abyt i“. 1) Opatem zvolen 6. ledna 1506 (M. Ziegelbauer l. c., str. 70; W. W. Tomek, Dějepis města Prahy IX., str. 137). 2) W. W. Tomek tamže str. 348. 3) Ve formulářové sbírce „Summa cancellariae“ (vydal F. Tadra v Historickém archivu, č. 6, v Praze 1895), jest na str. 192, č. CCCXXX V. otištěna listina císaře Karla IV. z 19. září 1372, jíž uděluje Polici právo odúmrtné a volného odkazu, ale v pozdějších potvr- zeních polických privilegií se tato listina nenajde. Poličtí obdrželi toto právo vskutku až r. 1506, a to od své vrchnosti. Privilegium ze „Summa cacnellariae“ se týká nepochybně královského města Písku, které leželo také v obvodu práva Starého Města pražského a které takovou listinu obdrželo, jest však dnes ztracena (J. Čelakovský, Codex II., č. 482, str. 662). Dne 19. září 1372 vydal totiž Karel IV. řadu listin stejného znění i obsahu, ale jen pro královská města (J. Čelakovský l. c., č. 466 a d.). 716. 1506 duben 22. Mikuláš z Kozího potvrzuje městečku Jistebnici listinu pánů z Kozího ze dne 29. května 1480 (výše č. 478) a ustanovuje, že zemře-li kdo z městečka nebo ze čtyř blízkých mlýnů bez poslední vůle a nezanechá příbuzných na jistebnickém panství, připadne pozůstalý statek obci a ta jej může obrátit k záduší, na obecné dobré nebo komu by se jí zdálo. Já Mikuláš Kozský z Kozího a na Jistebnici oznamuji tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří anebo čtoucí uslyší, že předstoupili jsou přede mě opatrní rychtář, konšelé i všecka obec městečka mého dědičného Jistebnice, věrní jmilí moji, žádajíce mě, abych jim list od dobré paměti Markvarta a pana Zdebora, bratruov vlastních, strejcuov mých jmilých, a pana Ctibora, otce mého, a pana Jana, strejce nadepsaných bratří, na vysazení a osvobození témuž městečku daný, z milosti své potvrdil a upevnil, kterýžto list slovo od slova tuto se vypisuje takto: My Markvart, Zdebor a Ctibor vlastní bratří z Kozího etc. (Následuje listina ze dne 29. května 1480; výše č. 478). A já svrchu psaný Miku- láš z Kozího k takovým jich snažným prosbám jsa nakloněn, s dobrým rozmys- lem i radou přátel mých, jakožto pán jich dědičný jich dobře jmiluje, mocí svou nadepsaný list potvrdil jsem ve všech kusích, které jsou v něm položené, a mocí listu tohoto potvrzuji a upravuji, chtě tomu, aby list ten pevný a nerušitedlný ve všech kusích v něm položených věčně byl a trval. Toto pak já již psaný Mikuláš z Kozího nadepsanému městečku Jistebnici i v něm měšťanuom, mu- 99

Strana 100
žuom i ženám, i všem obyvateluom i těm čtyrem mlejnuom, v listě vejš polo- ženým, z své vlastní milosti přidávám na časy věčné, jestliže by kdokoliv v měs- tečku již psaném, buďto muž nebo žena, aneb kdokolivěk z obyvateluov anebo v těch čtyrech mlejnech nahoře psaných umřel bez rozkázání, nemaje přátel na panství mém nyní přináležejícím k Jistebnici, i takového každého člověka statek moho-i nemohovitý aby připadl na rychtáře, konšely i na všecku obec městečka Jistebnice a ne na mě ani na pány jich budúcí, a oni ten statek aby obrátili na záduší buďto na obecní dobré, anebo kamž by se jim z jednostejné vuole všechněm té obci líbilo a zdálo, bez mé při tom i dědicuov a budúcích mých a taky pánuov budúcích téhož města všelijaké překážky. Toho na potvrzení a pro lepší jistotu já již psaný Mikuláš z Kozího svou vlastní a přirozenou pečeť dobrovolně s jistým svědomím dal jsem k listu tomuto přivěsiti a pro lepší svědomí prosil jsem urozených vladyk, pana Jana Malovce z Pacova a na Bo- rotině, pana Jana z Nemyšle seděním tudíž, pana Petra z Doudleb na Lhotě, pana Slavibora z Tisový a v Oudini, že jsou podle mne k listu tomuto na svědo- mí pečeti své přirozené dali přivěsiti. Jenž dán ve středu před svatým Jiřím léta od narození syna Božieho pětistého šestého. Pergamenový originál, značně poškozený a plátnem podlepený, v archivu města Jistebnice; k listině jest přivěšena jenom pečet vydavatele, ostatní pečeti jsou ztraceny. — Pro nečitelnost originálu bylo použito konfirmace jistebnických privilegií, kterou vydal dne 12. října 1721 Filip Zaháňský (uloženo rovněž v městském archivu v Jistebnici). 717. 1506 listopad 11. Žleby. Jan z Janovic a na Žlebech potvrzuje Náchodským privilegia starších pánů města Náchoda i králů. Starší ustanovení, podle nichž Náchodští i ti, kteří s nimi šosují (Starý Náchod, Běloves, Roudný a dva dvorce), mohli volně odkazovat, komu chtěli, ale jen na panství, mění tak, že mohou nyní odkázati kterékoliv osobě do kteréhokoliv města, městečka nebo vsi; takové poručenství se musí stát přede dvěma konšely. Za výročního trhu o sv. Vítě a osm dní následujících berou polovinu cla na mostě a obracejí je k městu i obecním požitkům. Ve jméno Boží amen. Poněvadž všickni účinkové smrtedlných z paměti vycházejí a smrtí hynú, hodné jest, aby z opatření lidí nynějších ostavena byla památka k zprávě budúcím, protož já Jan z Janovic a na Žlebích1) známo činím tímto listem všem, kdož jej uzří anebo čtúc uslyší, že jsú předstúpili před mě opatrní purkmistr, konšelé a starší města Náchodu, věrní moji milí, a s pilností poníženými prozbami žádajíce, abych z obyčejné milosti svobod a od staro- dávna vysazených a obdařených jejich práv jim i jich budoucím potvrdil, obnovil a upevnil, kterýmiž jsou od předkův mých, pánův náchodských, z mi- losti obdařeni, jakož sem ty všecky jich listy viděl a před sebú měl: První list 100

Strana 101
s sedmi pečetmi visutými dobré paměti pána, pana Jetřicha z Janovic, kdež tím svým listem dává a město Náchod milostí daří i ty, kdož s tím městem trpí a šosují, totiž Starý Náchod, Bílejovec, Roudný a dva dvorce, aby ti, kdož děti nemají, mohli dva díly statku svého obraceti a dáti, komuž by se jim na témž zboží zdálo.2) Druhý list s pěti pečetmi osvíceného knížete a pána, pana Viktorina z Gunštátu a z Litic, kdež tím listem potvrzuje listu svrchupsaného pana Jetřicha.3) Třetí list se dvěma pečetmi osvícených knížat a pánův, pana Bočka a pana Viktorina bratří z Gunštátu, kterýž svědčí na třetí díl, který jest připadl na pány náchodské, aby s tím třetím dílem Náchodští i ti, kdož s nimi šosují, také mohli učiniti a jej obrátiti jako s jinýma dvěma díloma, od pana Jetřicha obdařenýma, a také na jiné panství jeho nevydávajíce.4) Čtvrtý list s jednú pečetí osvíceného knížete a pána, pana Jindřicha, kdež svědčí na ten rybník z milosti Náchodským daný, kterýž leží pod mým rybníkem, jenž slove Pilný.5) Pátý list téhož knížete Jindřicha s jednú pečetí, který odkazuje meze, pokud zdi a parkány měštané mají hraditi a opravovati.6) A šestým listem též kníže potvrzuje práv a milostí Náchodských.7) Item dva majestáty, jeden slavné paměti krále Jiřího a druhý nejjasnějšího knížete a pána, pana Vladisla- va, uherského, českého etc. krále, pána mého milostivého, kdež oba dva na jarmarky, na svatý Vít a na svatý Martin ukazují, jimiž jsou Náchodské obda- řiti ráčili.3) A já nahořepsaný Jan z Janovic na takové jich snažné prozby patře a je za slušné i za spravedlivé sobě váže, a poněvadž spravedlivě prosícím nemá odepříno býti, při těch všech právích, obdarováních a milostech mám a chci jako pán jich dědičný zachovati je a jim jich dáti užíti. Protož těch všech vej- sad a milostí ve všech těch listech zavřených pochvaluji, obnovuji a na věčné časy potvrzuji ve všech punktech, článcích a klauzulích, jakož slovo od slova v těch všech listech vejš dotčených se vypisuje, a tímto svým listem je pevním, tvrdím, tak aby při těch všech milostech a obdarováních, svobodách konečně Náchodští na věčné časy zachováni byli a obdrželi nepohnuté a neporušitedlné silnosti a pevnost. A jakož častopsaní Náchodští mají od urozeného pana Jet- řicha z Janovic v prvním listu, též také i od osvícených knížat, pana Bočka a pana Viktorina z Gunštátu v čtvrtým listu obdarování, aby statky své mohli odkazovati a poroučeti, komuž by se jim na témž zboží zdálo, ale na jiné panství jich nevydávajíce, ale já nadepsaný Jan z Janovic a na Žlebích, patře na věr- nost a poslušnou poddanost, kterou jsou Náchodští po vše časy k předkům mým, pánům náchodským, zachovávali a mně též také v tom se zachovávají a na věčné časy zachovati se mají, jakožto věrným a poddaným pánům svým příleží, nad to nade všecko a vejše touto zvláštní milostí, zvolí a svobodou Náchodské i ty, kdož s nimi šosují, to jest Starý Náchod, Bílejovec, Roudný a dva dvorce, daruji a tímto listem mocně dařím a za právo věčně uvodím, aby všickni obyvatelé města Náchoda i těch vsí vejš jmenovaných, nynější i potom- ně budoucí, i jeden každý zvláště mohli a moci budou svobodně volně statky své, buďto movité neb nemovité, málo nebo mnoho, odkazovati, poroučeti 101

Strana 102
a dávati buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli bez vejminky, komuž- koli budou chtíti, do kteréhokoli města, městečka anebo vsi, však tak, aby to takové poručenství, odkázání a dání, jenž slove kšaft, žádným jiným obyčejem nedálo se než před dvěma konšely téhož města přítomnýma podle starodávní zvyklosti, jakož toho řád a obyčej i v jiných městech královských jest.9) A to takové mé z milosti obdarování má býti a jest tak mocné, pevné, stálé a na časy věčné nepohnuté, jako by z deskami zemskými ode mne svrchupsaným obyva- telům bylo vloženo a zapsáno, a to bez mé, dědicův mých i všech potomně budoucích držitelův, pánův náchodských, všelijaké překážky. Také i tuto zvláštní milost ne z práva, ale z laskavého obdaření Náchodským činím a na budoucí věčné časy tímto listem mocně dávám, aby v jarmark, který o svatým Vítě mají, za osum dní pořád zběhlých polovici cla mého dědičného, kteréž na mostě bráno bude, sobě k městu brali a k obecním půžitkům je obracovali.10) A při těch všech milostech a obdarováních, svobodách mám a chci náchodské poddané své zachovati a k témuž dědice své i budoucí pány náchodské tímto listem zavazuji, aby při tom při všem nepohnutě zachováni a milostivě zůsta- veni byli. Tomu na svědomí pečeť mou vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu a pro širší stvrzení a pevnost prosil jsem urozeného pána, pana Vilíma z Per- štejna a na Helfenštejně, nejvyššího hofmistra království Českého,11) a uroze- ného a statečného rytíře pana Mikuláše Trčky z Lípy a z Lichtmburka a uroze- ných vladyk pana Beneše z Sedražic, pana Bavora z Hustiřan a na Neznašově, že jsou pečeti své dali přivěsiti podle mé k témužto listu. Jenž jest dán na Žlebích léta Pána Krista tisícího pětistého šestého v středu den svatého Martina. Zachováno ve vidimátu města Náchoda ze dne 16. července 1663, který jest uložen v městském archivu v Náchodě. 1) Minsterberský kníže Jindřich zastavil r. 1497 Náchod i jiné své statky Janovi mladšímu Špetlemu z Prudic a na Žlebech, a r. 1500 to vše synové knížete Jindřicha prodali témuž Špetlovi (A. Sedláček, Hrady V., str. 14). 2) Z 1. června 1392 (výše č. 142). 3) Z 22. prosince 1425 (výše č. 242). 4) Z 2. června 1459 (výše č. 338). 5) Tato listina jest ztracena. Jak město získalo „Plhovský“ neboli „Pilný“ rybník, není známo. (J. V. Hraše l. c., díl I., str. 451). Vydavatel listiny, minsterberský kníže Jindřich, vládl na Náchodě v letech 1472—1497 (A. Sedláček, Hrady V., str. 14). 6) Z 18. srpna 1496 (výše č. 594). 7) Ze 17. října 1474 (výše č. 432). 8) List krále Jiřího na výroční trh martinský ze dne 27. května 1458 (výše č. 333) a krále Vladislava na trh svatovítský z 13. května 1498 (výše č. 622). 3) V. na př. J. Čelakovský, Codex I., č. 87, str. 142—144, díl II., str. 1039 a d. (privilegia pražského arcibiskupa pro arcibiskupská města a městečka). 10) O mostu a clu na něm vybíraném srv. pozn. 7 při listině ze dne 2. června 1459 (výše č. 338). 11) Byl jím v letech 1488—1514 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). Otiskl J. V. Hraše l. c., str. 163—164. 102

Strana 103
718. 1506 prosinec 13. Albrecht z Kolovrat potvrzuje městu Krupce privilegia i všechna práva měst- ská a horní, zvláště majestát krále Vladislava II. Wir Albrecht von Kolowrath, herre zum Grawpen und auf Liebenstein, des kunigreichs zw Behem oberster canczler,1) bekennen fur uns, unser erben und nachkomen mit dieszem unserm brive gen allermenglich, das zu uns furko- men sind unser undirtane und lieb getrewen burgermeister, rate und gantze gemeine der stat und perges Grawpen und haben uns bezaiget und furgetragen eczliche ire begnodung, privilegien, freiheit und hantfesten, die sie von unsern vorfaren gnanter herschaft Grawpen und auch aus sunder bewilligung und gnediger bestatigung unsers gnedigisten hern, zu Hungern, Behem etc. kuni- gen2) erworben und auszbrochte haben, und alszo furder als iren erbhern diemutiglich ersuchten und sunderm vleis gebeten, inen so gnedig und gutig zu sein sie bei angezaigten begnodungen, altherkomenden freiheiten, rechten, gerechtigkeiten und redlichen guten gewonheiten gnediglich furan auch dorinne bleiben und besiczen lassen. Dorumben haben wir angesehen ir diemutige bete, die trewlichen, redlichen und czimlichen sein, auch mit betracht, das die gnan- ten burger und inwoner gnanten pergis Grawpen bei allen iren herschaften in gutem geruchte irer eren und trewen wol und freuvelich pehalden, des sie nichts minners bei uns zukunftig zu erhalden und erzaigen aller undirtunigkeit sein wollen, so haben wir demnach [gnanten]") burgern und ganczer gemeine der stat perges Grawpen alle ire angezaigte begnodung, freiheit, brive, hant- festen stat-und pergenrechtens, wie sie die alle und igliche in vorschreibung und sunder mit vorwilligung kuniglicher maiestat vorhanden haben und bisz- hero aus rechter ubung unt gewonheiten oder susten ander redlichen weiss besessen, erhalden und der gebraucht haben, iglicher aller iren meinungen, stucken, punckten und artickeln zugelassen und uf newes bekreftiget, bestati- get und confirmirt zu lassen, vornewen, bekreftigen, bestatigen und confirmi- ren ine die iczt und kunftig mit gutem rate hiemit wissentlich mit craft diczs brives hinfuro sich der aller, soferren domit wider unser oberkeit und der gerechtigkeit unser herschafte Grawpen nit gehandelt zu schaden und zu note sei, derer zu halden und gebrauchen mit zukunftigen iren nochkomelingen. Dabei wir si, unser erben und nachkomen hanthaben, schuczen und schirmen sollen und wollen trewlich und on gefard. Des zu urkund haben wir gnanter Albrecht herr von Colowrath diesen brif wissintlich mit unserm anhangendem aigen insigl bekreftigen und besigeln lassen. Der geben ist noch Cristi unsers hern geburt funfzehenhundert und im sechstem ioren am suntag der heiligin sand Lucie tag. 103

Strana 104
Pergamenový originál, v přeložení poškozený a podlepený a bez pečeti, v archivu města Krupky. — Na rubu: Confirmation Herrn Albrecht von Kolowrat. 1506. — No. 7. a) Otvor v pergamenu. 1) Těma XIII. z Koldic byl nucen pro peněžní nesnáze prodati r. 1504 Krupku Jindřichovi ze Šlejnic, vrchnímu maršálkovi v Míšni. Ale král spatřoval v tom rozšíření saského území, bránil vložení trhové smlouvy do desk zemských a tak s trhu sešlo. Ještě téhož roku 1504 Krupku však koupil od Těmy Albrecht z Kolovrat na Libštejně, nejvyšší kancléř království Českého (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 359). 2) Z 1. května 1502 (výše č. 668). 719. 1506 prosinec 18. Jindřichův Hradec. Jindřich z Hradce, nejvyšší purkrabí pražský, daruje obci a měštanům města Jindřichova Hradce dědičné grunty za Pleší horou, kde zřídili rybníky jménem Holub a Přibyl a chtějí založit rybník Srnec; z těchto rybníků nemusí vrchnosti nic platit, nýbrž užitek z nich mají obracet na opravu a k obecnému dobrému města a z nich činit řádný počet městu i vrchnosti. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice šťastně amen. Všeliká opatrná roz- vážnost v potřebných a užitečných věcech, vtipem a domyslem lidským zřízená a zpuosobená, v budúcích potomních časech chvalitebnú pověstí ozdobena bývá, když se ty věci jednají a puosobí, kteréž napřed čest a chválu pro hodnost svú a potom užitek nemalý v čas potřeby obecnímu dobrému přivodí. Poněvadž múdrému každému člověku potřebie jest a příslušie přítomné věci jednati opatrně a na budúcí pomnieti, aby v rozličných a nenadálých potřebách svých spuosobenú předešlú a zřízenú opatrností každým protivným příhodám a pří- stojící zkáze odepříti mohli, i protož my Jindřich z Hradce, najvyšší purg- hrabie pražský,1) oznamujem tímto listem všem vuobec, tak nynějším jako budúcím, na věčnú pamět, že jsú předstúpili před nás opatrní purgmistr, rychtář a konšelé i starší z obce města našeho Hradce, věrní naši milí, a vznesli jsú na nás jakožto na pána svého dědičného, kterak též město naše Hradec velmi malými a skrovnými duochody opatřeno jest, na kteréžto duochody též město naše tak, jakož by na ně slušelo a potřeba kázala, opatrovati se nemuože, a při tom prosíce nás prozbú velikú a pokornú, abychom jim některá jitra naše a grunty za Plešperkem2) dáti ráčili, že oni chtí tu rybník jeden větší a druhý malý k obci a k opravě téhož města našeho Hradce na svuoj náklad udělati, a předkládajíce nám mnohé nedostatky téhož města. My pak Jindřich z Hradce svrchupsaný, znajíce jich potřebné, slušné, hodné a spravedlivé prozby a na to potřebně myslíce, poněvadž my z dědici svými v tom městě a zámku seděnie a obydlé své máme, aby to město napřed ke cti nám a ku potřebě naší a potom všem obyvatelóm našim téhož města k ochraně a opravě, pokudž možné jest, duochody některými opatřeno bylo tak, aby se lépe, potřebněji a dostatečněji 104

Strana 105
opravovati mohlo, a také znajíc týchž měšťan našich i vší obce k sobě upřímú, věrnú a skušenú poddanost, že se ve všem k předkóm našim, tudíž i k nám věrně, právě a skutečně ve vší povolné poddanosti vždycky zachovávají a po- tom v budúcích časech že se též k dědicóm mým zachovati mají jakožto věrní a dědiční poddaní ku pánóm svým dědičným, z dobrým rozmyslem a s zdravú a rozváženú radú k tomu jsme svolili a mocí listu tohoto jakožto mocný a dě- dičný pán města toho i těch všech gruntuov k tomu přistupujem a svolujem a jim, purgmistru a rychtáři, konšelóm i vší obci, nynějším i budúcím, často- psaného našeho města Hradce na věčné budúcí časy ta jitra naše dědičná i ta miesta a grunty svrchupsané, na kterýchž jsú ten rybník, jménem Holub,3) udělali a nad ním rybníček, jménem Přibyl,4) kterýž jsme my jim z své zvláštnie milosti dali, puokudž jest naše vlastní dědicství, a pod Holubem rybníček, jméněm Srnec,5) kterýž dělati mají, dali jsme a dáváme dědičně tak, aby ty všecky rybníky, jitra i grunty mohli držeti a na ně vodou z těch rybníkuov topiti, puokudž najdále budú moci na dědicství našem. A tuto jim zvláštní mi- lost činíme, aby oni měšťané naši hradečtí, nynější i budúcí, žádného platu nám, dědicóm i budúcím našim z těch jiter, rybníčkuov a gruntuov našich nedávali ani dávati a platiti povinni byli nižádným obyčejem, než ten rybník veliký i menšie dva svrchupsaná s jitry a grunty drželi a požívali a ty všecky puožitky nikam jinam než na opravu města téhož a ku potřebě obecného dob- rého obracovali s vuolí a vědomím naším, dědicuov i budúcích našich, jakž by mohli najlépe a najužitečněji, bez všeliké naší, dědicuov i budúcích našich vše- liké svévolné překážky. Však tomuto chcem, aby on purgmistr, rychtář i konšelé nynější i budúcí města našeho Hradce povinni byli, a k tomu je tímto listem i budúcí jich zavazujem, z těch rybníkuov, luk a gruntuov svrchupsaných aby nám, dědicóm a budúcím našim i vší obci počet řádný a slušný učinili, co kam a nač jsú naložili aneb pro obecné dobré téhož města utratili, aby nám i vší obci téhož města to známo, zjevnie a vědomo bylo, že ti duochodové z těch rybní- kuov nikam jinam najsú obráceni než na opravu města tohoto a pro obecní dobré. Tomu na potvrzenie my Jindřich z Hradce svrchupsaný pečeť naši naj- větší rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. A pro lepší jistotu toho prosili jsme urozeného pána, pana Smila z Lichtnburka a z Bietova a na Vranově a urozených vladyk Štěpána z Počepic a Václava Špetli z Prudic, hajtmana našeho na Hradci,6) že jsú pečeti své podle nás k tomuto listu dali přivěsiti na svědomie, však jim, jich dědicóm a budúcím bez škody. Jenž jest dán a psán na Hradci léta Božího tisícího pětistého šestého v pátek před svatým Tomášem apoštolem. Pergamenový originál v archivu města Jindřichova Hradce, zn. I. A a 7; k listu jsou na pergamenových proužcích přivěšeny čtyři kulaté pečeti, z nichž poslední jest poškozena. — Na rubu: Na Holub, Srnec, Stříbrný. — N°. 15. — Anno 1506. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl jím v letech 1503—1507 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). 105

Strana 106
2) Pleší hora (Fr. Teplý l. c., I. 2., str. 137, pozn. 10). 3) V. tamže str. 137. 4) V. tamže. 5) V. tamže. 6) Tamže str. 157. Listina otištěna v Archivu Českém X., str. 432—433. 720. 1506 prosinec 21. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Zdeňka Lva z Rožmitálu a z Blatné, nej- vyššího sudího království Českého,1) obyvatelům jeho městečka Vilhartic dva jarmarky roční, však rozdielně, jeden jarmark ten den po svaté Maří Magdalény nazejtří hned potom přieští s vosmi dny pořád zběhlými a druhý jarmark ve čtvrtek po Všech svatých též s vosmi dny pořád zběhlými. — Dán na Budíně den svatého Tomáše, apoštola Božieho, léta Božieho tisícieho pětistého šes- tého a královstvie našich uherského sedmnáctého a českého třitcátého šestého. — Ad relacionem magnifici domini, domini Alberti de Colowrat et in Liebstein, supremi cancellarii regni Bohemie. Pergamenový originál, vlhkem a plísní silně poškozený, v okresním archivu v Klato- vech, pracoviště Sušice, přivěšená pečet schází. — Na rubu: Rta. 1) Byl jim v letech 1504—1507 (Dílo Fr. Palackého I., str, 361).—Po Menhartovi vládl Velharticemi jeho syn Oldřich z Hradce. Po jeho smrti 1453 spravoval podle jeho poslední vůle pozůstalý majetek Zdeněk ze Šternberka jménem sirotků po Janovi z Hradce. Hospodařil však špatně a prodal Velhartice s Horaždovicemi Děpoltovi z Ryzmberka. Po něm je drželi jeho synové Vilém a Půta, od nichž je získal — neznámo jakým způsobem — Zdeněk Lev z Rožmitálu (A. Sedláček, Hrady XI., str. 114—115). 721. 1506 prosinec 27 (den sv. Jana apoštola). Budín. Král Vladislav dává na prosbu Kryštofa ze Švamberka jeho městečku Lestkovu týdenní trh každou středu. Originál nezvěstný; podle Sedláčkovy pozůstalosti (uložena v Historickém ústavu ČSAV) nalézal se v býv. Schwarzenberském, nyní Státním archivu v Třeboni, zn. II. 239, ale dnes tam není. 722. 1507 leden 10. Zikmund z Vartemberka dovoluje děčínským měštanům, že kdokoliv z nich se může vystěhovati, musí však svůj dům i grunt osaditi vhodným člověkem. Wir Sigmund von Wartembergk, herre zu Tetschin, des konigreichs Beh- men obirster schencke, der land und Sechsstedte in Obirlawsitz, Budissein, 106

Strana 107
Gorlitz, Zittaw etc. voit1), tuen kunt menniglichen und bekennen offentlich vor uns, unser erben und erbnemen und vor alle unser nachkömelinge, das vor uns erschienen und kommen sein unser lieben getrawen burgermeister und rad- man mitsambt der gantzen gemeine, arm und reich, unser stadt Tetschen und haben uns underricht, wie sie merglich und sere beswert, auch die lewte ire narunge anzurichten nicht belustiget weren von wegen des, wann einer sein narung andirswohe nötzlich und bequemlich vormergte, das sie von uns sich zu endsprechen vorhindert wern wurden, und uns mit gantzem demutigem vleis underteniglich gbeten, das wir en aus besondern gnaden und einem itzli- chen undir in, in sonderheid der sich under uns in unser stadt Tetschen zu nehren nicht wuste und seiner narung bests andirswo erkennte, diese gnad und freiheit gben wolden, wo er sein haus und hof, erbe und gueter mit einem töglichn manne besetzte und sich von uns, unsern erben und nochkumelingen umb den abzogk, wie gwönlich, leidlich und billich seie, vortruege, das wir ein an alle weiter vorhinderunge und weigerunge von uns, wuehin in das recht und bequeme und eben sein wurde, zihen wolden lassen und denselben, so ers bgern wurde, mit einem tuchtigen abzogs- und forderungsbrief vorsehn. Als haben wir angesehn der gmelten unser lieben getrawen gantz demutige und vlei- sige bete, domit betracht getrawe, vorpflichte und anehme dienste, so sie uns und unsern vorfarn uftmols gtrawlich und nutzlich gtan, hinforder wol tun sollen und mögen, auch sonderlich angesehn, das nimands seine besserung entzogen ader vorhindert möcht werden, und haben aus zeitigem rad und wol- betrachten mute denselbigen unsern lieben getrawen burgermeister und rad- mann mitsambt der gantzen gemeinden, arm und reich, und allen einwonern unser stadt Tetschen dise sondirliche gnode, freiheit und privilegium zusagen und vorheischn lassen vor dem nesten ehdinge durch unseren howbtmann Servacium Schindel in kegenwertigkait arm und reich, wo einer adir mehr, weliche di wehrn adir zu welicher zeit das geschege, die ire narunge zu Tetschen under uns zu haben nicht wosten, und wann sie ire heuser, höfe, erbe und gueter mit einem töglichen manne besetzten und sich mit uns, unsern erben und allen unsern nochkömelingen umb den abzogk, wie gewönlich, leidlich und billich seie, vortragen, so sollen sie an alle weiter vorhinderung und weigerunge von uns, wohin an das recht eben und bequeme sein wurde, ziehn von uns und unsern erben und nochkömelingen gantz weiter ungeirret und allen den, so von uns zihen werden, woe sie uns ader unsere erben und noch- komenden anlangen und bitten werden, sollen sie mit einem woltüchtigen abzugs -und forderungsbrief vorsehen werden. Und geben den gmelten unsern lieben getrewen unserer stadt Tetschen dieselbige obingmelte sondirlich gnade, freiheid und privilegium, inmossen wir an das vor ehdinge in gegenwertigkeit arm und reich haben zusagen und vorheischen lassen und wollen, das an dise gnade, freiheit und privilegium von uns, unsern erben und allen unsern noch- komenden nun und zu ewigen gzeiten an alle weiter beswerunge gantcz, 107

Strana 108
gestragks, veste, gtrewlich und unvorbröchlich ghalden sol werden als hiemit und in craft dis unsers brives. Zu urkund und waren bekentnis haben wir obgnanter Sigmund von Wartmbergk etc. unser angborn insigel unden an disem brif wissentlich hengen lassen und die erbarn woltuchtigen unser lieben gtrawn und diener Servacium Schindel, diezeit unser houbtman zu Tetschen, Sigmund von Weisenbach zu Wolfersdorf und Georgen von Schonfeldt zu Marckersdorf gsessen gbeten zu bekentnus ire sigel auch an disem brif zu hengen. Der gegben ist noch Cristi gburt unsirs hern in funfezenhundirten und sibenden jor den sontak noch Trium regum. Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině byly na pergamenových proužcích přivěšeny čtyři pečeti, z nichž je zachována toliko třetí z vosku černé barvy, ostatni ztraceny. — Na rubu: Her Sigmund von Wartenbergk uber die Losgebung. No. 11. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 29. září 1480 (výše č. 481). — Nejvyšším číš- níkem byl od r. 1487 a hornolužickým fojtem od r. 1490 (Dílo Fr. Palackého I., str. 364. — Ottův slovník naučný XXVI., str. 438). 723. 1507 leden 18. Budín. Král Vladislav dovoluje Třebenickým na žádost jejich zástavního pána Viléma z Ilburka vybírat clo na zemské silnici. Měšťané musí za to opravovat tuto silnici a stavět město, které začal opravovat Vilém z Ilburka, ale nestačil. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, jakož urozený Vilém z Ilburka na Rono- vě,1) věrný náš milý, počal jest městečko své Třebenice, kteréž od nás a před- kuov našich, králuov českých, s jeho příslušenstviem v jistých sumách a zá- pisiech má a držie, znamenitě opravovati a stavěti, ale poněvadž takového stavění a opravování sám bez zvláštní milosti naší tomu dosti učiniti a dokonati nemuož, prošeni jsme jménem téhož Viléma snažnými prozbami, poněvadž tu sklad veliký všelijakého obilé jako v kterém městě toho kraje Litoměřického jest a silnice tudy zemská, kteráž na některých miestech opravy potřebuje. kudy by lidé a formané, přes svět pracujiece, tiem snáze projeti mohli, jde, abychme obyvatelóm městečka toho z milosti naší clo dáti a znovu vysaditi ráčili tak, aby čiem městečko stavěti i také nač silnici vopravovati jměli. K jehožto slušné žádosti milostivě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich milých mocí královskú v Čechách dali jsme a z štědroty naší královské znovu vysadili obyvatelóm svrchupsaného městečka Třebenic clo neboližto mýto a listem tiemto dáváme a znovu vysazujeme tak, aby je v témž městečku a na silnici téhož městečka obyvatelé městečka toho nynějšie i budúcí již v časiech budúciech věčných brali, užievali a bráti a užievati moc jměli podle 108

Strana 109
toho zpuosobu ze všech věcí, jakž jse tuto v listu jmenuje a námi zřiezeno jest: Najprve od každého sudu vína puol groše českého, od těžkého vozu náklad- nieho, buď čímžkoli, jeden groš český, od vozu prázdného s každého koně puol penieze českého. Item od příhonného dobytka, totižto od koní, voluov, krav, od každého skotu jeden peniez český a od drobného dobytka, jakožto od ovec a sviní z každého po haléři českém. Kteréhožto cla aby častodotčení obyvatelé městečka Třebenic nynější i budúcí sobě hájili a bránili, ktož by jim je projeti chtěl aneb svévolně platiti nechtěl, tiem vším zpuosobem a právem, jako jiná městečka královstvie Českého cla svá od nás neb předkuov našich, králuov českých, od starodávna vysazená majiece, obhajují a brání bez našie, budúciech našich, králuov Českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky, přikazujiece všem úředníkóm a poddaným královstvie našeho Českého, nynějšiem i budú- cím, věrným našim milým, abyste vybierání a užievání toho cla častořečeným obyvatelóm třebenickým, nynějšiem ani budúcím, žádné překážky nečinili ani komu činiti dopúštěli pod uvarování hněvu a zvláštní nemilosti naší i budúciech našich, králuov českých. Však proto chcme, aby toto naše dání a znovuvysazení cla toho jednomu každému bylo bez újmy na jeho spravedl- nosti. Také tomu chcme, když by to městečko od těch osob duchovniech, kterýmž výplata na něm spravedlivě příslušie,2) zase vyplaceno bylo, aby při té milosti naší, jakž jse svrchu píše, zachováni byli v časiech budúciech věčně též, jako za držení svrchupsaného Viléma. Tomu na svědomí pečeť naši královskú přivěsiti jsme kázali k listu tomuto. Dán na Budíně v pondělí po svatém Antoni léta Božieho tisícieho pětistého sedmého a královstvie našich uherského sedmnáctého a českého třitcátého šestého. Ad relacionem magnifici domini, domini Alberti de Colowrat et Lybstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. Zachováno ve vidimátu města Litoměřic z 12. září 1578 (SUA v Praze SM P 106 T 21) a v konfirmaci třebenických privilegií z 21, října 1652, uložené v městském archivu v Třebenicích. 1) Asi kolem r. 1460 vyplatil Třebenice od Kaplířů Vilém z Ilburka (A. Sedláček, Děje Třebenic, str. 10). 2) Vzmáhající se blahobyt Třebenických způsobil, že původní jejich držitel, tj. klášter sv. Jiří na hradě pražském, nechtěl se jich přece úplně zříci (A. Sedláček, Děje Třebenic, str. 12). 724. 1507 leden 18. Budín. Král Vladislav dává na prosbu Viléma z Ilburka městečku Třebenicím na místě jarmarku, který obdrželi 5. října 1423 od krále Zikmunda na den sv. Ducha (výše č. 233), jiné dva jarmarky, a to jeden na den sv. Maří Magdaleny a druhý na den sv. Šimona a Judy, vždy s osmi dny následujícími. 109

Strana 110
My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, že jsme prošeni jménem urozeného Viléma z Ilburgka na Ronově,1) věrného našeho milého, jakož obyvatelé městečka jeho Třebenic, kteréž v jistých sumách a zápisiech předkuov našich, králuov českých, drží,2) obdařeni jsú jedním jarmarkem, někdy skrze naj- jasnější knieže, pana Zigmunda, krále římského a českého, předka našeho slavné paměti, kteréhož sú ročně užívali na den svatého Ducha,3) abychme témuž městečku jeho Třebenicím a obyvatelóm jeho místo toho jiné dva jarmarky roční na jiné časy dáti ráčili. K jehožto žádosti pro služby jeho, kteréž nám činil, činí a činiti má, jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách dali jsme témuž městečku Třebe- nicuom a obyvatelóm jeho nynějším i budoucím místo toho jarmarku, kteréhož jsú prve užívali, a listem tiemto dáváme jiné dva jarmarky roční, však rozdiel- ně, jeden jarmark na den svaté Máří Magdaleny s vosmi dny pořád zběhlými a druhý jarmark na svatého Šimoniše a Judu též s vosmi dny pořád zběhlými, kteréžto jarmarky na ty časy jmenovité svrchupsaní obyvatelé městečka Třebenic, nynější i budúcí, držeti mají a moci budú a jich požievati tak a tiem obyčejem, jakožto jiná městečka v královstvie našem Českém svých jarmar- kuov požievají buď z práva neb z obyčeje, a to bez naší, budúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky, přikazujiece všem úředníkóm a poddaným našim královstvie našeho Českého, nynějšíem i budúcím, věrným našim milým, abyste obyvatelóm nadepsaného městečka Třebenic, nynějším ani budúcím, v užievání těch dvú jarmarkuov nepřekáželi ani komu překážeti dopúštěli nyní i v budúciech časiech pod uvarování hněvu našeho i budúciech našich, králuov českých. Tomu na svědomí pečeť naši královskú přivěsiti jsme kázali k listu tomuto. Dán na Budíně v pondělí po svatém Antoni léta Božieho tisícieho pětistého sedmého a královstvie našich uherského sedmnáctého a českého třitcátého šestého. Ad relacionem magnifici domini, domini Alberti de Colowrat et Lybstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. Zachováno pouze ve vidimátu města Litoměřic z 12. září 1578 (SUA v Praze SMP 106 T 21) a v potvrzení třebenických privilegií z 21. října 1652, uloženém v archivu města Třebenic. 1 O něm A. Sedláček, Děje Třebenic, str. 10. 2 Tamže, str. 10. 3 Privilegiem z 5. října 1423 (výše č. 233). 725. 1507 leden 19. Budín. Král Vladislav potvrzuje na prosbu Lorence Glace ze Starého Dvora a na Červeném Hrádku jeho městečku Borku (= Jirkovu) všechna dosavadní privi- 110

Strana 111
legia a přidává další: výroční trh na den sv. Jiljí s osmi dny následujícími; týdenní trh se překládá se středy na pátek; protože městečko leží při míšeňské hranici, král činí milost, aby obyvatelé mohli městečko ohradit. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tímto všem, že jsme zpraveni jménem slovutného Lorencze Glacze z Starého Dvoru na Červeném Hrádku,1) věrného našeho milého, jakož má a držie městečko, řečenému [!] Borek, pod Červeným Hrád- kem ležície, s jeho příslušenstviem, kteréž městečko podle listuov starých seznání viece nežli ode sta a dvatcieti let za městečko se vyznává, jakož se to pak i v listech starých, když se to městečko prodávalo, kteříž ještě před rukama jsú,2) nalézá a v jistotě nachází, kdež také slavné paměti najjasnějšie knieže, pan Ladislav, uherský a český král, ujec náš milý, předek náš, témuž městečku některé milosti a svobody přidati jest ráčil tak, jakož týž list to v sobě všecko šieře držie a zavierá,3) kterýchžto milostí, práv a zvyklostí též jako jiná městečka v královstvie Českém užievali jsú a podnes užievají, jedné že jim listové na to výsadní válkami a jinými nebezpečnými běhy, kteříž jsú se před časem v tom královstvie dáli, zhynuli a potraceni jsú. I prošeni jsme jménem téhož Lorencze snažnými prosbami, abychme pro budúcí paměť výsady téhož městečka jeho Borku potvrditi a obyvatele jeho při těch při všech starodávniech zvyklostech a milostech, kterýchž jsú až do toho času užievali a užievají, milostivě zuostaviti a při tom některé další milosti učiniti ráčili. K jehožto snažným prosbám milostivě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách toho všeho, což jsú v držení a užieváni od starodávna byli, i také listu krále Ladislava, ujce a předka našeho milého, jim nadepsaným obyvatelóm borským potvrdili jsme a listem tímto potvrzujem ve všem jeho znění a položení, v punktiech, klau- zuliech a artikuliech tak, jako by tuto slovo od slova v tento náš list vepsán byl, a též obyvatele častořečené při starodávní výsadě i také při těch svo- bodách, milostech a zvyklostech, kterýchž jsú až do toho času užievali a užie- vají, milostivě zuostavili jsme a zuostavujem tak, aby těch v časiech budúciech na věčnost užievali a užievati mohli, jako jiná městečka v králostvie Českém od nás neb předkuov našich, králuov českých, vysazena jsúce, svých práv, svobod a zvyklostí užievají, a to vše ne jako by takové obdarování tepruv od nás jměli než jakožto staré městečko od předkuov našich před mnoha lety za městečko vyzdvižené, bez naší, budúciech našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Chtiece je z štědroty a z milosti naší při tom dále opatřiti, tyto jsme témuž městečku Borku a obyvatelóm jeho další milosti učinili a listem tímto činíme: Najprve dávajiece a puojčujiece jim jarmark roční na den svatého Jiljí s vosmi dny pořád zběhlými, kteréhož aby tíž obyvatelé městečka Borku, nynější i budúcí, v časiech budúciech věčných III

Strana 112
užievali a užievati moc jměli tím vším obyčejem a právem, jako jiná městečka v královstvie Českém svých jarmarkuov ročních buď z práva neb z obyčeje užievají, bez umenšení. Druhé také tuto jim činíme milost, jakož tíž obyvatelé městečka Borku obdařeni jsú listem krále Ladislava slavné paměti, předka a ujce našeho milého, kterýmž jim trh téhodní k užievání na každú středu vedle téhož listu znění dáti ráčil, ten jsme jim k žádosti téhož Lorencze svrchu- dotčeného z některých hodných a slušných příčin změnili a k užievání na den páteční převedli a přeložili a tímto listem převodíme a překládáme tak, aby toho trhu téhodnieho v časiech budúciech věčných žádného jiného dne v témdni nežli na den páteční užievali tak a vedle toho, jako jiná městečka svých trhuov téhodních v tomto královstvie Českém užievají. Kdež při tom při všem hlediece na to, že to městečko Borek blízko k pomezí příleží míšeň- ském[!], chtiece, aby obyvatelé v něm tím bezpečněji a volněji přebývati mohli, tuto jim milost činíme, aby častořečené městečko Borek buď nyní nebo v časiech budúciech dělati a je hraditi mohli zdmi, věžmi, baštami, branami, přiekopy, valy anebo ploty i jinými braněmi, kteréž by buď k pevnosti, ozdobě aneb bezpečenstvie příslušely, když se jim zdáti a líbiti bude. Také jim tuto zvláštní činíme milost, jestliže by tíž obyvatelé, nynější neb budúcí, městečka Borku buď pro chudobu neb jiný nedostatek svrchupsaných milostí, kteréž se v tomto listu jmenují a vypisují buď jedné z nich neb kterýchžkoli užievati nemohli, aby jim to k nižádné újmě ani ke škodě nebylo v časiech budúciech. Přikazujiece všem uředníkóm a poddaným našim královstvie Českého nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste též obyvatele častopsaného městečka Borku při těch při všech milostech našich nahoře i dole psaných jměli, drželi a neporušitedlně zachovali a jim v tom překážek žádných nečinili ani komu činiti dopúštěli pod uvarování hněvu a nemilosti naší i budúciech našich, králuov českých, však proto tyto milosti svrchupsané aby byly bez újmy jednomu každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši králov- skú přivěsiti jsme kázali k listu tomuto. Dán na Budíně v úterý po svatém Anto- ni léta Božieho tisícieho pětistého sedmého a královstvie našich uherského sedmnáctého a českého třitcátého šestého. Ad relacionem magnifici domini, domini Alberti de Colowrat et in Libstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. Pergamenový originál v archivu města Chomutova; přivěšená pečet je ztracena. — Na rubu: Rta. — Konig Wladislai Begnadung und K. Ladislai Bestettigung. A°. 1507. — Collatum et concordat, XVII. die Xbris Anno XCVII. ...Registrator. — N. 6. 1) V. pozn. 1 při listině z 18. října 1480 (výše č. 484). 2) Patrně listina z 5. ledna 1382, kterou prodává Otto z Bergova Těmovi z Koldic hrady Starý a Nový Žeberk, třetinu městečka Jirkova a j. v. (A. Haas, Archiv České koruny 5., str. 15, č. 20). 3) Ze dne 25. února 1455 (výše č. 321). 112

Strana 113
726. 1507 leden 20. Budín. Král Vladislav povyšuje na prosbu vladyky Zikmunda z Boršic a na Kle- canech jeho ves Klecany na městečko i s popravou a dovoluje, aby se tam usazovali i řemeslníci. Přidává trh týdenní každou středu a výroční na den sv. Jakuba apoštola s osmi následujícími dny, jakož i právo pečetiti zeleným voskem. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatcký, charvatský král, markrabě moravský, lucembeřské a slezské kníže a lužické markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že sme prošeni od urozeného vladyky Zik- munda z Boršic a na Klecanech,1) věrného našeho milého, abychom ze vsi jeho Klecan městečko udělati a vysaditi, při tom jeho některými dalšími milostmi obdařiti, totižto týhodním trhem a jarmarkem a ku pečetění zeleným voskem ráčili tak, aby se lépeji opravovati a živností svých hleděti mohli. Kteréžto prozbě nakloněni jsouce pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti má a povinen bude, čímž k sobě od nás milost naši náchylnější pozná, z dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí královskou v Čechách, z radou našich věrných milých vysadili jsme nadepsanou vsi Klecany za městečko a mocí listu tohoto vysazujem a vyzdvihujem i s popravou, chtíce tomu, aby obyvatelé jeho nynější i budoucí všech těch milostí užívali a užívati mohli a moc měli, kterýchž jiná městečka v království našem mají Českém, jich užívají a uživati mohou nyní i na budoucí časy, a k tomu aby se v něm všelijací řemeslníci osazovali a řemesla svá dělali a jich užívali a užívati mohli, jakožto řezníci, kováři, sladovníci, ševci, súkeníci, pekaři a jiní obchodníci. I chtíce tomu, aby se tím lépe a dostatečněji osazovati a živností svých hleděti mohli, tuto jsme jim také dali milost, obyvatelům jmenovaného městečka Klecan nynější[m] i budoucí m] učinili a tímto listem činíme, aby měli v témž městečku trh téhodní každou středu a při tom jarmark roční na den svatýho Jakuba apoštola Božího i z osmi dny pořád zběhlými, na kterýžto trh a jarmark mají a mohou vézti všecky a všelijaké potřeby trhové a tam je svobodně prodávati, též i kupovati, jako na svobodných jarmarcích a trzích kupují a prodávají. A také aby v potřebách svých a listech vosku zeleného požívati a jím pečetiti mohli.2) Kteréžto milosti svrchupsaní obyvatelé městečka častopsaného, nynější i budoucí, požívati mají a moci budou nyní i na budoucí časy mocně, a to bez naší i budoucích našich, králův českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce všem ouředníkům a poddaným našim království České- ho, nynějším i budoucím, našim věrným milým, abyste častopsané obyvatele městečka Klecan, nynější i budoucí, v těch ve všech milostech a potřebách a svobodách svrchupsaných měli a drželi a zachovávali beze všeho přerušení pod uvarováním hněvu a nemilosti naší i budoucích našich, králův českých. Však proto chceme, aby to dání a obdarování bylo bez újmy jednomu každému 113

Strana 114
na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou kázali sme přivěsiti k listu tomuto. Dán na Budíně den svatých Fabiána a Šebestiána léta Božího tisícího pětistého sedmého, království našich uherského sedum- náctého a českého třicátého pátého. Privilegium je známo z opisu v „Registrech urburních městys Klecan“ z r. 1629, fol. 3 —3v (SUA —PK zn. Klecany, č. i. 1). 1) Klecany se připomínají jako vladyčí sídlo od počátku 14. stol. Později se majitelé rychle střídali (byli to většinou pražští měštané), až kolem r. 1507 je koupil Zikmund Hromada z Boršic od Petra Pešinky z Trojanovic (A. Sedláček, Hrady X V., str. 273—274). 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 219. Otištěno v Archivu Českém XXVIII., str. 718—719. 727. 1507 květen 13. Budín. Král Vladislav potvrzuje na prosbu Zdeňka Lva z Rožmitálu a Jana ze Šelmberka, poručníků sirotka po Mikulášovi Zajíci z Hazmburka, jejich list ze 14. března 1506 [výše č. 711J. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že přistúpil jest před nás urozený Lev z Rožmitála a s Blatné, najvyšší purkrabie pražský,1) věrný náš milý, a vznesl jest na nás jménem urozeného Jana z Šelnberka a s Kosti, najvyššieho komor- níka královstvie Českého,2) věrného našeho milého, i také svým, jako jsú opatrni purgmistr, konšelé i všecka obec města Budyně od dávných let po- žievali práva maydburského,3) kteréžto právo v sobě zachovává a držie, že když se kdo ožení, jestliže mu ta žena umře, tehdy přítelé její, přijdúce odkudž- kolivěk, i poberú všecky věci, kteréž slušejí k té případnosti ženské, ješto slovú podle toho práva grod, a pakli také ženě umře muž, tehdy přidú přítelé jeho i poberú všecky věci, které tu najdú, což slušie k té případnosti mužské, ješto slove podle toho práva hav, kteréžto právo týž Jan a Lev znajiece, že jim a městu tomu k nemalé újmě a škodě jest, a také jsúce od týchž měštan snaž- nými prozbami za to žádáni a prošeni jakožto mocní poručníci [sirotka] uroze- ného někdy Mikuláše Zajíce z Haznburka, strýce svého,4) jim listem svým zdvihli a zrušili a je v té věci, kdož by na právu jich Budynských přestati a dosti jmieti nechtěl, ku právu Starého Města pražského poddali a vpojili jsú tak, jakož list jich, který na to od nich mají,5) to širšími slovy v sobě má a zavierá, prosíce nás při tom, abychom jim ten list a takové ustanovení jich, kteréž jsú o tom pro dobré města toho učinili, pro větší stálost a pevnost listem naším potvrditi ráčili. K jichžto žádosti milostivě nakloněni jsúce, s dobrým roz- myslem a naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách potvrdili jsme jim 114

Strana 115
toho listu a tiemto listem potvrzujem ve všem jeho znění a položení, v punk- tiech, klauzuliech a artikuliech tak, jako by tuto slovo od slova v tento náš list vložen a vepsán byl, bez umenšení, chtiece a ustanovujíce, aby se tíž měštané budynští již napotom v časiech budúciech věčných v té věci právem staroměstským, jakož ten list o tom ukazuje, zpravovali a zachovávali bez naší, budúciech našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomi pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v hod syna Božieho vstúpení na nebe léta Božieho tisícého pětistého sedmého, království našich uherského sedmnáctého a českého třidcátého šestého. Ad relacionem magnifici domini, domini Alberti de Colowrat et in Liebstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. Pergamenový originál v archivu města Budyně nad Ohří, k listině jest na bíločerve- ných hedvábných nitích přivěšena kulatá, z poloviny zničená znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Na právo P. — No. 3. — No. 9. (Fotografický snímek Histo- rického ústavu ČSAV.) 1) O něm v. pozn. 5 při listině ze dne 14. března 1506 (výše č. 711). 2) Tamže. 3) V. pozn. 3 při listině ze dne 14. března 1506 (výše č. 711). 4) Srv. tamže pozn. 5. 5) Ze dne 14. března 1506 (výše č. 711). Otiskl A. Janda l. c., str. 129; srv. též listiny ze dne 14. března 1506 (výše č. 711) a 28. června 1508 (níže č. 745). — Srv. též A. Haas, „Ženský nábytek“, str. 146. 728. 1507 květen 13. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Jana ze Šelmberka a z Kosti, nejvyššího komorníka království Českého, a Zdeňka Lva z Rožmitálu, nejvyššího purkrabího pražského, poručníků sirotka po někdy Mikulášovi Zajícovi z Hazmburka, městečku Libochovici pod Hazmburkem jarmark roční prvnie středu po provodě s vosmi dny pořád zběhlými a k tomu trh téhodní na každú středu. Dán na Budíně v hod syna Božieho nanebevstúpenie léta Božieho tisícého pětistého sedmého, království našich uherského sedmnáctého a českého třidcá- tého šestého. — Ad relacionem magnifici domini, domini Alberti de Colowrat et in Liebstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. Pergamenový originál v archivu města Libochovic; pečet, která byla přivěšena na červenobilých hedvábných nitích, jest ztracena. — Na rubu: Rta. — 4v. — Nro. 1mo. Listinu otiskl A. Koubek, Děje města Libochovic nad Ohří, str. 91—92. 115

Strana 116
729. 1507 květen 21. Budín. Král Vladislav povoluje Lanškrounským vybírati v obvodu jedné míle kolem města stejné clo a mýto, jako berou v městě. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že jest nám oznámeno a na nás vznešeno jménem opatrných purkmistra, konšel i vší obce města Landškrouna, věrných milých, jakož mají clo neboližto mejto, jim od předkův našich, králův českých, od starodávna dané a vysazené, kteréhož jsou v městě svém bez překážky užívali a užívají, než že okolo téhož města pokud a kterak daleko by je bráti a hájiti měli, na to žádné vejsady jisté, čím by to prokázati mohli, nemají, při tom prošeni jsouce s snažností pokornou prosbou, abychom týmž měšťanům o témž clu a mejtu, pokud by jeho okolo sebe hájiti a bráti měli, majestátem naším zvláštní vejsadu obdařiti a dáti ráčili. K jichžto prosbě a žádosti milostivě nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím, mocí králov- skou v Čechách a radou věrných našich takové jsme jim o témž clu a mejtu k vybírání a obhajování okolo téhož města zřízení a ustanovení učinili a listem tímto řídíme a ustanovujem, aby oni často dotčení měšťané landškrounští, nynější a budoucí, na věčné budoucí časy v míli okolo sebe a v polou míli, pokudž jse“) gruntové jich v jmenovitém okršlku v polou míli až do míle vztahují, takové clo neboližto mejto též jako v městě jich bráti a užívati a jeho též brániti a obhajovati mohli bez umenšení, jako jiná města království]“) Českého, takováž cla majíce okolo měst svých, [obha])jují a jich užívají, a to bez naší, budoucích [na]šich, králův českých, i jiných všech lidí vše- lijfaké]) překážky. Přikazujíce všem úředníkům a po[dda]o)ným našim království Českého, věrným našim [mi])lým, abysteb) častopsané měšťany při tomto na šem]) obdarování jměli, drželi a neporušitedlně zachovfali]) pod uvarováním hněvu a nemilosti naší a budou[cích]°) našich, králův českých, však proto chceme, a[byl) taková vejsada a ustanovení naše o témž cle blyla]) bez újmy jednomu každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou rozkrázali]e) jsme přivěsiti k listu tomuto. Dán na Bu]6)díně v pátek před svatým Urbanem léta Božího [til)sícího pětistého sedmého a království našich uher[ského]) sedumnáctého a českého třicátého šestého. Ad relationem magnifici domini, domini A[lberti]°) de Kolovrat et in Liebstein, supremi cancellarii regni Boëmiae. A. Inserováno v konfirmaci Karla VI. z 13. října 1739, uložené v archivu města Lanškrouna; B. Opis lanškrounských privilegií, č. 5. Originál nebyl r. 1948 nalezen. a) V opisu lanškrounských privilegií č. 5 jest „se“. b) Tamže „abyšte“. c) Ohořelý okraj sešitu. 116

Strana 117
730. 1507 květen 21. Budín. Král Vladislav povoluje na žádost Viléma z Pernštejna Pardubickým vybírat clo a mýto od každého, kdo by jel skrze město Pardubice anebo okolo přes most labský a jiné mosty; clo a mýto se vybírá z vozů kupeckých a forman- ských, z koní, ze zboží na jarmark vezeného, z vína, soli, koží, medu, oleje, herynků a jiného slaného zboží, z ořechů a ze všech jiných nákladů a dobytků, a to stejným způsobem jako v Chrudimi a jiných královských městech v Čechách. Pardubičtí jsou povinni za to udržovat v pořádku a opravovat cesty i mosty. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vzneseno od urozeného Viléma z Pernštejna, najvyššieho hofmistra královstvie Českého,1) věrného našeho milého, kterak by v městě Pardubicích nějaké clo a majto starodávné bylo, kteréhož ne tak jako v jiných městech v královstvie Českém požívati mohú, takže cest i mostu opravovati dobře nemohli,2) ješto skrz to znamenitú škodu nesli, jsúce snažnými prozbami od téhož Viléma žádáni, abychom v měs- tu Pardubicích clo a majto takové, jako v Chrudimi3) a v jiných městech na- ších v královstvie Českém jest, dáti a znovu vysaditi ráčili tak, aby tíž měšťané pardubští na to cesty opravovati i také mosty, ač by kde toho jaká potřeba byla, v některých miestech zdělati mohli. K jehožto žádosti a prozbě milostivě nakloněni jsúce pro mnohých služeb jeho nám povolnost, kteréž nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, s radú věr- ných našich mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a listem tiemto svolujeme, chtiece tomu i ustanovujíce, aby každý, kdož by skrz město Pardu- bice aneb okolo přes most labský a jiné mosty jeli a pracovali, majto aneboli clo z těch ze všech věcí dávali a platiti povinni byli beze vší odpornosti, totižto z vozuov kupeckých a formanských, s koní, s nákladuov, kteréž na jarmark vozí, pak s vína, soli, s koží, medu, oleje, herynkuov i s jiného slaného zboží a s vořechuov i ze všech jiných nákladuov a dobytkuov tak a tím vším obyče- jem, jako v již psaném městě Chrudimi a v jiných městech královstvie Českého dávají a berú, aby v témž městě Pardubicích brali a vybierati moc jměli nyní i na budúcí časy věčné. I poněvadž okolo téhož města cesty a mosty, ač by toho která potřeba kázala, tíž měšťané pardubští opravovari mají a povinni budú nyní i budúcně, chcem, aby nadepsaní měšťané pardubští nynější a budúcí, věrní naši milí, to clo jměli, drželi, vybírali a jeho obhajovali tím vším obyče- jem a právem, jako měšťané chrudimští4) a jiní obyvatelé královstvie Českého takové milosti a cla, od staradávna aneb znova vysazená majíce od předkuov našich, králuov českých, i také od nás, užívají, vybírají a obhajují bez naší, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky. Však 117

Strana 118
jestli by skrz Pardubice aneb přes most labský kupci a formané s všelijakými náklady nejeli, aby takového cla a majta povinni dávati nebyli, přikazujíce všem úředníkóm a poddaným královstvie Českého, věrným našim milým, abyste nadepsané měšťany města Pardubic nynější i budúcí při tom při všem, což jse v listu tomto píše, jměli, drželi a neporušidlně zachovali, žádných častojmenovaným měštanóm překážek nečiníce pod uvarováním hněvu a ne- milosti naší i budúcích našich, králuov českých. Však proto chcme, dání tohoto cla a znovavysazení aby jednomu každému bez újmy bylo na jeho spravedlnos- ti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú rozkázali jsme přivěsiti k listu tomu- to. Dán na Budíně v pátek před svatým Urbanem léta Buožieho tisícieho pěti- stého sedmého a království našich uherského sedmnáctého a českého třitcátého šestého. Ad relacionem magnifici domini, domini Alberti de Colovrat et in Liebstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. Pergamenový originál v archivu města Pardubic; pečet, která byla přivěšena na per- gamenovém proužku, chybí. — Na rubu: Rta. — List Vladislava stranu cla a majta vybírání od r. 1507. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Nejvyšším hofmistrem byl od r. 1488 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). 2) O tomto clu se mluví již v listině Karla IV. ze dne 19. srpna 1357 (v Pernštejnském kodexu, uloženém v archivu Národního musea v Praze; srv. Archiv Český XVI., str. 75—77), kterou císař daruje bratřím Arnoštovi, Bohoušovi a Smilovi, synům Arnošta z Hostyně, clo „super fluvio Albe penes opidum predictum in Pardubicz“. — Král Vladislav povolil listinou, danou dne 3. května 1494 v Levoči, Vilémovi z Pernštejna, nej- vyššímu hofmistru králoství Českého, postaviti most na místě přívozu pod pardubickou tvrzí; platiti se budou jen ty poplatky, které se platily z přívozu. (Pergamenový originál v archivu města Pardubic. — Otištěn v Archivu Českém XVI., str. 465.) 3) Na př. listina krále Vladislava z 18. ledna 1486 na právo vybírati clo v městských branách (J. Čelakovský, Codex III., č. 443, str. 757 a d.). 4) V. předchozí poznámku. Archiv Český XVII., str. 82. — J. Čelakovský, Codex III., str. 759. Srv. J. Sakař, Dějiny Pardubic, dílu I. část 1., str. 53, dílu II., část 1., str. 1. Úvodní a závěrečná část tohoto privilegia je téměř doslova shodná s listinami ze dne 21. května 1507 pro Strakonice (níže č. 731) a z 30. července 1507 pro Bystré (níže č. 734). 731. 1507 květen 21. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Jana ze Švamberka, nejvyššího mistra převorství řádu sv. Jana Jerusalémského v království Českém, strakonickým oby- vatelům clo a mýto pro všechny, kdo by jeli cestou na Strakonice, skrze ně nebo okolo městečka půl míle vzdálí. Měšťané musí za to opravovat cesty a mosty. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni jménem urozeného Jana 118

Strana 119
z Švamberka na Strakonicích, najvyššieho mistra převorstvie v královstvie Českém zákona svatého Jana Jerosolimitánského,1) věrného našeho milého, abychom měšťanóm jeho města Strakonic z milosti naší clo a majto dáti a znova vysaditi ráčili tak, aby svrchupsaní měšťané na to cesty i také mosty, ač by toho kde potřebie bylo, opravovati mohli. K jehožto prozbě a žádosti milostivě nakloněni jsúce pro služby jeho mnohé, věrné a pilné, které nám činil, činí a potom činiti má a povinen bude, čím nás k sobě náchylnějšieho pozná, s dob- rým rozmyslem, naším jistým vědomiem a s radú věrných našich milých mocí královskú v Čechách svolili sme k tomu a listem tiemto svolujeme, chtiece tomu i ustanovujíce, aby každý, kdož by tú cestú na městečka strakonicské, skrze ně neb okolo nich puol míle vzdáli jel aneb jeli a pracovali, majto neboli clo z těch ze všech věcí dole psaných podle spuosobu a zřiezení tohoto našeho dávali a platiti povinni byli: Najprve zbožie kupecského z centnéře jeden peníz český a forman, kterýž to zboži poveze, z koně jeden peníz český a s voje též peníz český. Item s soli, s obilí, aneb s čím by jiným jel neb jeli, s každého koně jeden peníz a s voje jeden peníz český. Item s láky, malvazí2) a sladkého pití jeden groš český. Item s fudru vína neb drajlinku3) jeden groš český, s polou- drejlince puol groše českého, s věrtele vína dva peníze česká, s koní, voluov, krav, kdyby tady hnali, s každého toho jeden peníz, s každého brava haléř český. Item s vlny s každého žoku4) dva peníze a s chmele tolikéž. Item s koží hovězích po jednom penízi, s drobných koží s desíti kož jeden peníz, s každé svini jeden peníz, vše český. I poněvadž okolo toho města Strakonic cesty a mosty, ač by toho potřeba kázala, tíž svrchupsaní měšťané opravovati mají a povinni budú nyní i budúcně, chcem, aby nadepsaní měšťané nyní i na budúcí časy věčně to clo jměli, drželi, vybírali a jeho obhajovali tím vším obyčejem a právem, jako jiní obyvatelé královstvie Českého, takové milosti a cla od sta- rodávna aneb znovu vysazená majíce od předkuov našich, králuov českých, i také od nás, užívají, vybírají a obhajují bez naší i všech jiných lidí všelijaké překážky. Přikazujíc všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého, věrným našim milým, abyste nadepsané měšťany strakonické, nynější i budúcí, při tom při všem, což se v listu tomto píše, jměli, drželi a neporušitedlně zacho- vali, žádných jim překážek nečiníce ani komu činiti dopouštějíce pod uvaro- vániem hněvu a nemilosti naší i budúcích našich, králuov českých. Však proto chcme, dání tohoto našeho cla a znovuvysazení aby jednomu každému bez újmy bylo na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú přivě- siti jsme rozkázali k listu tomuto. Dán na Budíně v pátek před svatým Urba- nem léta Božieho tisícieho pětistého sedmého a královstvie našich uherského sedmnáctého a českého třitcátého šestého. Ad relacionem magnifici domini, domini Alberti de Colowrat et Libstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. 119

Strana 120
Pergamenový originál v archivu města Strakonic; k listině jest přivěšena na perga- menovém proužku kulatá znaková a poškozená pečet z červeného vosku. — (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) V. pozn. I u listiny z 31. března 1488 (výše č. 537). 2) O nich srv. A. Sedláček, Paměti a doklady, str. 127. 3) Tamže str. 106. 4) Tamže str. 115. E. Ježek, Strakonicko II., str. 13—14. Ve znění lze postihnout stylistické shody s privilegií podobného obsahu (níže č. 734, 810 a 814, výče č. 730). 732. 1507 květen 27. Jetřich z Gutštejna uděluje městečku Jesenici, které vyhořelo, tyto svobody: purkmistr a konšelé mohou přijmouti do městečka každého, kdo se hodí vrchnosti a měšťanům, kdo chce, může z města odejíti, musí však osaditi grunt vhodným člo- věkem a zaplatiti groš purkmistru a konšelům; měštané dostávají od vrchnosti kus lesa, vrch Stráž, čihadla a právo honiti zajíce spolu se svobodnou pastvou dobytka kolem jesenických rybníků; odpouští se jim robota senná i při česání chmele; dostávají právo zřizovat si rybníky na svých polích, a to nejen každý z měšťanů, nýbrž i obec. Já Jetřichz Gutštejna a na Petršpurce1) známo činím listem tímto všemny- nějším i budoucím, že znamenavši záhubu a skázu poddaných svých, věrných milých Jesenice městečka, kteříž sou věrně a právě otce mého i mne se přidrželi, kterážto záhuba stala se od ohně na ten hod slavný ve[ljkonoční nyní minulý netoliko na statcích, na dobytku, ale i žalost nemalá, takže mnoho lidí, žen, děveček i dětí na ten hod uhořelo, i protož nahlédnouce na takovou velikou záhubu a žalost poddaných a dědičných svých milých, s radou pánův bratří i pánův a přátel mých milých, nechtě, aby pusto zůstalo, než zasy to městečko se zdělalo a se osadilo i rozmnožovalo k potěšení těm těm [!] lidem zahubeným a zůstalým, dal sem jim právo a svobody a mocí listu tohoto dávám tyto svobody, vejsady a práva, aby znajíce lásku a příchylnost mou, netoliko moji, ale i cizí se tu zase sobiti i osazovati mohli, znajíce takové svobody, aby Jesenice i jich dědici a budoucí i vši[chni] jich potomní těch práv a svobod užívali na věčné a budoucí časy beze vší mé i budoucích pánův všelijaké překážky: Item nejprve dávám tuto svobodu purkmistru a konšelům přijíti jednoho každého, kterýž by se pánu hodil a konšelům i vší obci. Komuž by se tu obydlí nelíbilo, osadě člověkem hodným a uruče ke třem soudům, dadouc purkmistru a konše- lům groš, aby se stěhoval, kam by se jemu zdlálo a líbilo. Item také jim přidávám ostatek lesu jahodného, pokud zákopy sou z dolu zdýli, to jim přidá- vám od těch luk, kteréž sou od Drahouše až do luk valeckých, a ten vrch, kterýž slove Stráž, čihadla a plavecko, též i zajíce aby sobě tu honiti mohli. Také 120

Strana 121
jim přidávám, aby dobytky své pásli svobodně okolo rybníkův jesenických, kde by voda nezatopila. Co se na Smrku luk sekání, hrabání i chmele česání dotýče, to jim na budoucí časy spouštím, aby těch robot nedělali. Item také jim přidávám, aby k ubci aneb jeden každý na svých polích rybníky dělati mohli a toho všeho užívati beze všech pánův budoucích překážky. Tomu všemu na svědomí, na zdržení i pro budoucí paměť já nadepsaný Jetřich jakožto pán jich dědičný pečeť svou vlastní sem rozkázal přivěsiti a pro širší ještě a lepší svědomí prosil sem urozených vladyk, Petra Chotka z Chockova a v Lezkách, Buriána z Vahanče a slovutné mnohovzáctné opatrnosti pana purkmistra a ra- dy městečka Žatce, aby pečetě své vedle mé přivěsili k tomuto listu. Jenž dán a psán léta od narození syna Božího 1507 ten čtvrtek po letnicích. Originál je ztracen, známo jen z opisu privilegií města Jesenice ze 17. stol. (varchivu téhož města). Jiný opis, rovněž na papíru, ale z 18. stol., v SA Třeboň, pracoviště Jindři- chův Hradec, zn. VAS Jesenice, s chybným textem. Německý překlad ve farní kronice jesenické. 1) Opis hradecký má Jindřich. — A. Sedláček, Hrady XVI., str. 345, uvádí sice, že po Buriánovi z Gutštejna vládl na Jesenici jeho syn Jindřich, ale listina z 29. září 1498 (výše č. 629) ukazuje spíše, že to byl Jindřichův bratr Jetřich, kterému patřila i Jesenice. 733. 1507 červenec 18. Albrecht z Leskovce dává obyvatelům města Kamenice nad Lípou list stejného znění jako páni Vlachen z Leskovce, Johanka z Boskovic a Jan z Leskovce v letech 1495—1499 ſvýše č. 618]. Přitom dává sirotkům své strany kamenické stejná práva, jako jim dali tito pánové. Pergamenový originál, který se podle A. Sedláčka choval v městském archivu kame- nickém, je nyní nezvěstný. 734. 1507 červenec 30. Budín. Král Vladislav dává obyvatelům městečka Bystrého právo vybírat clo a mýto ode všech lidí, kdož by jeli cestou na Bystré, skrze městečko nebo okolo něho. Za to musí Bysterští opravovat cesty a mosty okolo městečka. My Vladislav, z Boží milosti uherský a český král, oznamujeme tímto listem všem, že jest na nás vznesl urozený Jan z Boskovic a na Svojanově,1) věrný náš milý, abychom městečku Bystrýmu clo a mýto znovu dáti a vysaditi ráčili tak, aby oni, dědici i budoucí jejich cesty opravovati a také mosty, ač by toho jaká potřeba byla, v některých místech zdělati mohli. K jehožto žádosti 121

Strana 122
a prosbě milostivě nakloněni jsouce pro služby jeho mnohé, věrné a pilné, které nám činil, činí a potom činiti má a povinen bude, čímž nás k sobě náchylnějšího pána pozná, s dobrým rozmyslem naším a jistým vědomím rady našich věrných milých mocí královskou svolili jsme k tomu a listem tímto svolujeme, chtíce tomu, i ustanovujeme, aby každý, kdož by tou cestou na městečko jeli, buď zkrze něj anebo okolo něho, mejto neboližto clo z těch všech věcí dolepsaných podle nařízení a způsobu tohoto našeho dávati a platiti povinni byli: Nejprve z třicátku vína dva groše české, od každýho koně jeden peníz český, od vozu nákladního, buďto kupeckýho anebo povozného, tři groše české, od tuny he- rynků jeden peníz český, od velkýho dobytka po peniezi, od malého dobytka po půl peniezi českém, též od sudu piva jeden peníz český. Poněvadž tu okolo městečka Bystrýho cesty a mosty, ač by toho která potřeba kázala, tíž obyvate- lé opravovati mají“) a povinni jsou nyní i budoucně, aby nadepsaní obyvatelé toho městečka Bystrýho i dědici budoucí jejichb) to clo měli, drželi a vybírali a obhajovali tím vším obyčejem a právem, jako jiní obyvatelé tohoto králov- ství Českého takové milosti a cla od starodávna anebo znovu vysazené majíce od předkův našich, králův českých, užívají a vybírají bez naší i budoucích králův českých i všech jiných lidí překážky všelijaké. Přikazujíce pánům, vla- dykům, městům i jiným poddaným našeho království Českého, věrným našim milým, aby nadepsaným obyvatelům městečka toho Bystrýho, dědicům i bu- doucím*) při tom při všem, což v tomto listu, měli a neporušitedlně zachovali, žádných jim překážek nečiníce ani komu činiti dopouštějíce pod uvarováním hněvu a nemilosti naší i budoucích králů českých, však proto chceme, dání toho cla a znovuvysazení aby jednomu každýmu bez újmy bylo na spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k tomuto listu jsme pověsiti dáti káza- li. Dán na Budíně v pátek před svatým Petrem v okovech léta Božího 1507, království našich uherského sedmnáctého a českého třináctého.d) Ad relationem magnifici domini Alberti de Kolovrat." Znění listiny jest známo jen z pamětní knihy bysterského rodáka Ignáce Hejtmánka z let 1870—1883, ale bylo vzato patrně z originálu, dnes již ztraceného. — V pamětní knize bysterské fary jest na fol. 146—147 v. zapsána listina Ferdinanda III. ze dne 31. července 1651, v níž privilegium jest rovněž inserováno, ale s četnými různočteními, místy značně odlišnými; tím jest změněn obsah listiny natolik, jakoby právo vybírati clo a mýto patřilo vrchnosti, která za to musí opravovati cesty a mosty. Také vskutku po Bílé hoře si byster- ská vrchnost přisvojila tyto poplatky (srv. Dějiny Bystrého — v rukopisu — od Fr. Elčknera, část IV., str. 33). Pamětní kniha bysterské fary neobsahuje však zcela přesné údaje (v. závěrečnou poznámku při listině ze dne 22. srpna 1503; výše č. 686), a také ze srovnání s jinými listinami stejného nebo podobného obsahu vyplývá, že skutečnosti jest bližší znění Hejtmánkovo. Náže uvádím toliko podstatné odchylky. a) V pamětní knize bysterské fary místo „tíž obyvatelé opravovati mají“ jest „týž Jan opravovati má“. — b) Tamže místo „nadepsaní obyvatelé toho městečka Bystrýho i dědici budouci jejich“ stojí „nadepsaný Jan s dědici a budoucími svými“. — c) Tamže místo „aby nadepsaným obyvatelům městečka toho Bystrýho, dědicům i budoucím“ 122

Strana 123
jest „abyste nadepsaného Jana s dědici a budoucími jeho“. — d) Tamže „třicátého“, ale obojí údaj je špatný. — e) Tamže doplněno „et in Liebstein, supremi cancellarii regni Boemie“. 1 O něm v. pozn. 1 při listině z 22. srpna 1503 (výše č. 686). Viz závěrečnou poznámku u č. 730 a 731; srv. též níže č. 810 a 814. 735. 1507 srpen 10. Pardubice. Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, nejvyšší hofmistr království Českého, propouští Lanškrounským odúmrt a dává jim právo volného odkazu kterékoliv osobě, však tak, aby pozůstalý majetek nebyl přenesen na jiné panství. Totéž slibují dodržovati sestry Anna a Marie z Postupic. Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie České- ho,1) známo činím tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budú, že předstoupili před nás naši věrní milí, rychtář a konšelé i všecka obec z města Lanškrúnu a prosili jsú nás s pilností a pokorně, abychom s nimi tu milost učiniti ráčili a odúmrti abychom jim propustili, kteréž od časů minulých brány bývaly. A my, vzhlédše na jich pilnú prosbu a pokornú, z naší zvláštní milosti, aby tím pilněji své role a obchody činili a dělali a město aby s pilností aby opravovali a aby jiní lidé tím raději tu i jinde pod nás se táhli, ty všeckny odúmrti těm lidem našim z města Lanškrúnu nynějším i budúcím jich potom- kóm sme oddali a propustili a mocí listu tohoto oddáváme a propúščíme tak, že oni všechno zboží své, buďto roli neb jiný kterýkoli nabyt věcí mohovitých i nemohovitých i všechny svrchupsané věci, ktož by chtěl, bude moci oddati, poručiti za zdravého života neb na smrtelné posteli, komuž se jim koli zdáti a líbiti bude, buď mužskému neb ženskému pohlaví, přirozeným neb nepřiroze- ným, tak však, aby to zboží a ten statek toho sešlého po smrti na jiné panství nebylo přeneseno, ale ten, kterýž by právem přirozeným nebo poručenstvím chtěl se uvázati v zuostalé věci, tehdy tu se má vstěhovati k orání té role aneb jiného obchodu. Chcme také, jestliže by kdy mezi kterými příčina byla hádky, ktož by bližší přítel byl, chtíce se uvázati v nápad umrlého, aby ta hádka skrze konšely tý dědiny byla rozeznána; pakli by pro sprostnost konšeluov to nemoh- lo na té dědině dokonáno býti, tehda k náměstkóm a potomkóm našim má dodáno konečně býti: pakli by se nám neb našim potomkóm té pře nezdálo na se vzíti, tehdy teprv, kdež ta dědina v jiných příčinách právo béře, tím mají ohledáni býti o to, a což by koli bylo těmi konšely, kdež právo berú, o té hádce jim vyřčeno, aby na tom mocně přestali. A protož my Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie Českého, i s svými erby a budúcí- mi potomky našimi, pány helfenštejnskými, slibujeme ctně a řádně bez přeru- šení v celosti zdržeti a zachovati lidem našim svrchupsaným i jich budúcím potomkóm ta svrchupsaná dání a svobody beze všech zmatkuov a přěkazy, 123

Strana 124
však tak, pokudž by nám ta spravedlnost příležela, mně svrchu psanému Vilé- movi z Pernštejna etc. neb mým potomkóm. A my Anna a Margeta vlastní sestry z Postupic2) prosily sme urozeného pána, pana Viléma z Pernštejna na Helfenštejně, najvyššího hofmistra královstvie Českého, aby ráčil tento list lidem lanškrúnským dáti, [k] kterýmž my právo máme po otci a strýci svém;3) a v tom ve všem jest vuole plná naše, což tento list sám v sobě svědčí; a to jim slibujem věrně a právě držeti, by to kdy přišlo v naše držení, že bychom to samy držely, mužuov nemajíce jedna neb obě. A k tomu na svědomí já svrchu- psaný Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie Čes- kého, svú vlastní pečeť dal sem přivěsiti k tomuto listu. A my Anna a Margeta vlastní sestry z Postupic vedle svrchupsaného pána své vlastní pečeti daly sme přivěsiti k tomu na zdržení těch všech věcí v něm položených. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v úterý před svatým Tiburcím léta Božího tisícého pěti- stého sedmého. Pergamenový originál v archivu města Lanškrouna; na pergamenových proužcích jsou přivěšeny tři kulaté pečeti z červeného vosku, z nichž druhá jest z poloviny zničena. — Na rubu: 7. 1) Byl jím v letech 1488—1514 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). Byl poručníkem Anny a Markety, dcer Bohušova bratra Jana z Postupic (A. Sedláček, Hrady II., str. 103). 2) V. předchozí poznámku. 3) V. tamže. V listině se projevují stylistické shody s privilegiem téhož pána z 15. srpna 1509 pro Pardubice (níže č. 759). 736. 1507 srpen 31. Václav, Jindřich, Hynek, Albrecht, Jaroslav, Petr a Kryštof bratří Berkové z Dubé potvrzují obyvatelům svého dílu města České Lípy privilegia a výsady, zvláště právo nakládat se statky a volného odkazu. Městu se potvrzuje právo žitavské. Wir Wenczel, Heinrich, Hincke, Albrecht, Jaroslaw, Peter und Cristof gebruder Berken von der Dawben, herren zou der Leyppen,1) bekennen und tuen kunt uffentlichen mit dezem unserem uffen brieve vor idermenniglichen, die ehn zehen, horen ader lezen, das vor uns kommen sein die ersamen weisen burgermeister und ratmanne von wegen der gantczen gemeine der statt Leyppe mitsampt unsern armen leuten in und vor der stat, unseren lieben getrawen, die an uns in der teilunge nach rechtem erblichem vaterteil und anfall kommen sein, uns demutiglichen gebeten, das wir ehn ire brieve, wie die sein mogen, die sie von koniglicher maiestat hetten ader von unsern vorfarn, gnediglichen wellen bestetigen und bekreftigen, wie dieselbigen in sich halden, ausweisen und ferner vom worte zou worte lawtende sein, also namlichen des edeln und wolgebornen herren herren Hincken, dieselbe czeit herre zeu der Leyppe,2) der 124

Strana 125
edeln und wolgebornen herren, herren Jaroslawen, herren Georg, herren Joh- nes, herren Peters, gebruder Berken von der Dawbe, herren zeu der Leyppen, brief3) unsers lieben vatern und vettern innehelt, ouch die begnadunge der edeln und wolgebornen herren, herren Georgen, herren Johnes, herren Peters, 4) daneben herren Adams und herren Sdislaws gebruder,5) unser lieben vettern, innehelt, was belangende ist guterer ufezugeben und farnde habe an krafthaf- tigen steten und stellen, als vor gehegitem dinge, die zu vorgeben und zu vor- reichen, als czu kirchen, clostern, gestiften, frunden und fremden, weme sie wellen, bei gesundem leibe ader ufirem todbette, als denne clerlicher und grunt- licher das statbuch in sich helt und ausweiset, dobei uns weiter bittende als ire gunstige und lieben herren bei iren alden begnadungen und rechten, freiheiten, lobelichen guten iren altherkommen gewonheiten, der sie und ire vorfaren bisher genossen und gebraucht haben, die ubir menschengedencken sein, zcu be- halden. Als denne wir obgenannten Wenczel, Heinrich, Hincke, Albrecht, Jaroslaw, Peter und Cristof gebruder Berken von der Dawben, herren zu der Leyppen, haben angesehen die czemeliche und mogeliche bete der ersamen weisen obgedochten burgermeister und ratmann von der ganczen gemeine wegen, unser lieben getrawen, dorczu ire erbarliche frommeliche vorhaldunge, die sie unsern vorfarn und uns getan haben, bekreftigen, bestetigen und confirmiren alle ire obenberurte brieve, artickel, stucke und punct, wie die in obgemelten brieven mogen erfunden werden und in iren begnadungen be- griffen sein, von iren vorfarn gebraucht und von ehn bisher unvorbruchlichen gehalden ist. Ouch bestetigen wir en alles recht, das die erbar stat Zittaws) hat und dorinne alle inwoner sitczen und gesessen sein lawts irer alden brieven, die das gruntlicher erkunden und ausweisen. Globen wir bei unsern guten, tra- wen und woren worten vor uns, unser erben und nachkommelinge bei allen sul- chen iren begnadungen, freiheiten und rechten, lobelichen und guten altherkom- men gewonheiten ane alle argelist in nicherlei bozen intragk und hindernis un- widerruflichen zou behalden. Des zeu worem bekentenisse und meher sicher- heit haben wir obgemelten Wenczel, Heinrich, Hincke, Albrecht, Jaroslaw Peter und Cristof gebruder Berken von der Dawbe, herren zou der Leyppen, unser angeborne ingesigel an diezen brief wissentlich lossen hengen und neben uns gebeten zeu grosserem bekentenisse die edeln und vesten Lewter von Pentczik zu Strawsenicz, Sigmundt von Wisbach zu Wolfersdorf gessesen, das sie ire sigell haben neben unserer lossen hengen. Gescheen und geben im funf- czenhundertsten und im sebenden joren den nehsten dinstag nach Bartholomei, des heiligen czwelfboten. Pergamenový originál v archivu města České Lípy; k listině bylo na pergamenových proužcích přivěšeno devět pečetí, z nichž se zachovala první kulatá z červeného vosku, ze třetí, rovněž červené, jen nepatrný zlomek, dále pátá a sedmá, obě kulaté a z červeného vosku. — Na rubu: No. 4.—1507. — Stručný regest (německý) a poznámka, že listina byla vložena do desk zemských dne 14. února 1661 (sv. 552, fol. L 14 v — 16). — 445. 125

Strana 126
1 Synové Jiřího Berky z Dubé (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 244). Ze dne 23. března 1381 (výše č. 119). Ze dne 21. ledna 1471 (výše č. 417). Ze dne 3. prosince 1493 (výše č. 580). Ze dne 28. července 1502 (výše č. 675). Žitava, město v Německu, jedno z hornolužických šesti měst. — V. listinu Hynka Berky z Dubé z 23. března 1381 a Viléma z Ronova ze 27. listopadu 1423 (výše č. 119 a 234). Listina je stylisticky závislá na privilegiu bratři Adama a Zdislava Berků z Dubé z 28. července 1502 (výše č. 675). Podobné je i znění listiny Jana z Vartemberka z 11. srpna 1509 (níže č. 758). 737. 1507 září 1. Budín. Král Vladislav potvrzuje na žádost Jana Šlechty ze Všehrd a na Kostelci nad Labem obyvatelům jeho města Kostelce nad Labem zřízení dvou rybníků, jednoho většího a jednoho menšího pro sádku za starým kostelem směrem k Poleradům; za zatopenou cestu k Poleradům, dědiny i louky dali náhradou jiné louky a dědiny. Užitky z těch rybníků mají měštané obrátit na opravu města a hlavně na stavbu zdí i bran. Purkmistr a rada musí za přítomnosti vrchnostenského úředníka činit obci počet při každém vypuštění rybníků a prodeji ryb i plodu, jakož i z vydání na opravu města. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburský a slyzské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, že jest před nás předstúpil slovutný Jan Šlechta ze Všehrd a na Kostelci nad Labem, 1) věrný náš milý, a oznámil nám, kterak s slovutnú Magdalenú z Strašnic, manželkú svú, nakloněn jsa k snažné prosbě a žádosti opatrných purgmistra, konšel i všie obce města Kostelce nad Labem, lidí svých, dal jest jim povolenie své jisté a dokonalé, že sobě na grun- tích svých jeden rybník větší a druhý pro sádku menší udělali za starým koste- lem v tu stranu ke vsi Poleradóm,2) kdež rybníkem svrchním cestu obecnú, kteráž k městu šla, zatopili3) a k tomu něco luk a dědin některých obyvateluov téhož města, a tu cestu kúpivše, dědinu jinam převedli tak blízce a příležitě, jakož jest prvnější byla, a což k tomu dědin nebo luk tiem rybníkem zatopili, že to každému jinými lukami a dědinami oddali aneb penězi vedle vuole těch lidí, již to bylo, zaplatili, toho při tom dotýkaje, že jest jim udělánie těch ryb- níčkuov tak a na ten zpuosob dopustil, aby což s nich koli užitkuov tíž Koste- lečtí nynější aneb budúcí bráti budú, jinam toho neobraceli než na dělání a opravu téhož města Kostelce, totižto zdí a jiných braní, pokudž by toho potřeba kázala, a při každém spuštění a prodaji ryb neb plodu že počet učiniti mají a povini budú obci v přítomnosti úředníka kosteleckého, nynějšího aneb budúcieho, kterýž by u téhož Jana, dědicuov aneb budúcích jeho tu na Kostelci úředníkem byl, tak aby se obci v tom žádná krátkost ani újma nedála, než aby 126

Strana 127
to na ta diela a opravu města obracováno bylo, jakož napřed dotčeno jest, pro- se nás týž Jan, abychme pro dobré města a obce té kostelecké k takovému rybníčkuov těch udělání a potomniemu jich užívání povolení naše dáti a toho jim potvrditi ráčili. K jehožto prosbě pro služby jeho nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme a toho potvrzujeme tak, aby nadepsaní Kos- telecšti, což jsú tu koli cizího tiem rybníkem zatopili a zase lidem oddali, toho aby při tom rybníku užívali i s budúcími svými beze vší překážky, též i ti lidé, což jest jim buď dědin aneb luk oddáno, aby toho též s dědici a budúcími svými užívali a užívati mohli nynie i na budúcie časy. A při tom příjmu peněz za ryby nebo za plod a za vydání na opravu a dělánie města a počtu činění i při jiných věcech napřed dotčených zachovati se mají tíž Kostelecští, nynější i budúcí, tak, jakož se napřed vypisuje a dotýká, bez zmatku, přerušení i všelijaké od- pornosti nyní i na budúcí časy, a to bez našie, dědicuov a budúciech našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomí pečeť naši královskú přivěsiti jsme kázali. Dán na Budíně v středu před narozeniem Panny Marie léta Božieho tisícího pětistého sedmého a království našich uher- ského XVIII a českého XXVII°. Ex commissione propria maiestatis regie. Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Labem; přivěšená pečet schází. — Na rubu: Rta. — Na rybník. — 10. — Nro 105. Inv. 1) Mikuláš ze Všehrd, otec Janův, koupil zástavu Kostelce od dědiců po Jiřím Berkovi z Dubé a na Kuřích Vodách (J. V. Prášek l. c., str. 600). 2) Polerady, o. Brandýs nad Labem. 3) Obecní rybníky bývaly v proláklině, již protíná cesta do Polerad, a kde se říká „na rybníčkách“ (J. V. Prášek, Brandejs nad Labem, město, panství a okres. Díl III. (v Brandejse nad Labem 1913), str. 655). 738. 1507 říjen 19. Jindřich z Valdštejna a na Rychmburce dává turnovským měšťanům strany maloskalské tržné z týdenního trhu, užitky z trhů výročních, jakož i právo vést vodu co nejlépe a nejužitečněji, ovšem bez újmy práv své vrchnosti; za to se zavázali platit ročně 40 gr. čes. Turnovští dostávají dále les, stráň, louku a luh pod farářstvím k Jizeře do plného vlastnictví beze všech poplatků. K obdrženým výhodám mohou připustit i druhou stranu města. Já Jindřich z Valštýna a na Rychmburce1) známo činím tiemto listem všem vuobec i každému zvláště, nynějšiem i budúcieho věku lidem, na větčné časy, ktož jej uzřie aneb čtúcí slyšeti budú, že z milosti mé zvláštnie jsa nachý- len k častým prosbám poddaných mých věrných, mě milých purgmistra a kon- šel i všie obce města Turnova s strany mé,2) příslušejíce zámku Skal,2) kteřížto 127

Strana 128
[!] jako pánu svému v potřebách mých vždycky hotovy a povolny býti nachá- zejíc v mnohých věcech, ne z práva, ale z lásky, z dobrým rozmyslem a s radú přátel mých tuto milost učinil jsem jim a tiemto listem činím jim i jich budúcím náměstkuom, a tvrdím sám od sebe i od svých budúcích, pánuov zámku Skal,3) aby oni a jich budúcí náměstkové mohli mně Jindřichovi napředpsanému i také mým dědicuom a budúcím, pánuom svým, tiem lépe v potřebách a v povin- nostech hotovi býti a učiniti a pod námi sediece živnosti své tiem lépe mohli provoditi, užívajíce mé zvláštnie milosti: Najprve v tom, kdež na mne plat v tom městě a miestě každý týden v středu den trhový [připadá], ježto slove tržné a vybierá se od těch miest, na nichžto prodávají sediece s těmi věcmi, což k clu nepříslušie, a to všecko právo mé jim dotčeným měšťanuom s strany mé2) dávám, aby oni toho mohli užíti a ten plat vybierati, tak jakož i mně byl jest vybierán, nadto ještě viece tržného neposazujíce výše než tak, jakož jsú i mě[!] vybierali, na miestech sediece, prodávajíce. Také kdež jsem tomu městu zjednal, dva jarmarky aby měli každý rok,4) to jim také dávám, aby oni i budúcí jich náměstkové při každém jarmarku mohli obyčejem jiných měst z toho užitek sobě přivésti, však proto tak, aby lidem na ten jarmark přijíždějícím a jdúcím trpělivé mohlo býti. Dále pak, jakož jsú přivedli vodu po trúbách od stara- dávna do téhož města, v tom nadepsaným jim měšťanuom tu vuoli dávám, aby mohli tu vodu vésti, jakž by se jim najlépe zdálo a líbilo, a což by mohli kolivěk najužitečnějšieho s tú vodú a z té vody sobě přivésti bez všelikých ujm mých spravedlností, aby měli tu moc jako já sám učiniti. A to mé obdarovánie, kteréž jsem jim nadepsaným měšťanuom Jindřich z Valštýna etc. jakožto pán a jich pravý dědic učinil sem, a oni dobrovolně svolili jsú, se i dědice své v tom zavazují na budúcí časy, platiti a vydávati povinni budú mně i mým dědicuom a budúcím nynějším při svatém Jiří dvadceti grošuov českých a při svatém Havle též dvadceti grošuov českých, a tak vždycky na budúcé časy tiem pla- tem povinni budú mně i mým dědicuom i budúcím. A také žádali jsú mne lidé moji turnovští s strany mé2) za ten les a stráň pod farářstviem mým turnov- ským doluov až k Jizeře ležící a za lúku a za luh, kterýž při tom vdole pod tú strání a lesem podle Jizery jest. A já svrchupsaný Jindřich, jsa nakloněn k jich žádostem a prosbám, tu milost jim činím jakožto pán jich, že jim dávám ten všecken les a stráň pod tiem farářstviem mým turnovským doluov, vše až po Jizeru od toho přiekopu, kterýž dělí to farářstvie a ten les a stráň naskrze na dél, běžiece až do hranic hruštického farářstvie5) a odtud před se doluov k Ji- zeře, pokudž meze ukazují, i také lúku a luh tu vdole pod tú strání a lesem při Jizeře i vše doluov podle vody, cožkoli mezi Jizerú a tiem přiekopem jest, až po cestu, kteráž běží k vápenici od mostku dolanského6) nahoru svrchu na stráň, vše až právě k polím farářským, kdež se ti přiekopové již jmenovaní počínají, dělící farářstvie. To všecko dávám lidem svým turnovským strany mé2) i jich dědicuom a budúcím věčně, aby oni lidé moji toho všeho mohli uží- vati a držeti, tu sobě žádného práva nepozuostavuje ani dědicuom a budúcím 128

Strana 129
svým. A k tomu tuto zvláštní milost jim činím a jich dědicuom a budúcím a je z toho vysvobozuji a jich dědice a budúcí, aby tíž lidé moji svrchupsaní i jich dědici a budúcí z toho všeho lesu, stráně, lúky i luhu, a což v tom dánie mém koli zavřieno jest, mně ani dědicuom a budúcím mým žádného platu a po- platku neplatili nikdy, než to vše sobě k užitku svému i svým budúcím přivedli, jakž by se jim najlépe zdálo, však bez škody mé i lidí mých poddaných. A toho tak užívati mají všecka obec s strany mé2) na věčné časy, leč by z své dobré a svobodné vuole, bude-li se jim za dobré zdáti a líbiti, a to z vuole plné všie obce, aby druhú stranu z toho města2) k tomu připustiti chtěli a spolčiti se, toho já jim dávám plnú vuoli nynie i potom, kdyžkoli chtie, aby to mohli učini- ti. Tomu na svědomie a sdrželivosti a pevnosti nepohnuté já nadepsaný Jin- dřich z Valštýna a na Rychmburce pečeť svú vlastní k tomuto listu přitisknúti sem kázal. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisícého pětisté- ho sedmého v úterý po světiem Lukáši. Pergamenový originál v archivu města Turnova, zn. I. 1; pečet, přivěšená na perga- menovém proužku, jest ztracena. — Na rubu: N. 8. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) V. pozn. I při listině z II. června 1497 (výše č. 601). 2) V. pozn. 2 tamže. 3) Malá Skála u Turnova. 4) Udělil je král Vladislav dne 1. července 1497 (výše č. 605). 5) Hruštice, o. Turnov. 6) Dolánky, o. Turnov. Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 17—19, č. XVIII. — Týž, Příběhy města Turnova I., str. 62. Tato listina jest obsahem a z většího dílu i zněním shodná s privilegiem téhož pána ze dne 13. července 1503 (výše č. 685), kteréž je ztraceno. Jest proto možné, že originál z r. 1503 přišel ke zkáze již brzy po vydání, a proto že byla vydána listina nová. (J. V. Šimák, Třetí zpráva, str. 19). 739. 1507 říjen 21. Jindřichův Hradec. Kateřina a Anna, kněžny minsterberské a kladské, Petr z Rožmberka a Jiří Hrobský ze Sedlce a na Radeníně, mocní poručníci dětí a statku Jindřicha z Hrad- ce, potvrzují privilegium tohoto pána, vydané dne 1. října 1472 měštanům z Jindři- chova Hradce. My Kateřina, z Boží milosti kněžna rozená z Sas, kněžna minsterberská a hrabina kladská, Anna, z též milosti kněžna minsterberská, hrabina kladská, paní na Hradci, Petr z Roznberka a Jiřík Hrobský z Sedlce a na Radeníně, mocní otcovští poručníci dětí a statku někdy urozeného pána, pana Jindřicha z Hradce, najvyššího purghrabie pražského,1) oznamujem tímto listem všem vuobec, tak budúcím jako nynějším, že jsú předstúpili před nás múdří a opatrní purgmistr, konšelé i všecka obec města Hradce Jindřichova, věrní naši milí, 129

Strana 130
a pokázali jsú nám list na pargameně s pečetmi visutými, kterýž mají na svobo- dy a výsady své od již jmenovaného pana Jindřicha z Hradce dobré paměti, pána svého dědičného, a při tom prosíc nás prozbami pokornými jakožto moc- ných otcovských poručníkuov dětí a statku již psaného pana Jindřicha z Hrad- ce, abychom jich při těch jich svobodách zuostavili a zachovali a jim jich mocnú mocností poruční naší potvrditi ráčili. Kterýžto list ten sám v sobě takto zní a slovo od slova v tento list náš vepsán jest: Jindřich z Hradce etc. i se svými erby a s našimi všemi budúcími oznamujem listem tímto etc. (Následuje privilegium Jindřicha z Hradce ze dne 1. října 1472, výše č. 427.) My pak svrchupsaní mocní otcovští poručníci dětí a statku častojmenovaného pana Jindřicha z Hradce dobré paměti, slyšíce ten list a jemu dobře porozu- měvše i všecky artikule v něm položené potřebně váživše, jiného jsme zna- menati nemohli, než že ty výsady a svobody v tom listě položené rozumně, spravedlivě a potřebně pro dobré, poctivé i požitečné a rozmnoženie toho města jim měšťanóm i všem obyvatelóm jeho dány jsú, jich prozbu pokornú znajíce spravedlivú a slušnú, a to předkládajíc sobě, že to město Hradec s obyvateli svými všemi, jestliže při těch právích, výsadách a svobodách svých zuostaveno bude, že na statku i na cti a rozmnoženie lidí ruosti bude, chtíce rádi jako věrní poručníci dětí a statku toho, aby město to i jiný všecek statek jich v užitcích a duochodech rostl a rozmáhal se, z dobrým rozmyslem a s zdra- vú radú naší my svrchupsaní mocní otcovští poručníci jim měštanóm i všem obyvatelóm města Hradce svrchupsaného, nynějším i budúcím, k věčnosti těch práv a svobod a výsad v tomto listě položených mocí naší jakožto mocní otcovští poručníci potvrzujem, oblibujem a ve všech klausulech a artikulích tak, jakž zní, je zachovati slibujem, chtíce tomu, aby od budúcích pánuov z Hradce, dědicuov i budúcích jich, při těch právích a svobodách na věčné budúcí časy zachováni byli. Na potvrzení, jistotu, pevnost a zdrženie těchto všech věcí v časech budúcích k věčným budúcím časuom my svrchujmenovaní mocní otcovští poručníci pečeti naše vlastnie s naším jistým vědomím rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Hradci léta od narozenie syna Božího tisícího pětistého sedmého ve čtvrtek den slavný Jedenácte tisíc panen svatých. Pergamenový originál v S A. Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, zn. 255a. (Foto- grafický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) V. Fr. Teplý l. c. I. 2., str. 161—162. — Nejvyšším purkrabím pražským byl od r. 1503 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). 740. 1507 listopad 25. Budín. Král Vladislav potvrzuje na žádost Kunáta Pešíka z Komárova jeho městečku Radnicím dva výroční a jeden týdenní trh a přidává třetí výroční trh na den Panny Marie Semenné s osmy dny následujícími. 130

Strana 131
My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tímto všem, že jest na nás vzneseno skrze slovutného Kunáta Pešíka z Komárova,1) věrného našeho milého, kterak obyvatelé městečka jeho Radnic od starodávna a starodávnieho obyčeje vždycky v tom městečku dva jarmarky roční, jeden na den Božieho vstúpení a druhý na den Božieho těla, s téhodním trhem každý čtvrtek jměli a mají, prosiec nás při tom, abychom jim těch dvou jarmarkův s trhem téhodním milostivě potvrditi a k těm dvěma třetí jarmark přidati a znovu vysaditi ráčili. K jehožto prosbě jsúce milostivě nakloněni pro jeho věrné služby, kteréž nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a radú věrných našich milých mocí královskú v Čechách potvrdili sme týmž obyvatelóm městečka Radnic ty dva jarmarky s trhem téhodním a tímto listem jakožto král český potvrzujem, při tom témuž městečku a jeho obyvatelóm dávajíce a znovu vysazujíce jarmark na Matku Boží Semennú s osmi dny pořád zbě- hlými tak, aby častopsaného městečka Radnic obyvatelé na ty jmenované časy ty tři jarmarky s téhodním trhem držeti mohli a moc jměli jich požievati tím vším obyčejem a právem, jakožto jiná městečka v královstvie našem Českém svých jarmarkuov a téhodních trhuov požievají buď z práva neb z obyčeje, a to bez naší, budúciech našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce větším i menším úředníkóm i jiným všem poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste v užívání těch třie jarmarkuov s trhem“) obyvatelóm svrchupsaného městečka nepřekáželi ani komu překážeti dopouštěli nyní i v budúciech časiech pod uvarováním hněvu našeho i budúciech našich, králuov českých, však proto chcme, aby toto dání naše a znovuvysazení bylo bez újmy jednomu každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú přivěsiti jsme kázali k listu tomuto. Dán na Budíně ve čtvrtek den svaté panny Kateřiny léta Božieho tisícieho pětistého sedmého a královstvie našich uherského vosm- náctého a českého třitcátého sedmého. Ad relationem magnifici domini, domini Alberti de Colowrat et in Liebstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. Originál jest ztracen, známo ze zápisu de desk zemských, kvatern trhový černý krope- natý (SUA v Praze, desky zemské větší, sv. 24), fol. F 7v.—8. — Ověřený výpis z desk zemských z 22. února 1669 v městském archivu radnickém (fotografický snímek Historic- kého ústavu ČSAV). a) Schází slovo téhodním. 1) Radnice byly prodány kolem r. 1505 při prodeji zbirožského panství pány ze Šternberka Kunátovi Pešíkovi z Komárova a Janovi z Komárova (Dr Jan Pohl, Radnice (v Rokycanech 1905), str. 23—24). 131

Strana 132
741. 1508 leden 3. Bezděz. Jan Špetle z Janovic potvrzuje Dokeským listinu Jana z Janovic ze dne 31. října 1498 (výše č. 630) na kus luhu v Hákově a loučku u rybníka v náhradu za zatopené pozemky obce při dělání rybníků se strany vrchnosti. Jan Špetle z Janovic a na Žlebiech1) oznamuji tiemto listem všem, ktož jej uzří anebo čtúc slyšeti budú, že sú předstúpili před mě opatrní purgmistr, konšelé a starší městečka Dogze, poddaní moji, a mne sú dostatečně zpravili, kterak někdy urozený pán, pan Jan z Janovic, najvyšší purgrabie pražský, pán a straje muoj milý dobré paměti, jsa v držení zámku Bezdězi i toho zboží k němu přislušejícieho, udělal dva nová rybníky, jeden pode vsí Oborou a druhý nad městečkem Doxi, kterýmižto rybníky zatopeni sú obyvateluom téhož městečka někteří kusové obce, a za tu zátopu že jest týmž Dogezským s jich vólí oddání učinil a list na to udělal, kterýmžto listem nadepsaný pan Jan z Janovic Dogezské mocně daří a za tu zátopu jim kus luhu v Hákově a k tomu loučku, která slove Sychrovská u rybníka dogezského, jakož pak ten list na to jim daný, který sem před sebú měl, to v sobě zavírá i ukazuje.2) Při tom také s pilností za tu milost jako pána svého prosili sú mne, abych jim i jich budoucím toho listu výš dotčeného potvrdil, omocnil i upevnil. Kdež já nadepsaný Jan, patře na jich poddanost, a že sú se i předkuom mým věrně, povolně i poslušně zachovali a tiem lépe v časích budúcích i mně se zachovali a zachovati mohli, také jich slušné a spravedlivé prozby sobě váže, toho listu výš dotčeného potvrdil sem, obnovil i omocnil a tiemto listem mocně tvrdiem a pevniem tak, aby výš dotčení Dogezští nynější i potomní jich budoucí nahoře dotčeného obdarování a za tu zátopu oddání volně užívali a na věčné časy bez překážky užívati mohli a též také od dědicuov mých a napotom pánuov budúcích při tom nepohnutě zachováni a milostivě zuostaveni byli a obdrželi nepohnuté silnosti pevnost. Tomu na svědomí pečeť mú vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu a pro lepší jistotu i pevnost připrosil sem urozeného pána, pana Jana z Vartmberga a na Dubu a urozených vladyk, pana Jiříka Vlka z Kvítkova a na Čakoviciech a pana Herše z Vésky, že sú pečeti své podle mé přivěsili k témuž listu. Jenž jest dán léta Pána Krista tisícieho pětistého osmého ten pondělí po Novém létě na Bezdězi. Pergamenový originál v archivu města Doks; k listině byly přivěšeny na pergameno- vých proužcích čtyři pečeti, z nichž se zachovala toliko druhá kulatá z vosku červené barvy. — Na rubu: Nro. 9. 1) Adoptovaný syn Jana z Janovic a jeho dědic (A. Sedláček, Hrady X., str. 15). 2) Listina ze dne 31. října 1498 (výše č. 630). 132

Strana 133
742. 1508 leden 7. Švamberk. Jindřich ze Švamberka a na Zvíkově povoluje obyvatelům městečka Lestkova pro škodu ohněm svobodný obchod, ale s vědomím a se svolením rychtáře a konšelů i vrchnosti nebo vrchnostenského úředníka na Švamberce. Kdo by se stěhoval pryč, musí grunt osadit vhodným člověkem a uručit se ke třem právům stát a dostát. Měštané se za to zavázali plnit vrchnosti všechny roboty a platy, jak jsou zapsány v „hlavních rejstrech“, a „nedopouštěti mezi sebou poustek". Heinrich z Švamberka a na Zviekově etc.1) známo činím tímto listem přede všemi, kdež čten bude aneb čtouce slyšán bude, že znamenav stálú a věrnú poddanost k předkům mým i ke mně, kterak jsou se zachovali moudří a opatrní rychtář a konšelé i všecka obec městečka Lestkova, věrní moji milí, a také prohlídaje k tomu, jaká se jim škoda a záhuba ohněm stala před nedávno přešlým časem léta minulého, i tuto jsem jim milost učinil a činím, aby oni obyvatelé toho městečka, kteříž nyní tu jsou aneb potomně budou, mohli se stěhovati, když by se jim nezdálo pode mnou anebo pod budoucími mými býti, kamž by se jim zdálo, bez překážky mé i budoucích mých, však s takovú vejminkú, když by se který z nich pryč stěhovati chtěl, tehdy aby nejprve tu věc na mě aneb budoucí mé vznesl aneb na místě mém na úředníka mého, který by na Švamberce při tom času byl,2) a jemu má oznámiti, že se pryč míní; rychtáři a konšelům také tu věc oznámiti má o svém stěhování pryč, však s takovou vejminkú znamenitú, když by se pryč stěhovati chtěl, aby grunt svůj dobrým a hodným člověkem osadil, kterýž by se mně a tomu městečku hoditi mohl; a ta věc rozvážena má býti ode mne aneb od budoucích mých aneboližto od úředníkův mejch na místě mým a od rychtáře i konšelův lestkovských, jest-li člověk hodný k přijatí, kým by mně on grunt svůj osaditi chtěl; a bude-li uznáno, že jest člověk hodný mně i městečku tomu, má přijat býti, a ten, kdož prodá grunt svůj a mně vosadí, ten aby se svou vólí pryč odstěhovati mohl bez překážky mé, budoucích mých i úředníkův mých; však než by se pryč odstěhoval, aby se ke třem právům uručil státi a dostáti, a když to učiní, tehdy by se pryč stěhoval, kam se mu líbiti a zdáti bude. A toto jest znamenitě vyhrazeno, že oni Lestkovští, obyvatelé městečka toho, nynější i budoucí, za tu milost, kterúž jim tímto listem učinil jsem a činím, podvolili jsou mně i budoucím mým a přižekli sami za se a za budúcí své mně i budou- cím mým všechny poplatky spravovati peněžité i na robotách, kteréž rejstra hlavní v sobě drží a na mne ukazují, tak [aby] mně a budoucím mým nic nescházelo. A také oni to vopatřiti mají poustek mezi sebou nedopouštěti, a tudy aby mně a budoucím mým lidé nescházeli. Toho na vědomí a pro lepší potvrzení i jistotu svou vlastní pečeť přirozenou i za sebe, budoucí a náměstky kázal jsem přivěsiti k tomuto listu a s mou dobrou vólí a plným vědomím a pro lepší a širší svědomí prosil jsem urozených vladyk Ctibora 133

Strana 134
z Martinic, toho času hejtmana na Švamberce, Zdebora z Příčiny, Mikuláše Dejma z Střeže!], že jsou oni podle mé své vlastní pečeti k tomuto listu dobrovolně přivěsiti dali, však sobě a erbům svým beze škody. Jenž jest dán a psán na Švamberce léta od narození syna Božího tisícího pětistého osmého ten pátek po svatých Třech králův. Originál jest ztracen od Květnové revoluce 1945, stejně jako i vidimát ze dne 6. listo- padu 1648, který byl uložen na radnici v Lestkově a z něhož byl pořízen opis pro český diplomatář. 1) Syn Bohuslava ze Švamberka. Zvíkov získal již Bohuslav po smrti Jana z Rožm- berka; měl totiž za první manželku Ludmilu, dceru Oldřicha z Rožmberka (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 45—46). 2) Švamberk se stal sídlem purkrabího od té doby, co se pan Bohuslav odstěhoval jako vladař rožmberského panství do Českého Krumlova (tamže str. 46, kde i seznam krasíkov- ských purkrabí). 743. 1508 březen 8. Jiří Berka z Dubé a na Lípě uděluje obyvatelům města České Lípy právo volného nakládání se statkem ke kostelům, klášterům, na opravu cest, příbuzným i jiným osobám, a to s povolením dědiců. Jeden druhému může činit na smrtelné posteli poručenství v přítomnosti dvou konšelů a rychtáře. Já Jiří Berka z Dubé a na Lipém1) známo činím tímto listem, že předstú- pili přede mne věrní moji milí purgmistr a rada města Lipého ode vší obci, kdež sú mne všichni jednostajně prosili, že bych jakožto poddaným svým nětco přiřekl anebo jim ode mne přiřčeno bylo, jim všem toho potvrdil takovým obyčejem, aby každý měštěnín anebo súsed budúcí jeho svrchujmenovaného města Lipého mohl plným právem, pravú mocí bez překážky zbuoží své anebo statek svůj, jímž jej Buoh ráčil obdařiti, rozdati, dáti mocně k kostelům, klášteruom, k cestám anebo k stezkám, přáteluom anebo neznámým, jakož by se již úmyslu jeho zdálo s povolením dědicův jeho, bez překážky, jako svrchu stojí. Dále jich takové poručenství na smrtedlné posteli jeden druhému můž zavdati, dáti, zapsati, kdy by jim a pokud toho potřeba kázala. A při tom poručenství dva z konšelův a rychtář města mají býti a túž moc mají jmíti, jako by plné právo bylo, kdež se oni pak dále vědí v tom jak zachovati anebo kterak se v tom jmíti mají. A pro lepší jistotu dal sem k tomuto listu pečeť svú vlastní přivěsiti. Jenž jest dán a psán léta od narození syna Buožího tisícého pětistého osmého první středu v postě. Pergamenový originál v archivu města České Lípy; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá, nepatrně poškozená pečet z červeného vosku. — Na rubu 134

Strana 135
„Nro. 9“, „1508“ a stručný obsah v německé řeči, ale poznámka o vkladu do desk zemských není. — 456. 1) O něm A. Sedláček, Hrady XIV., str. 244. — Získal českolipský díl po Adamovi a Zdeslavovi. 744. 1508 duben 12. Johanka z Krajku a na Mladé Boleslavi daruje obyvatelům městečka Brandýsa nad Labem svůj domek na náměstí, vystavěný Jiříkem, starým rychtá- řem, a zvaný kanceláří, aby v něm zřídili sklad soli; dále jim uděluje právo výsadního obchodu solního, za který měštané musí odvádět každoročně o vánocích na brandýský zámek „jeden soudek soli mírnej“. Měšťané dostávají právo vařit pivo beze všeho platu vrchnosti; zakazuje se dovážet piva hostinská kromě starého piva a vína. Vrchnost dává měštanům poplatky, vybírané v tržní den od řezníků, kramářek, hokyň a ševců, z ovoce a věcí k jídlu, které by kdo přivezl v jiný den mimo tržní k prodeji. Já Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavi, paní dědičná panství brandýskýho,1) známo činím tímto listem přede všemi, též lidem věku budou- cího jakožto i nynějším, před nimiž čten nebo čtúcí slyšán bude, že sú před- stúpili před mě opatrní purgmistr a konšelé městečka Brandýsa,1) věrní moji milí, a prosili mne velikými a pokornými i neustálými prosbami jmény svými i vší té obce obývajících téhož městečka, dědičných a poddaných lidí mejch, majíc s sebou a podle sebe přímluvy, urozené a znamenité rytířské lidi k při- mlúvání, služebníky mé, abych jim, nynějším i potomním obyvateluom téhož městečka, dědičným svým, tyto milosti nížepsané pro potomní jich zásluhy učinila. Kteréžto slušné a snažné i pokorné prosby nemohouci oslyšeti, ale milostí svou jsúci k nim nakloněna, chtějíci, aby oni, čímž mě milostivější paní k sobě znají, tiem lépe pode mnou se množili a rozmáhali a sadili i živili a poplatky mé tím lépe a hotověji zpravovali a městečko opravovali, tuto milost od nich žádající, učinila sem a tímto listem činím: Item nejprve domek svuoj od Jiříka, starého rychtáře, vystavený a koupený na ryngu, kterejž sloul kanceláří, ten jim k obci, poddaným svým, dávám, aby oni udělali sobě v něm kasnu anebolito solnici k skladu a k sejpání soli, a tu suol aby oni, nynější i potomní, k oužitku té obce kupovali, prodávali a sejpali beze vší překážky mé i potomních pánuov brandýských i našich úředlníkuov, nynějších i po- tomních, a bez překážky všelijakých lidí, ale svobodně tak aby držali k ruce své a polepšení té obce. A jestliže by kdo chtěl na ně suol vézti mimo toto mé obdarování a ji ke škodě jim sypati a prodávati, toho já ani potomní páni brandýští dopustiti nemáme, ale úředlníci naši, nynější i potomní, v tom je opatřiti mají, aby při této mé milosti a obdarování bez pohnutí zachováni byli. A za takovou milost a obdarování jsou a povinni budou na budoucí časy 135

Strana 136
mně a potomním pánuom brandýským platiti a vydávati platu věčného na Brandýs jeden soudek soli mírnej jednou v rok při vánocích a nic víc. Item kdež pak též poddané své nadepsané rozkázala sem úředlníkóm svým pro zlepšení jich živností vésti k tomu, aby piva tu v městečku Brandýse domácí vařili, jakož pak znajíce toho svuoj užitek, tím sou již živnost svou vésti počali, mně z toho do komory mé nic neplatíce, a protož chci tomu, aby oni i budoucí jich ten užitek, totižto vaření piva, vedli a vésti mohli k svému vlastnímu požívání, mně z s[! toho ani potomním pánuom brandýským nic neplatíce, beze vší překážky. A jiných piv hostinských nemáme na ně dopustiti vésti, leč staré pivo a víno. Item kdež pak do komory mé bylo jest vybíráno mně i prvním pánuom brandýským v městečku Brandýse od starodávna v den outerní v trh od každého řezníka, kterejž maso prodává, po jednom penízi a od každé kramářky i od každé hokyně, buď ženského neb mužského pohlaví, po jednom haléři a od každého ševce též po jednom haléři a také v jiný den krom úterého, kdož by přivezl jaká ovotce aneb které jiné věci k jídlu, a chtěl to poruoznu prodávati, od těch také též, jako i mně vybíráno bylo, bráti budou moci k svému užitku obecnímu, již pak po dnešní den chci tomu, aby mně ani potomním pánuom brandýským ten plat aneb duochod k ruce mé aneb do komory mé vybírán nebyl, ale častopsaným poddaným svým městečka Brandýsa, vší obci, ten plat dala sem a tímto listem dávám k zlepšení obecního dobrého, aby oni to i budoucí jich vybývali s pilností a chovali a na potřebu obecného dobrého nakládali, toho stranně nemrhajíc ani vybierati zanetbávajíc. Při kterýchžto všech a všelijakých milostech mnou učiněných a vysazených podle toho, jakž se vejš vypisuoje, nadepsaných purgmistru, konšeluom i vší obci, nynějším i budoucím, poddaným mým, mají jim držány v celosti bez přerušení všelijakého ode mne i od potomních pánuov brandýských na věčné časy zachovány býti. A toho na zdržení já napředpsaná Johanka pečeť svú přirozenú s jistým mým vědomím dala sem přivěsiti k tomuto listu, Jenž jest dán a psán v středu před Květnou nedělí léta od narození syna Božího tisícího pětistého osmého. Originál byl ztracen r. 1639 při zkáze brandýské radnice skrze Švédy (J. V. Prášek. Brandejs nad Labem. Město, panství i okres. Díl I. 1908, str. 137, pozn. 1.). Opis jednak v I. knize památné města Brandýsa nad Labem, založené r. 1561 městským písařem Jiřím Voletickým, na fol. 1 a d., jednak v seznamu milostí a obdarování, který dali poříditi purkmistr a rada města Brandýsa 6. srpna (v pondělí památný Proměnění Krista Pána na hoře Tábor) 1612, a to podle originálů i hodnověrných opisů v knihách pamětních (SUA v Praze, odd. SM P 106, B 47). Opis též v potvrzení privilegií Leopoldem I. z 10. pro- since 1670 (originál v archivu města Brandýsa n. L.), kde se čte, že měštané předložili k potvrzení i „ vejpisy týchž privilegií a obdarování, poněvadž jsou originalia při vy- plundrování téhož města Brandejsa od lidu tehdáž nepřátelského švédského... jim odňaté byly a k skáze přišly“. V potvrzení brandýských privilegií Ferdinandem III. ze dne 12. května 1648 (originál v archivu města Brandýsa n. L.), v němž nejsou potvrzované listiny uvedeny v doslovném znění, nýbrž jen ve stručných výtazích, jest poznamenáno, že císař byl požádán, aby potvrdil „jistý extract neb vejtah z privilegií, obdarování, vejsad, 136

Strana 137
svobod a práv..., kterýchžto originalia při vyplundrování téhož města Brandejsa od lidu nepřátelského švédského jim odňaté jsouce, k zmrhání a ztracení přišly, v kance- láři naši královské české dvorské, kdež jsou se oni Brandejští před některým letem o potvrzení takových privilegií pokorně utíkali, se vynacházející“. 1) Brandýs nad Labem byl vysazen na trhové městečko mezi lety 1290—1306 při staré cestě přes Labe do Boleslavě. Tento přechod držel od krále Václava II. Jan z Micha- lovic. Ten tu postavil most a nad ním na skále hrad, Brandejs zvaný, blíže dvou starších opevnění, totiž Hrádku (Vyššího) s farním chrámem sv. Petra ve vsi téhož jména, a poně- kud severozápadněji ležícího jiného Hrádku (Nižšího) s farním kostelem sv. Vavřince. Jihozápadně od těchto dvou míst založeno bylo městečko, které mělo s počátku význam pouze zemědělský. (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 953—954. — Též V. Vojtíšek, Z nej- starších dějin města Brandýsa n. L. 1937). — Páni z Michalovic drželi Brandýs až do smrti posledního svého člena, Jindřicha († 1468). Jeho sestra Magdalena se provdala za Jana Tovačovského z Cimburku, který se tak stal držitelem brandýského panství. Jeho druhou manželkou byla Johanka z Krajku, jež po manželově smrti spravovala Brandýs na místě svého mladistvého syna Adama (A. Sedláček, Hrady XV., str. 155). 745. 1508 červen 28. Purkmistr a rada Starého Města pražského svolují, aby město Budyně nad Ohří užívalo jejich práva a k nim se obracelo o právní naučení. My purgmistr a rada Starého Města pražského známo naším tiemto činieme listem a vyznáváme vóbec přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsú předstúpili před nás některé osoby z měšťan města Budyně, a pokázavše nám na se list věřící od téhož města, voznámili jsú nám jménem opatrných purg- mistra, konšeluov i všie obce téhož města Budyně, kterak jsú od staradávna až dosavad užívali práva maytburského,1) ale z hodných příčin že jsú se na tom svolili jednostajně s povolením pánuov svých Jich Mstí a s potvrzením krále J Msti, pána našeho milostivého, aby od tohoto času vždycky na budúcie časy oni i jich všichni budúcí a potomci užívali práva našeho, Starého Města pražského, a ukázavše nám přiepisy listuov, kteréž na to od pánuov svých Jich Mstí2) a od krále JMsti,3) pána našeho milostivého, mají, nás jsú žádali, abychom je podle toho k užívání práv našich připustili a toho jim přieli, aby ot nich k nám jakožto k vyššiemu právu otvolánie po dnešní den bývaly, připoviedajíce to, že oni při tom při všem i jich budúcí mají se slušně a řádně zachovávati i ku právu našemu všecko činiti, což jmá činěno býti, a což se od jiných měst, kteříž též práva našeho užívají, děje. Tu my, vyslyšavše vuoli týchž měšťan budyňských a žádost poctivú, vidouce tudiež povolenie k tomu pánuov jich Jich Mstí a potvrzenie krále JMsti, pána našeho milostivého, i k tomu jsme jim svolili, aby oni i jich budúcí a potomní práva města našeho Starého pražského tak, jakož i jiná některá města a městečka v království tomto užívají, užívali a k nám jakožto k vyššiemu právu aby se s orteli svými 137

Strana 138
na naučenie odvolati mohli. A tak jsme je již ku právu svému pražskému ovšem připustili a připojili a tiemto listem naším konečně na časy budúcí připúštieme a připojujeme, na tom jsúce i s budúcími a potomky našimi při tom jich Budynských nechati a je zachovati na časy věčné, a abychom jim při právě tom tolikrát radili a pomocni byli, kolikrát by se oni o to k nám neb k našim potomkóm utekli, tak a tiem obyčejem vším, jakož jiným městom a městečkám činíme a k nim se zachováváme. Toho všeho pro pevnost a na svědomie pečeť menší města našeho s počátku psaného dali jsme přivěsiti vědomě a dobrovolně k tomuto našemu listu. Jenž jest dán a psán léta ot narozenie syna Božieho tisícieho pětistého osmého v středu u vigilií svatých Petra a Pavla, apoštoluov téhož syna Božieho. Pergamenový originál v archivu města Budyně nad Ohří; k listině jest na pergameno- vém proužku přivěšena kulatá pečet. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) V. pozn. 3 při listině ze dne 14. března 1506 (výše č. 711). 2) Ze dne 14. března 1506 (výše č. 711). 3) Ze dne 13. května 1507 (výše č. 727). Otiskl A. Janda l. c., str. 131. Listina se organicky doplňuje s oběma výše otištěnými privilegii pro Budyni (č. 711 a 727) a fakticky pojištuje i zajištuje Budynským výhodu, kterou získali dovolením, že v určitém úseku práva dědického se nemusí již řídit zvyklostmi magdeburského práva, ale výhodnějšími a pro ně prospěšnějšími ustanoveními práva staroměstského. — V. A. Haas, „Ženský nábytek“, str. 146. 746. 1508 srpen 10. Budín. Král Vladislav přidává na prosbu Albrechta z Kolovrat na Krupce a Lib- štejně, nejvyššího kancléře království Českého,1) městu Teplici, kteréhož v držení jest,2) k prvnímu jarmarku, kterýž na svatého Jana, křtitele Božieho, mievají, druhý výroční trh, a to na svatého Havla, každý s osmi dny pořád zběhlými. — Dán na Budíně ve čtvrtek den svatého Vavřince, mučedlníka Božieho, léta Božieho tisícieho pětistého osmého a království našich uherského osumnáctého a českého třitcátého sedmého. — Ad relacionem magnifici domini, domini Alberti de Colowrat et Liebstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. Pergamenový originál v archivu města Teplic; na pergamenovém proužku jest přivě- šena kulatá znaková pečet z červeného vosku, při okraji poněkud poškozená. — Na rubu: Rta. — Privilegium uber die Statt Teplitz S. Johanni-und S. Galli-Jahrmarckt. — No. 3. — Vladislav vysazuje Teplickým ještě druhý jarmark na sv. Havla. Dne 10. srpna 1508. — 1508. 1) Byl jím v letech 1503—1510 (Dílo Fr. Palackého I., str. 361). 2) Od r. 1508 po Oplovi z Fictum (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 151). Otiskl A. Müller l. c., str. 198, č. 402. — Srv. též H. Hallwich l. c., str. 123. 138

Strana 139
747. 1508 listopad 25. Žampach. Jan z Potštejna a na Žampachu dovoluje obyvatelům své části Žamberka užívat vody z kašny nebo nádoby, do které teče voda. Z vody nemusí nic platit mimo ty, kteří by pivo vařili; ti odvádějí z každé várky vrchnosti dva gr. čes. O vodovod pečuje vrchnost. Já Jan z Počt[ýna a na Žjampachu1) známo činím tímto listem všem vuobec, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že [sem] dal a mocí tohoto listu dávám měščanuom žamberským, poddaným mým,2) tu vodu bráti, kteráž [... .. ....] s povolením mým přes grunty mé jim i jich budúcím na časy budúcí k [užívání té vody,] aby ji brali sobě ku potřebě z kašny nebo z té nádoby, do kteréž ta voda teče z trub [ku] potřebám, pokadž by ji kdo potře- boval z poddaných lidí mých. A za to nemají lidé moji nahořepsaní z té vody mně ani budúcím mým ani jinému žádnému nic platiti ani nic činiti nežli ti, kteříž by piva vařili, z každé várky mají a povinni budú s každého piva s vaření 11 groše česká mně i dědicuom mým neb potomkuom nebo tomu, komuž bych já toho dopřál z své dobré vuole. A já nadepsaný Jan z Počtýna a na Žampachu i s dědici mými a budúcími mám tu vodu spravovati na svuoj náklad s dědici a budúcími mými beze všeho nákladu a staro]sti nadepsaných měščan žamberských, poddaných mých. Tomu všemu na svědomí a pro lepší jistotu já Jan z Počtnštajna a na Žampachu svú vlastní a přirozenú pečeť kázal sem k tomuto listu přivěsiti a připrosil sem urozených vladyk pana Matěje z Kamenice, ty časy úředníka na Žampachu, urozeného vladyky pana Martina Petrovského z Petrovic, aby své pečeti podle mne k tomuto listu přivěsili na svědomí sobě i budúcím svým bez škody. [Jenž] jest dán a psán na Žampachu den svaté panny Kateřiny léta od narození syna Bo[žie]ho M° Ve VIII počítajíc. Pergamenový originál, vlhkem silně poškozený a místy těžce čitelný, v archivu města Žamberku; přivěšené pečeti jsou ztraceny. — Na rubu: Na vedení vody Romancov sousedům dáno toto jest. N. 7. 1) Jan mladší, syn Jana staršího ze Žampachu (A. Sedláček, Hrady II., str. 127). 2) V. pozn. 2 při listině ze dne 21. října 1497 (výše č. 613). Otiskli E. Albert—K. Chotovský l. c., str. 134—135. 748. 1508 prosinec 17. Jindřichův Hradec. Kateřina, kněžna saská a minsterberská, Anna, kněžna minsterberská, Petr z Rožmberka a Jiří Hrobský ze Sedlce a na Radeníně, otcovští poručníci dětí a statku neb. Jindřicha z Hradce, udělují počáteckým předměstím i mlynáři pod 139

Strana 140
Vescem stejné svobody, výsady a obdarování, jakých užívají počátečtí měšťané, zvláště pokud jde o svobodu odúmrti a volného nakládání se statkem. My Kateřina, z Božie milosti kněžna rozená z Sas, kněžna mistrberská a hrabina glatská, Anna, z též milosti kněžna minstrberská a hrabina glatská, paní na Hradci, Petr z Roznberka a na Krumlově a Jiřík Hrobský z Sedlce a na Radeníně, mocní otcovští poručníci dětí a statku někdy urozeného pána, pana Jindřicha z Hradce, najvyššího purkrabie pražského,1) oznamujem tiemto listem všem vuobec, tak budúcím jako nynějším, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsú předstúpili před nás opatrní purgmistr, rychtář a konšelé města Počátek, dědiční poddaní sirotčí, věrní naši milí, a pokázali nám list svobod svých, kterýž mají od urozeného pána, pana Jindřicha z Hradce, najvyššieho purkrabie pražského, pána svého dědičného dobré paměti, což se odúmrti dotýče a jiných věcí, jakož týž list sám v sobě šíře svědčí,2) při tom nás zpravujíc, kterak okolo téhož města předměstí někdy veliká byla, ale v těchto minulých válkách že jsú zkažena,3) a od té doby že se lidé na těch předměstí nechtí osazovati, najvíce z té příčiny, že předměští těch svobod vodoumrti neužívají jako oni v městě, a také skrze to, že mezi nimi ruoznice a nesvornost bývá, což se opravy téhož města a obecních věcí i pomoci pánóm svým dědičným dotýče, že oni předměští, kteříž tu nyní jsú, zbraňují se těch věcí spolu s měst- skými nésti, poněvadž těch svobod spolu s nimi neužívají, při tom nás prosbami pilnými a snažnými prosíc, abychom na jich žádost milostivě vzhlédnúce, touž milostí a obdarováním, kteréž oni mají, je předměstcké obdařiti ráčili. My pak svrchupsaní mocní poručníci otcovští jich žádost s pilností váživše, chtíce těm sirotkóm dobře učiniti a panství jich rozmnožiti a to rozjímajíc, že to město v ohradě své malé jest, a nebude-li předměstí lidného u něho, že dobře státi nemůže, i také když lidé předměští tu svobodu jmieti budú jako městčí, že se tu budú osazovati, a tady město to i na lidech i na platu pánóm svým dědičným růsti a množiti se bude, a v svornosti a v jednostajných svobodách jsúce, to město lépe a dostatečněji opatrovati se lidmi, stavením i statky bude, mocí naší jakožto mocní otcovští poručníci tuto milost sami od sebe a na miestě pana Adama z Hradce, dědicuov a budúcích jeho i potom- kuov těm všem lidem předměstcským u Počátek, nynějším i budúcím, a jich budúcím a potomkóm k věčnosti i tomu mlynáři pod Vescem, kterýž k témuž předměstí přísluší, a jeho budúcím činíme a dáváme a tiemto listem utvrzujem a upevňujem, aby oni předměští i se všemi svými budúcími a potomky těch všech svobod, vejsad a obdarovánie, v tom listu jim měšťanóm počáteckým od již jmenovaného pana Jindřicha z Hradce dobré paměti daných a utvrze- ných, a zvláště což se odoumrti dotýče, kdož by kolivěk na témž předměstí bez dědicuov mužského a ženského pohlaví umřel, že ten muože a moc má statek svuoj, kterýžkolivěk má, dáti a poručiti, komuž se jemu kolivěk zdá jednomu nebo viec pospolu neb poruoznu, osobám duchovním neb světským, 140

Strana 141
ve všech klausulech, punktích a artikulech užívati a jimi se radovali beze všeho umenšení, než tak úplně jako oni měšťané počátečtí, a to bez vší překážky naší, pana Adama z Hradce, dědicuov a budúcích jeho. Na potvrzení, zdržení a jistotu toho k věčnosti my svrchupsaní mocní poručníci otcovští naše vlastní pečeti rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Hradci léta Božího tisícieho pětistého osmého v neděli před svatým Tomášem, apoštolem Božím. Pergamenový originál v archivu města Počátek, zn. A. I. 2; k listině jsou na perga- menových proužcích přivěšeny dvě kulaté pečeti. — Na rubu: A°. 1508. Obdarování srov- nání svobod předměstí. N. 1. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) O nich v. František Teplý, Dějiny města Hradce Jindřichova, dílu I. svazek 2., str. 161. 2) Ze dne 29. června 1504 (výše č. 697). 3) V. pozn. 2 při téže listině. 749. 1509 leden 11. Hrubý Rohozec. Johanka z Krajku a na Mladé Boleslavi dává Turnovským strany rohozecké clo z dobytka, sladu, chmele a nádob a dále ostrov mezi velkým a malým mostem, z něhož měšťané nemusí již platit žádných poplatků; z ostrova nad předním mostem musí jim Hanuš, kuchař paní Johanky, platit tři gr. ročního úroku, jakmile již nebude v jejích službách. Ve výhodách listiny se nemá strana rohozecká spolčovat s druhou stranou města bez svolení vrchnosti. Já Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavi1) oznamuji listem tiemto všem vuobec nynějším jako i budúcího věku lidem, kdežkoli čten anebo čtúcí slyšán bude, že nachýlena jsúc k snažným a pokorným i neustálým prosbám opatr- ných purgmistra a konšel i všie obce města Turnova s strany mé, příslušející k zámku mému Rohozci,2) věrných milých, a chtieci, aby se vždy tiem lépe oni i jich potomci saditi a opravovati i v živnostech svých pode mnú rozmno- žovati mohli a v potřebách a v povinnostech svých hotovější se nalézati i činiti, a také aby tudy chudince polehčení a pomoc býti mohla, tuto zvláštní milost jim učinila sem a tiemto listem činím od sebe i od svých budúcích, pánuov rohozeckých: Najprve jakož mám clo společní tu v Turnově s panem Jindři- chem Šťastným3) s dobytkuov, s sladuov, s chmele a s nádob, to všecko právo své a polovici svú2) jim měšťanóm turnovským z strany mé2) dala sem a tiemto listem dávám, aby již oni i po nich jich budúcí toho užívali a brali tak, jakož prve s kteréžkoli těch větcí jmenovaných bráno a placeno bývalo. Dále tuto milosť jim učinila sem a tiemto listem činím, jakož tíž měšťané moji turnovští z strany mé2) platievali mi s toho ostrova, kterýž jest mezi velikým a malým 141

Strana 142
mostem, platu ročního osm grošóv českých, při svatém Jiří čtyři groše české a při svatém Havle též, ten ostrov i s tím platem jmenovaným dala sem a tiemto listem dávám jim měšťanuom nadepsaným z strany mé2), a ten plat nemá ode mne ani od úředníkuov a budúcích pánuov rohozeckých brán a vyzdvihován býti viece ani dáván nynie i po všecky časy budúcně. A jakož sem dala ostrov ten, kterýž jest nad předním mostem při lukách Jana Vosá- hlova z Turnova a Maříka z Dalimiřic,4) lidí mých, Hanušovi kuchařovi, služebníku mému,5) při tom tuto milost jim učinila sem a tiemto listem činím, aby týž Hanuš kuchař s potomky svými s toho ostrovu nadepsaným měšťanóm z strany mé2) i jich potomním a budúcím platil platu a úroku ročního tři groše české rozdielně, při každém svatém Jiří puoldruhého groše českého a při každém svatém Havle též puoldruhého groše českého; však při tom tuto výmienku činím, aby on Hanuš kuchař toho platu jmenovaného neplatil a nedával, pokudž koli u mne v službě jest, než když by u mne v službě nebyl, tehdy bude ihned povinen ten plat platiti a dávati on i budúcí jeho, kdožkoli ten ostrov držeti bude, tak, jakož se tuto píše. A těmito mými obdarováními, kteréž jim z milosti své činím a dávám, nemají ani moci budú s druhú stranú téhož města2) spolčovati se, leč s povolením mým aneb budúcích pánuov roho- zeckých. Tomu všemu na svědomí, nepohnutost a zdržení já nahořepsaná Johanka z Krajku etc. pečeť svú vlastní k tomuto listu přivěsiti a přitisknúti kázala a pro lepší jistotu a pevnost i nepřerušení žádala sem urozeného pána, pana Alše z Sovince a urozeného pana Jindřicha Hložka z Žampachu, hajtmana kraje Boleslavského6) i také mého, a urozeného vladyky pana Kunaty Vlka z Kvietkova, purgrabie mého rohozeckého,7) že sú pečeti své podle mé přivěsiti a přitisknúti k tomuto listu dali na svědomie jim bez škody. Jenž jest dán a psán na Rohozci léta od narozenie syna Božího tisícího pětistého devátého ve čtvrtek po hodu slavném Božího křtění. Pergamenový originál v archivu města Turnova, zn. I. 7; ze čtyř pečetí, přivěšených na pergamenových proužcích, nezachovala se ani jedna. — Na rubu: Na ostrov nad před- ním mostem. F 9. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) O ní pozn. I při listině z 29. srpna 1500 (výše č. 648). 2) V. pozn. 2 při listině z 11. června 1497 (výše č. 601). 3) O něm tamže pozn. 1. 4) Daliměřice, o. Turnov. Snad z rodu Pícalů (J. V. Šimák, Příběhy města Turnova I., str. 273—274). 6) O něm v Ottově slovníku naučném, díl XI., str. 374. 7) Byl jím v letech 1509—1512 (A. Sedláček, Hrady X., str. 200). Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 19—20, č. XIX. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 62—63. 5) Částečná, byť i slabá podoba s privilegiem Jindřicha Štastného z Valdštejna z 8. úno- ra 1509 (níže č. 750), která připravuje listinu ze 16. února 1509 (níže č. 752). 142

Strana 143
750. 1509 únor 8. Malá Skála. Jindřich Štastný z Valdštejna a na Rychmburce dává turnovským měštanům strany maloskalské svoji polovinu na clech z dobytka, sladu, chmele a nádob, pokud se ty věci vezou z města nebo skrze ně. Ve výhodách listiny se nemá strana malo- skalská spolčovat s druhou stranou města bez svolení vrchnosti. Já Jindřich Šťastný z Valštýna a na Rychmburce1) známo činím tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že náchylen jsa k snažným a ustavičným prosbám purgmistra a konšel i všie obce města Tur- nova s strany mé, příslušející k zámku Skalám,2) poddaných věrných milých, a chtě, aby se pode mnú vždy tiem lépe oni i jich potomci saditi a opravovati i také v živnostech svých rozmnožovati mohli a v potřebách a v povinnostech svých hotovější se nalézati i činiti, tuto zvláštní milost jim učinil jsem a tiemto listem činím od sebe i od budúcích pánuov, potomkuov svých, aby to pevné, nepohnuté a držemné na časy budúcí a věčné bylo: Jakož mám clo společní tu v Turnově s urozenú paní, paní Johankú z Krajku a na Mladém Boleslavi s dobytkuov, kteréž z města neb přes město preč ženú, s sladuov, s chmele a s nádob, což se ven z města neb skrze město veze,3) to všecko právo své a polovici svú jim měšťanóm turnovským s strany mé2) dal jsem a tiemto lis- tem mocně dávám a s sebe i budúcích pánuov, potomkuov mých, na ně i jich budúcí náměstky převodím, aby již oni nadepsaní měšťané s strany mé2) i jich budúcí toho cla užívali a brali tak, jakož prve s kteréžkoli těch věcí jmenova- ných bráno a placeno bývalo. A tiemto mým obdarováním, kteréž jim z milosti své jakožto pán a pravý dědic činím a dávám, nemají ani moci budú s druhú stranú téhož města spolčovati se, leč s povolením mým aneb budúcích pánuov, potomkuov mých. Toho na potvrzenie, nepohnutost i zdrženie nadepsaný Jin- dřich Šťastný z Valštýna pečeť svú vlastní a přirozenú k tomuto listu přivěsiti a přitisknúti jsem kázal. Jenž jest dán na Skalách léta od narození syna Božieho tisícího pětistého a devátého ve čtvrtek po slavné památce svaté panny Doro- ty, mučedlnice Boží. Pergamenový originál v archivu města Turnova, zn. I. A 8a; pečet, která byla přivě- šena na pergamenovém proužku, chybí. — Na rubu: N. 11. (Fotografický snímek Histo- rického ústavu ČSAV). 1) V. pozn. 1 při listině z 11. června 1497 (výše č. 601). 2) Tamže pozn. 2. 3) Srv. listinu Johanky z Krajku pro Turnovské strany rohozecké ze dne 11. ledna 1509 (výše č. 749). Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 21, č. XX. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 62—63. Částečná stylistická shoda s privilegiem Jana ze Šelmberka z 20. února 1506 (výše č. 709). 143

Strana 144
751. 1509 únor 8. Malá Skála. Jindřich z Valdštejna a na Rychmburce se vzdává odúmrti měšťanů, podruhů i přikázaných své polovice města Turnova a dává jim volnost nakládat se statkem. Není-li poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný, muž nebo žena, ale na panství osed- lý, a musí pak žít v Turnově nebo může dědictví prodat; není-li příbuzných, majetek spadne po zaplacení dluhů na obec. Když by byl kdo nemocen, má purk- mistr k němu dva nebo tři konšely nebo jak by se mu zdálo, vyslat společně s písa- řem; chce-li, může také sám jít; při sepsání kšaftu musí však být i poručníci. Proti kšaftu se musí námitky ohlásit do čtyř neděl po smrti kšaftujícího. Je-li kdo z Turnovských ve světě za prací a onemocní, může učinit poslední vůli před konšely toho místa, kde je a jeho kšaft má mít stejnou moc, jako kdyby byl učiněn v městě Turnově. Kšaftující, jsa zdráv, ústně ohlásí svoji vůli před právem a spokojí se zápisem do knih; chtěl-li by mít kšaft, obdrží od práva jeho potvrzení. Měšťané dostávají právo volného odchodu, ovšem statek musí osadit vhodným člověkem. Já Jindřich z Valštýna a na Rychmburce1) známo činím listem tiemto obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsú předstúpili před mě lidé moji poddaní, věrní milí, měšťané a obyvatelé turnovští s strany mé,2), prosíce mne snažnými a pokornými prosbami, abych z milosti své jakožto pravý pán jich a dědic, laskavě na ně vzhlédna, je obdařil a právo své dědičné, kteréž od staradávna předkóm mým i mně příslušelo, totižto odúmrtní, že jest spadalo na předky mé i na mě, jim to dal a pustil. A já nakloněn sa k prosbě nadepsa- ných měšťanóv turnovských s strany mé2) a chtě, aby se tiem lépe v živnostech svých množili a rostli i také odjinud tu táhli a připoviedali, tu milost jim učinil sem a tiemto listem mocně činím, dal sem a mocí listu tohoto dávám sám od sebe i od svých dědicóv a budúcích pánuov, potomkóv mých, na věčné časy to všecko právo odúmrtné, což jest předkóm mým i mně příleželo, a s sebe i dědicóv mých a budúcích pánóv, potomkóv mých, na ně nahoře psané měš- ťany turnovské s strany mé2) převodím, a to takovým zpuosobem, aby oni všickni i také, kteříž by podruhové a přikázaní té strany2) byli, statky své mo- vité i nemovité dáti a poručiti za zdravého života neb na smrtedlné posteli a kdyžkoli, komuž by se jim zdálo a líbilo, mohli. A to dánie nebo odkázanie stálé a pevné býti má na věčné časy. Pakli by kto z dopuštěnie Božího s tohoto světa sšel, zřiezenie žádného neučině o statku svém, tehdy ten a takový statek má spadnúti na najbližšího přietele, kterýž by na zbožie mém aneb na tom panstvie byl bydlením ustavičným, obojieho, mužského neb ženského pohla- vie. Však toto znamenitě vymieňuje se, kterýž by usedlý člověk ten statek od- poručil, aneb nápadem bližnosti na koho spadl, tehdy ten aneb ta, na kohož by statek připadl aneb jakýmkoli obyčejem přišel, bude povinen tu v Turnově na straně mé2) se týmž statkem osaditi; a pakli by se osaditi nemohl, neb komu nezdálo, tehda bude moci prodati aneb dáti člověku hodnému a nezávadnému, 144

Strana 145
kterýž by se mně i mým budúcím i té obci turnovské s strany mé2) hoditi mohl. A jestliže by který člověk s tohoto světa sšel, přátel nemaje a o statku svém zřiezenie žádného neučinil, tehdy napřed, což by komu povinovat byl spraved- livě, a to hodným svědomím provedeno bylo, ti dluhové placeni býti mají. A jestliže by ten statek, kteréhož by odemřel, k placení dlužníkóm vystihnúti nemohl, tehda konšelé ten statek mají rozděliti mezi ty dlužníky, což by a po- kud vystihnúti mohlo; a jestliže by co statku zuostalo, tehdy ten statek po- zuostalý má spadnúti a obrácen býti k dobrému obci té strany mé,2) a to aby konšelé opatřili s mú neb budúcích mých anebo úředníka toho, kterýž by teh- dáž byl, radú a z toho povinovati byli obci počet činiti. A jestliže by jaká nesnáz aneb ruoznice pro ten statek odúmrtní na konšely a na obec s strany mé2) přišla, tehda konšelé nemohli-li by toho sami srovnati, o to k žádnému právu ani k soudu příslušeti a podávati se nemají nežli přede mne neb budúcí mé nebolito úředníka, kterýž by tehdáž byl. A kterak by pak od jednoho každého poručenstvie anebo kšaft činěn býti měl, tento při tom řád a naučenie oznamu- je se všem a dává: Když by kto v nemoci leže kšaft činiti chtěl, má purgmistr dva neb tři konšely, neb což by mu se zdálo, k němu vyslati s písařem a i sám purgmistr s nimi, chtěl-li by také jíti, to muož učiniti a tu, jakžkoli kto statek svuoj kterýžkoli zřiedí a poručí, zapsati, a poručníci, kteříž budú, mají tu při tom býti a slyšeti. Také z těch konšelóv, kteříž by k tomu vysláni byli a přišli, majíc svědkové toho, což kto zřiedí, býti, nemají poručníci bývati; pakli by kto chtěl z těch konšelóv vyslaných neb i jiných poručníka mieti, ten nebude svědkem toho poručenstvie, ale jiný na jeho miesto konšel postaven neb vyslán bude. Také chtěl-li by kto proti kšaftu a poručenstvie co mluviti, ten se má ohlásiti ve čtyřech neděléch po smrti toho, jenž kšaft činil; pakli by to obmeškal v těch čtyřech neděléch, jsú-li sirotci, tehdy poručníci nemají moci do let sirotčích odpoviedati, pakli by sirotkóv nebylo, a nenařiekal by žádný kšaftu v těch čtyřech neděléch, tehdy ten kšaft od práva tvrzen bude a moc jemu dána tak, že jeho žádný potomně nařiekati nemuože. A ktož by koli z nadepsaných měšťan, podruhuov i přikázaných s strany mé jinak statek svuoj zřéditi chtěl a porúčel, než se nahoře píše, takové poručenstvie a kšaft nemá moci aniž má přijat býti. Toho také znamenitě vymieňuje se, jestliže by kto po světě pracuje po živnosti své neb jinak kterakkoli, a nemocí zastižen byl, tehdy, kdež by se koli přitrefil, v městě neb v městečku, ve vsi neb i jinde, přivolaje dobrých lidí z konšelóv dvú nebo tří neb i jiných zachovalých a hodnověrných, tehda před těmi, jakž by koli o svém statku zřiedil a poručil, to poručenstvie pevné a stálé i držemné bude a býti má, jako by to před purgmistrem a konšely v městě Turnově tak, jakož nahoře psáno, zřiezeno a kšaftováno bylo. A ktož by pak chtěl zdráv sa statek svuoj zřéditi, to bude moci každý v této mieře a zpuosobu učiniti, stoje před právem, v kniehy městské, jakž by se koli zdálo, dáti vepsati. A pakli by kto kšaft učiniti a mieti chtěl, potvrzenie jeho od práva a moc vzieti má. A tak každý podle tohoto již oznámeného řádu a naučenie, aby zmatku 145

Strana 146
a omylu při jednoho každého zřiezenie a poručenstvie, chtě jinak činiti, nebylo, zachovati se a řéditi má. Dále já svrchupsaný Jindřich z Valštýna a na Rychm- burce, touž milostí a láskú nakloněn sa k lidem a poddaným mým, věrným milým, měšťanóm turnovským s strany mé,2) to povolenie jim dávám a tiemto listem upevňuji od sebe i také dědicuov mých a budúcích pánuov, aby komuž by se koli zdálo statek svuoj prodati, to každý mohl učiniti, vosadě člověkem hodným a slušným, kterýž by se mně neb dědicóm mým a budúcím pánóm líbil přijieti, a živnosti své, kdež by se jemu kolivěk líbilo, hleděti a vésti mohl bezpečně bez překážky mé, dědicóv mých i budúcích pánuov. Tohoto mého dánie a obdarovánie a listem tiemto upevnění jim nadepsaným měšťanóm turnovským s strany mé2) před sebú i před svými dědici a potomními kterýmiž- koli pány na budúcí a věčnú paměť pečeť mú vlastní a přirozenú k tomuto listu přivěsiti a přitisknúti sem kázal a pro lepší utvrzenie, jistotu i nepřeruše- nie žádal sem urozeného pána, pana Alše z Sovince, že jest také pečeť svú podle mé přivěsiti a přitisknúti dal k tomuto listu na svědomie jemu bez škody. Jenž jest dán na Skalách léta od narozenie syna Božího tisícího pětistého devá- tého ve čtvrtek po hodu svaté panny Doroty. Pergamenový originál v archivu města Turnova, zn. I. A 8 b; obě pečeti, které byly přivěšeny na pergamenových proužcích, chybějí. — Na rubu: Na odúmrti a kšaftování statku od pana Šťastného. — Jindřicha z Valdštejna. — D/10. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) V. pozn. 1 při listině z 11. června 1497 (výše č. 601). 2) V. pozn. 2 tamže. Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 21—24, č. XXI. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 63. Tato listina jest rozvedením a vysvětlením privilegia téhož pána ze dne 4.—5. května 1501 (výše č. 651), jež se nezachovalo v originále; snad bylo záhy zničeno podobně jako listina z 19. října 1507 (výše č. 738 a zvláště závěrečná poznámka). — Viz též závěrečnou poznámku výše u č. 708. 752. 1509 únor 16. Johanka z Krajku a na Mladé Boleslavi povoluje turnovským měštanům strany rohozecké, aby se spolčili s měšťany strany maloskalské k společnému poží- vání všech důchodů a užitků s výjimkou zisku z odúmrti, a peněz aby užili k ohra- zení města. Nebudou-li žíti ve svornosti, bude tato výsada kdykoliv zrušena. Já Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavil) známo činím tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že jsú předstúpili před mě starší a konšelé z Turnova, poddaní moji věrní milí, z strany mé2) a mě jakožto paní své dědičné prosili jsú, abych jim své povolenie k tomu dala a od- pustila, tak aby se spolčili [s] sousedy svými, lidmi urozeného pána, pana Jindři- 146

Strana 147
cha Šťastného z Valštejna etc.,3) obyvateli Turnova, o to, což jim ode mne z milosti mé dáno i od předkuov mých, jakož pak na to potvrzenie mají, takovú toho potřebu kladúc, a zvláště času tohoto nebezpečného, aby mohli ohradu okolo sebe, jsúce v svornosti, udělati, aby tím bezpečněji hrdly i statky, své živnosti hlediec, býti mohli i jiné obecní potřeby, v svornosti jsúc, aby tím hodněji činili. A protož já napředpsaná Johanka nejedno z nich samých zprávy a z žádosti, ale i z jiných k té věci rozomných a znamenitých osob tomu vyro- zoměvši, že mne za slušné žádají, tuto jim v tom milost a povolenie své daa sem a tímto listem dávám pro takové jich dobré a svornosti, aby oni s lidmi nadepsaného pána spolčili se již psanými věcmi a duochody, kteréž ode mne mají i od předkuov mých,4) a toho aby spolu užívali a na opravu města nebolito ohrady a cest to aby nakládali2) a jinam nikam, a z toho aby počet před star- šími a obecními činili, jakož obyčej mají, každý rok, a což by koli přes náklad zuostalo po počtu, tím aby se s lidmi častopsaného pána rozdělili, aby lidé moji z strany mé2) vzali polovici a lidé jmenovaného pána druhú polovici, a tak vždy to aby činili dotud, dokudž spolu v svornosti budú. Neb jestliže bych poznala neb potomní moji budúcí, že by lidé častopsaného pána jakú nesvornost proti lidem z strany mé jíti chtěli, a to že by slušně dobrými lidmi poznáno bylo, takže by proti lidem mým pána již častopsaného lidé jakú nesvornost šli, tehdy já aneb budúcí moji, páni rohozečtí,5) to spolčenie budem motci zrušiti a v to obrátiti, což by se nám lepšieho zdálo. Než což se odúmrti tkne, to já zna- menitě vymieňuji, že k tomu povolenie svého nedávám, aby se tím lidé moji s lidmi s strany druhé2) nadepsaného pána spolčiti měli, než při tom toho nechá- vám, jakž jest i nyní. A toho na potvrzenie pečeť svú přirozenú s jistým vědo- miem svým dala sem přivěsiti k tomuto listu a pro širší svědomie z jisté vuole mé přižádala sem urozených, pana Jindřicha Hložka z Žampachu, hajtmana kraje Boleslavského8) a mého, a Kunaty Vlka z Kvítkova, purgrabí ty časy mého na Rohozci,7) aby pečeti své podle mne přivěsiti dali. Jenž jest psán léta ot narozenie syna Božieho tisícého pětistého devátého v pátek po svatém Va- lentinu. Pergamenový originál v archivu města Turnova, zn. I. 10; tři pečeti, které byly přivě- šeny na pergamenových proužcích, jsou ztraceny. — Na rubu: N. 6. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) O ní v. pozn. 1 při listině z 29. srpna 1500 (výše č. 648). 2) V. pozn. 2 při listině z 11. června 1497 (výše č. 601). 3) V. výsady města Turnova, výše č. 601, 637, 650, 651, 685, 738, 749—751. 4) O stavebním ruchu po vydání tohoto privilegia srv. J. V. Šimák, Příběhy města Turnova I., str. 63—64. 5) Zámek Hrubý Rohozec u Turnova. 6) V. pozn. 6 při listině z 11. ledna 1509 (výše č. 749). 7) Tamže pozn. 7. Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 24—25, č. XXII. — Srv. týž, Příběhy města Turnova I., str. 63. 147

Strana 148
Tato věc byla připravována již dříve po stránce obsahové i stylistické. Od 2. pol. 15. stol. lze pozorovat, že když jedna z obou vrchností dala své polovině města nějakou milost, vy- dala i druhá vrchnost svým měštanům listinu podobného obsahu, nikoliv však podobného znění (č. 601, 637, 648, 650). Naproti tomu od počátku 16. stol. je patrná snaha i po slohovém sblížení, jako na př. č. 749 a 750. 753. 1509 březen 11. Pražský hrad. Král Vladislav uděluje na prosbu Jana ze Šternberka a na Bechyni městečku Blovicům jarmark třetí pondělí po velikonočním pondělí s osmi dny následujícími a povoluje blovickým měšťanům, že mohou vždy po čtyřech nedělích z konšelů volit purkmistra. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni od urozeného Jana z Štern- berka na Bechyni,1) věrného našeho milého, abychme městečku jeho Blovicím jarmark jeden roční dáti a při tom obyvatele [!] téhož městečka z milosti naší některú zvláštní milost učiniti ráčili. K jehožto prosbě a snažné žádosti milos- tivě nakloněni jsouce pro služby jeho, které nám činil, činí a činiti má, čím nás k sobě milostivějšího pána pozná, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědo- mím, mocí královskou v Čechách a radú věrných našich milých dali a znovu vysadili jsme nahoře jmenovanému městečku Blovicóm jarmark roční s vosmi dny pořád zběhlými a tímto listem jakožto král český dáváme a znovu vysazu- jem třetí pondělí, kterýž bývá po pondělí hodním velikonočním, kteréhožto jarmarku aby obyvatelé téhož městečka nynější i budoucí na ten den s vosmi dny pořád zběhlými v letech budúcích po věčné časy užívali s frejunkem oby- čejným tak a s tím vším spůsobem, jako jiná městečka království Českého svých jarmarkův, jim od nás a předkův našich, králův českých, vysazených, z obyčeje neb z práva v prodávání neb v kupování všelijakých věcí užívají, a to bez naší i jiných všech lidí všelijaké překážky. K tomu také jsme nadepsaného městečka obyvatelům nynějším i budúcím tuto zvláštní milost učiniti a jim toho dopustiti ráčili, aby mezi sebú z konšelův vždy ve čtyrech nedělích již potom v časích budúcích pro správu městečka toho purkmistra voliti mohli a moc měli. Porúčejíce všem úředníkům i jiným všem poddaným našim králov- ství Českého, nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyste často jmeno- vaného městečka obyvatele nynější i budúcí při těch milostech a výsadách našich nahoře psaných jměli, drželi a neporušitedlně zachovali a jim v tom překážek žádných nečinili pod uvarováním hněvu a nemilosti naší i budúcích našich, králův českých, však proto chceme, aby ty milosti a vejsady naše bez újmy byly jednomu každému na jeho spravedlivosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě pražském 148

Strana 149
v neděli, kteráž sluje Oculi, léta Božieho tisícého pětistého devátého, království našich uherského devatenáctého a českého třidcátého osmého. Originál je ztracen, nezvěstný je i vidimát, z něhož byl r. 1907 pořízen opis (SUA v Praze — sbírka opisů). 1) Syn Jaroslava a vnuk Zdeňka ze Šternberka (A. Sedláček, Hrady IX., str. 228 až 229). Stručný obsah uvádí Fr. Faktor l. c., str. 25. 754. 1509 březen 16. Strakonice. Jan ze Švamberka, veliký převor svatojánského řádu v Čechách, Jan z Rožm- berka, kněz Jan z Lomnice, strakonický převor, i všechen tamní konvent dávají měšťanům obou měst strakonických za škody, které trpí povodněmi, luh někdy rytíře Jana Miroše z Vochova, ležící pod rybníkem Turovcem. Vrchnost slibuje zachová- vat je při mýtu, které obdrželi listinou krále Vladislava, aby mohli opravovat mosty a cesty ve Strakonicích i okolo města. Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice amen. My Jan z Švamberka na Stra- konicích, v Čechách, v Moravě, v Slezsku, Polště, Rakousech, Štýrsku, Kory- tanech a v Karnioli zákona rytířujícího svatého Jana Jerosolimitánského pře- vor nejvyšší,1) Jan z Rozmberka a na Strakonicích2) a kněz Jan z Lomnice, tehdy převor kostela, i všecken konvent bratří téhož domu strakonického zná- mo činíme tímto listem přede všemi nynějšího i budoucího věku lidem, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že jsou předstoupili před nás poddaní naši, měšťa- né strakonicští, věrní naši a milí, předkládajíce před námi některé i mnohé potřeby a škody i nedostatky své, a zvláště ty, kteréžto jsou se jim stávaly a dály a ještě se jim stávají skrze mnohé a časté povodně vod velikých a častých zvodněvání, a na mostech, březích i také na zdech kaženie, podrývánie a boře- nie, a tu jsou nás s pokornými prosbami svrchupsaní měšťané naši obú dvú měst strakonických3) sami od sebe i od vší obce jich prosili, abychme je někte- rak v tom opatřiti a něčím na pomoc k tomu obdařiti milostivě ráčili, kdyby potom takové povodně nám i jim škodlivé přišly, aby se retovati a opatrovati tudy tím lépe mohli. A my, vzhlédše slušnou prosbu i také potřebu velikú a k tomu vzhlédajíc na jejich věrnost a poslušenstvie, kteréžto jsou nám činili a ustavičně činie, aby potom také tím lépe činiti mohli, s dobrým rozmyslem a radou téhož kněze, převora a bratří svrchupsaného konventu našeho domu strakonického i jiných věrných našich milých tuto milost naši i také lásku a k tomu pomoc svrchupsaným měšťanům našim strakonickým a té obci obú dvú měst3) i jejich budoucím učinili a dali jsme a mocí tohoto listu činíme a dá- váme jim ten luh, kterýžto někdy ke Dvorci příslušel4) a byl jest urozeného a statečného rytíře, pana Jana Miroše z Vochova5) dobré paměti, kterýžto luh 149

Strana 150
pod Trnovcem rybníkem“) počnúce od téhož rybníka až pod rybníky dolejší podle téhož luhu ležíce a pod grunty městské strakonické při témž luhu ležíce tak, aby oni svrchupsaní měšťané naši strakonicští, nynější i jejich budoucí, časy budoucími a věčně mohli luhu požívati, mieti a držeti s dubím, chrastinami těmi a travú, a kterakž by mohli nejlépe luh obrátiti k své potřebě takové svrchupsané a my ani naši budoucí náměstkové nemáme jim i jich budoucím v tom žádné překážky činiti ani jim na to kterakžkoli sahati budoucně a věčně. Také jakož s pomocí naší častopsaní měšťané naši strakonicští majestát a list potvrzenie i obdarovánie mají na mejto nejjasnějšího knížete a pána, pana Vla- dislava, uherského a českého krále, pána našeho milostivého,7) a tiem obdaro- váni jsou, aby tiem lépe mosty a cesty v Strakonicích i okolo města opravovati sobě mohli, jakož pak týž majestát sám v sobě šíře to okazuje a zavírá, při tom majestátu a obdarování královské milosti my je také zachovali jsme a milostivě i laskavě zachovati chceme, slibujíce sami za sebe i za naše budoucí náměstky, což se v tomto listu píše, že svrchupsaní měšťané strakonicští i jejich budoucí tak a při tom všechnom zachováni býti mají nyní i věčně neporušitedlně. Tomu na svědomie a lepší jistotu i potvrzenie pečeti naši vlastní i také konventu na- šeho s naším jistým vědomím a celým přiznáním rozkázali a dali jsme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž dán a psán jest na Strakonicích léta po naro- zení syna Božího tisícého pětistého devátého ten pátek po středopostí. Originál jest ztracen, obsaženo v potvrzení Marie Terezie ze dne 4. července 1747, jež potvrdil Josef II. dne 28. prosince 1782 (originál v městském archivu ve Strakonicích). 1) V. pozn. 1 při listině ze dne 31. března 1488 (výše č. 537). 2) O něm v. pozn. 1 při listině z 1. dubna 1511 (níže č. 781). 3) V. pozn. 3 při listině z 20. ledna 1435 (výše č. 249). 4) Prvotní název vsi Slaníku, o. Strakonice (A. Sedláček, Hrady XI., str. 138). 5) R. 1459 se připomíná jako purkrabí strakonický (tamže str. 134, pozn. 2). 6) V. tamže str. 134. 7) Listinou ze dne 21. května 1507 (výše č. 731). E. Ježek, Strakonicko II., str. 14. 755. 1509 duben 21. Pražský hrad. Král Vladislav nařizuje, aby Dobřanští platili své vrchnosti, chotěšovskému klášteru, ročně 40 kop gr. a pravidelný úrok svatohavelský. Kdo z dobřanských měšťanů by uznával jinou vrchnost nežli klášter a dával se jí v ochranu, zaplatí 50 kop gr. králi a klášteru. Žádný z obyvatel městečka nesmí zcizovat nebo prodávat pozemky pod jiného pána; kdo by se toho dopustil, ztratí všechna práva k těm po- zemkům, které v tom případě připadnou klášteru. Dobřanští nesmějí nikoho proti vůli vrchnosti přijímat nebo propustit z obce. Jestliže by Dobřanští kdy dostali od krále Vladislava nebo od jeho nástupců jakoukoliv milost, která by odporovala milostem, klášteru uděleným, je tímto listem zrušena. 150

Strana 151
Wir Wladislaus, von Gottes gnaden in Ungarn, Böheimb, Dalmatien, Croatien könig, marggraf in Mähren, fürst zu Lutzenburg und Schlesien, marg- graf zu Lausnitz etc., tuen zu wissen mit diesen brief jedermänniglich, dass wir von dem ehrwürdigen probsten und dessen gantzen convent, unseren lieben getreuen, bericht seind worden, wie dass die vorsichtige burger zu Dobrzan, ihre untertan, den bern, welchen sie ihnen vor altershero jährlich 40 schock groschen Böhmisch zu liefern und abzuführen obligirt und schuldig sein, wie sie auch alle jahr solches geldt dem closter abgeführt, jetzt aber völliglich abzu- führen sich verwaigern, wie auch den Galli-züns auf die Böhmische groschen dem landsgebrauch nach wie andere untertanen ihrer obrigkeit abführen, nicht abführen wollen und zum öftern ihnen andere obrigkeit suchen und dem prob- sten sambt seinen convent zurucksetzen, wie nicht weniger wieder des probsten und convents willen, dem sie vermeinen, für nachbarn in das stadtlein anneh- men, derentwegen haben sie uns demütig gebeten, damit wir sie in diesem fall schützen und ihnen ihre privilegia vermehren wolten. Wann wir dann ihnen wohlgeneigt und derselben untertänigen gehorsamb wohl betrachtet, als tuen wir aus königlicher macht mit wissen und willen unser lieben getreuen räte in Böhmen den probsten und seinen convent zu jetzigen und künftigen zeiten bewilligen und mit diesem brief befehlen, dass sie von denen Dobrzanern jetzt und künftig alten gebrauch und gerechtigkeit nach solche 40 schock groschen Böhmisch von ihnen nehmen und zu aigen haben sollen, wie auch den Galli- züns auf Böhmische groschen, weil auch andere untertanen des königreichs Böheimb ihren herren abführen, sie auch abzuführen angehalten werden sol- len, dieses dabei sonderlich zu mercken, so einer aus den inwohnern des städtls Dobrzan, was beruf oder condition er seie, andere als probsten und convent vor herrn suchen oder nehmen und zuflucht bei ihnen suchen solte, und solches aus ihnen erwiesen wurde, derselbige solle uns und unsern nachkommen köni- gen und obbenanten probsten und convent 50 schock groschen poen ohne alle wiederung und ausred erlegen. Weiter tuen wir obbenanten herrn probsten und convent die sonderliche gnad, da ein oder anderer inwohner oftgenanten städtleins Dobrzan wissmath, acker, flüss oder bäch etc., so dem städtlein ge- hörig, zu anderer herrschaft abalienirt oder verkaufet und solches auf ihn erwiesen wird, der verlieret alle seine gerechtigkeit, die er zu solchen wiesen, ackern und flüssen gehabt hat, und solches soll dem convent zugeaignet werden. Sollen auch die Dobrzaner wieder des probsten und convents willen keinen und [!] das städtl vor nachbahrn annehmben noch loslassen. Wofern wir oder unsere nachkommende könige aus irrtumb oder vergessenheit, es sei auf was bericht oder intercession, wieder diese unsere obbenante gnad denen Dobrzanern eine andere schrieftliche gnad mitgeteilet hetten, dieses alles wir mit unsern brief cassirn, annulliren und zu nichten machen. Geben auch oftgenanten probsten und convent des closters Cothieschau, ihnen und ihren nachkommen diese macht, dass sie die burger zu Dobrzan zu abführung des berns und Galli- 151

Strana 152
züns, wie auch zu observirung allen anderen articulen und vorgemelten unsern ihnen mitgeteilten gnaden, dass sie dieselben mögen darzu halten, wie die ande- re herrn des königreichs Böheimb ihre untertanen zum gehorsamb bringen, dies ohne unsern, auch unseren nachkommenden könige und allen andern wiederspruch oder hindernus. Zu urkund dieses haben wir unser königliches insigl zu diesen brief anhangen lassen. Geben in unsern königlichen schloss Prag den sambstag vor s. Georgii anno 1509, unser königreich des Hungarischen in neunzehenden und des Böhmischen in achtunddreissigsten. Ad relationem magnifici domini Alberti de Kolowrat et Liebstein, supremi cancellarii regni Bohemiae. Německý překlad z českého originálu z 18. stol. v archivu Národního musea v Praze, odd. F — Dobřany. — Na rubu: Abschrieft aus dem königlichen privilegio wegen 40 schock groschen berns, aus dem böhmischen original ins teutsche versetzt. Anno 1509. — V SUA v Praze, odd. Listiny zrušených klášterů, toto privilegium se nenalézá. — Také A. Schubert, Urkunden-Regesten aus den Archiven der aufgehobenen Klöster, tuto listinu neuvádí. Listina není sice městské privilegium, je však neobyčejně cenná pro poznání správní- ho, hospodářského i sociálního postavení poddanského městečka. 756. 1509 červen 1. Zikmund z Vartemberka a na Děčíně povoluje měštanům města Děčína, kteří zřídili vodovod až na náměstí, že si mohou bráti potřebné dříví z panského lesa beze všech dávek. Wir Sigmund von Wartenbergk, herre of Tetzschen, des konigreichs Beh- men oberster schenck, des marggraventums in Oberlausitz voit,1) tun kunt vor idermenniklichen dises brifs ansichtigen und bekennen offentlich vor uns, unser erben, erbnehmen und vor alle unsere nochkomelinge, das vor uns er- schienen sein unsere lieben getrawen burgermeister und rotmanne sampt arm und reich und der gantzen gemeine unser stat Tetzschen und haben uns demu- tiger fleissiger bete angelanget, diweile si uns und der stat zu ere, notz und frommen ein lebendig wasser mitten of den rink mit grosser kost und mühe gefurt und mit roren und rorkasten vorordent wolden, in also geneiget sein und in aus gnode zu solchem rorwerk zo vil und, zo ofte das not haben worde, frei holtz of unsern welden, wi in das am bequemesten sein wurde, frei zu fellen zu vorgonnen. Alz haben wir angesehen zu forderst gemein notz ire demutige bete und ire manchfeldige getrawe nôtze, dinste, di si uns und unsern vorfaren oft und dik getreulich geton und noch tun werden, und haben den genanten unsern burgern, arm und reich, unser stat Tetzschen zu sunderlicher begnodun- ge und privilegium vorgont und vorgonnen in in kraft dises briefs zu solchen 152

Strana 153
roren und rorkasten frei zu haben of unsern welden holtz, zo vil si des bedorfen, und zo ofte in das not tun wirt, zu fellen, zu hawen, zu gebrauchen zu solchem rorwerk ane allen waltzinsaufsetze ader ander beswerunge, ungehindert von uns, unsern erben, erbnehmen und nochkommelingen. Des zu waren bekentnus haben wir Sigmund von Wartenberk, herre of Tetzschen etc., unser angeboren ingesigel unden an diesem brief wissentlich hengen lossen und di erberen und woltuchtigen unsere liben getrawen Servacium Schindel, dizeit unsern heupt- man zu Tetzschen, und Georgen von Schönefelt zu Marckesdorf gesessen, dizeit heuptman of Kemtz2) und Bensaw,3) gebeten, zu mehrer sicherheit ire sigel auch an diesem brief zu hengen. Der geben ist noch Cristi unsers herren geburt im funftzehnhundrten und im newnden iare freitags noch Urbani. Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině jsou přivěšeny tři kulaté pečeti na pergamenových proužcích, z nichž první jest z červeného vosku, ostatní dvě z vosku černého, z třetí se zachovala jen třetina. — Na rubu: Her Sigmund von Wartenberk uber das Rerholtz. No. 12. 1) V. pozn. 1 při listině z 10. ledna 1507 (výše č. 722). 2) Česká Kamenice. 3) Benešov nad Ploučnicí. 757. 1509 červenec 13. Pražský hrad. Král Vladislav uděluje na prosbu Zikmunda z Vartemberka a na Děčíně, nejvyššího číšníka království Českého a zemského fojta hornolužického (Sigmund von Wartenberg auf Tetschen, oberster schenck des kunigreichs zu Beheim, landvoit in Oberlawsitz)1) jeho městu Děčinu (seiner stat Tetschen) k dřívějšímu výročnímu trhu, který mají na den sv. Zikmunda (den si an tag Sigismundi hal- tend) ještě druhý jarmark, a to v pondělí po sv. Vavřinci, rovněž s osmi dny následujícími (montags nach Laurenti auch mit achtag werend). — Geben auf unserm gschloss zu Prag freitags an sand Margarethen tag nach Christi geburt unsers herren im funfzehenhunderten und neundten, unser reiche des Hunge- rischen im neunzehendn und des Beheimischen im achtunddreissigisten jaren.— Ad relacionem magnifici domini Alberti de Colowrat et Liebstein, supremi cancellarii regni Boemie etc. Pergamenový originál v archivu města Děčína; na pergamenovém proužku visí dva zlomky kulaté znakové pečeti z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Befreiung des Jahr- markts Laurenti. N. 59. 1) V. pozn. I při listině ze dne 10. ledna 1507 (výše č. 722). 758. 1509 srpen 11. Česká Lipa. Jan z Vartemberka potvrzuje obci města České Lípy a chudým lidem ve městě i vně města dřívejší privilegia, zvláště právo žitavské a svobodné nakládání se statky. 153

Strana 154
Ich Johne von Wartembergk, herre zu der Leyppe,1) bekenne und tue kund offentlichn mit diesem meinem uffen brieve vor idermenniglichen, die ehn sehen, horen oder lesen, das vor mich kommen sein die ersamen weisen burgermeister und ratmanne von wegen der gantzen gemeine der stat Leyppe mitsampt meinen armen lewten in und vor der stat, meine lieben getrewen, und mich demutiglichen gebeten, das ich ehnen ire brieve, wie die sein mogen, die sie von koniglicher maiestat hetten oder von meinen vorfaren, gnediglichen wolle bestetigen und bekreftigen, wie dieselbigen in sich halten, ausweisen und ferner von wort zu wort lautende sein, als nemlichen des edlen und wolge- bornen herrn, herrn Hyncken, dieselbe zeit herrn zur Leippen,2) der edlen und wolgebornen herrn, herrn Jaroslaw, herrn Georgen, herrn Johnes, herrn Peters gebruder Bercken von der Dawbe, herren zu der Leyppe brieve innenhalt,3) auch die begnadungen der edlen wolgebornen herrn, herrn George, herrn Johnes, herrn Peters, 4) darneben herrn Adams und herrn Zdislaws innenhelt,5) was be- langende ist guter auszugeben und farende habe an kreftigen steten und stel- len, als vor gehegigten dinge, die zu vorgeben und zu vorreichen, als zu kirchen, clostern, ze stiften, frund und frembden, weme sie wellen bei gesunden leibe oder auf iren todtbette, als dan clerlicher und grundlicher das stadbuch in sich helt und ausweiset, darbei mich weiter bittende als iren gunstigen lieben herrn bei iren alden begnadungen und rechten, freiheiten, loblichen guten ihren altherkommenden gewonheiten, derer sie und ire vorfarer bishero genossen und gebraucht haben, die uber menschengedencken sein, zu behalten. Alsdann ich obgenanter Johnes von Wartemberg, herr zu der Leippe, habe angesehen die zimliche und mogliche bitt der ersamen weisen obgedachten burgermeister und ratmanne von der gantzen gemeinde wegen, unser liben getreven, darzu ire erbarliche fremliche verhaldungen, die sie meinen vorfahren und mir getan haben, becreftige, bestetige und confirmire alle ire obenbenante brive, stucke, artickel und puncten, wie sie in obgemelten brieven mogen erfunden werden und in iren begnadungen begriffen sein, von iren vorfaren gebraucht und von ehnen bishero unvorbrochlichen gehalden ist. Ouch bestetige ich ehnen alles recht, das dis erbare stadt Zittaw hat und dorinne alle ire inwoner siczen und gesessen sein, laut irer alten brieve, die das gruntlicher erkunden und bezeugen, globe ich bei meinen guten, trawen und woren worten vor mich, meine erben und nachkommelinge bei allen sulchen begnadungen, freiheiten und rechten, lobelichen und guten altherkommen gewonheiten ane alle argelist in nicherlei bosen eintrag und hindernis unwiderruflichen zu behalden. Des zu waren be- kentnisse und mehrer sicherheit habe ich obgemelter Johne von Wartemberg, herre zu der Leippe, mein angeborn ingesigel an diesen brief wissentlichen lassen hengen und neben mir gebeten zu grosserem bekentenisse die edlen und wolge- bornen herrn, herrn Peter Bercka von der Daube, herre zu der Leippe, herrn Waczlaw von Wartemberg uf Rybenaw, den edlen und vesten Lewter von Penczig zu Strawsenicz gesessen, das sie ire sigel neben das meine haben lassen 154

Strana 155
hengen. Gegeben zu der Leippe am sonnobende nach Laurencii, des heiligen merterers, nach Christi unsers herrn geburd funfzehen hundert und in neunden joren. Pergamenový originál, vlhkem téměř nečitelný (znění doplněno z desk), v archivu města České Lípy; k listině byly na pergamenových proužcích přivěšeny čtyři pečeti, z nichž se zachovala jen polovina druhé, kulaté a z červeného vosku. — Na rubu: „No. 5“, „N. 19“, stručný obsah v německé řeči a poznámka o vkladu do zemských desk, provedeném dne 14. února 1661 (sv. 552, fol. 16v—17v). 1) Jan z Vartemberka koupil tu čtvrt České Lípy, kterou drželi bratří Václav, Jindřich, Hynek, Albrecht, Jaroslav, Petr a Kryštof Berkové (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 244). 2) Ze dne 23. března 1381 (výše č. 119). 3) Ze dne 21. ledna 1471 (výše č. 417). 4) Ze dne 3. prosince 1493 (výše č. 582). 5) Ze dne 28. července 1502 (výše č. 675). Znění listiny je závislé na stylisaci privilegia z 31. srpna 1507 (výše č. 736), které projevuje slohovou shodu s listinou ze dne 28. července 1502 (výše č. 675). 759. 1509 srpen 15. Pardubice. Vilém z Pernštejna propouští Pardubickým odúmrt a dává jim právo, že mohou volně movitý i nemovitý statek oddat a odkázat kterékoliv osobě, muži i ženě, příbuzným i jiným, ale tak, aby statek nebyl přenesen na jiné panství. Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie České- ho,1) známo činíme tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budou, že jsú předstoupili před nás věrní naši milí, purgmistr a konšelé i všecka obec města našeho Pardubic, s pilností a pokorně nás prosíc, abychom jim tu milost učiniti ráčili obdarování a odúmrti, kteréž jsú od časuov minulých brány bývaly od předkuov našich, jim propustiti ráčili tak, aby každý statek svůj mohl dáti neb poručiti přátelóm svým neb jiným, komuž by se jim zdálo a líbilo, bez překážky nás, svrchupsaného Viléma z Pernštejna etc., i budoucích potomkuov mých a držiteluov pardubských. A my svrchupsaný Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie Českého, jejich slušnú žádost a prosbu slyšíce, a jsúce k nim, k svrchupsaným měšťanóm našim pardubským, milostí naší nakloněni a chtíce je opatřiti jako poddané své věrné nám a milé, aby tím lépe nyní i potomně krunty své v témž městě našem Pardubicích mohli zlepšiti a opravovati a živnost na nich vésti, z dobrým rozmyslem a z milosti naší ty všechny odúmrti těm lidem našim v městě našem svrchupsaném Pardubicích, nynějším i budoucím potomkóm jich, jsme oddali a propustili a mocí listu tohoto propouščíme a oddáváme tak, že oni všecken statek svuoj nebo kterýžkolvěk nabyli, věcí mohovitých i nemoho- vitých, budou moci oddati, poručiti buď za zdravého života neb na smrtelné 155

Strana 156
posteli, komuž se jim koli zdáti a líbiti bude, buď mužskému neb ženskému pohlaví, buď přirozeným přátelóm neb nepřirozeným, však tak a na ten spuosob, aby to zboží aneb ten statek, jakžkolvěk po smrti toho umrlého zůstal by, na jiná panství nebyl přenesen, ale ten, kterýž by právem přiro- zeným neboli poručenstvím chtěl se uvázati v zůstalé věci aneb v ten statek zůstalý toho umrlého, tehdy tu k tomu statku se přibrati má a tu jeho užívati. Také tomu chcme, jestliže by kdy mezi kterými příčina byla hádky, ktož by bližší přítel byl, chtíce se uvázati v nápad toho umrlého buď příbuzností neb poručenstvím, aby ta hádka skrz purgmistra a konšely toho města našeho Pardubic rozeznána a dokonána byla spravedlivě a jinde nikdež; a jestliže purgmistr a konšelé v to by trefiti nemohli, tehda odkud naučení berou, tím naučením mezi nimi aby se konec stal; a což by mezi nimi tu na tom právě nalezeno bylo, na tom obojí dosti míti mají. A protož my svrchupsaný Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie Českého, i s svými erby a budoucími potomky, pány a držiteli pardubskými, slibujeme ctně a řádně bez přerušení v celosti zdržeti a zachovati lidem našim častopsaným i jich budoucím potomkóm ta svrchupsaná dání a svobody beze všech zmatkuov a překážky všelijaké. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svú vlastní pečeť dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích tu středu na den Matky Božie nanebevzetí léta Božieho tisícého pětistého devátého. Pergamenový originál v archivu města Pardubic; na pergamenovém proužku jest přivěšena kulatá pečet z červeného vosku se zubrem na štítě. (Fotografický snímek Histo- rického ústavu ČSAV). 1) Byl jím od r. 1488 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). — Měšťanům svým v Pardu- bicích založil listinou ze dne 28. září 1510 špitál pro pět lidí na předměstí a péči o něj vložil do rukou purkmistra a konšelů (pergamenový originál v městském archivu pardubickém; otištěno v Archivu Českém XVII., str. 136—137). — Kromě toho dal postaviti na troskách spáleného kláštera Cyriaků klášter pro Minority (r. 1514) a třikráte rozmnožil nadání k němu (6. prosince 1516, pergamenová listina v archivu města Pardubic, otištěno v Archi- vu Českém XVII., str. 238—240; 18. srpna 1518, originál ztracen, opis v Memoriabilibuch Vincence Kablíka, str. 6, otištěno v Archivu Českém XVII., str. 257—258; 15. srpna 1519, originál rovněž ztracen, otištěno v Archivu Českém XVII., str. 264—265). — Týž pán daroval některým pardubickým měštanům pět „domuov u dvoru panského pro zlepšení živností městských“, přičemž ustanovil, že z každého toho domu se bude platiti „i z roboty jednú rok sedm grošuov bílých při svatém Havle a nic více“ (zapsáno v městské knize pardubické rudé, fol. A5 jako objektivní vyprávění o tom, jak tuto zprávu přinesli do městské rady dne 18. ledna 1518 Bohuslav Běškovec z Běškovic, hejtman pána JMti, a Jiřík Peřina z Maličína, úředník pána JMti; otištěno v Archivu Českém XVII., str. 562—563). — R. 1525 dostali Pardubičtí od tehdejší své vrchnosti několik gruntů v Bukovině (regest v „Compendium memorabilií král. komor. města Pardubic od Fran- tiška Červenky, magistrátu rady" (archiv Národního musea v Praze, odd. F, sv. 145). Archiv Český XVII., str. 108—109. J. Sakař, Dějiny Pardubic II. I., str. 1, jakož i 54. Viz též závěrečnou goznámku u č. 735. 156

Strana 157
760. 1509 září 8. Pardubice. Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, nejvyšší hofmistr království Českého, udílí svému městu Pardubicům clo z labského mostu; od mýta jsou osvobozeni lidé příslušející k Pardubicům a ke Kunětické Hoře; bude-li most poškozen, obnoví jej vrchnost za pomoci města, které se má starat o udržování všech mostů i cesty od brány k labskému mostu vedoucí. Vrchnost uznává právo měšťanů vybírat clo od těch, kdo městem projíždějí, jak ukazuje královský majestát jim na to clo daný. Měšťanům odpouští tržné a jarmarečné za plat a povinnost shrabovat louku v Zábraží s ostrovem a štěpnicí. Dále se stanoví pořádek v chytání ryb. Měšťané dostávají rybníček pod hutí a mohou užívat pastviště směrem k Bukovině za řekou, ovšem za roční plat 2 1/2 kopy gr. čes. od těch, kteří by v městě chovali krávy. Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie Českého,1) známo činíme tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budou, že jsú před nás přistúpili opatrní purgmistr a konšelé i všecka obec města našeho Pardubic, věrní naši milí, snažnými prosbami nás prosíce, abychom jim tato obdarování, kteráž v tomto listu postavena budou, ku požívání tomu městu z milosti naší dáti ráčili. Kdež my svrchupsaný Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie Českého, jsúce nakloněni k ustavičným a častým prosbám týchž svrchupsaných purgmistra a konšel i vší obce přísedící k tomu městu našemu Pardubicím, tuto milost a obdarování z milosti naší jim sme učiniti ráčili, však tak, aby ti důchodové a obdarování naše při tom městu našem Pardubicích budoucně a potomně zůstali bez naší, svrchupsaného Viléma z Pernštejna etc., překážky i budoucích potomkuov našich a držiteluov pardubských na budoucí časy: Item najprve což se cla s mostu labského dotýče2), tuto milost jim svrchupsaným měščanóm pardubským při tom činíme, aby svrchupsaní purgmistr a konšelé, nynějšie i budoucí, téhož města našeho Pardubic mýtného sobě chovali, a to mýto aby jim k vobci vybíráno bylo na tento spuosob: Item ktož by kolvěk jel s vozem přes most labský s jakýmžkolvěk nákladem, s toho vozu aby dal groš bílý, item z sedlského vozu dva peníze bílá, item s jízdného aby bráno bylo jeden peniez bílý, item z pěšího půl peníze bílého, však z takovú výmienkou a na takový spuosob, aby z žádných lidí, příslušejících k Kunětické hoře3) a k Pardu- bicím, žádného mýta nebrali; a ti lidé také, příslušející k Kunětické hoře a k Pardubicím, jim svrchupsaným měščanóm pardubským, kdyby potřeba kázala, k opravě mostuov fůrami jim pomoc učiniti mají, když by od nich požádáni byli, však tak, jestliže by jejich vuole k tomu byla učiniti neb nechati. Však na tento spuosob lidé, příslušející k Kunětické hoře, nebudou povinni měščanóm našim pardubským toho mýta dávati, pokudž my svrchupsaný Vilém z Pernštejna neb budoucí dědicové moji jich v držení byli bychom; 157

Strana 158
pakli by jakžkolvěk hůra Kunětická od Pardubic vyplacena byla, tehdá ti lidé, příslušející k hůře Kunětické, povinni budou to mýto dávati měščanóm našim pardubským jako kteří jiní. Také jestliže by jakžkoli z dopuščení Božieho ten most labský byl zrušen neb zkažen, tehdy my svrchupsaný Vilém z Pern- štejna etc. neb budoucí potomci moji a držitelé Pardubic ten most na svuoj náklad udělati a opraviti máme. Než což by se tklo trámuov a mostnic k poklá- dání toho mostu, to svrchupsaní měščané pardubščí nynější i budoucí sami udělati mají na svuoj náklad a opravovati, než stoliko, což by se lesuov tklo k opravě toho mostu neb k jiným potřebám a opravám mostuov, to my svrchu- psaný Vilém z Pernštejna neb budoucí potomci moji, páni a držitelé Pardubic, lesu k potřebám a k opravám mostuov dávati máme, a oni svrchupsaní měščané naši pardubščí, kdež by se jim ukázalo, na svůj náklad sekati a k potřebám a opravám mostuov sobě svésti dáti mají. Neb oni všecky mosty u Pardubic, počna ode dvora až do labského mostu i s labským mostem opravovati a dělati mají tak, jakož o labském mostu svrchu psáno stojí. Což se pak té cesty od brány až k labskému mostu dotýče, tu oni také opravovati mají, poněvadž mýto bráti budou s mostu labského, a tu, kde by jim mýto projížděli, toho oni brániti a hájiti mají, aby jim projíždíno nebylo. Což se pak dotýče cla, ktož by skrz město jel, toho oni svrchupsaní měščané užívati mají tak a potud, pokudž jim na to od krále JMti obdarování a majestát svědčí a ukazuje, bez překážky nás, svrchupsaného Viléma i budoucích pánuov a držiteluov pardub- ských. Což se pak roboty ženné dotýče, kteréž jsú na tom svrchupsaném městě našem spravedlivé, za tu oni svrchupsaní měščané naši pardubščí dávati mají nám, svrchupsanému Vilémovi z Pernštejna etc. i budoucím potomkóm našim a držitelóm pardubským za den té roboty ženné po půldruhém groši českém na budoucí časy. Též za ornú robotu, kteráž na nich jest spravedlivá, platiti mají nám svrchupsanému Vilémovi z Pernštejna etc. i budoucím potomkóm našim a držitelóm pardubským za den té roboty orné po čtyřech groších českých. A za tu milost, kterúž sme s nimi svrchupsanými měščany našimi pardubskými učinili při těch robotách, v to sú se nám podvolili svrchu- psaní měščané naši, že tu louku, kteráž jest v Zábraží, i s tou sčepnicí, kteráž jest v té louce udělána, nám i budoucím pánóm a držitelóm Pardubic shrabo- vati mají na budoucí časy z města i z předměstí i s tím ostrovem, kterýž jest Labe oddělilo od té louky, kterýžto ostrov prve přerovščí lidé naši nám jsú hrabali, ale již svrchupsaní měščané naši pardubščí tu louku Zábraží i s tím ostrovem a s tú ščepnicí, jakož svrchu psáno stojí, hrabati mají z města i z předměstí na budoucí časy.4) Což se pak dotýče té řeky, kteráž jest obecní,5) té svrchupsaní lidé naši užívati mají, však tak, že každý, ktož bude chtíti z vuobce v té řece loviti, muož, však tak stoliko do téhodne dvakrát, v středu a v pátek toliko dopoledne a jindy nic; a jestliže by ktožkoli v tom postižen byl a jiný den lapal, ten daj k vůbci pokuty deset grošuov bílých bez milosti. Což se pak rybníčku toho pod hutí dotýče,6) také jsú nás zaň prosili 158

Strana 159
svrchupsaní měščané, abychom jim jej dali k vůbci. Kdež my svrchupsaný Vilém z Pernštejna k žádosti jich to sme učinili a jim ten rybníček svrchupsaný k vobci dali, aby jeho oni užívali a užívati mohli, jak by se jim najlép zdálo a líbilo, bez překážky nás svrchupsaného Viléma z Pernštejna etc. i budoucích potomkuov našich a držiteluov pardubských na budoucí časy. Také což se pastvišče dotýče toho jdúc k Bukovině za řekou,7) kteréž leží vedle jejich pastvišč městských až do Labe a po tu příkop, kteráž jest za haltéři, toho pastvišče oni k ubci také užívati a požívati mají bez překážky naší i budoucích potomkuov našich a držiteluov Pardubic. A z toho svrchupsaného pastvišče platiti mají nám, svrchupsanému Vilémovi z Pernštejna i budoucím potomkóm našim ročního platu půltřetí kopy grošuov českých ti, ktož by krávy chovali v městě našem Pardubicích i na předměstí. Což se pak dotýče tržného z soli, z váhy, z šenkovního z piva a z vína, z řezníkuov, z hostinských, z jarmareč- ného, z sukna od kraječuov, z šrůtky, toho všeho, jakž se svrchu píše, svrchu- psaní měščané naši pardubščí aneb budoucí potomkové jejich k tomu městu našemu Pardubicím uživati mají nyní i budoucně bez překážky nás svrchu- psaného Viléma z Pernštejna etc. i budoucích potomkuov našich, pánů a držiteluov Pardubic. Což se pak dotýče řezníkuov domáciech, ti také když v trhový den na rynku stanú, s místa dávati mají k vůbci polovici toho, což hostinščí řezníci s místa dávají. Pakli by kdy v trhový den na rynku nestáli a stáli v krámích, tehda toho povinni nebudou dáti, což s místa k vubci dávati mají. Což se pak dotýče jarmarečného, též také kdož by co z domácích v jar- mark prodával, s místa dáti má polovici toho, což hostinščí dávati budou. Což se trhuov dotýče, ktož by co na trh vezl, od žádného nic aby kupováno nebylo na předměstí aneb v ulicích, než na rynk aby vezeno bylo aneb neseno; pakli by kto od koho co kupoval buď na předměstí neb v ulicích a osvědčen byl, tehda ten, ktož by kupoval, aby k vubci propadl deset grošuov bílých, a tomu, ktož by prodával krom rynku, aby jemu to, což prodával, pobráno bylo a dáno chudým do špitále. Též i rybáři, buď domácí neb jiní, jestliže by ryby říčné jinde prodávali v postní den nežli u kaštny na rynku buď na předměstí neb v ulicích aneb domácí u sebe v domě a usvědčeni byli, aby každý, ktož by v tom postižen byl, an kupuje, aby propadl k vuobci deset grošuov bílých, a rybář, které by ryby prodával, aby jemu pobrány byly a dány do špitále. A protož my svrchupsaný Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie Českého, i s svými erby a budoucími potomky, pány a držiteli pardubskými, slibujeme ctně a řádně bez přerušení v celosti zdržeti a zachovati lidem našim častopsaným i jich budoucím potomkóm ta svrchupsaná dání a svobody beze všech zmatkuov a překážky všelijaké. Tomu na svědomí a pro lepší jistotu svú vlastní pečeť dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v sobotu na den Narození Panny Marie léta Božieho tisícého pětistého devátého. 159

Strana 160
Pergamenový originál s porušenou pečetí, přivěšenou na pergamenovém proužku, v archivu města Pardubic. 1) Byl jím od r. 1488 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). 2) V. privilegium ze dne 21. května 1507 (výše č. 730). 3) Kunětickou horu koupil Vilém z Pernštejna od Jindřicha staršího z Minsterberka dne 8. ledna 1491 (A. Sedláček, Hrady I., str. 57). 4) Místa pod zámkem k Labi (J. Sakař, Dějiny Pardubic IV. 3., str. 290—291). 5) Chrudimka (J. Sakař l. c., I. 1., str. 54). 6) Rybníček při valchovní strouze na Dlouhém předměstí (tamže str. 54). 7) Tak se nazývala dnešní východní část města za Malým předměstím (J. Sakař l. c. IV. 4., str. 439). Archiv Český XVII., str. 108—112. — Srv. též J. Sakař l. c. I. I., str. 54, II. I., str. 1. 761. 1509 říjen 2. Pražský hrad. Král Vladislav potvrzuje městu České Lípě všechny výsady a milosti, tj. právo projíždět týdně s osmi těžkými vozy bez cla po všech silnicích, pást dobytek, mít roční trh na sv. Markétu, řídit se právem žitavským, mít solný trh a užívat práva volného nakládání a kšaftování. Přidává další výroční trh na den sv. Martina. Wir Wladislaus, von Gottes gnaden zu Hungarn, Beheim, Dalmatien, Croatien etc. konig, marggrave zu Merhern, herzeog zu Luczemburg und in Slesien, marggrave zu Lausitz etc., bekennen vor allermenniglich, das uns die wolgeborn unser lieben getreuen Peter Beregke von der Dauben1) und Jan von Wartimbergk, bede zur Leipen,2) vor sich und von wegen Georg Bercken auch zur Leipen3) personlich ersucht und mit demutigem vleis gebeten haben, iren undertanen, burgermeistern, ratmennen und gemeinen inwonern der stadt Leipen, so iczunde sein und zukonftig werden, alle ire brive, privilegia, freiheit, begnadung, gab und gerechtigkeit, so sie von unsern vorfarn, keisern und konigen zu Beheim, uns und irer erbherrschaft redlich herbracht und erworben, sampt allen andern iren alten loblichen gewonheiten, zugebungen, losungen und einigkeiten gnediglich zu verneuen, bestetigen und bekreftigen geruchten. Dorumb wir angesehen gnanter von der Dauben und Wartimberg zimlich bitt und lieb, die sie zu besserung irer undertanen tragen und domit bewegen, getreu, willig, unverdrossen dinste, so uns und der chron Beheim durch sie zu vilmaln nuczlich getan und hinfur bescheen mag, und mit wolbe- dachtem mute, gutem rate und rechter wissen alle und jegliche obberurte brive, freiheit, begnadung, gab und gerechtigkeit, so sie von unsern vorfarn, keisern und konigen zu Beheim, auch uns und irer erbherrschaft uber acht wagen schwer gewonlichen zcol on schaden wochentlich durch alle strassen ze fuhren, vihe und ochsen zu treiben, dene jarmarck uf Margarethe4) iherlich mit allem genies und nuczungen zu haben, gerichte und recht aller obersten, 160

Strana 161
mittelsten und nidersten sachen gleich der stadt Sittaw ze halten, des salcz- margkes zu gebrauchen, testament und ubergab den negsten erben ohne schaden im statbuch zu bekreftigen, redlich herbracht und erworben haben sampt allen andern iren alten loblichen gewonheiten, freiheiten, zugebungen, nochlosungen und einigkeiten der inwoner gnediglich verneuet, bestetigt, bekreftiget und confirmirt, vernewen, bestetigen, bekreftigen und confirmiren dieselben hiemit aus Behmischer koniglicher macht in craft dis brives in allen puncten, clauseln, artikeln und meinung, inmasen dieselben alle und jegliche in sunderheit hrein clerlich beschrieben wern und ingezogen. Erkennen und wellen aus Behmischer koniglicher macht alle die obgenannten privilegia, wie und sie die redlich erworben und herbracht haben, stete, veste und unverrug- klich zu behalten zu ewigen gezeiten, Wir haben auch gnanten inwonern der stadt Leipe diese bsundere gnade getan, das sie jerlich uf Martini einen freien jarmargkt halten sollen mit allen freiheiten, geniessen und gerechtigkeiten, wie andrer umbliegenden stette ubung und gewonheit ist. Und gebiten dorumb allen und jeglichen unsern undertanen, was wirden, stands oder wesens die sein, gnante von der Leipen an keinerlei irer freiheit und begnadung zu verhindern und irren, sunder allenthalten dobei schutzen und behalten, als lieb einem jeden sei unser straf und ungnad zu vermeiden. Zu urkund mit unsrem konigli- chen anhangenden ingesiegel besiegelt und geben auf unsrem schlos zu Prag dinstags noch Wenceslai noch Christi geburt funfezehnhundert und newne, unser reiche des Hungarischen im zwinczigsten und des Behmischen im neun- unddreissigisten jaren. Ex commissione propria regiae maiestatis. Pergamenový originál v archivu města České Lípy; k listině jest přivěšena na perga- menovém proužku kulatá znaková a rozprasklá pečet z červeného vosku. — Na rubu: „Nro. 3“ a poznámka o vkladu do zemských desk dne 14. února 1661. 1) Srv. A. Sedláček, Hrady XIV., str. 244. 2) V. předchozí poznámku. 3) V. poznámku 1. 4) Obdrželi jej od krále Ladislava dne 24. června 1457 (výše č. 329). 762. 1509 prosinec 12. Pražský hrad. Král Vladislav potvrzuje na prosbu Albrechta z Kolovrat na Libštejně, nejvyššího kancléře království Českého, městečku Kralovicům listinu císaře Zikmunda z r. 1437 (výše č. 256) i svoji z 12. března 1489, překládá výroční trh ze dne sv. Královny na sobotu před sv. Bartolomějem s osmi dny následujícími a osvobozuje je i nadále od placení cla ve vsi Ždáru. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský král, markrabě moravské, lucenburské a slezské kníže a lužické markrabě, ozna- 161

Strana 162
mujem listem tímto všem, že ukázán jest nám list latinský celý a neporušený s visutým majestátem nejjasnějšího někdy knížete, pana Zikmunda, císaře římského a krále českého slavné paměti, předka našeho, kterýmž někdy purkmistru, konšelům i vší obci městečka Kralovic jich starodávní vejsady, svobody a milosti jim od někdy velebného, poctivých a nábožných Gottfrida,“) Jana převora, Gottfrida subpřevora, Petra borsnera“) i všeho konventu kláš- tera plazského, té chvíle pánův jich, daných a učiněných potvrditi a znovu propůjčiti jest ráčil. Kterýžto list sám v sobě slovo od slova takto zní: Sigis- mundus, divina favente clementia Romanorum imperator semper augustus etc. (Následuje listina císaře Zikmunda z roku 1437; výše č. 256). Kdež při tom prošeni jsme snažnými prozbami skrze urozeného Albrechta z Kolovrat na Libštejně, najvyššího kanclíře království Českého,1) věrného našeho milého, jménem purkmistra, konšelův i vší obce svrchupsaného městečka Kralovic, abychom je při tom nahořepsaným listu císaře Zikmunda i také při tom listu, který jsme my jim s povolením držitelův téhož městys, pánův jich, dali,2. milostivě zůstaviti a jim je potvrditi ráčili. K jichžto my snažné i také slušné prozbě a žádosti milostivě nakloněni jsouce, a vzláště k přímluvě nahořepsané- ho Albrechta, také velebného Jana, opata kláštera plazského, nábožného věrného našeho jmilého, kteříž toho městečka v držení jsou, dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, s radou věrných našich milých, moci královskou v Čechách zůstavili jsme je při těch listech císaře Zikmunda nahořepsaném i také našiem a je jim potvrdili jsme a tímto listem jakožto král český ve všem jejich znění, v punktích, klauzulech, artikulích potvrzujem a při nich milostivě pozůstavujeme, chtíce tomu, aby se tíž obyvatelé městys Kralovic, nynější i budúcí, podle takových vejsad, obdarování a milostí v nich položených a vepsaných řídili, spravovali a jich užívali nyní i po věčné časy budoucí, a to bez naší, budoucích našich, králův českých, i jiných všech lidí všeliké překážky. Při tom jim tuto činíme milost, jakož jsou prve v tom městečku mívali jeden jarmark roční, vysazený na svatou Královnu, že jsme jim ten k jich potřebě a žádosti pro užitečné a městyse toho dobré na jiný čas převedli a mocí listu toho převozujem tak, aby jej již napotom v časích budoucích tím vším právem jako ten první s osmi dny pořád zběhlými tu sobotu před svatým Bartolomějem každý rok mívali a užívali bez umenšení. Také jim tuto další a obvzláštní činíme milost, což se cla placení ve vsi Ždáru3) dotýče, poněvadž jsou jeho za paměti starožitných lidí prve nikdy tu tíž obyvatelé častopsaného městečka Kralovic neplatili, aby ještě je neplatili a nedávali ani platiti povinni byli nyní i v časích budoucích. Přikazujíce všem ouředlníkům a poddaným našim království Českého ze všech stavův, nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyste týž obyvatele častopsaného městečka Kralovic, nynější i bu- doucí, při těch při všech vejsadách, obdarování a milostech námi potvrzených i také jim tímto listem od nás vnově daných a učiněných jměli, drželi a neporu- šitedlně zachovali a jim v tom žádných překážek ani hyndrunkův nečinili ani 162

Strana 163
komu činiti dopouštěli pod uvarováním hněvu a nemilosti naší i budoucích našich, králův českých. Tomu na svědomí pečeť naši královskou přivěsiti jsme rozkázali k tomuto listu. Dán na hradě našem pražském tu středu po slavném hodu Početí důstojné Panny Marije léta Božího tisícího pětistého a devátého a království našich uherského dvacátého a českého třidcátého devátého. Ad relacionem magnifici domini, domini Alberti de Kolowrat et Libstein, supremi cancellarii regni Bohemiae. Známo jen z vidimátu opata a konventu plaského kláštera z 2. května 1699, uloženého v archivu města Kralovic. a) Doplň „opata“. — b) Vzniklo zkomolením z „bursarius“. 1) Byl jím v letech 1503—1510 (Dílo Fr. Palackého I., str. 361). 2) Syn Hanuše a vnuk Hanuše, o němž byla řeč při listině císaře Zikmunda z r. 1437 (výše č. 256). — List krále Vladislava ze dne 12. března 1489 (výše č. 548). 3) Snad Ždár u Jesenice (o. Podbořany) nebo Ždáry u Rakovníka. 763. 1510 únor 7. Pražský hrad. Král Vladislav odpouští obyvatelům městečka Unhoště porožné, které na nich nespravedlivě vymáhali hejtmané hradu Křivoklátu. Mimo to jim pronajímá Lodenický potok, pokud protéká jejich lukami, za roční nájem 15 kop gr. čes. a slibuje, že nikomu jinému jej nepronajme nežli unhoštským měštanům. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že jsou na nás opatrní purkmistr a konšelé městyse Unhoště, věrní naši milí, jménem svým i vší obce túžebně vznesli, kterak by teď od některých časův od hejtmanův neboližto úředníkův našich hrádku Křivoklátu1) nějaké porožné mimo jich starodávní platy na ně uložené bylo tak, že to s svou velikou obtížností a soužením platiti a činiti museli, při tom nás snažnými prozbami pokorně prosíc, abychom v tom milostivě na ně vzhlédnouti a jim to porožné na ně nedávno zamyšlené odpustiti a prominouti ráčili. K jejichžto prozbám pro jich poddanost a povolnost nakloněni jsouc, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, radou věrných našich milých mocí královskou v Čechách nahořepsaným měštanům a obyvatelům městys Unhoště to porožné, poněvadž toho, jakž nás spravují, prve nedávali a nečinili, odpustili jsme a prominuli a tímto listem odpouštíme a promíjíme milostivě tak, aby téhož porožného téhož městečka obyvatelé nám, dědicům neb budou- cím našim, králům českým, neboližto úředníkům našim ani žádnému jinému nedávali, nečinili ani dávati a činiti povinni byli nyní ani v časích budoucích, také nahořepsaným obyvatelům městys Unhoště tuto činíce milost, že jim 163

Strana 164
ten potok jménem Lodějnický,2) kterýž mezi lukami jich jde a teče, od hejt- manův našich hrádku Křivoklátu, nynějších i budoucích, vždy v té sumě jako jiným, toliko pokud se jich lúky vztahují, pronajímán býti má a žádnému jinému, a oni mají a povinni budou nám tak z toho potoku 15 grošův českých dávati, jak jsou jim prve ten potok pronajímali, činili a dávali beze vší od- pornosti. Však kdybychom ten potok sami k našemu vlastnímu držení a jmění užívati chtěli, to učiniti moci budem, a tíž Unhoštští, dokudž bychom jej sami drželi, nemají nám nic jiného platiti, a my také mimo ně žádnému jinému jeho pronajímati nemáme. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě našem pražském ve čtvrtek po svaté panně Dorotě léta Božího tisícího pětistýho desátýho, království našich uherského dvacátého a českého třidcátého devátého. Ex commissione propria regiae maiestatis. Papírový opis ze 17. stol. v archivu města Unhoště. 1) Viz pozn. I při listině z 15. května 1489 (výše č. 551). 2) Loděnice, o. Beroun. Listinu otiskl Fr. Melichar, Monografie města Unhoště, str. 13—14. 764. 1510 únor 18. Hora Kutná. Král Vladislav uděluje na prosbu Jana Šlechty ze Všehrd městu Kostelci nad Labem týdenní koňský trh každou sobotu. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tímto všem, že jsme prošeni od slovutného Jana Šlechty ze Všehrd a na Kostelci nad Labem, 1) věrného našeho milého, abychme městu jeho Kostelci nad Labem a obyvatelóm jeho trh koňský téhodní dáti a vysaditi ráčili tak, aby se skrze to v živnostech svých opravovati a v nich rozmáhati mohli. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby jeho, kteréž jest nám mnohé věrně činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách dali jsme témuž městu Kostelci nad Labem a obyvatelóm jeho nynějším i budúcím trh koňský každý týden v den sobotní a mocí listu tohoto jakožto král český dáváme a vysazujem, chtiece tomu, aby si tu v městě Kostelci na ty dny a časy, jakož se napřed píše, ten trh koňský držeti mohli tak a tiem vším obyčejem, jakož se i v jiných městech našich drží, kteráž na to buď od nás aneb od předkuov našich, králuov českých, výsady a svobody mají, a to nynie i na budúcie časy bez umenšení a všie i všelijaké překážky našie i budúcích králuov českých i jiných všech lidí. 164

Strana 165
Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Horách Kuthnách v ten pondělí po neděli, kteráž slove Invocavit, léta Božieho tisícého pětistého desátého, království našich uherského dvat- cátého a českého třitcátého devátého. Ex commissione propria regię maiestatis. Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Labem; přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: Rta. — Vo trh konský. — XI. — Nro. 106. Inv. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 1. září 1507 (výše č. 737). 765. 1510 březen 12. Volf z Gutštejna potvrzuje Jesenickým všechna jejich práva, svobody a privi- legia. Já Volf z Gutštejna a na Petršpurce známo činím listem tímto všem ny- nějším i budoucím, že sou předstoupili přede mne poddaní moji všickni z měs- tečka Jesenice1) a ukázali sou mně vejsady, práva a svobody jich, kterýmiž sou prve obdarováni od prvních pán[ůjv, nejprve od urozeného pána, pana Jana z Janovic2) a potom od urozeného pána, pana Jetřicha z Gutštejna, bratra mého milého,3) jakož ty práva a svobody, vejsady v sobě a dále listy sepsané a pečetmi utvrzené šíře světčí a ukazují, i prosili sou mne za potvrzení jakožto pána svého dědičného těch vejsad, práv a svobod. Já pak, znajíce jich v tom slušnou prozbu, potvrdil sem jim těch všech práv, svobod i vejsad a mocí listu tohoto potvrzuji sám za sebe i za dědice a budoucí své tím vším obyčejem a právem ve všech jich artikulích, kusích a punktích, tak jako by v tomto listu psány stály slova od slova, bez umenšení, aby jich užívali beze vší mé, dědicův i budoucích mých všelijaké překážky. Tomu na svědomí a zdržení pečeť svou vlastní sem rozkázal přivěsiti a pro lepší jistotu prosil sem urozených vladyk, Petra Chodka z Chockova a v Lezkách a Buriána z Vahanče, že jsou pečeti své podle mé přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta syna Božího pat- náctistého desátého, v outerý na den svatého Rehoře3) papeže. Známo jen z potvrzení jesenických privilegií ze 17. stol. (v archivu města Jesenice). Zmínka v potvrzení jesenických výsad Jaroslavem mladším Libštejnským z Kolovrat ze dne 22. března 1600. a) „Rehoře“ vynecháno, doplněno z konfirmace z 22. března 1600. 1) V letech 1509—1510 byli sice Gutštejnové odsouzeni a ztratili Petrohrad i s Jesenicí, ale ještě v lednu 1510 vrátil král Vladislav ty statky Volfovi, bratru Jindřicha a Jetřicha z Gutštejna (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 345). 2) Ze dne 31. prosince 1409 (výše č. 201). 3) Ze dne 27. května 1507 (výše č. 732). 165

Strana 166
766. 1510 duben 27. Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtmburce dává obci města Chotěboře lázeň i s platem, který se musel dříve odvádět vrchnosti. Dům, který Chotěbořští koupili pro chudé, vysazuje na svobodný špitál a věnuje k němu 12 masných krámů v Cho- těboři i s platy. Za správce toho špitálu a nadání k němu patřícího ustanovuje purkmistra, konšely a všechnu obec města Chotěboře. Nové krámy se mohou zřizovat jen s povolením města a řezníků a platy z nich připadnou zase špitálu. Chudí a nemocní ze špitálu mohou zdarma a kdykoliv používat lázně. Pán města ukládá druhé vyhotovení této listiny u obce města Čáslavě, aby je vydali Chotěbořským v případě, že by jim list na plat byl v budoucnosti vrchností odňat, shořel nebo jinak byl ztracen. Já Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtmburce, pán a pravý dědic města Chotě- boře etc., tímto listem vůbec všem nynějším i budoucím oznamuji, že shledavši k sobě upřímnou věrnost a poddanost měšťanův chotěbořských, poddaných svých, kteřížto ke mně ve všem povolně, poddaně, poslušně a věrně zachovávali jsou se, zachovávají, a jakožto ku pánu svému dědičnému přívětivost majíc, zachovávati nepřestávají, protož já nechtě, aby toho také milostí vzláštní ode mne užiti neměli, takovouto jim Chotěbořským, purgmistru, konšelům i vší obci, nynější“) i budoucím, poddaným svým, milostb) své svobodné vůle činím, že lázni tu v městě Chotěboři, z kteréž mně platu ročního platili jsou a platiti povinni byli půltřetí kopy grošův českých pražských, dal jsem a mocí listu tohoto, jsa toho jakožto pán dědičný mocen, dávám i s tím platem k obci na opravu a jiné potřeby města toho tak, aby oni Chotěbořští, purkmistr, konšelé i všeckna obec, nynější i budoucí jich, tu lázni s platem k obci jměli, drželi a již jako své vlastní požívali a více platu žádného z té lázně mně ani dědicům a budoucím mým platiti aby povinni nebyli nyní, potom ani na věčné časy a budoucně. Také znamenav v témž městě Chotěboři, kterak lidé pracovití, dělní, v naději Boží dobří, z dopuštění Božího chudí, starostí a prací již sešlí a jiní od Pána Boha nemocmi rozličnými poražení, mnohé nedostatky a bídy trpí, nemohoucí pro starost a nemoci živnosti rukama svými dobývati, a jsouc v tom světě jako od mnohých opuštěni a zavrženi, ani místa k obydlí a pomoci k živnosti nemajíc, protož maje nad těmi a takovými lidmi, z dopuštění Božího chudými, milosrdenství a lítost, takovéto jim z statku svého, kteréhož mně Pán Bůh všemohoucí z milosti své svaté propůjčiti ráčil, opatření nyní i na věčné časy budoucně činím: Napřed dům ten, kterýž jsou měšťané, poddaní moji chotěbořští, k obývání chudým tu v Chotěboři koupili, ten jim za špitál budoucný a věčný k chování chudým za svobodný vysazuji a tímto listem vysazuji a svobodím tak, že mně ani budoucím a dědicům mým, pánům a drži- telům města Chotěboře, z toho domu a špitálu platem žádným ani jakou daní a pomocí dlužni ani povinni nejsou a býti nemají nyní ani věčně a budoucně. 166

Strana 167
A krámův masných dvanácte, kteréž v tom městě Chotěboři mám, z kterýchž platu platili jsou mně ročního věčného devět kop grošův českých pražských rozličně, na svatý Jiří půlpátý kopy grošův a na svatý Havel každý půlpátý kopy grošův českých pražských, ty krámy všeckny i s tím platem k tomu špi- tálu v Chotěboři v něm vysazenému dal jsem a tímto listem jakožto pán dědič- ný, jsa toho mocen, za zdravého svého života dobrovolně věčně dávám a sebe i své dědice a budoucí těch krámův masných i platu z nich na věčné a budoucí časy odříkám a více práva žádného ani jaké spravedlnosti k těm krámům mas- ným ani k kterému platu z nich já ani moji dědicové a budoucí nemám a míti nemají věčně a budoucně. Kteréhožto špitálu, krámův masných a platu z nich i všech chudých v tom špitálu nyní i na časy věčné obývajících činím správce a poručníky mocné purkmistra, konšely i všecknu obec města Chotěboře, pod- dané své, nynější i budoucí, a jim toho mimo jiné, seznav víru jich, svěřuji, aby oni s špitálem tím, s krámy masnými a platem vládli, jměli, držali a plat ten z krámův masných k sobě v moc svou přijímali a z toho špitál a v něm chudé, kteříž by kdekoliv byli, spravovali, chovali, živili a slušně opatrovali, jinam toho mimo ten špitál a chudé v něm nikam neobracujíc, a také chudých do špitálu toho aby, což nejvíce budou moci na to chovati, přijímali a živili nyní i budoucně, pamatujíc v tom napřed na Pána Boha a na své duše a na víru mou, kterouž ke mně mají, a jim věře, toho mimo jiné k spravování a opatro- vání jsem svěřil. Pakli by jinak mimo toto svěření, potvrzení a zřízení učinili, jakož naděje té do nich nemám, učinili by proti Pánu Bohu, své duši i své cti. Také v lázni svrchupsané, kterouž jsem jim Chotěbořským i s platem dal k obci, chci tomu a za právo věčně budoucně ustanovuji, aby chudí z špitála toho za právo zdarma beze všech ouplatkův se myli a mýti volně a svobodně mohli, koli- krát a kdy by se kterému chudému tomu zlíbilo; a v též lázni chudým těm aby po- sluhováno bylo zdarma, a to nynie, potom i věčně. A jakož řezníci v témž městě Chotěboři obdarování to ode mne mají, že krámův masných v témž měs- tě nad těch dvanácte svrchupsaných více přistavovati sobě k užitku a jim k škodě nemají,1) a při tom je také zůstavuji a tomu chci, aby dědicové a bu- doucí moji nemohli ani moci té neměli tu více krámův masných sobě k užitku a jim řezníkům a špitálu tomu k škodě a újmě přistavovati ani k přistavování povolení dávati, a to na časy věčné a budoucí, než oni purkmistr, konšelé i všeckna obec, nynější i budoucí, jakožto správce a mocní poručníci nad špitá- lem a k němu nadání mému užívání, jestliže by kdy znali potřebu města a té obce, a povolení k tomu od řezníkův téhož města aby dosáhli, to budou moci učiniti a krámův masných, koliko by se jim zdálo, přistaviti aneb přistavěti dopustili, však pod plat a plat ten z těch krámův znova přistavených má též k špitálu tomu zsvrchu psanému placen a vybírán býti věčně a budoucně. A jestliže by pak dědicové neb budoucí pán který města Chotěboře v časech potomních a budoucích, zapomena se nad Pánem Bohem, duší svou a těmi chudými, chtěl toto mé dání zrušiti a ten plat od špitálu toho odjíti a sobě neb 167

Strana 168
komu jinému aneb kamkoli jinam, mocí odejma, osobiti neb jiné krámy masné v městě Chotěboři sobě k užitku a špitálu tomu k újmě a skáze stavěti, přista- vovati neb jakoukoliv v tom překážku činiti neb jakžkoli jinému činiti dopou- štěti proti tomuto mému dání, toho purkmistr, konšelé i všeckna obec města Chotěboře, nynější i budoucí, dopouštěti nemají a ani žádnou poddaností tako- vému rušiteli nadání špitála, kterýž by se o to pokusil neb pokusiti chtěl, nemají býti a nebudou povinni, jsouc tím za mého zdravého života při svěřo- vání toho zavázáni, než jinak mají a povinni jsou a budou jak ke mně, tak i ke všem pánům a potomním držitelům svým, kteříž by je tak při té milosti, dání a zřízení mém neporušitedlně zůstavili, věrně, poddaně a poslušně ve všem jakožto ku pánům dědičným svým se zachovati a zachovávati. Pakli by přes to který pán budoucí jim plat ten k tomu špitálu nebolito jim k obci daný mocí odňal a list tento můj vzal a zrušil, položil jsem jiný v táž slova, k věrné víře schovati dal a svěřil moudrým a opatrným purkmistru, konšelům i vší obci města Čáslavě,2) nynějším i budoucím, aby oni list ten v své moci měli a jim Chotěbořským nynějším a budoucím pro příhodu svrchupsanou chovali a po smrti mé žádnému pánu a držiteli města Chotěboře ho nevydávali, než přišla-li by kdy jim Chotěbořským, nynějším neb budoucím, jaká potřeba, buď že by jim list jich mocný vzat a zrušen byl neb shořal neb jakžkoli potracen byl, tehdy páni čáslavští, nynější i budoucí, mají a povinni budou list ten jim vydati beze vší odpornosti, a oni purkmister, konšelé i všeckna obec města Chotěboře, nynější i budoucí, mají a povinni budou toho špitálu hájiti, brániti a pro žádné- ho toho neopouštěti, pomníc na to, že jsem jim toho svěřil. Tomu na svědomí a věčnou památku pečeť svou vlastní s jistým vědomím mým přivěsiti jsem dal k tomuto listu, upřiprosiv pro širší svědomí urozeného pána, pana Buriána z Říčan a na Leči, urozených a statečných rytířův, pana Buriána Trčku z Lípy a na Lipnici, podkomořího království Českého etc.,3) pana Zdenka Trčku z Lípy a na Vlašimi a urozených vladyk, pana Jindřicha Špetle z Prudic, pana Jiříka z Otoslavic a na Malči etc., že jsou pečeti své podle mne na svědomí přivěsiti dali k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narození syna Božího tisícího pětistého desátého v sobotu po svatém Jiří. Obsaženo ve vidimátu města Chrudimě ze dne 13. dubna 1642 (SUA v Praze, odd. SM P 106 Ch 11). — Kopie z r. 1802 v archivu města Chotěboře. a) Správně „nynějším“. —b) Nutno doplnit „z“. 1) V archivu města Chotěboře není privilegium podobného obsahu. V listině Jana Rudolfa Trčky ze dne 29. června 1605, kterou se potvrzují všechny předešlé výsady chotě- bořských řezníků, není o této výsadě zmínky. 2) V archivu města Čáslavě se nenalézá. 3) Byl jím v letech 1508—1515 (Dílo Fr. Palackého I., str. 362). 168

Strana 169
767. 1510 květen 26. Tata. Král Vladislav povyšuje na žádost Jana Bořity z Martinic ves ležící u zámku Smečna na městečko, jemuž dává jméno Muncifaj. Městečko dostává trh týdenní každý pátek a trh výroční den po sv. Trojici s osmi dny následujícími; kdo na týdenní trhy a jarmarky přijedou a tam prodávají, platí tržné. Dále se uděluje měs- tečku erb a vyšší i nižší poprava. V městečku se mohou usazovat zlatníci i jiní řemeslníci a svobodně provozovat svá řemesla. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě, oznamujem tímto listem všem, že sme prošeni od urozeného Jana Bořity z Mar- tinic na Smečně, věrného našeho milého, abychom ves jeho Smečen řečenou, k zámku Smečnu příležící,1) za městečko vysaditi a při tom obyvatelům téhož městečka některé milosti dáti a učiniti ráčili tak, aby tu sedíce, živností svých tím lépe a dostatečněji hleděti a je vésti mohli. Kteréžto prosbě pro služby téhož Jana Bořity, kteréž jest nám činil, nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a radú věrných našich milých, mocí královskou v Če- chách vysadili jsme již psanú ves u Smečna zámku ležící za městečko a tímto listem naším vysazujem, kterémuž jsme místo prvního jména Muncyfaj jméno dáti a je tak jmenovati ráčili tak, aby po tento den těch svobod a milostí uží- valo, kterýchž jiná městečka království Českého užívají a užívati mohou buď z práva aneb z obyčeje, dávajíce jim trh téhodní každý pátek a jarmark roční ten den po svaté Trojici s osmi dny pořád zběhlými. Na kteréžto trhy a jarmark roční voziti mají a mocti budou všelijaké ti, kdož na trhy neb jarmark přijedou, potřeby a tam je prodávati a zase domuov bez překážky voziti; též tržné dávati mají. Tuto jim také zvláštní milost činíce, dávajíce jim, aby jměli erb, na štítu červeném dvě lekna bielá s kořenem, ani je drží dva lvi bielá, a přes každého lva červený štrych. K tomu také zlatníci a všelijakého jiného řemesla řemeslní- ci aby tam svobodně bydliti a řemesel svých, jakož i jiná městečka svobodná království Českého za obyčej mají, svobodně užívati mohli nyní i na budoucí věčný časy. Při tom také chtíce, aby zlost zlých lidí trestána byla vedle každého provinění, dáváme nadepsanému městečku a jeho obyvatelům, nynějším i bu- doucím, vyšší i nižší popravu, též aby všelikterak mohli užívati tak, jakož ji jiná městečka nadepsaného království buď z práva neboli z obyčeje užívají a užívati mohou, a to bez naší, budoucích našich, králův českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce podkomořiemu i jiným všem úřední- kům a poddaným našim království Českého, nynějším i budoucím, věrným milým, abyste obyvatele svrchupsaného městečka nynější i budoucí v těch ve všech milostech svrchupsaných jměli, drželi a zachovali bez zmatku a všelijaké odpornosti, všakž proto chceme, aby takové vysazení městečka a dání milosti napřed dotčené bylo každému bez újmy na jeho spravedlivosti. Tomu na svě- 169

Strana 170
domie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Tathie den svatej Trojice léta Božieho tisícého pětistého desátého, království našich uherského dvacátého a českého třidcátého devátého. Ex commissione propria regia. Inserováno v privilegiu císaře Ferdinanda III. ze dne 2. května 1650, uloženém v archivu města Smečna. 1) Smečno, o. Slaný. — Po pánech ze Smečna nastoupili r. 1416 Martinicové. Jan byl syn Jana Bořity a vnuk Bořity z Martinic, který zvětšil a přestavěl smečenský zámek a založil zámeckou kapli (A. Sedláček, Hrady VIII., str. 127). 768. 1510 květen 29. Jiřík z Brloha prodává s povolením své vrchnosti městu Budyni nad Ohří za 90 kop čes. gr. pod purkrecht štěpnici, kterou obdržela jeho manželka Anna z Lomu od svého prvního manžela Vítka z Vrbičan. Já Jiřík z Brloha, bytem v Budyni,1) známo činím tiemto listem všem vuobec, nynějším i budúcím, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, jakož mám sad neb štěpnici od manželky své paní Anny z Lomu sobě mocně danú s její dobrú vólí i s tiem listem na tu štěpnici obdarováním od urozených pánuov, pana Jana a pana Oldřicha bratřie z Hazmburka a s Kosti2) etc. sobě k jmění, drženie a užívání tak, jakž ten list sám v sobě to všecko šíře zavierá a okazuje, kterúžto štěpnici neb sad táž paní Anna z Lomu obdržala jest právem vlastním po muži svém dobré paměti panu Vítkovi z Vrbičan, a to užívala jest podle toho zápisu, jakož jsú předkové její užívali, bez překážky všelijaké, i protož já svrchupsaný Jiřík z Brloha, maje tu štěpnici i ten list věnný a dobrú vuoli naň udělanú, od manželky své svrchupsané sobě mocně danú, abych s tú štěpnicí učinil, což by mi se líbilo, prodal neb změnil, což bych svého lepšieho viděl, i to jsem učinil s povolením urozeného pána, pana Zdenka Lva z Rožmitála a s Blatné, najvyššieho purkrabie pražského,3) pána mého milostivého, že jsem tu štěpnici prodal a mocí tohoto listu prodávám múdrým a opatrným purg- mistru a konšelóm i všie obci města Budyně, nynějším i budúcím, se všemi tě- mi puožitky, kteréž nynie v témž sadu jsú neb budúcími časy býti mohú, a to za devadesát kop grošuov českých dobrých střiebrných rázu pražského, mně od nich zúplna zaplacených tak, jakž jsem sám to držal a užíval neb moji před- kové, pod právo purkrechtní podle zápisu svrchudotčeného tak, aby tíž měš- tané mohli to držeti a toho užívati bez překážky mé i mých dědicuov a budú- ciech věčně a budúcně. A jakož mi jest dán list věnný od manželky mé svrchu- psané a naň dobrá vuole učiněna s pečetmi dobrých lidí, kterýžto list i s tú dobrú vólí v sobě také pokládá a zavierá túž štěpnici mně k užívání a držení, ale že já toho listu i té dobré vuole svrchupsaným měšťanóm budynským 170

Strana 171
nemohl jsem jim vydati, a to pro tu příčinu, že mi jest udělána dobrá vuole na duom v Budyni a na jednu čtvrc dědiny také, ale to jim nemá nic ke škodě býti, nynějším ani budúcím, ode mne ani od mých dědicuov a budúcích, než ten list hlavní dobré paměti pánuov Zajiecuov i s dobrú vólí nebožtíka Rehoře Paška, kterúž učinil synu svému dobré paměti Vítkovi z Vrbičan, ty jsú jim dány ode mne tak vcele, jakž jsem je sám přijal. Toho na potvrzenie a svědo- mie a pevnú jistotu věčně trvavú pečeť svú dal jsem přivěsiti k tomuto listu, připrosiv urozených vladyk Erharta z Hertmberku a na Pobradci, Kryštofa z Pakoměřic a v Citově, Jindřicha ze Všechlap, purkrabie na Budyni,4) a Frid- richa z Straupče,5) že jsú své pečeti na svědomie dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého desátého v středu po svatém Urbanu. Pergamenový originál v archivu města Budyně nad Ohři; k listině bylo na pergame- nových proužcích přivěšeno pět pečetí, z nichž první tři jsou poškozeny a poslední dvě ztraceny. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) O něm v. A. Janda l. c., str. 29. 2) O nich srv. A. Sedláček, Hrady XIV., str. 18—19. 3) O něm v. pozn. 5 při listině ze dne 14. března 1506 (výše č. 711). 4) O něm A. Sedláček, l. c., str. 20. 5) Bývalý purkrabí budyňský (tamže str. 20). Otiskl A. Janda l. c., str. 132. Není to sice městské privilegium ve vlastním smyslu toho slova, ukazuje však názorně vzájemný poměr i právní vztah mezi činiteli, působícími na město i jeho vnější a vnitřní život. 769. 1510 září 16. Anna z Kováně a na Krupce, vdova po Albrechtovi z Kolovrat, potvrzuje Teplickým výsadu na svobodné vyznání víry a ponechává je při majestátu (krále Vladislava II.) na výroční trhy; platy od trhových míst mají užít na opravu města. Odúmrti, které by byly odkázány ke kostelu sv. Jana anebo do špitálu, se obrátí k tomu záduší na prosby za manžela paní Anny i za ni. Já Anna z Kováně a na Krupce, vdova pozuostalá po urozeném pánu, panu Albrechtovi z Kolovrat a na Libštejně, najvyššiem kancléři královstvie Českého, pánu a manželu mém milém dobré paměti,1) známo činím tiemto listem přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsú předstúpili před mě opatrní purgmistr a končelé, starší i všecka obec města Teplice, žádajíce mne jakožto panie své velikými a snažnými prosbami, abych jim jich práv a svobod listovních i v dobrých navyklostech potvrdila. Kdež já nadepsaná Anna, vzhlédši na ně na nadepsané měštany pro jich vieru i upřiemnost a stá- 171

Strana 172
lost, kterúž jsú ke mně jakožto ku paní své zachovali a zachovávati mienie, těchto listuov a artikuluov dolepsaných měštanuom teplicským jsem potvrdila a listem tiemto potvrzuji: Najprve což se viery pod obojím zpuosobem dotýče, že je při ní zachovati chci a jich neutiskati zpuosobem nižádným. Což se pak majestátu na jarmarky jich dotýče od krále JMti jim daného, jakž ten majestát v sobě svědčí a zavierá,2) též je v tom zachovati chci, než co by těch jarmarkuo od miest užili, to aby obrátili na opravu města pro dobré té obce. Jakož sú mne pak dále žádali, což se odúmrti dotýče, kteréž by k kostelu svatého Jana tu do Teplice odkázány byly aneb do špitála, abych jim toho přála jako jiní předkové moji na takový zpuosob, což by těch odkázání bylo, aby ti peniezi aneb stat- kové na to zádušie s mým vědomím na dobré obracováni byli ke cti a k chvále Pánu Bohu všemohúciemu i milé Panny Marie, svatého Jana i všech svatých tak, aby se tu u toho kostela svatého Jana v Teplici prosba dála za pana manže- la mého milého dobré paměti na budúcie časy i za mě. Protož já již jmenovaná Anna těch všech věcí v tomto listu dotčených, jakož se svrchu píše, měšťany teplicské zachovati chci beze všeho přerušenie i dalšie mé překážky. Toho na svědomie a pro lepší jistotu pečeť svú dala sem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán v pondělí den svaté Lidmily, dědičky české, léta Božieho patnáctistého desátého. Opis z pergamenového originálu města Teplic, pořízený Václavem Hankou a uložený v archivu Národního musea v Praze, odd. F — Teplice. — Také L. A. John 1. c., str. 593 mluví o originálu, dnes ztraceném. 1) V. pozn. I při listině ze dne 14. listopadu 1510 (níže č. 770). 2) Privilegium krále Vladislava ze dne 10. srpna 1508 (výše č. 746). Otiskl A. Müller l. c., str. 199, č. 403. 770. 1510 listopad 14. Krupka. Anna z Kováně, vdova po Albrechtovi z Kolovrat, potvrzuje obyvatelům Krup- ky nové články městského řádu, a to: úroky z vinic, šafranic a jiných pozemků, které obec pronajme, platí se na radnici pro dobré obce; poddaní z panství, kteří zakoupí pivo v Krupce, neplatí z něho clo na zámek; vinník na městském soudu usvědčený se nesmí dovolávat ochrany vrchnosti; městská rada s obecními staršími určuje, co se platí ze sudu vína a vrchnost to potvrdí; měštané nejsou povinni stráž- ní službou na zámku mimo naléhavou potřebu a mohou se s vědomím vrchnosti zakupovat před městem, ale na vrchnostenských pozemcích; při vaření piva platí staré milosti a královské potvrzení; kdo chce, může kupovat slad od vrchnosti, ale není k tomu nucen; měštané mají právo najímat nebo kupovat vinice na cizích panstvích mimo krupské a záleží na nich, chtějí-li platit k obecnému dobrému šos z nich nebo peníze z každého sudu; provinění proti řádu a Bohu se vyřizují s radou vrchnosti. 172

Strana 173
Ich Anna von Kowanie, fraw uf Grawpen, witwe etc. etwan des edeln und wolgeborn hern, hern Albrechtn von Kolowrat, gotzaligen hern uf Liben- stein und uf Grawpen etc., des konigreichs ezu Behm obersten canczlers, meines liben hern und gemahels,1) bekenne vor mich und allen meinen nachkomlingen mit diesem meinen offen briefe kegen allermeniglich, die in sehen oder horen lesen, und tu kunt, nachdem mein liber herr und gemahl gotzalige durch Got den almechtigen czum tode gerufen ist, hat er in seinen leczten willen mir vor- schaft alle seine nochgelosene herschaft und guter, sein vor mich erschin die ersamen weisen burgermeister, rate, eldisten und di gancze gemein, meine libe getrawe und undertane czum Grawpen, haben mir vorgetragen eczliche newe artikele, si domitte czu vorsehen und ezu bgnoden, und di stuckweisz ange- czeuget, haben mich in hoen demutigen fleis gebeten in solliche czimliche bete nicht czu vorsagen, hab ich angesehn ire mogliche bete und mich bedocht mit volstendigen rote und guter betrachtung durch irer alt herkomen, loblich gut geruchte und getrawe fleissige dinste, so si meinen lieben hern und gemahl oft und manchfeldig bei seinen leben willig und gehorsamlich erczeuget und getan, mir czukunftiglich dergleichen tun sollen und mogen, sagen in di czu, mit und in kraft disz briefes solliche artikule folgende czu gebrauchen, ezu genissen, czu ein gemein nutze der ganczen gemein Grawpen czu gute czu ewigen geczeiten ane vorhinderung mein und aller meiner nachkomlingen, besiczeren dieser herschaft Grawpen: An ersten so ein rot sampt den eldisten uf irer gemein imandes vorleihen wurden weingarten, saffrangarten ader anders umb czinse, solliche artikel vorwillige ich, das si czu ewigen geczeiten solliche czinse nemen sollen uf rothausz unvorhindert ein gemein nutcze czu gute. Auch so imandes von meiner herschaft bier uf Grawpen kawffen wurde, sol en diselbigen mein undertane, wer di sein, czu ewigen geczeiten keinen czol dovon ufs sloss geben. Ich wil auch, das nimant von schult wegen, di mit gericht angeczogen werden, sich uf mich czu einem schutze berufen sal, desgleichen di czu recht vorhaft sein. Weiter was di wein belangende ist, sal ein rot sampt den eldisten orden, was ein iczlicher von ein fass wein czu ein gemein nutze ufs rothausz geben sal, dasselbige vorwillige ich dergleichen sampt al meinen nachkomlingen, das czu ewigen geczeiten also bleiben sal. Auch wil ich, das meine undertane und liben getrawen, burgere czum Grawpen mit keinigerlei wach ufn slosze czu ewigen geczeiten nicht beschwert sollen werden, se sei den, das di not erfordert, das slosz czu beseczen. Ab imandes, so stathaft wurde, ein forbergk, acker ader wiesen kawfen wolde, das sal in gestat werden uf mein guteren, idoch mit nochschlossung mein ader meiner nachkomlingen. Forder was das bierbrewen belangende ist, es sei weiczen ader gersten, dorein wil ich in noch alle meine nachkomlinge gancz keine verhinderunge noch beschwerunge czu schaden vor- nemen, sunder meine undertane, kreczmer, richter und andere sollen sich rich- ten noch irer alden begnodungen und koniglicher bestetigungen. Sunder wer do malcz von mir und mein nachkomlingen uf Grawpen czu seinen nutze gut- 173

Strana 174
willig kawfen wil, der sal esz macht haben und sal doch in keinerlei weisz dorczu gedrungen werden. Ich befreie si auch vor mich und al meinen nach- komlingen, ab imantz uf fremden guteren ader herschaften, ausgenomen di herschaft Grawpen, weingarten miten ader kawfen wolde, des sol sich also halden und den freien willen haben, ein usgesacztes geschos dovon czu geben ader von einen iczlichen fasse ein gelt, wie einen anderen usgesaczt wirt, einen gemeinen nutcze czu gute. Und ab meine undertane bfunden ein abruch des dinstes unde der ere Gotes oder andere unordenunge, sollen si solliches nicht gestaten, sunder mit meinen und aller meiner nachkomlingen rote sich befleis- sigen, domitte es abgestalt wurde. Solliche stucke, punckt, clausen und arti- culen, wie anczeigt, auf ire czimlich ansinen czu ein gemein nutcze uf ir rot- hausz, domitte si sich dester steter under mir, si und ire nachkomlinge, enthal- den mochten, bin ich von angeborner art beweget und begnode si hirmitte czu ewigen geczeiten vor mich und alle meine nachkomlinge, das in") solliche bfreiung keine vorhinderung ader beschwerung ader einigerlei newikeit czu schaden vorgenomen, sunderlich dobei getrewlich gehanthabet, beschutczet und vorteidiget sollen worden von mir und allen meinen nachkomlingen. Des czu urkunde und steter vester haldunge hab ich gmelte Anna von Kowanie etc., fraw uf Grawpen, mein angebornen insigille wissentlich an diesen brief tun hengen. Wellicher gegeben ist nach Cristi unsers zaligmachers geburt in funfezenhundersten und czehenden jore uf Grawpen donnerstag noch Martini, des heilign bischofs. Pergamenový originál v archivu města Krupky; přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: Folle macht uber garten czu bawen. — Frau Anna von Kowanie (pozdější rukou H. Albrecht von Kolowrat gemahlin) neue Begnadung. 1510. — Nro. 8. a) Dvakrát „in“. 1) Albrecht z Kolovrat zemřel v Krupce 25. května 1510 (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 359). Otiskl H. Hallwich l. c., str. 53—54. 771. 1510 prosinec 16. Krupka. Anna z Kováně ponechává obyvatele města Krupky při jejich privilegiích a výsadách, které obdrželi od jejich pána Těmy z Koldic (7. února 1502, výše č. 658) a krále Vladislava II. (1. května 1502, výše č. 668). Ich Anna von Kowanie und uf Grawpen, witwe etc. etwan des edeln wolgeborn hern, hern Albrechten von Kolowrat uf Liebenstein, herre uf Graw- pen etc., des kunigreichs Behm obersten cantzler, gotsaligen meins lieben hern und gemahel,1) bekenne vor mich mit disem meinen offin brife kegen allemeniclich, die in sehen, horen ader lesen, und tu kunt, nachdem mein lieber 174

Strana 175
herre und gemahel saliger in seinem geschefte und letzten willen mir vorschaft hat alle seine nachgelassene herschafte, wie di namen haben, laut desselben gescheftsbrifs sind vor mich erschinen die ersamen weisen burgermeister, rate, eldiste und gantze gemeine zum Grawpen, meine undertane und lieben getra- wen, haben mir vorbracht ire begnadung, freiheiten, privilegia und freiheits- brife, welche sie erworben und auszbrecht haben, von dem edeln wolgeborn hern, hern Thymo von Coldicz etc., etwan iren hern,2) auch kunigliche brife und bestetugung doruber,3) mich demuticlich ersucht und mit vleisz gebeten, sie bei solcher irer begnadungen, vorschreibungen und kuniglicher bestetigun- gen mit aller ander bergfreiheit, gerechtickeit und gewonheit, als freien berk- lewten zustehit und geburt, mit irem statrecht und berekrecht zu bleiben las- sen. Solche zimliche und pilliche bete hab ich mit wolbedachtem mute, meiner lieben hern frunde und rate angesehen, ir alt gutleblich geruchte, auch getrawe vleisige dinste, so sie meinem lieben hern und gemahil gotsaligen ofte und manchfeldig bei seinem leben willig und gehorsamlich erzeuget und getan, mir zukunfticlich dergleich tun mogen, sagen in das zu mit und in craft diss brifs, sie bei aller irer freiheit, begnadungen, freiheitsbrifen und kuniglicher bestetigung, wie die melden, in allen clausulen, stucken, puncten und artickeln uf ir statrecht und perckrecht, dergleich bei meinen newen gegeben freiheiten sie festicklichen dorbei bleiben lassen, si hirinne beschutzen, beschirmen und kegen allermeniclichen crefticlich vorteidingen. Ich wil auch nicht, das eini- gerlei newekeit ader beschwerung wider ire aussatczunge in zeu schaden vor- genomen ader imandes kegen in vorczunemen gestat sol werden, bsundern zou besserung irer narung alczeit geneigt bin, sie weiter zeu vorsehen, in zeu helfen und zu raten, domit sie ire narung und enthalt under mir dister statlicher gehaben mogen. Und szo imand eigenwilliclich wider solche ire gerechtickeit und begnadunge tete ader tun wurde apbruch ader vorhinderunge, es sei in welchen stucken, puncten ader artickeln, nichts hir ime") ausgeslossen, der ader diselben sollen in meine swere strafe leibes und gutes gefallen sein. Des zeu warem bekentniss hab ich gemelte Anna von Kowanie und uf Grawpen meinen lieben getrawen und burgern zu Grawpen solche ire kreftige besteti- gung mit meinem angebornen insigile anhengende wissentlich besigilt. Geben uf Grawpen montag nach Lucie nach Cristi unsers saligmachers geburt tausent funfhundert und im zeenden jare. Pergamenový originál v archivu města Krupky; přivěšená pečeť jest ztracena. — Na rubu: Confirmation der Frauen Anna von Kowanie. 1510.— 1510. — No. 5. No. 6. (obojí škrtnuto). — No. 8. a) Správně asi „hirinne“. 1) V. pozn. I při listině ze dne 13. prosince 1506 (výše č. 718) a pozn. I při listině ze 14. listopadu 1510 (výše č. 770). 2) Ze dne 7. února 1502 (výše č. 658). 3) Ze dne 1. května 1502 (výše č. 668). 175

Strana 176
772. 1510 prosinec 26. Litomyšl. Zdeněk Kostka z Postupic potvrzuje obyvatelům dolejšího i hořejšího města Litomyšle jejich výsady i práva a přidává další: osvobozuje čtyři pruty role, jež dal nebožtík Beneš z Lánů obci, od roboty a platu; dává městu lázeň u České brány; za grunty, zatopené rybníky Heřmanským a Posekancem, daruje městu louky u Sloupnice a u Heřmanic, hať a role u Budislavě, jež slove Záskalí. Zdeněk Kostka z Postupic a na Litomyšlil) tiemto listem všem vuobec, nynějším i budúcím, známo činiem, jakož častokrát pilnými a žádostivými prosbami jsa napomenut a prošen od opatrných mužuov, purgmistra a konšel i všie obce dolejšieho i hořejšieho města mého Litomyšle,2) věrných mých mi- lých, abych jim z milosti práva, zápisy, výsady, nadánie a obdarovánie, kteráž od najjasnějších ciesařuov a králuov českých, od duostojných biskupuov lito- myšlských i od pánuov a předkuov mých, držiteluov panstvie litomyšlského, mají a užívají, potvrdil, já, znaje ustavičnú vieru jich s poddanú povolností, kterúž k předkóm mým měli, činili a zachovávali i mně činili, činie a činiti nepřestávají, k častým jich prosbám jsa milostí svú nakloněn a chtě tomu, aby svrchujmenované město mé Litomyšl za dnuov panovánie mého a mých dědi- cuov raději rozmnožení a zlepšení přijalo, nežli by jakým súžením proti svým vajsadám a svobodám menšiti a súžiti se mělo, a napřed z milosti své, kterúž k nim mám, a s dobrým rozmyslem i s radú pánuov a přátel mých dobrých a milých všecka práva, zápisy, výsady, nadánie, obdarovánie, na ně potvrze- nie a dobré obyčeje, kteréž od staradávna měli, zachovávali a užívali jsú, oblibuji, schvaluji, upevňuji a mocí listu tohoto potvrzuji tak, aby oni i jich budúcie jimi se řiedili, zpravovali a jich užívali a při nich ode mne, dědicuov a budúcích mých, držiteluov panstvie litomyšlského, zachováni byli bez pře- kážky nyní i na časy budúcí. Přitom svrchupsaným purgmistru, konšelóm a všie obci dolejšieho i hořejšieho města mého Litomyšle, nynějším i búducím, zvláště tyto dolepsané věci a artikule z milosti své a pro rozmnožení a dobré užitečné nadepsaného města mého přidal sem a mocí listu tohoto jim dávám, zapisuji a osvobozuji od sebe i od dědicuov mých a potomních pánuov, drži- teluov panství litomyšlského: Najprve jakož Beneš s Lánuov3) neboštík od své role dal jest k obci litomyšlské čtyři pruty role příležicie na cestu Kornickú,4) že já z těch čtyř prutuov role úrok i s robotami jsem jim od sebe i od dědicuov a potomkóv svých dal a odpustil. Item lázni příležící u České brány,5) tu jsem jim také dal mocně i s tiem městištěm, aby ji k obci užívali a sobě k užitku přivedli, jakž najlépe moci a rozuměti budú, bez překážky a placenie s nie mně, dědicóm mým i potomním pánuom, držitelóm litomyšlským. Item louku, kte- ráž lidem jich s Sloupnice8) oddána jest, u Heřmanic7) přiležící, a to za grunty jejich, po kterýchž struha na rybník Heřmanský udělána jest, hať a role u Bu- dislavě,8) ješto slove Záskalí, kterúž sem jim také oddal za to, že sem jim 176

Strana 177
rybníkem Posekancem některé grunty jich zatopil, tu louku i také tu hať a roli svrchujmenovanú jim zapisuji, ujištuji a osvobozuji i s jinými svrchudotčený- mi artikulemi tak, aby oni to držali a užívali jako svého vlastnieho bez všelija- kého mého, dědicuov a potomkuov mých, držiteluov panstvie litomyšlského, nařikání a překážky. Na potvrzenie a zdrženie všech věcí svrchupsaných já napředpsaný Zdeněk pečeť mú vlastní s mým jistým vědomím rozkázal sem přivěsiti k tomuto listu a pro širší svědomie prosil sem urozených pánuov, pana Albrechta z Chlumu a na Košmberce,pana Buriána Špetli z Janovic a urozených vladyk Bernharta z Přibyslavic a Jana mladšieho ze Vchynic, že jsú pečeti své podle mé na svědomie k tomuto listu přitiskli sobě a svým budúcim bez škody. Jenž psán a dán na Litomyšli ve čtvrtek den svatého Štěpána, mučedlníka Božieho, léta Páně tisícieho pětistého desátého pořád běžiecieho. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle, k listině jest na pergamenových proužcích přivěšeno pět kulatých pečetí, z nichž první tři jsou z vosku červeného, ostatní dvě z černého. — Na rubu: Ao. 1510. List pana Zdenka Kostky o potvrzení práv a dob- rých zvyklostí, o draha nad cestou k Kornicům, o dáni lázně Český k obci, o louku u Heřmanic a Záskalí u Budislavě. — Ve čtvrtek den svatého Štěpána. — N. 7 (vedle škrtnutého „47“). — N. 62 (červeným inkoustem). 1) Zdeněk Kostka z Postupic a na Novém Hradě, strýc Janův (A. Sedláček, Hrady I., str. 8), který se uvázal v panství r. 1508 po Bohušovi, jenž měl dvě dcery, jakož i po bez- dětném Janovi (tamže str. 20). 2) Po vybudování Horního neboli Nového města se říkalo původnímu starému městu Dolní město (v. pozn. 3 při listině ze dne 16. března 1490; výše č. 559). 3) Lány, předměstí litomyšlské (Zd. Nejedlý 1. c., str. 299). 4) Kornice, o. Litomyšl. b) O této lázni srv. Zd. Nejedlý l. c., str. 298; byla asi na místě dnešního č. p. 424. 6) Horní Sloupnice, o. Litomyšl. České Heřmanice, o. Litomyšl. s) Budislav, o. Litomyšl. Srv. Fr. Jelínek l. c., díl II., str. 77—78. 7) 773. 1511. Mikuláš Trčka z Lípy daruje obyvatelům Benešova (nad Ploučnicí) šosovní mlýn a háj na opravu městských hradeb. Známo jen ze Schlegelovy kroniky (v. listinu z 23. července 1392, výše č. 143). V Paudler—Böhmově vydání této kroniky se čte: Anno 1511 ... Tirtschko hat den Bürgern in Bensen die Geschos-Mühl und Hayen 1) geschencket, dass man die Stadtmauern wieder bauen sollte, denn sie waren gar zu fallen, dass man Stäge legen musste, dass man könte herumb gehen; wahr auch kein Dach darauf. 1) Od dob pánů z Vartemberka se stal hrad Ostrý a tím i Benešov příslušenstvím děčínským; s Děčínem měl i stejné osudy (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 277). 177

Strana 178
774. 15111). Král Vladislav uděluje Bílině erb a dovoluje pečetiti zeleným voskem. Listina jest ztracena, zmínka v listině Ferdinanda I. ze dne 5. listopadu 1549, kterou král povoluje bílinským měštanům, jakož jsou tíž Bílinští času předešlého zeleným voskem všelijaké potřeby městské a obecní pečetili, ráčíme k tomu povolovati, aby dotčení Bílinští všecky a všelijaké potřeby městské voskem červeným jako jiná města v krá- lovstvie Českém svobodně pečetiti a toho užívati mohli a moc měli. Nadto také k první- mu štítu nebo erbu týmž Bílinským toto znovu puojčujem a dáváme, aby u vrchu mezi těmi dvěma věžemi dva štrychy napříč nesli, vrchní červený a dolní bílý, k levé pak straně v bílém poli černý vorel rozkřídlený aby stál2 (pergamenový originál v archi- vu města Bíliny). 1) K tomu roku klade J. V. Šimák (České dějiny I. 5., str. 642) udělení erbu. 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 98. 775. 1511. Král Vladislav povyšuje na prosbu Hanuše Bryknara z Brukštejna ves Žerčicel) na městečko. Zmínka u A. Sedláčka, Hrady X., str. 341, ale bez udání odkud. 1) Žerčice, o. Mladá Boleslav. 776. 1511 únor 8. Klášter Teplá. Petr, opat tepelského kláštera, vyznává, že viděl privilegium městečka Hrozně- tína a že je má neporušené ve své moci.1) Wir Petrus, von Gottes genaden apt des monsters zue Theppel des ordens Premonstratin, haben die privilegia gesehen in koniklicher maiestet, als wie die geschriben und pezeichnet sein,1) welche maiestet ader privilegia wir haben in unser gewald unversehrt, auch in keinen teil vermaliget mit nichte und also pehalten sein. Des zu zeugknus unser insigil alhie ist angehangen. Und die dinck sein geschen in unsern closter in dem jaren des Herrn 1511 am sunabent fur Appollonie Virginis. Papírový opis v SUA v Praze, odd. SM P 106 H 49. 1) Privilegia Hroznětína, daná opatem Bohušem 24. února 1386 (výše č. 130) a králem Jiřím 28. března 1463 (výše č. 366). Písemnost není sice privilegium ve vlastním slova smyslu, byla sem však zařazena proto, že osvětluje osud městských listin a tím i poměr vydavatele a příjemce k nim. 178

Strana 179
777. 1511 únor 11. Zikmund z Vartemberka povoluje a potvrzuje obci města Děčína koupi Loubí k rozšíření pastvin. Wir Sigmunt von Wartenbergk, herre zou Tetzschen, des konigreichs Behmen oberster schenck,1) der lande und Sechsstete in Oberlausitz Budissen, Gorlitz, Sittav etc. voit, thun kunt mennigklichen und bekennen offentlichen vor uns, unsre erben und erbnehmen und vor alle unsre nachkomelinge, das vor uns kommen sein unsre liben getrawen, der burgermeister, der rot sampt arm und reich und di gantze gemeine unsr stadt Tetzschen und haben uns underricht mergklichen gebrechen, den si hetten an hutweide ader vihtrieft und gros und sehr bedrenget werden sunderlich von deme, der in der Lauben2) gewonet. Deme vorczukommen hatten si soche[!] laube auskauft der stat arm und reich zou gute und uns demutiger fleissiger bete angefallen in aus sunder- licher gnode solchen kauf zeu zeu [!] lossen und mit brieflicher befestigunge zou bestetigen. Demenoch haben wir angesehn zcuforderst gemeinen notz, ire demutige fleissige bete und manche getrawe notzliche dinste, di si uns und unsrn vorfaren treulich geton und noch tun werden, und haben in vorgont und vorgonnen in solchen kauf in kraft diss briefs, geben in himitte gantze volkommene macht solcher guter, nemlich der Lauben mit aller zeugehorunge zou genissen, zou gebrauchen, wi si der stat arm und reich zeu gute am besten erkennen, domitte zcu tun und zeu lossen alz mit andern iren erbgutn nu und zcu ewigen gezceiten von uns, unsern erben, erbnehmen und nochkomelingen und vor idermennicklichen ungehindert. Des zcu urkunt und warem bekentnus haben wir Sigmunt von Wartenbergk, herre of Tetzschen etc. unser angeboren ingesigel unden an disen brief wissentlich hengen lossen und di erbaren und woltuchtigen unsre liben getrawen Servacium Schindel, dizceit unsr heuptman zeu Tetzschen und Georgen von Schonefelt, heuptman of Kemnitz und Bensaw, gebeten zcu bekentnus ire sigel auch an disen brief zou hengen. Der geben ist noch Cristi unsrs herrn geburt im funfzcehnhundrten und im eilften iare dingstage noch Dorothee. Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny tři kulaté pečeti, první z červeného vosku, druhá z černého vosku a z třetí se zachovala jen prázdná pečetní miska z vosku přirozené barvy. — Na rubu: Belangt uber die Laube. — H. Sigmund v. Wartenbergk. No. 13. — Ao. 1511. — Poznámka o zápisu do desk zemských, sv. 1098 B 3. (z. t. 1823). — II. 15 (červenou tužkou). 1) O něm viz pozn. 1 při listině ze dne 29. září 1480 (výše č. 481). 2) Loubí, původně ves u Děčína, nyní část Děčína. 179

Strana 180
778. 1511 únor 21. Polná. Hynek Boček z Kunštátu potvrzuje městu Polné všechna práva a svobody; důchody i užitky, kterých užívají od starodávna, odevzdává jim rovněž k dědičnému užívání. Já Hynek Boček z Kunštátu a na Polné i s dědici svými a potomními pány polnicskými vyznávám tímto listem všem vuobec, před nimiž čten nebo čtoucí slyšán bude, že jsú předstoupili přede mne moudří a opatrní purgmistr, rychtář a rada města mého Polné a s nimi některé osoby z obce téhož města vyslané, věrní poddaní moji milí, poníženě na mne vznášejíce, kterak za předkuov mých, tohoto panství polnicského dřevních držiteluov, potom za osvíceného knížete pána, pana Viktorina, slavné paměti vejvody minstrber- ského, knížete opavského a hrabě kladského, pána z Kunštátu a na Polné a potom za urozeného pana Jana Bočka z Kunštátu a na Polné, dobré paměti pana otce mého milého, až teď do mne Hynka svrchupsaného práv a svobod svých v městě Polné, od starodávna od králuov českých vysazených, ve všem i v každém kusu zvlášť pokojně jsú užívali a při starých zvyklostech zachováni byli, a netoliko jim je užívati dopouštěli, ale také listy svými jako páni jich milostiví a spravedliví, jim je množíce a zvelebíce, potvrzovali, s snažnými prosbami a poddanú velice pokorú mne Hynka jakožto pána svého dědičného a tu zrodilého žádajíce, abych já jim též v jich práva, jimiž se město od staro- dávna spravuje, nesahal, ale jakožto pán jich dědičný jim je milostivě potvrdil. Já svrchupsaný Hynek nad spravedlivý soud a nad zástup lidí právy jedno- myslně stovaryšený, Pánu Bohu, tomu všecek svět spravujícímu, věda na zemi nic vzáctnějšího býti, i také v mysli rozjímaje mnohá věrná zachování a zasluhování města tohoto Polné proti předkuom mým a dobré paměti panu otci mému i proti mně, a tím lépe budoucně mně, dědicuom mým a budoucím pánuom držiteluom panství tohoto polnicského zasluhovati mohli, prozbu svrchu jmenovaného města obyvateluov, poddaných věrných milých, nechtě oslyšeti, vuolí svú dal sem a mocí listu tohoto dávám a potvrzuji sám od sebe, od dědicuov a budoucích mých a potomních pánuov polnicských svrchupsaným purgmistru, rychtáři, konšeluom i vší obci častopsaného města Polné, aby oni všech těch práv, svobod a starožitných zvyklostí, žádnými robotami ani nespravedlivými daněmi nejsouc od žádného obtíženi, užívali a uživati mohli tak vcele, úplně a nicméně než tak, jak jsú předkové jejich od starodávna, právo a řád mezi sebú zachovávajíc, je užívali a jimi se spravovali, a zvláště ve všem i v každém kusu tak vcele, úplně, jakož jich list jeden od osvíceného knížete Viktorina, vojvody minsterberského, knížete opavského a hrabě kladského, pána z Kunštátu,1) a druhý list od nejjasnějšího knížete a pána, pana Vladislava, uherského, českého etc. krále a markrabě moravského etc.,2) jim panem otcem mým milým dobré paměti zjednaného na jich svobody 180

Strana 181
a jejich práva, jim znovu napravená a potvrzená, světleji vyličují a zavírají. Duochody také a užitky městské, obci té od starodávna příslušející, jichž sú prve za mých předkuov i za mne až dosavad užívali, k dědičnému požívání a jmění jim je osvobozuji a tímto listem potvrzuji a slibuji sám za sebe, za dědice své a budoucí pány polnicské ty všecky věci a kusy svrchu i duole v tomto listu vepsané ctně, právě a křesťansky svrchupsané obci a jich budoucím zdržeti na časy věčné, Pakli bych já aneb dědicové moji i potomní kteří páni polnicští častopsanú obec města Polné čím jiným obtěžovati a v jich starožitná práva sahati anebo jaké v tom překážky činiti chtěl, nechtíc je při prvních dobrých zvyklostech zachovati (jehož Pane Bože zachovej), tehdy jim tímto listem dobrú vuoli a plnú moc dávám, aby na nejjasnějšího knížete a pána, pana Vladislava, krále českého etc., a na JMti dědice i na budoucí Jich Jasnosti, krále české, takové bezpráví vznesli a k Jich Mtem se do ochrany utekli. A já častopsaný Hynek s žádostivú prosbú k Jich král. Jasnosti velikú víru a naději mám, že již psanú obec města Polné v jich právích a svobodách starožitných, kterých jsú od dávných časuov užívali proti takovým pánuom, jim bezpráví činícím, Jich Mti opouštěti neráčí, ale ráčí je milostivě ochrániti, aby oni při svých právích, svobodách a starožitných dobrých zvyklostech králí Jich Mtí a knížat, také předky mými i mnú potvrzených zachováni a pozuostaveni býti mohli bez mé, dědicuov mých i potomních pánuov polnicských všelikterakého obtížení a překážky. Tomu na svědomí a pevnosti zdržení já svrchupsaný Hynek svou vlastní a přirozenú pečeť s mým jistým vědomím k tomuto listu dal sem přivěsiti dobrovolně. Kterýž jest dán a psán na zámku Polné ten pátek po svatým Valentinu léta od narození syna Božího tisícého pětistého jedenáctého šťastně počítajíce. Originál je ztracen, opis v listáři města Polné z r. 1585, fol. 5 v. — 7. — Opis ze 17. stol. v SA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec. 1 Z 25. listopadu 1479 (výše č. 471). 2 Z I. prosince 1493 (výše č. 578). Otiskl K. Turecký l. c., str. 24—26. 779. 1511 březen 16. Vratislav. Král Vladislav uděluje na prosbu Děpolta Popela z Lobkovici) a na Bílině jeho městu Bielině na den svatého Martina jarmark roční s sedmi dny pořád zběhlými. — Dán v Vratislavi tu neděli postní, jenž slove Reminiscere, léta Buožieho tisícieho pětistého jedenáctého, královstvie našich uherského dvat- cátého prvnieho, českého čtyrytcátého. — Ex commissione propria regie maiestatis. Pergamenový originál, vlhkem silně poškozený a téměř nečitelný, v archivu města Biliny; přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: Privilegium jarmarku [svato]martin- ského města B[íliny]. No. 8. — No. 6. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 26. února 1504 (výše č. 695). 181

Strana 182
780. 1511 březen 16. Vratislav. Král Vladislav uděluje na prosbu Mikuláše Kozského z Kozieho městečku jeho Jistebnici jarmark roční s vosmi dny pořád zběhlými, a to na den svatého Bartoloměje. — Dán v Vratislavi tu neděli postní, jenž slove Reminiscere, léta Božieho tisícého pětistého jedenáctého, královstvie našich uherského dvacátého prvnieho a českého čtyrycátého. Pergamenový originál v archivu města Jistebnice; k listině jest na pergamenových proužcích přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. 781. 1511 duben 1. Strakonice. Jan z Rožmberka a na Strakonicích, mistr převorství řádu sv. Jana Jeru- salémského v Čechách, kněz Jan z Lomnice, převor ve Strakonicích, a všechen konvent řádu sv. Jana Jerusalémského ve Strakonicích potvrzují městečku Volyni artikule (které Volyňští sami přijali a písemně předložili) o skladu a prodeji soli, obilí, železa a vína, o vodovodu, co mají platit nově přijatí měštané a co přes- polní, kteří si najali byt v městečku, jak veliké pokuty jsou stanoveny za neupo- slechnutí těchto artikulů a co z nich přijde k obecnému dobrému a co do komory vrch- nosti. Kdo z domácích by na obeslání od purkmistra a konšelů nestál, zaplatí do městské komory pět gr. čes. Při obnově konšelů si mohou měštané volit rychtáře, ale s vůlí a vědomím vrchnosti. My Jan z Rozmberku a na Strakonicích, mistr převorstvie českého,1) kněz Jan z Lomnice, tehdy převor i všecken konvent bratří zákona rytieřují- cieho svatého Jana Jerozolimitánského téhož domu strakonického, známo činíme tiemto listem zjevně přede všemi nynějšího i budúcieho věku lidmi, před nimiž čten nebo čtúcí slyšen bude, kterak přestúpili jsú před naši přítomnost purgmistr a konšelé volynští, věrní naši milí, a ukázali jsú nám některé zřiezenie a artikulóv dolepsaných sepsánie jich, kteréžto oni z opatr- nosti a potřebnosti jich a pro rozmnoženie i užitek dobrého téhož městečka našeho Volyně obecnieho zřiedili a byli jsú sepsali sobě. Kterýchžto artikuluov neboližto kusuov sepsánie a zřízenie slovo od slova znělo a bylo jest toto: Najprvní artikul: Což se soli dotýče, aby ji žádný nekupoval ani skládal kromě k obci, leč k domovité potřebě, a když by přivezena aneb přinesena do městečka Volyně k svobodnému trhu byla, buďto od hostinských nebo domá- cích, ti aby najprve vznesli to na obecnieho úředníka, a on aby od nich kúpil bez útisku a pakli by rozuměli, že by kde jinde lépe prodali, vezte předce; což se pak dotýče té soli zase z obecnie komory prodávánie buďto přespolním nebo domácím, aby slušně a ne s velikým ziskem prodávána byla podle trhu 182

Strana 183
okolních měst. Druhý artikul: Což se obilé dotýče, kteréž vezeno nebo neseno k svobodnému trhu do městečka Volyně bývá, aby žádný jinde nekupoval ani ládoval, než tu, kdež plac a miesto od starodávna ukázáno jest, a tu aby najprve měštané a jiní spolutrpící na Volyni, do obilé vstúpiece, trh drželi, a potom jiní podle nich; pakliž by se kto podle toho řádu nezachoval, aby jemu bylo pobráno a do páně JMti komory dáno. Třetí artikul: Což se železa dotýče, když by je kto přivezl na prodaji do městečka Volyně, anebo že by někto z souseduov jich sobě přivézti rozkázal, chtěje na zisk prodávati, to aby najprve složeno u váhy městské bylo, a tu kováři domácí najprve aby sobě nakúpili; pakliž by neměli zač, anebo že by jeho nepotřebovali, tehdy úředník obecní teprúv měj vuoli kúpiti a jim kovářóm i jiným ku potřebě v slušnosti prodávati. Čtvrtý artikul: Což se vína dotýče, aby měli vuoli k obci, když by obecné dobré viděli, sud nebo dva vydati, a když by obecné víno načeli, dokudž by jeho nevydali, jiný žádný aby na ně vína nenačínal, a to aby sazeno bylo jakožto jiné súsedské; item což se pak dotýče vína, kdož by šenkoval své víno, aby jeho nenačínal, leč by prve na konšely to vznesl, a oni aby sadili víno podle slušnosti; a byl-li by sud veliký, tehdy konšelóm sniedanie aby dal a k tomu pintu vína; a což pod polúdrajlinčie jest, to aby sazeno nebylo. Pakliž by polúdrajlinčie sazeno bylo, tehdy konšelóm aby byla pinta vína toliko dána bez sniedanie. Pátý artikul: Což se roury dotýče, té aby všecka obec společně užívala, a tyto užitky k obci aby z toho měli, napřed do kterýchž pivovaruov z nie vodu na groš svuoj obecní dovedú, tehdy v tom každém pivovaru s každého varu aby platili jeden groš český k obci, a to budúcně, a okolo té roury kteráž koryta připravie a budú rybákóm, aby ti rybáci, buďto hostinští nebo domácí, každý pátek po jednom českém peniezi platili budúcně. Šestý artikul: Když by se kto přistěhoval do městečka Volyně buďto v súsed- stvie nebo do podruhuov, a chtěl by městské právo jmieti, aby každý opověd- ného dal k obci 2 groše česká. Sedmý artikul: Když by kto přespolní v městečku Volyni komoru sobě najal, ten každý aby k obci v jednom každém roce dal 5 grošuov českých, a to rozdielně, při svatém Jiří puoltřetieho groše a při svatém Havle tolikéž. Osmý artikul: Ktož by se koli z domácich obyvateluov v tom ve všem nebo v jednom v kterémžkoli kusu, což se v tomto listu píše, tak nezachoval, ten aby ihned pánu JMti půl kopy grošuov dobrých českých propadl a městečku Volyni na pomoc rovně tolikéž aby také dal; pakliž by přespolní byl člověk a úmyslně nebo svévolně také se tak v tom nezachoval, tomu všecko aby bylo pobráno a do komory pánu JMti dáno. A když by také purgmistr nebo konšelé obec všecku nebo jednoho kohožkoli z obce před se obeslali a ta- koví nebo takový, jsa doma na Volyni, že by nestál, ten aby ihned do komory městské pět grošuov českých propadl a bez milosti dal. Také což se úřadu toho rychtářského na Volyni dotýče, když se konšelé odměňují a nově saditi budú, také i rychtáře nového budú moci sobě voliti a posaditi, ale však vždy s vólí a vědomím pána JMti. Pak pokuty všecky, v tomto listu již jmenované a tomu 183

Strana 184
městečku Volyni příslušejície, ty mají obraceti se na obecné dobré toho městeč- ka, a to také vždy s vědomím a vólí pána JMti i také radú. A my svrchupsaní pán a konvent, znajíce svrchupsaných měšťan našich volyňských prosbu po- kornú a takové zřiezenie jejich tomu městečku býti užitečné a potřebné a jsúce k nim láskú nakloněni, těch všech kusuov teď položených svrchu i tohoto listu jim i jejich budúcím potom potvrzujem a upevňujem, chtiece tomu, aby od nás i našich budúcích jim to všecko v té celosti a jistotě i pevnosti zachováno i zdrženo bylo. Tomu na svědomie i potvrzenie i také lepší jistotu pečeti naše vlastnie s naším dobrým vědomím kázali a dali sme přívěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Strakonicích léta po narození syna Božieho tisícieho pětistého jedenáctého, ten úterý po středopostí. Zapsáno v deskách zemských, sv. 127, fol. I. 13—14 v (Státní ústřední archiv v Praze); též ve výpisu z desk zemských z r. 1597, uloženém v městském archivu volyň- ském (fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) O něm Fr. Teplý, Dějiny města Volyně, 2. vyd., str. 61. — Srv. též pozn. 1. při listině z 19. června 1512 (níže č. 806). Otiskl Fr. Teplý l. c., str. 62—64. Mezi výsadami měštanů volyňských bylo i právo užívati svobodně cesty z Prachatic přes Volyni do kraje Prácheňského a Plzeňského, jak se dovídáme ze svědomí, vydaného 25. září 1524 volyňským poslům do Písku (papírový originál v archivu Národního musea v Praze, odd. F). 782. 1511 duben 8. Krupka. Anna z Kováně spolu se svými syny Janem a Bernardem z Valdštejna a na Klášteře Hradišti slibují obhájit obyvatele města Krupky, kdyby někdo přišel s neoprávněnými nároky. Předtím odevzdala matka synům panství Krupku a její obyvatele převedla ze svého poslušenství do poslušenství svých synů. Ich Anna von Kowanie witwe, frawe uf Grawppen etc.,1) bekenne und tu kunt vor allermeniclich, nachdem der edele und wolgeborne herre, herre Al- brecht von Kolowrat, herre uf Liebenstein und Grawpen, oberster cantzler des kunigkreichs Behm etc., mein lieber herre und gemahl saligis gedechtnisz,2) mich eine frawe und herscherin aller seiner gelassen guter uf meine lebetage gesatzt und geschaft und in mercklichen mosen schulden gelassen, die mir zu bezalen ane vorkeufen und anwendung [der[ gueter nicht moglich, und uf das ich von solchen guetern umb die schulde nicht gar geweist w[urde], hab ich meinen lieben soenen, hern Ihan und hern Bernhard von Wallstein und uf Klos- ter dise herschaft Grawpen mit meiner gerechtickeit ubergeben,3) in und mit craft diss brifs kegenwertig ubergebe in aller mosz, wie ich die gehabt, gehal- den und gebraucht habe und an mich komen sint, auch die undertanen unde 184

Strana 185
verwanten derselben herschaft Grawpen und sunderlich meine lieben getrawen und einwoner der statt und berges Grawpen allen eide und pflichte, domit sie mir vorhaft und vorbunden gewest, gancz, ledig [und] losz gesagit [ane allen nachtrag] und vorbehalt und sie mit solcher gerechtickeit, domit sie mir vor- weisen und nicht we[iter] nach mir, an obgenante meine lieben soene, hern Ihan und hern Bernhard geweist. Und ab sichs begebe, dasz imandis dieselben von Grawpen und undertane zu nachrede, ladung oder andere schaden der- halben treiben wolt, vornehmen wurde ader gedechte, bereden und geloben wir gemelten Ihan und Bernhart von Wallstein etc. in und mit craft diss brifs sampt unser fraw müter, sie allenthalben des auszufueren, schadlos zu halden und vertedingen uf unser eigen kost und darlegung, domit sie aller muehe und scheden vortrag haben sollen. Czur urkunde und steter haldung hab ich Anna von Kowanie etc. sampt meinen soenen iczlich sein sigil an diesen brif wissentlich hengen lassen und gebeten die edeln und gestrengen Burkhard von Sulewicz uf Duxe, hauptman in Lewthmeritzer kreis, Vaczlaw von Zebuzin und Clenek, Girzick von Sebusin uf Ssel..rek, Albrecht Krinisz von Rotenhof, die zweit [!] mein amptman, dasz sie ire insigile neben die unsern zu czeucknis an diesen brif gehangen haben, doch in und iren erben one schaden. Datum uf Grawpen nach Cristi geburt tausentfunfhundert und im ailften jare dinstag nach Judica. Pergamenový originál v archivu města Krupky; všech šest pečetí, které byly k listině přivěšeny, jest ztraceno. — Na rubu: Anna von Kowanie. 1512. — No. 10. — No. 10. 1) V. listinu ze dne 14. listopadu 1510 a pozn. I při ní (výše č. 770). 2) V. tamže. 3) Odevzdání se stalo r. 1511 (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 360). 783. 1511 duben 9. Krupka. Jan a Bernard bratří Valdštejnové a na Klášteře Hradišti potvrzují obyvate- lům města Krupky privilegia a výsady. Wir hernoch geschriben Johann und Berenhart gebrudere von Walstein und ufn Closter, heren uf Grawpen,1) bekennen vor uns, unseren erben und allen unseren nachkomlingen mit diesen unseren offen brief kegen allermen- niklichen und tun kunth nachdem der edeln und wolgeboren frawen, frawen Anna von Kowanie etc., unseren lieben frawen mutter von den edeln und wol- geboren heren, heren Albrechten von Kolowrat etc., irem lieben gemahel zali- gere gedechtnus, in seinen geschefte und leczten willen verschaft hot, welichs in di lanttafel eingeleget ist worden, alle seine nochgelosene herschaft und gute 185

Strana 186
laut desselbigen gescheftsbrief, ire gerechtikeit, so sie ausz kraft desselbigen gescheftes an der herschaft Grawpen erlangt und gehabt, an uns als ire liebe sone geweist,2) sunt vor uns erschin die erszamen weiszen burgermeister, rot, eldisten und gancze gemein czum Grawpen, unsere undertane und liben ge- trawen, haben mit in vorbracht ire bgnadunge, freiheiten, privilegia und frei- heitsbriefe, weliche sie erworben habn von den edeln wolgeboren heren, heren Thimo von Koldicz etc.,3) etwan iren heren, auch konigliche briefe und bsteti- gung deruber, uns demutiglich ersucht und mit fleisz gebeten, sie bei solicher irer bgnodung, verschreibung und koniglicher bstetigung mit aller ire berk- freiheit, gerechtikeit und gewonheit, als freien bergleuten czustehet und geburt, mit iren statrechten und bergrechten czu bleiben lassen. Soliche czimliche und pilliche bete habe wir mit wolbedechtn mute, unserer lieben heren und frunde rete angesehen, ire alt gutloblich geruchte, auch getrawen fleissigen dinste, so sie iren herren zaligen, auch unser fraw mutter manchftellig erczeiget, gethan haben, uns czukunftiglich dergleichen tun mogen, sagen in das czu mit und in kraft diss briefes sie bei aller irer freiheit, bgnodung, freiheitczbriefen und ko- niglicher bstetigung, wie die gmelten, in allen clausulen, stucken, punckten und artikulen uf ir statrecht und bergrecht, dergleichen bei allen gegebn frei- heitsbriefen, die gmelte unsere fraw mutter derer stat ader den hantwergen gegeben, vestiklichen derbei behaldn und bleiben lessen, wollen sie hirinne bschutczen, bschirmen und kegen allermeniglichn kreftiglichen verteidign. Wir wollen auch nicht, das inigerlei newikeit ader beschwerung wider ire aus- saczunge in czu schaden vorgenomen oder imantn kegen in vorezunemen gestat sul werden, bsunder czu besserunge irer narunge allerczeit geneigt sein, sie weiter czu versehen, in czu helfen und raten, domitte sie ire narunge und ent- halt under uns dester stattlicher gehaben mogen. Und so imantn eigenwilliklich wider soliche gerechtickeit und bgnodung teten ader tun wurden abruch ader vorhunderung in welichen stucke, punckt ader artikule, nichts hirinne ausge- schlossen, der ader dieselbigen sollen in unsere swere strofe leibes und gutes gefallen sein. Czu waren bekentnus habe wir obgemelten Johann und Bernhart von Walstein, heren uf Grawpen, iczliche bsundere unsere angeboren insigille czu bekreftigung an diesen brief tun hengen. Welicher gegeben ist uf Grawpen [nach Cristi] unsers lieben hern geburt im funfczenhundersten und eilften jore, mitwoch noch Judica in der heiligen fasten. Pergamenový originál v archivu města Krupky; ze dvou přivěšených pečetí zachována jen jedna, a to Jana z Valdštejna. — Na rubu: Hern Joan und Bernhart von Waldstein. 1511. — Confirmation. — No. 11. (vedle škrtnutého „10"). 1) V. pozn. 3 při listině ze dne 8. dubna 1511 (výše č. 782). 2) Ze dne 7. února 1502 (výše č. 658). 3) Ze dne 1. května 1502 (výše č. 668). 186

Strana 187
784. 1511 duben 10. Bratří Jan a Bernard z Valdštejna potvrzují měštanům města Teplic všechna práva, která Tepličtí obdrželi od Anny z Kováně, od králů a královen českých i od dřívějších vrchností. Zvláště se připomíná majestát krále Vladislava II. na jarmar- ky. Pokud jde o odúmrti, co kdo odkáže ke kostelu sv. Jana nebo do špitálu, toho mají užít tak, jak bylo za paní Anny z Kováně. My Jan a Bernart bratřie z Valdštejna a na Krupce1) známo činíme tiemto listem přede všemi, kdež čten anebo čtúcí slyšán bude, jakož jest nám urozená paní, paní Anna z Kováně etc., paní mátie naše milá, postúpila města Teplice s jeho příslušenstvím, kteréhož jest vešla v drženie po urozeném pánu, panu Albrechtovi z Kolovrat, někdy najvyššiem koncléři královstvie Českého, dobré paměti manželu svém,2) kteréhožto města Teplice lidé a obyvatelé při uvozo- vání našem toho jsú na nás prvotně žádali a prosili, abychom je při jich výsa- dách, svobodách a starodávných dobrých zvyklostech a obyčejiech zuostavili a zachovali i také těch všech listuov a majestátuov od králuov a královny Jejie Mti i ode pánuov jich, kteříž jsú před námi jich držitelé byli a listy jim jakéžkoli k obecnému dobrému dali, abychom jim potvrdili. K jichžto žádosti a takové jich prosbě naklonění jsúce, najprve při vieře, v kteréž svú jakúžkoli zvyklost mají, při tom je zachovati a zuostaviti máme a chceme, takže jich od toho utiskati nemáme ani na ně jakých útiskuov dopúštěti. A což se majestátuov jich dotýče a jmenovitě kterýž na jarmarky od krále JMti mají, pokudž ten majestát v sobě zní a ukazuje, při tom je při všem zuostavujem a zuostaviti máme a toho jim tiemto listem naším potvrzujem i jiných také všech listuov a majestátuov, buďto od krále nebo od královny Jejie Mti anebo ode pánuov jich držiteluov a předkuov našich, též jim všech potvrzujem. Zvláště také je při tom zuostavujem a zuostaviti máme, což se odúmrti dotýče, ktož by co k kostelu svatého Jana tu do Teplice aneb do špitála odkázal, aby toho tak a podle toho užíti mohli, pokudž jsú v tom od panie mateře našie zachováváni byli, kdež my jim na tom nemáme žádné překážky činiti.3) Na svědomie toho pečeti naše přirozené dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán ve čtvrtek před Květnú neděli léta od narozenie Krista Pána tisícieho pětistého jede- náctého. Papírový opis, pořízený Václavem Hankou z originálu městského archivu v Teplicích, nyní nezvěstného, jest uložen v archivu Národního musea v Praze, odd. F —Teplice. — Zminka u L. A. Johna I. c., díl I., str. 600. 1) V. pozn. 3 při listině ze dne 8. dubna 1511 (výše č. 782). 2) V. pozn. I při listině ze dne 14. listopadu 1510 (výše č. 770). 2) V. výše listinu ze dne 16. září 1510 (výše č. 769). Otiskl A. Müller l. c., str. 199, č. 404. Viz závěrečnou poznámku níže u č. 925. 187

Strana 188
785. 1511 květen 6. Český Krumlov. Petr z Rožmberka uděluje obyvatelům městečka Dolního Bukovska1) a vsi Sedlíkovic2) právo volného odkazu i určuje, kam se mají obrátiti v právních věcech; ale toto odvolací místo se nejmenuje. Známo z potvrzení městských privilegií dolnobukovských, které vydal dne 30. března 1612 Jan Jiří ze Švamberka (opis ze 17. stol. v SUA v Praze, odd. SM P 106 B 74); tohoto privilegia jest dotčeno v potvrzení slovy: List v jazyku českém na pargameně psaný na právo odoumrtnie jim a vsi mé Sedlikovicím, při kteréž se jim tolikéž, kde by a kterému právu od rozsudkův a vejpovědí právních appellovati měli, vměření [!], daný od někdy slavné paměti vysoce urozeného pána, pana Petra s Rozmberka; kteréhož datum na Krumlově léta od narození syna Božího patnáctistého a jedenáctého, v outerý před svatým Stanislavem, mučedlníkem Božím. 1) Dolní Bukovsko, o. Týn nad Vltavou. — Městečko bylo vysazeno asi ve třetí čtvrtině 13. stol.; tehdy patřilo ke královskému hradu Hluboké. R. 1323 je získal výměnou Petr z Rožmberka (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1133). 2) Sedlikovice, o. Soběslav. V rukopisu archivu Národního musea v Praze, č. i. 278, zv. „Codex Rosenbergicus“, fol. 68 v. uvádí se toliko zmínkou v seznamu listin, vydaných jednotlivým městysům a měs- tům i vsím na třeboňském panství, a to na odúmrt. 786. 1511 červen 2. Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtmburce vrací městečku Ronovu tržné, od- ňaté Janem Tosem, bývalým úředníkem na Lichtmburce, a ustanovuje, aby z každého ze čtyř masných krámů, vystavených s jeho dovolením na obci na náměstí a majících stejné povinnosti jako dříve již stojící krámy, majitelé platili k obci čtyři gr. čes. ročního platu. Já Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtmburce1) známo činiem tiemto listem vuobec všem nynějším i budúcím, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že když sem v držení a užívání zámku Lichtmburku i všech duochoduov a užitkuov sboží k témuž zámku příslušejících všel,2) tu jsú na mne vznesli purgmistr, konšelé ronovští, poddaní moji, kterak by tržné, kteréž jsú od staradávna v den trhový k ubci jich na opravu městečka a jiné své obecní potřeby vybírali a jeho užívali, jim skrze Jana Tosa, někdy úředníka lichtmburského, odjato a k zámku Lichtmburku obráceno a bráno bylo, mne snažnými prosbami prosíc, abych, čehož jsú oni i předkové jich za prvních držiteluov zámku Lichtmburku užívali, při témž je zuostavil a tržné to, kteréž jest jim skrze úředníka Jana Tosa bez- právě odjato, pustil. Kdež já, seznav spravedlnost v tom jich, kterouž jsú svědomím hodným a lidmi starožitnými pokázali a dostatečně provedli, že jsú toho prve v užívání k obci byli, nechtě, aby v tom jaká újma se jim dieti měla, 188

Strana 189
to tržné jim Ronovským k městečku a k obci té sem pustil a pouštím, aby oni i jich budoucí, čehož jsú za předkuov a držiteluov prvních zámku Lichtmburka užívali, při tom též i za mne, za dědicuov a budúcích mých zůstaveni a neporu- šitedlně zachováni byli nyní i na časy věčné a budúcně. Také jakož jsú v témž městečku za držení mého s vólí mou krámové mastní čtyři na obci rynku vedle jiných krámuov přistaveni, s kterýchž mně i budúcím pánuom a držiteluom zámku Lichtmburka luoj platiti mají a povinni jsou, tolikéž což jiní řezníci s svých krámuov za obyčej a právo platiti mají, než s té obce, na kteréž krámo- vé ti čtyři stojí, plat peněžitý, kterajž jsú se k obci platiti svolili a smlúvu s obcí o to vzali, s jednoho každého toho přistaveného krámu čtyři groše české platu ročnieho, ten mají oni purgmistr, konšelé nynější i budúcí těch čtyř krámuov mieti, držeti a k obci vybierati nyní i na časy věčné a budúcí bez mé i potom- ních pánuov a držiteluov toho sboží všelijaké překážky. Tomu na svědomí a budúcí paměť pečeť svú vlastní přivěsiti sem dal k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narození syna Božieho tisícieho pětistého jedenádctého v pondělí po hodu slavném Božieho vstúpení. Pergamenový originál v archivu ronovském; přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: N. 3. — Nro. Exh. 14 polit. de Ao. 1826, 1827, 1828, 1829. 1 O něm v. pozn. 1 při listině z 22. dubna 1504 (výše č. 696). 2 V. pozn. 1 při listině z 25. března 1397 (výše č. 158). 787. 1511 červen 6. Litomyšl. Vilém Kostka z Postupic a na Litomyšli rozhoduje sváry v městečku Chrásti (u Chrudimě), pokud jde o placení šosu, na ten způsob, že se šos nebude platit „podle domuov aneb samého platu robotnieho“, nýbrž „podle přemoženie možnosti jmění, statku, s rolí, s prutuov, dědin a luk jich dědičných“. Šos bude vybírán a jeho výše určována dvěma volenými z konšelů a dvěma z obce, a jejich nařízení musí každý uposlechnout. Poněvadž všeliká věc, kteráž mezi lidmi jedná se a má v času budúcím držána býti, na samé lidské paměti založena a zpravována nebývá, ale k jisté zprávě pevností listovní a pečetmi upevněna a utvrzena býti má, protož já Vilém Kostka z Postupic a na Litomyšli, ty časy jsa mocným pánem a držite- lem zbožie novohradského,1) znamenav nezpuosob sváruov, ruoznic a z mno- hých nesnází škodu znamenitú pro nezřiezenie na se ukládanie obecních šosuov při obci městečka Chrásti, o kteréž na mne k zřiezení dobrovolně ta všecka obec svolivše jse podali jsú se přestati, kdež já svrchupsaný Vilém tiemto lis- tem a výpovědí jim té obci zřiezenie zpuosobuji a za právo k držení nynějším i budúcím na časy věčné a budúcie držeti ustavuje přikazuji, aby ne podle 189

Strana 190
domuov aneb samého platu robotnieho, kterýž s domuov jednostajně všickni platie, na sě jako prve k potřebám obecním šosy ukládali, ale podle přemoženie možnosti jmění, statku, s rolí, s prutuov, dědin a luk jich dědičných jednoho každého souseda podle spravedlnosti tak, jakž na kom vidie, pošacujíc, šos obecní podle potřeby v ty časy přišlé ukládali, aby v tom tak chudí jako bohatí spravedlnosti užívajíc, tím lépe živnost svou vésti mohli, a k tomu osoby čtyři aby jmenovány a vydány, z konšeluov dva a z obce dva, byly k každému uklá- dání a šacování zvláště každého šosu, když by koli toho potřebí bylo, a ti, na kteréžkoli z obecních purgmistr, rychtář a konšelé ukázali by, aby bez odporu všelikterakého i všech výmluv pod pokutou deseti kop grošů propadenie v to se vložili, a též na kteréž by koli dva z konšeluov obec ukázali, aby pod touž pokutú bez odporu, všech výmluv nechajíc, k též práci přistúpili, a tak na sě i na jiné sousedy, jednoho každého podle možnosti spravedlivě vyhledajíc, ukládali, a pokudž těmi čtyřmi komu co uloženo a rozkázáno bude dáti, aby každý bez odporu dal, pakli by kto odepřel a svévolně dáti nechtěl, úředníky mými aby k tomu připraven byl, aby dal, a o to trestán slušně jsa, mně s vinú dán byl. A my purgmistr, rychtář a konšelé i všecka obec téhož městečka Chrásti již nahoře psaného dobrovolně svolivše se, mocně na to zřiezenie, zpuo- sobení a za právo ustanovení pána našeho milostivého přestali jsme a přestává- me a mocně držeti slibujem i potomky své k témuž na časy věčné a budúcie k držení zavazujem. A J Mti prosili sme pokorně jako pána svého milostivého, aby J Mt ráčil nám toto J Mti zřiezení, zpuosobení a za právo ustanovenie do- pustiti v knihy naše obecnie zapsati, kdežto J Mt, vida naši všech ustavičnú a snažnú prosbu, ráčil jest k tomu povoliti a nám v naše kniehy pro paměť věčnú a budúcí dopustiti zapsati. Jehožto Mti my purgmistr, rychtář, konšelé i všecka obec, poddaní J Mti, velice děkujem z práce i z povolenie nám toho v naše kniehy zapsati jako pánu našemu milostivému, a zvláště proto, aby ta paměť zuostala, jestliže by kdy Pán Buoh dopustil nám list tento ztratiti aneb kterakkoli jinak zhynúti. Na potvrzenie toho všeho, což se svrchu píše, já napřed psaný Vilém Kostka z Postupic pečeť svú vlastní k tomuto listu dal sem přivěsiti a pro jistčí a stálejší zdrženie my purgmistr, rychtář a konšelé i všecka obec pečeť městečka našeho s našich všech jistým vědomiem dali jsme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž psán a dán na Litomyšli léta Páně tisícieho pětistého jedenástého, v pátek před hody slavenými Ducha svatého. Pergamenový originál v archivu města Chrásti u Chrudimě; k listině jsou na perga- menových proužcích přivěšeny dvě kulaté pečeti, první z vosku červeného, druhá, v opisu poněkud poškozená, z vosku barvy zelené. 1) Syn Zdeňka II. (A. Sedláček, Hrady I., str. 20). Otiskl V. Paulus l. c., str. 13. 190

Strana 191
788. 1511 červen 14. Budín. Král Vladislav uděluje na žádost Heřmana Janovského z Janovic jeho měs- tečku Janovicím nad Uhlavou týdenní trh každý čtvrtek a dva výroční trhy se sedmi dny následujícími, a to den po sv. Janu Křtiteli a den po Všech svatých. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský král, markrabě moravské, lucemburské a slezké kníže a lužické markrabě, oznamu- jem tímto listem všem, že jsme prošeni od slovutného Heřmana Janovskýho z Janovitz1) [!], věrného našeho milého, abychom městečku jeho Janovitzům [!) trch týhodní a jarmarky dva roční [sjsedmi dny pořád zběhlými dáti ráčili tak, aby obyvatelé téhož městečka, majíc takovou milost a obdarování naše, moh- lo [!] se spravovati a tím dostatečněji živnosti své vécti. K jehožto prozbě pro služby, které nám činil a činiti může a povinen bude, nakloněni jsouce, z dob- rým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskou v Čechách svolili jsme k tomu a tímto listem svolujeme, chtíce tomu konečně, aby nadepsané městečko Janovitze [!] i s obyvateli jeho v nich trch každý čtvrtek a jarmarky dva roční, jeden ten den po svatým Janu, křtiteli Božím, a druhý nazejtří Všech svatých měli, těch aby požívali a požívati mohli, jakožto i jiná městečka v království našem Českém svých trhův a jarmarkův požívají a požívati mohou buď z práva neb z obyčeje, to nyní i v časích budoucích bez naší, budoucích našich, králův českých, i jinších všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce všem úředlníkům i podaným našim nynějším i budoucím království Českého, věrným našim jmilým, aby jste svrchupsanému městečku a obyvatelům jeho v užívání těchto trhův a jarmarkův nepřekáželi ani překážeti nedopouštěli, to pod uvarováním hněvu a nemilosti naší, však tak ten trch a jarmarky mají býti každému bez újmy na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši králov- skou k listu tomuto kázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně tu sobotu po svatém Duše léta Božího 1511, království našeho uherského 21 a českého čtyrydcátého. Vidimát Ivana Jana Pavla Lišky, veřejného notáře v Klatovech, ze dne 6. ledna 1732 v městském museu v Klatovech. (Fotografický snímek v Historickém ústavu ČSAV.) 1) Janovice n. Úhlavou, o. Klatovy. — Připomínají se jako městečko r. 1356, kdy Racek z Janovic je přijal od krále Karla IV. i s hradem v léno. (B. Mendl, Regesta VI., č. 458, str. 254. — J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 602). O Heřmanu Janovském v. A. Sedláček, Hrady IX., str. 139 a d. Byl opovědníkem krále Vladislava a právě toho dne mu král odpustil a propustil zboží i městečko Janovice z manství (obě listiny známy z vidimátu výše uvedeného ze 6. ledna 1732). Konečně stejného dne udělil král Vladislav témuž pánovi a jeho dědicům „clo v témž městečku Janovitzích aby zdvihali, napomínali a brali, totižto z každého koně, které by tudy hnali aneb kterýmž by tudy pracovali, dva peníze české“ (v témže vidimátě). — Když dne 22. srpna 1524 byl uzavřen smír mezi panem Heřmanem a králem Ludvíkem, potvrzují se znovu městečku Janovicím jeho trhy: „Item také v nadepsaném městečku Janovicích trh svobodný každý tejden vysazujem a dáváme, a to každý čtvrtek aby nyní i v časích budoucích svobodně držán byl a naň aby každý člověk masa, chleby, sůl, koření, sukna, plátna i jiné všelijaké věci k lidským 191

Strana 192
potřebám náležící svobodně vézti a nésti, kupovati i prodávati mohli a mají. A na to více každý rok na den Všech svatých jarmark vysazujem a témuž městečku Janovicím dáváme tak a tím vším právem, spůsobem a výsadami i svobodami, jakž se jarmarkové v městě našem Klatovech drží, též tu v Janovicích takový spůsob a frejunk jarmarku zachovati a držeti mají“. O druhém výročním trhu se zde nemluví, za to opakuje král Ludvík znovu právo pana Heřmana a jeho potomků na clo v městečku Janovicích „a to takové, že má a moci bude bráti od lidí kupeckých a formanův, kdož tudy skrze Jano- vice jezditi budou, od každého koně, volův nebo dobytkův jeden peníz český, a to tolikrát, kolikrátžkoli komu by se událo z lidí kupeckých a formanův tu přijeti“. (Obsažen ve vidimátu purkmistra a rady města Plzně ze dne 15. července 1596, pořízeném na žádost Racka, Jana mladšího a Jiříka Janovských z Janovic a uloženém v Státním ústředním archivu v Praze, odd. SM P 106, J 6. — Opis v deskách zemských, kvatern památný červený výpisův od r. 1542 do r. 1544, fol. G XXVII; odtud pořízen výpis, který se stal podkladem vidimátu veřejného notáře klatovského Ivana Jana Pavla Lišky ze dne 6. ledna 1732. Zápis do desk má datum I1. listopadu a poněkud jiné znění nežli plzeňský vidimát, ale jen ve věcech podružnějších, nikoliv zásadních.) 789. 1511 červenec 15. Václav z Vrchovišt a na Žírovnici potvrzuje měštanům ze Stráže (nad Ne- žárkou) listinu Jindřicha ze Stráže z 15. června 1465 (výše č. 390) na právo volné- ho odkazu; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný na panství osedlý. Přidává právo volného stěhování pod podmínkou, že grunt odcházejícího bude osazen člověkem hodným a stejně movitým, jako byl předešlý jeho držitel. Já Václav z Vrchovišť a na Žírovnici1) známo činím tiemto listem všem kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že předstúpili přede mne měšťané městečka Stráže a prosili jsú mne, abych jim potvrdil listu a obdarovánie urozeného pána, pana Jindřicha z Stráže dobré paměti,2) kdež já svrchu psaný Václav z dobrým rozmyslem, zdráv jsa na těle, dobře to učiniti moha jakožto pán jich dědičný, k žádosti a k prosbě měštan svých městečka Stráže učinil sem s nimi takovú milost, že jim tvrdím svrchu jmenovaný list a dávám i jich budúcím tiemto listem plnú moc i plné právo, aby své statky mohvité i nemohvité na smrtelné posteli aneb po smrti mohli dáti, odkázati a kšaftovati, komuž by se jim zdálo, přátelóm svým na krunty mé aneb na kostel aneb na špitál, avšak takovú mierú, aby svých statkuov najviéc nechávali při tom městečku a na mých kruntech jinde buď do městečka nebo do vsi, aby se městečko tiem lépe opra- vovalo a stavělo se tiem zpuosobem, jakož v svrchupsaném listu položeno jest. A jestliže by se kto zmeškal, a Pán Buoh naň dopustil, dáním svým po smrti nebo nekšaftoval ani rozkázáním, proto jim to nemá k škodě býti a má to též držáno býti a zachováno na najbližšé přátely spadnúti, kteří by měli býti na kruntech mých. A též ještě já svrchupsaný Václav túž milost činím s měštany mými strážskými a tu vuoli jim dávám, aby komu by se byt nelíbil a býti nech- těl za mnú, osadě mi dobrým i hodným člověkem tak mohvitým, jako jest 192

Strana 193
sám, aby měl vuoli stěhovati se, kdež by své lepšé znal a věděl. A to já svrchu- psaný Václav slibuji i z dědici svými to všecko zdržeti, co se svrchu píše, měš- ťanuom strážským i jich budúcím. A toho všeho na zdrženie a pro lepší jistotu svú vlastní pečeť s svú dobrú vólí k tomuto listu přivěsiti sem kázal i prosil sem urozeného pána, pana Rynarta z Ríčan, v ty časy hejtmana na Hradci,3) a urozených vladyk, pana Štěpána z Vrchotic a pana Štěpána z Počepic, že jsú své pečeti přivěsili k tomuto listu sobě i svým erbóm bez škody. Jenž jest dán a psán léta Božieho tisícého pětistého jedenástého v ten úterý na Rozeslánie apoštoló Božích. Pergamenový originál v archivu města Stráže nab Nežárkou; všechny čtyři pečeti, přivěšené na pergamenových proužcích, jsou ztraceny. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Po pánech ze Stráže, kteří vymřeli Michalem a Jiříkem, syny Jindřicha z Hradce, dědili Jindřichova sestra Kateřina, provdaná za Jana z Donína, a Jan ze Šelmberka. Koncem sedmdesátých let 15. stol. došlo k dohodě, podle níž se Stráž dostala pánům z Donína. Jeho potomci tu vládli až do konce 15. věku; počátkem následujícího století se objevuje majitelem Stráže Václav Vencelík z Vrchovišt. (A. Sedláček, Hrady III., str. 269). 2) Listina ze dne 15. června 1465 (výše č. 390). 3) O něm Fr. Teplý, Dějiny města Jindřichova Hradce, dílu I. svazek 2. (Jindřichův Hradec 1927), str. 167 a 171. 790. 1511 červenec 22. Jindřich z Valdštejna a na Rychmburce dovoluje Hlineckým vést vodu z řeky do jejich rybníčka pod městem, ale jenom k potřebě toho rybníčka a bez újmy mlýnů. Připomíná se povinnost Hlineckých odvádět vrchnosti jednou ročně jednu krmnou husu a jedno plece. Jindřich z Valštýna a na Rychmburce1) známo činím tímto listem“) přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že sú předstúpili přede mne lidé moji poddaní měštané hlinečtí, purgmistr a konšelé i všecka obec toho městečka, žádajíc a prosíc mne jakožto pána svého, abych jim tu milost a lásku učinil, jakož mají rybníček pod městem na obci své, kteréhož sú předkové jich užívali od staradávna, kdež i oni ještě užívají toho po předcích svých, abych jim od- pustil do něho vodu vísti z řeky své ku potřebě toho rybníčku. A já sa nakloněn a náchylen k žádostem a prosbám lidí svých poddaných a věrných, měšťanuov hlineckých, tu milost a lásku siem jim učinil a činím jakožto poddaným svým a jim odpúštím, aby oni mohli sobě vésti vodu do toho rybníčku bez překážky mé a dědicuov i budúcích mých, a také aby též měštané moji hlinečtí vedli tu vodu do týhož rybnička bez újmy vody mlynuom a řeky mé, z které tu vodu povedú do toho rybníčka, než toliko aby sobě tý vody pojali, což by ku potřebě bylo toho rybníčka, jakož pak i nějaké smlúvy předešlé byly sú mezi měštany 193

Strana 194
mými hlineckými a mlynáři, jakož pak tíž svrchujmenovaní měšťané moji hlinečtí svolili sú se mně z toho platiti hus jednu krmnúb) a plece, a to jmeno- vitě hus při svatém Martině a plece k veliké noci. A toho na svědomí a pro potvrzení a lepší jistotu svú přirozenú pečeť dal sem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán v úterý na den svaté Magdaleny léta Páně tisícího pěti- stého xiho. Pergamenový originál v archivu města Hlinska; pečet, která byla k listině přivěšena na pergamenovém proužku, jest ztracena. (Fotografický snímek městského archivu v Hlin- sku.) a) Napsáno stejnou rukou a týmž inkoustem nad řádek. — b) Podobně nadepsána slova „hus jednu krmnú“. 1) Vilém, patrně vnuk Jana Pardusa z Vratkova, neměl dědiců a odkázal proto Rychmburk své matce Anežce z Chlumu a Košumberka. Ta byla nejdříve provdána za Bernarda z Petrkova, pak za Vilémova otce a v třetím manželství za pana Štastného z Vald- štejna. Synovi z třetího manželství Jindřichovi zValdštejna a na Skalách odkázala rychm- burské panství (A. Sedláček, Hrady I., str. 82—83). 791. 1511 srpen 19. Děčín. Mikuláš Trčka z Lípy a Lichtmburka potvrzuje měštanům v České Kamenici, Chřibské i obyvatelům vesnic, patřících k rychtě kamenické a chřibské, privilegia Jana z Michalovic ze dne 21. ledna 1383 (výše č. 125) na dědické právo a z 22. led- na 1394 (výše č. 146) na prodej cel, lázně i pivovarní pánve. Kameničtí platí vrchnosti tři kopy gr. čes. ročního platu. Jestliže kdo z Kamenice, Chřibské a vesnic patřících k rychtě kamenické i chřibské nemá příbuzných na panství, bude moci odkázat svůj statek, komu chce, ale jenom na panství, a to před rychtářem; zemře-li kdo bez příbuzných, propadne majetek městu nebo rychtě, kde zemřel, k obecnému dobrému; grunt však nesmí zůstat pustý. Od nynějška nemá tedy vrchnost již žádných práv k odúmrti. Ich Niclas Tirtzka von Lyppe und Lichtenburck, herr auf Tetschen,1) tue kund mit diesen brief allermänniglichen, denen jetzigen und nachkommen- den, das seind vor mir erschienen burgermeister und ratmanne von Kamnitz, meine verwandte und liebe getreuen, und haben mir erzeuget zweene briefe auf pergament beschrieben mit anhangenden siegeln, die sie haben von meinen vorfahren, etwann herren, herren Jan von Michalowitz löblichen gedächtnus; der eine lautende, wie er ihnen denen von Kamnitz und der gemeine eine bräupfanne verkauft und badstube mit ihren nutzen und zugehörden, darbei auch den zoll allenthalben, nemlichen vor siebentzig schock groschen zu einer ewigen messe, die[!]") zu Kamnitz auf Pavel-Peters-alter; von welchen nutzen, zugehörden und zöllen sollen die burger von Kamnitz, die jetzigen und nach- kommenden, geben und entrichten den priester angezeigten altars jährlichen 194

Strana 195
sieben schock groschen, nemlich die helfte, das ist viertehalb schock auf st. Georgen-tag und auf nachfolgenden st. Gallen—tag auch soviel und von der ubermasse sollen sie die badestube und die pfanne oben angezeuget bessern, wie dann ihr brief, so von meinen vorfahren ihn darüber gegeben, in sich weiter beschleust und ausweiset2). Der andere brief, damit er denen von Kamnitz und Kreibitz einwohneren und allen andern dörfern zum gerichte da zu Kamnitz und Kreibitz zugehörig diese gnade tue, so jemand in nachkommen- der zeit in den ernannten märckten und dörfern, die zum gerichte gehörende, es wäre männlichs oder weiblichs geschlecht, todeshalber abginge ohne erben, so soll solchs gut oder erbe, es sei fahrende oder unfahrende, soll kommen und gafallen auf den nähesten freundt, der da auf meinen gütern besessen und seine nahrung hätte; auch weiter so sichs begebe, so ein mann oder frau abstürbe und kinder hinter sich lassen und das weib die verzicht hätte neben den nächsten, so soll solch gut von einem kinde auf das andere kommen und ge- fallen; wo sichs aber begebe, da alle kinder verstürben, so sollen solche güter abermals auf den allernähesten freund der kinder kommen und gefallen; so aber kein freund vorhanden wäre, so sollen solche güter auf den herren ewiglich kommen und gefallen inmassen, wie dann derselbige brief ihnen von meinen vorfahrern darüber gegeben in sich weiter beschleust und aus- weiset3). Mich darneben anlangende gebeten, das ich sie bei solcher ihrer begnadung und freiheiten, so von meinen vorfahrern ihnen darüber ge- geben, nach inhalt beider briefe sie darbei lassen und verhalten wolle samt allen stücken, so in beiden briefen angezeuget, unverbrüchlich, auch dieselben briefe stärcken und confirmiren. Dieweil ich dann erkannt habe, wie sie sich zuvor gegen ihren herren und meinen vorfahrern stäts getraulich, untertänig- lich und gehorsamlich und gegen mir vorhalten haben und sich jetzmals zu verhalten nicht aufhören, habe ich ihnen die beide briefe oben angezeigt in allen ihren stücken, puncten, articuln und clausulen bekräftiget und mit diesen briefe bekräftige, befestige und die bemelte burgermeister und ratmanne und die gantze gemeinde zu Kamnitz und alle andere obernannte meine untertanere zu Kreibitz und dörfern, zu den gerichte zu Kamnitz gehörende, die jetzigen und nachkommende, bei und neben solcher begnadungen und kauf unverbrüchlich verhalte, und indeme ich, meine erben und nachkommen soll und sollen keine macht haben sie daran zu hindern, sondern sie nach laut und inhalt beider briefe, wie sie ihnen von meinen vorfahrern gegeben seindt, verhalten und sie darbei zu bleiben lassen und lassen sollen jetzt und in zu- künftigen zeiten ewiglich, mächtiglich und gäntzlich inmassen, wie die beide briefe von wort zu worte in diesem meinem briefe beschrieben wären, und sie, der burgemeister, rat und die gantze gemeinde zu Kamnitz, den sie meinen vorfahrern und der herrschaft enthalten, davor vor den zoll gegeben und entrichtet jährlichen drei schock Böhmisch groschen, denselben züns sol en sie mir, meinen erben und nachkommen geben und gelten jetz und in zukünftigen 195

Strana 196
zeiten. Auch tue ich ihnen, in sonderheit den burgermeister und allen andern meinen vorwandten und untertanen aus denen dörfern, so zur voiterei und gerichte zu Kamnitz gehören, und dem städtlein Kreibitz und allen andern, so zur voiterei und gerichte zu Kreibitz gehörig, diese gnade, so und nachdeme ermelter herr Jan von Michalowitz, mein vorfahrer, gestorben ist, hat er ihn, seinen erben und nachkommen ausgezogen, wäre sache, dass einer verstürbe auf meiner herrschaft und hätte keinen freundt auf meiner herrschaft gesessen, alsdann das solch absterben soll auf mich, meine erben und nachkommene herrn gefallen, dass ich und solche absterbende güter und gerechtigkeit, die ich ausgezogen hab, gegeben habe und in kraft diess briefes gebe den obge- schriebenen von Kamnitz und Kreibitz und andern dörfern, zum gerichte Kamnitz und Kreibitz gehörige, mit dieser bescheidenheit, das jeglicher, der nicht leibesfreunde hätte in gesippe, der wird mögen seine güter, bewöglich und unbewöglich, fahrend und unfahrende, die er hat oder haben würde, vererben, vergeben, beschaiden, es sei beim gesunden leibe oder am todtbette, wem er will und ihm beheglich ist auf meinen gütern und herrschaft und nicht anderswo; und solche aufgaabe und legation soll geschehen neben dem richter, dess sie gebrauchen; würde dann jemand in nachkommenden zeiten ohne leibserben sterben ohn aufgaabe, wie und in welcher weise er abgienge und auf meiner herrschaft keine freunde hätte, alsdann soll solch gut, fahrend oder unfahrend, und wie das namen hätte, kommen und fallen zu der gemein und gerichte, darunter einer verstürbe, und solche güter sollen gewendet werden zum nutz und frommen der gemeinde mit meiner, meiner erben wüssen und dies auch also bewahrt werden, auf das durch solch absterben, aufgaabe und beschaidung die gründe nicht wüste legen jetzt noch in zukünftigen zeiten. Und nun forthin von heuts des tags soll ich, mein erben und nachkom- men zum absterben kein recht haben über meine aufgaabe und begnadigung jetzt noch in zukünftigen zeiten ewig. Des zu wahren urkunde habe ich mein insigill mit meinen wahren guten wissen zu diesen brief tun lassen anhängen. Der gegeben ist auf Tetschen nach Christi geburt ein tausend fünfhundert und in eilften jahre an dinstag nach der Himmelfahrt Mariae. Zapsáno v kopiáři městských privilegií, který pořídil v 18. století městský písař M. Zeibiger (v archivu města České Kamenice). a) Má býti asi „hie“. 1) Po Janu III. z Michalovic nabyl Kamenice jeho zet Hynek Berka z Dubé. Po Bercích tu vládli páni z Vartemberka, kteří koupili zdejší panství r. 1428. Kryštof z Vartem- berka prodal, jsa špatným hospodářem, svá panství, mezi nimi i Kamenici, Mikulášovi Trčkovi z Lípy a Lichtmburka (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 290—292). 2) Listina Jana z Michalovic ze dne 21. ledna 1383 (výše č. 125). 3) Listina téhož pána ze dne 22. ledna 1394 (výše č. 146). Od Kryštofa z Vartemberka obdrželi prý měštané kameničtí r. 1492 právo šenkovati své pivo ve vesnických krčmách, za což zaplatili vrchnosti 120 kop (A. Sedláček, Hrady 196

Strana 197
XIV., str. 292). Linke l. c., str. 292—293 správně poznamenává, že jádro této zmínky tkví nikoli v tom, že měštané dostali tehdy toto právo, které bylo samozřejmé, když vrchnost neměla pivovar, ale ve skutečnosti, že právě v té době šlechta odmítla platiti pivní dávku králi a ten zase jí bránil zřizovati krčmy. Pán města využil patrně této situace, aby vymohl od svého poddaného města nějaký peníz, když zákazem královým města byla poškozena. 792. 1511 září 7. Jan III. z Vřesovic činí žlutickým měštanům i všem předměstským oby- vatelům takovou milost, že nebude na nich činit žádného nápadu ani vymáhat peněžní půjčky, ale že je zachová při všech jejich spravedlnostech. Ve jménu Božie amen. Aby ty věci, kteréž i budúcie paměti sjednané býti mají, také kteréž se vedle zaslúženie a hotového poslušenstvie lidem věrně poddaným s skutku milostivého činie, stávají a konají, paměť s časem jdúcím nepozminula a v zapomenutí pro lidskú nedbalivost všech našich dědicóv budúcích, kteříž nynie jsú aneb v časích budúcích potomně po nás budú, i také pro všecky nápady pánóv budúcích, kteříž by to město mé dolepsané držali a jeho užívali tak, aby ten skutek milostivý od potomních a budúcích dědicóv a pánóv pevně v celosti zdržán a zachován byl, protož já Jan z Vřesovic a pán na Žluticích1) se všemi svými dědici a budúcími oznamuji a vyznávám tiemto listem zevně přede všemi lidmi, ktož tento list uzřie aneb čtúce slyšeti budú, že poddaným svým věrným, purgmistru a kon- šelóm i vší obci, nynějším i budúcím, muskému i ženskému pohlaví města mého Žlutic i všem předměstským při městě mém svrchupsaném dávám jim všem jednostejně takovúž milost a moci tiemto listem dal jsem a dávám i potvrzuji, a to takovúž milost, že já svrchupsaný Jan z Vřesovic a pán na Žluticích ani dědicové moji nynější neb budúcí ani který by po mně pánem byl neb budú potomně na Žluticích, že nadepsaným purgmistru a konšelóm i vší obci nižádných nápaduov na něi na nižádného činiti nemáme aneb jaké ukládánie sumy peněz puojčovánie aniž s moci přinukovánie aniž s práva věčně, dokud svět světem stojí, než při jich všech spravedlností zachovati je máme, leč by jich dobrá vuole byla. Toho na zdrženie věčné jistoty já svrchu- psaný pan Jan z Vřesovic pečeť svú vlastní k tomuto listu dobrovolně dal jsem přivěsiti a pro lepší pevnost a jistotu prosil jsem urozeného pána, pana Hendricha, purkrabie v Míšni, hrabě z Hortensteinu, pána z Plavna etc. a urozených vladyk, pana Bohuslava z Doupova a pana Sigmunda z Přestáně a slovutných a opatrných pánóv purgmistra a rady města Žatce, že jsú pečeti své vedle mé k tomuto listu dali přivěsiti, však jim bez škody. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisicieho pětistého jedenádctého tu neděli po svatém Jiljí. 197

Strana 198
Pergamenový originál v archivu města Zlutic; z pěti pečetí, přivěšených na pergame- nových proužcích, zachovala se jen druhá z červeného vosku, třetí a čtvrtá z vosku černého, vesměs kulaté. — Na rubu: List od tohoto pana Jana, ješto nám všech spravedlností potvrzuje. — Sedmej list. — V kvaternu trhovém rudém 1595° K. 7. — An. 1511 der Bürgermeister, Rat und Gemeinde der Stadt Lutitz sollen von der Herrschaft kein Geld auf Schulden nehmen weder der Herrschaft geben die Verwaltung weder sollen sie von der Herrschaft zu dergleichen Sachen überlistig weder gezwungen werden, weder soll jene einen Anspruch haben, wenn auch einige von der Gemeinde ohne Testament ab- sterben. 1) Syn Jana II. z Vřesovic (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 208). Regest u K. Fleissnera l. c., str. 12. 793. 1511 září 9. Děčín. Mikuláš Trčka z Lípy a z Lichtmburka potvrzuje děčínským měštanům jejich práva a výsady, jež obdrželi od předešlých svých pánů, zvláště od Zikmunda z Vartemberka (25. března 1412), jen s tou změnou, že městský rychtář může užívati „v šencích i jinak“ stejného práva jako kterýkoliv jiný obyvatel toho města, protože měšťané zákupní rychtu děčínskou „k obci města koupili“. Já Mikuláš Trčka z Lípy a s Lichtnburka, pán na Děčíně,1) tiemto listem vuobec všem nynějším i budúcím oznamuji, že jsú předstúpili přede mne purgmistr, konšelé, měšťané děčínští, poddaní moji věrní milí, a vokázali jsú mi listy, privilegia a práva svá, kteréž od předkuov mých a prvních držiteluov sboží děčínského mají, mne při tom jménem svým i vší obce snažně prosíc, abych je při tom obdarování, milostech a starých obyčejích zachoval a těch listuov, privilegii a práv jim listem svým potvrdil.2) K jichžto snažné prosbě jsa nachýlen a znamenav, kterak ku předkuom mým, prvním pánuom, věrně, poddaně a povolně jsú se zachovávali a i ke mně jakožto ku pánu svému dědičnému zachovávají a zachovávati nepřestávají, při těchto všech kusích, v tomto listu mém položených, je zuostavuji a zachovati mám já, dědicové i budúcí moji, takže oni děčínští měšťané nynější i jich budúcí práva meidbur- ská jmíti a jich užívati mají tiem vším obyčejem, jakž město Litoměřice při právě větším i menším za právo má ve všech kusích společně i v jednom každém zvlášť rozdílně. Item také loket, váhy veliké i malé se všemi jich kusy, též i míru vobilnou míti a ji užívati mají tak, jakž město Litoměřice podle usazení jich má, drží a užívá. Item také žádný soukeník ani kraječ sukna na lokty jiného krájeti ani prodávati nemá nežli černé, bílé a šedivé, to kteréž sami v Děčíně dělají, a v tom spolku žádný tajně ani zjevně pro zisk ani žádnú jinú věc míti jeden s druhým nemá, než chtěl-li by kto sukna hostinská jakékoli barvy prodávati a na lokty krájeti, ten má a povinen bude při vybírání každého šosu k městu puol kopy grošuov dávati a šosovati tak často, kolikrát by a kdy ten šos s sebe zbírali. Item také kdož piva vaří a šenkuje i slady dělá, ten má 198

Strana 199
tolikéž šosu dávati jako ten, kterýž sukna hostinská krájí; item ktož by pak slady dělal a nevařil anebo ktož by vařil a sladu nedělal ani dělati dopustil, ten má polovici toliko toho šosu dávati. Item také žádný v Děčíně pití hostin- ských, buď vína neb jakéhokoli piva načínati a šenkovati nemá, leč by jemu prvé konšelé, po čem by pití to šenkováno býti mělo, posadili, a k tomu aby od každého sudu k městu učinil a dal, jakž jich právo jest. Item súkeníci mistři děčínští nemají cla dávati žádného s postavuov a s suken domácích, které sami v Děčíně dělají a do jiných měst na prodaj vezú. Item tomu také chci, aby ze všech vsí, k sboží děčínskému přislušejících, piva k šenku jinde nebrali a bráti nemohli nežli v Děčíně nynie i budúcně. Item také tu plnú moc purgmistru a konšeluom přísežným dávám, aby cechy a pořízení řemesluom všem činili, řídili a puosobili a na to pokuty ukládali k dobrému i užitečnému městu tomu s radú mou, dědicuov a budúcích mých. Item kteří by proti městu neb obyvateluom v něm provinili, dávám jim moc, aby ty a takové podle obyčejuov a zvyklostí jiných měst trestali a k městu užitečnému a do- brému polepšili. Item také tomu chci, aby konšeli přísežní v každém měsíci jednú k řemesluom, pekařuom, řezníkuom, šenkýřuom přihlédali, opatrovali a řídili, aby vší obci spravedlivé se dálo tak, aby chudí mezi nimi živnost svú míti a tiem lépe vésti mohli. A též i k komínuom a vohňóm přihlédati při tom času mají a to opatrovati, aby vohněm škoda ve městě se nestala. Item také žádný řemesla žádného, ševcovství, kovářství, krejčovství, sladovnictví i jiného jakéhokoli řemesla, jakým by mohlo jménem jmenováno býti, ve vsi žádné v míli od Děčína blíže dělati nemá nyní ani budúcně. Item knihy měst- ské jich, ty mají plnú moc míti a v své plnosti, moci a stálosti, jakž právo litoměřické ukazuje, zuostati beze všeho umenšení budúcně a věčně. Item také jim měštanuom svým nynějším i budúcím dávám, aby úplně a docela právo městské měli, drželi a všelijak, jakž právo jest, ve všech kusích a artiku- lích užívali. Item také mají k obci města jich užívati peněz, buď od odevzdávání, buď od cechuov, buďto pokut, buďto peněz od listuov podle jich práva a oby- čejuov starodávných a vejsad vyšších měst, a to jim k užitku a k dobrému městu jich před se jíti má nynie i budúcně beze vší překážky. Item také na obci jich městské, pastvištích, drahách, vostrovích, lesích od lúky kněze faráře městského nad Labem přes huoru Kvaderberk a vokolo města, což jim k městu k obci přísluší, žádný odjinud nemá dobytka pásti, žíti ani dříví v jich obci rubati obyčejem nižádným bez povolení purgmistra a konšel s užitkem a dobrým městu tomu. Item dědiny a dědicství, kteréž v dúbravě leží, k městu příslušející, šos dávající, mají při tom při všem zuostati, jakž listové jich svědčí a ukazují a jak jsú jich za předkuov mých, prvních pánuov, v držení byli. Item domové ti, kteříž v městě Děčíně z vonoho Starého města pustého3) skrze zkázu povodně osazeni jsú, ti mají též při svém šose a městském právě, jakž od staradávna byli sú, zuostati a berně i všeho sedlského práva prázdni býti. Item zahrady, kteréž za staradávna k městu úrok a poplatky sú dávaly 199

Strana 200
a ještě dávají, ty mají s takovými úroky a poplatky při městě zuostati. Item vesnice všecky, kteréž za předkuov mých nájem přívozní k městu tomu jsú dávaly, ty aby ještě nyní i na budúcí časy dávaly tak mnoho, jakž za právo od staradávna jest. Také ouředníci moji na Děčíně nynější i budúcí, kteříž by panství má zpravovali, mají konšely na místě mém každý rok časem obyčejným nově saditi, když by toho oni měšťané moji požádali. A oni purgmistr, konšelé i všecka obec nynější i budúcí mají, povinni jsou a budou šosu pravého a věč- ného s města tohoto platiti a každý rok padesáte kop grošuov českých mně, dědicuom a budúcím mým v moc a komoru naši položiti. Pakli bych já neb kto z dědicuov a budúcích mých kdy komu kde co z té sumy šosovní jim dáti rozkázal, tehdy to, což by za mne neb za koho z dědicuov a budúcích mých z rozkázání našeho dali, má jim to na té sumě šosovní sjíti a vyraženo býti beze vší jich škody. Item také jakož tu vajsadu od předkuov mých mají, že rychtář děčínský v rychtě piva bílého šenkovati nemá, i poněvadž tehdáž rychta v Děčíně zákupní jest byla, a oni jsú ji k obci města koupili a rychtáře každý rok jiného voleného mívají již a mají, chci tomu, aby též ten rychtář každý volený v šencích i jinak práva všeho užíval a užívati mohl jako který jiný obyvatel města toho. Item také oni měšťané děčínští nynější i budúcí mají vuoli míti les k rubání k vedení vodie do kašny na rynk i také k opravě té kašně v lesích mých rubati, což jim k tomu kolikrát kdykoli potřebí bude, beze všeho úplatku a v tom já, dědicové ani budúcí moji jim překážky činiti nemám a nemají nyní, budúcně a věčně; však když by k takové obecní potřebě buď k trúbám anebo k opravě kašně les kdekoli rubati chtěli, mají to hajným mým nynějším i budúcím oznámiti, a oni hajní to opatřiti mají, aby takové rubání pořádně bez škody se dálo, pokudž by potřeba jich kázala.4) Item jestliže bych pak já, dědicové aneb budúcí moji kdy potomně jim měštanuom svým nynějším i budúcím jakú milost další v čem učiniti chtěl, toho vuoli míti budeme. A ty všecky kusy a artikule v tomto listu položené a jmenované mocně tvrdím, pevním a jeden každý obvlášť v jeho moci a pevnosti zuostavuji a tomu chci, aby ode mne, od dědicuov a budúcích mých v tom ve všem, což se v tomto listu píše, neporušitedlně zuostaveny a zachovány byly nyní, budúcně a věčně. Toho všeho na potvrzení a budúcí paměť pečeť svú vlastní s jistým mým vědomím přivěsiti sem dal k tomuto listu, připrosivše pro širší svědomí urozeného pána, pana Jana Březenského z Vartmberka a na Lipém a urozených vladyk, pana Volfarta Planknara z Kiušperku etc. a pana Kristofa Ptacha z Haugvicz a na Železnici, že jsú pečeti své podle mne k tomuto listu přivěsiti dali sobě a erbuom svým bez škody. Jenž jest dán na Děčíně léta od narození syna Božieho tisícieho pětistého jedenáctého v úterý po Narození Panny Marie. Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině byly na pergamenových proužcích přivěšeny tři pečeti, z nichž první ze zeleného vosku jest kulatá, druhá ztracena, třetí rovněž kulatá z vosku černého. — Na rubu: Privilegium H. NiclasTerczschken. No.14. 200

Strana 201
1) O něm v. pozn. I při listině z 10. září 1511 (níže č. 794.) 2) Toto privilegium jest téměř doslovný překlad německé listiny Zikmunda z Vartem- berka ze dne 25. března 1412 (výše č. 204). 3) O něm v. J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 674. 4) V. listinu ze dne 1. června 1509 (výše č. 756). 794. 1511 září 10. Děčín. Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtmburce potvrzuje obyvatelům města Děčína i všem, kdož s nimi do města šosují a ponocují, privilegium na odúmrt a povoluje právo volného odkazu; není-li dědice, dědí nejbližší příbuzný, který se musí na zboží usadit nebo je prodat; není-li příbuzného, připadne pozůstalost městu k obec- nému dobrému. Kdo se chce vystěhovat z města, může tak učinit, ale musí dům a dědictví své osadit vhodným člověkem. Já Mikuláš Trčka z Lípy a s Lichtnburka, pán na Děčíně,1) tiemto listem vuobec všem nynějším i budúcím oznamuji, jakož purgmistr, konšelé i všecka obec města Děčína i ti, kteříž s nimi do města šosují a ponocují, poddaní moji, nynější i jich budúcí, to obdarování od předka mého, pána prvnieho, mají, že odúmrti a nápadové malí i velicí po smrti jednoho každého na najbližšieho přítele připadati mají až do čtvrtého pokolení a rodu; a chtěl-li by kto co za svého zdravého života k záduší neb na opravu cest a stezek odkázati, že to bude moci učiniti, a umřela-li by komu manželka, že všickni krudi neb oděv její, buď málo nebo mnoho, má zůstati při muži jejím, a on toho že má pokojně užíti tak, jakož to vše list jim na to od předka mého daný plněji v sobě zavírá,2 i při tom já je zuostavuji a dědicové i budúcí moji zuostaviti neporušitedlně nyní i na časy budúcí mají. Tuto pak jim další přitom milost učinil sem a činím, aby jeden každý z nich statek svuoj všecek, movitý i nemovitý, jakýžkoli měl by nebo míti bude, nic ovšem nevymieňujíc, mohl a moc měl zříditi, odkázati a dáti buď za zdravého života nebo na smrtedlné posteli, komuž se jemu koli zdáti a líbiti bude, na sboží má. Pakli by kto, kšaftu a zřízení neučině, umřel a s tohoto světa jakkoli bez dědicuov sšel, tehdy statek jeho má na najbližšieho přítele, který by na sboží mém byl, připadati budúcně a věčně. A ten, na kohož by tak statek buď vodkázáním a poručením neb po příbuznosti nápadem přišel, má na ten statek a grunt dosednúti anebo jej člověkem hodným a dobrým vosaditi. Pakli by přátele přirozeného na sboží mém nebylo, tehdy ten a takový statek, jakýžkoli byl by, movitý i nemovitý, všecek bez výminky má k obci města Děčína připadati nyní, budúcně a věčně a takové statky odúmrtní k obci přišlé mají na obecní dobré města toho obraceti s vědomím mým, dědicuov a budúcích mých a to také opatrovati, aby skrze taková řízení a odkazování gruntové nepustli. A takové řízení, odkazování a kšaftování má býti řádné podle práva města jich. A již více já, dědicové ani budúcí moji práva 201

Strana 202
ani nápadu žádného k odúmrti žádné míti nemám a nemají věčně a budúcně, neb sem všecko právo své, kteréž sem k takovým odúmrtem neb nápaduom odúmrtním měl, dal nadepsaným měštanuom svým k obci jich, nynějším i budúcím, a na ně i jich budúcí tiemto listem převedl. A také všem obyva- teluom města Děčína, poddaným svým, tuto svobodu činím, jestliže ktokoli z nich živnosti své v Děčíně míti a vésti nemoha a jinde lepší své věda, pode mnou by bytu svého míti nechtěl, tehdy když mi grunt mój, duom svuoj, dědicství a statek člověkem dobrým a hodným vosadí a se mnú neb s dědici a budúcími mými o list vejhostní sě umluví, tehdy takového každého já ani dědicové a budúcí moji nemám držeti, než jej listem vejhostním dobrým a slušným opatříc, mám jej propustiti; a on takový list vejhostní ode mne neb od dědicuov a budúcích mých příjma, tepruv se bude moci preč stěhovati, a kdež se jemu zdáti bude, obrátiti bez mé, dědicuov a budúcích mých všelijaké překážky.3) Toho všeho ku potvrzení i budúcí paměť pečeť svú vlastní s jistým mým vědomím sem dal k tomuto listu, připrosivši pro širší svědomí urozeného pána, pana Jana Březenského z Vartmberka a na Lipém a urozených vladyk, pana Volfarta Planknara z Kinšperku etc. a pana Kristofa Ptacha z Haugvicz a na Železnici, že jsú pečeti své podle mne přivěsiti dali sobě a erbuom svým bez škody. Dán na Děčíně léta od narození syna Božieho tisícého pětistého jedenáctého v středu po Narození Panny Marie. Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny čtyři kulaté pečeti, druhá z červeného, ostatní z černého vosku: — Na rubu: Uber die Erbfelle und Loslassung, auch wie zu testiren, H. Niclas Terezschken. No. 15. 1) Zikmund z Vartemberka prodal r. 1511 Děčín Mikulášovi Trčkovi z Lípy za 6 000 kop (A. Sedláček, Hrady XVI., str. 83). 2) Listina Jana z Vartemberka a na Děčíně ze dne 20. ledna 1407 (výše č. 195). 3) Právo volného stěhování obdrželi Děčínští již od Zikmunda z Vartemberka listinou z 10. ledna 1507 (výše č. 722). 795. 1511 září 19. Děčín. Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtmburce potvrzuje obyvatelům Benešova (nad Ploučnicí) jejich čtyři privilegia a předchozí výsady, totiž: právo města Mladé Boleslavě; měr a vah mohou užívat jako dříve; určuje se výše šosu pro každého obyvatele podle velikosti a ceny nemovitostí; tento šos vybírá obec (nyní již bez panského úředníka) a platí z něj každoročně 20 kop gr. čes. vrchnosti; co nad tuto částku zbude, obrátí se k obecnému dobrému a na zbožné účely. Ti, kdo způsobí škodu, jsou obstaveni a jejich rukojmí budou potrestáni. Kdo bije nebo raní domácí i cizí, obec jej uvězní, oznámí to panskému úředníkovi na Děčíně a za- chová se podle rozhodnutí pána nebo jeho úředníka. Kdo podnikne něco proti 202

Strana 203
městu nebo proti kterémukoliv měšťanu, toho trestá obec podle městských řádů. V obvodu jedné míle kolem města se nesmí usadit žádný řemeslník ani se nesmí šenkovat pivo. Na den Nanebevztoupení Páně a ve středu po letnicích mají podle staré zvyklosti přijít do města všichni faráři a po dvou z každého domu a z každého dvora, pokud patří k městu Benešovu a k jeho rychtám; kdo to neučiní, bude povinen vrchnosti platit clo pokaždé, když půjde do města. Purkmistr a radní mohou zřizovat cechy a vydávat cechovní artikuly, ovšem s vědomím pána města a jeho úředníka na Děčíně; alespoň jednou v měsíci musí dohlédnout na řemeslníky a živnostníky, zda nikoho nešidí, a musí také pečovat o požární bezpečnost ve městě. Městské knihy se vedou stejným způsobem a mají stejnou právní moc jako v Mladé Boleslavi. Město vybírá peníze, pokuty a dávky, jako se děje v jiných městech. Kdo chce, může se odstěhovat, ale musí dříve osadit svůj dům a grunt vhodným člověkem. Právo odúmrtní se potvrzuje až do sedmého kolena; přidává se právo volného odkazu kterékoliv osobě; není-li kšaftu, dědí nejbližší příbuzný, ale ten má zděděný statek sám vzdělávat nebo na něj dosadit řádného hospodáře; jestliže by neměl žádného příbuzného na panství, připadne statek obci s vědomím pána města, při čemž grunt nesmí zůstat pustý. Město dostává od vrchnosti všechny pivní pánve, za což platí ročně čtyři kopy gr. čes.; co jim zůstane nad tyto čtyři kopy, za to mají opravovat a polepšovat pivní pánve. Vrchnost nesmí nijak dále zasahovat do městského pivovarnictví. Ich Nicolaus Trezcka von Lipa und Lichtemburg, her auf Tetzschen1), hier mit diesem brief vor jedermenniglichen, den itzigen und kunftigen, tue kund und bekenne, das vor mir erschienen und kommen seind burgermeister und schöppen, burger zu Bensen, meine untertane, und haben mir vier briefe2), ihre privilegia und rechte, welche sie von meinen forfahrenden, ihren herrn gehabt, vorbracht und gezeiget, mich darneben in ihrem namen und einer gantzen gemeine wegen demutig gebeten, das ich sie bei solchen begnadungen, freiheiten, alten gewonheiten erhalten, schutzen und ferner mit meinem briefe bekreftigen wollte. Auf solch ihr demutiges bitten ich geneiget in betrachtung, wie das sie sich gegen mir als ihren erbherren in alle wege getreu, untertenig und gehorsamlich sich verhalten und auch nicht aufhoren wollen und auch das sie sich unter mir desto besser erhalten, wehren und nehren könten, bei diesen allen unten beschriebenen punckten und stucken ich sie und ihre nachkom- menden erhalte und beschutze, sowol meine erben und nachkomlige kunftig und ewig verbleiben sollen lassen: Item das sie, die burgere zu Bensen, sollen statrecht haben und derselben sich gebrauchen aller derer gestalt, wie in der stat Jungen-Buntzel3) gebreuchlichen und verrat ist, in allen stucken, es sei semtlichen oder sonderlichen. Item die ele, gewichte, wage, gros und klein, sowol das getreidemas sollen sie haben, und wie von altershero gehabt, genie- sen und gebrauchen. Item diese nachfolgende zinsen den rechten erbzins und schossen halb zur stat kunftig und ewig sie und ihre nachkommende zu hulfe 203

Strana 204
ihrem geschos, sowol auch den koniglichen behren: Jerbest hat neun ruthen, Lorentz Schneider 91/2 ruthen, Nickel Weigel hat 7 ruthen, Steffen Rucher hat 10 1/2 ruthen, Nickel Kunrat hat 7 1/2 ruthen, Nickel Schwartzer hat 9 1/2 ruthen; auf der niedern erbe: Hans Richter hat 7 1/2 ruthen, Paul hat drei ruthen; in der thongrube: Paul hat 10 ruthen; im reifen: Lemmer Gall hat 10 ruthen, Tileman hat 10 ruthen, Nickel Hampe helt 2 ruthen, Michel Herre hat 1/2 ruthen, der Lange Wentzel hat 3 ruthen; die heilege wiese an der Paltznitz4) gelegen: der pfarrherr hat funf ruthen, Tylman hat funf ruthen, Jacob hat 3 ruthen und das vierde Teil einer ruthen, Lemmer Gall auf den wegen, Teischel hat 31/2 ruthen, Peter Schüller von Hermersdorf5) hat 8 1/2 ruthen, Stephan Töpfer hat eine ruthe, Kreusell von Hermansdorf5) hat vier ruthen ohne ein viertel einer ruten; der Stoltze Sehack von Dobraus) hat eine halbe hube, Gesser daselbsten hat 8 ruten, Nikolaus Micksche von Habendorf7) hat vier ruthen, Jocoff Schyman hat funf ruthen, Lorenz Finger hat 2 1/2 ruthen. Und alle diese benannte leute, die da solche erbe und ruthen halten, sie und ihre nachkom- mende, sollen ihre heuser zu Bensen und alda wohnen. Item demnach die Bensener und diejenigen, so mit ihnen zur stat schossen, vermöge ihrer ausge- sagten briefe das geschos von sich gezahlet und eingenommen, es sei von heusern, gerten, forbrigen oder von eckern, wie es ein iglicher und wie teuer er es gekauft, von iglichen schock einen groschen und etliche von einem schocke einen halben groschen von andern ihren beweglichen gutern das geschos ein igliches laut eines getanes eides bezahlt haben (und bei der ein- nahme des geschosses der heuptman oder der, deme ich es befohlen hat, mussen darbei sitzen), als haben die Bensener in ihrem nahmen und wegen einer gantzen gemeine sowol derer, so mit ihnen schossen, an mich angetragen und verbracht, wie das sie wegen ablegung und einnehmung des geschosses untereinander eine gründliche und ewige vorgleichung gemacht haben und auf ein iglich haus, forbrig, acker und garten, was hinförder einer künftig und ewig zahlen soll, auf ihn gelegt und geordnet und das solcher mir, meinen erben und nachkommenden und unserm geschoss ohne alle verkürtzung, abnehmung und ohne schaden sein soll, mich gebeten darzu zu bewilligen und mit meinem briefe bekreftigen wolte. Dieweil es den ohne verkürtzung und ohne schaden meines schoses geschieht, als habe ich darzu gewilliget, will auch, wie sie es itzo haben angeordnet und was auf ein jeglich haus, forbrig, acker, garten oder auf etwas anders gelegt und darzu gewilliget haben, solches künftig und ewig zu zahlen und untereinander einnemen und sollen auch forthin solches schos vermöge ihres eides nicht mehr geben, sondern ihrer ordnung gemes verhalten. Auch soll mein amptman, sowol kein anderer von mir forthin bei einnemung des geschosses beisetzen und solches soll auch kunftig bei mir, meinen erben und nachkommenden ewig also verbleiben. Und soll burger- meister, schöppen und gantze gemeine, die itzigen und kunftigen, mir, meinen erben und nachkommenden rechten ewigen schos jerlichen auf Galli zwantzig 204

Strana 205
schock groschen Bemisch zu geben und zu zahlen schuldig sein und bleiben und solche summa in unser kammer ohne abgang und geringerung einant- worten und abführen künftig und ewig. Und was ihnen verbleib uber den geschos zwantzig schock groschen Boemisch, die sie mir zahlen sollen, überlauf sein wird, das sollen sie zu gemeinen statnutz und frommem anwenden. Item das es auch künftiger in ihrer") stat bei ihnen sich zutragen möchte, das jemands einen schaden anfahen und darüber ergriffen wurde, so sollen sie einen solchen vorbürgen und dieselbigen sollen die bürgen zu rechte und gerichte gestellen oder gefenglichen einnemen. Do auch jemand meinen oder frembde leute schluge und verwundete, so will ich und gebe den personen diese macht und gewalt, das sie einen solchen in ihre haft setzen und einnemen, nur meinem amptmanne auf Detzschen solches anzeigen, und was ihnen ferner in diesen von mir oder meinen amptmanne wird befohlen werden, demselben nach sollen sie sich vorhalten. Sowol auch do jemands etwas wieder die stat oder derselben einwoner einen etwas vorwirckte, so will ich und gebe hiermit dem burgermeister und schöppen, den itzigen und künftigen, diese macht einen solchen zu strafen und nach gewonheit anderer stette zu ihrer stat nutz und frommen solches anzuwenden. Es soll auch kein kretschmar, sowol kein handwercksman neher einer meile weges die burger zu Bensen mit schencken oder mit handwerge nicht irren noch bedrengen. Item am donnerstag der Himmel- fart Gottes und die mitwoch nach den heiligen Pfingsten sollen die pfarherrn und das dorfvolck, zu der stat Bensen und zu ihren gerichten gehörige, aus einem iglichen hause und hofe aufs wenigste zwo personen zu ihnen in ihre stat kommen und nach altem gebrauch und gewonheit dahin gehen und erscheinen itzo und kunftig; welche aber solches nicht tun und dahin kommen wurde, derselbige ein jeglicher soll mir, meinen erben und nachkommenden den zoll alda zu Bensen zu geben und zu zahlen schuldig sein, wen er und so oft er gen Bensen kommen würde. Item ich gebe auch den bürgermeister und schöppen diese macht, das sie injungen,b) zechen und ordnungen den hand- wercksleuten in ihren handeln in ihrer stat bei ihren gerichten stellen und anordnen, jedoch mit°) meiner erben und nachkommenden, sowol meines amptmannes auf Tetzschen vorwissen sie solches tun sollen. Item es sollen auch die geschworne schöppen alle monat einmal bei den becken, fleischern und bierschencken ein einsehen haben und dies also anordnen und vorsehung tun, das den armen und reichen recht geschee und widerfahre. Und zur selben zeit sollen sie auch die feueressen besehen und also vorsorgen, das durch das feuer kein schade inen gescheen möchte. Item ihre statbücher sollen volle macht haben, vollstendig in ihrer kraft sein und bleiben, wie das recht zum Jungen-Buntzel ausweiset, ohne geringerung itzo und künftig. Sie sollen auch gebrauchen das geld zu gemeiner stat nutz und frommen, es sei von bussen oder geld von briefen oder aufgaben oder von rechten also, wie in andern steten vor recht und gebreuchlich ist. Es sollen auch die Bensener solche 205

Strana 206
freiheit haben, da irgend einem alhie zu wohnen und zu nehren nicht gefellig were, so mag derselbige, wan er meine grunde, sein haus und guter mit einen tichtigen frommen manne besetzet und sich mit mir, meinen erben und nach- kommenden umb den weglas, zoll und weglosbrief sich[!] vertregen, alsdan einen solchen iglichen soll ich, meine erben und nachkommenden nicht weiter aufhalten, sondern denselben mit einem guten geburlichen weglosbrief versehen fortziehen lassen; und wan derselbe einen solchen weglosbrief von mir, meinen erben und nachkommenden zu seinen henden empfehet, alsdan soll und mag er sich wenden und wegzihen, wohin es im gefellig sein möchte, ohne aller mein, meiner erben und nachkommenden zuspruch und hinderung. Item demnach sie auch von meinen vorfarenden solche begnadung haben, das das ansterben auf den nehesten freund bis in das siebende glied erben und zufallen soll, ich aber tue ihnen diese begnadung, das ein jeglicher aus ihnen, der keine leiberben hat, alle sein gut, so er hat, denen nichts ausgeschlossen, macht haben soll, es sei bei gesunden leibe geschlossen, macht haben soll,") es sei bei gesunden leibe oder aufn todtbette, zu vertestiren, zu vergeben und zu bescheiden, wer da ihme auf meinen gütern und grunden gefellig were. Da aber jemands ohne testament von dieser welt und ohne erben abstürbe, so soll sein gut an den nehesten freund, den er auf meinen gütern und gründen hette, gefallen künftig und ewig und derselbige, deme solche guter angestorben oderubergeben oder nacher blutfreundschaft halben anfall bekommen, soll solche guter und grunde besetzen oder mit einen guten, frommen, tuchtigen manne besetzen. Da er aber keinen angebornen freund auf meinen grunden nicht hette, alsdan soll solch gut, es sei, woran es wolle, beweglich und unbeweglich, gantz und gar ohne exception zu ihrer, der gemeinen statt gefallen itzo, künftig und ewig. Und solche guter, so von absterben zu der gemeine kommen sein, sollen zu gemeiner stat nutz und frommen mit meinem, meiner erben und nach- kommenden vorwissen gewand werden und sollen hierinnen solche forsehung tun und vorsorgen, das durch solche testirung und ubergabe die grunde nicht verwustet werden. Es soll auch solch ordnung und testiren den rechten nach ihrer stat ordentlich gescheen. Und ferner ich, meine erben und nachkom- menden sollen beim[!] rechtlichen zuspruch oder anfall zu solchem[!] angestor- benen gütern nicht haben kunftig und ewig. Item die bierpfannen zum zins von deme) bierbreien, welches ich alda zu Bensen gehabt habe, gebe ich ihnen den Bensenern, den itzigen und kunftigen, zu ihrer gemeine, das sie solchen zins zu ihrem nutz sollen einnemen; und sie sollen vor solches mir, meinen erben und nachkommenden vier schock groschen Boemisch jerlich auf Georgi kunftig und ewig zu zahlen und zu geben schuldig sein. Und was ihnen uber solche vier schock groschen Boěmisch ubrig sein wird, von demselben sollen sie eine breupfanne schicken und bessern. Und also forthin ich, sowol meine erben und nachkommende sollen ihnen hierinnen keinen einhalt noch hinderung tun, auch keine breupfanne mehr in ihr breuhaus schicken, kaufen oder zu 206

Strana 207
bessern kunftig befugt sein. Und diese alle obgeschriebene artickel in diesem meinen briefe beschrieben confirmire, bekreftige und bestetige ich, will auch dieselbigen einem iglichem in seiner kraft beruhen lassen, will auch, wie von mir also auch von meinen erben und nachkommenden dieselbige gehalten, und sie dabei unverbrüchlichen solten erhalten und geschutzet werden kunftig und ewig. Zu mehrer bekreftigung und kunftigem gedechtnis habe ich mein eigen angeboren petschaft mit meinen wahrhaftigen wissen und willen an disen brief lassen anhengen und zu mehren zeugnis erbeten den wolgebornen herrn, herrn Joan Brzezensky von Wartenbergk und auf Leipa und neben ihme die edlen gestrengen ehrenfesten hern Wolfart Planckner von Kynsperk und auf Blanckenste n, herrn Christoffen Ptachen von Haugwitz und aufn Zielez- nicz, das sie ihre petschaften neben den meinen haben lassen anhangen. Geben auf Tetzschen in eintausentfunfhunderten eilften jahre freitag nach sanct Lamperti. Originál nezvěstný, znění známo z opisu v rychtářském manuálu města Benešova n. Pl. z r. 1559, str. 385—394.— Otiskl E. Neder, Das Bensner Stadtprivileg 1511 (Mit- teilungen des Nordböhm. Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege, 53. Jahrgang. Heft 1. Böhm. Leipa 1930), str. 19—23. a) Písmo vybledlé od slova „Item“ až po „ihrer". — b) Má býti patrně „innungen“. c) Schází „meinem“. — d) Zde řádek opsán z předlohy patrně dvakráte a tím se stal smysl nejasný. — e) Písmo vybledlé. 1) V. pozn. I při listině ze dne 10. září 1511 (výše č. 794). 2) Výsada Jana z Michalovic ze dne 22. července 1392 (výše č. 143), Hynka Berky z Dubé z r. 1424 (výše č. 236), Jana z Vartemberka z r. 1451 (výše č. 300) a Mikuláše Trčky z Lípy z r. 1511 (výše č. 773). 3) Mladá Boleslav užívala práva města Nymburka (J. Čelakovský, Codex II., str. 282) a Nymburk se zase řídil právem města Litoměřic (tamže str. 253). 4) Řeka Ploučnice. 5) Heřmanov, o. Děčín. 6) Dobrná, o. Děčín. 7) Ovesná, o. Děčín. 796. 1511 září 19. Děčín. Mikuláš Trčka z Lípy a z Lichtmburka, pán na Děčíně, dává purkmistru, konšelům a vší obci města Děčína své varní pánve, které měl v Děčíně a z nichž dostával plat tří grošů českých od každého varu. Děčínští jsou naproti tomu povinni platiti mu šest kop grošů ročně varného.—Svědci: Volfart Planknar z Kynšperka a na Plankštejně a Kryštof Ptach z Haugvic a na Železnici. — Pergamenový originál se třemi přivěšenými pečetmi v archivu města Děčína (podle výzkumu dr. H. Kollmanna z r. 1894), nyní nezvěstný, nejspíše podobného obsahu jako listina téhož vydavatele z téhož dne pro Benešov n. Pl., poslední odstavec (výše č. 795). Jejím překladem do němčiny jest patrně listina Hanuše ze Salhausenu ze dne 2. prosince 1518 (níže č. 881). 207

Strana 208
797. 1511 září 28. Budín. Král Vladislav obnovuje na prosbu Ladislava ze Šternberka a na Bechyni městu Bechyni a vsím, k témuž městu patřícím, totiž Smolči, Bežerovicím, Sudo- měřicím, Hodětínu, Blatci, Čečkovu, Hodonicím, Hartmanicům, Dubí, Hornímu Bukovsku, Kurakovu, Hněvkovicím, Netěchovicím, Nuzicům, Hvožďanům, Radě- ticím, Haškovcově Lhotě a Senožatům právo, že do vzdálenosti čtyř mil od města nemusejí platiti žádná mýta ani cla. Výroční trh překládá na žádost Bechyňských se svátku svaté Maří Magdaleny na den svatých apoštolů Petra a Pavla s osmi dny následujícími. Městský erb neboli pečet se doplňuje barvami. My Vladislav, z Buožie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský markra- bě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vznesl urozený Ladslav z Sternberka a na Bechyni, najvyšší kancléř královstvie Českého,1) věrný náš milý, kterak obyvatelé města Bechyně i jiných vsí k témuž městu od stara- dávna příslušejících, zejména těchto vsí: Smolice,2) Bezerovice,3) Sudoměřice,4) Hodětín,5) Blatce,6) Čečkov,7) Hodonice,8) Hartmanice,9) Doubie,10) Horní Bukovsko,11) Kurakov,12) Hněvkovice,13) Netechovice,14) Nuzice,15) Hvož- ďany,16) Radětice,17) Lhota,18) Senožaty,19) měly sú tu a mají svobodu, ve čtyřech mílech okolo Bechyně vzdáli nebo blíže žádného cla neboližto mejta nedávali ani platiti povinni byli, a také když kdekolvěk na jarmarce neb trhu stáli, chtějíce co prodávati, že sú nedávali ani dávati nemají nic od miesta, jakož i podnes nedávají a neplatie, ale že takové obdarovánie, kteréž od ciesařuov a králuov českých na to jměli, v válečné časy, když Bechyně dobyli, jest jim vzato a s jinými věcmi pobráno, prose nás nahořepsaný Ladslav, abychom těch a takových milostí a obdarování, kteréž město Bechyně s jinými vsimi nahořepsanými užívaly a ještě podnes užívají, potvrditi a znovu též město s těmi vsimi svrchu psanými, kterýchž on Ladslav s urozeným Janem z Sternberka na Bechyni, bratrem svým, věrným naším milým, jich v držení nyní jsú, takovými výsadami obdařiti a při tom některé jiné milosti učiniti ráčili. K jehožto prosbě pro služby jeho, kteréž nám rád, hotově a platně činil a činiti nepřestává, nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem a radú věrných našich milých mocí královskú v Čechách nahoře- psaného obdarovánie a svobod, kterýchž město Bechyně s vsimi od stara- dávna k němu příslušejícími užievalo, potvrdili jsme a tiemto listem potvr- zujem a znovu také tím též město s těmi vsimi svrchupsanými i s jinými, kteréž k tomu jsú přikoupeny, a týž Ladslav a Jan bratří jich nynie v drženie jsú, obdařujem a vysazujem, chtiece tomu konečně, aby obyvatelé častopsaného města a vsí k němu příslušejících, nynější a budoucí, ve čtyřech mílech okolo Bechyně vzdáli nebo blíže žádného cla neboližto mýta nedávali a dávati povinni nebyli, a jestliže by kde na jarmarce aneb trhu čožkolvek prodávali, 208

Strana 209
aby od místa také nic neplatili, než toho všeho svobodni byli nyní i v časích budúcích, a to bez naší, budúcích našich, králóv českých, i jiných všech lidí všelijakých překážek. Jakož také vždy na den svaté Maří Magdaleny jarmark roční v témž městě bývá, i zpraveni jsme, kterak by obyvatelé téhož města i jiní, kdyby ten jarmark na jiný čas a den byl přeložen, lepší obchody jmíti a dostatečněji živnosti své vésti mohli, protož my z mocnosti naší královské, chtiece, aby se též město opravovalo a lidé bohatli, ten jarmark, kterýž na svatú Maří Magdalenu v Bechyni býval, na den svatých Petra a Pavla, apošto- luov Buožiech, překládáme a převozujem tak, aby již vždy na věčné budúcí časy jarmark roční s vosmi dny pořád zběhlými na ten den svatých Petra a Pavla, apoštoluov Buožích, v městě Bechyni držán byl s těmi a takovými svobodami, jakožto v jiných městech královstvie Českého jarmarkové držáni bývají a vysazeni jsú, bez umenšení. Při tom také ukázán jest nám erb nebo- ližto pečeť téhož města Bechyně, na kteréžto vyryta jest brána otevřená mezi dvěma věžemi, nad kterúžto branú v prostředku vorel, téměř všecken kromě hlavy, vocasu a nětco křídel ščítem zastíněn, na kterémžto dva lvi a dvě lvice proti sobě na kříž rozděleni, a nad tiem ščítem dvě křídla na helmu rozkřídlená. I zpraveni jsme od nahořepsaného Ladslava, že té pečeti to město od stara- dávna užievalo a podnes užívá, ale že v paměti lidské není, jakými barvami ten erb neboližto pečeť rozdělena jest, prose nás při tom, abychom my z moc- nosti naší túž pečeť barvami rozděliti a ozdobiti ráčili tak, aby též město tý[ž erb na praporcích, korouhech[!] i jiných potřebách v jistých svých barvách malovati a nositi mohlo, pak poněvadž věci slušné žádá, tu starodávní pečeť města Bechyně takto barvami a polmi rozdělujem, aby již na potomní budúcí časy v těch barvách a polech tu pečeť a erb malovati a nositi mohli, totiž na modrém poli bránu žlutú mezi dvěma zlatými věžemi a nad tú branú mezi týmiž věžemi vorel bílý, na kterémžto ščít a toho ščítu pole červenú a černú barvú na kříž rozdělené, na kterýchžto dvú črvených polech proti sobě dva černí lvové, každý se dvěma ocasy, a na druhých dvú černých polech také dvě lvice proti sobě v své přirozené barvě, a nad tiem ščítem helm a nad ním dvě křídla, jedno črné a druhé črvené, rozkřídlená.20) Kteréhožto erbu a pečeti v těch polech a barvách měšťané bechynščí nynější i budúcí v svých všelijakých potřebách mají a budú moci užívati tiem vším obyčejem, jakožto i jiná města v královstvie našem Českém svých erbuov a pečetí užívají a užievati mohú, bez umenšení. Přikazujíce všem poddaným našim královstvie Českého, kteréhož by kolivěk duostojenstvie, řádu neb povahy byli, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste častopsané město Bechyni se vsmi nahoře- dotčenými a jich všemi obyvateli nynějšími i budúcími při těch při všech milostech, obdarování a vejsadách, jakž se nahoře vypisují, jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom zmatkuov a překážek nečiniece ani komu činiti dopouštějíce, a to pod uvarovániem hněvu, nemilosti a trestání našeho a budúcích králóv českých. Tomu na svědomí majestát náš královský 209

Strana 210
k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně v neděli den svatého Václava léta Buožieho tisícého pětistého jedenáctého, královstvie našich uherského dvamescítmého a českého čtyrytcátého prvnieho. Ex commissione propria regie maiestatis. Pergamenový originál s vymalovaným znakem uprostřed v archivu města Bechyně; na bíločervených hedvábných nitích je přivěšena kulatá dvojstranná pečet z přirozeného vosku, na líci majestátní, na rubu znaková. 1) Bratr Jaroslava a Zdeslava (A. Sedláček, Hrady VII., str. 26); na Bechyni vládl po smrti Jaroslavově od r. 1502. 2) Písecká Smoleč, o. Týn nad Vltavou. 3) Bežerovice, o. Týn nad Vltavou. 4) Sudoměřice, o. Týn nad Vltavou. 5) Hodětín, o. Týn nad Vltavou. 6) Blatec, o. Týn nad Vltavou. Čečkov. dvůr, obec Březnice, o. Týn nad Vltavou. 8) Hodonice, o. Týn nad Vltavou. 9) Hartmanice, o. Týn nad Vltavou. 10) Dubí, obec Dobronice, o. Týn nad Vltavou. 11) Horní Bukovsko, o. Týn nad Vltavou. 12) Kurakov, poplužní dvůr u Hrušova, obec Žimutice, o. Týn nad Vltavou (Fr. Palacký, Popis království Českého, str. 308). 13) Hněvkovice, o. Týn nad Vltavou. 14) Netěchovice, o. Týn nad Vltavou. 15) Nuzice, o. Týn nad Vltavou. 16) Hvoždany, o. Týn nad Vltavou. Radětice, o. Týn nad Vltavou. 18) Haškovcova Lhota, o. Týn nad Vltavou. 19) Senožaty, o. Týn nad Vltavou. 20) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 116. Částečně otiskl A. Chleborád l. c., str. 156. 17) 798. 1511 září 28. Budín. Král Vladislav uděluje městečku Nečtinám a vesnici Lešovicím, které se pokládají za předměstí Nečtin, týdenní trh každé pondělí, dva výroční trhy, jeden na sv. Jakuba a druhý v pondělí po Všech svatých, vždy s osmi dny násle- dujícími, dále clo neboli mýto a erb neboli pečet. My Vladislav, z Boží melosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravské, lucemburské a slezské kníže a lužiczský markrabě, oznamujem tímto listem všem, že jseme [!] prošeni od některých rad, našich věrných milých, abychom městečku našemu Nedtčtinám1) trh týhodní, dva jarmarky roční a clo dáti, znovu vysaditi a vyzdvihnouti a při tom něterými dalšími milostmi je obdařiti ráčili. Kteréžto prozbě jakožto slušné, znajíc 210

Strana 211
v tom užitek a lepší živnost poddaných našich, nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem, našim jistým vědomím, mocí královskou v Čechách dali jsme a znovu vysadili jmenovanému městečku Netčtinám a obyvatelům jeho nynějším i budoucím a mocí listu tohoto dáváme a znovu vysazujem trh týhodní k prodávání všelijakých věcí každý pondělí a k tomu dva jarmarky, jeden na svatého Jakuba a druhý ten pondělí po Všech svatých, každý s osmi dny pořád zběhlými a frajunkem obyčejným. Kteréhožto trhu a jarmarkův nahořepsaní obyvatelé městečka Nedtětin nynější i budoucé budou moci a mohou užívati tím vším spůsobem, jakožto i jiná městečka v království našem Českém svých trhův a jarmarkův v prodávání i kupování užívají i užívati mohou bez umenšení, a to nyní i v časích budoucích. Při tom také témuž městečku a jeho obyvatelům nynějším i budoucím tu milost činíme a toho dopouštíme, aby oni od těch, kdož by kolivěk s nákladními vozy tudy pracovali a jezdili, s každého koně po malém styrci peniezi cla aneboližto mejta bráti a z toho upomínati mohli beze všech lidí všelijaké odpornosti, dávajíce k tomu témuž městečku erb neboližto pečeť, totiž štít přímo dolův červeným a modrým polem rozdělený, v kterémžto prostředku muž v plné zbroji od pat až k hlavě i v hemelíně!] u brány, v pravé ruce sudlici držíc stojí, a nad tím štítem koruna zlatá královská. Kteréžto pečeti chceme, aby též městečko v svých ve všech potřebách pečetilo a je užívalo nyní i po věčné budoucí časy a při tom všech jiných svobod aby účastno bylo a těch požívati mohlo, jakožto jiná naše města v království Českém svých svobod užívají a užívati mohou, však důchodům našim bez újmy a škody. A poněvadž ves Lešovice2) jako předměstí městečka Nedtětin jest, chceme také a mocně z mocnosti naší ustanovujem, aby těch práv a svobod všech s týmž městečkem našim Nedtčtinách [!]užívalo a užívati jednostejně s svými obyvateli mohlo bez umenšení. Překazujíce všem poddaným a úředníkům našim království Českého nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyste nadepsané městečko Nedtětiny s jeho obyvateli při těch všech milostech nahořepsaných, jim od nás daných a učiněných, měli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníc ani komu činiti dopouštějíc, a to pod uvarováním hněvu a nemilosti naší a budoucích našich, králův českých. I však proto chceme, aby tyto milosti a vejsady svrchu- psáno[!] byly bez újmy a škody jednomu každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k listu tomuto kázali jsme přivěsiti. Dán v Budíně v neděli den svatého Václava, dědice českého, léta Páně tisícího pětistého jedenactého, království našich uherského dvatcátého druhého a českého čtyrydcátého prvního. Vladislaus m. p. Ex commissione propria regiae maiestatis. Pergamenový opis z 1. pol. 18. stol. v archivu města Plzně s původní pečetí, uloženou v dřevěné misce a přivěšenou k listině na černožlutých hedvábných stuhách. 1) Nečtiny, o. Plasy. — Páni z Nečtin, kteří obývali zdejší tvrz, prodali Nečtiny králi Václavovi II., Jan Lucemburský je zastavil, ale kralevic Karel zase vykoupil, nej- 211

Strana 212
spíše od Oldřicha Pluha, za něhož patrně povýšena ves na městečko. Král Václav IV. zastavil Nečtiny znovu, nejdříve Petrovi Zmrzlíkovi ze Svojšína a pak Zikmundovi Hulerovi. V 15. stol. se zde vystřídalo několik zástavních držitelů, až počátkem 16. stol. přešel hrad i městečko zase do rukou krále českého (V. Kočka, Dějiny politického okresu kralovického. II. díl, Soudní okres manětínský. Kralovice 1932. Str. 149 a násl.). 2) Lešovice, část Doubravice, o. Plasy. 799. 1511 září 28. Budín. Král Vladislav potvrzuje výpověď neboli smlouvu ze dne 1. července 1418 (výše č. 213), která se stala mezi konventem kláštera nepomuckého a obyvateli městečka Plánice, a to skrze Jana Bechyni z Prahy, podkomořího království Českého. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský mar- krabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni jménem všech obyvateluov městečka Plánice, věrných našich milých, abychom jim tý vej- povědi neboližto smlúvy, kteráž se před dávno minulými časy mezi opatem a vším konventem kláštera nepomuczského s jedné a obyvateli městečka Plánice s strany druhé skrze slovutného někdy Jana Bechyni z Prahy, pod- komořieho královstvie Českého, na to od najjasnějšieho kniežete, pana Václava, ciesaře římského a krále českého slavné paměti, vyslaného, stala, milostivě potvrditi ráčili, předkládajíce nám při tom, že jsú prve na túž smlúvu nebo- ližto vejpověd od předkuov našich, králuov českých dobré paměti, krále Ladislava a krále Jiřieho i také od nás potvrzení jměli, ale že jim to všecko shořelo. Kterážto smlúva neboližto vejpověd takto sama v sobě slovo od slova zní: Ve jméno Buoží amen. My Arnolt Božím smilováním a vešken konvent kláštera nepomucského etc. (Následuje listina ze dne 1. července 1418; výše č. 213). K kteréžto prosbě jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem, našim jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách té nahořepsané smlúvy a vej- povědi potvrdili jsme a tiemto listem ve všem jejím znění, položenie, v punk- tiech, klausulech a artikuliech potvrzujem, chtiece tomu konečně, aby sobě s obú stran túž smlúvu neboližto vejpověď drželi a neporušitedlně zachovali, a přes to dále tíž Plániščí utiskáni nebyli, než při tom skutečně zuostaveni, a to bez naší, budúcich našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto kázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně den svatého Václava léta Buožieho tisicého pětistého jedenáctého, královstvie našich uherského dvamescítmého a českého čtyryt- cátého prvnieho. Ex commissione propria regie maiestatis. Pergamenový originál značně poškozený s vypadlým kusem uprostřed v archivu města Plánice; přivěšená pečet jest ztracena. 212

Strana 213
800. 1511 říjen 11. Brandýs nad Labem Johanka z Krajku odpouští obyvatelům městečka Čelákovic plat „čepné z vaření piva, ustanovuje však, že nesmí voziti pivo odjinud ani méně vařiti. Já Johanka z Krajku a na Mladém Boleslavi známo činím tímto listem všem vuobec, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že jsou před mne předstoupili šelakovští měšťané moji, prosíc mne, abych jim čepné, kterýž oni mně platí puoltřetí kopy grošuov českých platu ročního, odpustila a s nich toho platu nebrala nyní i na potomní časy. I jsouc k nim svou milostí hnuta, ten plat čepné půltřetí kopy grošuov českých jim Šelakovským odpúštím, aby oni mně i potomním pánům“) brandejským1) toho platu neplatili na budoucí věčné časy, však s túto znamenitú vejminkú, jestliže oni budou piva předce vařiti bez oblechčování vaření piv, než aby se oni v tom vaření víc rozmáhali a jiných piv aby na se nevezli ani nosili. Než jestliže by pak Šelakovští v tom vaření jakžkoli lehčili se a že by vaření piv ubývalo, tehdy budou mně povinni ten plat čepné zase platiti i potomním pánuom brandýským. Toho na zdržení a pro lepší jistotu já svrchupsaná Johanka pečeť svú vlastní s jistým mým vědomím dala sem přivěsiti k tomuto listu a požádala sem urozenýchb) vladyk, pana Jana Hložka z Žampachu, purkrabie na Brandejse,2) a pana Ctibora z Pařízku, aby k tomuto mému obdarování pečeti své dali přivěsiti. Jenž jest dán a psán na Brandejse léta tisícího pětistého jedenáctého v středu na svatého Remigia. Zapsáno v „Památné knize“z r. 1551, uložené v archivu města Čelákovic, zn. K 2, fol. 145, jakož i v konfirmaci císaře Karla VI. z 30. září 1724, uložené rovněž v městském archivu čelákovickém. a) Kniha památná má „pannám“. — b) Nemá památná kniha. 1) K brandýskému panství patřily Čelákovice již od r. 1471 (v. pozn. 3 při listině ze dne 16. listopadu 1463, výše č. 374). 2) O něm A. Sedláček, Hrady XV., str. 155. Otiskl J. V. Prášek l. c., str. 183, jakož i týž, Okres brandejský nad Labem (v Praze 1875), slr. 201. 801. 1512 únor 24. Budín. Král Vladislav znovu povoluje Duchcovským vybírat clo neboli mýto ze všeho zboží od kupců, kteří se ubírají z měst Ustí (nad Labem) a Teplic na Most a Chomutov nebo nazpět nebo nad vesnicí Ledvice či pod ní k hradu Oseku. Zato musí měštané i držitelé zámku Oseka opravovat silnice a cesty i polepšovat město. Wir Wladislaus, von Gottes gnaden könig zu Hungarn, Böhem, Dalmatien und Croatien, marggraf zu Mäherern und Luczemburg, herezog in Schlesien, 213

Strana 214
auch marggraf zu Lausitz, tun kund zud[!] zu wissen allermeniglich mit diesem brief, wie das die vorsichtigen burgermeister, geschworne und gancze gemain der stadt Duxaw, unser getreue liebe, uns erkläret, wasmassen und gestalt in dieser stadt vor zeiten der zoll und die maut aufgericht sei worden, welchen zoll oder maut sie aus unbilligkeit der zeit ein zeitlang hero nit genossen haben, derowegen uns demütigst gebeten, dass wir ihnen aus gnaden widerumb von neuen den bewilligen und aufrichten wolten. Zu deren gerechten bietten haben wir uns miltiglich genaigt und wollen, auf das bemelte stadt und ihre inwohner reichlicher zu nähmen[!] und sich mehreten, darumben aus gesunden unsern gemüeth und wolbedachtem vorhergehendem rat und aus königlichem gewalt in Böhem haben wir ermelter stadt Duxaw und ihren inwohnern die maut und zoll von neuen geben und wider aufgericht also und dergestalt, dass sie, die gegenwertige und zukünftige Duxawer, von allen füruber reisenden kaufleuten, die etwas führen tun, den zoll und die maut abfordern sollen und mögen, wie volgenderweiss vorgeschrieben ist: Von einem saltzwagen ein Böhmischen groschen, von einen mit kaufmanschaft geladnen wagen einen Böhemischen groschen, von einem iedwedern ross ein pfennig, von einer iedwedern gemesten sau zween weisse pfennig. Ein iedweder, der von unser stadt Aussig oder Töplicz gegen Brüx oder Comethaw aufwertz oder abwertz, ober oder unter dem dorf Loidwiczl) reisen oder etwas führen oder reiten tuet auf unser schloss Vosek2) zu, sol aus bemelten sachen den bemelten zoll und maut zahlen und geben ieczt und in zukünftigen, wie oben stehet geschrieben; welche maut und zoll die inwohner der stadt und inhaber des schlosses und castell Vosek wegen besserung der landstrassen und wege, auch der stadt aus allen oberczelten sachen einzunehmen und einzufordern sollen völligen gewalt und macht haben. Darauf gebieten wir allen und jeden herrn, rittern, edlen, burgern und allen andern unsern untertanen, dass sie die ermelten burger zu Duxaw und inwohner des schloss Vosek in dieser gnad des aufgerichten und geschenckten zolls und maut wegen helfen erhalten und beschüczen ohne alle widersprechung. Jedoch wollen wir, dass durch diese unser schanckung und gabung kainem ein nachteil oder schad oder etwan ein unbilligkeit widerfahre oder geschehe. Zu urkund dessen haben wir königlich insigl anhangen lassen. Geben zu Budina am fest St. Mathiae im jahre des Herrn tausent fünfhundert und zwölften, unserer reiche des Hungarischen im dreiundzwanzigsten und des Böhmischen im zweiundvierzigsten. Zachováno pouze ve vidimátu duchcovských městských privilegií ze dne 20. října 1648 (archiv města Duchcova). 1) Ledvice, o. Duchcov. 2) Osek hrad, o. Duchcov. Srv. Dr. Ad olf Kreuz, Geschichte der Stadt Dux (Dux, bez udání roku), str. 42/43. 214

Strana 215
802. 1512 duben 8. Litomyšl. Vilém Kostka z Postupic povoluje obyvatelům svého města Litomyšle „frejunk masa“ jednou v týdnu a snižuje dědičný roční plat s masných krámů na 15 kop českých grošů. Město spravuje, osazuje a opravuje od té doby samo řeznické krámy; jen kdyby se měly přestavěti na jiné místo, může se tak státi toliko se svolením vrchnosti; ta také může zříditi další masné krámy pro své lidi. Za to za vše musejí měšťané vydržovati trubače ve věži pro hlídání zámku ve dne i v noci, také ke kratším jízdám vrchnosti musí město stavěti trubače. Vilém Kostka z Postupic a na Litomyšli1) známo činiem tiemto listem nynějšíem i budúciem, že znamenav a spatřiv mnohú úzkost s obtiežením města mého Litomyšle a poddaných mých, kteréž se mnohých předešlých let až do sie chvíle při řezníciech a prodávání masa s mnohými útisky nad jiná okolní města dálo, já nechtiece, by již jmenované město mé jakú nevólí takovú aneb úzkostí sužováno býti neb hynúti mělo ale raději kudy by poddaní moji k snadnějšiemu obživení a obchoduov i živnosti svých provození snáze při- kročiti a přistúpiti mohli, na to mysliti bylo mi spravedlivé a zvláště pak jsa pilnú i ustavičnú prosbú a žádosti od purgmistra a konšel i všie obce jižřečeného města mého Litomyšle, věrných a poddaných mých, ustavičně i snažně prošen a žádán, abych jim frejunk v prodávání masa podobně jiným městóm okolním povoliti a pustiti a jim tu milost učiniti ráčil v témdni jeden den, kterýž by jim k tomu najpříležitější byl, předkládajíce mnohé dobré i užitečné všie obce i okolních poddaných mých takového dárného povolení býti, já znamenav i srozuměv, že věci slušné, užitečné i potřebné žádají a prosí, tomu chtiece, aby již často jmenované město mé Litomyšl i všickni poddaní moji více takovú nevolí sužováno a obtěžováno nebylo, ale raději skrze takový frejunk masa rozšíření, rozmnožení i v živnostech hojnější dostatek požíjti mohli, s dobrým rozmyslem a radú pánuov a přátel mých milých, nechtěje purgmistra, konšel i všie obce, věrných a poddaných mých, oslyšeti, ale k prosbám a žádostem jejich jakožto slušným jsa milostivě nakloněn, dal sem, povolil a pustil a mocí listu tohoto ten frejunk masa na časy věčné a budúcie dávám, povoluji i pou- ščiem již často jmenovaným purgmistru, konšelóm i všie obci, nynějším i bu- dúcím, věrným a poddaným mým, aby oni jej sobě spravovali, řiedili a opatro- vali, jakž najlépe a najužitečněji oni umějí a mohú, bez mé, budúcích mých, pánuov litomyšlských, i všech jiných lidí všelijaké překážky. A tím dostateč- něji aby to předse vzieti a opatrovati mohli, čímž mne k sobě milostivějšieho poznají, platu svého jistého a dědičného, kterýž mně a budúcím mým na řezníciech a těch krámích příležal, k žádostem a prosbám již často psaných purgmistra, konšel i všie obce složil a ulevil sem, a tu milost jim učiniv, že již nebudú mně ani budúciem mým více povinni než patnáste kop grošuov 215

Strana 216
českých každý rok vydávati na časie budúcie, a ten plat od nich vezmúce a zdvihnúce, já i s budúcími svými nemáme na purgmistra, na konšely i na všecknu obec výše toho platu žádati ani dosahovati. A oni také na časy budúcie pro hlídání zámku a města ve dne i v noci trubače na věži chovati, službú i jinými všemi potřebami opatrovati mají; a chtěl-li bych já neb budúcie moji kdy trubače k některé jízdě na čas nedlúhý potřebovati, to budem moci učiniti. A aby takové mé dánie a milostivé povolení v časiech potomně budú- ciech přetrženo aneb jakžkoli hýbáno nebylo, krámy řeznické s tím místem, kteréž jsú prve řezníci sami s povolením předkuov mých i také mým řiedili, spravovali i osazovali a na předciech mých i na mně vždy jsú opravy těch krámuov zuóstávaly, ty také tiemto listem a mocí listu tohoto dávám a uvodiem k řízení a spravování, opatrování i lidem hodným osazování i se všemi jejich opravami purgmistru a konšelóm litomyšlským nynějšiem i budúciem tak, aby oni již to v své moci majíce, spravovali, opatrovali i osazovali, pokudž by najlépe a najužitečněji jim i všie obci býti mohlo, však toto sobě i budúciem svým, pánuom litomyšlským, pozuostavuji, jestliže bych já neb budúcí moji chtěli kdy kterému služebníku svému aneb komu jinému z milosti své to učiniti a živnost takovému pod sebú přejíce, k tej osaditi chtěli a krámu mastného jim dopřieti, to budem moci já neb budúcí moji bez odporu učiniti. A jestliže by kdy potomně purgmistr, konšelé i všecka obec chtěli ty krámy na jiné místo k užitku svému přestaviti, tehda to prvé mají mně neb budúcím mým oznámiti a na nás vznésti, a já neb budúcí moji seznajíc potřebu k pře- stavění i slušnost místa, s vuolí mú neb mých budúcích to budú moci učiniti. A toho místa, byli-li by krámové přistavěni, budú moci purgmistr, konšelé i všecka obec k svým potřebám neb užitku svému požíti a obraceti, jakž oni najlépe mohú, bez mé i budúcich mých, pánuov litomyšlských, všeliké od- pornosti i překážky. Na potvrzení a zdržení toho já napředpsaný Vilém Kostka pečeť mú vlastní s mým jistým vědomím a vuolí rozkázal sem přivěsiti k tomuto listu a pro lepší stálost a šierší vědomí prosil sem urozeného pána, pana Buriana z Janovic a urozeného vladyku, pana Diviše z Hustieřan, že jsú pečeti své podle mé k tomuto listu na svědomie přivěsiti dali sobě a svým budúcím bez škody. Jenž psán a dán na Litomyšli v Zelený čtvrtek před slavnými hody velikonočními léta od narození syna Božieho tisícieho pětistého dvanáctého. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny tři kulaté pečeti, z nichž první dvě jsou z vosku barvy červené, poslední třetí z vosku černého. — Na rubu: Na krámy řeznické. — Ao. 1515 (!). — 1512. — No. 12 (vedle škrtnutého „23“). List český nadání Vilíma Kostky z Postupic na frejunk a plat (nad škrtnutým „přespolních“) řezníků a postup na krámy. — N. 64 (červeným in- koustem). 1) Nejstarší syn Zdeňkův (A. Sedláček, Hrady I., str. 19). Srv. Fr. Jelínek I. c., díl II., str. 80—81. 216

Strana 217
803. 1512 květen 5. Budín. Král Vladislav potvrzuje obyvatelům Kostelce nad Labem držbu lázně, kterou jim daroval jejich pán Jan Šlechta ze Všehrd za pomoc při opravě stavů na Labi, poškozených ledem. Kdyby chtěli, mohou pod plat lázeň prodati, ale lazebník musí slíbiti panu Janovi a jeho dědicům člověčenství. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem listem tiemto všem, že jest na nás vznesl a nám oznámil slovutný Jan Šlechta ze Všehrd a na Kostelci nad Labem,1) věrný náš milý, kterak když se jest jemu ledem škoda dosti znamenitá stala na staviech, kteříž jsú tu při Kostelci na Labi, požádal jest lidí svých kosteleckých, aby jemu té strži, kteráž se jest tiem ledem na tom stavu stala, zadělati a zase napraviti pomohli, kteřížto že jsú se v tom povolně najíti dali a toho jemu udělati a zase zpraviti pomohli, za kterúžtu jejich povolnost a práci, kterúž jsú při takovém diele snažnú jměli, že jest jim dal lázni,2) kteráž jest v Kos- telci, i s užitky jejími, kteráž jest jemu příslušela a kterúž jsú prve předkové jeho, držitelé Kostelce, jměli, drželi a jie k zámku tomu požívali tak, aby voni ji i s budúcími svými k obci téhož města dědičně jměli, drželi a jie požívali, prose nás, abychom jim k takovému té lázně k obci kostelecké dání povolení naše dáti a jim toho listem naším potvrditi ráčili tak, aby ji volně a svobodně jmieti a jie požívati mohli. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, kteréž jest nám týž Jan Šlechta mnohé věrně a platně činil, s dobrým roz- myslem a radú věrných našich mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a mocí listu tohoto svolujeme, aby nadepsaná lázně, kterúž jest týž Jan Šlechta lidem svým kosteleckým k obci dal a obrátil, ji jměli, drželi a jie k té obci k opravě města toho požívali a požívati mohli nynie i na budúcie časy, a to bez našie a budúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Než prodali-li by komu tu lázni tíž Kostelecští a plat s nie k obci obrátili, mohú to učiniti, všakž lazebník, kterýž by ji od nich pod plat kúpil, má a povinen bude člověčenstvie slíbiti jemu Janovi, dědicóm aneb budúcím jeho bez zmatku a všelijaké odpornosti. Tomu na svědomie a pro lepší jistotu pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Budíně v středu den svatého Floriána léta Božieho tisícieho pětistého dvanáctého a království našich uherského jedenmezcietmého a českého XLI°. Ex commissione propria maiestatis regie. Pergamenový originál v archivu města Kostelce nad Labem; přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: Rta. — Vo lázni. — 12. — Nro. 107. Inv. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 1. září 1507 (výše č. 737). 2) Bývala ve Staromlýnské ulici (čp. 210). (Srv. J. V. Prášek l. c., str. 686). 217

Strana 218
804. 1512 červen 2. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Albrechta ze Šternberka městečku Nepo- muku druhý výroční trh, a to na svatého Matouše apoštola s osmi následujícími dny. Dává dále městečku právo voliti si purkmistra. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský a charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni jménem urozeného Albrechta z Šternberka a na Zelené hoře,1) věrného našeho milého, abychom městečka[!] Nepomuka[!] a obyvatelům jeho druhý jarmark roční k prvněj- šímu2) přidati ráčili tak, aby tíž obyvatelé, majíc takovou milost a obdarování naše, mohli se opravovati a tím dostatečněji živnosti své vésti. K jehožto prosbě nakloněni jsouce pro služby, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskou v Čechách svolili jsme k tomuto a tímto listem svolujeme, chtíce tomu konečně, aby nadepsané mněstečko Nepomuky i obyvatelé jeho mněli druhý jarmark roční též s osmi dny pořád zběhlými ten den na svatého Matouše, apoštola Božího. Kteréhožto jarmarku obyvatelé svrchupsaného mněstečka požívati mají a moci budou tak a tím obyčejem, jakožto i jiná městečka v království našem Českém svých jarmarkův požívají a požívati mohou buď z práva neb z obyčeje jakožto nyní i v časích budoucích. A nadto“) milosti naší královské jmenovanému městečku a obyvatelům jeho tímto listem toho v moc dáváme, aby purkmistra sobě mohli voliti pro řád všelijaký beze všech lidí všelijakých překážek a od- porností. Přikazujíce všem úředlníkům a poddaným naším nynějším i bu- doucím království Českého, abyste svrchupsanému městečku Nepomuku a obyvatelům jeho v užívání toho druhého jarmarku vysazeného nepřekáželi ani překážeti dopouštěli pod uvarováním hněvu našeho. Však také toho jarmarku znovuvysazení býti má bez újmy a škody jednomu každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně tu středu po svatém Duše léta Božího tisícího pětistého dvanáctého, královstvie našich uherskýho dvamezítmého a českého čtyrydcátého prvního. Obsaženo ve vidimátu města Klatov ze dne 29. dubna 1747 (SUA v Praze, Rybičkova sbírka). a Schází předložka „z“. 1 V. pozn. I při listině ze dne 9. března 1514 (níže č. 832). 2 Listina ze dne 12. února 1465 (výše č. 384). 805. 1512 červen 18. Pardubice. Vilém z Pernštejna uděluje obyvatelům města Pardubic i předměstí tyto milosti a výsady: město užívá stejných práv jako jiná města královská nebo panská. 218

Strana 219
Kdo z měšťanů i obyvatel předměstí chce, může odejít, musí však svůj grunt prodat a osadit hodným člověkem; kdo odchází, zaplatí 1/2 kopy gr. na radnici, obdrží zhostný list a uručí do roka a do dne. Kdo by v městě neb na předměstí neřádně vedl svou živnost, toho obec vykáže, ale dříve zpraví o tom pána města nebo jeho úředníka. Vrchnost nemůže provdávat vdovy a sirotky bez jejich souhlasu, mohou se však provdat jen na panství. Sirotčí peníze i s úroky z jejich gruntů spravuje obec až do zletilosti sirotků, kdy jim je vydá najednou, chtěl-li by se sirotek osadit na gruntech pána města; co má ještě na nemovitostech dostávat, k tomu mu má dopomoci obec. Zemře-li kdo v městě nebo na předměstích bez poslední vůle a bez příbuzných, jeho statek se obrátí k obci na opravu města; kdyby se ohlásil některý příbuzný, purkmistr a konšelé rozhodnou podle dřívějšího ustanovení vrchnosti. Místo robot se ročně platí z každého gruntu, ať v městě nebo na předměstí, 2 1/2 gr. bílého; také podruzi z města i předměstí se osvobozují od všech robot. Kdo je v městě zakoupen, musí zastávat obecní úřady (mimo Opršala). Proviní-li se měštan nebo předměšťák, potrestá jej purkmistr s konšely, kteří to však prve ohlásí pánu města nebo jeho úředníkovi. Vrchnost dává měštanům místo na Labi k skládání dřev, to místo si mohou ohradit. Podací ke kostelům v Pardubičkách a Rosicích, dříve vrchnostenské, se nyní obrací k pardubické faře; pardubický farář má mít druhého kněze a ve dvou neb ve třech nedělích má posluhovat lidem v Pardubičkách a Rosi- sích i (poslední) správu jim činit; Pardubičtí si mohou k faře i ke kostelíku u špitálu dosazovat kněze pod obojí, a ti aby kázali bez hanění druhé strany. Dále se Pardubickým potvrzují dřívější artikule, zapsané již v městských knihách, pro purkmistra i pro konšely; kdyby obec chtěla co lepšího k nim přidat nebo je polep- šit, může se tak stát, ovšem s vůlí pána města. Vrchnost se zavazuje, že nebude do města dodávat žádné víno k šenku. Desátky a důchody, patřící k farám v Pardu- bičkách a Rosicích, připadají pardubické faře a také tamní farníci patří správou k faře do Pardubic. My Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie Českého,1) známo činíme tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc sly- šeti budou, že vzavše před se to, což se tohoto města našeho Pardubic dotýče, kteréž z milosti Pána Boha všemohoucieho zhůru jde a bohdá půjde, kudy by lidé najlépe a najbezpečněji svá obydlé míti mohli zde v tomto městě našem Pardubicích i v předměstích, kteráž jsou okolo něho aneb potom budou, a Pán Buoh bude ráčiti, i tuto jim milost svrchupsaným lidem našim pardubským v městě i v předměstích, kteráž nyní jsou neb potom budou, dáváme a činíme od sebe i od svých potomkuov a budouciech pánuov a držiteluov pardubských, a toho aby jim žádný nikterak změniti nemohl na budoucí časy, než oni toho aby užívati mohli, což se v tomto listu píše, beze všeho umenšení: Item naj- prve tomu chome, aby purgmistr a konšelé i všecka obec města Pardubic, ny- nější i budoucí, práv, kterýmiž jiná města královská neb panská řídí se, užívati mohli a jimi se spravovati a říditi na časy budoucí bez naší a budouciech našich, 219

Strana 220
pánuov a držiteluov pardubských, všelijaké překážky. Item jestliže by pak kto v tom městě našem Pardubiciech buď v městě neb v předměstích, kteráž jsou okolo něho neb potom budou, živnosti své vésti nechtěl, aneb že by se jemu nezdálo, tehda aby mohl grunt svuoj prodati a osaditi člověkem hodným, kte- rýž by od purgmistra a konšel nynějších neb budouciech města našeho Pardu- bic přijat byl, však tak, aby svrchupsaní konšelé naši pardubščí nynější nebo budoucí to rozvažovali dostatečně, jestliže by byl člověk hodný, tehda jimi aby nám na ten grunt přijat byl, a kterýž by zachování své ukázati mohl, a ten, kterýž by se pryč stěhovati chtěl, aby půl kopy grošuov na rathouz dal k obci, a list zhostný aby jemu dán byl od purgmistra a konšel, při tom hned aby uručil na tom právě, ktož by jej z čeho viniti chtěl, aby každému práv byl na tom právě do dne a do roku. Pakli by také který z obyvateluov téhož města našeho Pardubic neb v předměstích, kteráž okolo něho jsou neb potom budou, chtěl svou živnost neřádně vésti a své živnosti slušně hleděti nechtěl aneb že by v poslušenstvie purgmistra a konšel nechtěl státi, tehdy purgmistr a konšelé tu moc míti mají kázati se jemu vyprodati, však tak, aby grunt nám osazen byl člověkem hodným tak, jakž se svrchu píše, a purgmistr a konšelé pardubščí proto tu věc na nás neb na úředníka našeho, kterýž místo naše drží nyní neb potom by držel, znésti mají prv, než to učiní. Také tuto milost zvláštní týmž lidem našim svrchupsaným činíme, v městě kteříž jsou i v předměstích, kteráž jsou okolo něho neb potom budou, což se vdov a sirotkuov dotýče, že žádná vdova ani žádný sirotek od nás ani od budouciech potomkuov našich, pánuov a držiteluov pardubských, nemá nucen býti k bezděčnému vdávání, než každá, buď vdova neb sirotek, toho vuoli míti má jíti, za kohož by se jí zdálo, na pan- ství našem s přátel svých radou, a při zdavciech aby se smlúvy dály tak podle zřízení městského. Než proto žádného sirotka ani vdovy zamlouvati nemají bez vědomí našeho aneb úředníka, kterýž místo naše drží nyní neb potom by držel. A my neb budoucí páni proti tomu býti nemáme, což by dobrého bylo buď které vdovy neb kterého sirotka, než k tomu radše pomáhati máme. A jest- liže by pak kteří penízi sirotčí byli, ješto by byli hotovi neb jiným lidem půj- čeni, ty také purgmistr a konšelé nynější neb budoucí opatrovati mají tak, aby když by sirotek k letóm svým přišel a osadil se kde na panství našem, aby jemu vydáni byli pojednou beze všeho prodlévání, buď mužskému neb ženskému po- hlaví. Pakli by také kterým sirotkóm peníze z jakých kruntuov vycházely buď v městě neb v předměstích, kteráž jsou okolo Pardubic neb potom budou, takže by jich nemohli purgmistr s konšely shromážditi, až by sirotek k letóm přišel, tehda když by sirotek léta měl, buď mužského neb ženského pohlaví, a chtěl se osaditi pod námi na panství našem kdežkoli, tehda což by těch peněz purg- mistr a konšelé vybrali a shromáždili do toho času, ty aby tomu sirotku vydány byly pojednou beze všeho odtahování. A což by mimo to ještě tomu sirotku na gruntu zůstalo, to on sobě sám potom z gruntu dobíraj na ty časy, jakž by jemu vycházeti měly a oni jemu toho dopomáhajte, aby jemu vyšly. Také 220

Strana 221
jestliže by kto v tom městě našem Pardubiciech neb v předměstích, kteréž okolo něho jsou neb potom budou, bez zřízení statku svého umřel a přátel žád- ných neměl přirozených, tehda ten statek, kterýž by na nás přišel jakožto na pána vrchního, obrácen býti má k vobci na opravu města. A jestliže by pak který přítel toho umrlého ohlásil se k tomu statku, tehda podle obdarování našeho prvního, kteréž jsme týmž lidem našim pardubským z milosti naší dali,2) v tom se zachovati mají purgmistr i s konšely. Item což se pak dotýče robot, kteréž jsou nám spravedlivě činiti měli, sena hrabati, chmel česati, vína na hoře táhnouti, za ty za všecky roboty ti lidé naši svrchupsaní platiti nám mají i budoucím potomkóm našim, pánóm a držitelóm, z města i z předměstí, kteráž nyní jsou neb potom budou, z každého gruntu, jakž kto sedí, půltřetího groše bílého jednou v rok při svatém Havle, a ten plat nám spravujíc neb budoucím potomkóm našim, těch všech robot prázdni býti mají na budoucí časy od nás i od budoucích potomkuov našich, pánuov a držiteluov pardubských. Item také což se podruhuov dotýče v témž městě našem Pardubiciech i v předměs- tích, kteráž jsú okolo něho neb potom budou, jakož jsú měli roboty spravedlivé, zelé saditi, konopie trhati, řepu rýti, z těch ze všech robot je propouščíme a prázdna činíme, takže od nás ani od budoucích potomkuov našich k těm ro- botám svrchupsaným nuceni býti nemají na budoucí časy. Item což se obyva- teluov v ohradě města dotýče, ač by kto kdy sobě duom koupiti chtěl neb i nyní držel, ten každý všech věcí, buď ouřaduov neb jiných obecních věcí, odbývaj, jako horní a dolní, co by naň kolvěk přišlo podle města, krom Opršala,3) ten aby tak zachován byl, jakž nyní zachováván jest. Item jestliže by který obyvatel v městě neb v předměstích čeho se dopustil a provinil proti purgmistru a kon- šelóm, toho purgmistr i s konšely, nynější neb budoucí, moc míti mají jej trestati podle provinění jeho, však tak, znesúc prvé tu vinu, která by byla, na nás neb na úředníka, kterýž nyní místo naše drží neb potom by držel. Item také jim dáváme místo k drvóm u Labe, aby sobě tu drva klidili a shromažďo- vali a to místo aby sobě ohrazovali tak, pokudž jim to místo ouředníkem na- ším, kterýž místo naše drží, ukázáno jest. Item také tuto milost lidem našim pardubským činíme, že podání, kteréž jest k tomu kostelu v Pardubičkách4) a k kostelu v Rosiciech,5) to podání, kteréž jest k těm oběma kostelóm, připo- juji a obracuji k faře města našeho Pardubic. A farář pardubský, nynější neb budoucí, kněze druhého chovati má, a posluhování těm lidem v Pardubičkách i v Rosiciech aby činil ve dvú neb ve třech nedělích. A jestliže by na kterého člověka Pán Buoh nemoc dopustil v těch vsech svrchupsaných, a byl kněz požádán od něho, tehda má k tomu nemocnému jíti a jemu správu učiniti, po- kudž by potřeba kázala, a toho aby neobmeškával. Item také od nás i od budou- cích pánuov a držiteluov pardubských v tom nemá se jim žádná překážka díti, což se kněží dávání dotýče k té faře a k tomu kostelíku u špitále, jakož spůsob na té faře mají kněží míti, kteříž rozdávají tělo a krev Pána Krista pod spů- sobem dvojím z víry, že při tom mají zachováni býti, aby tu ti kněží té strany 221

Strana 222
bývali v té faře, a oni aby je sobě svobodně jednati mohli bez překážky naší i budouciech pánů a držiteluov pardubských, a také ti kněží aby se beze všeho hanění zachovávali a slovo Boží kázali bez hanění, jakož pak o tom v zřízení v královstvie Českém zapsáno jest. Item což se dotýče těch artikuluov, kteříž jsou sepsáni, jak by týž purgmistr a konšelé města našeho Pardubic na budou- cí čas spravovati se měli, jakož pak k těm artikulóm všecka obec svolila jest a s vědomím a vuolí naší i vší obce ti artikulové zapsáni jsou v knihy městské,6) těch my jim také potvrzujem tímto listem od nás i od budoucích potomkuov našich, pánuov a držiteluov pardubských, chtíce tomu, aby oni již podle těch artikuluov tak se spravovali a řídili při těch artikulích, kteréž v knihách měst- ských s vuolí a s vědomím naším i vší obce města Pardubic zapsány jsou, však tak, jestliže by týž purgmistr a konšelé i všecka obec nynější neb budoucí co lepšího obmysliti mohli, tak aby těch artikuluov bylo přičiněno neb ujato pro lepší toho města, tehda s vuolí a s vědomím naším neb budoucích pánuov a drži- teluov pardubských to budou moci učiniti, co by za lepší schváleno bylo. Item také což se vína dávání našeho k šenkóm dotýče, tuto milost činím jim svrchu- psaným měščanóm našim pardubským, aby od nás ani od budouciech potom- kuov našich, pánuov a držiteluov pardubských, vína žádná do města našeho Pardubic dávána nebyla k šenkóm k užitku našemu od nás ani od budoucích potomkuov našich nyní ani na budoucí časy, než chtěl-li by kto z zámku vína jaká sobě kupovati a dávati ku požitku svému, toho každý vuoli míti má. Také což se desátkuov a důchoduov dotýče, kteréž k těm farám oběma, točiž v Par- dubičkách a v Rosiciech, jsou a přísluší, ty desátky a důchody aby dávány byly k té faře do města našeho Pardubic, a lidé od těch obou far aby již zření měli k té faře do města našeho Pardubic, a farář pardubský nynější neb budoucí těm lidem k těm farám oběma příslušejícím aby již to posluhování činil tak, jakž v tomto listu navrchu napsáno jest. A my Vilém z Pernštejna na Helfen- štejně, najvyšší hofmistr královstvie Českého, slibujem jim, týmž měščanóm našim pardubským nynějším i budoucím, sami za se i za erby a budoucí po- tomky naše, pány a držitele pardubské, to všecko, což se v tomto listu píše, jim zdržeti a při všem je zachovati beze všeho přerušení na budoucí časy. Tomu na potvrzení a lepší jistotu svú vlastní pečeť dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubiciech ten pátek před svatým Janem, křtitelem Božím, léta od narození syna Božieho tisícého pětistého dvanáctého počítajíce. Pergamenový originál v archivu města Pardubic; na pergamenovém proužku visí kulatá pečet z červeného vosku. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl jím od r. 1488 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). 2) V. listinu ze dne 15. srpna 1509 (výše č. 759). 3) Václav Opršál ze Zher (J. Sakař l. c., III. I., str. 163). 4) Pardubičky, o. Pardubice-město. 5) Rosice nad Labem, o. Pardubice-okolí. 6) Srv. „Zřízení obecní města Pardubic, Vilémem z Pernštejna ustavené“ (zapsáno v knize městské rudé, fol. I.; otištěno v Archivu Českém XVII., str. 158—171), jakož 222

Strana 223
i formu udělení městského práva, zapsanou v téže knize, ale neotištěnou; proto se tu podává doslovné znění: Takto se městské právo dává. Jakož si oznámil, že si zakoupení učinil, žádaje, ať by páni trhu a živnosti v tomto městě přáli a právo městské dali, a na to si ukázal i list zachování svého i svých rodičuov, připovídaje se chovati tak, jako dobré- mu náleží, kdež páni, slyšíce takovou tvou žádost i poddávání a zvlášť list tvého za- chování (pozdější rukou na okraji připsáno: kterejžto časem svejm i vejhost přinésti máš), tak chtí učiniti a trhu, živnosti i práva městského příti, aby najprv, což ku právu náleží, položil, totiž puol kopy grošuov českých (později připsáno: 4 g. české), dále aby věděl a znal, že najprv máš ctně a chvalitebně živ býti, manželku, máš-li, dítky, čeládku, aneb když míti budeš, máš je k témuž vésti, pánu Jeho Mti (přetrženo a pozdější rukou opraveno: králi Jeho Mti) poddanost, obci věrnost a panu purgmistru a ouřadu poslušen- ství (pozdější rukou doplněno: slíbiti) a s tím městem máš trpěti zlé i dobré, poplatky, k kterajmž zavázán budeš, platiti a za to za všecko máš slíbiti ty sám panu purgmistru rukou dáním, pak jestliže slibuješ se tak chovati, podajž panu purgmistru ruky své. — V téže městské knize na fol. 16 v. jest zapsáno ještě také „O vinicéch, o zahradách všech okolo města zřízení“, které vydal r. 1523 Jan z Pernštejna, jakož i městské zřízení o sla- dovnících, nákladnících a pivovarnících z 18. září 1524 (na fol. 17—19). Otištěno v Archivu Českém XVII, str. 154—158. — Srv. též J. Sakař, Dějiny Pardubic I. I., str. 54 a d., II. I., str. 1ad. 1512 červen 19. Jan z Rožmberka, nejvyšší převor svatojánského řádu v Čechách, kněz Jan z Lomnice a všechen strakonický konvent potvrzují strakonickým měšťanům jejich práva i výsady a přidávají další: popravnímu mistrovi platí za popravu velmistr; měštané si mohou při obnově konšelů svobodně volit rychtáře, vrchnost jej však potvrzuje; měštané mají nejdříve šenkovat pivo staré i bílé, které sami vařili, a te- prve kdyby se ho nedostávalo, ať šenkují piva i vína „přívozná“, ale s každého přivezeného sudu se zaplatí jeden gr. na radnici k obecnému dobrému. To vše dostá- vají Strakoničtí jako náhradu za louku nad slupy, kterou jim vrchnost zatopila k svému užitku. Poněvadž starodávná zvyklost chvalitebné řízenie lidské za právo sobě to ujímá a béře při obnovování pána, v některého sbožie nové panstvie nastupu- jícího, aby práva a výsady i všecky obdarování i milosti předešlých a prvních pánuov obyvatelóm téhož panství lidem se obnovila a potvrdila, a protož já Jan z Rožmberka na Strakonicích, v Čechách, Moravě, Slezsku, Polště, Rakú- sích, Štyrsku, Korutanech a v Karnioli zákona rytiřujícího svatého Jana Iherosolimitánského převor najvyšší,1) a kněz Jan z Lomnice, tehdy převor kostela, i všecken konvent bratří téhož domu strakonicského k věčné paměti vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi nynějšího i budúcieho věku lid- mi, ktož jej uzřie nebo čtoucí slyšeti budou, že jsou předstoupili před nás moudří a opatrní purgmistr, rychtář a konšelé z městeček našich strakonic- ských2) jménem svým i všie obce té obyvateluov a prosili jsou nás snažně a pokorně, najprvé abychom jim a jejich budoucím práv listuov od předkóv našich daných, jim pójčených, nadaných a výsadních i obdarovaných obnoviti a potvrditi ráčili. Druhý kus prosby svrchu psaných měšťan našich strako- 806. 223

Strana 224
nicských toto v sobě jest zavieral, což se dotýče popravy a mistra popravního, tím abychom obdařili, v tom abychom je opatřili a osvobodili tak, aby svrchu- psaná městečka naše strakonicská2) mistru popravnímu od popravy platcení prázdni byli. A já svrchupsaný pán, znaje jejich nedostatky mnohé a vida je- jich slušnú prosbu a pokornú, tuto milost jsem jim učinil a mocí listu tohoto činím tak, aby oni jmenovaní měšťané naši strakonicští a jejich dědicové i bu- dúcie na časy budoucie a věčné mistru popravniemu neplatili od popravy, ale toho platcenie již svobodni byli, nebo já jakožto pán jich na sebe to platcenie takové přejímám a na budoucí pány mistry převorstvie českého, potomky mé, aby ode mne a od potomkuov mých mistru popravnímu věčně od popravy platceno bylo. Při tom také tuto milost častopsaným měšťanóm našim strako- nicským učinili jsme a je obdařili, aby každý rok při tom čase, když se konšelé budou obnovovati a měniti, aby také toho času rychtáře mohli sobě změniti, voliti a obnoviti, buďto prvního nebo jiného hodného, ale však s mým a budou- cích mých najprvé vědomím a k tomu povolením zvláštním. Při tom také svrchudotčené měšťany naše strakonicské milostivě opatřiti a zachovati chtě- jíce, což se piva starého i bielého dotýče, také i vína šenkovánie, a zvláště přívozních, takto o tom zřiedili jsme a řídíme, najprvé aby doma v Strakoni- cích piva dobrá a příhodná vařili, a při kterýchž by oni měšťané a obec zuostati mohli, aby je šenkovali, a když by který nedostatek v tom měli, ktež by pivo které nebo víno přívozné šenkovati chtěli, takový každý na rathúz strakonicský na pomoc k obci té aby jeden groš dal s každého sudu, buďto malého nebo velikého, a ten plat aby na obecné dobré té obce byl obratcován. A tím jsme svrchupsaný měšťany naše strakonicské i jich budoucie k věčnosti obdařili a obdařujem, protože jsme jim tu louku nad slupy zatopili a tu jsme k užitku toho zámku našeho nám i našim budoucím obrátili a obracujeme. A protož my svrchupsaný pán a konvent domu strakonicského, znamenavše pilnú a snažnú i také slušnú prosbu často jmenovaných měšťan našich, všech jejich listuov, vejsad, práv a svobod, od našich předkuov jim daných a obdarovaných, tak, jakož by v tento list slovo od slova vepsány byly, i také toho svrchupsaného obdarovánie všeho našeho potvrdili jsme a mocí listu tohoto potvrzujem, sli- bujíce sami za se i za naše budoucie, že jim ani budoucím jejich věčně na tom překáženo nemá býti a neporušitedlně. Tomu na pevnost, jistotu a potvrzenie pečeti naše vlastní s naším vědomím rozkázali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Božieho tisícího pětistého dva- nádctého tu sobotu před svatým Janem, křtitelem Božím. Zachováno ve vidimátu města Horaždovic ze dne 2. prosince 1533 a ve vidimátu města Písku z téhož dne; oba jsou uloženy v městském archivu strakonickém. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl jím v letech 1511—1532 (A. Č. Ludikar l. c., str. 276— 277). 2) V. pozn. 3 při listině ze dne 20. ledna 1435 (výše č. 249). E. Ježek, Strakonicko II., str. 14—15. 224

Strana 225
807. 1512 červenec 13. Český Dub. Jan z Vartemberka a na Děvíně dává jako zápisný pán kláštera v [Českém] Dubu se vším jeho příslušenstvím tyto výsady obyvatelům města Český Dub i před- městí Dolánky a Záměstí, aby se tím město pozvedlo a postavení jeho obyvatel po- lepšilo: měštané mají právo vybírat tržné o jarmarcích, tj. na jaře i na podzim, a třikrát do roka u městských bran kromě lidí patřících k zámku Děvínu. Z každého sudu piva vybírají jeden český peníz, s polúvozí vína pět gr. čes. a z věrtele polovici, z pinty páleného vína půl gr. čes., z každého varu piva od pánve půl gr. čes.; také sůl mohou k obecnému užitku „šenkovati“, musí však o vánocích odvést pánu města soudek soli. Vrchnost se vzdává odúmrtního práva ve prospěch obyvatel města i obou předměstí; každý může volně řídit o manželce, dětech i movitém a nemovitém statku; není-li dědiců, může majetek odkázat, komu chce, ale dědic musí být podda- ný pána města a člověk zachovalý; je-li nepořádný, bude statku zbaven; při kšaftu musí být purkmistr a tři nebo alespoň dva konšelé, ale ti mohou být pouze svědci, nikoliv poručníci posledního pořízení, a zase dědici a poručníci nemohou být svědci; aby měl kšaft platnost, musí se vepsat do zvláštních městských knih, do nichž se vkládají jen kšafty; poslední vůli lze naříkat jen do šesti neděl po smrti kšaftující- ho; nedospělí sirotci nemohou sami odpovídat; zemře-li kdo bez poslední vůle a zanechá manželku i dědice, dědí vdova třetinu movitého i nemovitého statku a ostatní dědici dva díly; stejnými díly se rozdělí o dluhy po zemřelém; zemře-li kdo bez poslední vůle i bez dědiců a zůstane po něm jenom manželka, připadne veškerý statek na ni; nemá-li kdo ani dědice ani manželky a zemře bez kšaftu, připadne statek na nejbližšího příbuzného, muže nebo ženu, ale ten musí být pod- daný pána města; musí také napřed zaplatit veškeré dluhy, pokud pozůstalost stačí, při čemž žádný věřitel nemá mít přednost; dědic musí statek osadit buď sám nebo jiným člověkem bez umenšení statku; spory o odúmrtní statky, které by nemohli rozhodnout konšelé, rozsuzuje vrchnost. Kdo chce, může se odstěhovat, musí však být nezávadný; výhostný list obdrží od vrchnosti. Pře, v kterých by měštané nemohli vynést konečný rozsudek a které nepřísluší pánu města, se rozhodují v Nymburku, kam se mohou odvolat i sporné strany jako k vyššímu právu. Já Jan z Vartmberku a na Děvíně vyznávám tímto listem před všemi lidmi, kdežkoli čten aneb čtúcí slyšán bude, že jsa v držení i s dědici svými v jistých zápisích kláštera Dubu i se vším jeho příslušenstvím i se vší svobodou a plným panstvím a vrchností, uznaje [!] i obtiežnosti skrze veliké náklady i také nezří- zenost poddaných svých, měšťanův dubských,1) nebo velikých nákladův na zdi městské, na parkány, na brány, na ponocné, na cesty, na pánve pivovarné a jiné rozličné obecní věci, kterýchž potřebují, ježto skrze takové věci veliké a časté šosy na se vzkládati musejí a tudy chudnouce domy a grunty své opou- štějí, nemajíce jich nač stavěti a opravovati, a tudy též město pustne, panských užitkův se umenšuje a lidé se odtud táhnou, i protož já nadepsaný Jan z Var- 225

Strana 226
tenberka, chtěje též město zlepšiti, tak aby obyvatelé v něm, majíce užitky obecné, takových šosův častých zniknúti mohli a ne tak často aby se jimi obtěžovali a takový náklady aby raději na domy a statky své obraceli a tudy se na živnostech svých také opravovali, a proto aby městská díla před se šly a obecné opravy, a tudy aby se obojím dosti státi mohlo, i také znajíce poddaní od pána svého milost a obdarování užitečné, tak aby statky svými svobodni jsouce, je dáti přátelóm a o nich zřízení činiti bez překážky panské mohouce, tím pilněji a chtivěji svých živností hleděli, a tu aby se lidé táhli a rozmnožení lidí i užitkův a poplatkův a panských přibývalo, i tuto dole psanú milost a uži- tek měšťanóm dubským dávám, dolánským2) i záměstským ku potřebě obecné, ježto to vše obci společně nakládati příležalo, a takové dole psané zřízení usta- novuji týmž měšťanóm dubským a obývajícím předměstí [v] Dolánkách i v Záměstí, tak jakž se dole píše slovo od slova, tyto užitky k městu Dubu na opravu obecných věcí dávám. Najprve tržné při obecních jarmarcích, totiž z jara i na podzim, k městu vybírati mají. Též i tržné u bran, kteréž se třikrát do roka vybírá, ten úterý před Velkú nocí, ten úterý před svatým Duchem, ten úterý před vánoci, to tak vybírati mají, jakž od starodávna bývalo vybíráno, kromě lidí k zámku Děvína3) příslušejících, ti jsou prvé nikdy toho tržného nedávali a ti aniž ještě dávati mají. Item clo z piva z každého sudu peníz český, item z vína každého polúvozí“) pět grošův českých a věrtele polovici toho, item od páleného vína z každé pinty půl groše českého, item z každého varu piva od pánve půl groše českého obci, item sůl také v obci sobě k užitku šenkovati mají bez všelijaké panské překážky, a z té soli mně i budoucím pánóm dubským soudek soli dávati mají jednou v roce o vánocích. Tuto také zvláštní milost týmž obyvatelóm dubským a v předměstí obojím, totiž v Dolánkách i Záměstí, činím a právo své odúmrti, kteréž mně příslušelo jakožto pánu vrchnímu, jim dávám a na ně převodím, a takový řád a právo jim v tom ustanovuji: Nejprve aby mohl každý o dětech svých, o manželce i o statku všelijakém movitém i nemovitém, buď na svrchcích anebo na hotových penězích, zřéditi, anebo, dědicův nemaje, jej dáti, odkázati buď za zdravého života aneb na smrtedlné posteli, však tak rozumu i paměti dobré užívaje, komuž by se jak líbilo a zdálo; a žádnému jinému žádný gruntu a statku odkazovati nemá nežli člověku za- chovalému a řádně pošlému a hodnému mně i súsedóm, aby gruntův a statkův nemenšoval a nepohoršoval, ale raději zlepšoval a opravoval, a můj poddaný aby byl; a byl-li by nepořádný, aby se statku osvobodil. Tento řád každý při kšaftu zachovati má, v čemž by koliv řéditi chtěl, a to zdravého rozumu i pa- měti užívaje; i také na rozeznání těch přísežných, kteříž při kšaftu budou, má požádati purkmistra, aby mu tři aneb na místě jich dva konšely obeslal, a sám purgmistr také aby při tom byl, že chce kšaft a zřízení činiti o statku neb o dětech; i purkmistr takového každého žádost naplniti má a tak se bez meškání zachovati; a když purgmistr se třemi neb dvěma konšely bude přítomen, tehdy ten, kdož gdy obeslal, kšaft a zřízení činiti bude moci o statku, o dětech a o man- 226

Strana 227
želce, o přáteléch, o poručenství, o čemž chtíti bude, ale purgmistr ani žádný z těch tří konšel při purgmistru poručníkem býti nemá pro podezření, ale svěd- kové toho poručenství; pakli by kdo chtěl purgmistra poručníka míti, tehdy jiný konšel místo purgmistra má za svědka býti. A ten, kdož kšaft činí, chce-li, móž a má moc při sobě míti ty, kohož poručníky činí anebo i komuž odkazuje co, ale proti ty [!] nemají býti svědkové než oni konšelé s purgmistrem, jichž se ta věc nic nedotýče, ti svědkové býti mají. A takové poručenství má se v knihy městské vpisovati a k takovým poručenstvím a zřízením mají zvláštní knihy městské míti, aby se tu toliko taková zřízení kšaftová vpisovaly; a kdož by tím spůsobem kšaftu nečinil a činil jej jináče, to moci žádné nemá. Taky chtěl-li by kdo proti kšaftu a poručenství co mluviti, ten se má v šesti nedělích pořád zběhlých ohlásiti po smrti toho, kdož kšaft činil, však jestliže by o smrti jeho věděl; pak-li by to obmeškal, věda o smrti jeho, a v těch šesti nedělích kšaftu nenaříkal, tehdy ten kšaft od práva má tvrzen býti a moc jemu dána. Též jsou-li sirotci let nedošlých, nemají moci do let sirotčích odpovídati. Pakli- by kdo z téhož města Dubu a z předměstí i Dolánek z dopuštění Božího z světa sšel, zřízení žádného neučině, a pozůstavil-li by po sobě dědice a manželku, tehdá manželka má mít právo třetí díl všeho statku movitého i nemovitého a dědicové dva díly. Též i dluhův manželka povinna bude platiti třetí díl a dědicové dva díly, ač pozůstali-li by jací po tom umrlém. Pakli by kdo umřel beze zřízení a dědicův nepozůstavil by, než toliko manželka by zůstala, na tu všechen statek připadnúti má, jež by koli po tom umrlém jeho pozůstalo. A pakli by kdo též bez zřízení umřel, ani dědicův ani manželky nepozůstavil, tehdy jeho statek na nejbližšího přítele buď ženského nebo mužského pohlaví připadnouti má, však kterýž by na mém zboží a můj poddaný byl; a pozůstali-li by jací dluhové po tom umrlém, ti z téhož pozůstalého statku placeni býti nej- prve mají, pokudž by statku postačilo, však aby ti dluhové spravedlivě uznáni byli právem dubským, a to aby jeden dlužník před druhým toho nic napřed neměl, buď že by se prve připověděl nebo posléz. A ten aneb ti, na kohož by statek připadl buď zřízením nebo nápadem, povinovat býti má ten statek a grunty odkázaný nebo připadlý vosaditi sám sebou anebo jiným člověkem s vůli mou i mých budoucích, pánův dubských, a to bez umenšování toho statku. Pakli by jaký různice anebo nesnáz pro kterýžkoli statek odúmrtní na konšely anebo na měšťanéb) přišla, a nemohli by toho konšelé sami srovnati, vo takovou věc k žádnému právu ani k soudu příslušen(!), a poddávati se ne- mají nežli před mne a budoucí mé a pány své, držitele Dubu. Item kdožkoli z nadepsaných měšťan a z předměstí obyvatelův usedlých byt svůj a živnost jinde oblíbil, nejsa závadný, prve totiž v rukojemství anebo v vinu upadna, ale svobodný, ten každý, grunt můj a statek hodným člověkem s vůlí mou vosadě, bude se moci obrátiti, kdež chtieti bude, toliko o list výhostní se mnou se slušně smluviti má. Item to, což mně a budoucím mým, pánóm dubským, súditi nepříleží, ale měšťanóm že by příležalo, o čež by měšťané sami rozsudku 227

Strana 228
učiniti nemohli neb nechtěli a toho vyššímu právu poddati chtěli, aneb že by se strany k vyššímu právu odvolávaly, tehdy po ortele a takové věci do města Nymburka nad Labem posélati a utiekou [!] se mají a těch práv užívati a jiných žádných. A těch všech svrchpsaných věcí na pevnost a zdržení já nadepsaný Jan z Vartenberka pečeť svou vlastní k tomuto listu kázal sem přitisknúti a přivěsiti a pro širší vědomost a lepší stálost žádal sem urozených pánův, pana Mikuláše, purkrabí z Donína a na Hravštýně,c) pana Alše z Sovince a nyní v Turnově a urozených vladyk, pana Jana Chvalovského z Ledeč a na Fryč- týně, pana Kunatu Reka z Kvietkova, purkrabí ty časy na Rohozci, Matesa z Dobranova a v Outěchovicích, nyní purkrabí mého na Děvíně, že sou pečeti své podle mne k tomuto listu na svědomie přitisknúti a přivěsiti dali sobě bez škody. Jenž jest dáno v Dubě léta od narození syna Božího tisícího pětistého dvanáctého v úterý na den svaté pany Markéty. Originál jest nezvěstný, znám jen opis z počátku 19. století v městském archivu v Českém Dubu. Že toto privilegium Českodubští skutečně obdrželi a měli, dokazuje na př. potvrzení jejich práv bratřími Bedřichem a Jiříkem z Oppersdorfu ze dne 27. srpna (v pon- dělí po svatém Bartoloměji) 1590, v témže archivu uložené; v něm jest poznamenáno, že Jan z Vartemberka udělil svým listem „měštanům dubským odúmrti, jarmarečné, tržné, jakékoliv clo z piva, šenk anebo prodaj k užitku obecnému soli jakéžkoliv i jiné platnosti a požitkové, jakž týž list to i jiné vše v sobě zejména a specifice šíře obsahuje a zavírá“. a) Zde nesprávně „poluvci“. — b) V přepise původně tečkováno, pak vepsáno „měšťané“.— c) Správně „Grabštýně“. 1) Český Dub, o. Turnov. — Zdejší krajina patřila pánům Markvarticům. Kolem r. 1260 založil Havel z Lemberka komendu řádu sv. Jana v tehdejší vesnici Dubu a na předhradí před komendou přenesl tržní právo z blízké Světlé. Proto se Dub nazýval také někdy Nová Světlá. (J. V. Šimák, Nejstarší paměti města Dubu. Čas. Spol. přátel star. I. 1893, str. 58—61; týž, Počátek města Dubu a dubské komendy sv. Jana. Od Ještěda k Troskám I. 1922, str. 49—54; týž, České dějiny I. 5., str. 781— 782). R. 1420 zastavil král Zikmund kláštery Mnichovo Hradiště a Dub Janovi z Ralska a z Vartemberka, načež se majitelé střídali, až se na samém počátku 16. stol. objevuje v držení Dubu Jan z Vartemberka (A. Sedláček, Hrady X., str. 263—265). 2) Dolánky, část Českého Dubu. 3) Děvín, hrad u Hamru na Jezeře. Otiskl V. Havel, Privilegia města Dubu. Od Ještěda k Troskám V. 1926, str. 25—28. 808. 1512 červenec 30. Budín. Král Vladislav překládá na žádost Viléma Kostky z Postupic týdenní trh v Litomyšli se středy na sobotu i s právem, že řezníci z okolních měst a městeček mohou na ten trh svobodně jezditi. My Vladislav, z Buožie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský markrabě 228

Strana 229
etc., oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vznesl urozený Vilém Kostka z Postupic,1) věrný náš milý, kterak tu v městě Litomyšli od stara- dávna každú středu trh téhodní býval, kterýž k žádnému užitku té vobci nebyl, než spieše že jest tudy vobec hynula a chudla, i prosil jest nás týž Vilém jménem opatrných purkmistra, konšel i vší obce města Litomyšle, abychom jim ten trh, kterýž v středu mievali, do soboty přeložiti ráčili. K kteréžto prosbě pro služby jeho nakloněni jsúce, majíc o tom jistú zprávu, že takové přeložení k většiemu užitku toho města jest, protož s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svoluje- me, překládajíce ten jmenovaný trh a jej obyvatelóm téhož města, nynějšími bu- dúcím, na den sobotní vysazujíce i s frejunkem tím, aby řezníci okolní z měst aneb městeček s masem k témuž trhu svobodně jezditi mohli tak, jakž o tom týmiž měštany litomyšlskými zřiezeno jest2), chtiece tomu, aby již po věčné budúcí časy v tom městě každú sobotu ten trh i s tím frejunkem držán býval beze všech lidí všelijakých překážek. Však proto chcme, aby přeloženie toho trhu na ten den bylo jednomu každému bez újmy na jeho spravedlivosti, To- mu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně ten pátek po svaté Anně léta Buožieho tisícého pětistého dva- náctého, královstvie našich uherského dvamescítmého a českého čtyrytcátého prvnieho. Ex commissione propria regie maiestatis. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku, vypadlá z pečetní misky. — Na rubu: Majestát krále Vladislava na trh sobotní. Českaj. — 1512. — N. 39 (vedle škrtnutého „26“). Majestát český od krále Vladislava skrze Vilima Kostku z Postupic, v kterýmž se trh ve středu na sobodu přenáší. — Dán ten pátek po sv. Anně 1512. — N. 63 (červeným inkoustem). 1) Nejstarší syn Zdeňkův (A. Sedláček, Hrady I., str. 19). 2) Srv. listinu ze dne 8. dubna 1512 (výše č. 802). Srv. Fr. Jelínek l. c., díl II., str. 81. 809. 1512 srpen 5. Volf z Gutštejna a na Petrohradě potvrzuje Kryrským jejich výsady a svobody, zvláště listinu Jana z Janovic a na Petrohradě z r. 1442. Já Volf z Gutštejna a na Petršpurce1) oznamuji tiemto listem všem vuobec, nynějším i budúcím, že jsú přede mne předstúpili věrní moji všickni z městečka mého Kryr a ukázali jsú mi své vejsady, práva i svobody své, jež jsú od nás obdrželi i od prvních pánóv svých, nejprve od urozeného pana Jana z Janovic dobré paměti, jakož pak táž práva, vejsady i svobody Kryrských dále v sobě a šíře listem zapsané obsahují,2) utvrzeny svědčí a ukazují, i prosili jsú mne, 229

Strana 230
žádajíce mne jakožto pána svého dědičného, abych jim těch vejsad, práv a svo- bod...“) A já, znaje jich v tom slušnú prozbu, potvrdil sem jim těch všech práv, vejsad i svobod a mocí listu tohoto potvrzuji sám za se i za své dědice i budúcí tiem vším obyčejem a právem ve všech jich artikulech i kusích tak, jako by v tomto listu stály psány slovo od slova bez umenšenie...“) bez všie mé a dě- dicův i budúcích mých všelijaké překážky. Tomu na svědomie a potvrzenie pečeť svú vlastní kázal jsem přivěsiti a pro lepšie jistotu připrosil jsem uroze- ných vladyk Mikuláše z Vražného a Kašpara Kelble z Unwerthu, že jsú pečeti své podle mne přivěsili k tomuto listu. Jenž jest dán a psán ve čtvrtek den Matky Buožie Sněžné léta Buožieho tisícieho pětistého dvanáctého. Pergamenový originál, vlhkem téměř zničený a skoro nečitelný, v archivu Národního musea v Praze; přivěšené pečeti jsou ztraceny. a) Poškozené a nečitelné místo. 1) Jan z Janovic prodal Petrohrad r. 1483 Buriánovi z Gutštejna; ten měl syny Jindřicha, Jetřicha a Volfa (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 345). 2) Listina ze dne 25. května 1442 (výše č. 281). 810. 1512 září 21. Budín. Král Vladislav dává obyvatelům městečka Bohdanče clo v městských branách i v obvodu čtvrt míle na opravu silnic a mostů. My Vladislav, z Buožie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže, lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vznešeno jménem opatrných všech obyvateluov městečka Bohdanče, věrných našich milých, oznamujíce nám, kterak musí mnohé náklady činiti na opravování cest a silnic, kteréž tudy k městečku jich jdú, žádných na to pomocí a platuov nemajíce, při tom s velikú prosbú prosiec, abychom jim na takové opravy nějaké clo dáti a z milosti naší vysaditi ráčili, aby oni tím potřebněji a dostatečněji městečko to i silnice a mosty opravovati mohli. K jejichžto prosbám jsúce nakloněni a nechtíce, aby oni, činíce náklady a útraty na též silnice a cesty, je opravujíce, škodu toho kterakú jmíti jměli, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem mocí krá- lovskú v Čechách tuto jsme nadepsaným obyvatelóm městečka Bohdanče nynějším i budúcím milost učinili a jim clo vysadili a tiemto listem činieme a vysazujem, aby ktož tou silnicí pracují, jedú anebo co vezou, s těchto věcí zejména vdolepsaných a položených podle toho našeho ustanovení a zřiezení clo dávali a platili: Item s každého nákladnieho vozu, na kterémž by se náklad vezl jakýžkoli, aby po jednom groši českým dáváno bylo; pakli by nákladu nevezl a jel skrze městečko, tehdy s koně aby po jednom peniezi gerlickém1) aby dáti povinen byl; pakli by v jarmark branami bohdaneckými jeli, ti také 230

Strana 231
aby s koně po jednom peniezi gerlickým dávali. Kteréžto clo nadepsaní obyva- telé bohdanečtí, nynější i budúcí, vybierati mají s těch věcí napřed dotčených tak, jakož se svrchu píše, nynie i v časích budúcích. A také týmž Bohdaneckým toho dopouštieme, aby toho cla za čtvrti míle, aby jeho nemiejeli, brániti mohli bez naší, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všelijakých pře- kážek. Přikazujíce pánuom, rytířuom, vladykám i městóm i jiným všem pod- daným našim, abyste svrchupsané obyvatele bohdanecké při té milosti a clu námi jim daném a vysazeném jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušení, však proto chcme, dání toto naše že má každému býti bez újmy a škody spra- vedlivosti jeho. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně v úterý den svatého Matúše léta Božieho tisícého pětistého dvanáctého, královstvie našich uherského třímescítmého a českého čtyrytcátého druhého. Ad relacionem magnifici domini Ladslai de Sternberk et Bechyna, supremi cancellarii regni Boemie etc. Pergamenový originál v archivu města Bohdanče; kulatá znaková pečet z červeného vosku, přivěšená na pergamenových proužcích, jest utržena. 1) A. Sedláček, Doklady o staročeských mírách a vahách, jej neuvádí. V. závěrečnou poznámku výše u č. 731; srv. též č. 734 a 814. 811. 1512 září 29. Opočno. Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtmburce zřizuje v domě, který koupil, špitál pro chudé a nemocné z Dobrušky a osvobozuje jej na věčné časy ode všech platů a povinností. Na vydržování špitálu věnuje masné krámy v Dobrušce s platem, šosem a tržným z nich, jakož i dva provazce dřev z lesa Chlumu, a to každý rok. Správci špitálu a peněz k němu věnovaných činí purkmistra, konšely i všecku obec města Dobrušky, s jejichž vůlí jediné mohou býti zřizovány nové masné krámy. Druhé vyhotovení této listiny ukládá u města Hradce Králové pro případ, že by Dobruští svüj list jakkoliv ztratili. Pergamenový originál v archivu města Dobrušky; na pergamenových proužcích jsou přivěšeny tři pečeti, čtvrtá chybí; první a druhá jest okrouhlá ze zeleného vosku, ze třetí se zachoval jen zlomek. — Na rubu: N° 7°. 1512. — 7. (Fotografický snímek Státního histo- rického ústavu v Praze). Listinu, která jest téměř doslova shodná s privilegiem téhož pána pro Chotěboř ze dne 27. dubna 1510 (výše č. 766) až na ustanovení o lázni a na jména spolupečetitelů (místo obou vladyk jest v ní Tristram z Barchova a na Bolehošti) otiskl A. Flesar, Z kroniky dobrušské. Druhá výroční zpráva obecné i měštanské školy chlapecké a obecné školy dívčí v Dobrušce 1892, str. 11—13. 231

Strana 232
812. 1512 říjen 21. Česká Lípa. Zikmund z Vartemberka potvrzuje obyvatelům města České Lípy jejich privilegia. Ich Sigmund her von Wartemberg und Tetzschen, des konigreichs Behm oberster schencke,1) herre zu der Leipe und Wolau,2) bekenne und tue kunt offintlich mit diesem meinem uffin brive vor idermenniglich, die en sehn oder hören lesen, das vor mich komen sein die ersamen weisen burgermeister und radman von wegin der gantzen gemeine der stadt Leipe mitsambt meinen armen lewten in und vor der stadt, meine lieben gtrauen, und haben mich demutigst vleis gbeten, das ich en alle ire brive, die sie von koniglicher maiestat ader meinen vorfarn hetten, wie die sein mögen und allenthalben in sich halten, aufweisen und ferner von worte zu worte lautend sein, gnediglichen zu confir- miren, becreftigen und zu bestetigen geruchte, als nemlich des edlen wolge- bornen hern hern Hincken, dieselbig zeid herre zur Leipe,3) des edlen wolge- bornen hern, hern Jaroslawen, hern Georgen, hern Johnes, hern Peters gbruder Berken von Dawbe, hern zu der Leipe, brief innehelt,4) der do meldet, was betreffend ist di robot, sie damit in keinerlei weise zu beschweren, auch die bgnadung der edlen wolgbornen hern, hern Georgs, hern Johnes, hern Peters,5) doneben hern Adams und hern Zdislaws,6) wie dieselb innehelt, was belangind ist guter ufzugben und farnde habe an creftigen steten und stellen, also vor gehegtem dinge, die zu vorgeben und zu vorreichen, als zu kirchen, clostern, gestiftern, freinden und fremden, wann sie wollen, bei gsundem leibe oder uf irem todtbette, als dan clerer und gruntlicher das stadtbuch meldet und innehelt, dorbei mich weiter bittende, sie bei iren alden bgnadungen und rechten, freiheiten, loblichen guten iren altherkomen gewonheiten, die sie und ire vorfarn bishier gnossen und brauchet haben und die uber menschengdencken sein, zu behalten. Demnoch hab ich angesehen die ziemliche und mögliche bete der obgmelten bürgermeister und radmann von der gantzen gemeine wegen, meiner lieben gtrawen, darzu ire erbarlich und fromlich vorhaltung, die sie mein vorfarn und mir gtan haben, confirmire, becreftige und bestetige alle ire obberürte brieve, stucke, punct und artikel, wie die in obgmelten briven mögen erfunden werden und in iren bgnadungen begriffen sein, von iren vor- farn gbraucht und von en bishier unvorbruchlich gehalten ist. Auch bestetige ich en alles recht, das die erbar stadt Zittaw hot und dorinne alle inwoner sitzen und gsessen sein, lauts irer alden brive, die das gruntlicher kunden und bezeu- gen, gelobe ich bei meinen guten trewen und waren worten vor mich, mein erben und nachkomenden bei allen solichen iren bgnadungen, freiheiten und rechten, loblichen und guten altherkomen gewonheiten an alle argelist in nicherlei bosen intrag und hindernis unwiderruflich zu halten. Des zu warem bekentnis und mehr sicherheit hab ich obgnanter her Sigmund von Wartem- 232

Strana 233
berg etc. mein angborn insigel an disen brif wissentlich hengen lossen und di edlen und vhesten Lewther von Penitzk[!] zu Strausenitz und Sigmund von Weissenbach zu Wolferstorf gsessen gbeten zu grosserm bekentnus uach ire sigell neben das meine anzuhengen. Der gegben ist zur Leipe nach Cristi gburt, unsers lieben hern, tausent funfhundert und im zwolften jare, am dornstag und tage undecim milia virginum. Pergamenový originál, vlhkem silně poškozený, v archivu města České Lápy; přivěše- ná pečet schází. — Na rubu „1512“, stručný obsah v německé řeči a poznámka, že listina byla vložena de desk zemských dne 14. února 1661. 1) Byl jím v letech 1487—1506 (Dílo Fr. Palackého I., str. 364). 2) Koupil díl České Lípy od Jiřího Berky (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 244). 3) Ze dne 23. března 1381 (výše č. 119). Ze dne 21. ledna 1471 (výše č. 417). Ze dne 3. prosince 1493 (výše č. 580). 6) Ze dne 28. července 1502 (výše č. 675). 4) 5) Viz závěrečnou poznámku u č. 758. 813. 1512 listopad 4. Rumburk. Jindřich ze Šlejnic potvrzuje Šluknovským starý řád o vaření piva a uzavírá s městem dohodu, podle níž mu postupuje dvě vlastní pánve a spokojuje se těmito poplatky: místo všech dřívějších pivních dávek a povinností odvádějí Šluknovští své vrchnosti z každých dvou korců mláta jeden gr. čes. a z každé várky jeden korec otrub; kdyby neměli dosti vlastního piva a museli proto čepovat pivo z jiného panství, zaplatí z každého sudu tři gr. čes. Ich Heinrich von Sleinitz, herre zcum Honstein, Tolenstein und Sluckenaw, dieczeit des durchleuchten hochgebornen fursten und herrn, herrn Georgen, hertzogen zu Sachsen, Romischer keiserlicher maiestatn und des heiligen Reichs erblicher[!] gubernator in Frieslanden, landgraven in Doringen und marggraven zu Meissen, obermarchahl,1) bekenne in diesem brife fur mich, alle meine erben und nachkomen, als in alter ubung vor langer zceit herkomen ist, das mein liben getrawen alle einwoner der stadt Sluckenaw2) aus der herschaft pfannen und in iren brawhewsern gebrawen und dovon von itzlichem gebrau ein anzcal gelt und dreber gegeben haben, uf das nu hinfurder genante meine untirthane nach irer bequemigkeit sich selber in irem brawen schicken, mit pfannen und brawhewsern, basz dann vormals gescheen, vorsehen mogen, hab ich mich mit gedachten meinen untirthanen zu Sluckenaw deshalben gutlichen voreiniget und vortragen also, das sie und ale ire nachkomen uw hinfurder in der herschaft pfannen und brawhewsern zu brawen ungedrungen sein und macht haben sollen nach irer ordenung, wie sie die mit rat und willen der herschaft stellen, in gemeinen adir eigen pfannen und brawhewsern 233

Strana 234
zu brawen, das sie auch anczal der bier uf die hewser nach bequemigkeit und das brawen anzufahen und aufzuhoren mit gemeiner und eintrechtiger vor- willigung orden und setzen mogen. Darzu ich gemelter statt aus sunderlicher gnade zu irer anrichtung beide meine brawpfannen, so ich desmals zu Slucke- naw gehabt, geeigent und ubirgeben, als ich auch in craft ditz brives lediglich frei ubirgebe der zu irer notturft als ires eigen guts zu gebrauchen. Darkegen alle einwoner der stat Sluckenaw fur sich und alle ire nachkomen zu ewiger dankbarkeit und zu erstattung voriger meiner gerechtigkeit, so mein vorfarn und ich am brawen zu Sluckenaw gehabt, gutwilliglich zugesagt, bewilliget und gelobet mir, allen meinen erben und andern nachkomenden besitzern der herschaft Sluckenaw nu hinfurdir ewiglichen von itzlichen zeweien scheffeln maltz Budisenisch mass3) ein Behemischen groschen, sovil doselbst zu Slucke- naw vorbrawen wirt, und von itzlichem gebraw uf meinen hof zu Sluckenaw ein scheffel dreber zu geben. Wurden sie abir an iren selbstgebrawen bieren mangel haben, darumb sie frembde ausserhalben meiner herschaft gebrawen bier schencken musten, sollen sie und alle ire nachkomen mir, mein erben und nachkomen je von einem fass drei Bhemisch groschn geben und zu reichen vorpflicht sein. Welchs alles ich fur mich, alle meine erben und nachkomen zu danke und guter gnuge angenomen. Gerede und globe in craft ditz brifes vor mich, alle meine erben und nachkomen vilgnante alle einwoner der stadt Sluckenaw und ire nachkomen bei obberurten artickeln zu hanthaben, sie darubir brawenshalben adir ichts mehr, wie angezceiget, dovon zu geben nicht zu besweren, sunder ich, mein erben und nachkomen sollen und wollen sie bei dieser meiner vorschreibung und allem irem inhalt unvorandert bleiben lassen, sie dabei und allir andir irer gerechtigkeiten, guten alden und bestetig- ten gewonheitn schutzen und hanthaben treulich und ungeferlich. Zu urkunde und steter haldung hab ich diesen brif mit meinem anhangenden insigill gezceichent. Der gegeben ist zu Ronnberg donnrestage nach Allir Heiligen tak nach Cristi unsers liben herrn geburt im funfzcehenhundertn und zewelften jare. Pergamenový originál v městském archivu ve Šluknové; přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: Schluckenaw. — N. 15. 1) Původní páni Tolštejna, Vartemberkové, se zadlužili a proto prodal pan Kryštof r. 1471 Tolštejn a Šluknov saským vévodům Arnoštovi a Albrechtovi. Ti jej prodali zase r. 1485 Haugoltovi ze Šlejnic, jehož synem byl Jindřich (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 119—120). 2) Šluknov, o. Rumburk. — Připomíná se již koncem 13. stol., ve 14. stol. byl již městečkem s farou. Jakožto majetek pánů Berků patřil jednak k Honštejnu, jednak k Tol- štejnu, od poloviny 15. stol. výhradně k Tolštejnu. (Robert Lahmer, Chronik der Stadt Schluckenau, Schluckenau 1889; — A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 864). s) A. Sedláček, Paměti a doklady, tuto míru neuvádí. 234

Strana 235
814. 1512 listopad 15. Budín. Král Vladislav povoluje na prosbu Jiřího ze Šternberka a na Konopišti, aby měštané města Benešova (u Prahy) mohli vybírati clo do vzdálenosti čtvrt míle na opravu cest. My Vladislav, z Buožie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský mar- krabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od urozeného Jiřieka z Šternberka na Konopišči, věrného našeho milého, abychom městu jeho Benešovu1) znovu vysaditi clo ráčili, by oni tím potřebněji a dostatečněji město Benešov i silnice a mosty opravovati mohli. K jichžto prosbám jsúce nakloněni a nechtiece, aby oni, činiece náklady a útraty na též silnice a cesty, je opravujíce, škodu toho kterakú jmíti měli, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách tuto jsme nadepsaným obyva- lóm města Benešova nynějším i budúcím milost učinili a jim clo vysadili a tiemto listem činieme a vysazujem, aby ktož tou silnicí pracují, jedú anebo co vezú, s těchto věcí zejména vdolepsaných a položených podle toho našeho ustanovení a zřiezení clo dávali a platili: Item z každého nákladnieho vozu, na kterémž by se náklad vezl jakýžkoli, aby po jednom groši českém dáváno bylo; pakli by nákladu nevezl a jel skrze město, tehdy s koně aby po jednom penízi gerlickém aby dáti povinen byl. A jestli by pak větší dobytek tudy kdo hnal, jakožto voly, krávy, koně, aby z každého dával po jednom penízi karlic- kém, a s menšieho dobytku, jakožto z ovec, s sviní, vodečtúc též po jednom penízi garlickém. Kteréžto clo nadepsaní obyvatelé benešovčí, nynější i budúcí, vybierati mají s těch věcí napředdotčených tak, jakož se svrchu píše, nynie i v časích budúcích. A také týmž Benešovským toho dopouščieme, aby toho cla za čtvrt míle, aby jeho nemiejeli, brániti mohli bez našich, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všelijakých překážek. Přikazujíce pánuom, rytířuom, vladykám i městóm i jiným všem poddaným našim, abyste svrchu- psané obyvatele benešovské při té milosti a clu námi jim daném a vysazeném jměli, drželi a zachovali beze všeho přerušení. Však proto chcme, dání toto naše že má každému býti bez újmy a škody na spravedlnosti jeho. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně ten pondělí po svatém Martině léta Buožieho tisícého pětistého dvanác- tého, královstvie našich uherského třímescítmého a českého čtyrytcátého druhého. Ad relacionem magnifici domini Wilhelmi de Pernstein in Helfnstein, supremi magistri curie regni Boemie etc. Pergamenový originál v archivu města Benešova u Prahy; k listině jest na pergame- novém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku, zachovaná ze dvou třetin. — Na rubu: Majestát na placení cla aneb mejta k obci města Benešova. 235

Strana 236
1) Jiří byl syn Jana ze Šternberka, bratra Zdeňkova (A. Sedláček, Hrady XV., str. 33—34). Viz závěrečné poznámky u č. 731, 734 a 810. 815. 1512 prosinec 1. Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Lichtmburce dává jičínským měštanům rybník, zvaný „kníže rybník“. Já Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Lichtmburce1) tiemto listem vuobec všem, nynějším i budúcím, oznamuji, že shledav upřiemú vieru poddaných svých, měšťan jitčínských, a kterak ke mně jakožto ku pánu svému po všecky časy poddaně, poslušně, věrně a právě zachovávali jsú se, zachovávají a zacho- vati nepřestávají, nechtě pak, aby oni toho dobrým a zvláštní milostí ode mne užíti neměli, s dobrým rozmyslem, radú a povolením strýcuov svých tuto milost jim, purgmistru, konšelóm i všie obci města Jitčína, nynějším i jich budúcím, učinil jsem a tiemto listem činím, že rybník ten, kterýž slove knieže rybník, u samého města Jitčína ležící, přes kteréhož hráz k Bradě hradu zbořeciemu2) jezdí, dal jsem a tiemto listem dědičně k obci města toho dávám i se dnem tak, aby oni i jich budúcí ten rybník jměli, drželi a jeho jakožto svého vlastnieho dědičně k obci města toho, nikam jinam ho neodcizujíc ani komu otbývajíc, požívali na věčné časy a budúcí bez mé i budúcích mých, pánuov a držiteluov zámku Veliše3) a města toho, všelijaké překážky. A my Zdeněk, Jan, Jindřich, Vilém a Mikuláš mladší bratřie vlastní a nedielní Trčkové z Lípy a na Vlašimi jakožto strýcové vlastní nadepsaného pana Mikuláše staršieho Trčky z Lípy4) a dědiční nápadníci toho k takovému dání jim Jitčínským rybníka toho nadepsaného povolení jsme své dali a tiemto listem dáváme, slibujíce sami za se i za své dědice a budúcí nadepsané purg- mistra a konšely i všicku obec města Jitčína, nynější i budúcí jich, při tom dání, držení a užívání neporušitedlně zuostaviti a zachovati, jim na to nižádným vymyšleným právem ani mocí jakú nesahajíc věčně. Na potvrzení a zdržení i budúcí paměť toho já nadepsaný Mikuláš starší Trčka z Lípy a my výš jmenovaní bratřie Trčkové mladší a strýcové jeho pana Mikuláše pečeti naše vlastní jistým naším vědomím dali jsme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán léta ot narozenie syna Božieho tisícieho pětistého dvanádctého tu středu po svatém Ondřeji, apoštolu Božím. Pergamenový originál v archivu města Jičína; na pergamenových proužcích bylo přivěšeno šest pečetí, které jsou vesměs ztraceny. (Fotografický snímek v Historickém ústavu ČSAV). 1) Byl nejstarší syn Buriána Trčky na Lipnici (Fr. Menčík l. c., str. 38), bratra Mikuláše staršího, který koupil okolo r. 1487 Veliš (A. Sedláček, Hrady V., str. 257). 236

Strana 237
Bývá zván také Mikulášem mladším na rozdíl od svého strýce (o němž byla právě řeč), po jehož smrti 1509 jest zase sám nazýván starším vzhledem k svému synovci Mikulášovi mladšímu. 2) Hrad severně od Jičína, který zpustl v 2. pol. 15. stol. (A. Sedláček, Hrady V., str. 266). 3) Veliš, o. Jičín. 4) Synové Mikuláše staršího Trčky z Lípy, strýce vydavatele této listiny (Fr. Menčík, l. c., str. 41). Regest u J. M. Jakubičky I. c., str. 14. 816. 1512 prosinec 21. Jindřichův Hradec Adam z Hradce dovoluje strmilovským měšťanům vykoupit grunty vrchno- stenského poddaného Mácy Kostečky, když přijali jeho povinný roční plat. Svoluje zřídit na jejich místě rybník a za zatopená místa určuje poplatky a jiné povinnosti Strmilovských vůči vrchnosti. Pán schválil také dohodu Strmilovských s farářem o směně pozemků. Já Adam z Hradcel) oznamuji tímto listem všem vůbec, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že jsou předstoupili přede mne opatrní rychtář a konšelé a ctihodný kněz Jan, farář městečka mého Strymilova,2) věrní moji milí, a vznesli na mně, že by sobě chtěli k obci nějaký rybníček udělati, ale že toho učiniti nemohou, leč bych jim dopustil člověka svého dědičného, jménem Mácu Kostečku, skúpiti; při tom k tomu se dobrovolně podávajíc, cožkolivěk ten člověk Máca mně jest platil úroku, ovsa, slepic a máku, aby to na peníze sečteno bylo, že mi oni i mým dědicům a budoucím to každý rok platiti chtí bez umenšení, z tú prosbú velikú se vší snažností mně prosíc jakožto pána svého milostivého a dědičného, abych jim toho příti a své povolení k tomu milostivě dáti a listem tímto utvrditi ráčil. Já pak nahořepsaný Adam z Hradce, rozjímajíc sobě prosbu a žádost jich, že jest hodná a spravedlivá, aby oni nějaký vzláštní důchody obecní majíc, dostatečněji a hotověji poplatky mé mně a mým dědicům a budoucím mohli platiti a vydávati, s dobrým rozmyslem a rozvážnú radú pánův a přátel svých jim již psaným Strymilovským, věrným milým a jich budoucím i potomkům tuto milost činím a tímto listem toto své mocné povolení jakožto jich pravý a dědičný pán dávám, aby oni toho člověka mého Mácu mohli skoupiti a na těch gruntech rybníček k obecnému dobrému udělati a jeho požívati, jakž budú moci nejlépe bez všeliké překážky mé, dědicův a budoucích mých, však z toho sídla, kdež jsú mi toho člověka skoupili a z těch gruntů mají oni Strymilovští i jich budoucí mně i mým dědicům a budoucím každý rok platiti XLVI“) grošů českých, a to rozdílně na svatýho Jiří XXIII grošu českého a na svatý Havel tolikéž XXIII grošu českého bez všelikého odporu a vymlúvání všelikterakého, tuto jim Strymilovským i jich budoucím ještě vůli k tomu dávajíc, aby oni, jestli co zůstane toho gruntu 237

Strana 238
Kostečkova nezatopenýho, mohli a budú moci člověka vsaditi na to a jemu slušný plat uložiti, aby jim k obci platil. Než já na mým panství mám, dědici a budoucí moji také, jakož tím rybníčkem, kterýž na tom Kostkově gruntu udělají, zatopí faráři strymilovskému louku na černém blátě a za to jemu faráři strymilovskému oni Strymilovští dali jsou louku po Kostečkověb) po Dvořákovou louku a trávník k tomu u šeratle. I stály obě dvě strany o tu věc přede mnou, i farář i obec strymilovská, a tu kněz Jan, ty časy farář stry- milovský, vyznal jest přede mnou, že k tomu změnění těch luk dobrovolně přistupuje a že jemu dosti od obce dáno jest odměny, že na tom on i budoucí faráři strymilovští dobře mohou přestati. A tu obě strany, i farář i Strymi- lovský, osobně stojíc přede mnou, za to jsou mně prosili, abych já jakožto pán dědičný těch gruntův i jich k tomu ráčil dáti své milostivé povolení. I protož já Adam z Hradce, znajíc jich obú stran k tomu dobrú a svobodnú vůli a taky z obú stran spravedlivú změnu, k té směně své vlastní povolení dávám a tímto listem jim Strymilovským a budoucím jich všech věcí v tomto listě psaných jakož jich dědičný pán potvrzuji, aby toho rybníčku i těch grun- tův Mácových Kosteckých, které jsú koupili a s farářem změnili, užívali a po- žívali bez všeliké překážky mé, dědicův a budoucích mých i každého člověka. Na potvrzení a jistotu toho já Adam z Hradce zvrchu psaný svú vlastní pečeť svým jistým vědomím rozkázal jsem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Hradci v úterý den svatého Tomáše, apoštola Božího, léta Božího tisícího pětistého dvanáctého. Zapsáno v potvrzení strmilovských privilegií, které vydala dne 6. dubna 1747 Marie Terezie (uloženo v Okresním archivu v Jindřichově Hradci pod č. 344). a) Písař chybně četl a psal poslední číslici jako U místo VI. — b) Smyslem nutno doplnit „až“. 1) Syn Jindřicha z Hradce (A. Sedláček, Hrady IV., str. 43 a d.). 2) Strmilov, o. Jindřichův Hradec. — Prvotně ves, která patřila do Moravy. Pány tu byli od 13. stol. Vítkovici z Hradce (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 843). Za laskavé zkolacionování opisu děkuji okresnímu archiváři v Jindřichově Hradci Dr Filipovi a vedoucímu II. odděl. Státního archivu v Třeboni, pracoviště Jindřichův Hradec Dr K. Třískovi. 817. 1512 prosinec 23. Lichtmburk. Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtmburce činí nadání pro špitál v Heřmanově Městci. Listina není zachována, protože byla později nahrazena jinou, jak vyplývá z této poznámky: Tuto má bejti majestát od urozeného a statečného rytíře, pana Mikuláše Trčky z Lípy a na Lichtenburce na osvobození špitálu v městě Heřmanovém Městci. Jehož je datum na Lichtenburce léta od narození Pána Krista 1512 ve čtvrtek před Božím narozením. NB. Takový majestát pan Jan Jetřich Berka z Dubé a z Lipého, 238

Strana 239
pán na Meziříčí, Městci Heřmanově a Stolanech1), Jeho Mti cís. rada a komorník, v létu 1631 vyzdvihl, za sebou zanechal a naproti tomu ves Vicomělice2 a Raškovice3, jakž na listu 139 spatřiti jest, k témuž špitálu odevzdal. (Zápis v urbáři panství Heřmanův Městec z r. 1658, fol. 125; archiv Národního musea v Praze, odd. F. — Zmínkou připome- nuta v konfirmaci Karla VI. z 30. června 1732, uložené v archivu města Heřmanova Městce). 1) Po Trčcích seděli na Heřmanově Městci Andělové z Ronovce, Opperštorfové a Že- rotínové. Dcera Jana Jetřicha ze Žerotína a na Černíkovicích se provdala za Ladislava Berku z Dubé; jejich syn byl Jan Jetřich (A. Sedláček, Hrady I., str. 181—182). 2) Licomělice, o. Chrudim. 3) Dolní Raškovice, o. Chrudim. 818. 1513 leden 27. Český Krumlov. Bratří Petr a Oldřich z Rožmberka potvrzují obyvatelům města Třeboně dvě privilegia Petra a Jana z Rožmberka z r. 1376, listinu Jindřicha z Rožmberka z r. 1395 a Voka z Rožmberka z r. 1505. Vrchnost se vzdává ve prospěch obce práva, že zboží třeboňských obyvatel, zemřelých bez poslední vůle a bez krevních příbuzných v městě obývajících, připadá vrchnosti. Dále se jim ponechává radnice a užitky z vaření bílého piva. My Petr a Oldřich bratří vlastní z Roznberka1) etc. vyznávámetiemto listem zjevně přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúcí slyšeti budú, že jsú předstúpili před nás múdří a opatrní purkmistr a rada města našeho Třeboně, věrní naši milí, a přinesli jsú před nás a ukázali jsú nám čtyři listy na pargameně pod pečetmi někdy urozených pánuov, pánuov z Roznberka, příbuzných a předkuov našich milých šťastné paměti, předkuom jich, již dotčeného města našeho obyvateluom, daných na vejsady a osvobozenie práv městských obyčejem měst královských a na několik lánuov a podsedkuov ve vsi řečené Břilice se všemi užitky, právy a svobodami, k týmž lánuom a podsedkóm v staro- dávných mezech od starodávna příslušejících, a při tom na zahradu neb ště- povnu před městem proti hradu ležící, k tomu také na svobodu vařenie bielého piva toliko ku obci a na opravu města téhož, prosiec nás při tom pokorně sami od sebe i jménem všie obce, abychme jim takové vejsady a obda- řenie milostivě obnoviti a k budúcímu bezpečnému a pevnému v tom zachování potvrditi ráčili, jakož ti listové všickni tuto pořádně napsáni to všecko v sobě šíře držie a zavírají a slovem od slova znie takto: Nos Petrus et Joannes de Rosenberg etc. (Následuje listina ze dne 17. března 1376; výše č. 109). In nomine Domini amen. Cum tempus nostrum etc. (Následuje listina Petra a Jana z Rožmberka ze dne 8. září 1376; výše č. 113). Nos Henricus de Rosenberg etc. (Následuje listina ze dne 18. dubna 1395; výše č. 150). My Vok z Roznberka etc. (Následuje listina ze dne 4. března 1505; výše č. 703). Protož my Petr a Oldřich bratří z Roznberka svrchupsaní, znamenajíce svrchudotčených 239

Strana 240
měšťan a obyvateluov téhož města našeho Třeboně, poddaných našich, prosbu pokornú a snažnú a před očima majíce jich vieru a poslušenstvie, kte- rýmiž jsú se vždycky proti předkuom našim a nám u věrné a poslušné podda- nosti až dosavád řádně zachovávali, jich pokornú prosbuk sobě laskavě přijavše, svrchupsané vejsady a vysvobozenie práva měst královských a jiných obdaře- nie, v svrchupsaných listech šíře dotčených a vyslovených, jménem naším a všeckněch dědicuov a potomkuov našich jim a všeckněm budúcím a potom- kóm jich obnovili sme a potvrdili a mocí listu tohoto obnovujem a potvrzujem tak, aby oni takových vejsad a obdaření všeckněch v těch listech svrchu vy- slovených i každé zvláště po všecky časy věčné, z nich se radujíce, užívali a při nich skutečně zachováni byli bez našie i dědicuov a potomkuov našich přěkazy a zmatku všelikterakého. Také jakož z starodávné zvyklosti v napřed dotčeným městě našem ten řád byl zachován, když jest kto z měšťan a obyvateluov téhož města bez gšaftu neb rozkázánie s tohoto světa sšel a po sobě nižádného přie- tele krevnieho, v témž městě obývajícieho a spolu trpícieho z obojieho pohlavie, mužského i ženského, nepozuostavil, že jest takový statek podle vejsad města toho na předky naše a na nás připadal a do komory našie brán byl, i prohlédajíc my k rozmnožení téhož města a měšťan svrchupsaných, poddaných našich, aby oni tiem větší snažnost a pilnost k opravám téhož města měli, čímž většími milostmi obdařeni a opatřeni jsú, v tom jim také sami od sebe z své milostivé vuole a zvláštní milosti takový nápad dali sme a na ně přivedli a mocí listu tohoto na věčnost dáváme a na ně přivozujem tak, aby již takový nápady skrze ně a potomky jich, když by se kdy přihodily, svobodně brány a na opravu města obráceny a nakládádány!!] byly beze všie překážky našie i dědicuov a po- tomkuov našich.2) A kterýž rathaus nynie na tento čas k užitku téhož města mají, znajíce to, že jest to netoliko k poctivosti, ale také k užitku téhož města a obyvateluov jeho, o tom také ustanovujem, aby ten tak k potřebě a k užitku města téhož na věčnost drželi a jeho nižádným během nižádnému neodbývali ani prodávali, také bielé pivo k vobci vařiec, aby se v tom pro obecné dobré a opravu města toho podle svrchudotčených vejsad věrně a pilně zachovávali po všecky časy věčné bez překážky našie i všeckněch dědicuov a budúcích našich.3) Tomu na pevnost a potvrzenie a na svědomie pečeti naše větší rozká- zali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého třinádctého ve čtvrtek po svatým Pavlu na vieru obrácenie. Pergamenový originál v archivu města Třeboně; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny dvě kulaté pečeti z červeného vosku. — Na rubu: List na pivo vaření. — Nro. 11. — De anno 1513. — N. 56. Čís. 17 (červeným inkoustem). 1) Synové Jana a bratří Jindřicha a Voka; Petr nastoupil na místo svého nemocného bratra Jindřicha r. 1493 (A. Sedláček, Hrady III., str. 35 a 132). 2) V. listinu ze dne 17. března 1376 (výše č. 109) a 8. září 1376 (výše č. 113). 3) V. listinu ze dne 23. února 1480 (výše č. 475). Regest u Th. Antla v Pam. arch. XVII., str. 63. 240

Strana 241
819. 1513 duben 3. Žampach. Jan z Potštejna a na Žampachu dává žambereckému rychtáři Janovi rozma- nité milosti a výsady i ukládá povinnosti. Jan z Potnštejna a na Žampachu1) známo činím tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že jsa pánem dědičným zámku Žam- pachu a zboží k němu příležitého, dal sem a mocí listu tohoto dávám s dobrým rozmyslem mým dobrovolně z milosti své slovutnému a opatrnému Janovi, fojtovi v Žamberce,2) milosti dolepsané k svobodnému užívání na budoucí časy, a to pro službu jeho a poddanost poslušnú, kerúž mi jest činil a činiti nepřestává: Item lán role svobodný s lúkami, palúčinami a s chrastinami, což k tomu lánu a v něm jest; item rybníček svobodný; item fojtství svého aby užíval tržným, zájemným, zárožným, stavným, jemným, příjemným tím vším právem, jakož od starodávna na to fojtství vysazeno jest, bez překážky; item třetí peníz každé viny vysouzené; item ve mlýně sladu aby nic nedával mně ani dědicóm i potomkům mým ani mlynářům; item s pánve v pivovaře též aby nic nedával; item od čižebníkův, kteříž k tomu fojtství příslušejí, kteří s sítkami sedají, aby od jednoho každého sobě kopu pěnkav bral. S těch se všech věcí aby žádné povinnosti jiné nečinil na budúcí časy mně ani budúcím potomkům mým než tyto: Item aby clo vybíral, kteréž tu mám ze všech věcí; item v pivovaře a ve mlýně aby mi zpravoval; item jestli bych já aneb dědicové moji neb budoucí který pán žampaský v válku na pole sám životně jel, tehdy podle mne neb budoucího pána žampaského má on také neb jeho potomci s 1 koněm s zbrojí úplnú býti a jeti; pakli by jemu ta milost byla ukázána byla]!], že by životně nejel, tehdy pro to ten kůň i s tou zbroji podle mne neb budoucího pána žampaského má na tu válku vzat býti a jemu zase vrácen i se zbrojí, kdy- by se Pán Bůh pomohl navrátiti. Item toto se jemu také přidává, když víno sadí,“) aby jemu byla dána pinta vína z drejlinku a s půl drejlinku půl pinty. A týchto všech věcí a milostí nadepsaných již jmenovaný Jan má užívati svo- bodně i ten každý, kdož by od něho to jměl na budúcí časy dědičně, bez pře- kážky mé, dědicův i všech potomkův mých tak, aby mohl prodati, změniti, dáti, zastaviti neb učiniti s tím se vším, jak by se jemu zdálo a líbilo. Na po- tvrzení a pro lepší toho jistotu já svrchupsaný Jan z Potnštejna etc. pečeť svou vlastní a přirozenú a podle sebeb) pečeť syna mého Václava nejstaršího jistým mým vědomím dobrovolně k tomuto listu dal sem přitisknouti a přivěsiti. Jenž jest dán na Žampachu v neděli v provodní léta Božího patnáctistého třináctého. Papírový opis ze 16. stol. v archivu Národního musea v Praze, odd. F — Žamberk. a) Následuje škrtnuté „pin“. — b) Podobně škrtnuto zde „sy“. 1) O něm v. pozn. I přo listině z 25. listopadu 1508 (výše č. 747). 241

Strana 242
2) O žamberské rychtě se zachovala v olešnickém archivu listina ze dne 28. května (ten pondělí před svatým Duchem) 1408, podle níž Oldřich řečený Flaška z Lazec prodává Bočkovi z Kunštátu a z Poděbrad jménem svým i svého bratra Beneše rychtu v Žamberce i se všemi právy, k ní patřícími (A. Sedláček, Sitz-Ber. K. b. Ges. Wis. 1887, str. 65). Listina jest otištěna u E. Alberta—K. Chotovského l. c., str. 4—5. 820. 1513 duben 4. Budín. Král Vladislav povyšuje ves Vraný1) na městečko a uděluje mu trh týdenní a dva výroční. Známo jenom ze zmínky v potvrzení privilegií, vydaném r. 1570, kde se čte „jednoho (tj. majestátu) slavné paměti krále Vladislava, děda našeho, jímž týž Vraný za městečko vysazuje a trhem týhodním, též dvěma jarmarky ročními nadává. Kteréhož jest datum na Budíně ten outerej po neděli, jenž slove Quasimodo geniti, léta Božího tisícího pětistého třináctého.“ — Podle výpovědi Jeremiáše Váni, souseda z městyse Vraného, učiněné dne 25. února 1670, toto privilegium ještě existovalo (SUA v Praze, odd. SM P 106 V 29). 1) Vraný, o. Slaný. — Odedávna tu byl vladyčí statek, na němž sídleli páni erbu orlice. Později patřila část k Hazmburku, část pánům z Kaufunku (A. Sedláček, Místo- pisný slovník, str. 978). 821. 1513 duben 7. Budín. Král Vladislav dovoluje Jindřichovi ze Švamberka, aby obyvatele městečka Milevska osvobodil od odúmrtě a povolil jim právo volného stěhování z panství. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a markrabě lužický, oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni jménem urozeného Henrycha z Švamberka na Zviekově,1) věrného našeho milého, abychom k tomu povoliti a toho jemu moc dáti ráčili, aby na poddané jeho, obyvatele v městečku Mi- lívsku2) a ne na pány odúmrti připadaly, než aby ty odúmrti při obyvateliech téhož městečka zuostávaly, aby se tudy to městečko, kteréž vohněm sešlo, opravovati tím dostatečněji mohlo. K kteréžto prozbě pro služby téhož Hen- rycha, kteréž nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsouce, s dobrým roz- myslem, naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách povolili jsme k tomu a tímto listem povolujeme, moc témuž Henrychovi dávajíce, aby on poddaným svým, obyvateluom městečka Milívska, nynějším i budoucím, tu milost učiniti mohl, aby potomně žádné odúmrti na pány jich nespadaly nežli na též obyva- tele a při nich aby zůstaly beze všeho umenšení a všech lidí všelijakých pře- kážek a otporností. Při tom také toho témuž Henrychovi dopouštíme, aby jim 242

Strana 243
Milívským tu milost učiniti mohl, když by se kterému z obyvateluov tu obydlé a bytu svého jmíti nezdálo, aby ten každý neb ti, osadíc člověkem hodným, mohli se stěhovati jinam, kdež by se jim zdálo a líbilo, nynie i v časích budú- cích beze všech hyndrunkuov a odporností. Tomu na svědomí pečeť naši krá- lovskou k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně ve v [!] čtvrtek po neděli Quasimodo geniti léta Buožího tisícého pětistého třináctého a králov- ství našich uherského třímescítmého a českého čtyrydcátého druhého. Ex commissione propria regie maiestatis. Zapsáno v kvaternu trhovém blankytném desk zemských od 1580—1583 (SUA v Pra- ze, desky zemské větší, sv. 21), fol. G 36—36v. — Výpis z desk zemských v archivu města Milevska. 1) O Jindřichovi ze Švamberka v. A. Sedláček, Hrady XI., str. 35. 2) Městečko Milevsko vzniklo z vesnice při stejnojmenném premonstrátském klášteře, k němuž také patřilo; jako městečko se připomíná po prvé r. 1438 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1004). Za husitských válek se zmocnil Milevska Oldřich z Rožmberka a císař Zikmund mu potvrdil zástavní držbu tohoto majetku (zmínka v listině krále La- dislava ze dne 4. prosince 1455, uložené v zámeckém archivu na Orlíce; otištěna v Archivu Českém XV., str. 305—306). Pro veliké dluhy prodali 28. září 1473 Oldřichovi synové milevské klášterství spolu s jiným majetkem panu Bohuslavovi ze Švamberka, otci pana Jindřicha (A. Sedláček, Hrady XI., str. 34). Otiskl B. Zdichynec v článku „O výsadách poddanských měst vzhledem k „Švamber- ským privilegiím“, daných Milevským zač. 1. pol. 16. století“ (Zájmy Milevského kraje, č. II. V Milevsku I. listopadu 1937, str. 4). 822. 1513 duben 14. Blatná. Zdeněk Lev z Rožmitálu, nejvyšší purkrabí pražský, potvrzuje blatenským měšťanům právo staršího obecního pivovaru, z něhož jde vrchnosti plat; mohou si však zřídit i další pivovar k obecnému užitku, z něhož budou stejně platit jako z prvního. Obecních luk, dědin, rybníků a haltéřů, jež s jeho povolením zřídili, mohou užívat k obecnému dobrému; za zátopy, způsobené zřízením panských hal- téřů, jakož i za postavení několika stavení od vrchnosti městečko dostává kus panského potoka od panského mlýna až k cestě do Pacelic (kromě zádušního ma- jetku) s právem lovit v něm ryby. Zdeněk Lev z Rožmitála a s Blatné, najvyšší purghrabie pražský, oznamuji tiemto listem všem, že jakož opatrní purgmistr a konšelé i všecka obec městečka mého Blatné mají ode mne obnovenie a potvrzenie jejich vejsad, kteréž jsú měli od předkuov mých, ale že potom některými jinými více milostmi jsú ode mne obdařeni,1) prosili jsú mne s pilnými žádostmi, abych také na takové věci potvrzenie jim učinil a na to je listem opatřil pro budúcí toho paměť a jistotu. Kdežto k takovým jejich prozbám pro jejich služby, kteréž jsú mně činili, a potom tiem lépe a dostatečněji aby mně a mým dědicóm a budúcím slúžiti 243

Strana 244
mohli, jsa nakloněn, tuto jim milost a utvrzenie činím a dávám, jakož jsú pivo- var tu v městečku Blatné obecní udělali, při tom je zuostavuji, aby jeho oni i jejich budúcí k té obci užívali a užívati mohli bez překážky, toliko to mi dáva- jíc a platiec a mým dědicóm a budúcím, což jsú povinni tak, jakž jsú prve dávali a platili.2) A jestliže by na té obci kdy potom více který pivovar k obecniemu užitku též jakožto tento udělali, toho jim vuoli a svobodu dávám, aby to mohli učiniti a mi dávajíc a platiec, což s nynějšieho pivovara, kdož vaří, dávají, také kdež jsú na obci té blatenské luk a dědin nadělali s mým povolením, těch aby mohli platem k obci užívat bez všelikteraké překážky, kterak komu toho a v jaký plat přejí a přieti budou.3) A jakož jsú na obci též blatenské rybníky udělali, a jestliže by viec rybníkuov aneb haltéřuov, vše k užitku té obci, nadě- lali na jejich obci, i což by kolivěk těch obecních gruntuov zatopili, k tomu své povolenie dávám, aby to učiniti a tak, jakž se napřed píše, k obci toho užívati mohli, a to na dobré toho městečka, což by užili, aby obraceli. Také jakož něco sem haltéřuov děláním obce té blatenské zatopil a něco staveniem zaměsknal tak, jakž podle vajsad prvních jejich mohl sem to učiniti,4) kteréž sem domy u téhož městečka dal zdělati, ješto za to za všecko dal sem jim kus potoku své- ho od mlýna mého, kterýž tu v městečku jest, až do laviček, kudyž do Pacelic5) chodie, kromě toho, což jest tu a mezi tiem kněžského k kostelu, fary a faráře blatenského, kterak to vymezeno a odměřeno jest, i při tom je zuostavuji, aby toho volně a svobodně rybami užívati mohli a užívali k obci té, kterak se jim zdáti a líbiti bude. Toho všeho na svědomie a budúcí paměť dal sem svú pečeť k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán dán [!] na Blatné léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého třináctého ve čtvrtek den svatých Tiburcí a Vale- riána. Pergamenový originál v archivu města Blatné; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá pečet z červeného vosku. — Na rubu: Nro. 1mo. — N. 6. — N° 5. — Na pivovar, rybníky a haltýře (16. stol.). (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) Listina ze dne 9. listopadu 1489 (výše č. 554). 2) V privilegiu z 9. listopadu 1489 se přesně určují poplatky z piva (výše č. 554, str. 289). 3) O tom v. tamže str. 289—290. 4) V. výše str. 290. 5) Pacelice, o. Blatná. Regest listiny jest otištěn u J. Siblíka, 1. c., str. 101. 823. 1513 květen 26. Pardubice. Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, nejvyšší hofmistr království Českého, propouští svým poddaným z městečka Dašic a vsí Prachovic, Platěnic, Hedčan, Moravan a Kostěnic právo odúmrti; svůj statek movitý i nemovitý mohou odkázati, 244

Strana 245
komu chtějí, osobám příbuzným i jiným, na tom panství nebo i jinde usedlým; je-li dědic usedlý na jiném panství, musí se přistěhovati na zděděný majetek. Spory o dědictví patří před rychtáře a konšely, kde statek leží; odvolacím místem jest vrchnost. Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, najvyšší hofmistr královstvie Čes- kého, známo činíme tímto listem přede všemi, ktož jej uzří nebo čtúc slyšeti budou, že jsou předstoupili před nás lidé naši z městečka našeho Dašic1) a ze vsí, zejména z těchto, z Prachovic etc.,2) z Platěnic etc.,3) z Hedčan etc.,4) z Moravan etc.,6) z Kostěnic,6) snažnými prosbami nás prosíc, abychom tu mi- lost učiniti ráčili a odúmrti všecky propustiti tak, aby každý statek svuoj mohl dáti aneb poručiti buď za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž by se jemu koli zdálo a líbilo, buď přátelům přirozeným neb nepřirozeným, buď na tom panství neb na jiném. Kdež my svrchupsaný Vilém z Pernštejna etc., jsúc k týmž lidem naším svrchupsaným milostí naší nakloněni, tuto milost sme jim učiniti ráčili a tímto listem činíme, aby tím lép pod námi seděti a živiti se mohli a poplatkuov našich odbývati, že odúmrti všecky, kteréž sou za prvních pánuov s nich brány bývaly, týmž svrchupsaným lidem našim propustili sme a tímto listem propouščíme tak, aby oni svrchupsaní lidé naši neb potomci jich z městečka Dašic a ze vsí svrchupsaných statky své buď mohovité neb ne- mohovité mohli dáti a poručiti buď za zdravého života neb na smrtelné posteli, komuž by se jim kolivěk zdálo a líbilo, buď přirozeným přátelóm neb nepřiro- zeným, buď na tom panství neb na jiném, bez překážky nás svrchupsaného Viléma z Pernštejna etc. i erbuov a budoucích potomkuov našich, pánů a drži- teluov pardubských aneb toho každého, ktož by toho panství v držení byli, však s takovou výmienkou, jestliže by ktokolivěk statek svuoj poručil na cizí panství komužkolivěk, tehdá ten, ktož by k tomu právo míti chtěl, aby se k tomu statku tu přibral a tu na té dědině jeho užíval. Pakli by jakážkolivěk různice byla mezi přáteli o ten statek, tehdy rychtář a konšelé na tom právě je o to srovnati mají a nikdíž jinde a o ten statek právem žádným sobě hleděti nemají než tu na tom právě, kdež by ten statek byl. Než jestliže by rychtář a konšelé na tom právě sami věc trefiti nemohli, tehdy námi svrchupsaným Vilémem z Pernštejna aneb erby a budoucími potomky našimi, pány a držiteli panství toho, srovnáni býti mají aneb ouředníky našimi nynějšími neb budou- cími. A my svrchupsaný Vilém z Pernštejna na Helfenštejně, najvyšší hofmistr království Českého, slibujem jim, svrchupsaným lidem našim sami za se i za budoucí potomky naše to všecko, což se v tomto listu píše, jim zdržeti a v celosti jim to zachovati na budoucí časy beze všeho přerušení. Tomu na potvrzení pe- čeť naši vlastní dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Par- dubiciech ve čtvrtek na den Božího těla od narození syna Božieho tisícého pětistého třináctého. 245

Strana 246
Pergamenový originál v archivu města Dašic; k listině jest přivěšena na pergameno- vém proužku kulatá pečet z červeného vosku. — Na rubu: I. — Dašice. 1) Dašice, o. Holice. — Připomínají se již ve 14. stol., r. 1437 se jmenují „oppidum“. Tehdy patřily pánům z Barchova. Čeněk Dašický z Barchova je prodal 30. června 1507 s okolními vesnicemi Vilémovi z Pernštejna za 8000 kop grošů českých. (Josef Nechvíle, Procházky po bývalém panství pardubském, Památky archeologické X. 1874, str. 289 a d. A. Sedláček, Hrady I., str. 64). 2) Prachovice, o. Holice. 3) Platěnice, o. Holice. 4) Hedčany, obec Dašice, o. Holice. 5) Moravany, o. Holice. 6) Kostěnice, o. Holice. Archiv Český XVII., str. 185. 824. 1513 červen 5. Lysá nad Labem. Kateřina z Kolovrat uděluje obyvatelům města Lysé (nad Labem) i vesnic, patřících k lyskému zámku, právo volného odkazu movitého i nemovitého majetku příbuznému nebo jinému, ale usedlému na lyském panství; také k záduší lze odká- zat. Zemře-li kdo bez poslední vůle, nemaje dětí ani příbuzných na lyshém panství, připadne statek i s gruntovními penězi obci, svršky k záduší. Také podruhům se přesně stanoví rozsah práva odkazu. Jestliže by kdy připadly k lyskému panství zase ty vesnice, které k němu dříve patřily, vztahuje se toto privilegium i na jejich obyvatele. Lidé, kteří se na lyských gruntech osadí, mohou být propuštěni „beze všech forteluov“, osadí-li grunt hodným člověkem, při čemž bohatí musí zaplatit jednu kopu gr. místo výhostu. Ve jméno Boží amen. Já Kateřina z Kolovrat a na zámku lyském, 1) zna- menaje promlúvání lidí svých v městě lyském i v jiných všech vesnicích, k té- muž zámku lyském[!] příslušejících, pokudž mi se dostalo to zboží lyské po mém najmilejšiem synu Albrechtovi z Smiřic,2) že nevědí, ktomu[!] se jich statek po jich smrtech dostati má, a tuhdy nepílejí živností svých hleděti ani kruntuov upravovati, protož abych je z takového promlúvání vyvedla a k pilnosti větší přivedla, tuto jim milost učiniti chci a tímto listem činím s dobrým rozmyslem: Najprve aby všickni toho mocni byli, jeden jako druhý, chudý jako bohatý, jestliže by na kteréhokolivěk z nich, buď muož nebo žena, Pán Buoh nemoc dopustil, anebo za zdravie aby mohl aneb mohla svuoj statek zřídeti buď psa- ným neb ústním vodkazováním a dáti, komuž by kolivěk chtěli, buďto příteli příbuznému neb nepříbuznému, buď krunt nebo svrchek, neb čožkolivěk by jměl, na též zboží lyské, ale jinam nic, nebo i k záduší dal-li by co, že já jim toho přáti a příti chci a v to jim sahati nechci, aniž mám já ani moji budoucí na časy věčné. Item umře-li by pak kto bez zřízení nebo ústního vodkázání, dětí ani přátel nemaje na témž zboží lyském příbuzných, tehdy konšelé téhož města 246

Strana 247
nynější nebo budoucí mají jeho veškeren statek v svou moc vzieti a mně aneb pánóm budúcím grunt vosaditi, aby plat pánu nescházel, než svrchky k záduší vobrátiti, pokudž by toho potřebí bylo, s radú panskú, než penieze kruntovní za ten statek prodaný mají k vobci držány a placeny býti a na vobecné dobré obráceny. Item byl-li by pak který podruh na témž zboží lyském a byl muoj dě- dičný, ten též ať tu svobodu má své dáti, komu chce na též zboží lyské, buď příteli nebolito k záduší nebo k obci, že to má tak stále býti, jako by byl osedlý; pakli by umřel a statček svuoj nezřídil, nemaje dětí ani přátel příbuzných, tehdy má k záduší vobráceno býti. Item byl-li by pak který podruh nyní aneb potom na témž zboží lyském a nebyl muoj dědičný, a tu na tom zboží že by živnosti dobyl, ten jestliže by chtěl co dáti neb odkázati za zdraví nebo v nemoci komuž- kolivěk na častopsané [z]boží lyské anebo k záduší, že to má moc mieti a stálé býti. Než chtě-li by jinam co odkazovati nebo dáti, to nebude moci učiniti než polovice toho, a druhá polovice aby při záduší vostalo; pakli by umřel a ženy ani dětí neměl a nezřídil statček svuoj, tehdy všecko jmění jeho má k záduší a k obci připadnúti. Item dal-li by to kdy Pán Buoh všemohúcí, aby se ty vesnice zase s tím zbožím spojily, které sou od starodávna k němu příslušely, tehdy jim tuto všecku svobodu dávám takéž jakožto nynějším mým poddaným. Item takové má !] zřízení má býti v městě přede dvěma konšely anebo třmi a ve vsi před sousedy. Item nadto nade všecko tuto výsadu tímto listem činím, jestliže by se ktožkolivěk po datum tohoto listu pode mnú s cizích kruntuov na svrchupsaným zboží lyském vosaditi chtěl, ten neb ti aby takovou svobodu měli, jestliže by [se] jim pode mnú býti nelíbilo, tehdy vosadě mi hodným člově- kem, má hned propuštěn býti beze všech forteluov se vším, což by jemu spra- vedlivě náležalo, ale však s takovou výmienkú, byl-li by bohatý, aby dal jed- nu kopu grošuov místo výhostu, puol k záduší a puol k obci; pakli by ten nebo ti tu na témž zboží svuoj život dokonali, tehdy jim tu svobodu dávám, aby svuoj statek dali, komu chtí, buďto na též zboží nebo jinam, buďte penieze kruntovní nebo svrchky, že jim to má stálé a pevné býti. A toto mé dání aby pevné a jisté bylo, já svrchupsaná Kateřina z Kolovrat tímto listem přiříkám, že vám tím hýbáno býti nemá ode mne ani od mých budoucích na časy věč- né. Toho na svědomí pečeť mou vlastní přivěsiela sem k tomu listu. Jenž jest dán na zámku lyském léta Páně tisícieho pětistého třináctého na den svatého Bonifacia. Pergamenový originál, plísní poškozený a vybledlý, v archivu města Lysé nad Labem, přivěšená pečet jest ztracena. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) Lysá nad Labem, o. Nymburk. — Kraj kolem Lysé patřil původně kapitule staro- boleslavské, ale později připadl ke stolnímu majetku českých kněžen a královen. Královna Guta dala dne 4. března 1291 povolení svému služebníkovi Rudlinovi, aby vysadil půdu kolem dnešní Lysé právem německým (pergamenový originál v zámeckém archivu v Jin- dřichově Hradci; fotografický snímek Historického ústavu ČSAV. — Otiskl J. Emler, Regesta II., str. 661, č. 1534). Za krále Václava IV. byla Lysá v manském držení Petra z Vartemberka a na Kosti. Po něm dědila jeho manželka Žofka, která ji pro- 247

Strana 248
dala počátkem 15. stol. Janovi z Hradce. Od toho koupil město r. 1450 Jan ze Smiřic, otec Jindřicha ze Smiřic; jeho druhorozený syn byl Albrecht ze Smiřic. Paní Kateřina obdržela Lysou r. 1505 po smrti svého syna, právě připomenutého Albrechta. (František Otruba, Paměti města Lysé nad Labem, 1898, str. 22 a d., 25 a d., 34—36; J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 816—817). — Městečkem se nazývá Lysá již v dotační listině pro tamní kostel ze dne I. srpna 1293 (J. Emler, Regesta II., str. 697, č. 1624). 2) Viz předchozí poznámku. Listinu částečně otiskl Fr. Otruba l. c., str. 37—38. 825. 1513 červenec 17. Litomyšl. Vilém Kostka z Postupic i na místě svých nedílných bratří prodává litomyšl- ským měštanům tak řečené „nové louky“ pod zákupné právo. Vilém Kostka z Postupic a na Litomyšlil) známo činiem tiemto listem tak nynějším jako potomně budúcím, před nimiž čten nebo čtúcí slyšán bude, že s dobrým rozmyslem a s zdravú radú přátel svých milých prodal sem i na místě bratřie svých nedílných2) lúky pod právo purkrechtní, kteréž slovú nové, pod cestú Morašickú3) a na Desnici4) a v pastvišti nad Tržkem,5) jakož toho zápis v knihách městských na rathúze zapsáno šíře a světleji slovo od slova ukazuje, komu co a zač a co z kterého kusu, a kto co úroka vydávati a platiti má, kterýžto zápis s vuolí a z rozkázání mého do knih městských všel jest. S kte- rýmižto lúkami budú moci prodati, změniti, zastaviti, poručiti a s němi učiniti, jakž by se jim zdálo a líbilo, i budúcí držitelé těch luk jako s svým vlastniem bez mé, bratří mých i všech jiných lidí překážky, však tak bez újmy panství mého a platů na to položených. Toho na potvrzení a pro lepší jistotu pečeť svú vlastní rozkázal sem přivěsiti k listu tomuto a pro širší stálost věcí svrchupsa- ných připrosil sem urozeného pána, pana Buriána z Janovic a urozeného vla- dyky, pana Diviše z Hustieřan, že jsú pečeti své na svědomí přivěsili k tomuto listu sobě i svým erbuom bez škody. Dán na Litomyšli v neděli na svatého Alexia zpovědlníka léta Páně patnástistého třinádetého. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny tři kulaté pečeti, z nichž první jest z vosku červené barvy, z druhé zbyla jen pečetní miska a třetí jest z vosku barvy černé. — Na rubu: No. 21. — N. 65 (červeným inkoustem). 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 8. dubna 1512 (výše č. 802). 2) Zdeněk, Jan a Bohuše (A. Sedláček, Hrady I., str. 20). 3) Morašice, o. Litomyšl. 4) Desná, přítok Trstenice (Zd. Nejedlý I. c., str. 36). 5) Tržek, o. Litomyšl. Není to sice městské privilegium, ale neobyčejně důležitý dokument pro hospodářský i správní život města. 248

Strana 249
826. 1513 září 6. Jan z Rabštejna a na Hostouni potvrzuje obyvatelům městečka Hostouně privilegia od Ctibora z Volfštejna z r. 1456 a od Jindřicha z Kolovrat a na Krakov- ci z r. 1497 a přidává další, že obyvatelé městečka, z něho rodilí, nemusí platiti žádné platy ani robotovati, dosáhnou-li 70 let svého věku. Ve jméno Boží amen. Všelikteraké věci a spůsobení, kteréž lidé mezi sebou jednají a působí, aby to v budúcích časích v zapomenutí nevešlo, listy a pečetmi pro budúcí paměť sobě to utvrzují. I protož já Jan z Rabštejna a na Hostúni,1) témuž chtě, vyznávám tímto listem obecně před každým, kdežkoli čten anebo čtúce slyšán bude, že sou předstoupili přede mne poddaní a dědiční lidé moji purgmistr a konšelé i všecka obec městečka Hostouně a ukázali mi dva listy na pargameně s visutými pečetmi, kteřížto listové jim i budúcím jich svědčí na svobody a obdarování, první list vod urozeného pana Ctibora s Volštejna a na Hostouni, kterýž jim tím svým listem svobody a obdarování dává; kterýžto list slovo od slova takto svědčí: Ve jméno Boží amen etc. (Následuje listina ze dne 2. listopadu 1456; výše č. 328); druhý list jim daný od urozeného pana Jindřicha z Kolovrat a na Krakovci, kterýž jim jich svobody a obdarování od již psaného pana Ctibora z Volštejna jim dané potvrzuje a k tomu těmi svobo- dami všemi tím svým listem obdaruje Vácslava mlynáře a Matouše mlynáře a Jana mlynáře i budoucí jich, k již psanému městečku přísedící,2) prosíce mne nadepsaní poddaní moji, abych jim již psaných svobod jich a obdarování listem svým potvrdil. I protož já nadepsaný Jan z Rabštejna a na Hostouni tím- to listem jim i budúcím jich všech jich svobod a obdarování potvrzuji a podle nich nadepsaným mlynářům tak, aby oni i budúcí jich bez překážky mé a dě- dicův i budúcích mých těch všech svých svobod a obdarování v budúcích časích užívali a pro jich věrnost a zachování, kterúž ke mně jakožto k pánu svému ukazují, a maje zvláštní lásku k lidem starým a lety sešlým, tuto jim milost a obdarování své dobré a svobodné vůle bez jich prozby, všem rodičům hostúnským, obému pohlaví, mužskému i ženskému, nynějším i budúcím, na věčné časy i již psaným mlynářům činím a dávám, kdož by kolivěk kteréhož- kolivěk pohlaví, mužského neb ženského, jsa rodičem hostúnským řádně poš- lým a na cti zachovalý, neboližto z již psaných mlýnův, a došel let sedmdesáti, jsa hospodářem aneb hospodynie, ten má všech platuov a robot prázen a svo- boden býti do své smrti. By pak rodič hostounský z mladosti své kde jinde byl a v starosti své přibral se zase do Hostúni a koupil sobě dědictví tu v Hostúni anebo v již psaných mlýních, má tohoto mého obdarování též užíti, však tak, aby léta a starost svú před purgmistrem a končely slušně bez fortele provedl. By pak svědomím toho neprovedl, jestliže by již psaný purgmistr a končelé na osobě jeho podle jich zdání znali, že by těch sedmdesát let došel, tehdy má hned tohoto obdarování do smrti své užívati. A já nadepsaný Jan z Rab- 249

Strana 250
štejna a na Hostúni a dědicové moji i budoucí držitelé toho městečka Hostúně mají je na budúcí časy při tomto mém obdarování bez fortele zachovati. Tomu na svědomí pečeť svú vlastní k tomuto listu dal jsem přivěsiti a pro lepší svě- domí připrosil sem urozeného pána, pana Jindřicha Planského z Ziberka a na Svrčně a urozených vladyk Přibíka z Stropčic a na Miřkově, Bohuslava z Hrád- ku a na Slatině, Jiříka z Videršperku a na Mutěníně, že jsou pečeti své sobě bez škody k tomuto listu dali přivěsiti. Jenž jest dán a psán léta od narození syna Božího tisícího pětistého třináctého v úterý před slavným hodem Panny Marie narození, rodičky Boží. Obsaženo v potvrzení Protivy Černína z Chudenic na Hostouni ze dne 10. srpna 1626, uloženém v městském archivu v Hostouni. 1) Po Jindřichovi z Kolovrat vládl na Hostouni Kryštof z Gutštejua, který v letech 1508—1510 směnil s Janem z Rabštejna Hostouň a j. za Sychrov (A. Sedláček, Hrady IX., str. 110). 2) Ze dne 7. srpna 1497 (výše č. 609). 827. 1513 září 9. Český Krumlov. Petr z Rožmberka potvrzuje obyvatelům městečka Lomnice nad Lužnicí pri- vilegium krále Vladislava ze dne 12. dubna 1497 (výše č. 597), jímž se potvrzují starší městské výsady. My Petr z Roznberka etc. jménem svým a všech dědicuov a budúcích na- šich vyznáváme tiemto listem přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsú předstúpili před nás opatrní purgmistr, rychtář a konšelé jménem všie obce městečka našeho Lomnice, věrní naši milí, a ukázali jsú nám list najjas- nějšího kniežete a pána, pana Vladislava, uherského, českého etc. krále a mark- rabí moravského etc., pána našeho milostivého, kterýmž Jeho královská Mt potvrzuje dvú listuov najjasnějšieho kniežete a pána, pana Václava, římského a českého krále etc. slavné paměti, témuž městečku a obyvateluom jeho daných, prosiec nás pokorně jakožto pána svého dědičného, abychom jim těch listuov, práv, výsad a svobod milostivě potvrditi a je při nich zachovati ráčili. Kteřížto listové slovo od slova tuto vepsáni znějí takto: Vladislav, z Božie milosti uherský a český král etc., (Následuje listina ze dne 12. dubna 1497, výše č. 597). I znamenavše my nadepsaných našich věrných milých snažnú a pokornú pros- bu a jich proti nám věrné zachovánie a chtějíc rádi viděti, aby v budúciech časech svrchupsané městečko naše s jeho obyvateli tiem lépe rozmnoženo bylo, s dobrým rozmyslem a dospělú radú předešlú svrchupsané listy a práva jim jsme obnovili a potvrdili a mocí listu tohoto obnovujem a potvrzujem dobro- volně, kteréžto právo svrchupsané také skrze nás a dědice a budúcie naše má svrchupsaným poddaným našim a všem jich dědicóm a budúcím zdržáno a za- 250

Strana 251
chováno býti bez zmatku a odporu všelikterakého. Tomu na potvrzenie a na svědomie pečeť naši větší rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého třinádctého v pátek po hodu Narozenie Panny Marie. Pergamenový originál v archivu města Lomnice nad Lužnicí; z červené pečeti, zavě- šené na pergamenovém proužku, zbyl nepatrný zlomek. — Na rubu: No. 2. — V kvaternu trhovém růžovém léta 1600, B 13. 828. 1513 září 9. Budín. Král Vladislav uděluje městu Rabí erb a přidává právo pečetiti červeným voskem. Wir Wladislaw, von Gottes gnaden in Ungarn, Böheimb, Dalmatien, Croatien etc. könig, marggraf in Mähren, Lutzenburg, ertzhertzog in Schlesien und marggraf zu Lausnitz, tuen kund mit diesen brief allen,a) demnach wir vor einiger zeit eine stadt unter dem schloss Rabi aufbauen und mit etwelchen besonderen gnaden zu begnädigen geruhet,1) wann dann wir gebeten worden in namen dieser burgeren, damit wir ihnen aus unser königlichen gnaden ein wappen darzu zu erteilen geruheten, welchen sie in ihren angelegenheiten brauchen könten, nun wahrnehmend ihres anliegen und bitten billig zu sein, mit guten bedacht und unseren freien willen aus königlicher macht in Böheimb obbeschriebenen burgern zu Rabi haben wir eine [!] wappen gegeben und kraft dieses briefs geben, nemblich einen blauen schild, in welchen schild drei turnen mit dem tor stehend und ober denen turnen ein wolf stehet, der da in seiner natürlichen farb an hals grüne hörner angehänckt hat, ober der[!] schild ein sturmhauben, wie es alles mit der hand und erfahrenheit der mahlerkunst in mitten dieses briefs abgemahlt und beschrieben ist.2) Welchen wappen oben gesagte Raaber burgere brauchen, auch mit roten wachs petschirn also und dergestalten, wie es andere unsere städte im königreich Böheimb solcher wappen sich gebrauchen ohne jedermanns hindernus sollen und können, wohlende und erstlich befehlende unter vermeidung unsern zorns, damit alle untertanen in unsern königreich Böheimb obberührte Raaber burgere bei diesen gnaden und beschenckungen, auch was in diesen brief geschrieben ist, ohne weigerung haben und erhalten möchten. Diesem zur urkund und zeugnus haben wir zu diesem brief unser königliches insigel anzuhängen anbefohlen. Geben zu Bu- din den freitag nach heiligen tag geburt Jungfrauen Mariae im jahr Gottes ein tausend fünf hundert dreizehen, unserer reiche des Ungarischen dreiund- zwantzig und Böhmischen dreiundviertzigsten jahre. Ex commissione propria regia. 251

Strana 252
Listina se nezachovala v originálu, jest známa pouze z vidimátu města Sušice i z po- tvrzení, vydaného Marií Terezií dne 11. března 1749 (srv. poznámku při listině ze dne 10. srpna 1499; výše č. 632). a) Následuje škrtnuté und jeden. 1) V. listiny ze dne 10. a 24. září 1499 (výše č. 632 a 634). 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 116. 829. 1513—1514 prosinec 4.1) Budín. Král Vladislav dovoluje na prosbu Zdeňka Lva z Rožmitálu, aby se městečko Blatná mohlo ohraditi a pečetiti červeným voskem. Originál jest nezvěstný, zachována jen zmínka v konfirmaci císaře Maximiliána II. ze dne 14. dubna 1567 tohoto znění: [List] krále Vladislava, předka našeho slavné paměti, kterýž někdy urozenému Zdenkovi Lvovi z Rožmitálu na ohradu téhož městečka dán byl, i také aby purkmistr a konšelé v potřebách obecních červeným oskem[!] pečetiti mohli.2) Jehož datum na Budíni v pondělí den svaté panny Barbory léta tisícího pětistého třinácstého. 1) R. 1513 bylo svaté Barbory v neděli, r. 1514 v pondělí. 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 219. 830. 1513 prosinec 6. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Zdeňka Lva z Rožmitálu a z Blatné, nej- vyššího purkrabího pražského,1) městečku jeho Kolnici [!]2) trh téhodní každú středu a jarmark roční s vosmi dny pořád zběhlými, a to na den svatého Jakuba, apoštola Božího. — Dán na Budíně v outerý den svatého Mikuláše léta Božího tisícího pětistého třináctého, království našich uherského čtyrmescítmého a českého čtyrydcátého třetího. Opis ze 16. stol. v SUA v Praze, odd. SM P 106 K 29. 1) Byl jím od r. 1507 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). 2) Správně Kolínec, o. Sušice. — Městečko Kolínec, zvané také Menší Kolín a ně- mecky Städlin, přešlo z panských rukou v držení královnino (v. opisy pečetí) a potom se jako manství královské dostalo pánům z Velhartic. V letech 1506—1507 bylo z manství propuštěno a odevzdáno k dědictví Zdeňkovi Lvovi z Rožmitálu (A. Sedláček, Hrady IX., str. 264; J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1037—1038). 831. 1513 prosinec 13. Budín. Král Vladislav potvrzuje lišovskému rychtářovi Jeronýmovi Neumeisterovi a jeho manželce Marketě (Hieronimum Neumeister de Bud[wei]s, iudicem opidi nostri in Lischow, atque uxoris sue Margarethe) listinu krále Jiřího ze dne 4. břez- 252

Strana 253
na 1462.1) — Date Bude in die sancte Lucie virginis anno Domini millesimo quingentesimo tredecimo, regnorum autem nostrorum Hungarie vigesimo ter- cio, Boemie vero quadragesimo secundo. — Ad relacionem magnifici domini Ladslai de Sternberk et Bechina, supremi regni Boemie cancellarii etc. Pergamenový originál, značně vybledlý, v archivu města Lišova; na pergamenovém proužku jest přivěšena kulatá znaková pečet z vosku červené barvy. — Na rubu: Rta. 1) Výše č. 362. 832. 1514 březen 9. Albrecht ze Šternberka a na Zelené hoře prodává městečku Nepomuku některé pozemky v ceně dvou set kop míšeňských směnou za pozemky, které jeho předkové i sám odkoupil od Nepomuckých ke svým dvorům. Já Albrecht z Šternberka a na Zelené hoře,1) první jistec a prodajce trhu vdole psaného, i s svými dědici vyznávám tiemto listem vuobec všem nynějším i budúcím, před nimiž tento list čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsa často snaž- nými prozbami žádán od poddaných mých, purgmistra a konšeluov i všie obce městečka mého Nepomuka, věrných milých, i také uznamenav a poznav v tom nedostatek a soužení na živnostech jejich, poněvadž v předešlých letech děd, otec i předkové moji i já byli jsme odkoupili drahně dědin i něco luk od gruntův téhož městečka Nepomuka, kteréžto nám ke dvoróm našim příležité sú byly, i prohlídaje nadepsaných mých poddaných k takové jich prosbě, kterúž sú na mne vznesli, žádajíce mne v tom za opatření milostivé, i protož k zlepšení a polepšení jich užitečnému pro snadší jejich pode mnú i pod budúcími mými živnostmi osazování, s radú a pilným rozvažováním přátel svých směnu a od- měnu zase sem učinil za ty vejše jmenované grunty od městečka nadepsaného mnú a předky mými odkoupené, prodal sem a mocí listu tohoto prodávám pravým svobodným trhem a v pravé právo k šosu a k svobodám jich ty dědiny za Ovčínem dvorem, kteréžto ležie mezi cestú průhonem k Hloupovóm2) s jedné a mezi tou lúkou, jenž slove Pastviště, s strany druhé, i s tím rybníčkem podle průhonu i s tú řečenú lúkou polovicí, jenž slove Pastviště tak, pokud mezníky sazené ukazují, a po tu cestu, která jde od té lúky Pastvišť k Sulovu.3) K tomu já psaným měšťanóm nepomuckým stvrzuji tiemto listem první list, kterýž mají od slavné paměti otce mého na Hlúpov.4) A dále v takové nahořepsané směně a odměně připrodal sem nynějším i budúcím měšťanóm nepomuckým ty všecky chrastiny s lesy, porostlinami i s pustými dědinami, s mýtmi, s past- vištěm i se vší jinú zvólí, což by v prvním listu postiženo nebylo k Hlúpovu4) od mých ostatních orných dědin až do gruntuov a mezí borkovských,5) sulov- ských,6) novoveských,7) soběsuckých,8) tu což mého nebo mně náležitého by 253

Strana 254
bylo, nic ovšem tu sobě nepozůstavuje, i také s tú lúkou, kteráž slove anebo sluje Mnichovka, kterážto leží mezi grunty dvoru poplužního, jenž slove Borek.2) A to jsem prodal k jejich svobodnému, pravému a dědičnému jmění, držení a užívání takto všecko spolu a pohromadě, jakož se svrchu píše, za dvě stě kop grošův na míšeňsko počítajíc, mně zúplna daných a zaplacených. Také nade- psaní měšťané nepomučtí, poddaní moji nynější i budúcí, budú moci ty naho- řepsané dědiny a jmenované grunty dáti, prodati, směniti a s nimi mezi sebú učiniti v tom, jak by se jim koli zdálo a líbilo vedle své svobodné vůle jakožto svými vlastními a dědičnými beze vší v tom mé i dědicuov mých a budúcích překážky. Na potvrzení i zdržení toho já jistec svrchupsaný pečeť svú vlastní jistým mým vědomím a celým a plným přiznáním dal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán léta od narození syna Božího tisícího pětistého čtrnáctého v druhý čtvrtek v puostě. Pergamenový originál v archivu města Nepomuka; přivěšená pečet jest ztracena. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV).— Na rubu: List na pastvištěk Hlou- — povóm. — Na pole odprodaný ke dvoru borkovskému. — No. (škrtnuto). — 15. 1514. — Albrecht z St. 1) Syn Zdeňka ze Šternberka; při dělení otcovského majetku obdržel Zelenou horu (A. Sedláček, Hrady IX., str. 230). 2) Jedna z nepomuckých tratí, ležící na západ od města (SUA v Praze, Stabilní ka- tastr, kraj Klatovský, č. i. 300). — Ves zanikla v husitských válkách (podle informací A. Berndorfa). 3) Sulov, zaniklá ves u Nepomuka, pak svobodnický dvorec v katastru Žinkovy (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 849). 4) V. pozn. 2. — Listina není známa. 5) Borek, dvůr, obec Klášter, o. Blovice. 6) V. pozn. 3. 7) Nová Ves, o. Blovice. 3) Soběsuky, o. Blovice. 9) V. pozn. 5. O hospodářském podnikání pánů ze Šternberka svědčí i tyto dvě listiny, uložené rovněž v archivu města Nepomuka: 1. 1483 červenec 17. — Jaroslav ze Šternberka dovoluje knězi Václavovi, nepomuckému faráři a klatovskému děkanu, „rybník na lúce jeho k již psanému zádušie příslušející mezi rybníky mými (tj. pana Jaroslava ze Šternberka) vedle psaného městečka Nepomuka příležícími proti dvoru jeho dělati. Při tom mne zpravuje (tj. farář), že též lúky pro bahniště ničímž jiným užíti nemohl by.“ (Perga- menový originál vlhkem poněkud poškozený). — 2. 1492 srpen 3. Zelená hora. — Jaroslav ze Šternberka, oznamuje, že „jakož nětco dědiny neboližto nivy rybníčkem pode dvorem mým Ovčincem k Borku zatopeno Ambrožovi, někdy synu Vávry kováře z Nepomuka, i nechtě jemu v tom škody přieti, a zvláště poněvadž poplatkové zúplna z též nivy nebo dědiny dávají jsě s jeho v tom dobrú vuolí beze všeho přinucenie, témuž Ambro- žovi oddal jsem a odměnu učinil loučkú pod novým mlajnem, kterúžto někdy rychtář, řečený Smoleč, držíval pod téhož novomlýnského mlynáře lúkú“. (Pergamenový ori- ginál.) 254

Strana 255
833. 1514 březen 12. Jindřichův Hradec. Adam z Hradce potvrzuje Počáteckým v městě i na předměstí privilegia, která obdrželi od poručníků dětí a statku Jindřicha z Hradce 17. prosince 1508 (výše č. 748) a od samého pana Jindřicha dne 29. června 1504 (výše č. 697). Já Adam z Hradce s dědici i s budúcími svými oznamuji tímto listem všem vuobec, budúcím i nynějším, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsú předstú- pili přede mne opatrní rychtář a konšelé i starší z obce města mého Počátek, dědiční poddaní a věrní moji, a pokázali mi list na své svobody, kteréž mají od osviecených a vysoce urozených kněžen a paní, paní Kateřiny, kněžny rozené z Sas, kněžny minstrberské a hrabiny kladské, paní báby mé milé, a kněžny Anny, kněžny minstrberské a hrabiny kladské, paní mateře mé milé, a od uro- zeného pána, pana Petra z Rozmberka a urozeného vladyky Jiříka Hrobského z Sedlce, někdy mocných ocovských poručníkuov mých,1) kteřížto listové sami v sobě slovo od slova takto zní a svědčí: My Kateřina, z Božie milosti kněžna rozená z Sas etc. (Následuje listina ze dne 17. prosince 1508; výše č. 748). A při tom již psaní purgmistr, rychtář a konšelé i starší z obce téhož města mého Počátek prosili jsú mne prozbú velikú se vší snažností, abych já jakož pán jich dědičný a gruntovní a přirozený těch svobod a výsad jich jim upevniti a potvr- diti ráčil. I proto já Adam z Hradce svrchupsaný, znajíc jich, měšťan mých počáteckých, žádost a prozbu slušnú i spravedlivú, a že se vždycky k pánóm předkóm mým, tudíž i ke mně věrně a právě zachovali a zachovávají, jako dobrým a věrným poddaným přísluší, a v budúcích potomních časích aby se vší dostatečností pode mnú, dědici a budúcími mými, svých vajsad a svobod užívajíc, živiti se mohli, s dobrým rozmyslem a radú svú zvláštní jakožto pravý, dědičný a přirozený pán jich jim purgmistru, rychtáři, konšelóm i vší obci téhož města Počátek v městě i na předměstí obývajícím a bydlícím, nynějším i budú- cím, těch vajsad a svobod jich, v tom listu napsaných, též i tohoto listu, kterýž mají od urozeného pána, pana Jindřicha z Hradce, najvyššího purkrabí praž- ského, pana otcemého najmilejšího dobré paměti,2) tímto listem upevňuji mocně a potvrzuji tak, aby oni Počátečtí v městě i nad[!] předměstí všickni i jich budúcí k věčnosti těch svobod a vajsad svých tak, jakž jim ti listové svědčí, užívali a požívali svobodně bez všeliké překážky mé, dědicuov a budúcích mých k věč- ným budúcím časóm. Na potvrzení, zdržení a jistotu toho já Adam z Hradce svrchupsaný pečeť svú vlastní s mém jistým vědomím rozkázal sem přitisknúti k tomuto listu a pto lepší jistotu toho prosil sem urozených vladyk Štěpána z Počepic a Jana z Malíkova, purkrabí na Hradci,3) že jsú své pečeti podle mne k tomuto listu přivěsili na svědomí jim a jich dědicóm bez škody. Jenž jest dán a psán na Hradci léta Božieho tisícieho pětistého čtrnáctého v neděli den sva- tého Rehoře, doktora slavného. 255

Strana 256
Pergamenový originál v archivu města Počátek, zn. A I. 3; přivěšené pečeti jsou vesměs ztraceny. — Na rubu: C. 2. A°. 1514. Obdarování i na předměstí od Adama I. z Hradce. — N°. 2. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) V. František Teplý, Dějiny města Jindřichova Hradce I. 2., str. 161. 2) Ze dne 29. června 1504 (výše č. 697). 3) V. Fr. Teplý l. c., str. 165 a 236. 834. 1514 březen 15. Budín. Král Vladislav povoluje na prosbu Jana Svatby z Otradovic obyvatelům jeho městečka Zbraslavic vybírati clo v městských branách, a to z koně po malém penízi a z vozu po sedmi malých penězích. Za to musí měštané opravovati a udržovati cesty k městečku i kolem něho. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický mar- krabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni jménem slovutného Jana Svadby z Otradovic,1) věrného našeho milého, abychom městečku jeho Zbraslavicím clo dáti a milostivě vysaditi ráčili. K kteréžto prozbě a žádosti jeho nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a radú věrných našich milých mocí královskú v Čechách svrchupsanému městečku Zbraslavicím a obyvateluom v něm nynějším i budúcím obdaření činieme a milostivě tiemto listem dáváme a znovu vysazujem, clo v branách téhož městečka aby brali, zdvihali a z něho napomienali, totičto z koně po malém penízi a z vozu po sedmi peniezích též malých. Kteréhožto cla měšťané řečeného městečka Zbraslavic, nynější i budúcí, budú moci a mají požívati a bráti svobodně tiem vším obyčejem a spuosobem, jakožto v tomto listu nahoře vypsáno jest, bez všelijaké překážky. Řečení také měštané a obyvatelé jmeno- vaného městečka pro takové naše cla znovu vysazení a dání cesty k témuž městečku příslušející i okolo téhož městečka opravovati a držeti mají a povinni budú. Přikazujiece všem poddaným našim královstvie Českého nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste témuž městečku a jeho obyvateluom v braní toho cla nepřekáželi ani komu překážeti dopouštěli, než je při tom skutečně nyní i v časích budúcích jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, a to pod uvarovániem hněvu a nemilosti naší. Však také chcme, aby toho cla znovu vysazení bylo bez újmy a škody jednomu každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně tu středu postní po neděli, jenž slove Reminiscere, léta Božieho tisícého pětistého čtyrnáctého královstvie našich uherského čtyrmescietmého a českého čtyrytcátého třetieho. Ex commissione propria regie maiestatis. 256

Strana 257
Pergamenový originál v SUA v Praze, odd. listiny guberniální, zn. II. 600; pečet, která byla přivěšena na pergamenovém proužku, jèst ztracena.— Na rubu: Jan Svadba. — Jan Swadby befreiung, so kunig Wladislaus im ein zoll im statel Zbraslawicz aus gnaden ervolgen lassen. Dessen datum Ofen mittwoch nach dem sontag Reminiscere Anno etc. im 1514. — N. 139. — A. 1514. 1) V. výše při listině ze dne 3. října 1496 (č. 595). 835. 1514 březen 20. Budín. Král Vladislav povyšuje na prosbu Adama Zilvara z Pilníkova ves Pilníkov na městečko, uděluje mu erb a pečeť, týdenní trh každou středu a výroční trh na den svatých Šimona a Judy s osmi následujícími dny. Wir Wladislaus, von Gottes gnaden zu Hungarn, Böheimb, Dalmatien, Groatien könig, marggraf zu Mähren, Lutzenburg und Schlesien hertzog und zu Lausnitz marggraf, tuen kund mit diesem brief allen, dass wir gebeten sein von ehrenvesten Adam Zilvar von Pilnikau und auf Brzestein,1) unsern lieben getreuen, damit wir sein dorf, genand Pilnikau im Trautenauer creise liegendes,2) vor ein stadtl auszusetzen und darbei mit etwelchen andern gnaden aufs neue zu beschäncken und zu erhöhen geruheten. Zu welcher bitt wir bewogen seinde vor die dienste des Adam, welche er uns getan und zu tun schuldig sein wird, mit unsern guten vorbedacht, mit gewisser wissenschaft und mit rat unser lieben getreuen mit königlicher macht in Böheimb haben ausgesetzt obenbeschriebenes dorf Pilnikau vor ein städtlein und kraft dieses briefs aussetzen und aufs neue erhöhen, diesem wollende, womit die inwohnere desselben, jetzig- und künftige, aller dieser gnaden gebrauchen und genüsen möchten und macht hätten, deren andere städtlein in unsern königreich Böheimb bei dergestaltigen aussetzung genüssen und gebrauchen mögen, und zu diesen damit in demselben unterschiedtlicher gewörbs handwercksleute wohnen und ihre handtirung treiben, gebende darbei diesem städtlein wappen oder aber sigill, nemblich einen halben adler schwartzen im weissen feld also, damit sie des sigels sich gebrauchen in ihren notwendigkeiten, gleich sich die andere städtlein ihrer petschaften gebrauchen und zu gebrauchen pflegen nun und zu künftigen zeiten. Auch wollende, damit sie desto besser sich seshaft macheten und ihre nahrung abwarten könten, diese fernere gnaden denen inwohnern benandten städtlein Pilnikau, jetzigen und künftigen, gethan und gegeben und mit diesem brief tuen und geben, erstens damit sie wochen— tlich einen marktag an mittwoch hätten, zu diesen einen jährlichen jahrmarkt auf heiliger Simon und Judae, aposteln Gottes, mit acht nacheinander laufen- den tägen mit gewöhnlicher freiung. Welche gnaden, wie obbeschriebener massen, die inwohnere des städtlein Pilnikau jetzt und künftige genüsen sollen und macht haben werden nun und zu ewigen zeiten, und dieses ohne unseren 257

Strana 258
nachkommenden, königen in Böheimb, und allen andern menschen allerhand verhindernussen. Befehlende allen ambtleuten und untertanern unsern des königreichs Böheimb, jetzig- und künftigen, unsern lieben getreuen, womit ihr öfters beschriebene inwohnere des städtleins Pilnikau, jetzigen und künftigen, bei allen diesen freiheiten und gnaden oben beschriebenen handhaben, erhalten und behalten ohne verletzung bei vermeidung unsern zorns und ungnade und künftigen unsern, königen in Böheimb. Jedoch wollen wir, damit diese ver- leihung und unsere beschänckung einem jeden an seiner gerechtigkeit ohne nachteil und schaden wäre. Zu urkund dessen haben wir unser königliches insiegl diesem brief beizuhencken anbefehlen. Geben zu Ofen montag nach den sontag, welcher genand wird Oculi, laufenden jahrs ein tausend fünfhundert viertzehn, unser königreiche Hungarischen im vierundzwantzigsten und des Böhmischen im dreiundvirtzigsten. Originál jest ztracen, známo z potvrzení králem Matyášem II. ze dne 24. října (montag nach st. Ursula) 1616. (Opis tohoto potvrzení jest uložen v SUA v Praze, odd. SM P 106, P11). 1) O něm A. Sedláček, Hrady V., str. 145—146. 2) Pilníkov u Trutnova, o. Trutnov. — Ves Pilníkov patřila k hradu Břečštejnu u Trutnova, založenému v polovině 15. stol., a s ním k panství Vlčice. Zilvárové získali Pilníkov před r. 1388, když byl před tím v držení trutnovských pánů (A. Sedláček, Hrady V., str. 145). 836. 1514 duben 28. Budin. Král Vladislav dovoluje, aby si litomyšlští měštané mohli kdekoliv koupit 50 kop čes. gr. úroků „na zemi“ k svému užitku, ovšem s povolením vrchnosti, a dává svolení ke vkladu do zemských desk. Tuto milost uděluje na žádost Viléma Kostky z Postupic. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od urozeného Viléma Kostky z Postupic na Litomyšli,1) věrného našeho milého, abychom k prosbě jeho poddaným jeho, purgmistru, konšelóm i vší obci města Litomyšle, věrným našim milým, povolení naše královské dáti ráčili, aby oni pro dobré a užitečné toho města padesáte kop grošuov českých platu ročnieho na zemi k témuž městu v královstvie Českém kdežkolivěk sobě koupiti mohli. K kteréžto prosbě a žádosti jich jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách k tomu jsme svolili a listem tiemto svolujem, povolení naše královské k tomu dávajíce tak, aby svrchupsaní obyvatelé města Litomyšle mohli sobě na zemi platu ročnieho koupiti k vobci a k svému užitku a téhož města přivésti padesáte kop grošuov českých beze 258

Strana 259
ušech lidí všelijakých překážek, však tak s vólí, vědomiem a povoleniem urozeného Viléma Kostky z Postupic na Litomyšli, věrného našeho milého, aneb těch pánuov, kteříž by toho zboží v držení byli, přikazujíce větším i menším úředníkóm desk zemských království Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, když byste koli od svrchupsaných purgkmistra, konšel i vší obce města Litomyšle požádáni byli, abyste jim tento list ve dsky zemské vložili a vepsati rozkázali bez zmatku a všelijaké otpornosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně ten pátek po svatém Marku evangelistu léta Buožieho tisícého pětistého čtrnáctého, královstvie našich uherského čtyřmescítmého a českého čtyryt- cátého třetího. Ex commissione propria regie maiestatis. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku, částečně poškozená a rozprasklá. — Na rubu: Majestát krále Vladislava na přikoupení platu k obci města Litomyšle. Českaj. — 1514. Tento list ve dsky zemské vložen z rozkázání najjasnějšieho knižete a pána, pana Vladislava, uherského, českého etc. krále etc., Jeho Mti. Posel na to od Jeho Mti královské ke dskám byl Vilém Kostka z Postupic a na Litomyšli, najvyšší minemejstr království Českého zpánuov k tomu vyslaný léta Božieho M'VXVI v středu po Suchých dnech postních. — Tento majestát podle nového o dskách nařízení zase ve dsky zemské vložen a vepsán jest... (písmo vybledlé a setřelé). — No. 43 (vedle škrtnutého „71“). — 1514. Datum pátek po sv. Marku evangelistu. — N. 66 (červeným inkoustem). 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 8. dubna 1512 (výše č. 802). Srv. Fr. Jelínek l. c., dil II., str. 82. 837. 1514 květen 14. Pardubice Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně dává za tři kopy grošů ročního úroku Bohdaneckým novou obec nad panským rybníkem i s Pištalovskými rybníčky, měšťané tu však nesmějí provozovati myslivost; za louky a pole, zatopené zřízením nových panských rybníků, dostanou příslušnou peněžitou náhradu. Platy z vrchno- stenského mlýna pod Bohdaneckým rybníkem se nemění, zato dostávají jeden provazec dříví ročně k palivu, a podle uvážení hajných má jim být vydáno dříví i k opravám mlýnů v slušné potřebě. My Vilém z Pernštejna na Helfenštejně etc. známo činíme tímto listem přede všemi, kdož jej uzří nebo čtúc slyšeti budou, že poznali sme věrné a pod- dané naše, starší i všecku obec městečka Bohdanče, kteříž nám v poddanosti i službách mnohých s chutí poznati jsou se dali, protož aby v tom setrvání pilnost tím bedlivější přiložili, z milosti naší, kteráž nás k nim jako k poddaným 259

Strana 260
sklání a nachyluje, dáváme jim ku požitku novú obec, kteráž leží od Neratova1) a Jilůvky2) od Křičeně3) nad rybníkem naším Bohdaneckým,4) v té vší šíři i déli, pokudž jim našimi úředníky meze ukázány jsou, v tom ve všem dání cožkoliv jest lesuov, luk, paloučin, i s těmi rybníčky, kteříž Pištalovští slovou, i rolí vorných i přílohuov mocně ku požitku jich oddáváme, aby oni toho všeho požívali tak, jakž najlép vyrozuměti mohou, kromě zvěři, kterouž sobě vymieňujeme, tý aby dali pokoj, znajíc, že oni nástrojův těch nemají, a též i na obchodech jich v živnosti tudy by jim scházelo skrze obmeškání, kdyby se odebrali pracovati k myslivosti. Také v tom listu buď toto za zvláštní vymienění, jestliže bychom z těch rybníčkův který opraviti chtěli ku požitku našemu, pokudž by se koli zatopilo té obce, to vedle míry ukázání, pokudž vypadne, máme jim svrchupsaným poddaným našim platu ujíti z té obce vedle spravedlivého rozhodu, co by se na to dostati mělo, a podle toho i list tento obnoviti jim k oužitku. A pro uvarování budoucích a potomních zmatkův též toto oni i budoucí jich aby zachovali v své paměti, tohoto našeho obda- rování tak užívali, pokudž by bylo [nám] i našim budoucím potomkuom k mysli, beze vší škody, též také i bez škody našich lidí, kteříž tu blízsko nebo dáleji přísedí. Při tom též věrní a poddaní naši výšpsaného městečka Bohdanče, všecka obec, svým dobrovolným oumyslem vidouc, že jsme jim tuto svrchupsanou obec darem dali, za to od nich nic nežádajíce, podnikli a podvolili sou se nám i našim budoucím potomkům na věčné časy vydávati každého ouroku půldruhé kopy grošův českých, to jest při svatém Jiří půl- druhé kopy grošův českých a při svatém Havle tolikéž, kdež my tím nepohr- dajíc, jako od svých věrných a poddaných to přijímáme. Při tom opatřujem je také, svrchupsanou obec městečka Bohdanče, aby jim v tom naši budoucí potomci žádné překážky nečinili, než tak a v těch mezech bez překážky jich na budoucí časy aby trvali a je vedle obdarování našeho v tom zachovali, nežádajíce k své ruce za to nic platu více než to, co se napsalo v tomto listu. Co se mlýna pod rybníkem naším Bohdaneckým dotýče, z kteréhož sou tíž poddaní naši výšpsaného městečka plat podnikli, platíc na půl léta půlčtvrtý kopy patnácte grošův, vše českých, a zvlášť od každého sladu mlení dva groše česká, komuž se mlíti bude, nám dáváno býti má; ten nám i našim budoucím potomkům na budoucí časy vždy tak předce vydávati mají. Než v tomto jim milost naši znáti dáváme, že jim každý rok k palivu lesu jeden provazec my i naši budoucí potomci vydávati máme, a lesu k opravám mlejn- ským, jmenovitě na hřídele, na kola vodnie, na lopatky, na palce, na kladnice, a to od nás i našich budoucích potomkův držitelův skrze našich hejných okázání, jakož se slušně potřeba sezná, má vydáváno býti jim, poddaným našim i vší obci městečka nadepsaného. Tomu na svědomí a na zdrženie pečeť svou vlastní dali sme k tomuto listu přitisknouti. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v neděli po svatém Stanislavu léta od narození syna Božího tisícého pětistého čtrnáctého počítajíce. 260

Strana 261
Zapsáno v kodexu pernštejnském (archiv města Pardubic, zn. G 73, fol. 48v.—49v). Obsaženo též v konfirmaci Karla VI. z 21. března 1726, která se nalézá v archivu města Bohdanče. 1) Neratov, o. Přelouč. 2) Podle stabilního katastru z r. 1839 (SUA v Praze, SK — kraj Chrudimský,č. i. 36) rybník ve stejnojmenné trati. 3) Kříčeň, o. Pardubice-okolí. *) Místní označení severozápadně od města ukazují, že tu byly rybníky, na př. Pod- haltýřský, U haltýřů a jv. 838. 1514 červenec 25. Vojtěch z Pernštejna, nejvyšší hofmistr království Českého propouští všem obyvatelům města Lanškrouna, na předměstí i v Dolním Třešňovci odúmrt a dává jim právo volného odkazu všeho movitého i nemovitého majetku kterékoliv osobě na panství lanškrounském. Zemře-li kdo bez posledního pořízení, dědí děti, není-li jich, manželka, když ani té není, připadne statek nejbližšímu příbuznému z panství. Příbuzný odjinud může děditi jen s výslovným svolením vrchnosti. Nepřihlásí-li se nikdo do roka, bude pozůstalost obrácena na obecné dobré. Vojtěch z Pernštejna a na Hluboké etc., najvyžší hofmistr královstvie Českého etc., známo činiem tiemto listem přede všemi, ktož jej uzří anebo čtúce slyšeti budú, že předstúpili sú přede mne konšelé i všecka obec města Lantškrúna, poddaní moji, a prosili sú mne s pilností a žádostí pokornú, abych s nimi tu milost učinil a obdarování jim dal a odúmrtí jim propustil, kteříž sú od časuo minulých bráni bývali, aby statky své mohli dáti a poručiti přátelóm svým, aneb komuž by se jim líbilo. A já, nakloněn sa milostí svú k jich ustavičným žádostem a prosbám pokorným a slušným a chtěje vopatřiti je jakožto lidi své poddané a věrné, aby tiem lépe a snažněji nynie i na potomní časy purgrechty své mohli zlepšiti a napraviti a živnosti své svobodně na nich pode mnú činiti a své obchody vésti, a aby i jiní lidé, tu svobodu znajíc, tiem raději tu i jinde pode mne se táhli a sadili, protož já Vojtěch z Pernštejna, najvyžší hofmistr královstvie Českého etc., z dobrým rozmyslem dal sem a mocí listu tohoto dávám a propouštiem všem vuobec i každému zvláště, buďto osedlému aneb podruhu, v městě svém v Lantškrúně i v předměstí a v Dolním Třešňovcil) i všem mezi nimi obývajícím, aby odmrti všeckny, menší neb větší, přijíti mohly a spadnúti zřízeným poručenstviem na přátely přirozené neb nepřirozené, buď mužského neb ženského pohlaví, neb na jiné lidi, kdež by koli bydlili tu na našem panstvie lantškrúnským, aby každý člověk tu vosedlý aneb podruh v nadepsaném městě Lantškrúně i v předměstí a v Odlním[!] Třešňovci mohl by statek svuoj mohovitý aneb nemohovitý, 261

Strana 262
buďto peníze hotové neb na dluzích, buďto roli neb jiné jakéžkoli nábytky svobodně poručiti neb dáti za zdravého života neb na smrtedlné posteli, komuž by se jemu zdálo a líbilo, buďto příteli přirozenému neb nepřirozenému aneb komužkoli jinému tu na témž zboží lantškrúnském; pakli by který přítel najbližší se našel na jiného pána zboží a na ten statek se táhl a chtěl se tu vosaditi na témž zboží lantškrúnském, teda má v ten statek puštěn býti bez překážky, a poručníci, kteříž by toho statku učiněni byli, ten statek aby popsali a v sirotčí registra vepsali a ten statek spravedlivě vopatrovali, kterýž by jim svěřen byl, aby se těm sirotkóm nic nerozmrhalo. Pakli by se přihodilo, že by který člověk aneb podruh z města Lantškrúna, z předměstí aneb z Dol- nieho Třešňovce, neučině poručenstvie, umřel, tedy purgmistr a konšelé aby vopatřili vdovu i sirotky, a ten statek popíšíc a v registra sirotčí vpíšíc, poruč- níky aby zdělali, kteříž by se jim zdáli, aby ten statek též tak zpravován byl, jakož nahoře psáno stojí, aby sirotkóm statek rozmrhán nebyl, a když by sirotci k letóm přišli, aby statek svuoj po předcích svých pozuostalý našli tak, jakž by v sirotčí registra zapsán byl. A pakli by dětí nebylo a toliko manželka zuostala, což by koli statku bylo, buď málo neb mnoho, to na ni připadnúti má. A pakli by manželky nebylo ani dítěte žádného, ten a takový statek na najbližšieho přítele aby spadl, jestliže by byl týž přítel na zboží lantškrúnském. A pakli by na zbožie jiného pána týž přítel byl a chtěl se na témž zbožie lantškrúnském vosaditi, teda má v ten statek ve všecken vpuštěn býti bez mé i budúcích pánuov z Pernštejna všelijakých překážky [!]. A pakli by se to přihodilo, že by přátel bližších neb dalšiech nebylo, aneb že by o nich nevěděli, tedy ten statek aby byl vopatřen purgmistrem a konšely a do roka chován, a voláno aby bylo; byli-li by jací přátelé a ohlásili se a spravedlnost svú pokázali, má jim ten statek puštěn býti, však na takový spuosob, jakž svrchu psáno stojí. Než já Vojtěch z Pernštejna, najvyžší hofmistr královstvie Českého, toto sobě znamenitě vymieňuji, jestliže by se našel kde najbližší přítel na jiném zboží než na zboží lantškrúnském, a já jemu chtěl s toho statku co dáti aneb všecek na jiné zboží tu, kdež by byl, toho abych vuoli měl, ale však jinému žádnému než příteli najbližšiemu; pakli by na tomto zboží lantškrúnském se přítel najbližší našel, teda já ani budúcí páni z Pernštejna moci mieti nebudem v ten statek sázeti, než on jeho bude moc mieti užívati bez mé i budúcích pánuov z Pernštejna překážky. A pakli by se v tom roce žádný neohlásil, když by voláno bylo, a spravedlnosti nepokázal, ten statek má býti vobrácen na obecné dobré. A protož já svrchupsaný Vojtěch z Pern- štejna a na Hluboké, najvyžšie hofmistr královstvie Českého, i s svými erby a budúcími potomky, pány z Pernštejna, slibujem ctně a řádně bez poru- šení v celosti to zdržeti a zachovati lidem našim svrchupsaným i jich budú- cím potomkóm ta svrchupsaná dání a svobody beze všech zmatkuov a pře- kážek všelijakých. A toho na potvrzení a pro lepší jistotu svou vlastní a při- rozenou pečeť rozkázal sem přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest psán od naro- 262

Strana 263
zení syna Božieho po patnáctistech a čtrnácti letech ten úterý den svatého Jakuba, Páně apoštola. Pergamenový originál v archivu města Lanškrouna; pečet, která byla přivěšena na pergamenovém proužku, jest ztracena. — Na rubu: 9. 1) Dolní Třešňovec, o. Lanškroun. 839. 1514 říjen 4. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Vojtěcha z Pernštejna na Lanškrouně, nejvyššího hofmistra království Českého, městu jeho Lanškrúnu trh téhodni každú sobotu. — Dán na Budíně na den svatého Františka léta Božieho tisícieho pětistého čtrnáctého, královstvie našich uherského pětmescítmého a českého čtyrydcátého čtvrtého. — Ad relacionem magnifici domini Ladslai de Sternberk et in Bechyna, supremi cancellarii regni Boemie. Pergamenový originál v archivu města Lanškrouna; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku, poněkud poškozená. — Na rubu: Rta. — 8. 840. 1514 říjen 26. Budín Král Vladislav povyšuje na prosbu Jana Roupovského z Roupova jeho ves Roupov na městečko a povoluje, aby se tam mohli usazovat řemeslníci i obchod- níci. Přidává týdenní trh každou sobotu. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni jménem urozeného Jana Rúpovského z Rúpova,1) věrného našeho milého, abychom ves jeho, řečenú Rúpov,2) za městečko vysaditi a při tom některými jinými milostmi znovu vyzdvihnúti a obdařiti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby věrné téhož Jana, kteréž nám činil a činiti povinen bude, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a radú věrných našich milých mocí krá- lovskú v Čechách vysadili jsme nadepsanú ves Roupov za městečko a mocí listu tohoto vysazujem a znova vyzdvihujem, chtíce tomu, aby obyvatelé jeho nynější i budúcí všech těch milostí užívali a užívati mohli a moc jměli, kte- rýchž jiná městečka v královstvie našem Českém při takových vysazení užívají a užívati mohú, a k tomu aby v něm řemeslníci všelijací, jakožto řezníci, sla- dovníci, súkeníci, kováře[!], ševci, pekaři i jiní obchodníci býti mohli a tu se osazovali a řemesla svá dělali a jich užívati mohli. A chtíce také, aby se tím 263

Strana 264
lépe a dostatečněji osazovati a živností svých hleděti mohli, tuto jsme další milost obyvatelóm jmenovaného městečka Roupova nynějším i budoucím učinili a dali jsme a tímto listem činieme a dáváme, aby jměli trh téhodní každú středu. Kterýchžto milostí svrchupsaní obyvatelé městečka Roupova nynější i budúcí požívati mají a moci budú nyní i na budúcí věčné časy, a to bez naší, budúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijakých překážek. Přikazujíc všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste častopsané obyvatele městečka Rou- pova nynější i budúcí při těch všech svobodách a milostech svrchupsaných jměli, drželi a zachovali bez přerušení pod uvarovániem hněvu a nemilosti naší i budúcích králuov našich českých. Však proto chceme, aby toto dání a ob- darování naše bylo jednomu každému bez újmy a škody na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivě- siti. Dán na Budíně ten čtvrtek po svaté Kordule léta Buožieho tisícého pě- tistého čtrnáctého, královstvie našich uherského pětmescítmého a českého čtyrydcátého čtvrtého. Ex commissione propria regiae matestatis. Zachováno ve vidimátu města Plzně z 19. července 1696, uloženém v SUA v Praze, odd. SM P 106, R 24. 1) O něm A. Sedláček, Hrady IX., str. 199. 2) Roupov, o. Přeštice. — Ves pod hradem stejného jména, který drželi páni z Roupova (A. Sedláček l. c., str. 193 a d.). Listina má téměř doslovné znění s privilegii téhož obsahu pro Bohdaneč u Ledče ze 4. prosince 1514 (níže č. 844), Radonice z 11. prosince 1514 (níže č. 845), Cerhovice ze 24. února 1516 (níže č. 861) a Čistou z 20. ledna 1526 (níže č. 934). 841. 1514 říjen 26. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Jana Roupovského z Roupova jeho městečku (Spálenému) Poříčí týdenní trh každou sobotu a právo, aby se mohli v městečku usazovati řemeslníci í obchodníci a tam provozovati řemesla i živnosti. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské, slezské kníže a lužické markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, že jsme prošeni jménem urozeného Jana Rou- povského z Roupova, věrného našeho milého, abychom městečku jeho Poří- čí1) trh téhodní dáti a znovu vysaditi ráčili. K jehožto prozbě nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskou v Čechách témuž městečku vysadili jsme trh téhodní a dali a tímto listem vysazujem a dáváme, totiž každou sobotu aby v něm držán byl, chtíce tomu, aby obyvatelé jeho nynější i budoucí toho trhu užívali a užívati mohli a moc jměli tak, jako jiná 264

Strana 265
městečka v království našem Českém užívají a užívati mohou, a k tomu aby v něm řemeslníci všelijací, jakožto řezníci, sladovníci, soukeníci, kováři, ševci, pekaři i jiní obchodníci býti mohli a se tu osazovali a řemesla svá dělali a jich užívati mohli nyní i na budoucí věčné časy, a to bez naší, budoucích našich, králův českých, i jinejch všech lidí všelijaké překážky. Přikazujíce všem úřed- níkóm a poddanejm našim království Českého nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyste častopsané obyvatele městečka Poříčí, nynější i budoucí, při těch všech svobodách a milostech svrchupsanejch jměli a drželi pod uva- rováním hněvu a nemilosti naší i budoucích králův našich českých. Však proto chceme, aby toto dání a obdarování naše bylo jednomu každému bez újmy na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně ve štvrtek po svatej Kordule léta Bo- žího tisícího pětistého čtrnáctého, království našich uherského pětmescétmého a českého čtyřicátého čtvrtého. Originál jest ztracen, známo toliko z opisu ze 16. stol. v SUA v Praze, odd. SM P 106, P 33. 1) Spálené Poříčí, o. Blovice. — Založeno bylo někdy na počátku 13. stol. pány z Rožmitálu, jako městečko se připomíná po prvé r. 1391. R. 1239 kupuje vesnici i panství kladrubský klášter, od něhož je získali páni ze Švamberka; po nich se vystřídali v držbě páni z Elsterberka, z Vinařic, ze Svatého Pole, z Vysokého, z Nekmíře, z Dlouhé Vsi a z Donína; od Bedřicha z Donína je koupil Jan Roupovský z Roupova (V. Davídek, Staré časy Spálenopoříčska, první část (Praha 1935), str. 24—26; druhá část (Praha 1942), str. 3). — O městských trzích ve Spáleném Poříčí v. V. Davídek l. c., II., str. 5—6. Nej- starší známé privilegium na tamní trhy jest originální listina Leopolda I. z 30. března 1678 (v městském archivu ve Spáleném Poříčí). 842. 1514 listopad 30. Budín. Král Vladislav uděluje na žádost Zikmunda z Kopidlna městečku Kopidlnu dva jarmarky roční, jeden ve středu před sv. Filipem a Jakubem a druhý ve středu před sv. Jakubem apoštolem, a to vždy s osmi dny následujícími, a povoluje, aby týdenní trh se přeložil s pátku na středu. Zikmuna z Kopidlna může týden před každým jarmarkem a týden po něm vybírat z každého koně po bílém penízi cla na opravu cest, vedoucích do městečka. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni jménem slovutného Zigmunda z Kopidlna,1) věrného našeho milého, abychom městečku jeho Kopidlnu2) a obyvatelóm jeho dva jarmarky roční dáti ráčili tak, aby tíž obyvatelé téhož městečka, majíc takovú milost a obdarování naše, mohli se opravovati a tiem dostatečněji živnosti své vésti. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby, 265

Strana 266
kteréž jest nám činil a činiti povinen bude, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolu- jeme a ty dva jarmarky dáváme a znovu vysazujem tak, aby nadepsané měs- tečko Kopidlno i obyvatelé jeho jměli dva jarmarky roční z vosmi dny pořád zběhlými, a to jmenovitě jeden tu středu před svatým Filipem a Jakubem a druhý též tu středu před svatým Jakubem, apoštolem Božím, kterýchžto jarmarkuov oni obyvatelé svrchupsaného městečka požívati mají a moci budú tak a tiem vším obyčejem a spuosobem, jakožto i jiná městečka v královstvie našem Českém svých jarmarkuov požívají a požívati mohú buď z práva nebo z obyčeje. Přitom témuž Zigmundovi tyto další milosti činieme, aby při těch dvú jarmarcích u Kopidlna před každým jarmarkem týden a po jarmarce týden mohl clo vybierati z koně po bílém peniezi pro opravování cest, k témuž městečku příslušejících. A také jakož tíž obyvatelé městečka Kopidlna mají trh téhodní každý pátek, ten jim převozujem a přesazujem, aby jej jměli a drží- vali každú středu, a to nyní i v časích budúcích. Přikazujíce všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého nynějším i budúcím, věrným milým, abyste zsvrchu psanému městečku Kopidlnu a obyvatelóm jeho v užívání těch jarmarkóv a toho trhu přesazení nepřekáželi ani překážeti dopouštěli pod uva- rovániem hněvu našeho. Však také těch jarmarkuov znovuvysazení má býti bez újmy jednomu každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně ten čtvrtek den svatého Ondřeje, apoštola Božieho, léta Božieho tisícého pětistého čtrnáctého, královstvie našich uherského pětmescietmého a českého čtyřitcá- tého čtvrtého. Ad relationem magnifici domini Ladislai de Sternberk in Bechyna, supremi cancellarii regni Boemie etc. Pergamenový originál v městském archivu v Kopidlně; k listině jest přivěšena kulatá, poněkud poškozená pečet z červeného vosku na pergamenovém proužku. — Na rubu: Rta. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Syn Zdeňka a vnuk Zdeňka z Nadslavě, zakladatele rodu Loučenských z Kopidlna (A. Sedláček, Hrady X., str. 307). 2) Kopidlno, o. Jičín. — Městečko vyrostlo z vesnice při tvrzi téhož jména (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 830). 843. 1514 prosinec 2. Budín. Král Vladislav povyšuje na prosbu Jakuba z Vřesovic a na Valči ves Valeč na městečko, dává sladovny, pivovary a ladunky, povoluje, aby se v něm osazovali řemeslníci a obchodníci, dává týdenní trh každou středu a výroční trh na den sv. Jana Křtitele s osmi dny následujícími. Po silnici, která vede ze Žateckého kraje k Valči a dále do Žlutic, mohou lidé robotní i z městeček s obilím a se všemi jinými 266

Strana 267
potřebami svobodně jet na trhy i z nich; tito lidé jsou chráněni po všechny časy, i kdyby král z nepaměti clo na tu silnici dal. Městečku je přiznáno právo užívat pečeti a pečetiti zeleným voskem. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužicský markrabě etc., oznamujeme tímto listem všem, že sme prošeni od statečného Jakuba z Vřesovic a na Valči, věrného našeho milého, abychom ves jeho, řečenou Valč,1) za městečko vysaditi a při tom některými jinými milostmi znovu vyzdvihnouti a obdařiti ráčili. K jehožto prozbě nakloněni jsouce pro služby věrné téhož Jakuba, kteréž nám činil a činiti povinen bude, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím a s radou věrných našich milých mocí královskou v Čechách vysadili jsme nadepsanou ves Valeč za městečko a mocí listu tohoto vysazujem a znovu vyzdvihujem, chtíce tomu, aby obyvatelé jeho nynější i budoucí všech těch milostí užívali a užívati mohli a moc jměli, kterýchž jiná městečka v krá- lovství našem Českém při takových vysazení užívají a užívati mohou, a k tomu aby v něm sladovny, pivovary a ladunky všelijaké jmíti mohli, řemeslníci také všelijací, jakožto řezníci, sladovníci, soukeníci, kováři, ševci, pekaři a jiní všelijací řemeslníci a obchodníci bejti mohli a tu se osazovali a řemesla svá dělali a jich užívati mohli. I chtíce, aby se tím lépe dostatečně osazovati a živ- ností svých hleděti mohli, tyto jsme další milosti obyvatelům jmenovaného městečka Valče, nynějším i budoucím, učinili a dali sme a tímto listem činíme a dáváme: Najprve aby jměli trh téhodní každou středu a k tomu jarmark roční na den svatého Jana, křtitele Božího, s osmi dny pořád zběhlými a frej- dunkem obyčejným. Silnice, kteráž jde z kraje Žateckého i odjinud k Valči, odtud do města Žlutic, aby tú silnicí lidé robotní i z městeček s obilím i se všemi jinými potřebami na trhy jeti mohli tam i zase svobodně beze všech překážek všelijakých lidí. A jestliže bychom komukoli potom z milosti naší a z nepaměti jakékoli clo dáti ráčili na tu silnici, to aby žádné moci nemělo, a také aby tíž lidé na té silnici žádnému žádného cla povinni dávati znovu vysazeného nebyli na věčné časy nyní i budoucí. Také tíž obyvatelé téhož městečka Valče aby pečeť svou jměli a jí užívati mohli zeleným voskem a na též pečeti aby nesli bránu s mříží.2) Kterýchžto milostí svrchupsaní obyvatelé městečka Valče ny- nější i budoucí požívati mají a motci budú nyní i na budoucí věčné časy, a to bez naší, budoucích našich, králův českých, i jiných všech lidí kteréhožkoliv důstojenství a stavu všelijakých překážek, přikazujíce všem úředníkům a pod- daným našim království Českého nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyste častopsané obyvatele městečka Valče nynější i budoucí při těch všech svobodách a milostech svrchupsaných jměli, drželi a zachovali bez přerušení pod uvarováním hněvu a nemilosti naší i budoucích našich, králův českých. Však také proto tomu chceme, aby toto dání a obdarování naše bylo jednomu každému bez újmy a škody na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť 267

Strana 268
naši královskou k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně tu sobotu před svatým Mikulášem léta Božího tisícího pětistého čtyrnáctého, království našich uherského pětmecítmého a českého čtyrycátého čtvrtého. Ex commissione propria regia. Zachováno jenom ve vidimátu města Kadaně ze dne 21. října 1649, uloženém v archivu města Valče. — Německý překlad z 18. stol. tamže. 1) Valeč, o. Podbořany. — První zmínky o Valči pocházejí z poloviny 14. stol. Od konce téhož století vládli na ní Doupovcové z Valče, které vystřídal na počátku 16. věku Jakub z Vřesovic (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 212—213). 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 117. 844. 1514 prosinec 4. Budín. Král Vladislav povyšuje na prosbu Kuneše Bohdaneckého z Hodkova jeho ves Bohdaneč na městečko; měštané mohou mít sladovny a pivovary. V městečku se mohou usazovat řemeslníci a obchodníci. Dále uděluje král městečku týdenní trh každou středu a výroční trh v pondělí před sv. Havlem s osmi dny následujícími, jakož i „popravu pro zlé lidi". My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni jménem slovutného Kunše Bohdanečkého z Hodkova,1) věrného našeho milého, abychme ves jeho, řečenú Bohdaneč,2) za městečko vysaditi a při tom některými jinými milostmi znova vyzdvihnúti a obdařiti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby věrné, kteréž nám činil a činiti povinen bude, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem a s radú věrných našich milých mocí královskú v Čechách vysadili jsme nadepsanú ves Bohdaneč za městečko a mocí listu tohoto vysa- zujem a znovu vyzdvihujem, chtíce tomu, aby obyvatelé jeho nynější i budúcí všech těch milostí užívali a užívati mohli a moc jměli, kterýchž jiná městečka v královstvie našem Českém při takových vysazení užívají a užívati mohú, a k tomu aby v něm sladovně, pivovary jmiti mohli, řemeslníci také všelijací, jakožto řezníci, sladovníci, súkeníci, kováři, ševci, pekaří i jiní obchodníci býti mohli a tu se osazovali a řemesla svá dělali a jich užívati mohli. I chtíce, aby se tím lépe a dostatečněji osazovati a živností svých hleděti mohli, tyto jsme další milosti obyvatelóm jmenovaného městečka Bohdanči, nynějším i budúcím, učinili a dali jsme a tiemto listem činieme a dáváme: Najprve aby měli každý týden jeden trh každú středu a k tomu roční jarmark ten pondělí před svatým Havlem s vosmi dny pořád zběhlými a s frejunkem obyčejným, kterýchto milostí svrchupsaní obyvatelé městečka Bohdaneč, nynější i budúcí, požívati mají a moci budú nyní i na budúcí věčné časy, a to bez naší, budúcích 268

Strana 269
našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijakých překážek. Při tom týmž obyvatelóm městečku Bohdanči tuto další milost činieme, aby mohli jmíti po- pravu pro zlé lidi jakožto i jiná městečka. Přikazujíce všem úředníkóm a podda- ným našim královstvie Českého nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste častopsané obyvatele městečka Bohdaneč, nynější i budúcí, při těch všech svobodách a milostech svrchupsaných jměli, drželi a zachovali bez přeru- šení pod uvarovániem hněvu a nemilosti naší i budúcích našich, králuov čes- kých. Však proto chcme, aby toto dání a obdarování naše bylo jednomu kaž- dému bez újmy na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně den svatej panny Bar- bory léta Božieho tisícého pětistého čtrnáctého, královstvie našich uherského pětmescietmého a českého čtyrytcátého čtvrtého. Ex commissione propria regie maiestatis. Pergamenový originál v museu města Ledče nad Sázavou; k listině jest na pergame- novém proužku přivěšena kulatá znaková pečet krále Vladislava z červeného vosku, silně poškozená. — Na rubu: Rta. — 1. — Collatum. — 5. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) O něm v. A. Sedláček, Hrady II., str. 113. 2) Bohdaneč, o. Ledeč n. Sáz. Listina byla omylem zařazena do potvrzovacího privilegia Karla VI. ze dne 21. břez- na 1726 pro městečko Bohdaneč u Pardubic. Viz výše závěrečnou poznámku u č. 840. 845. 1514 prosinec 11. Budín. Král Vladislav povyšuje na prosbu Opla z Fictum a na Novém Šumburce ves Radonice na městečko a povoluje zříditi v něm sladovny, pivovary a solnou komo- ru; v městečku se mohou usazovati řemeslníci a obchodníci a provozovati řemesla. Městečko dostává týdenní trh každou středu a výroční trh na svatého Vavřince s osmi dny následujícími. V obvodu jedné míle kolem městečka nesmí nikdo kupo- vat ani prodávat obilí nebo sůl nežli jen na trhu v Radonicích. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že sme prošeni od statečného Ople z Fic- tum na Novém Šumburce, věrného našeho milého, abychme ves jeho, řečenú Radonice,1) za městečko vysaditi a při tom některými jinými milostmi znovu vyzdvihnúti a obdařiti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsúce pro služby věr- né téhož Ople, kteréž nám činil a činiti povinen bude, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem a s radú věrných našich milých mocí královskú v Če- chách vysadili jsme nadepsanú ves Radonice za městečko a mocí listu tohoto 269

Strana 270
vysazujem a znovu vyzdvihujem, chtíce tomu, aby obyvatelé jeho nynější i budúcí všech těch milostí užívali a užívati mohli a moc jměli, kterýchž jiná městečka v královstvie našem Českém při takových vysazení užívají a užívati mohú, a k tomu aby v něm sladovnie, pivovary a solnú komoru jmíti mohli, řemeslníci také všelijací, jakožto řezníci, sladovníci, súkeníci, kováři, ševci, pekaři i jiní obchodníci býti mohli a tu se osazovali a řemesla svá dělali a jich užívati mohli. I chtíce, aby se tím lépe a dostatečněji osazovati a živností svých hleděti mohli, tyto sme další milosti obyvatelóm jmenovaného městečka Rad- nice [!] nynějším i budúcím učinili a dali sme a tiemto listem činieme a dáváme: Najprve aby jměli trh téhodní každú středu a k tomu roční jarmark na den svatého Vavřince s vosmi dny pořád zběhlými a s frejunkem obyčejným; při tom ješče témuž Oplovi, dědicuom a budúcím jeho při tom městečku tuto milost činieme, aby nikdež v míli zdéli anebo blíž od Radonic městečka vuokol na všecky strany po vsech nikdež nesměli žádného obilé ani soli prodávati ani ládovati na žádné vozy formanské, než tu na trh aby vozili a ne do jiných měst a městeček; a jestliže by se pak kdokoli toho dopustil po zápovědi, aby tako- vému každému, což by po vsech rozvozovali aneb nakládali, těmto pobrati mohl, kdož by téhož městečka Radonic v držení byl. Kterýchžto milostí svrchu- psaných obyvatelé městečka Radonic nynější i budúcí požívati mají a moci budú nyní i na budúcí věčné časy, a to bez naší, budúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijakých překážek. Přikazujíce všem úředníkóm a poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste častopsané obyvatele městečka Radonic nynější i budúcí při těch všech svobodách a milostech svrchupsaných jměli, drželi a zachovali bez přerušení pod uvarovániem hněvu a nemilosti naší i budúcích našich, králuov českých. Však proto chcme, aby toto dání a obdarování naše bylo jednomu každému bez újmy na jeho spravedlivosti. Tomu na svědomí pečeť naši krá- lovskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně ten pondělí po hodu slavném Početí Panny Marie léta Božieho tisícieho pětistého čtrnáctého, královstvie našich uherského pětmescítmého a českého čtyrytcátého čtvrtého. Ad relacionem magnifici domini Joannis de Wartmbegk [!] et in Diecyn etc. Pergamenový originál v archivu městečka Radonic; z kulaté znakové pečeti z červené- ho vosku, přivěšené na pergamenovém proužku, zbyl nepatrný zlomek. — Na rubu: Rta. — 1514 der erste. — N. 1. Litt. A. — Nro. 1. 1) Radonice, o. Kadaň. — Již r. 1189 se připomínají jako ves, kde sídlil vladyka Ojíř. Z pozdějších let jest pouze známo, že v 15. stol. byli podacími pány k tamnímu farnímu chrámu Lobkovicové. Později se vesnice objevuje jako majetek Opla z Fictum, který koupil r. 1508 blízký Vintířov (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 445; týž, Místopisný slovník, str. 750—751). Viz výše závěrečnou poznámku u č. 840. 270

Strana 271
846. 1514 prosinec 11. Budín. Král Vladislav vydává na žádost Jana z Vřesovic, pána na Žluticích, zákaz ládování a překupování obilí, sladu, omastku, soli i vlny v obvodu jedné míle kolem města Žlutic. Měšťané dostávají právo zakročit a přestupníkům zabavit zbo- ží k svému užitku. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vznesl slovutný Jan z Vřesovic a na Žluticích,1) věrný náš milý, kterak má a drží město Žlutice své dědičně od císařův a králův českých, předkův našich, právy a svobodami i také od nás vysazené, oznamuje nám, kterak by se jemu a tomu městu škoda a újma na trzích dála skrze to, že by po vsech okolo téhož města v těch věcech, kteréž k trhům svobodným příslušejí, jakožto v obilích, v sladích, v omastcích, v soli sypání, v vlně překupování i v jiných ve všech věcech jakýchžkolivěk ládování se dála, žádajíce nás, abychom jemu a dědicům a budúcím jeho a tomu městu při takových věcech některakú milost učiniti ráčili. Kdež my, prohlídajíce na věrné zachování téhož Jana z Vřesovic i také na služby jeho věrné, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, s dobrým rozmyslem a radou věrných našich milých, mocí královskú v Čechách tuto zvláštní milost témuž Janovi z Vřeso- vic, dědicům a budúcím jeho a tomu městu Žluticím učiniti sme ráčili a tiemto listem činíme, chtiece tomu, aby takových ládování žádný, ktožkoli by k tomu městu přiseděl, buď duchovní nebo světský, v jedné míli od téhož města Žlutic na všecky strany vzdáli a blíže nikterakž proti tomuto našemu dání nedopou- štěli v nižádných věcech trhových ani jaké překážky činili nyní i na budoucí časy. A nadto vajše témuž Janovi, dědicům a budúcím jeho i tomu městu tuto milost učiniti sme ráčili a činíme, kdež by kolivěk toho doptati se mohl v míli od téhož města Žlutic vzdáli nebo blíže buď skrze osobu svú nebo úředníky a služebníky nebo měšťany své, ješto by se taková ládování ke škodě témuž městu dála v jakéžkoli koupi trhové, buď v rozvozování a prodáváni soli nebo v jiné nahoře psané věci, nic nevymieňujíce, buď v městečkách nebo ve vsech, chcme, aby v tom moc měli tu každou koupi každému vzíti a k svému užitku obrátiti tak, jakž by se jim koli zdálo a líbilo, bez překážky všelikteraké každé- ho člověka. Přikazujíce všem úředníkům královstvie Českého, osobám duchov- ním i světským i jiným poddaným, věrným našim milým nynějším i budúcím, abyste téhož Jana, dědice a budúcí jeho i také měšťany téhož města Žlutic při všem, jakž toto dání naše ukazuje, zachovali, v tom jim žádné překážky neči- niti ani jiným činiti dopouštějíc nyní i na budoucí časy pod uvarováním hněvu a nemilosti naší královské. Však proto chcme, aby toto dání naše bylo bez újmy jednomu každému na jeho spravedlivosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k tomuto listu přivěsiti sme rozkázali. Dán na Budíně ten pondělí 271

Strana 272
po Početí Panny Marie léta Božího tisícího pětistého čtrnádctého, království našich uherského pětmescítmého a českého čtyrydcátého čtvrtého. Ad relacionem strenui domini Opl de Ficztum et in Novo Sumbergk. Zapsáno v kvaternu trhovém rudém od léta 1593 do léta 1595 (SUA v Praze, desky zemské větší, sv. 27), fol K 10v — K 11 jako insert v listině strahovského opata Jana z 30. srpna 1547. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze 7. září 1511 (výše č. 792). Regest u K. Fleissnera l. c., str. 12. 847. 1514 prosinec 13. Budín. Král Vladislav potvrzuje obyvatelům města Rabštejna žatecké právo a osvo- bozuje je od platu i úroku k zámku Rabštejnu; za to musejí opatrovati brány a pla- titi ponocné. Dále jim uděluje týdenní trh každý čtvrtek a dva výroční trhy, jeden na den svatých Filipa a Jakuba a druhý v pondělí po svatém Václavu. Ryby mohou loviti jen za povodně, stojíce na břehu, ale dříví a suché souší mohou bráti z pan- ských lesů beze vší překážky. Potvrzuje se jim dále právo užívat červené pečeti. Na půl míle kolem města jsou zakázány krčmy nevysazené a nesvobodné. Měšťané dostávají horu, „v které skřidlici lámají“, ale jen do vůle českého krále. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od opatrných purkmistra a konšel i vší obce města Rabštajnu, věrných našich milých, abychom jim některých milostí, kterýchž prve v užívání byli, potvrditi a při tom také jim některú milost učiniti ráčili. Kdež my k jich prosbě pro jich povolnost a pod- danost jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách tyto dolepsané milosti týmž obyvatelóm města Rabštejna nynějším i budúcím učinili jsme a tiemto listem činieme tak, aby jich oni nyní i na budúcí časy požívati mohli a moc jměli bez naší, budúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijakých překážek a otporností: Najprve jakož od staradávna užívali a užívají práva žateckého,1) pak je jim toho potvrzujem, aby jeho vždy před se užívali a tím soudili a konce lidem činili. Jakož také k zámku Rabštejnu některý plat a úrok dávali a dávati povinni byli, i znajíce jejich chudobu, týmž Rabštejnským nynějším i budúcím odpustili jsme ten plat a úrok a tiemto listem odpouštieme tak, aby jeho nám ani budúcím drži- telóm toho zámku nedávali a dávati povinni nebyli, nejsúce k tomu od žádného nuceni, však tak, aby brány opatrovali a vždy ponocné chovali a jim platili. Při tom také týmž Rabštejnským nynějším i budúcím, aby se tím lépe opravo- vati a živiti mohli, trh téhodní každý čtvrtek a dva jarmarky, jeden na svatých 272

Strana 273
Filipa a Jakuba a druhý ten pondělí po sv. Václavě, vysazujem a znovu dává- me tak, aby oni toho trhu a jarmarkuov užívati a je držeti mohli tím vším zpuosobem, jako jiná města královstvie Českého toho moc mají, však bez újmy jednomu každému na jeho spravedlivosti. Také týmž Rabštejnským z milosti naší tuto milost činieme, když by se koli tu u nich řeka zvodnila a kalná voda byla, aby sobě ryby lapali a lapati mohli, však tak stojíce na břehu a jináče nic, a k tomu jim také povolujem, aby k své potřebě z lesuov rabštejnských dříví a součí suché brali beze vší překážky. Jakož také pečeť svú městskú mají a červeným voskem pečetí, protož jim toho potvrzujem, aby té pečeti a červe- ného vosku k pečetění požívati mohli po věčné časy.2) K tomu také týmž Rab- štejnským toho moc dáváme, kteréžkolvěk krčmy nevysazené a nesvobodné jsú v polúmíli okolo toho města, aby jich každému hájiti mohli a v těch šenko- vati nedopustili. Jakož také jest hora, v které skřidlici lámají, tu také týmž Rabštejnským k vobci dáváme, aby jí oni požievali a požievati mohli věčně, však jestli bychom my aneb budúcí naši, králové češčí, k zámku Rabštejnu jí potřebovali, v tom jsme sobě vuoli a moc pozuostavili, abychom ji bráti mohli. Protož přikazujem všem poddaným našim královstvie Českého, kterého by kolvěk řádu neb povahy byli, pánuom neb úředníkóm téhož zámku nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste častopsané obyvatele města Rab- štejnu nynější i budúcí při těch při všech milostech svrchupsaných a vejsa- dách jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom zmatkuov a překážek nečiniece ani komu činiti dopouštiece, a to pod uvarovaniem hněvu a nemilosti naší a budúcích našich, králuov českých. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně den svaté Lucie léta Božieho tisícého pětistého čtrnáctého, královstvie našich uher- ského pětmescítmého a českého čtyrytcátého čtvrtého. Ex commissione propria regie maiestatis. Pergamenový originál v archivu města Rabštejna; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá, v legendě poškozená znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — 1514 1) V. listinu ze dne 21. září 1337 (výše č. 49). 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 117. 848. 1514 prosinec 16. Lichtmburk. Mikuláš Trčka z Lípy a z Lichtmburka dává heřmanoměsteckým měšťanům tak řeč. Horoutovský rybník s kusem stráně. Přitom se Městečtí dohodli se svým sousedem Michalem z Hojčína, aby se městečku nedála újma vodou, která strouhou jde do městečka od jeho rybníka. Já Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtmburce tiemto listem vuobec všem, nynějším i budúcím, oznamuji, že vzhlédši na poddané své městečka Městce 273

Strana 274
Heřmanova, a kterak ke mně jakožto ku pánu svému věrně a poddaně se za- chovávají, a také chtě tomu, aby tiem lépe a dostatečněji státi a při témž městečku věci obecní zpravovati mohli, tuto milost jim purgmistru, konšeluom i všie té obci, nynějším i budúcím téhož městečka činiem, že rybníček svuoj u téhož městečka, který slove Horoutovský, dal sem a mocí listu tohoto dávám k obci téhož městečka tak, aby oni ten rybníček k obci a městečka toho jměli, držali a jeho budúcně a věčně bez mé i mých dědiců a budúcích všelijaké pře- kážky jakžto svého vlastního požívali. Také k opravě téhož rybníčka hráze a tarasu stráň tu toliko, což proti témuž rybníčku, jakž rybníček ten zdéli jest, počna od hráze až k chobotu a až nahoru po dolejší cestu, dal sem k obci téhož městečka, aby oni i jich budúcí tudy k tomu rybníčku příjezd jmieti, zemi k opravě hráze a rybníčku toho z té stráně bráti a k tarasu porostliny a les na též stráni toliko proti tomuž rybničku až po dolejší cestu tak, pokudž jest jim vyměřeno, rubati a tím opravovati bez mé i mých dědicuov a budúcích pře- kážky budúcně a věčně mohli. Také jakož jest se jim Městeckým časem újma vodou, kteráž strúhau k nim do městečka jde, od rybníčka Michala z Hojšína,1) tu spolusouseda jich, dála, takovúto smlouvu přede mnú jsú mezi sebú dobro- volnú učinili, že on Michal, dědicové a budúcí jeho rybníček ten, kterýž pod jich rybníčkem Horoutovským najbližší jest, když by jej který rok pustiti chtěl, má jej časem podzimním mezi svatým Václavem a svatým Havlem a ča- sem jarním mezi středopostím a svatým Jiřím púštěti a jiným časem jeho pou- štěti nemá, a když by jej koli buď z jara aneb na podzim spustil, že ho více čtyř dní pusta státi nechati a vosušovati nemá a moci nebude, a to budúcně a věčně tak, aby voda s toho rybníčka splavem do té strúhy, která do městečka jde, bez hyndrunku jíti volně mohla; a jinam s téhož rybníčka vody vésti ani upúštěti nemá a moci nebude nežli do té strúhy splavem tiem, a to na časy budúcí a věčné. Na potvrzení a budúcí paměť toho pečeť svú vlastní s jistým vědomím přivěsiti sem dal k tomuto listu. Dán na Lichtmburce léta od naro- zenie Pána Krista tisícího pětistého čtrnáctého v sobotu před svatým Tomá- šem, apoštolem Božím. Pergamenový originál v archivu města Heřmanova Městce; k listině jest na perga- menovém proužku přivěšena kulatá pečet ze zeleného vosku. — Na rubu: XVIII. 1) O této struze srv. O. Koutský l. c., str. 11—12. 849. 1514 prosinec 21. Budín. Král Vladislav vysazuje na prosbu Jiřího Bezdružického z Kolovrat a na Buštěhradě, nejvyššího sudího království Českého, a jeho strýce Jana městečku Kozojedům po shoření jich privilegia týdenní trh každou středu a právo užívat „erb neboližto pečeť“. 274

Strana 275
My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni jménem urozených Jiříka Bezdružického z Kolovrat na Buštěhradě, najvyššieho sudího královstvie Čes- kého, a Jana též z Kolovrat na Buštěhradě, strýce jeho, věrných našich milých, abychom městečku jich Kozejedóm1) trh téhodní každú středu dáti a milostivě vysaditi ráčili. K kteréžto prosbě a žádosti pro věrné služby jich, kteréž jsú nám činili a činiti nepřestávají, nakloněni jsúce, a také poněvadž slyšíme, že prve na to obdarovánie měli, než že jim vohněm zhořelo, protož s dobrým roz- myslem, naším jistým vědomiem a radú věrných našich milých mocí královskú v Čechách svolili jsme k tomu a tiemto listem svolujeme a ten trh dáváme témuž městečku Kozojedóm a znovu vysazujem, aby nadepsané městečko Kozojedy i obyvatelé jeho jměli trh téhodní každú středu. Kteréhož trhu oni obyvatelé svrchupsaného městečka požívati mají a moci budú tak a tiem všém obyčejem a zpuosobem, jakožto i jiná městečka v královstvie našem Českém svých trhuov požívají a požívati mohú buď z práva neb z obyčeje, a to nyní i v časích budú- cích, při tom dávajíce témuž městečku a obyvatelóm jeho nynějším i budúcím erb neboližto pečeť červeného raka v modrém poli a nad niem bílá parma ryba tak, aby oni té pečeti užívali v potřebách svých nyní i v časiech budúciech. Přikazujiece všem poddaným našim královstvie Českého nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste témuž městečku v užívání toho trhu a pečeti nepřekáželi ani překážeti dopouštěli, než je při tom skutečně nyní i v časích budúcích jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, a to pod uvarovániem hněvu a nemilosti naší. Však také chcme, aby toho trhu znovuvysazení bylo bez újmy a škody jednomu každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně ten čtvrtek den svatého Tomáše, apoštola Božieho, léta Božieho tisícého pětistého čtrnác- tého, královstvie našich uherského pětmescietmého a českého čtyrytcátého čtvrtého. Pergamenový originál v SUA v Praze, zn. L II. 611; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: B. Kunig Wladislai hochleblichister gedachtnuss cassirter majestatbrief2) hern Girziken Bezdruczký, das ime Ir Mtät in dem stättl Kozojedy wochentlich und an einen jeden mittwoch einen wochen- markt, wie es zuvor, ehe es abgebrunnen gewesen, auf ein neues genedigist aufrichten bestätigt und verschreibt. Desselben datum Budinie donnerstags am Thomastage Ao. 1514. — N. 14. — 1673. 1) Kozojedy, o. Plasy. — Původně farní ves, která patřila pánům ze Švihova. Od r. 1392 majetek Kolovratů jako příslušenství hradu Krašova (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 119. — Týž, Místopisný slovník, str. 452). — Jan byl syn Jetřicha Bezdružického z Kolovrat, Jiřík jeho strýc a poručník. (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 119.) 2) Dnes Kozojedy již nejsou městečko, nýbrž městské právo přeneseno na městys Liblín. V berní rule kraje Rakovnického z r. 1653 jsou ještě jmenovány městečkem (Berní rulla, sv. 23, fol. 56), ale v osmdesátých letech 17. stol., kdy se dostaly klášteru plaskému, již se označuje vsí (V. Kočka, Dějiny politického okresu kralovického, str. 172). 275

Strana 276
850. 1514 prosinec 29. Budín. Král Vladislav uděluje na prosbu Petra z Rozunberka a na Krumlově jeho městu Rozunberku a obyvateluom jeho trh téhodní každú sobotu a dva jarmar- ky roční s vosmi dny pořád zběhlými, jeden tu neděli po Početí Panny Marie a druhý na den svatých Fabiána a Šebestiána. Nadto témuž městu Rozunberku tuto milost zvláštní činieme, aby vokolo téhož města všudy šíř i zdéli v míli žádných sladuov nedělali ani která piva vařili k překážce téhož města. — Dán na Budíně ten pátek po hodu svatých Mláďatek léta Božieho tisícého pětistého patnáctého, království našich uherského pětmescietmého a českého čtyrytcá- tého čtvrtého. — Ad relacionem magnifici domini Zdenkonis Leonis de Roz- mital, supremi purgravii Pragensis etc. Pergamenový originál v archivu města Rožmberka; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá pečet z vosku červené barvy. — Na rubu: Nro. 1. — König Wladislaus etc. erteilt durch dieses böhmische privilegium ddto Ofen Ao. 1515[ !] der stadt Rosenberg das recht alle samstag wochenmarkt und jährlich zwei jahrmärkte zu halten etc. — 3. 851. 1515 leden 19. Volf Dobrohost z Ronšperka, první dlužník, Jan z Roupova, Václav z Ron- šperka a na Tasnovicích, Jindřich Olbram z Kamence, Zdeněk z Ulic a v Dolejším Metelště, Mikuláš Vojslav z Branišova a v Nahošicích, jako rukojmí, vyznávají, že jsou dlužni purkmistru, konšelům i obci města Horšovského Týna 250 kop gr. čes. stříbrných rázu pražského. Určují, jak a kdy se bude dluh splácet. Kdyby ne- plnili lhůty, zavazují se k ležení do Týna Horšovského nebo do jiného města a měs- tečka tři míle kolem Týna. Já Volf Dobrohost z Romšperka a na Týně, jistec a první dlužník dluhu dolepsaného, a my Jan z Roupova etc., Václav z Romšperka a na Tasnovicích, Jindřich Olbram z Kamence, Zdeněk z Ulic a v Dolejším Metelště, Mikuláš Vojslav z Branišova a v Nahošicích, rukojmie jeho, s ním a zaň vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsme dlužni múdrým a opatrným purgmistru a konšelóm i vší obci města Týna Horšovského, nynějším i budúcím, věřitelóm našim, pravého a spravedlivého dluhu puoltřětieho sta kop grošuov českých dobrých střiebrných rázu praž- ského, s kteréžto sumy a jistiny grošuov máme i dobrú naší vierú beze lsti sli- bujem všichni jednostajně rukú společnú a nerozdielnú tak, aby žádný z nás rukojmí v tom slibu a dluhu ot druhých se nedělil ani zaplacením svého dílu kterakkoli děliti se k otbytí mohl, úročiti a platiti týmž věřitelóm našim nebo 276

Strana 277
jednomu z nich platu a úroka ročnieho pětmescétma kop grošuov též českých dobrých střiebrných rázu pražského nadepsaného každý rok rozdielně, totiž na svatý Jiří po dánie tohoto listu najprve příštieho počnúc puoltřináctý kopy grošuov českých a na svatý Havel potom hned budúcieho tolikéž a tak i jiná léta potomnie vždy na každý svatý Jiří a svatý Havel po puoltřinácté kopě grošuov českých tak dlúho a dotud, doniž by nám tíž věřitelé naši nebo jeden z nich anebo my jim také puol léta před svatým Jiřím anebo před svatým Havlem nedali věděti napřed. A když bychom koli sobě, buďto oni nám anebo my jim toho puol léta dali napřed věděti, tehdy ihned při vyjití toho polúletie věděti napřed daného máme i též, jako svrchu slibujem, dáti týmž věřitelóm našim nebo jednomu z nich jistinu na sumu dluhu nadepsaného puoltřetieho sta kop grošuov českých a hotovými groši českými dobrými střiebrnými rázu pražského i s úrokem v ty časy přišlým zaplatiti bez [z]matku a otporu i dalšieho prodlévánie všelikého. Také jest toto vymlúveno, jestliže bychom věřitelóm našim nadepsaným na sumu svrchupsanú padesát kop anebo pětmescétma kop, vše grošuov českých, vyplnili při svatém Jiří anebo při svatém Havle, tehdy naši věřitelé mají od nás tu sumu přijíti a nás z té sumy přijaté kvitovati. Pakli bychom toho neučinili a sumy dluhu nadepsaného kterýchžkoli, buďto úročních nebo jistinných, věřitelóm našim nedali a nesplnili tak a na ty časy, jakož se svrchu píše, tehdy my všichni rukojmie výš jmenovaní máme i slibujem po napomenutí a obeslání týchž věřiteluov našich nebo jednoho listem a pos- lem nebo ústně hned nazajtřie, žádný z nás druhého nečekaje ani se nebytím kterého nebo čímkoli jiným vymlúvaje, každý sám svým životem s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma anebo miesto sebe jiného vladyku řádu rytieř- ského vypravě, též s jedniem pacholkem a se dvěma koňoma, vlehnúti nebo vležeti v pravé a v zemi České obyčejné leženie do města Týna Horšovského anebo do jiného kteréhožkoli města nebo městečka ve třech mílech od Týna vzdáli nebo blíže ve ctnú hospodu tu, kdež nám věřiteli našimi ústně nebo po listu a poslu bylo by ukázáno. Jestli pak že by ote dne obeslánie a napomenutie nás minulo čtrnácte dní pořád čtúce a sumy dluhu tehdáž povinného, buďto úroční nebo jistinný, pro něž bychom v ty časy ležali nebo ležeti jměli, ještě vždy věřitelóm našim dány nebyly a zaplaceny, tehdy, buď ot nás ležáno nebo neležáno, dáváme jim nebo jednomu z nich tiemto listem plnú moc i právo tu sumu dluhu tehdáž povinného, buďto úročnie nebo jistinnie, vzieti v křes- ťanech nebo v židech a dobýti na naši všech rukojmí škodu společnú a nediel- nú. A my proto vždy máme i slibujem tu a tak, jakož se svrchu píše, ležeti a z toho leženie žádným obyčejem nevyjezdieti ani kterakkoli vynikati, doníž by jim nebo jednomu z nich sumy dluhu tehdáž povinného, buďto úroční nebo jistinný, i se všemi také škodami, kteréž by koli nebo kterakkoli pro naše neplněnie vzali, ješto by se z nich jeden dobrým svědomím bez přísah a věro- vánie mohl pokázati, docela zaplaceny nebyly i úplně. Umřel-li by také v tom času který z nás svrchupsaných, buďto jistec nebo rukojmie, jehož, Pane Bože, 277

Strana 278
ostřez, tehdy my živi zuostalí máme i slibujem jiného tak jistého a movitého miesto toho, jenž by umřel, v jednom měsieci ote dne jeho umřenie pořád čtúce k nám v týž slib a v též rukojemstvie přistaviti a list tento tolikrát, kolikožkrát pro smrt kterého z nás bylo by toho potřebie, vždy v táž slova obnoviti pod ležením svrchupsaným. A ktožkoli tento list měl by nebo jmieti bude s častopsaných věřiteluov našich nebo jednoho z nich dobrú vólí a svo- bodnú, ten má i jmieti bude túž moc i též plné právo ke všem věcem v něm položeným a zapsaným jakožto oni sami. Na potvrzenie a zdrženie toho my všichni, jistec i rukojmie svrchupsaní, pečeti naše vlastnie jistým naším vědo- mím a s celým i plným přiznáním dali sme přivěsiti k tomuto listu dobro- volně. Jenž jest dán léta ot narozenie syna Božieho tisícíeho pětistého pat- náctého ten pátek před svatým Fabiánem a Šebastiánem. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze, na pergamenových prouž- cích jsou přivěšeny čtyři kulaté pečeti, z nichž první poškozená jest z červeného vosku, ostatní tři z vosku černého. 852. 1515 březen 6. Český Krumlov. Petr z Rožmberka povoluje obyvatelům městečka Křemže na přímluvu jejich pána Beneše z Chlumu vést vodu z jeho studánky, zvané Babí močidlo, do městečka přes louky Jana Hajného z Bohouškovic, který za to obdržel od Křemžských kus louky. Budou-li Křemžští vodovod opravovat nebo nové trouby klást, oznámí to napřed Janu Hajnému, aby si mohl volně posekat a sklidit trávu, rostoucí na vedení; potom Křemžští sejmou lopatami opatrně drn s trub a po opravě zasypou trouby a sňatým drnem zase vyrovnají louky beze škody, aby Jan Hajný mohl užívati celé louky. Petr z Roznberka etc. vyznávám tiemto listem přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsú přede mne předstúpili někteří obyvatelé městečka Křemže1) jménem všie obce a zpravili mne, že jsú sobě z gruntuov mých studnice jménem Babieho močidla, pod Klukem2) ležící, do jmenovaného městečka po trúbách vodu uvedli skrze lúky Janka Hajného z Bohuškovic,3) poddaného mého, za kteréž jsú jemu odměny dosti dali, dědinu hned pod jeho grunty ležící tak, jakž jest mezníky vysazena a vyznamenána, kterúž jest dotčený poddaný můj v té odměně od nich za dosti přijel, prosíce mne pokorně, abych jim z zvláštnie milosti k tomu svolil a své povolenie v tom dal a listem toho potvrdil. I znamenav já jich prozbu snažnú a pokornú a před očima maje některých urozených dobrých lidí přímluvu, a zvláště urozeného vladyky Beneše z Chlumu,4) tehdáž pána jich, kterýž jse ke mně za ně snažně přimlúval, s dobrým a vážným rozmyslem předešlým jich sem prozbu k sobě 278

Strana 279
přijal a k tomu jsem své mocné povolenie dal a mocí listu tohoto sám od sebe i ode všech dědicův a budúcích mých dávám tak, aby sobě svrchudotčení obyvatelé téhož městečka Křemže i jich budúcie potomci z té studnice Babieho močidla po trúbách do jmenovaného městečka vodu vedli a budúcně vésti mohli skrze lúky téhož Jana Hajného z Bohuškovic, poddaného mého, bez mé i všech dědicův a budúcích mých všelikteraké překážky, všakž pod takovú výmienkú, kdyby se cokolivěk na trúbách pokazilo a oni obyvatelé svrchu- psaného městečka Křemže to opraviti neb kdy nové trúby klásti chtěli, tehdy mají a povinni budú témuž Janovi Hajnému, poddanému mému, neb dědicóm a budúcím potomkóm jeho, kteříž tehdáž toho gruntu v držení budú, některý den prve oznámiti, nežli by trúby kopati počali, aby sobě on Jan Hajný neb dědici a budúcí potomci jeho tu trávu, kteráž by na těch trúbách byla, zsekli a zkliditi volně mohli, a potom dotčení obyvatelé křemetští mají drn z těch trúb lopatami pěkně bez škody sníti a na stranu odložiti a po opravení, zasypúc trúby, mají tiem sňatým drnem lúku zase bez škody vyrovnati tak, aby žád- ných hrbův ani dolin nezdělali, neb on Jan Hajný, poddaný můj, i všickni budúcí potomci jeho proto toho všeho, pokudž trúby ležie, vždy před sese- čeniem trávy i sic jináč jakžkolivěk užívati mají bez újmy a všelikteraké překážky. Tomu na svědomí pečeť svú vlastní větší přivěsiti dal sem k tomu listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narození syna Božieho tisícího pěti- stého patnádctého v úterý po neděli postní, jenž slove Reminiscere. Zapsáno v „Codex Rosenbergicus“ (v archivu Národního musea v Praze, ruk. č. 278), fol. 102—103. 1) Křemže, o. Český Krumlov. — Krajinu tuto drželi páni z Chlumu, kteří se ve 14. stol. rozdělili v několik větví. Jedna z nich založila tvrz a městečko Křemži (A. Sedláček, Hrady III., str. 88; J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1075). 2) Páni z Křemže koupili r. 1375 lesy Kluk a Hradec (A. Sedláček, Hrady III., str. 88). 3) Bohouškovice, o. Český Krumlov. 4) O něm A. Sedláček, l. c., str. 88. 853. 1515 květen 18. Jindřich ze Švamberka, maje vrchnost nad klášterem milevským i nad jeho zbožím, osvobozuje na prosbu rychtáře a konšelů městečka Milevska za určitou částku peněz obyvatele toho městečka od odúmrtní povinnosti, a to s povolením krále Vladislava. Uděluje jim dále právo volně odkazovat movitý i nemovitý majetek kterékoliv osobě; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí děti, není-li jich, nejbližší příbuzní; kdyby dědici nebyli z městečka, musí se v něm osadit. Každý se může volně odstěhovat, ale musí dříve osadit svůj grunt vhodným člověkem. 279

Strana 280
Já Henrich z Švamberka a na Zvíkově etc.1) vyznávám tímto listem přede všemi, ktož jej uzřie aneb čtúc slyšeti budú, že jsou předstúpili před mě opatrní rychtář a konšelé jménem vší obce městečka Milevska kláštera milev- ského, kteréhožto já nynie v drženie]a) jsem a na něm dědičnú svrchnost též jakožto na všem jiném zbožie téhož kláštera mám,2) prosili jsou mne pokorně, jakož jsou vždycky od starodávna na mne odúmrti byly, abych je takového obtieženie milostivě zbavil a v tom je obdařiti a osvoboditi ráčil, aby budúcně na věčnost takových odúmrtí nižádnému nedávali a povinni dávati nebyli. I znajíc já v tom jich prozbu snažnú a pokornú, a jenž jsou mi také při tom dali su- mu peněz jménem pocty, kterouž sem od nich s vděčností přijal, hledíc také na jich věrnost, poddanost a poslušenstvie, kterým jsou se mi až do sý chvíle dobře zachovali, také majíc toho zvláštnie žádost, aby svrchupsané městečko mé v časy budúcích!] tím lépe vyzdviženo a rozmoženo[!] bylo, čímž by větší svobodú vopatřeno bylo, dobrým rozvážným rozmyslem a dospělú radú a zvláště s povolením nejjasnějšího kniežete a pána, pana Vladislava, z Božie milosti uherského a českého, dalmackého, charvackého etc. krále, markrabí moravského, lucemberského a slezského knížete a markrabí lužického etc.,3) pána mého milostivého, i protož já nadepsaný Henrych z Švamberka městečko mé milevské i všecky obyvatele jeho nynějšie i jich dědici a budúcí osvobodil sem a tuto milost sem jim učinil a je milostivě tím obdařil a mocí listu tohoto osvobozujib) a obdaruji a tuto milost jim činím tak, aby všickni obyvatelé téhož městečka obojieho puohlaví, muského i ženského, všecek svuoj statek a zboží movitý i nemovitý, kterémž by jménem mohlo jmenováno býti, kterýž mají aneb jmíti budú, mohli dáti a odkázati a kšaftovati všecken pospolu aneb rozdílně, komuž by se jim zdálo a líbilo. A pakli by kdo o svém statku žádného zřízenie a kšaftu učiniti nechtěl anebo zanetbal“) aneb skrze náhlost smrti z toho světa Božím dopuštěním bez kšaftu sšel a dědice buď muského aneb ženského pohlaví po sobě pozuostavil, kteréž by jinde kdežkolivěk kromě městečka mého Milevska obydlé své jměli, a chtěl-li by s jinými dětmi, ač by kteří tu v Milevště pozůstali, toho statku otce svého ujíti, tehdy se do městečka mého Milevska přibrati a tu předkem osaditi má a tak potom podle práva městečka toho statku ujíti a s nimi tu ostati mají; a pakli by žádných dětí po sobě nepozůstavil, tehdy takový statek všecken movitý i nemovitý aby připadl na nejbližšího přítele jeho přirozeného, kteréž]!] by s městem trpěl. Pakli by tu žádného příteled) přirozeného nebylo, aneb byl-li by kde jinde bližší přirozené!] přítel po krvi a chtěl by toho statku dle příboznosti!!] krve před tím, kteréž]!] by tu v Milevště v městečku v mým byl, ujíti, tehdy se nejprve do Milevska přibrati má a tu se osaditi a tak potom toho statku pravým přirozeným nápadem ujíti a s nimi tu ostati má. A také tuto milost jim zvláštnie činím, rychtáři i konšeluom i vší obci, muskému i ženskému pohlaví, městečka mého Milevska, jestliže by který se chtěl pro své lepší pryč stěhovati, znaje své lepší, že ten bude se moci pryč stěhovati bez překážky 280

Strana 281
mé, dědicuov i budoucích mých všelikderaké překážky, však znamenitě takovú výminkú, osadě napřed krunt svuoj hodným člověkem, kteréž[!] by se mně a budúcím mým a souseduom toho městečka hoditi se mohl. A kderéžto osvobození a obdaření svrchupsané má skrze mne a dědice a budúcí mé svrchu- psaným měštanuom milevským i všechněm jich dědicuom a budúcím po všecky časy budoucí skutečně zdržáno a zachováno býti bez zmatku a pře- rušení všelikderakého. Tomu na potvrzení a pevnost vlastní pečeť svú kázal sem přivěsiti k tomuto listu a pro další a širší svědomí prosil sem urozených pánuov, pana Jana z Rozmberka a na Strakonicích, mistra převorství Českého, bratra mého milého, a pana Hynka Popela z Lobkovice) a urozených vladyk Jana Tluxu z Vrabie a v Čimelicích a Václava Kekuli z Stradonic a Mikuláše Dejma z Tříteže a Jana Smrčku ze Mnichu, toho času purkrabie na Zviekově,4) a Jiříka Kroměšínského z Báně, že jsou své vlastní pečeti přivěsili podle mne k tomuto listu sobě beze škody. Jenž jest dán a psán léta od narození syna Božího tisícého pětistého patnáctého v pátek po svaté Žofije[!] panny. Zapsáno v kvaternu trhovém blankytném desk zemských od 1580—1583 (SUA v Praze, desky zemské, sv. č. 21), fol. G 36 v.—38. — Výpis z desk zemských v archivu města Milevska. a) Napsáno jen v drže. — b) Opraveno z osvobodil. — c) Opraveno ze zatbal. — d) Slovo přítele nadepsáno touže rukou nad řádek. —e) Slovo z Lobkovic napsáno omylem dvakrát. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 7. dubna 1513 (výše č. 821). 2) Srovnej pozn. 2 tamže. 3) Listinou ze dne 7. dubna 1513 (výše č. 821). 4) O něm A. Sedláček, Hrady XI., str. 35. 854. 1515 květen 24. Milevský klášter. Opat Ondřej, převor Oldřich a všechen konvent premonstrátského kláštera v Milevsku potvrzují milevským měštanům právo volného odkazu a svobodného stěhování, jež obdrželi od Jindřicha ze Švamberka (výše č. 853), a slibují zachovati je po všechny časy při těch svobodách. My kněz Ondřej, Božským smilováním2) opat, kněz Voldřich převor a kněz Syet a všecken konvent kláštera milevského zákona premonstratenského1) vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, jakož jest vysoce urozený pán, pan Hendrych z Švamberka a na Zvíkově etc.,2) pán náš milostivý, městečko Milevsko kláštera našeho, kteréhož J Mt v této míře v držení jest a na něm dědičnú svrchnost též jakožto na klášteře našem se vším jeho příslušenstvím má,3) ráčil jest osvoboditi a ob- dařiti, aby od měštan a obyvateluov jeho odúmrti obyčejem prvním brány nebyly, ale aby své statky a zboží mohli svobodně dáti aneb kšaftovati za 281

Strana 282
zdravého života aneb na smrtedlné posteli, komužbyb) chtěli, a pakli by kdo bez kšaftu umřel, tehdy aby na nejbližšího“) takový statek přicházel, i také kdyby se svrchupsaným měštanuom a obyvatelóm městečka Milevska kderému zdálo lépe živnost svú vésti jinde než tu, že osadě hodným člověkem, že se bude moci pryč stěhovati, jakož pak též obdarovánie od svrchupsaného pána J Mti šíře ukazuje a svědčí,4) kterémužto osvobozenie a obdarovánie my jsme také své dobrotivé a svobodné povolenie dali a mocí listu tohoto dáváme tak, jakž ten list jim na to od J Mti daný to všecko v sobě drží a vykazuje. Kteréžto osvobozenie a obdarovánie svrchupsané má skrze nás a budoucí naše, opata a konventu[!] kláštera našeho svrchupsaného svrchupsaným měštanuom i všem jich dědicóm a budoucím po všecky časy budúcí držáno a zachováno býti bez zmatku a přerušenie všelikterakého, a za to slibujíce sami za se i za všecky budúcí naše, že svrchupsané městečko i všickni jeho obyvatelé nynější i na věčnost budúcí mají při tom drženie[! a věčně zachováni býti bez odporu i zmatku všelikderakého. Tomu na pevnost a potvrzenie pečeti naše vlastní opatskú i konventskú dali jsme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest psán a dán v klášteře našem léta od narození syna Božího tisícého pěti- stého patnáctého ten čtvrtek před svatým Urbanem papežem. Zapsáno v kvaternu trhovém blankytném desk zemských od 1580—1583 (SUA v Praze, desky zemské, sv. č. 21), fol. G 38—38 v. — Výpis z desk zemských v archivu města Mi- levska. a) Slovo smilováním nadepsáno stejnou rukou nad řádek. — b) Opraveno z bych. — c) Vynecháno přítele. 1) Ondřej I. O něm K. V. Zap, Milevsko (Památky archeologické a místopisné, díl III, v Praze 1859), str. 216. 2) O něm v. pozn. I při listině ze 7. dubna 1513 (výše č. 821). 3) Srovnej výše pozn. 2 při téže listině. 4) Listina ze dne 18. května 1515 (výše č. 853). 855. 1515 červen 22. Jan Zajíc z Hazmburka a na Budyni rozhoduje spor mezi měštany a chalup- níky města Budyně nad Ohří se strany jedné a obyvateli vesnic Píst, Vrbice a Roudníčka se strany druhé o roboty ke mlýnu u města Budyně. Přidává jim ku pomoci své poddané v Žabovřeskách a Břežanech, avšak jen do své vůle. Já Jan Zajiec z Hazmburka a na Budyni, najvyšší truksas královstvie Českého,1) známo činím tiemto listem obecně přede všemi, před nimiž čten anebo čtúce slyšán bude, že jsú předstúpili před mě poddaní moji měšťané města Budyně a obyvatelé ze vsí, to jest z Piest,2) z Vrbky3) a z Roudníku,4) mezi kterýmiž odpor a ruoznice byla, což se robot k mlýnu, kterýž u města Budyně jest, a fuor všelikterých dotýče, však obojí nic jistého pokázánie 282

Strana 283
ani na to utvrzenie nemajíc, než toliko některaké ústnie zprávy, kdež i ty gruntovní nebyly, pokud by kteří měštané neb vesňané co při tom mlýně dělati neb forovati měli, když by toho potřeba kázala, žádajíc mne jako pána svého dědičného obojí, abych já toho mezi nimi poděle nařiedil, kterak by se při té povinnosti mlýna v čas budúcí zachovati měli. Protož já nadepsaný Jan Zajiec, maje při sobě některé dobré lidi, s dobrým rozmyslem chtě tomu, aby ta povinnost při témž mlýně od poddaných mých svrchupsaných mně i mým budúcím skrze jejich s obú stran odpor a ruoznice nesešla, tudiež i jich žádosti, v čemž sou se sami mezi sebou narovnali, dosti stalo, takto mezi nimi tiemto listem tvrdím a porovnávám, že měštané i jich budúcí k tomu mlýnu napřed žernovy voziti ode dvú mil mají tak, jakž od stara- dávna bývalo, když by toho potřeba byla, a potom což by bylo potřebie, lesu jakéhožkoli aneb kamenie k mlýnu aneb k jezu, to společně svézti mají, a pěší anebo chalupníci z města i z vesnic předepsaných obojí na jezu aneb při témž mlýně dělati mají, však tak obojí mezi sebou nařiediece to, což se fuor všelijakých k též potřebě dotýče, každý, který dědiny má, měj koně neb neměj, což na koho přide, aby odbývali bez odporuov všelikterakých; též pěší anebo chalupníci obojí aby se v tom tak jednosvorně a spravedlivě zachovali. Však toto zvláštní milostí já nadepsaný Jan Zajiec svrchupsaným měštanóm a vesňanóm i jich budúcím ku pomoci činím, kdyby přišla potřeba jižpsaného mlýna, že jim přidávám, však do své vuole, poddané své v Žabovřeskách5) a v Břežanech6)i jich budúcí, aby jim kamení a stelí pomáhali svézti, kolikrát by toho potřebie bylo; kteřížto tak, jakž sou mi přiepis listu hlavnieho ukázali, že sú byli povinni od staradávna žernovy, kámen, dřievie všelikteraké k mlýnu, kterýž byl na Mileticku,7) svézti a též pěší dělati, však z té příčiny jižpsaným Žabovřeským a Březským i jich budúcím tu milost činiem, že do vuole své a budúcích mých s menšími forami k mlýnu budynskému připojuji jim ku pomoci pro ty roboty, kteréž mi na vinicéch mých dělají; a také ty fuory aneb to dielo, kteréž k častopsanému mlýnu u Budyně měšťané a vesnice činiti mají, to jest převedeno s téhož mlýna, kterýž pod Břežany“) byl od staradávna. A protož již podle toho svrchupsaného nařiezenie, k kterémuž obojí svolili, mají se ti obojí i ti přidaní zachovati, a když by potřeba mlýna aneb jezu jaká- koli byla, forami ani dielem tiem pořádkem nadepsaným nikoli neobmeškávati bez odporu a výmluv všelikterakých, však s touto výmienkou, jestliže by kdy měšťané aneb vesňané i jich budúcí co se jistčieho aneb lepšieho doptali buď zápisuov v listech aneb v registrách, ješto by k té potřebě mlýna již psaného gruntovnější a lepší bylo a toho žádali, aby při tom zuostaveni byli, má se tak státi a toto porovnánie zrušeno má býti; než dokud by se nic nenašlo jistčieho, tehdy při tomto tak, jakž se svrchu píše, ve všem se zachovati má. A tomu dosti učiniec, pokudž povinnost se napřed ukazuje, nemají nadepsaní poddaní moji i jich budúcí při témž mlýně aneb jezu mimo to nuceni k jinému dielu býti mnú i mými budúcími. Toho na svědomie pečeť svú vlastní dal sem přivěsiti 283

Strana 284
k tomuto listu a připrosil sem urozených vladyk, pana Jana Hložka z Žampa- chu a pana Jiříka z Brloha,8) že jsú pečeti své podle mé přivěsiti dali k témužto listu. Jenž jest dán léta od narozenie Pána Krista patnáctistého patnáctého v ten pátek před svatým Janem, křtitelem Božím. Pergamenový originál v archivu města Budyně nad Ohří; k listině jsou na pergame- nových proužcích přivěšeny tři kulaté pečeti. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Syn Mikulášův, který byl při otcově smrti nezletilý a teprve asi r. 1511 se ujal správy panství (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 19—20). 2) Písty, o. Roudnice nad Labem. 3) Vrbice, o. Roudnice nab Labem. 4) Roudníček, o. Roudnice nad Labem. 5) Žabovřesky nad Ohří, o. Lovosice. 6) Břežany nad Ohří, o. Roudnice nad Labem. 7) Miletisko, položení budyňské v jihozápadním cípu. — Srv. též listinu ze dne 26. února 1477 (výše č. 445). 8) O něm v listině ze dne 29. května 1510 (výše č. 768). Otiskl A. Janda l. c., str. 134; srv. též str. 30 tamže. 856. 1515 červenec 25. Brandýs nad Labem. Konrád z Krajku a na Mladé Boleslavi uděluje na žádost své sestry Johanky z Krajku měštanům města Brandýsa nad Labem právo volného nakládání a odkazu s tou výjimkou, že odumřelý dům nebo grunt bude řádně osazen; kdyby se nepři- hlásil do roka žádný dědic nebo příbuzný, spadne ten majetek na obec. Nedbalý hospodář bude obcí i vrchností přidržen k pořádku, a nemovitý statek může prodat jen tehdy, až jej řádně opraví. Ve jméno Boží amen. Ty věci, kteréž v budoucí paměti jednány býti mají, ješto se vedle zasloužení a hotového poslušenství lidem věrně poddaným vskut- ku milostivě činí, stávají i konají, aby paměť s časem jdoucím nepominula a v zapomenutí pro lidskou nedbanlivost ovšem nepřišla, tím hnut jsa já Kundrát z Krajku a na Mladém Boleslavi1) známo činím timto listem obecně přede všemi lidmi nynějšími i budoucími, před nimiž by čten nebo čtoucí slyšán byl, že k přímluvě urozené paní, paní Johance z Krajku a na Mladém Boleslavi, paní sestře mé milé,1) tuto milost učinil sem lidem mým poddaným, všem obyva- teluom městečka Brandýsa a mocí listu tohoto činím, kteroužto milost dolepsa- nou svrchupsaná paní Johanka, sestra má, jestliže by mne Pán Buoh smrti dříve neuchoval nežli ji a to zboží brandýské podle nápadu jí zase v moc a panování přišlo, ráčila jest přiříci držeti, a tak, aby svrchupsaní poddaní moji, obyvatelé brandýští všichni i jeden každý zvláštně, mohli, pode mnou se množíce, tím lépe a pilněji svých živností hleděti, ty a takové všecky odoumrti, kteréž sou 284

Strana 285
na mne spravedlivě v tom městečku přicházely a připadaly, jim dávám a mocí listu tohoto propouštím tak a na takový zpuosob, kdož by kolivěk z nich, maje statek svuoj mohvitej i nemohvitý, aby jej mohl za zdravého života dáti aneb na smrtedlné posteli odkázati příteli svému aneb jinému, komuž by se koli jemu zdálo a líbilo, buďto na jiné panství aneb do města kteréhožkoli bez pře- kážky mé i všech mých úředlníkuov, a pakli by kdo z nich bez poručenství a bez kšaftu z tohoto světa sšel a dědicuov po sobě že by neostavil, tehdy ten statek jeho aby podle práva spadl na nejbližšího přítele jeho, odkudžkoli aneb kdež by koli ten jistý přítel jeho byl, avšak ten duom od toho přítele jeho, nechtěl-li by sám osieti tu na tom domu a gruntu, aby mně slušně a hodně osa- zen byl; jestliže by pak po smrti jeho žádný přítel přirozený s dostatečným průvodem v roce pořád zběhlém“) nalezen a optán býti nemohl, tehdy ten všecek statek aby zuostal při obci svrchupsaného městečka Brandýsa, a oni ten statek prodadouce a dluhy, ač by které byly, splatíce, grunt ten osaditi mi slušně mají, a což by po tom osazení více zbylo, to na obecní dobré městečka toho s vědomím mýmb) obrátiti mají. Toto jest pak znamenitě vymíněno, jestliže by kterej z obyvateluov brandýských domu svého opravovati i tudíž gruntuov zanetbával a tak by hospodářství opouštěl a potom prodati chtěl, takového konšelé napomínati mají, přihlédajíce k tomu, aby hospodařil, dělal a opravoval, a nechtěl-li by po jich napomenutí opraviti, mají to na mne neb na úředlníka mého vznésti, aby takový kázní k tomu přiveden byl; a takovému žádnému prodati se nedopustí, leč duom a gruont opraví. Item jestliže by pak takový kterej nedbalec, v tom opustě duom a gruont, i umřel a ten, komuž by on to odkázal, neopravě prodati by to chtěl, že se jemu toho prodaje též nikoli nedopustí, než když opraví, jakož slušeti bude, prodati mu se nehájí tak na ten zpuosob, jakož svrchu psáno stojí. Kterážto milost a dání svrchu obšírně vy- psané poddaným mým měštanuom častopsaného městečka Brandýsa i jich potomkuom a budoucím ode mne svrchupsaného Kundráta z Krajku etc. mají jim a potomkuom jich budoucím v celosti bez pohnutí zdržány býti, aby oni i jich potomci a budoucí toho všeho bez překážky mé i mých všech úředlníkuov radujíce se užívali. Na potvrzení a širší paměť věcí nadepsaných já svrchupsa- ný Kundrát z Krajku pečeť mú vlastní rozkázal sem přivěsiti k tomuto listu vědomě a dobrovolně. Jenž jest psán a dán na Brandýse léta Božího tisícího pětistého patnáctého v středu den svatého Jakuba, apoštola Božího. Originál jest ztracen, opis v I. knize památné města Brandýsa nad Labem z r. 1561 a v soupisu milostí a obdarování, pořízeném městem Brandýsem 6. srpna 1612 (SUA v Pra- ze, odd. SM P 106, B 47). Též v konfirmaci Leopolda I. z 10. prosince 1670 (v archivu města Brandýsa). a) V I. pamětní knize města Brandýsa na okraji připsáno rukou sice jinou, ale ne- příliš mladší: „Každej se sám ptáti má, jestli přítel umrlého čili není“. —b) V téže knize zase na okraji připsáno rukou jinou nežli tou, která psala přípisek, uvedený v předchozí poznámce, ale ještě v 16. stol.: „ale ne s vědomím budoucích pánuov“. 285

Strana 286
1) Na skonku roku 1512 se konal v Brandýse nad Labem sněm Jednoty bratrské, k níž se paní Johanka z Krajku veřejně hlásila, a tu jí bylo poraděno, aby se vzdala svého panství ve prospěch svého bratra Konráda z Krajku. R. 1513 dala vskutku do desk zem- ských vložiti zápis, jímž postupuje svému bratrovi veškeré dědictví s tou výjimkou, že vše jí připadne zpět, kdyby Konrád zemřel dříve nežli ona. (A. Sedláček, Hrady XV., str. 155; — J. V. Prášek, Brandýs nad Labem I., str. 137—139). Týž pán vydal dne 25. listopadu 1517 druhému svému městečku, tj. Čelákovicům, privilegium stejného obsahu a stejného téměř znění (níže č. 875). 857. 1515 červenec 25. Vídeň. Král Vladislav vysazuje městečku Ervěnicům dva výroční trhy. Zmínka v soupisu privilegií městečka Ervěnic (v. výše při listině z 25. května 1364, č. 85): N°. 6. List český krále Vladislava slavné paměti, nímž jim vysazuje dva jar- marky. Datum v Vídni na den svatého Jakuba léta 1515. 858. 1515 červenec 25. Vídeň. Král Vladislav obnovuje městečku Jesenici privilegia na trhy, o něž přišli ohněm, a to trh výroční v úterý svatodušní a v pondělí po Narození Panny Marie, vždy se čtyřmi dny následujícími. K tomu přidává právo výsadního šenkování piva, sladování a ládování obilí v obvodu jedné míle kolem města. To vše činí na prosbu Volfa z Gutštejna. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král a markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě, oznamujem listem tímto všem, že sme prošeni od urozeného Volfa z Gutštejna a na Petršpurce, věrného našeho milého, poněvadž městečku jeho Jesenici listy a vejsady, kteréž měli na jarmarky a jiné svobody, ješto těch jarmarkův a ně- kterých svobody!!] podnes ještě v užívání sou, skrz oheň zhynuly a spáleny, abychom jim takové jarmarky znovu vysaditi, dáti a potvrditi a při tom nato je některými jinými milostmi obdarovati ráčili tak, aby ti a téhož měs- tečka obyvatelé, majíce takové milosti a obdarování naše, opravovati se a živ- nosti své tím dostatečněji vésti mohli. K jehožto slušné prozbě nakloněni jsouce pro služby, které jest nám týž Volf činil a činiti povinen bude, z dobrým roz- myslem a naším jistým vědomím mocí královskou v Čechách svolili sme k tomu a tímto listem mocně svolujeme a takové jarmarky dáváme a znovu vysazuje- me a potvrzujeme tak, aby nadepsané městečko Jesenice i obyvatelé jeho jarmarky dva roční s štyrmi dny pořád zběhlými měli, a to jeden ten outerý svatodušní anebo letniční a druhý ten pondělí po hodu Panny Marie narození nejprv příští. A nato tyto zvláštní milosti a obdarování témuž městečku 286

Strana 287
a obyvatelům jeho činíme, aby všech krčem nesvobodných ve vsech, kteréž prve nebyly, a sladovny neboližto sladův dělání i také obilí ládování okolo té- hož městečka tímto dáním a obdarováním naším v mili hájili, bránili a šenkýř- kám šenkovati, jako i obilé ládovati nedopouštěli, chtíce tomu konečně, aby oni obyvatelé svrchupsaného městečka těch jarmarků a svobod výš dotčených požívali a požívati moc jměli, a tak tím vším obyčejem, jakožto jiná města, městečka v království Českém svých jarmarkův, svobod a obdarování z práva nebo obyčeje požívají a požívati mohou bez umenšení, a to nyní i v časích bu- doucích. Přikazujíce všem úředlníkům a poddaným našim království Českého nynějším i budoucím, věrným milým, abystu[!] svrchupsanému městečku Je- senici a obyvatelům jeho v užívání těch jarmarkův a svobod nepřekáželi ani komu jinému překážeti dopouštěli pod uvarováním hněvu našeho. Však proto chceme, aby toto naše téhož městečka a obyvatelův jeho obdarování a svobody byly bez újmy jednomu každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k tomuto listu rozkázali sme přivěsiti. Dán v Vídni den svatého Jakuba, apoštola Božího, léta Božího 1515, království našich uher- ského 25 a českého 44. Známo jen z opisu městských privilegií ze 17. stol., uloženého v archivu města Jesenice. Zmínkou jest připomenuto v potvrzení jesenických privilegií Jaroslavem mladším Lib- štejnským z Kolovrat ze dne 22. března 1600. 859. 1515 listopad 6. Polná. Hynek Boček z Kunštátu a z Polné dává městu Přibyslavi do plného a dědič- ného vlastnictví beze všech poplatků svou louku za mlýnem Chudomelem a vrací jim rybník na malé obci, který jim byl odňat. Já Hynek Boček z Kunštátu a na Polné1) zjevně tímto listem přede všemi vyznávám, že sem dal a mocí listu tohoto dávám ku pravému dědictvie a držení louku svú vlastní za mlejnem Chudomelem čistú a neplatnú moudrým a opatr- ným purkmistru, konšelóm i vší obci města Přibyslavě, věrným poddaným mým milým, nic sobě, dědicóm ani potomním pánóm polnicským tu nepozuostavuje. Také jakož jim byl ten rybník jejich odjat, kerý jest na malé obci jejiech, ten rybník já jim zase dávám a mocí listu tohoto navracuji, aby jej na budúcí a věčné časy jako kdy prve svrchupsaná obec držela, požívala a s ním učinila, jak by se jim najlépe zdálo a líbilo, jako svým vlastním bez mé, budúcích mých a potomních pánuov polnicských všelikteraké překážky. Tomu na potvrzení a pro lepší jistotu pečeť svú vlastní a přirozenú k tomuto listu přivěsiti sem rozkázal. Jenž jest dán a psán na Polné v úterý na den svatého Leonharda spovědníka léta Božieho patnáctistého patnáctého. 287

Strana 288
Pergamenový originál v archivu města Přibyslavě; na pergamenovém proužku jest přivěšena kulatá červená pečet v misce z přirozeného vosku. — Na rubu: 1515 stellt Hynek Bozek z Kunstatu die wiese hinter Chudomel und gemeindteuch der gemeinde zurück. — No. 4. 1) O něm v. pozn. I při listině ze 14. června 1502 (výše č. 671). Zajímavý pohled do hospodářského podnikání města Přibyslavě představuje smlouva z 2. května 1463, podle níž obec města Polné pronajala městu Přibyslavi s povolením své vrchnosti, minsterberské kněžny Markety, dvůr a pustou ves Jenče u Přibyslavě za čtyři kopy grošů českých; tyto pustiny patří od starodávna ke kostelu Matky Boží v Polné. Kdyby Přibyslavští neplatili, mohou jim Polenští zadržeti dobytek, který by se tam pásl. Kdyby obě města někdy v budoucích časech nepatřila stejné vrchnosti, může býti smlouva se strany Polenských rozvázána. (Obsaženo v listině města Polné a Přibyslavě ze dne 4. července 1588, uložené v archivu Národního musea v Praze, kterou se tato smlouva obnovuje.) — Srv. K. Turecký, Pustá ves Jenče. Polensko II., str. 40—42. 860. 1515 prosinec 28. Budín. Král Vladislav povyšuje na žádost bratří Jindřicha a Volfa Bořitů z Martinic jejich městečko Muncifaj na město, které dostává právo hradeb. Řídí se právem města Slaného a užívá všech výsad jako jiná města v království Českém „krom tře- tího hlasu, kteréhož naše česká města v stáních užívají“. Město může pečetiti červeným voskem a polepšuje se mu erb. My Vladislav, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tímto listem všem, jakož jsme dáti a vysaditi ráčili ze vsi pod hradem Smečnem městečko k žádosti urozeného Jana Bořity z Martinic a na Smečně, věrného našeho milého, kterémužto městečku Muncifaj jméno dali jsme a též městečko Muncifaj ráčili jsme erbem, totiž dva lvi bílá, majíce štrychy červené přes se, ani drží bílá dvě lekna na červeném poli, vedle toho i jinými milostmi obdařiti ráčili jsme tak, jakž ten list témuž městečku vydaný to v sobě šíře ukazuje a zavírá,1) i prošeni sme od urozených Jindřicha a Volfa bratří Bořitův z Martinic a na Smečně, komorníkův našich přísežných,2) věr- ných milých, abychom též městečko Muncifaj za město vysadili a tu jim milost s těmito vdole položenými věcmi učiniti ráčili. Kdež my, prohlédajíce na služby pilné a znamenité, kteréž nám nadepsaní Jindřich a Volf Bořitové z Martinic činí a činiti nepřestávají, dali sme a mocí naší královskou dáváme, aby již po dnešní den z městečka Muncifaje město vysazené touto naší milostí bylo tak, aby též Muncifaje branami, věžmi, zdmi okolo sebe hradili [!] se, pokudž by se jim zdálo a líbilo, mohli bez našé i všelijakých jiných lidí překážek. Při tom témuž městu tuto zvláštní milost činíme a dáváme jim tu milost, aby těch práv a svobod všech užievalo jako naše město Slaný a nadto také aby těch všech práv užívalo, jako jiná města naše království Českého užívají, krom tře- 288

Strana 289
tího hlasu, kteréhož naše česká města v stáních užívají. Také témuž městu puojčujem a po věčné časy dáváme, aby červeným voskem mohli pečetiti a jej krýti a na jich erbu přidáváme jim, aby ti lvi, kteréž erb jejich drží, měli na svých hlavách koruny a na nohách pazoury zlaté; při tom též město jarmarku a trhu aby tak požívalo, pokudž sme jim v prvním našem listu výsadu, dokudž ještě městečko bylo, dáti ráčili. Protož přikazujem pánům, rytířům, vladykám i všem našim městům v království Českém i jiným našim poddaným, aby nade- psané město Muncifaj při tejto naší milosti nadepsané zachovali bez všelijakého přerušení pod uvarovániem našeho těškého hněvu královského. Tomu na svě- domie pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali sme přivěsiti. Dán na Budíně ten čtvrtek den svatých Mládátek léta Božieho tisícého pětistého patnáctého, království našich uherského pětmescietmého a českého čtyrytcá- tého čtvrtého. Ad relationem strenui domini Raczlai de Šebířov, supremi nota- rii regni Boëmiae. Inserováno v privilegiu císaře Ferdinanda III. ze dne 2. května 1650, uloženém v archivu města Smečna. 1) V. listinu ze dne 26. května 1510 (výše č. 767). 2) Bratří Jana Bořity, na jehož žádost povýšil král Vladislav Smečno na městečko 26. května 1510 (V. výše č. 767. — A. Sedláček, Hrady VIII., str. 127). 861. 1516 únor 24. Budín. Král Vladislav povyšuje ves Cerhovice na městečko a povoluje, aby se v něm zřídily sladovny a pivovary i aby se tu mohli usazovat řemeslníci a obchodníci. Měšťanům uděluje erb neboli pečeť, trh týdenní každé úterý a trh výroční první čtvrtek v postě s osmi dny následujícími. My Vladislav, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujeme tímto listem všem, že sme ves naši Cerhovicel) za městečko vysa- diti a přitom některými jinými milostmiznovu vyzdvihnouti a obdařiti ráčili. Pro- s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách vysa- dili sme nadepsanú ves naši Cerhovice za městečko a mocí listu tohoto vysa- zujem a znovu vyzdvihujem, chtíce tomu, aby obyvatelé té vsi nynější i budou- cí všech těch milostí užívali a užívati mohli a moc měli, kterýchž jiná městečka v království našem Českém při takových vysazení užívají a užívati mohú a k tomu, aby v něm sladovně, pivovary jmíti mohli, řemeslníci také všelijací, jakožto řezníci, sladovníci, súkeníci, kováři, ševci, pekaři a jiní obchodníci býti mohli a tu se osazovali a řemesla svá dělali a jich užívati mohli, dávajíce při tom témuž městečku erb neboližto pečeť, totižto přední polovice puol jelena a zadní medvěda v žlutém poli, tak aby oni té pečeti užívali v potřebách svých 289

Strana 290
tak, jakožto jiná městečka svých pečetí užívají a užívati mohú nyní i v časích budúcích.2) I chtíce, aby se tím lépe a dostatečněji osazovati a živností svých hleděti mohli, tyto sme další milosti obyvateluom jmenovaného městečka Cer- hovic nynějším i budúcím učinili a dali sme a tímto listem činíme a dáváme: Najprve aby jměli trh téhodní každý úterý a k tomu jarmark roční první čtvrtek v puostě s vosmi dny pořád zběhlými a frajunkem obyčejným, kte- rýchžto milostí svrchupsaní obyvatelé městečka Cerhovic nynější i budúcí požívati mají a moci budú nyní i na budúcí věčné časy, a to bez naší, búdúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijakých překážek. Přikazujíce všem úředníkóm i poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste častopsané obyvatele městečka Cerhovic nynější i budúcí při těch všech svobodách a milostech svrchupsaných jměli, drželi a zachovali bez přerušení pod uvarováním hněvu a nemilosti naší i budúcích králuov našich českých. Však proto chcme, aby toto dání a obdarování naše bylo jednomu každému bez újmy a škody na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali sme přivěsiti. Dán na Budíně v neděli postní, jenž slove Oculi, léta Božího tisícího pětistého šestnác- tého, království našich uherského šestmescítmého a českého čtyrycátého pátého. Ex commissione propria regiae maiestatis. Pergamenový originál, na přeloženém místě poškozený, v archivu města Cerhovic; na pergamenovém proužku visela kulatá znaková pečet z červeného vosku, která jest nyní odtržena. — Na rubu: Collatum. 1) Cerhovice, o. Hořovice. — Připomínají se sice již r. 1275 jako „civitas forensis“, ale ve falsu (listina krále Přemysla II. Otakara ze dne 19. prosince 1275; J. Emler, Re- gesta II., č. 991, str. 416). Tehdy obdržel Cerhovice za svůj díl Sulislav, syn Sulislava z Trnovan. Ve 14. stol. jsou v držení pánů z Cerhovic, ale r. 1390 připojil je král Václav IV. k žebráckému panství (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 97; — J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 989). 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 117. Viz závěrečnou poznámku výše u č. 840. 862. 1516 únor 25. Jindřichův Hradec. Adam z Hradce, hejtman Bechyňského a Vltavského kraje, potvrzuje měšťa- nům z Jindřichova Hradce všechny jejich výsady a privilegia, zvláště svého otce Jindřicha ze dne I. října 1472 (výše č. 427) a svých poručníků ze dne 21. října 1507 (výše č. 739). Ustanovení o svobodném odkazu mění tak, že zemře-li kdo bez poslední vůle, připadne jeho majetek nejbližšímu příbuznému, který však musí být hradeckým měšťanem nebo ze statků hradeckých pánů; není-li ho, rozdělí se pozů- stalost rovným dílem mezi záduší a obec. Majetek zběhlého měštana zůstane třináct neděl nepohnut; nevrátí-li se do té doby odběhlík, zaplatí se z jeho majetku nejdříve všechny dluhy a zbytek připadne vrchnosti. 290

Strana 291
Adam z Hradce etc., hajtman krajuov Bechynského a Vltavského,1) i s svými dědici a všemi budúcími našemi oznamujem tímto listem a vyznáváme přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsú před nás opatrní purg- mistr, rychtář, konšelé, starší z obce i jiní měšťané naši města našeho Hradce, věrní naši milí, předstúpili a pokázali jsú nám mnohé výsady, privilegia, obda- rovánie i vysazení práv a svobod svých, kteréž mají dostatečně pánuov hra- deckých, předkuov našich, pod pečetmi jich a jiných pánuov a dobrých lidí na svědomie stvrzené, ujištěné a upevněné. Potom ukázali list a svobody, kteréž mají na práva svá od urozeného pána, pana Jindřicha z Hradce etc., pána a otce našeho najmilejšího slavné dobré paměti,2) a na ten list po smrti téhož pana otce našeho přiznání a potvrzení od osvícených kněžen a paní, paní Ka- teřiny, rozené kněžny saské, kněžny minsterberské a hrabiny kladské etc., paní báby naší milé, paní Anny, kněžny minsterberské a hrabiny kladské etc., paní mateře naší milé, urozeného pána, pana Petra z Roznberka etc. a urozeného vladyky Jiříka Hrobského z Sedlce, někdy mocných poručníkuov otcovských mých i všeho statku mého.3) Při tom nás tíž měšťané naši hradečtí prozbami velikými se vší poddanú poctivostí prosili jsú jednostajným hlasem, abychom jim my jakožto pán jich dědičný a gruntovní ta práva, svobody jich a výsady starodávný obnoviti, upevniti a potvrditi ráčili. My pak prozbu jich měšťan našich slušnú, potřebnú i spravedlivú znajíc a k zvláštnímu potěšení města našeho Hradce i všech lidí v něm obývajících v městě a na předměstí, obojího mužského i ženského pohlavie, ty všecky listy, vajsady, obdarovánie, privile- gia, svobody a práva jich jim, měštanóm našim hradeckým nynějším i budúcím, a jich potomkuom daných a upevněných od pánuov hradeckých, předkuov našich, i od pana otce mého dobré a slavné paměti, my Adam z Hradce etc. svrchupsaný z dobrú a vážnú radú, svobodným a pilným rozmyslem tímto listem mocně potvrzujem, jim upevňujem a je přijímajíc zchvalujem všecky spolu i každý list zvláště tak, jakž samy v sobě znějí, svědčí a všecky artikule zavírají tak, jako by všecky svobody, práva, výsady a privilegia v tomto našem listu zejména a slovo od slova napsány byly. Item toto zvláště jim měšťanuom našim hradeckým i jich budúcím jakožto pravý jich dědičný, grun- tovní a přirozený pán za právo dáváme a ustanovujem k budúcím věčným časuom a zvláštní milostí naší tuto jim svobodu činíme, jestliže by kdo bez rozkázánie kšaftu a zřízení statku svého umřel bez dědicuov mužského i žen- ského pohlaví, tehdy napřed pod tímto právem na najvyššího přítele toho umrlého ten všecek statek má přijíti a právem spadnúti, však ten aby byl tu v městě Hradci pod tím právem aneb na předměstí a spolutrpící s městem, pakli by ho tu v Hradci nebylo, ale jinde kdežkolivěk na panství našem, kteréž máme v Čechách aneb v Moravě, a jinam nikam. Pakli by žádného příbuzného přítele toho umrlého napřed pod tím právem nebo na panství našem, kteréž nyní v Čechách a v Moravě máme aneb potom z milosti Boží mieti budeme, ne- bylo, tehdy pravá polovina toho statku, kterýž jest bez kšaftu a zřízenie statku 291

Strana 292
svého umřel, má spravedlivě na záduší a druhá polovice na opravu téhož města spadnúti a dána býti. Item toto též za právo ustanovujem, když by kolivěk který člověk z téhož města našeho Hradce z gruntu svého zběhl, kterakž by to kolivěk přišlo, tehdy má jeho statek třinácte neděl nepohnut býti, však má býti popsán, co ho jest, zda by ten poběhlý v tom času mohl zase k milosti přijíti a svú věc zjednati; pakli by se toho nestalo, a ten odběhlý v tom svrchu- psaným času milosti od nás, dědicuov a budúcích našich nehledal, tehdy aby z toho najprve statku a předkem dluzi lidem našim v městě našem Hradci a na předměstí pod právem tímto s městem trpícím zaplaceni byli, a což by zuostalo přes dluhy jeho, to aby na nás, dědice a budúcí naše, pány hradecké, spadlo, toto znamenitě vyslovujíc a vyličujíc, jakož tato dva artikule, totižto ktož by bez kšaftu umřel aneb ktož by zběhl, jináč jsú v listu a obdarování nebož- tíka pana otce mého dobré paměti postaveni,4) nežli v tomto listu našem, ty dva artikule v tom listu pana otce našeho postavené tímto listem a mocí naší jakožto dědičný, gruntovní a urozený pán rušíme, kazíme, moříme a v nic obracujem a tyto dva artikule, v tomto našem listu o túž věc psané a námi zřízené, spuosobené i jim měšťanóm našim hradeckým dané, k věčnosti za prá- vo ustanovujem, upevňujem a tímto listem potvrzujem nyní i na budúcí časy. Však jiní všickni artikulové, v tom listu nebožtíka pana otce našeho dobré paměti položené a zapsané a jim, měšťanóm našim hradeckým i jich budúcím dané,5) mají svú celú pevnost jmíti, držáni a zachováni býti tak, jakž sami v sobě ve všech artikulech znějí, nyní i na budúcí věčné časy bez všelikterakého umenšenie a překážky tak, jakoby všecky zejména a slovo od slova v tento list náš vepsáni byli, neb my ty všecky artikule v tom listu položené kromě těch dvú artikuluov v tomto listu našem znovu ustanovených mocí naší jakožto pravý pán dědičný a přirozený jich měšťan našich a téhož města Hradce zchva- lujem, upevňujem, oblibujem a k nim svolujem a mocí listu tohoto potvrzujem, aby vcele všecky držány a zachovány byly od nás, dědicuov a budúcích našich jim, měšťanóm našim hradeckým v městě i na předměstí obyvajícím, nynějším i budúcím nyní i k věčnosti. Ale aby svrchupsané milosti a obdařenie práv a svobod, výsad a změněnie těch dvú artikuluov v tomto našem listu proti prvnímu pana otce našeho celé a neporušené zuostaly věčně v časích budúcích, my Adam z Hradce etc. svrchupsaný jménem naším napřed, také všech dědi- cuov a budúcích našich slovem naši vlastní a přirozenú pečeť dobrovolně dali jsme k pevnosti a potvrzení a věčnému držení přivěsiti k tomuto listu a pro širší svědomie a pro budúcí paměť věcí svrchupsaných prosili jsme urozených pánuov, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a z Blatné, najvyššího purghrabie pražského, pana Lacslava z Šternberka, najvyššího kancléře královstvie Čes- kého, a pana Volfa z Krajku a na Lantštajně, že jsú své pečeti podle mne dali na svědomie přivěsiti k tomuto listu jim a jich dědicuom bez škody. Jenž jest dán a psán na Hradci léta od narozenie syna Božího tisícího pětistého šestnác- tého v pondělí den svatého Matěje, apoštola Božího. 292

Strana 293
Pergamenový originál v archivu města Jindřichova Hradce, zn. A a 8; ze čtyř při- věšených pečetí se zachovala první, třetí a čtvrtá, druhá jest ztracena. — Na rubu: Pana Adama z Hradce Anno 1516. — N°. 3. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) O něm Fr. Teplý l. c., I. 2., str. 161 a d. 2) Ze dne 1. října 1472 (výše č. 427). 3) Ze dne 21. října 1507 (výše č. 739). — O poručnících mladého Adama z Hradce Fr. Teplý l. c., I. 2., str. 161. 4) V. pozn. 2. 5) Tamže. Otiskl Fr. Teplý l. c., I. 2., str. 168—169. — Též Archiv Český XI., str. 429—431. 863. 1516 březen 24. Vilém Kostka z Postupic i na místě svých nedílných bratří prodává jako ná- hradu za dluhy svých předků některým měšťanům litomyšlským i jiným osobám z panství louky z popluží osíckého, tržeckého, na řece Desné, u Morašic a Sedlíštek pod úrok splatný na sv. Jana Křtitele. Vrchnost dovoluje vést potřebnou vodu na ty louky buď z Desné, z Říkovského potoka nebo ze strouhy od mlýna tržeckého. Držitelům těch luk se dává volnost nakládání s grunty a lukami. Vilém Kostka z Postupic a na Litomyšli, najvyšší minemajstr královstvie Českého,1) známo činiem listem tiemto přede všemi, před nimiž čten aneb od čtúcích slyšán bude, že znamenav a spatřiv mnohé obtiežnosti i nařiekání vdov a sirotkuov i jiných poddaných lidí mých na panstvie litomyšlském příčin dluhuov jim předky mými zadržalých, nechtěje, by takovým dluhuom delší odtahové měli činěni býti a poddaní moji, vdovy a siroci v spravedlnostech svých hynúti, s dobrým rozmyslem a radú pánuov a přátel svých milých pro- spěšnější takových dluhuov splácení prodal jsem a mocí listu tohoto sám od sebe i od bratří svých nedílných i všech potomních pánuov držiteluov litomyšl- ských lúky své z popluží oseckého2) orného zdělané, kteréž leží podle řeky Desnice,3) po meze jich, též lúky ote dvora Olšínského s popluží orného udělané na Desnici podle obory po meze jich, též louku, kteráž slove Mlynářská, po mezi její, item také louku, kteráž slove Nová, po meze její, kteráž byla udělána s popluží tržieckého,4) item Peklo popluží za řekú k lúkám pod oboru zdělání podle mostu morašického?) až po meze její do cesty, item kus popluží za řekú k lukám dělání podle mezí od Sedlíštěk,6) item drahy tržiecké podle silnice a kus louky nad mostem po meze jich, item pastvišče od téhož dvora tržieckého po meze jich prodávám měšťanóm litomyšlským a některým jiným osobám, poddaným mým, jakož toho prodaje každým osobám zvláště zápisové v kni- hách městských s mým jistým, celým a plným vědomím a rozkázáním učiněné šíře v sobě oznamuji a ukazuji, komu co v kterých mezech a zač prodáno a panem Jindřichem Špetlí, tehdáž hajtmanem mým na Litomyšli,7) vymezeno 293

Strana 294
jest. A ti všickni měšťané a jiné osoby, držitelé těch gruntuov, nynější i budúcí jich, mají a povinni budú mně, dědicuom a budúcím mým jednú v rok při svatém Janu Křtiteli úroka z těch luk platiti, jakž s kým co jest smluveno a kni- hami městskými zapsáno i utvrzeno, a ten plat dadúce, všech jiných povinností, poplatků, zbířek[!], daní, robot, vojen, berní i všech jiných věcí k tomu podob- ných s těch luk prázdni býti mají. Item což jim potřebí bude vody na ty lúky vedení k podpouštění, stavuov dělání buď z Desnice aneb z potoka Říkovské- ho8) a z struhy ode mlýna tržieckého, to oni mají a moci budú s budúcími svými užívati, vodu vyrážeti a opravovati bez překážky mé, budúcích mých i úřed- níkuov a služebníkuov našich, kdy a pokudž by jim toho potřebie bylo. Také svrchudotčení držitelé těch luk, nynější a budúcí jich, budú moci ty grunty a lúky dáti, prodati, zastaviti, směniti, poručiti a s nimi jako s svým vlastním učiniti, jakž se jim najlépe zdáti a líbiti bude, beze vší překážky mé i všech budúcích pánuov držiteluov litomyšlských, však bez újmy platu na to usaze- ného. Toho na potvrzení a pro pevnost věcí svrchupsaných já svrchupsaný Vilém i na místě bratří svých nedílných pečeť svú vlastní k tomuto listu přivě- siti jsem dal a pro širší vědomí prosil jsem urozených pánuov, pana Michala Slavatu s Chlumu a s Košmberka, pana Buriána z Janovic a na Novém Hradě a urozených vladyk, pana Jindřicha Špetli z Prudic, hajtmana ty časy na Litomyšli, pana Diviše z Hustiřan, že jsú pečeti své přivěsili podle mne na svě- domí k listu tomuto. Jenž jest psán a dán v pondělí hodní velikonoční léta Páně tisícieho pětistého šestnáctého počítajíc. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle, k listině jest na pergamenových proužcích přivěšeno pět kulatých pečetí, z nichž první tři jsou z vosku červeného, ostatní dvě z černého. — Na rubu: Ao. 1516. Od pana Vilíma na lúky. — No 57 (vedle škrtnutého „24“). List český Vilíma Kostky z Postupic a na Litomyšli na prodaj rozličných luk a poplužích od Osíka a Tržku měštanům, též k kodpouštění(!) neb podehnání těch luk, vod vedení a stavův dělání, jim se propouští beze vší překášky. Ddto 1516. — N. 67 (červeným inkoustem). 1) Byl jím v letech 1515—1521 (Dílo Fr. Palackého I., str. 362). 2) Osik, o. Litomyšl. 3) Desná, přítok Trstenice (Zd. Nejedlý I. c., str. 36, 355). 4) Tržek, o. Litomyšl. 5) Morašice, o. Litomyšl. 6) Sedlíštka, obec Nová Sídla, o. Litomyšl. 7) O něm A. Sedláček, Hrady I., str. 19. s) Říkovice, o. Litomyšl. Srv. Fr. Jelínek, 1. c., díl II., str. 84. I když nejde o městské privilegium, byla sem listina zařazena pro svůj základní význam k poznání sociálních a hospodářských vztahů mezi vrchností a poddanými. 294

Strana 295
864. 1516 duben 8. Pardubice. Vilém z Pernštejna určuje obyvatelům městeček a vsí, patřících k panství pardubickému a kunětickohorskému, platy na svážení a rozvážení ryb a plůdku i dříví k stavbě tarasů na rybnících, jež museli dosud konati zdarma. Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně etc., pán a pravý dědic panství par- dubského, i se svými dědici a budoucími potomky, pány pardubskými, ozna- mujem tímto listem přede všemi, kdož jej uzří anebo čtouc slyšeti budou, že vzhlédše na to a poznavše, kterak sou poddaní naši lidé na panství pardubském a kunětickohorském z městeček i ze vsí, kteréž nyní k Pardubicím a k Kuně- tické huoře jsou aneb ještě z milosti Pána Boha všemohoucího budou, obtíženi fůrami při svožování a rozvážení ryb a ploduo při rybnicích téhož panství pardubského a kunětickohorského, kteréž jmám aneb ještě z milosti Pána Boha všemohúcího míti budu, též i lesův vození k tarasům na ty rybníky, dokudž by tarasové kamenní na těch rybnících se nezdělali, i chtíce jim v tom milost svú a polehčení učiniti, prohlédajíc v tom na Pána Boha všemohúcího i také odplaty od jeho svaté milosti za to očekávajíc, a také aby ti lidé mohli pod námi tím lépe živnosti své provoditi a lépe se opravovati, takto jsem o tom zřídil a tímto listem zřizuji a syny své i budoucí potomky, pány pardubské, k tomu zavazuji, když by taková potřeba přišla ryb aneb ploduov svožování aneb rozvážení, aby jim, lidem již psaným k Pardubicím a Kunětické huoře příslušejícím, kteříž by ty ryby aneb plody rozváželi aneb k tarasuom les vozili, bylo placeno od tako- vých fuor, od každé míle čtyři groše české aby jim dávány byly, od puol míle dva groše české, od čtvrti mile jeden groš český a od puolčtvrti míle jeden groš míšenský, též rovně od tarasů, což by lesy stoliko k tarasuom vezli, též dávati jako od ryb, a nikterakž aby jim to kaženo nebylo od žádného ani ujímáno, než tak aby se k nim zachovávalo nyní i na budoucí časy. Pakli by kdy úředník který, kterémuž ta městečka a vsi k Pardubicím a Kunětické huoře přísluše- jící k spravování poručena byla, jim to kaziti a ujímati chtěl a tomuto mému zřízení dosti nečiniti, než ty lidi nahořepsané těmi fuorami mimo toto mé zří- zení trápiti a obtěžovati a jim za to neplatiti tak, jakž v tomto listu jest zapsáno, tehdy ti lidé aby o to se mohli utéci ku pánu svému, a pán jejich aby jim v tom úředníku křivdy činiti nedopúštěl, a sám jich také v tom nemá utiskati ani křivdy činiti mimo toto mé zřízení a zapsání. Pakli by jim to držáno nebylo, tehdy by to všem lidem známo bylo, že se těm lidem již jmenovaným křivda děje před Pánem Bohem, a i Pán Buoh všemohúcí toho by neráčil bez pomsty nechati. Protož já Vilém z Pernštejna nahořepsaný slibuji jim nahoře- psaným lidem svým to všecko, což se v tomto listu píše, zdržeti a při tom je zachovati a syny své i budoucí potomky, pány pardubské, k témuž zavazuji, aby to všecko těm lidem nahořepsaným zdrželi a je při tom při všem zachovali bez všelijakých forteluov a zmatkuov nyní i na budoucí časy. A tento list 295

Strana 296
svědčí všem lidem z městeček a ze vsí, kteréž nyní k Pardubicím a Kunětické huoře sou aneb ještě budou z milosti a z daru Pána Boha všemohúcího, tak aby při tom všickni zachováni byli, a tohoto mého zřízení užívajíce, lépe živnosti své provoditi mohli. Tomu na potvrzení a věcí všech nahořepsaných na zdržení já svrchupsaný Vilém rozkázal jsem svú vlastní pečeť přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Pardubicích v úterý po svatém Ambroži léta Páně tisícího pětistého šestnáctého. Pergamenový originál v archivu města Dašic; z kulaté červené pečeti, přivěšené k listině na pergamenovém proužku, zbyl nepatrný zlomek. — Na rubu: 2. — Dašice. Archiv Český XVII., str. 231. 865. 1516 duben 10. Pardubice. Týž pán uděluje stejná práva i stejné milosti lidem na panství počtejnském, litickém, brandejském a rychnovském z městeček a ze vsí, kteréž nyní k Poč- tejnu,1) k Liticím,2) Brandejsu3) a Rychnovu4) jsou. — Jenž jest dán a psán na Pardubicích ve čtvrtek po svatém Ambroži léta Páně tisícího pětistého šestnáctýho. Originál jest ztracen, zmínka o něm se čte v potvrzení městských privilegií, vydaném městu Kostelci nad Orlicí rýnským falekrabětem Arnoštem dne 17. srpna 1557 a Adamem Hrzánem z Harasova dne 5. prosince 1585. Doslovné znění jest obsaženo v opisu privilegií města Kostelce nad Orlicí z 18. stol., které jest uloženo v tamním městském archivu (v. pozn. při listině ze dne 7. března 1442; výše č. 277). 1) Potštejn, o. Rychnov nad Kněžnou. 2) Litice nad Orlicí, o. Zamberk. 3) Brandýs nad Orlicí, o. Ústí nad Orlicí. 4) Rychnov nad Kněžnou, okresní město. 866. 1516 květen 22. [Jan] z Vartemberka a na Děvíně uděluje Mimoňským právo volného prodeje soli a povoluje zříditi masné krámy i lázeň; platy z nich i z pálenky patří obci. Dále dostávají měštané právo volného odkazu; chce-li někdo z nich učiniti poslední pořízení, musí se tak státi alespoň přede dvěma konšely; zemře-li kdo bez kšaftu, dědí manželka třetinu a ostatní dědicové dvě třetiny; zůstane-li jen manželka, dědí vše; není-li manželky ani dětí, připadne pozůstalý majetek nejbližšímu příbuzné- mu, který však musí býti osedlý na panství pána. Spory o pozůstalost patří před konšely; jediným odvolacím místem jest pán městečka. 296

Strana 297
Já pán z Vartenberka a na Děvíně1) vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že sou předstoupili přede mne pod- daní moji dědiční, měšťané a obyvatelé z městečka Mimoně, žádajíce mne, abych na jich potřebnost vzhlédna nějakým užitkem, aby k vobecným svým potřebám míti mohli, i také nějakou svobodou z milosti své je vobdařil, aby se tím lépeji a snažněji v živnostech vopravovati a vosazovati mohli. Protož já na jich slušnou žádost vzhlédl jsem, tuto dolepsanou milost jim činím i tyto užitku [!] jim k vobci na časy budoucí a věčné jim dávám: Item suol k vobci aby šenkevali a ji, což mohou, užívali. Item mastných krámův aby sobě jich udělali, což chtějí, a s nich platy bráti, též i lázni ustavujíc, sobě s ní platy bráti mají. Item zřené víno, kdož by cokoli u nich buď páliti aneb šenkovati chtěl, s toho jim plat podle jich vůle dávati mají. Item tuto zvláštní milost týmž oby- vatelům mimoňským činím a právo své, kteréž mně jakožto pánu vrchnímu příslušelo, jim dávám a na ně přivodím, a to takto, kdož by koli bez zřízení umřel a přátel žádných příbuzných nemaje, že to všecko, co by po něm zůstalo, na ně na Mimoňské k užitku jich vobecnímu spadnouti má, však to voni napřed opatřiti mají, aby gruntové opatřeni byli, aby nespustli a poplatkové neschá- zeli. Item chtěl-li by kdo kšaft dělati buď za zdravého života neb v nemoci, má při zdravém rozumu a paměti býti a má k sobě obeslati dva nebo tři kon- šely, než dvou ménit aby nebylo; před těmi bude moci kšaft dělati o statku, o dětech, o manželce, o přátelích i o poručení sebe a o čemž chtíti bude; ale z těch konšel žádný nemá býti poručníkem pro podřízení [!], než toliko mají svědkové býti, což nemocný řídí. Ale proto při témž zřízení můž také ten, kdož kšaft dělá, při sobě míti ty, kohož poručníky činí a komuž odkazuje, ale na to v obci vždy dva anebo tři konšely, kterýchž by se nic nedotýkalo, při tom míti má, a takové zřízení a kšafty mají v své městské knihy zapisovati. Také chtěl-li by kdo proti kšaftě a poručenství co mluviti, ten se má v šesti nedělích pořád zběhlých ohlásiti po smrti toho, kdož kšaft činil, však jestliže by o smrti jeho věděl; pakli by to vobmeškal, věda o smrti jeho, a v těch šesti nedělích kšaftu nenaříkal, tehdy ten kšaft má od práva stvrzený býti a moc míti má. Též jsou-li siroci let nedošlí, nemají moci do let siročích odpovídati, leč k letům přijdou, a to sirotkům k žádné škodě býti nemá. Item jestliže by kdo z týchž obyvatelův v Mimoni umřel, zřízení žádného, jakž se svrchu píše, neučině, a pozestavil-li by po sobě dědice a manželku, tehda manželka má míti pravý třetí díl všeho statku, též i svrškův a nábytkův, a dědicové dva díly; a byli-li by dluhové nějací na tom statku, tehda manželka platiti jich má třetí díl a dědicové dva díly. Pakli by kdo umřel bez zřízení a dědicův by nepozůstavil, než toliko man- želka by zůstala, na tu manželku všecken statek spadnouti má. Pakli by kdo umřel, ani dědicův ani manželky nepozůstavujíc, tehdy jeho statek na nejbliž- šího přítele buď mužského neb ženského pohlaví připadnouti má, však kterýž by na mém zboží a můj poddaný byl; a pozůstali-li by jací dluhové spravedliví po tom umrlém, s toho placeni býti mají tak, aby jeden dlužník toho před 297

Strana 298
druhým napřed neměl nic, buď že by se prve připověděl neb posléz; a grunt hodně s vólí mou aneb budoucích potomních pánův aby osazen byl. Pakli by jaké uróznice [!] a nesnáze pro který statek odúmrtvím na konšely nebo na obec přišly, tehdy nemohli-li by toho konšelé sami srovnati, vo takovou věc k žádnému právu ani soudu příslušeti ani poddávati se nemají nežli přede mne a dědice mé anebo budoucí potomní pány své, držitele Mimoně. Protož všecky tyto artikule v tomto listu položené dal sem jim a mocně tiemto listem dávám sám za se i za své dědice a budoucí pány a držitele Mimoně jim Mimoňským nynějším a jich dědicům a budoucím na věčné časy, aby při tom při všem zouplna a cele neporušitedlně zachováni byli. Toho na zdržení, na potvrzení pečeť svou vlastní k tomuto listu dal sem přivěsiti a pro šeší [!] vědomost při- prosil sem urozeného pána, pana Mikuláše, purkrabí [z] Donína a na Grav- štejně a urozených vladyk, pana Bartoloměje Heršpergára z Kynykhojnu a na Vartenberce, pana Hanuše Blektu z Outěchovic a v Aušči, že sou podle mne na svědomí pečeti své přitisknouti dali k tomu listu. Jenž jest dán léta od naroze- ní syna Božího tisícého pětistého šestnástého ve čtvrtek na den Božího Těla. Papírový opis z 18. stol. nejdříve v zámeckém archivu v Mimoni, potom v Zemědělsko- lesnickém archivu v Zákupech a nyní v SA Praha, pracoviště Mnichovo Hradiště. 1) Správně Jan z Vartemberka, který koupil Ralsko s městečkem Mimoní a vesnicí Okrouhlou od Oldřicha z Biberštejna (A. Sedláček, Hrady X., str. 146). — Srv. též J. Tille l. c., str. 89. 867. 1516 červen 18. Litomyšl. Vilém Kostka z Postupic i na místě svých nedílných bratří mění těm lito- myšlským měštanům, kteří drží role okolo města, roboty orné, vození ryb z rybníků a špalků z lesů i svážení sena v peněžitý plat, splatný jednou do roka o sv. Janu, a to čtyři gr. čes. s prutu dědin. Já Vilém Kostka z Postupic a na Litomyšli, najvyšší minemajstr1) králov- stvie Českého, známo činiem listem tiemto všem vuobec i každému vzláště, před nimiž čten aneb od čtúcích slyšán bude, že znamenav azpatřiv mnohé nedostatky poddaných svých, měštan litomyšlských, kteří jsú měli s rolí okolo města leží- cích roboty orné z jara i na ozim, též také měli z práva voziti ryby s rybníkuov mých, a tíž rolníci a prutníci přiváželi s lesuov mých špalky s každého lánu čtyři v rok jednú a též s lánu jednoho sena čtyři vozy s dlúhých luk též v rok jednú, a při tom mnohé obtížnosti jich, při tom i škody, kteréž jsú skrze to brali, takže když jsú obsieláni bývali k výše jmenovaným robotám, tomu dosti jsú nečinili a činiti nemohli, formanů a dělníkuov k tomu mieti nemohúc, ne- 298

Strana 299
jednú přicházejíce nedostatek svuoj na mne vznášejíc, ustavičně mnohými prozbami skrze dobré lidi i samy se prosili jsú, abych pohledě na jich trápenie, jim, co by slušného, za svrchupsané roboty penieze platiti s prutuov uložil. Kdež já k žádosti jich a proseb nemálo váživ, s dobrým rozmyslem a s zdravú radú pánóv přátel svých milých na místě bratřích svých nedielných tuto jim milost činím a smlúvu s nimi tímto listem dokonalú na časy budúcí a věčné učinil jsem tak, aby každý držitel těch dědin na budúcí a věčné časy platil za nahořepsané roboty jednú úrok při svatém Janu Křtiteli s prutu jednoho po čtyřiech groších českých rázu pražského, a dadúce za ty roboty, mají prázdni býti již potomně na budúcí a věčné časy všech robot jízdami, fuorami, voráním, lesuov jakýchžkoli vožením, sena, votav a tak všech jiných a mnú, dědici a budúcími držiteli, pány litomyšlskými, ani úředníky našimi nemají potaho- váni ani prozbami nuceni býti ani žádnú mocí na časy budúcí a věčné s svrchu- psaných dědin, toliko dadúce úrok svatojirský, svatohavelský podle registr a s prutu za roboty přisvatém Janu, jakož každý zejména tuto napsán jest, který co a kolik prutů drží: Item Jan Černý švec čtyři pruty role, item Matěj Sládek tři pruty role, item Bartoš Holomek čtyři pruty role, item Martin Fíček jeden prut, item Jan Trčka puol prutu role, item Jan Holubík deset prutú role, item Jan Filipuov jeden prut, item Mertl soukeník puoltřetího prutu, item Jan krajčí puolsedma prutu, item Václav Černý Matysuov čtyři pruty, item Matěj Tlamík čtyři pruty, item Jiřík Vysokámysl devět prutů, item Jan Mo- lenda pět prutů, item Jiřík Hanzl súkeník puoldruhého prutu, item Matys soukeník puoldruhého prutu, item Trčka pekař tři pruty, item Beneš řezník puoldruhého prutu, item Tomáš Kmošek puoltřetieho prutu, item Urban sou- keník puoltřetího prutu, item Petr Zyglofský dva pruty, item Šimek řezník puoldruhého prutu, item Matúš Rousek puoldruhého prutu, item Matúšek Pivce dva pruty, item Uršila mlynářka tři pruty, item Mikulcová řezníková dva pruty, item Jaroš krajčí jeden prut, item Jan Khančer jeden prut, item Jiřík Cibulka jeden prut, item Prokop Vlasatý dva pruty, item Zigmund Zna- meniš tři pruty, item Zigh řezník pět prutů, item Jančka jeden prut, item Pavel Zajtřek prut, item Vávra řezník prut, item Martin Žižka jeden prut, item Jan Valda tři pruty, item konšelé litomyští tři pruty, item Křišťan řezník tři pruty, item Jan Kadeřávek tři pruty, item Pavel kovář tři pruty, item Jana pekařka tři pruty, item Jiřík Havránek tři pruty, item Pavel kominík tři pruty, item Mikšová pekařka tři pruty, item Ondřej Kaliště puolpáta prutu, item Jiřík Evin puoldruhého prutu, item Martin Marhule dva pruty, item Jan Kment dva pruty, item Tobek řezník dva pruty, item Hanzl dva pruty a čtvrt prutu, item Pavel pekař čtyři pruty, item Martin Myšíchlup tři pruty, item Jiřík Karlík tři pruty, item Mikuláš Sendražský puoldruhého prutu, item Va- něk řezník dva pruty, item Marek dva pruty, item Petr pekař čtyři pruty; suma všech prutů puoldruhého sta šest prutů a tři čtvrti prutu. A častojme- novaní měšťané, jakož jsú měli obyčej mezi sebú ty svrchujmenované role na 299

Strana 300
pruty prodávati aneb poroučeti a s nimi činiti, pokudž se jim zdálo a líbilo, též tomu chci a tímto listem jim toho potvrzuji, aby podle obyčejuov dobrých a zvyklostí svých při tom se řídili a s nimi činili, jakž by se jim zdálo a líbilo, bez mé, dědicuov i budúcích pánuov držiteluov litomyšlských překážky, však bez umenšení platuov mých na to položených. Toho na potvrzení a pro lepší jistotu3) v listu tomto položených a zapsaných já svrchupsaný Vilém Kostka i na místě bratří svých nedílných pečeť svú vlastní s mým jistým jistým [!] vědomím přivěsiti sem dal a pro širší vědomí připrosil jsem urozeného pána, pana Buriána z Janovic a na Novém Hradě a urozených vladyk, pana Jindřicha Špetle z Prudic, hajtmana mého litomyšlského, pana Kryštofa Golíce z Hozn- feldu a pana Petra Štěpánovského z Štěpánova, pana Bohuši s Člupku a moud- rých a opatrných purgmistra a rady města Litomyšle, že jsú pečeti své podle mne na svědomí k tomuto listu přivěsiti dali. Dán a psán na Litomyšli v středu po svatém Vítu léta Buožieho patnástistého šestnáctého počítajíc. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; k listině jest na pergamenových proužcích přivěšeno sedm kulatých pečetí, z nichž první, druhá a sedmá jest z vosku červe- ného; třetí až šestá z vosku černého. — Na rubu: List pana Vilíma Kostky o uvedení robotného z rolí městských v svatojánský plat. — Tento majestát nachází se v konfir- mací Jeho Mti cís. a král. poslední toho jména Ferdinanda třetího, Numero quarto 4. — No 22 (to škrtnuto). — N. 4to (škrtnuto). List český Vilíma Kostky z Postupic od Jeho Mti cís. Ferdinanda třetího konfirmirovaný. — 1516. — Nro. 18. — N. 68 (červeným inkoustem). a) Schází věcí. 1) Byl jím v letech 1515—1521 (Dílo Fr. Palackého I., str. 362). Srv. Fr. Jelínek 1. c., dil II., str. 85. 868. 1516 říjen 10. Malá Skála. Jindřich z Valdštejna a na Rychmburce dává turnovským měštanům strany maloskalské svůj plat 40 gr. čes. ročně s kusu Jizery od společného mlýna k malo- skalskému zámku, aby ho užívali podle své libosti; pán města si však ponechává na tom právo, vrchnost i panství. Mlynář, bude-li na společném mlýnu, má mít svo- bodu užívat řeky jako jiní mlynáři, tj. bude jí užívat bez platu. Já Jindřich z Valštajna a na Rychmburce1) známo činím tímto listem pře- de všemi nynějšími i budúcími, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že předstú- pivše přede mne lidé a poddaní moji měšťané turnovští z strany mé,2) žádali sú mne žádostí snažnú a pokornú jakožto pána svého dědičného, abych jim z mi- losti své, laskavě na ně vzhlédna, tu milost jim učinil a ten plat, kterýž mám dědičný a jistý s kusu Jizery od mlýnu společnieho k zámku mému Skalám3) příslušející, dal a pustil k užívání, s kteréžto jest platu obzvlášt každého roku při svatém Jiří dvadceti grošuov českých a při svatém Havle též dvadceti 300

Strana 301
grošuov českých. I slyše jich žádosti a prozby snažné i také prohlédaje k tomu, aby se tiem lépe a snažněji v živnostech svých rozmáhati mohli, k tomu sem se naklonil a milost tuto učinil a činiém a ten svrchupsaný plat s té kus Jizery dal sem a mocí listu tohoto dávám sám od sebe i od svých dědicuov a budúcích tak na ty časy, jakož se píše, při svatém Jiří dvadceti grošuov českých a při svatém Havle též dvadceti grošuov českých, aby již zvrchupsaní poddaní moji, měšťané turnovští, toho platu vajš dotčeného užívati mohli, jakž by se jim zdálo a líbilo, bez překážky mé i mých dědicuov a budúcích pánuov, kteříž by to v držení měli, však tiemto zpuosobem a s těmito vajmienkami, že já i s dědici svými a budúcími pány a držiteli toho právo, vrchnost a panství sobě na tom zuostavuji, než toliko plat sám tajmž měšťanuom svým pouštiem a dávám. Druhé jestliže by se mlýn ten společný postavil a mlynář v něm byl, aby on svobodu měl toho užívati tak podle práva, jako jiní mlynáři užívali sú od starodávna za jiných pánuov a předkuov mých. Toho na potvrzení a jistotu já svrchupsaný Jindřich z Valštýna a na Rychmburce pečeť svú vlastní a při- rozenú k tomuto listu a mému obdarování přivěsiti jsem rozkázal a pro širší vědomost a utvrzení přižádav urozeného pána, pana Jana z Vartmberka a na Děvíně, pana švagra mého milého,4) a urozeného vladyky, pana Jana Chva- lovského z Ledec a na Fryčtajně, že sú také pečeti své podle mne k tomuto listu přivěsiti dali na svědomie jim bez škody. Jenž jest [dán]a a psán na Skalách léta Páně tisícieho pětistého šestnáctého v pátek před svatým Havlem. Pergamenový originál v archivu města Turnova, zn. I. A 11; všechny tři pečeti, přivěšené na pergamenových proužcích, jsou ztraceny. — Na rubu: N. 3 od Jindřicha z Valdštejna na kus řeky. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) a) Slovo dán omylem vynecháno. 1) O něm pozn. 1 při listině z 11. června 1497 (výše č. 601). 2) V. pozn. 2 tamže. 3) Malá Skála u Turnova. 4) V. pozn. 4 při listině ze dne 30. listopadu 1499 (výše č. 637). Otiskl J. V. Šimák, Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893—1896, str. 25—26, č. XXIII. 869. 1516 listopad 10. Jan z Rožmberka a na Strakonicích, nejvyšší mistr převorství řádu sv. Jana Jerusalémského v Čechách, kněz Jan z Lomnice převor a všechen konvent strako- nický osvobozují obyvatele městečka Radomyšle za pomoc při stavbě rybníka proti kostelu sv. Václava na Lomu ve Strakonicích od odúmrtního břemene a udělují jim právo volně odkažovat veškerý movitý i nemovitý majetek, ale toliko osobám usedlým na zboží pánů z Rožmberka a na panství strakonickém, na rožmberských panstvích jen potud, pokud bude převor z rožmberského rodu. Zemře-li kdo a zanechá po sobě děti, zapíše se majetek do sirotčích knih strakonického panství; učiní-li kšaft, ode- 301

Strana 302
vzdají jej rychtář a konšelé vrchnostenskému úředníku strakonickému ke vkladu do sirotčích knih; zemře-li kdo bez posledního pořízení a bez dětí, dědí nejbližší pokrevní příbuzný obojího pohlaví, ale osedlý na strakonickém panství; není-li takového příbuzného, připadne statek vrchnosti. Statek zběhlého nebo toho, kdo se provinil proti řádu a vrchnosti, připadne vrchnostenské komoře. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Poněvadž všecky věci, kderéž se mezi lidmi řiedí a jednají, kderéžto trvalé býti mají, ty všecky dlúhé paměti pro budoucí časy a lidské změnění potřebují, aby z nepaměti v zmatek nechvá- zely, protož dobré a chvalitebné z daru Pána Buoha všemohúcího a z vtipnosti rozumu lidského tak jest to opatrně zřiezeno, takové věci aby se zápisy a pe- četmi dobrých lidí upevňovaly a potvrzovaly k dobré paměti lidí budoucích. A protož my Jan z Rozmberka na Strakonicích, po Čechách, Moravě, Slezsku, Polště, Rakousích, Štyrsku, Korutanech a v Kraňsku zákona rytířujícieho svatého Jana Jerozolimitánského mistr převorství nejvyžší,1) kněz Jan z Lom- nice, tehdy převor, i všecken konvent bratří téhož domu strakonicského jmé- nem naším i také jménem všech náměstkuov a budúcích našich ku paměti věčné vyznáváme tímto listem všem vuobec nynějšího i budúcího věku lidem, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, že jsú předstúpili před nás obyvatelé dědiční, naši věrní milí z městečka našeho Radomyšle řečeného a prosili jsú nás, abychom obtížení odúmrtní s nich sňali a v tom je milostivě a laskavě obdařiti a osvobo- diti ráčili. I znamenavše my jejich prozbu snažnú a pokornú a před očima majíce jich poslušenství a věrné proti nám zachování, žádost také toho majíce, aby ti obyvatelové v Radomyšli v časích budúcích v časné živnosti a v statku skrze takové obdaření a osvobození naše tiem lépe a více rozmnoženi byli a nám i budoucím našim v potřebách našich tiem lépe a dostatečněji činiti se mohli, z dobrým rozmyslem a vážným v jich prozbě a žádosti sme je uslyšeli a toto také bedlivě sobě rozvažujíce, kdež jsú nám někderú pomoc forami i jinak uči- nili, když sme ten nový rybník proti kostelu svatého Václava na Lomu2) dělali, toho od nich vděčni jsúce a na odplatu toho, abychom z nich hříchu neměli, a k tomu také zvláštní milostí naší takové odúmrtní obtížení a nezvuoli, v kderéžto jsú až do této chvíle bývali, sňali jsme a je všecky i jich dědice a bu- dúcí obojího pohlaví od takového odúmrtního obtieženie osvobodili sme a mocí též listu tohoto vysvobozujem na takový spuosob dolepsaný, totižto aby všickni ti obyvatelé v městečku našem Radomyšli, lidé naši obojího pohlaví, měli moc a plné právo statky své a zbožie mohvité i nemohvité zřiediti, odká- zati a kšaftovati svobodně za zdraví svého aneb na smrtedlné posteli, komuž by se jim kolivěk zdálo a líbilo, beze vší překážky naší i budoucích všech našich, ale však toliko to osobám těm na panství našem strakonicském a zboží pánuov z Rozmberka obývajícím, všakž tak, kdy a dokudž z rodu pánuov z Romzberka kderý pán převorem obecním již menovaného zákona po Čechách by byl, kderéžto panství nyní máme nebo v časích budoucích dániem Božským mieti 302

Strana 303
budeme, poddaným našim. A když by kolivěk kderý obyvatel z Radomyšle s tohoto světa sšel a děti po sobě nechal, ten statek má opatřen býti a v knihy sirotčí panství strakonicského zapsán a sirotkuom tak ujištěn, když by k letóm svým spravedlivým přišli, aby věděli, kde svého hledati. Pakliž by kderý oby- vatel z častopsaného městečka Radomyšle, maje děti neb nemaje, o svém statku zřiezení a kšaft učinil a s tohoto světa povolán byl, tehdy ihned po smrti jeho takové jeho zřiezení neboližto kšaft skrze rychtáře a konšely úředníku našemu strakonicskému, kderýž knihám sirotčím v ty časy vládnúti a takové věci řiediti a spravovati bude, oznámeno má býti, a on takové zřiezení a kšaft má ihned potřebně v sirotčí knihy zapsati, aby takové věci mezi budúcími lidmi zmatku neměly, ale aby se každému spravedlivě stalo bez zmatku a beze lsti. Pakliž by kdo v Radomyšli o svém statku žádného zřiezení a poručenství nebo kšaftu učiniti nechtěl nebo zanedbal anebo skrze náhlost smrti Božským dopuštěním bez kšaftu s tohoto světa sšel a dětí nižádných po sobě nenechal, tehdy statek jeho a všecko zboží mohvité i nemohvité, kderýmiž by jmény koli jmenováno býti mohlo, to má spadnúti na nejbližšieho přietele jeho krevního obojího pohlaví, obyvatele na zbuoží a panství strakonicském. Pakliž by na všem panství strakonicském nižádného jeho přietele přirozeného nebylo, tehdy má takový statek jeho připadnúti na nás i na budúcí naše. Než toto také zvláště a znamenitě nám i budúcím našim vynímáme a pozuostavujem, jestliže by kderý obyvatel z Radomyšle, člověk náš, nám nebo budúcím našim z gruntu kderého zběhl bez vuole naší, anebo že by kdež co neprávě proti nám nešle- chetně učinil, takového každého ten statek spadnúti má na nás a na budúcí naše do komory naší. Kderéžto takové milostivé, dobrotivé a laskavé obdaření a osvobození naše častopsaného městečka našeho Radomyšle lidem našim a jejich dědicóm i budoucím skrze nás jim učiněné má jim tak, jakož svrchu psáno stojí, po všeckny časy věčně, neporušitedlně a skutečně zdržáno býti od nás i všech budúcích našich bez všelikého zmatku i odporu. Tomu na jistotu, pevnost i svědomí a zdržení i potvrzení pečeti naše i konventu našeho dali sme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán léta Božieho tisícého pětistého šestnáctého ten pondělí před svatým Martinem, vyznavatelem Božím. Zachováno v potvrzení velikého převora Zbyňka Berky z Dubé z 18. srpna 1547, které jest uloženo v městském museu ve Strakonicích. 1) V. pozn. I u listiny z 19. června 1512 (výše č. 806). 2) Hřbitovní kostel svatého Václava na Lomu ve Strakonicích (J. G. Sommer, Das Königreich Böhmen VIII., str. 120). 870. 1516 prosinec 20. Jan Špetle z Janovic dává obyvatelům města Bělé pod Bezdězem výměnou za obecní rybník proti Vyhlovskému dolu pod Kašparovým mlýnem rybník pod šibe- 303

Strana 304
nicí, z něhož jest vedena voda do Bělé. Kdyby potomní držitelé města chtěli zase rybník pod šibenicí, musejí vrátit Bělským obecní rybník a kromě toho zaplatit ještě 100 kop gr. čes., jež od Bělských při této směně přijali. Všelijaké věci, které na časy budoucí a věčné mají stálé, celé a nepohnuté býti a z pamětí lidských nevycházeti, ale v své celosti státi, ty se mají listy stvrditi a pečetmi dobrých lidí upevniti. Protož já Jan Špetle z Janovic a na Bezdězi, 1) to též opatřuje, vyznávám tiemto listem všem, ktož jej uzří anebo čtúce uslyší, že urozený pán, pan Jan z Janovic, v ty časy najvyšší purkrabie pražský, pan strýc a přítel muoj milý dobré paměti, jsa v držení zboží bezděz- ského a bělského, učinil jest znamenitý náklad a penězi svými jest doložil, aby z toho rybníku pod šibenicí voda trúbami do města Bělé vedena byla, kdež pak nadepsaný pán, maje milost k Bělským, poddaným svým, ten tok vody z toho rybníku mocně jest Bělským dal i na to jistotu jim listem svým učinil jest a pečetmi stvrdil tak, aby oni Bělští i jich potomnie budoucí ten tok vody měli, držali a té vody k obecnému dobrému toho města užívali a téhož pána jakožto dobrodince svého připomínali podle téhož listu znění.2) Kdež já nadepsaný Jan Špetle, seznav také při tom poddaných svých bělských překážku a v těch jich užitcích újmu a škodu, kterú sú mievali a trpěli od prvniech držiteluov města Bělé, pánuov svých, i ode mne skrze spouštění a osušování téhož rybníka, protož takovú jich obtiežnost před se sem vzal a vážil s radou pánuov přátel svých milých, hledě na jich věrné upřímné mně zachování a poslušnú poddanost, tuto milost jim Bělským a té obci i jich všem potomkuom učinil sem, aby oni čiem by mne, pána k sobě milostivějšieho poznali, tiem snažněji a pilněji ke mně i k mým potomkuom v svých poddanostech se zachovali, že sem ten naho- řejmenovaný rybník s jeho gruntem jim a jich všem potomkuom dal a postúpila a tiemto listem mocně dávám a postupuji tak, aby oni Bělští, majíce z milostné- ho obdaření ten vody tok, také i rybník s jeho gruntem i s potrubiem měli, drželi a jeho k obecnému dobrému a toho města požitečnému volně užívali buďto spouštěniem, v něm loveniem, aneb jakž by koli najlépe jeho užíti mohli, beze všech mých i jiných všech pánuov držiteluov města Bělé překážek. Nebo oni Bělští dali sou mi a postoupili jiného rybníku svého obecnieho, který leží proti dolu Vyhlovskému pod mlýnem Kašparovým, tak, abych já s dětmi a potomky svými, držiteli města Bělé,b) ten rybník měli, držali a jeho užívali. A jestliže by pak ktožkolivěk, buďto dědicové moji aneb potomní držitelé města Bělé, páni jich, chtěli Bělským na ten rybník a grunt pod šibenicí sáh- nouti, tehdy mají a spravedlivě povinni budou ten rybník obecní svrchupsaný zase jim Bělským dáti a jeho postúpiti a při tom postoupení položiti jim a dáti sto kop grošuov českých, neb sou oni Bělští za to mi dostiučinili. Ale tu já plnú naději mám, nepochybuje ani o tom držě, aby kto z potomních pánuov držiteluov města Bělé, ovšem pak dědicové moji, přes toto mé spra- vedlivé dání měli se postaviti takovú nemilostí k poddaným svým bělským 304

Strana 305
a to odjíti jim, což jest jim z milosti dáno pro jich vždycky věrné, upřímé a poslušné ku pánuom svým zachovávání ve vší poddanosti, jako dobrým pří- leží, aby oni Bělští, ty milosti majíce od pánuov svých obdařené, mohli to město tiem lépe opravovati a ku poctivosti pánuom svým býti a tiem pilnější a hotovější služby činiti ve vší povolné poddanosti. Tomu ku potvrzení i na zdržení pečeť svú vlastní přivěsil sem k tomuto listu a pro širší svědomí a pev- nost prosil sem urozených pánuov, pana Kundráta z Krajku a na Mladém Boleslavi, hajtmana kraje Boleslavského,3) pana Jana z Vartmberka a na Dě- víně a urozených vladyk pana Jindřicha Hložka z Žampachu a na Březině a pana Mikuláše Vančury z Řehnic a na Krušné, že sou pečeti své přivěsili podle mé k témuž listu. Jenž jest dán léta Pána Krista od narození tisícého pětistého šestnástého tu sobotu před svatým Tomášem, apoštolem syna Bo- žieho. Pergamenová listina se zachovanou červenou pečetí Konráda z Krajku a se zlomkem druhé pečeti byla uložena ještě počátkem minulého století v archivu města Bělé pod Bezdězem, odkud byla opsána do knížky „Výsady města Bělé“, uložené v archivu Národního musea v Praze, odd. F — Bělá pod Bezdězem, str. 69—71; nyní jest listina nezvěstná, a ani Kalousek v citované již práci ji neotiskuje, protože ji patrně rovněž již neznal. a) Opraveno z popustil. — b) Následuje škrtnuté pány jich. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 3. ledna 1508 (výše č. 741). 2) V. výše listinu ze dne 1. března 1502 (č. 661). 3) O něm A. Sedláček, Hrady X., str. 36. 871. 1517 leden 16. Petr Pešík a Jan mladší z Komárova postupují obyvatelům městečka Radnic všechny důchody z vaření piva bílého i ječného, z rychtářství, z trhů a jarmarků za každoroční plat šesti kop grošů čes. Osvobozují je ode všech jiných poplatků, robot, „bezděčností a přinucenie“ mimo úrok, stanovený již dříve a splatný o svatém Jiří a o svatém Havle. Ve jméno Božie amen. Všelijaké věci, které se puosobie a dějí na tomto světě, snadně bývají zapomenuté, jestliže by nebyly skrze psanie potvrzena[!]. A protož my Petr Pešík z Komárova a Jan mladší Pešík z Komárova a seděním tudiež,1) vlastní strýcové, vyznáváme svobodně tiemto listem naším všem vuobec, ktož jej uzřie anebo čtúce slyšeti budú, nynějším i budúcím, že s dob- rým rozmyslem a s zdravú a dokonalú radú i s jistým vědomím přátel našich, ne přinuceni, ale dobrovolně, znamenajíc dostatečně i při nás toho pováživše obtiežnost lidí a poddaných našich, obyvateluov městečka Radnic, a zvláště co se dotýče s pánví a s varuov bielých i ječných, s rychtářstvie, s trhuov všeli- 305

Strana 306
jakých i s jarmarkuov ročních, kdež my nadepsaní páni jich tomu chtiec, aby poddaní naši městečka nadepsaného, pod námi jsúc, tím dostatečnější živnost mohli by jmieti a vésti, toto jim obdarovánie a milost zvláštní naši jako jich páni dědiční sami od sebe i ode všech dědicuov a potomkuov našich tiemto listem činíme, že jim nadepsaným obyvatelóm nynějším i budúcím i jich po- tomkóm městečka Radnic mocně dáváme a věčně a budúcně postupujem bez umenšenie nadepsaných všech duochoduov z nadepsaného městečka našeho Radnic, aby oni ty všecky duochody již psané bez umenšenie sami sobě k užitku svému obecniemu užívati a požívati mohli, kterak by se jim najlépe a najužiteč- něji zdáti a líbiti bude[!], bez našie a dědicuov našich i všech potomkuov našich všelijaké vymyšlené překážky, však pod takovú úmluvú a vejmienkú, že nadepsaní lidé a poddaní naši nadepsaného městečka Radnic, nynější i budúcí, nám, našim dědicóm i budúcím platu ročnieho a budúcieho mají z těch nade- psaných duochoduov vydávati šest kop grošuov českých v roce jednú při hodu svatého Víta,3) dědice českého, a to mají učiniti bez všie odpornosti. Akdyž nám řádně ten plat dadie, tehdy obyvatelé nadepsaní nynější i budúcí nadepsaného městečka našeho od jiných všelijakých vymyšlených poplatkuov, obtiežností, robot, bezděčností a přinucenie svobodni věčně býti mají krom ouroku spra- vedlivého, kterej nám, dědicóm a budúcím našim při svatém Jiří a při svatém Havle platie,2) Pakli bychom my nadepsaní páni anebo naši dědicové neb dědi- cuov potomkové k jiným platóm, robotám a k činění nadepsané obyvatele nynějšie i budúcie nadepsaného městečka našeho nutili a hnali aneb jim v čem jiném křivdu učinili, že bychom to sami proti sobě i proti našie cti učinili, a právo duchovnie anebo světské ani jaká vymyšlená věc nemá moci jmieti proti tomuto našemu obdarování a této zvláštní milosti od nás jim dané a uči- něné. Tomu na svědomie a lepší jistotu pečeti naše vlastnie s naším jistým vědomím a přiznáním dali jsme přivěsiti k tomuto listu a připrosli jsme uroze- ných vladyk, pana Petra Levharta z Vydžina a v Řešihlavech, pana Jana z Mitrovic a v Aujezdě a vysoce múdré opatrnosti pánuov purgmistra a rady města Plzně, že jsú pečeti své k žádosti a prozbě naší k tomuto listu na svědo- mie přivěsili podle pečetí našich. Jenž jest dán a psán ten pátek před svatým Antonínem opatem léta od narozenie syna Božieho tisícého pětistého sedm- náctého počítajíc. Originál jest nezvěstný, zapsáno v kvaternu trhovém černém kropenatém desk zem- ských (SUA v Praze, sv. 24), fol. F 8v—9v, jakož i v ověřeném výpisu desk zemských ze dne 22. února 1669 (v archivu města Radnic; fotografický snímek v Historickém ústavě ČSAV). a) Správně má být Václava. 1) V. pozn. I při listině ze dne 25. listopadu 1507 (výše č. 740). 2) Poplatky tyto byly stanoveny Oldřichem z Rožmberka v listině ze dne 6. prosince 1418 (výše č. 220). Srv. Dr. J. Pohl 1. c., str. 24. 306

Strana 307
872. 1517 březen 26. Jindřichův Hradec. Adam z Hradce uděluje Počátkám na opravu města a mostu rybníček Volma- nec s loučkou a promíjí plat z jejich rybníka Kroužku. Aby si mohli udělat ještě jiný rybníček na vrchnostenských gruntech u Počátek, daruje jim louku Pijavič- ník, kterou odevzdají náhradou za místo, tím novým rybníčkem zatopené. My Adam z Hradce etc.1) i s svými dědici a budúcími oznamujem tiemto listem všem vuobec, tak budúcím jako nynějším, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsú předstúpili před nás opatrní purgmistr, rychtář a konšelé z města našeho Počátek, naši věrní milí, a vznesli jsú na nás, kterak to město své opravě chce, a zvláště na opravu mostu při témž městě že velké peníze z sebe dáti musejí, a při tom prosíc nás pokorně se vší poddaností, abychom jim v tom raditi a pomoc učiniti jakžto pán jich milostivý ráčili a nějaký rybníček jim dali k obci, aby tudy i to město, a mosty tu majíc, k obci na pomoc opatrovati podle své možnosti mohli. My pak Adam z Hradce, znajíc jich slušnú žádost, a že žádných zvláštních duochoduov k obci nemají, aby to město a mosty opravovati mohli tak, jakž sluší, k jich snažné prozbě, aby znali nás k sobě pána milostivého a tiem lépe to, město i sami domy své aby opravo- vali, čím nás laskavějšího k sobě uznají, s dobrým a vážným rozmyslem a radú naší jim, měšťanóm našim počáteckým nynějším i budúcím, k obci a na opravu téhož města a mostuov dali sme mocně a tímto listem dáváme rybníček, jménem Volmanec,2) s loučkú vedle něho, z kteréhož nám ročního platu sedm groší českých platili, kteréž jim milostivě propúštíme, aby nám jich více ani dědicóm a budúcím našim neplatili, než sami jich k obci a k mostu opravě užívali. Také jakož jsú k obci koupili svrchupsaní měšťané naši počá- tečtí a . . . . .“) s konečnú vuolí naší rybníček Kroužek od Michala z Božetína, kterýž leží v polech, jenž slovú Tisovské, z kteréhož nám platívalo se jest ročního platu vosm groší českých a čtyři peníze, ten plat jim také milostivě na opravu téhož města přidáváme tak, že nám ani dědicóm našim a budúcím toho platu nebudú povinni a nemají platiti. A nad to nede všecko z milosti naší zvláštní přidali sme jim louku naši, jménem Pijavičník, z kteréhož nám ročního platu platilo jse čtyři groše české, i s tím platem a svú k tomu celú vuolí a dokonalú dáváme, aby ještě na gruntech našich někde tu u Počátek mohli nějaký rybníček udělati pro obecné dobré a opravu toho města a tou loukou Pijavič- níkem, což by komu tiem rybníčkem zatopili, odevzdali za tu zátopu. Na potvrzení a jistotu toho my Adam z Hradce svrchupsaný svú vlastní pečeť rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu, připrosivše urozeného pana, pana Rynarta z Ríčan, hajtmana]“) na Hradci,3) aby podle naší pečeti svú pečeť k tomuto listu přiložil na svědomí toliko, sobě a svým dědicóm [bez škody].“) Jenž jest dán na Hradci v středu den slavný Zvěstování syna Božieho Panně Mariji léta od narození [Jesu]“) Krista, pána našeho, tisícého pětistého sedmnáctého. 307

Strana 308
Pergamenový originál, silně poškozený, v archivu města Počátek, zn. A. I. 5; obě přivěšené pečeti jsou ztraceny. — Na rubu: A°. 1517 obdarování pro správu mostu. — Nro. 4. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). a) Otvor v pergamenu. 1) O něm Fr. Teplý, Dějiny Jindřichova Hradce I. 2., str. 163 a d. 2) V VI. položení (Stabilní katastr z r. 1829, uložený v SUA v Praze, kraj Tábor, č. i. 359). 3) O něm Fr. Teplý l. c., str. 167. O množství rybníků v okolí Počátek svědčí i listina ze dne 8. prosince 1516, kterou Jindřich, Petr, Zikmund, Kryštof a Jan vlastní bratří z Vrchovišť prodávají svůj rybník, zvaný Cholunský a ležící u Počátek, Václavovi Přivalenovi, měštanu v Počátkách, za 50 kop grošů českých (pergamenový originál v archivu města Počátek, zn. A I. 4; fotografický snímek v Historickém ústavu ČSAV). 873. 1517 březen 29. Budín. Král Ludvík překládá na prosbu Vojtěcha z Pernštejna, nejvyššího hofmistra království Českého, týdenní trh v Lanškrouně zase na úterý, jak bylo původně, nežli král Vladislav na žádost téhož Vojtěcha určil za trhový den v Lanškrou- ně sobotu. My Ludvík, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jest nám urozený Vojtěch z Pernštejna na Hluboké, najvyšší hofmistr královstvie Českéhol,) věrný náš milý, oznámil, kterak najjasnější knieže a pán Vladislav, uherský a český etc. král, markrabě moravský etc., J Mt otec náš najmilejší slavné paměti, ten trh, kterýž prve v městě jeho Lanškrúně každý úterý držán býval, na sobotní den na žádost téhož Vojtěcha odložil,2) i prosil jest nás týž Vojtěch, poněvadž zná, že obyva- teluom města Lanškrúnu přeložení toho trhu spíše ke škodě nežli k jakému užitku jest, abychom my zase při úterním dni toho trhu v městě Lanškrúně zuostaviti a jeho potvrditi ráčili. Protož znajiec my svrchupsaného Vojtěcha služby, kteréž nám činil a potomně rád činiti chce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem mocí královskú v Čechách jmenované město Lanškrún a obyvatele jeho nynější i budúcí při tom trhu, aby každé úterý v městě Lanškrúně držán byl, zuostavili jsme a toho potvrdili a tiemto listem zuosta- vujem a potvrzujem, chtiece tomu konečně, aby obyvatelé nynější i budúcí častopsaného města Lanškrúnu toho trhu užievali, jej jměli a drželi, jakž jsú to od staradávna činili, tak a tím vším spuosobem, jakož jiní páni v králov- stvie Českém v svých městech trhuov užívají a užívati mohú. Přikazujiece všem poddaným našim téhož královstvie, kteréhož by koli řádu neb povahy byli, nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste častopsané město 308

Strana 309
a obyvatele jeho při tomto našem zuostavení a potvrzení toho trhu v úterní den nyní i v časiech budúcích měli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom překážek a zmatkuov nečiniece ani komu činiti dopouštějiece, a to pod uvarovániem hněvu a nemilosti naší. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Budíně v neděli postní, jenž slove Iudica, léta Božieho tisícieho pětistého sedmnáctého a krá- lovství našich uherského a Českého prvnieho. Ad relacionem magnifici domini Ladslai de Sternberk in Bechyna, supremi cancellarii regni Boemie etc. Pergamenový originál v archivu města Lanškrouna; na pergamenovém proužku jest přivěšena kulatá, dobře zachovaná znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — 10. 1) Nejvyšším hofmistrem byl v letech 1514—1523 (Dílo Fr. Palackého I., str. 361). 2) Dne 4. října 1514 (výše č. 839). 874. 1517 červenec 20. Strakonice. Jan z Rožmberka a na Strakonicích, mistr převorství řádu svatého Jana Jerusalémského v Čechách, připojuje k Volyni Hanzlovský mlýn, ležící pod městečkem; jeho mlynáři budou užívati stejných práv a svobod jako měšťané volynští. Já Jan z Roznberka a na Strakonicích, mistr převorstvie českého,1) vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, kdež jsú nastúpili moji měšťané volynští na Jana Hanzlovic a na bratry jeho mlynáře, kterýžto mlýn leží pod městečkem Volyní,2) aby oni těch gruntuov, kteréž jsú drželi od Volyně městečka, jim zase postúpili dědin a luk, tu já znamenav, že by oni i budúcích[!] jich živnosti své mieti nemohli v témž mlýně, a mně i pánuom budúcím plat z toho mlýna Hanzlovic že by tudy scházeti měl, tuto milost jim i budúcím jich učinili jsme a tiemto listem činíme a k městu Volyni je připojili jsme a připojujem a přijednáváme, aby oni i budúcích[! jich téhož práva a svobod užívali a užívati mohli, jakožto užívají měšťané volynští moji, dědicové a potomní jich k svobodám i k bře- menóm, jakožto jsú vykúpeni, radujíce se toho, užívati mohli. Tomu na svě- domie a pevnost i potvrzenie pečet moji já svrchupsaný pán vlastní kázal jsem přivěsiti k tomuto listu. Dán a psán léta Božieho patnáctistého sedmnáctého ten pondělí před svatým Jakubem Velikým, apoštolem Božím, na Strakonicích. Zapsáno v zemských deskách, sv. 127, fol. I 14 v—15 (vSUA v Praze); též ve výpisu z desk z r. 1597, uloženém v archivu města Volyně (fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) V. pozn. I při listině ze dne 1. dubna 1511 (výše č. 781). 2) Spor mezi Volyní a mlynářem se táhl již od r. 1504 (Fr. Teplý l. c., str. 64—65). 309

Strana 310
K jiné změně došlo následujícího roku. Dne 6. listopadu 1518 vracejí Jan z Rožm- berka a celý strakonický konvent Markétě, dceři písaře strakonického domu Jana Kumpána, a jejímu manželovi Prokopovi ostrovní dvůr u Volyně, který vyměnil převor Jan ze Švam- berka za haltéř pod strakonickým zámkem, ale s takovou výjimkou, že se s toho dvora musí „k Volyni úročiti a ročnieho platu platiti a vydávati šedesáte grošů a čtyři groše dobrých stříbrných českých rázu a čísla pražského“ (zapsáno v deskách zemských, sv. 127, fol. I 15, jakož i ve výpisu z desk z r. 1597, uloženém v městském archivu volyň- ském; fotografický snímek Historického ústavu ČSAV. — Srv. Fr. Teplý l. c., str. 65—66, kde jest otištěna podstatná část této listiny). 875. 1517 listopad 25. Brandýs nad Labem. Konrád z Krajku“) vydává obyvatelům městečka Čelákovic listinu stejného obsahu jako Brandýským ze dne 25. července 15151), ale za větu, končící slovy „to na obecné dobré městečka toho s vědomím mým obrátiti mají“, vkládá ještě toto ustanovení: Taky jestliže by který z poddaných mých obyvatelův šelakovských prodal grunt svůj tu v městečku svrchupsaném a osadil by mi člověkem hodným, slušně takový každý propuštěn býti má bez odporu mého a mých ouředníkův, však zjednaje sobě vejhost, ode mne stěhovati se bude moci, kdež se jemu líbiti a zdáti bude. — Jenž jest psán a dán na Brandejse léta od narození syna Božího tisícého pětistého sedumnáctého v středu den svaté panny Kateřiny. Pergamenový originál nečitelný v archivu města Čelákovic, zn. I. P 1., pečet chybí. Známo též z „Knihy památné“ od r. 1511, fol. 145 p. v. — 146 p. c., uložené rovněž v archi- vu města Čelákovic, jakož i z konfirmace císaře Karla VI. ze dne 30. září 1724 (v témže archivu). a) Potvrzení z r. 1724 začíná slovy „Já Kundrát z Krajku“, ale má navíc „hejtman kraje Boleslavského". 1) Výše č. 856. Otiskl J. V. Prášek, Okres brandejský, str. 201—203, srv. týž, Brandejs nad Labem III./1, str. 184. 876. 1517 listopad 30. Bělá pod Bezdězem. Jan Špetle z Janovic prodává obci města Bělé pod Bezdězem svobodný dvůr se vší ohradou, ale bez dědiny, který leží u města za Klášterskou branou. Jan Špetle z Janovic a na Bezdězil) známo činiem tiemto listem všem, ktož jej uzří anebo č[t úcí slyšeti budú, že hledě na věrnost a upřímú i poslušnú poddanost Bělských, poddaných věrných svých milých, kdež sou se vždycky zachovávali ku pánuom svým, předkům mým, též také i mně se zachovávají jakožto věrní a poddaní pánu svému ve vší povolnosti, také obmajšleje téhož 310

Strana 311
města dobré a poctivé a té obci užitečné, aby čiem by mne, též také i potomky, pány své, k sobě milostivější a na se laskavější poznali, tiem pilněji i snažněji a v poddanostech svajch povolněji se zachovávali a jakožto dobrodince své sobě je připomínali, s svým dobrým rozmyslem prodal sem a mocí tohoto listu jim Bělským k vobci prodávám ten dvuor svuoj s jeho se vší vuokol ohradú bez dědin, kterýžto dvuor leží blízko města za Klášterskú branú,2) za patnáste kop grošuov českých mně úplně a pojednou zaplacených tak, aby nahořepsaní Bělští, nynější i jich potomně budoucí, ten dvuor měli, držali a jeho na věčné a budoucí časy užívali beze všech poplatkuov a ponutkuov, jakž by najlépe uměli a rozuměli, k obecnému dobrému jakožto svého svobodného a neplat- ného; neb i prve ta místa k tomu dvoru skupována byla sú, obec jich Bělských svobodná a neplatná, a já též zase ten dvuor prodal sem jim Bělským jakožto svobodný beze všeho poplatku, aby oni Bělští se všemi potomky svými ode mne i od dědicuov mých tak v tom zachováni byli i od jiných všech pánuov držiteluov města Bělé beze vší překážky i všelijakého naříkání. Tomu na svědomí a zdržení pečeť svú přivěsil sem k tomuto listu a pro lepší jistotu i pevnost prosil sem urozeného pána, pana Jiřího Berku z Dubé a na Valečově a urozených vladyk, pana Jana z Cetně a na Vinařicích, pana Burjana z Sovojovic a na Novém Stránově, že sou pečeti své podle mé přivěsili k témuž listu. Jenž jest dán léta Pána Krista od narození tisícího pětistého sedmnác- tého v pondělí dne svatého Ondřeje, apoštola Božieho, na Bělé. Pergamenový originál se ztracenými čtyřmi přivěšenými pečetmi byl uložen ještě počátkem minulého století v archivu města Bělé pod Bezdězem, odkud byl opsán do „Výsad města Bělé“ (rukopis v archivu Národního musea v Praze, odd. F — Bělá pod B.), str. 71—72; listina jest nyní nezvěstná, a neznal ji patrně již ani J. Kalousek, protože ji v citované již práci neotiskuje. 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 3. ledna 1508 (výše č. 741). 2) Byl to klášter bosáků svatého Augustina, založený Hynkem Berkou z Dubé r. 1345 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 760—761). — O Klášterské bráně srv. Fr. Zuman, Opevnění města Bělé, Časopis Společnosti přátel starožitností, roč. V. 1897, str. 95—97. 877. 1518 duben 28. Lanškroun. Vojtěch z Pernštejna, nejvyšší hofmistr království Českého, ponechává Lan- škrounské při starém platu osmi kop gr. čes. pololetního šosu, ač přibylo domů ve městě i na předměstí. Vojtěch z Pernštejna a na Hluboké, najvyžší hofmistr královstvie Českého, známo činiem tiemto listem přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jakož sú obyvatelé města Lantškrúna a předměstí od staradávna předkóm a držitelóm téhož Lantškrúna platili šosu z téhož města a předměstí při každém polouletí osm kop grošuo českých platu, kdež pak v těch časích drahně co se 311

Strana 312
v městě i v předměstí domuov znova přistavených přibylo i sumy peněžité platu šosu z těch domuov k těm osmi kopám groším českým přišlo, kterýžto plat šosu přibýti mně i budúcím potomkóm mým spravedlivě příleží, i já nahořepsaný Vojtěch z Pernštejna a na Hluboké, najvyžší hofmistr královstvie Českého, jsa ustavičnú žádostí a prozbú žádán od měštanuov lantškrúnských, lidí poddaných svých, abych jiech při platu toho šosu při těch osmi kopách groších českých, kterýž sou od staradávna předkóm a držitelóm téhož Lant- škrúna a mně platili a platí při každém polouletí, zůstavil, kdež já pak Vojtěch z Pernštejna a na Hluboké, najvyžší hofmistr královstvie Českého, jsa nakloněn milostí a jich ustavičné žádosti a prozby nemoha voslyšeti jakožto lidí svých poddaných, tu jim milost činiem a pouštím, aby šosu z města a z předměstí víc povinni dávati nebyli než osm kop grošuo českých každého platu polou- letnieho, jakož nynie dávají a vajše aby potahováni nebyli nyní ani na budúcí časy, než tu sumu vždycky sou a povinni dávati budou mně i potomkóm mým těch osm kop grošuo českých. Toho na potvrzení a pro lepší jistotu pečeť svú vlastní a přirozenou dal sem přitisknúti k tomuto listu. Jenž jest dán a psán na Lantškrouně léta od narození syna Božieho tisícieho pětistého osmnáctého tu středu před svatým Filipem a Jakubem, apoštoly Páně. Pergamenový originál v archivu města Lanškrouna; na pergamenovém proužku jest přivěšena kulatá pečet z vosku červené barvy, z poloviny zničená. — Na rubu: 11. 878. 1518 červenec 14. Děčín. Hanuš ze Salhausen potvrzuje děčínským měštanům jejich stará práva a výsady. (Je to překlad privilegia, vydaného dne 9. září 1511 v českém jazyce; výše č. 793). Ich Hans von Salhausen, herre uf Tetzschen,1) mit diesem meinem briefe in die gemeine allen itzigen und nachkomendem tu kund, das vor mich kommen seind der burgermeister und schopfen der stadt Tetzschen, meine undertenige lieben getrawen, und haben angezeiget und beweiset briefe, privilegien und ir recht von meinen vorfarn, und die es vorgehalden haben der guter Tetzschen, mich darneben mit namen und der gantzen gemeine vleissig- lichen gebeten, das ich sie bei solicher gebunge und begnadunge, auch alder ge- wonheit behalden und die briefe, privilegien und recht mit meinem briefe be- vestigen. Zu irer solichen vleissigen bitte bin ich geneiget gewesen und habe er- kant, wie sie zu meinen vorfarn und herren getreulichen, undertenicklich, willig- klich sich vorhalden, desgleichen kegen mir als kegen irem erbherren und mit verhaldunge nicht aufheren,bei allen diesen stucken in diesem meinem briefe gelegten sie darbei lassen und verhalden sall ich, meine erben und ewige nach- 312

Strana 313
komlinge also, das die Tetzschenischen burger, die itzigen und nachkomenden, Magdeburgisch recht haben und der gebrauchen sollen mit aller weise, als die stadt Leuthemeritz bei dem gressten und kleinsten vor recht hat in allen stu- cken gemeinicklich und in itzlichem in sunderhait geteilet. Item auch die elle, gewichte gross und klein mit allen iren stucken, desgleichen das mess des getredes haben sollen und gebrauchen also, wie die stadt Leuthemeritz noch irer aussatzunge hat, heldt und gebraucht. Es sall auch kein tuchmacher, tuchschneider des gewandes nach der elle schneiden nach vorkaufer denn schwartz, weis und grawe, das sie selber zu Tetzschen machen und in den sall kainer gemeinschaft haben wieder heimlich nach uffenbarlich, durch gewinns willen nach durch kainer ander sachen einer mit dem andern, sunder wolde imand frembde gewand, es sei was vor farbe es welde, vorkaufen und bei der elle schneiden, der sall und wirt vorpflicht sein bei einnehmunge des geschoss in der stadt ein halb schock groschen geben und schossen, als ufte und wie ufte und wan das geschoss undereinander abenehmen. Auch wer da bier brauet und schencket und maltz machet, der sall also vil schossen, als der ihenige, der frembde gewand schneidt. Wer dann maltz macht und nicht brauet, aber wer brawet und nicht meltzet ader meltzen lech, der sal die helfte des geschoss geben. Item es sal auch niemandes kein frembde getrencke, es sei wain ader wasserlei bier, auftuen nach schencken, es sei dann, das ime die schopfen setzen, wie er sulche getrencke schencken sall, und darzu das er von itzlichem fasse der stadt ire gebure gebe nach irem rechte. Item die Tetzschenischen tuch- macher sullen keinen zoll geben von den tuchern und gewande einhaimisch, das sie selber zu Tetzschen machen und in andere stete auf den kauf furen. Item das wil ich auch haben, das aus allen dorfern, die zu den Tetzschenischen gutern geheren, niemand bier zu schencken anderswuhe nicht nehmen sall nach nicht wirt megen nehmen dann alleine zu Tetzschen nuhe und ewiglich. Ich gebe auch volle macht den burgermeistern, schepfen und geschworn, das sie zechen und ordenunge den handwergen alle tun orden und strafen buessen, darauf setzen zu gute und nutzunge der stadt mit meinem rate, meiner erben und nachkomlingen. Item weliche wieder die stadt ader die einwoner darinnen verworten, gebe ich inen die macht, das sie die und soliche nach irer gewonheit und ubunge ander stete strafen und zu der stadt gebrauchunge und besten besserunge. Ich wil auch haben, das die geschworn schepfen einen itzlichen monden einmal in die handwerge becker, fleischer, schencken sehen, bewaren und orden, das der gantzen gemeine recht geschee also, das der arme seine narunge dester bass gefuren mak, desgleichen zu den feuerefen und feuren auch zu der zeit also bewaren, daran der stadt von feure nicht schade geschiet. Es sall auch niemand kein handwerk, schuster, schneider, schmiede, meltzer, wasserlei das handwerg sei, mit was namen das mochte genandt werden, in keinem dorfe neher einer meilen von Tetzschen nicht erbeten nu und zu ewigen zeiten. Item ire stadtbucher sullen folle macht haben und in irer volkommen- 313

Strana 314
hait macht und bestendigkeit, als Leuthmeritzer recht ausweiset, bleiben ane alle minerunge nue und zu ewigen gezeiten. Item auch den meinen burgeren, den itzigen und nachkomlingen, gebe ich, dass sie follekomelich und gentzlich stadtrecht haben, halden und sunderlich, wie recht ist, in allen stucken, artickeln gebrauchen. Item sie sollen auch zu irer gemeine geniesen des geldes, es sei von aufgoben, von den zechen, von den büssen, von den briefen newen, irem rechte und gewonhaiten von altherkommen und aussatzunge hoecher stete und inen das zu gebrauchunge und besten irer stadt fordtgang haben nue und ewig ane alle vorhinderung. Item auch auf irer stadt gemeine huet- weide, traiwen, werden, puschen von der wiese des pfarers der stadt an der Elben ober dem Kwaderberge und umb die stadt, was in zu der stadt den gemeine zugehorig ist, es sall neimandes anders vihe hueten, grassen nach holtz in irer gemeine hawen in keinerlai weise ane verwilligunge des burger- meisters, der schepfen mit nutzunge und besserunge der stadt. Item erber und erbeschaft, die in der awen liegen, der stadt zugehorende, das geschoss gebende, sullen bei allem dem bleiben nach laudt irer briefe und ausweisunge, und wie sie der bei meinen vorfarn und herren in haldungen gehat haben. Item die heuser in der stadt Tetzschen, aus gener alden wusten stadt durch vor- derbnis des wassers besatzt sein, die sullen auch bei irem geschoss und stadt- recht, als vor alders gewest, bleiben, der beren, auch aller gebauerrecht ent- lediget sein. Die gerthen, die vor alders zu der stadt gezinset und bezolunge zu der stat gegeben haben und nach geben, die sullen mit sulchen zinsen und bezalunge bei der stadt bleiben. Item alle dorfer, die bei meinen vorfarn feremut zu der stadt gegeben haben, die sullen itzt und zu ewigen zeiten als vil, was vor alders vor recht gewest ist, geben. Auch meine amptleute, die itzigen und nachkomenden, welche meine herschaft entrichten, sullen schepfen an meiner stadt alle jar nach gewonheit der zeit neue setzen, wan das meine burgere das begeren werden. Und sie der burgermeister und schepfen, die gantze gemaine, die itzigen und nachkomenden, sollen und werden schuldig sein in ewig recht geschoss von der stadt zu geben und alle jare funftzich schock gro- schen Behemischen mir und meinen erben und nachkomenden in meine macht und unser kammer legen. Wurde ich aber imand von meinen erben ader nachkomenden wenne ader wue aus dieser summen des geschoss inen befelen hette zu geben, alsden was sie vor mich ader vor imande meiner erben und nachkomenden aus unserem befehel gegeben, das sall inen an der summe des geschoss abegehen und abegeschlagen werden ane allen iren schaden, Item so als si an satzunge von meinen vorfarn haben, das der richter zu Tetzschen im gerichte waisen bier nicht schencken sall, dieweil dan diezeit das gerichte verkauflich gewest ist, und sie haben das zu der gemeine der stadt gekauft und einen richter alle jar wehlen und itz haben, so wil ich, das auch der richter, der gewelet wirt, im schencken auch sunst alles rechten gebrauche und ge- brauchen mag als ein ander einwoner der stadt. Item auch die burger zu 314

Strana 315
Tetzschen, die itzt sein, und ire nachkomenden sollen frei haben holtz zu roren zu dem wasser, das sie auf dem markt in den rorkasten furen, auch zu besserunge des roerkasten in meinen welden zu hauen, was inen derzeit als ufte es die not erfordern wirt, ane allen entgeltniss, und ich inen, in demenach meine erben und nachkomenden keine verhinderunge zu tun nach tun sullen itzt und in zukunftigen ewigen zeiten, sunder wan sie zu sulcher gemeinen notturft, es sei zu roren ader besserunge des rorkasten holtz nutzen, das hauen wollen, sullen sie das meinen forstern, den itzigen ader nachkomenden, uffenbaren und die forster sullen das versorgen, das sullich hawen ordentlich ane schaden geschee, als vil ire notturft erfordert. Item wan ich dann ader meine erben aber nachkomenden in zukunftigen zeiten meinen diesen burgeren, den itzigen und nachkomenden, einicherlei weither gnade irgent inen tuen wolden, das wirt in unserm willen stehen. Und alle diese stucke und artickel, in diesem briefe gemeldt und benant, das bevestige ich mechtiglich und bevestige ein itzliches in seiner macht, sunderlich in seiner macht und befestunge lasse und wil, das von mir und meinen erben und nachkomenden in dem allen, was in diesem briefe beschrieben, unverrucklich bleiben und gehalden itzt und zu ewigen gezeiten. Des zu meher bevestigunge und ewigem gedechtnis habe ich mein aigen siegil mit meinem wissen und willen an diesen brief hengen lassen und habe gebeten umb meher wissenhait den edelen und wolgeborn herren Ihann von Wartenberk uf Blankenstain und den edelen festen ern Cristof Ptach von Haugwitz, das sie ire siegil neben das meine an diesen brief haben hengen lassen, inen und iren erben ane schaden. Der gegeben ist uf Tetzschen nach der geburt Christi im funftzehenhunderten und achtzehendten jaren mitwochs nach Mar- garethe, der heiligen junfrauen und merterin. Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny tři kulaté pečeti, z nichž první a třetí jest z černého vosku, prostřední z vosku červeného. — Na rubu: Confirmation uber die privilegia der stadt Tetzschen von Hansen von Salhausen. N°. 18. — Červeným inkoustem: III. 20. 1) Mikuláš Trčka z Lípy prodal r. 1515 Děčín bratřím Hanušovi, Volfovi a Bedři- chovi ze Salhausenu za 70.000 kop, ale do desk byl tento majetek vložen pouze Hanušovi (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 83). 879. 1518 červenec 14. Děčín. Hanuš ze Salhausen potvrzuje obyvatelům města Děčína privilegium na odúmrt a právo volného odkazu. Ich Hans von Salhausen,1) herre uf Tetzschen, tue kund mit diesem meinem offen brife den itzigen und nachkomenden, so als der burgermeister, schepfen und die gantze gemeine der stadt Tetzschen und auch die mit inen 315

Strana 316
in die stadt schossen un wachen, meine undertenige, die itzigen und nachkom- lingen, diese begabunge von meinen vorfarn und herren haben, das verstorbene guter, im falle gross und klein, nach eines itzlichen tode an den nehesten frundt gefallen sullen bis in ader das vierde gesippe und geschlechte, und welde imand bei seinem gesundem leibe zu seiner selen seligkeit ader besserunge wege und stege bescheiden, der wirt das mogen tun, und sturbe dan imandes sein weib, das alles gerade aber, ire kleidunge, es sei vil aber wenig, sall bleiben bei irem manne und er sal das fridelichen gebrauchen, so als der brief alles von meinen vorfarn gegeben volkomlichen in sich beschleust2), und dabei lasse ich sie und meine erben und nachkomenden und lassen sullen unverruklich itzt und zu ewigen gezeiten. Und dabei habe ich inen meher gnade getan, gebe und tue, das ein itzlicher aus inen allen sein gut beweglich und unbeweglich, wie er das hat aber haben wurde, nichtes nicht ausgenomen, mag und sall vorreden, bescheiden und geben, es sei be[!] gesundem leibe aber auf dem tod- bette, weme es im gutduncken aber gelieben wurde, auf meinen gutern; so aber imand nicht schaffte ader verordenunge nichte tete und von dieser weld, wie das geschege, vorschiede, alsdan sein gelassen gut fallen an seinen nehesten frundt, der da auf meinen gutern were, nuhe und ewiglich. Und ein sollicher, auf den solich gut, es sei bescheiden ader befolhen ader nach angehorunge mit im falle keme, der sall auf sulch gut und grund sich setzen ader mit einem guten tugelichem manne besetzen. Wuhe er aber einen angeborn frundt nicht hette auf meinen gutern, so sall und sullen soliche guter, wasserlei die weren, beweglich und unbeweglich, alles ane alle ausrede zu der gemeine Tetzschen gefallen itz und nuhe und zu ewigen gezeiten, und sulliche guter, die an die gemeine gefallen ader komen weren, sullen der gemeine zu gute angewandt werden und der stadt mit meinem wissen, meiner erben und nachkomenden und das auch bewaren, das durch sulliche ordenunge und beschaidunge die grunde nicht verwusten; und soliche ordenunge und beschaidunge aber geschefte sollen ordentlich neben rechte stadt geschehen. Und ich, mein erben und nachkomlinge sullen nuhe nicht meher recht nach anfal zu sulchen verstorbe- nen gutern nicht haben und sullen nicht nuhe und ewiglichen, dan ich alle mein recht, das ich zu solichen ansterbungen aber anfallen verstorben gehat habe, gegeben habe meinen burgeren obengeschrieben zu irer gemeine, den itzigen und nachkomenden, und an sie und ire nachkomlinge mit diesem briefe uberfurt. Auch allen einwonern der stadt Tetzschen, meinen undertanen, tue ich diese freiheit, welcher under inen seine narunge zu Tetzschen nicht haben nach gefueren mochte und anderswuhe sein bestes wuste und seine narunge under mir nicht haben wolde, alsdan, so er mir mein grund und sein haus und erbgut mit einem guten und tugenlichen manne besetzt und mit mir aber meinen erben und nachkomenden umb einen abezugbrief sich vortruge, alsdan einen itzlichen solichen ich nach meine erben und nach- komenden sullen in nicht halden, sunder in mit einem gutem abezugbriefe 316

Strana 317
geburlichen vorsorgen lassen; und wan er sollichen abezugbrief von mir, mei- nen erben aber nachkomenden nimmet, alsdan so mag er hinweg ziehen und dahin wenden, wue es ime gefallen wirt, ane meine verhinderunge, meiner erben und nachkomenden ane einicherlei verirrunge.3) Des alles zu bestetigunge und ewigem gedechtnis habe ich mein angeborn siegil mit meinen wissen an diesen brief hengen lassen und umb meher gezeuknis willen habe ich gebeten den edelen und wolgeboren herren, herrn Ihann von Wartenberk uf Blan- kenstain und den edelen ern Cristof Ptach von Haugwitz, das sie ire siegil neben das meine haben hengen lassen inen und iren erben ane schaden. Ge- geben uf Tetzschen nach der geburt Christi, unsers lieben herren, im funft- zehenhunderten und achtzehendten jaren mitwochs nach Margarethe, der heiligen junfrawen und merterin. Pergamenový originál v archivu města Děčína; k listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny tři kulaté pečeti, první a třetí z černého, prostřední z červeného vosku. — Na rubu: Her Hans von Salhausen uber die erbfelle. N°. 19. — Červeným inkoustem: III. 21. 1) V. pozn. I při listině ze dne 14. července 1518 (výše č. 878). 2) V. výše č. 195. —3) V. výše č. 722. Listina jest překladem privilegia ze dne 10. září 1511, které vydal Děčínským Mi- kuláš Trčka z Lápy (výše č. 794). 880. 1518 listopad 11. Burián a Jan bratři [Trčkové] z Lípy potvrzují městu Polné všechna práva, svobody a starodávné zvyklosti. Měšťanům přidávají dva rybníky u Hrbova nad Lahvičkovským k věčnému užívání a držení. Já Burián z Lípy a z Lipnice, podkomoří království Českého, a já Jan z Lípy a z Lipnice, páni na Polné,1) známo činíme tímto listem všem vuobec i každému zvlášť, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsú před nás před- stúpili múdří a opatrní purgmistr, rychtář a konšelé i některé osoby z obce k nám vyslané města Polné, věrní poddaní naši milí, ukazujíci nám majestáty a listy obdarování, práv a svobod svých, kterýmiž jsou od slavné paměti králuov českých, knížat minstrberských a pánuov lichtmburských a ronov- ských i od jiných pánuov polnických obdarováni a stvrzeni, v kteréžto maje- státy a listy když jsme nahlídli, jaká práva a vejsady od starodávna mají, tomu všemu z tejchž majestátuov a listuov šíře vyrozuměli jsme. Při tom nade- psaní měšťané polničtí, věrní naši milí, jsú nám oznámili, kterak vždycky od předkuov našich při tejchž právích, vejsadách i dobrých starožitných zvyklostech byli jsou zachováni, obhajováni a potvrzováni, za též nás jakožto pánuov svých dědičných snažně á poníženě žádajíce, abychom je při témž zachovali a jim toho potvrdili. Kdež my, vidouce nadepsaných měšťan polnic- 317

Strana 318
kých, věrných našich milých, poddaných svých, slušnú žádost a také vzhlédše na to, kterak jsú se nás jakožto pánuov svých dědičných věrně, stále a právě přidrželi a vždy přidrží jako dobří a věrní poddaní naši milí, to sobě před- kládajíce a rozjímajíce, čímž by nás k sobě milostivější pány poznali, tím schopnější aby nám toho byli zasluhovati, protož s dobrým rozmyslem a s radou přátel našich k tomu jsme na žádost tejchž měšťan polnických, věrných našich milých, přistoupili a přistupujem a svú vuoli k tomu dali jsme a mocí listu tohoto dáváme a jím tvrdíme sami od sebe i od dědicuov svých a budou- cích svrchupsaným purgmistru, rychtáři, konšeluom i vší obci často jmeno- vaného města Polné, věrným našim milým, aby oni všech těch práv, svobod, obdarování i starožitných dobrých zvyklostí užívali a užívati mohli ovšem a ve všech punktích, artikulech i klauzulech tak, jako by ti všickni majestátové a listové, kteréž mají od králuov Jich Mtí, knížat i od jiných pánuov polnických, tuto slovo od slova byli vepsáni a postaveni, jakž ti majestátové, listové, kteréž jsú nám ukazovali, v sobě znějí, svědčí a zavírají. K tomu nad to nade všecko tuto zvláštní milost, znamenavše jich věrné k nám zachování, nade- psaným měšťanuom polnickým a té obci, věrným našim milým, učinili jsme a činíme a dva rybníky, kteříž jsou a leží u Hrbova nad Lahvičkovským, dali jsme a tímto listem dáváme k jmění, k držení a k jich obecnému a té obce nadepsaného[!] Polné užívání i k zlepšení, hráze povýšení, jakž by se jim nejlépe zdálo a vidělo, na časy potomní a budoucí bez všelijaké naší i dědicuov a budoucích našich v tom jim překážky. Tomu na svědomí a k budoucí stálosti a k věčnému potvrzení pečeti naše s jistým naším vědomím a celým při- znáním dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta od narození syna Božího tisícého pětistého osmnáctého ve čtvrtek den svatého Martina, biskupa Božího. Originál jest nezvěstný, opis v listáři města Polné z r. 1585, fol. 9—10. — Opis ze 17. stol. v SA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec. 1) Hynek z Kunštátu prodal r. 1515 hrady Polnou, Přibyslav a Ronov Mikulášovi Trčkovi z Lípy. Jeho bratr byl Burián, otec Janův (A. Sedláček, Hrady XII., str. 157); zdědili panství po Mikulášovi. — Burián byl podkomoří v letech 1508—1515 a potom zase 1516—1522 (Dílo Fr. Palackého I. str. 362). Otiskl K. Turecký l. c., str. 27—28. Privilegium projevuje značnou stylistickou příbuznost s listinou téhož vydavatele z 22. prosince 1519 pro Přibyslav (níže č. 887). 881. 1518 prosinec 2. Děčín. Hanuš ze Salhausen potvrzuje děčínským měštanům výsadu Mikuláše Trčky z Lípy z 19. září 1511 o pivní pánvi, platu z ní a o varném (výše č. 796). Výslovně se uvádí, že povinnost města platit jednou do roka vrchnosti šest kop čes. gr. zůstává. 318

Strana 319
Ich Hans von Salhausen, herre uf Tetzschen,1) vor diesem meinem briefe vor mich, mein erben, erbnehmen und nachkomen bekenne und tu kund vor idermeniglich, nachdem her Niclas Tirtzschke, mein vorher, den erboren rate und gantzen gemeine der stadt Tetzschen, meinen lieben getrauen, die brawepfanne, dorvon sie obgedachten meinem vorfarn von einem itzlichem gebreude drei Behemische groschen haben mussen geben und reichen, zu eigen gegeben und dieselbige pfanne als ir eigen gut zu nutzen und zu gebrauchen dieser gestalt und meinunge, das sie ime, seinen erben, erbnehmen und nach- kommen alle jar nun und ewiglichen auf Sant Georgentak sechs schock Behe- mischer groschen darvon geben und reichen sullen, und darkegen soll obge- melter rat dieselbigen drei Behemischen groschen von einem itzlichem ge- breude entphahen und einnehmen, und was sie dann von sulcher einehmung zu uberlauf haben werden, dormit mugen sie obgedachte pfanne bessern und erhalden und also an des rats und gemeinen nutz legen und wenden, dieweil dann obgenanter mein vorfar vilgemeltem rate und gemeiner stadt zu gute umb einen sulchen zins gelassen, dardurch sie zu besserung mechten komen und iren gemeinen nutz dester statlicher an gebeuden und anderm erhalten,2) und mich als iren erbherren undertheniglich gebeten, sie bei solicher gebung und daraufgesatztem zins zu lassen, inen dasselbige auch also befestigen und bestetigen. Dieweil ich dann alzeit geneigt, sie in allem dem, das gemeiner stadt zu nutz kommen mak, zu fordern, will ich sie dermass und also darbei lassen dieser gestalt, wie ir brief, den mein vorfare inen darobir gegeben, inne- held, auch das sie mir alle jar, meinen erben und nachkommen sechs schock Behemischer groschen dorfon auf angezeigte zinstag3) und antworten, bestetige und befestige sulchs, wie oben vorzeichent, hiermit in und mit craft dieses briefs und wil auch, das es also von meinen erben und erbnehmen alszo gehal- ten werden. Des zu wahrem bekentniss, steter und vester haltung habe ich mein angeborn insiegil wissentlich an diesen brief tun hengen. Der gegeben ist uf Tetzschen dornstags nach Andree des heiligen zwolfboten nach Cristi unsers lieben herren geburt im funftzehenhunderten und achtzehenten jaren. Pergamenový originál v archivu města Děčína; přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: Belangt uber die breipfanne. — H. Hansen von Salhausen. No. 36. a) Vynecháno geben. 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 14. července 1518 (výše č. 878). 2) Srv. listinu ze dne 19. září 1511 (výše č. 796). 882. 1519 leden 6. Budín. Král Ludvík potvrzuje Pacovským týdenní trh v pondělí, jak jej užívají od starodávna. Povoluje, aby si volili purkmistra, uděluje pečet neboli erb i právo pečetit červeným voskem. 319

Strana 320
My Ludvík, z Buoží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král a markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužicský markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jest na nás vzneseno jménem opatrných všech obyvateluov městečka Pacova, věrných našich milých, kderak vždy od starodávna trh téhodní v témž městečku každý pondělí mívali jsú a mívají, prosiec nás při tom, poněvadž na to žádného listu od předkův našich, králuov českých, před rukama nemají, abychom jim toho listem naším potvrditi a při tom někderé jiné milosti učiniti ráčili. K kteréžto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskú v Čechách po- tvrdili jsme týmž obyvateluom městečka Pacova toho trhu a tiemto listem potvrzujem tak, aby jej vždy každý pondělí mívali a jeho užívati mohli, jakožto i jiná městečka svých trhův užievají. Při tom také jim toho dopouštieme a moc dáváme, aby oni Pacovščí vedle řádu, jakž v jiných městečkách zvyklost jest, purkmistra jměli a jej sobě voliti mohli. A nadto nade všeckno z zvláštní mi- losti naší obdařujem též Pacovské a jim dáváme pečeť neboližto erb, totiž štít žlutého pole a v něm na pravé straně věže bílá a z levé strany lev na dvou zadních nohách proti věži stojící, kteréhožto vrchní polovice modrá a dolní červená býti má. Protož oni Pacovščí nynější i budoucí budú moci užievati toho erbu a pečeti a jí červeným voskem pečetiti tak, jakožto jiná městečka v královstvie Českém svých erbů a pečetí užievají bez umenšení, a to bez naší, budúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijakých překážek a otporností. Však proto chceme, aby tato obdarování naše byla bez újmy jed- nomu každému na jeho spravedlnosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú přivěsiti sme rozkázali k tomuto listu. Dán na Budíně den svatých Třech krá- luov léta Božieho tisícieho pětistého devatenáctého a královstvie našich uherského a českého třetieho. Ad relacionem magnifici domini Ladslai de Sternberk in Bechyna, supremi regni Boemię cancellarii etc. Vidimát města Tábora z 22. listopadu 1596, uložený v SUA v Praze SM P 106 P 1. Opis ze 17. stol. v SA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec. 883. 1519 květen 16. Český Krumlov. Petr z Rožmberka potvrzuje třeboňským měšťanům držbu čtyř nových rybníků u Břílic, které udělali Třeboňští svým nákladem, jakož i dědiny, louky, pastviště, něco lesů i malých rybníčků na „Hrádečku“, jež koupili od třeboňského měšťana Blažka Zemana. Vrchnost jim dává dále místo na Opatovické hrázi u Opatovického rybníka, kde si vlastním nákladem zřídili dva haltéře zemní a povoluje pouštět do nich vodu z příkopu, který se vede nad týmž mlýnem do Opatovického rybníka, ovšem s vůlí a vědomím fišmistra. Dále je vrchnost ponechává při dvou haltéřích 320

Strana 321
v hrázi pod stavem za Břílickou branou, které si již za obecný groš udělali. Z hal- téřů neplatí měštané vrchnosti žádné poplatky, pouze z „Hrádečku“ dávají do panské komory stejný plat, který odváděli jeho dřívější držitelé. Zmíněné rybníčky, haltéře, dědiny, louky, pastviště, lesy a rybníčky na „Hrádečku“ nesmějí Tře- boňští nikomu prodat ani jinak zcizit. My Petr z Roznberka etc. jménem svým i všeckněch dědicuov a budoucích našich vyznáváme tiemto listem přede všemi, před nimiž čten anebo čtoucí slyšán bude, že jsou předstoupili před nás moudří a opatrní věrní naši milí, purkmistr, rada i starší města našeho Třeboně a vznesli jsou na nás oznamujíce, že jsou sobě a té vší obci k dobrému a užitečnému čtyři rybníky nové u Břílicl) v svých vlastních obecních dědinách a gruntech na svuoj náklad udělali, z kde- rýchž první slove v Trávníciech u samé vsi, kteráž slove Břílice, pod svým starém rybníkem, druhý pod rybníkem kněze opata a kláštera třeboňského pod Velflí, třetí na Hanových stružkách, z kterého stoka do jich druhého no- vého rybníka jde, kdež slove pod Velflí, a čtvrtý malý rybníček, kterémuž řiekají Tisy, a za dlúhém mostem dva malá rybníčky nová, jeden na Boru na Koutech a druhý na Smiechově, a při tom že jsou též za tím dlúhém mostem vykoupili od Blažka Zemana, měštěnína našeho třeboňského, dědinu, louky, pastviště a nětco lesuov s několika rybníčky malými vo jedné hrázi tak, jakž to týž Zeman držel a toho užíval tu, kdež slove Hrádček, prosiece nás jménem svým i vší obce téhož města našeho pokornými prosbami, abychom jim těch rybníkuov napřed jmenovaných, malých i velkých, i toho kupu milostivě potvrditi ráčili. Jejichžto prosbu a žádost slušnú a spravedlivú znajíce a dobré užitečné i také rozmnožení již psaného města před očima majíce pro služby jich, keréž jsou nám jakožto pánu svému po vše časy věrně a povolně okazovali a činili a potomně, puokudž by toho potřeba byla, aby tím dostatečněji a po- volnějie činiti mohli, čímž k sobě od nás milost náchylnější poznají, a protož s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím i radú dospělú potvrdili jsme jim napřed jmenovaných rybníkuov i toho kupu tak všelikterak, jakž se na- před vypisuje, a tímto listem mocně potvrzujem, povolení naše jisté k tomu dávajíce, tak aby svrchupsaný purkmistr, rada i starší jménem a na místě vší obce města našeho Třeboně s budoucími svými výš jmenované rybníky malé i velké s tou dědinú, lesy, pastvištěmi a nětco lesuov tu, kdež slove Hrádček, se všemi a všelijakými jejich užitky a příslušnostmi jměli, drželi a jich k dob- rému a užitečnému téhož města svobodně užívali a užívati mohli a moc měli bez naší, dědicuov a budoucích našich i jiných všech lidí všelijaké překážky. Při tom také jsme častopsaným purkmistru, radě, starším i vší obci téhož města tuto zvláštní milost učinili, že jsme jim dali a tímto listem dáváme místo konec Opatovické hráze proti mlýnu v Opatoviciech na gruntech našich, na kerémž jsou sobě a té obci k dobrému dva haltéře zemní na svůoj náklad udělali, povolení naše k tomu dávajíce, aby jim do těch dvú haltéřuov voda z přiekopa 321

Strana 322
našeho, kteráž se nad týmž mlýnem Opatovickým do téhož rybníka našeho Opatovického vede, což by toliko k těm dvěma haltéřuom potřebie bylo, pou- štěna byla, všakž s vuolí a vědomím fišmeistra našeho nynějšieho i budoucieho. A při tom také jsme je při těch dvú haltéřiech roubených v hrázi pod stavem za Břílickú branú, keréž jsou sobě již před dávným časem na obecní groš udě- lali a je až i po tento čas drželi, zuostavili a zuostavujem nyní i na budoucie časy, neb neznáme, aby tu nám a budoucím našim jaké právo spravedlivě náleželo. Kterýchž haltéřuov nadepsaní měštané naši třeboňští nynější i bu- doucí mají svobodně užívati bez všelijaké naší i budoucích našich překážky nyní i v budoucích časiech věčně, nejsouce z toho nám ani dědicuom a budou- cím našim žádného poplatku povinni dávati a platiti kromě z nadepsaného Hrádečku, z toho aby ten plat, kterýž jsou držitelé jeho první do komory naší dávali a platili, též oni měšťané dávati a platiti povinni byli bez přerušení. Všakž aby těch napřed psaných rybníkuov a haltéřuov i s tou dědinou, lúkami, pastvištěmi, lesy a rybníčky tu, kdež slove Hrádček, tak všelikterak, jakž se napřed vypisuje, žádnému nižádným vymyšleným obyčejem od napředpsaného města oni měšťané nynější i jich budoucí neodprodávali ani odcizovali a odpro- dávati ani odcizovati nemají a moci míti nebudou nyní i v časech budoucích. Tomu na svědomí pečeť naši vlastní větší k tomuto listu přivěsiti jsme rozkázali. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého devatenádctého v pondělí po neděli Jubilate. Pergamenový originál v archivu města Třeboně; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Vo rybníky bří- lický, novoj a strušky. — Vo rybníky [za dlújhým mostem, na Koutech i na strušky i na haltéře na Hrádečku. 1510. — Nro. 9 (vedle škrtnutého „Nro. 40"). 1) V listině ze dne 1. září 1475 (výše č. 436), 7. srpna 1483 (výše v poznámce u č. 436), 4. března 1505 (výše č. 802) a z r. 1510 (výše v poznámce při listině ze dne 7. srpna 1483, č. 436). Regest u Th. Antla, Pam. arch. XVII., str. 63. 884. 1519 červen 28. Jindřich z Ryzmberka a ze Švihova i na místě synovce Půty uděluje obyva- telům svého města Přeštic právo města Horaždovic, zvláště pokud se týče volného nakládání a odkazování veškerého majetku movitého i nemovitého kterékoliv osobě světské i duchovní; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný po meči, není-li takového, tedy po vřetenu, dědic však musí snášeti s obcí dobré i zlé; není-li příbuzných, připadne pozůstalý majetek pánu města. Měšťané dostávají dále právo svobodného odchodu z města, musí však dříve opatřiti svůj grunt vhodným člově- kem, který se bude líbiti pánu i obci. Starodávné platy a povinnosti vrchnosti se nemění. 322

Strana 323
Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Poněvadž všecky věci, kteréž mezi sebú lidé puosobí a jednají, v dlúhosti času téměř obecně v zapomenutí přicházejí, leč by listmi a pečetmi lidí znamenitých byly ohrazeny a tak napsá- ny v paměť věčnú nynějším lidem i budúcím byly dány, protož já Jindřich pán z Ryžmberka a z Švihova etc.1) a na miestě pana Puothy, strejce svého též z Ryžmberka1), známo činím listem tiemto obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že pilně“) spatřiv k stálosti a věrné upřímnosti měšťan mých a obyvateluov města Přeštic,2) kteréžto měšťany chtě opatřiti slušnými zřieze- nostmi a výsadami, jim a jich dědicóm a budúcím náměstkóm ne z omylu ani neopatrně, ale s dobrým mým rozmyslem a s zdravú radú předešlú, s potazem přátel mých vydal a vysadil sem a tiemto listem mým vydávám a za právo vysazuji takové svobody nížepsané, znamenav je k sobě věrné a upřímné, že jsú se vždycky po všecky časy i u veliké války3) předkóm mým zachovávali věrně a právě, jich se přidrželi i mne také, a aby mně, dědicóm i budúcím mým tiem snažněji, věrně a upřímně slúžiti a činiti mohli, za kteréžto svobody již dotčení měšťané pokornými prosbami a snažnými žádostmi mne sú prosili: Najprve tuto milost i také svobodu těmž měšťanům mým a obyvatelóm města Přeštic, nynějším i jich budúcím všem, mocí listu tohoto činím a milostivě dávám a obdařuji nynie i k věčné mocnosti, aby tajchž práv a svobod všech užívali, kterýchž měšťané a obyvatelé města mého Horaždějovice4) užívají, tak aby obojieho pohlavie, mužského i ženského, i každý, mužie i ženy, léta dospělá majíce, nynější i jich budúcí dědicové a náměstkové, nynie i potom věčně svobodně mohli všecka svá sbožie movitá i nemovitá, vladařstvie i dědicstvie, platy své vlastní, dědiny, puožitky, domy i jiná každá sbožie, kterýmž!!] by kolivěk jmény takové mohly jmenovány býti, vnitř neb zevnitř města našeho ustavené, jmělé a nalezené byly by, v životě neb na smrti, zdraví neb neduživí, budú moci odkazovati, kšafty dělati, zapisovati, dávati, vzdávati, prodávati, změniti kteréžkoli osobě světské i duchovnie k libosti vuole své, a to před kon- šely přísežnými k tomu povolanými a skrze purgmistra a rychtáře poslanými, aby ti, kterýmžto odkazováno a kšaftováno bude, taková sboží svobodně prá- vem dědičným mohli beze vší překážky držeti a vládnúti týmž právem a zpuo- sobem, jakožto měšťané a obyvatelé města mého horaždějovského užívali jsú a užívají.5) Ale v příhodě, v kteréž by některý měštěnín, muž nebo žena, neudě- laje kšaftu, z tohoto světa zšel, nezuostavě po sobě dědicuov pravých, tehdy všelikteraká i každá sboží po takovém zůstalá, buď to dědiny, domy, vladař- stvie movité i nemovité, kterýmž!!] by koli jmény mohly jmenovány býti, na najbližšieho přítele po straně meče spadnúti mají, a když by těch nebylo, na najbližší přátely po straně vřetena, jestliže by zuostali, spadnúti mají též plným právem. Těm toliko milost tato platná bude, kteříž dobré i zlé s tiem městem přeštickým trpie a břemena snášejí, aby na ty toliko právem připadlo a ne jinam. Pakli by nižádný přítel pravý po meči nebo po vřeteně nezuostal a kšaftu neučinil, tehdy ta sbožie na pána spadnúti mají. Protož já Jindřich 323

Strana 324
z Ryžmberka etc. slibuji mú dobrú vierú s dědici a budúcími svými napřed dotčeným měšťanuom mým, dědicóm a budoucím jich, v takových odkazová- ních neboli nápadiech svrchupsaných nižádného obtiežení ani bezpráví nečiniti skrze mne, dědice i budúcí mé nebo skrze kohožkolivěk jménem naším aneb kterúkoliv vymyšlenú věcí, ale raději je, dědice i budúcí jich v těch ve všech věcech v tomto listu položených obhajovati, zachovati i brániti chci věrně. A jestliže by se tomuto listu přihodilo pokaženu býti moly neb na písmě neb zlitím vody neb na zlomení pečeti nebo skrze oheň, anebo mocnú rukú že by vzat byl, to nikoli nemá býti ku pohoršení mého obdarování, obnovení a po- tvrzení i také znovavysazení. Pakli by se komu za mnú nelíbilo býti, osadě nám grunty člověkem dobrým a hodným, kterýž by se mně a budúcím mým i tudiež měšťanóm přijíti se zdálo[!] a líbilo[!] i té obci aby se hoditi mohl, v tom vuoli měj a stěhuj se, kam chce, dada groš příjemného a zdaného pánu J Mti a jsa práv napřed mně a budúcím mým i též obci a dluhy splatě a vezma list zachovací od konšeluov vedle řádu a obyčeje města horaždějovského. Než platy a povinnosti, kteréž od starodávna jsú činili a činie, též povinnosti a platy pánóm svým budúcně platiti a činiti mají. A v těchto ve všech věcech v tomto listu zavřených a zapsaných slibuji jsám skrze se a mé dědice i budúcí naše napřed psané měštany mé napřed dotčeného města mého Přeštic i budúcí jich beze všelikteraké překážky zachovati. Ale aby mé obdarování a potvrzení skrze mne, dědice a budúcí mé pevné a neporušitedlné zachováno bylo, já svrchupsaný Jindřich pečeť mú vlastní s jistým mým vědomím a s plnú vólí mú k zdržení těch všech věcí nahořepsaných kázal jsem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a pro lepší jistotu a pevnost prosil jsem urozených pánův, pana Zdeňka Lva z Rožmitála a s Blatné, najvyššieho purkrabí pražského,6) pana Jana z Šternberka a na Bechyni etc., duostojného a velebného kněze Sta- nislava, opata kláštera kladrubského?) i jeho konventu a urozených vladyk Zdebora z Příchovic a Kryštofa Račína z Račína a slovutné a vzácné opatrnosti pánuov Pražan, totižto purgmistra a rady města pražského,8) že jsú také své vlastní pečeti dali podle mne jim bez škody přivěsiti k témužto listu na svědo- mie. Jenž jest dáne) a psán léta ot narození syna Božieho tisícieho pětistého devatenádctého ten úterý před sv. Petrem a Pavlem, apoštoly Božími. Originál ztracen, zachováno jen v deskách zemských (v SUA v Praze), sv. 27, fol. A XVII v. — A XIX, jakož i ve výpisu z desk zemských ze dne 14. ledna 1654, který byl notářsky ověřen 14. června 1712 (SUA v Praze, odd. SM P 106, P 45). — Jiný opis z r. 1839 v archivu města Přeštic. a) Touže rukou nadepsáno nad řádek. — b) Totéž. — c) Slovo dán napsáno omylem dvakrát. 1) O Půtovi z Ryzmberka v. pozn. 1 při listině z 10. prosince 1524 (níže č. 926) a o Jindřichovi z Ryzmberka u A. Sedláčka, Hrady XI., str. 209—210. 2) Přeštice, o. Přeštice. — Vznikly po zřízení tamního proboštství, které bylo založeno po r. 1245 (J. V. Šimák l. c., str. 604). Městečko patřilo kladrubskému klášteru, ale král 324

Strana 325
Zikmund je zastavil r. 1420 pánům z Ryzmberka (A. Sedláček, Místopisný slovník histo- rický, str. 731; týž Hrady IX., str. 175). 3) Týká se patrně bojů o Krasíkov r. 1421 (J. Pekař, Žižka a jeho doba-III., str. 122). 4) Privilegia města Horaždovic, které se řídilo právem Starého Města pražského; v. výše č. 12, 371, 372, 373, 612. 5) Týká se privilegia Půty z Ryzmberka ze dne 21. srpna 1497 (výše č. 612). 6) Byl jím v letech 1508—1523 (Dílo Fr. Palackého I., str. 360). 7) Kladrubský klášter měl v Přešticích proboštství, jež bylo vysazeno opatem Rainerem po r. 1245 (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 604). 8) Účast Prahy vyplývala z právní závislosti, neboť Horaždovice, podle jehož práva se řídily Přeštice, užívaly práva Starého Města pražského (v. listinu z 21. srpna 1497; výše č. 612). Listina je téměř doslova shodná s privilegiem z 10. prosince 1524 (níže č. 926). 885. 1519 listopad 8. Český Krumlov. Petr z Rožmberka povoluje městečku Trhovým Svinům zříditi dva rybníky, jeden u Novohradské silnice pod Šibeničním vrchem a druhý na Jezírku u cesty ze Svinů do Bukvice; rybníky však nesmí býti nikdy od města odprodány. My Petr z Roznberka etc. jménem svým i dědicuov a budúcích našich vyznáváme tiemto listem obecně a přede všemi, ktož jej uzřie nebo čtúce sly- šeti budú, jakož opatrní rychtář, purgmistr a konšelé i všecka obec městečka našeho Svinuov, věrní naši milí, udělali jsú dva rybníky nová na svých vlastních gruntech dědičných a na své náklady nad městečkem, jeden u silnice Novo- hradské pod vrchem Šibeničním1) a druhý pod tím na Jezérku u cesty, která jde do Svinuov ze vsi Bukvice,2) kdež znamenavši my to býti nadepsaného městečka našeho i vší obce tudíž, též budúcích jako nynějších, dobré a užitečné, s dobrým rozmyslem a s radú dospělú i z zvláštnie milosti toho jim dopustili sme a naše povolenie k tomu sme dali, však tak, aby nadepsaní obyvatelé městečka svrchupsaného nynější i budúcí již psaných rybníkuov nižádnému od toho městečka a obce té věčně nikam neprodávali ani kterým během odtrho- vali, než aby tak vždy po vše časy budaucí věčně k témuž městečku a obci dědičně zuostalé držány byly a požívány bez naší a budúcích našich všeliktera- ké překážky. Tomu na svědomí a pevnost a lepší jistotu pečeť naši vlastní rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán na Krumlově léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého devatenádctého v úterý v oktáv Všech svatých. Pergamenový originál v archivu města Trhových Svinů; k listině jest na pergameno- vém proužku přivěšena kulatá, poněkud poškozená jezdecká pečet z červeného vosku. — Na rubu: Obdarování Petra z Rozmberku na rybník Velkej a Jezírko léta 1519. — Nro. 11. 1) Dnešní Veliký rybník (K. Kůrka l. c., str. 16). 2) Bukvice, o. Trhové Sviny. 325

Strana 326
Otiskl Dr Fr. Šimek, Z archivu městského v Trhových Svinech, str. 5, č. V. Projevuje se stylistická podoba s následující listinou i s privilegiem pro Lomnici n. L. ze dne 23. dubna 1520 (níže č. 890). 886. 1519 listopad 12. Český Krumlov. Petr z Rožmberka povoluje Bavorovským zříditi na obci, řečené Obora, rybník, za který však musejí platiti do jeho komory 15 bílých peněz ročně, protože tím rybníkem, který leží pod vrchem Hradiště u cesty do Netolic, byla zatopena po- platná louka Vávry řezníka. Rybník nesmí býti nikdy od obce odprodán nebo jinak zcizen. My Petr z Roznberka etc.1) jménem svým i dědicuov a budúciech našich vyznáváme tiemto listem obecně a přede všemi, kdož jej uzří neb čtúce slyšeti budú, jakož opatrní rychtář, purgmistr a konšelé i všecka obec městečka naše- ho Bavorova,2) věrní naši milí, udělali jsú rybník nový na svých vlastních gruntech dědičných a na své náklady na obci Obora řečené pod vrchem Hra- dištěm podle silnice, která jde od Bavorova k mostu a k Netolicóm,3) kdež znamenavše my býti to nadepsaného městečka našeho i všie obce tudíž, též budúcích jako nynějších, dobré a užitečné, s dobrým rozmyslem a s radú dospělú a z zvláštnie milosti toho jim dopustili sme a naše povolenie k tomu jsme dali a dáváme, všakž tak, jakož jest lúka Vávry řezníka tiem rybníkem zatopena, z kteréžto jest nám do komory plat šel, aby budúcně po všecky časy obec bavorovská z té lúky nám dávala a platila do komory při každém svatém Jiří šest peněz a při svatém Havle tolikéž a na Hromnice tři peníze, vše bielé. Při tom také přikazujem, aby nadepsaní obyvatelé městečka svrchupsaného nynější i budúcí již psaného rybníka nižádnému od toho městečka a obce té věčně nikam neprodávali ani kterým během odtrhovali, než aby tak vždy po vše časy budúcí věčně k témuž městečku a obci dědičně zuostal, držán byl a po- žíván bez naší a budúcích našich všelikteraké překážky. Tomu na svědomí a pevnost a lepší jistotu pečeť naši vlastní rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. Jenž jest dán na Krumlově v sobotu po svatým Martině léta od narozenie syna Božieho tisícieho pětistého devatenáctého. Pergamenový originál, vlhkem poněkud poškozený, v archivu města Bavorova; přivě- šená pečet jest ztracena. — Na rubu: Na rybník Voborský. — Pub. V. 1/2. 1) Václav Vlček z Čeňova prodal hrad a panství Helfenburk r. 1484 za 8000 zlatých uherských Jindřichovi Pryšenkovi ze Štetenberka, který je postoupil r. 1499 synu Oldři- chovi, ještě nezletilému, jehož poručníkem byl Petr z Rožmberka. Ale Oldřich prodal r. 1503 jménem svým, svého otce Jindřicha a bratra Jana panství za 14.500 kop míšeňských Petrovi, Vokovi a Oldřichovi z Rožmberka, z nichž vladařem byl tehdy pan Petr (A. Sed- láček, Hrady VII., str. 99—100). 326

Strana 327
2) V. předchozí poznámku. 3) Netolice, o. Vodňany. Srv. M. Jakší l. c., str. 8. Listina jeví stylistickou shodu s předchozím privilegiem i s výsadou pro Lomnici n. L. ze dne 23. dubna 1520 (níže č. 890). 887. 1519 prosinec 22. Polná. Burián z Lípy a z Lipnice, podkomoří království Českého, a Jan z Lípy a z Lipnice, hejtman Čáslavského kraje, potvrzují městu Přibyslavi všechny výsady a práva, která obdrželi měštané od Jindřicha z Lípy a od minsterberského vévody Viktorina. Já Burián z Lípy a z Lipnice, podkomoří království Českého, a já Jan z Lípy a z Lipnice, hajtman kraje Čáslavského, páni na Polné,1) známo činíme tímto listem všem vuobec i každému zvláště, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že sú před nás předstúpili opatrní purgmistr, rychtář a konšelé i někdeří z obce k nám vyslaní, měšťané přibyslavští, věrní a poddaní naši milí, ukazujíce nám listy a vajsady, obdarování, při tom i práva svá městská a svobod svých, kte- rýmiž sú od předkův našich, pana Jindřicha z Lípy2) a od knížete Viktorina, vajvody minstrberského a hraběte kladského,3) obdarováni a osvobozeni, žádajíce při právích týchž a svobodách od nás jakožto pánuov svých dědičných při tom zachováni býti, a toho abychom jim obnovili a potvrdili. Znamenavše přibyslavských poddaných a věrných našich jich slušnú žádost a také zhlédše na to, kderak sú se nás jakožto pánuov svých dědičných věrně, stále a právě přidrželi a vždy přidrží jako dobří a věrní poddaní naši milí, též aby to před sebú majíce, čímž by nás k sobě milostivější pány poznali, tím schopněji aby nám toho byli zasluhovati, protož s dobrým rozmyslem a s radou přátel našich k tomu jsme přistoupili a přistupujem a svú vuoli k tomu dali jsme a mocí listu tohoto dáváme a jim nahoředotčeným měšťanuom našim přibyslavským táž práva svrchudotčená a svobody tvrdíme, obnovujem, moc dáváme sami od sebe i od dědicuov a budúcích svých tak, aby oni svrchupsaní měšťané přiby- slavští práv, svobod, obdarování i dobrých starobylých těch zvyklostí užívali a užívati mohli ve všech puntích, artikulech i klausulech tak, jakož tíž listové a obdarování nahoře dotčená to v sobě šíře ukazují a zavírají, jako by tuto zejména slovo od slova byli vepsáni a položeni. Tomu na svědomí pečeti naše vlastní dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Polné léta od naro- zení syna Božího tisícého pětistého devatenádctého ve čtvrtek po svatém To- máši, apoštolu Božím. Pergamenový originál v archivu města Přibyslavě; obě přivěšené pečeti jsou ztraceny. Na rubu: 1519. Privilegien des Bursa von Lipnitz und Burjan von Lipnitz. — No. 5. 327

Strana 328
1) O nich v pozn. 1 při listině z 11. listopadu 1518 (výše č. 880). 2) Tento list se nezachoval. — O Jindřichovi z Lípy v. pozn. 2 při listině z 11. dubna 1365 (výše č. 91). 3) V. listinu ze dne 16. prosince 1465 (výše č. 395). Listina jest obsahově i stylisticky podobná privilegiu pro Polnou z 11. listopadu 1518 (výše č. 880). 888. 1520 leden 6. Budín. Král Ludvík povyšuje na žádost Štěpána, Buriána, Jeronyma, Jindřicha, Volfa a Vavřince Šliků z Pozounu Jáchymov na svobodné horní město. Obyvatelé dostávají právo várky, sladu, všelikých řemesel a obchodu. Vrchnost spolu s měšťa- ny ustanovuje purkmistra, rychtáře a šefy i vydává nařízení a statuta podle řádu, který Šlikové vydali městu a který král potvrzuje. Město dostává dva výroční trhy, jeden na svátek sv. Markéty a druhý v neděli 14 dní před masopustním úterým, vždy s osmi dny následujícími, jakož i trh týdenní každou sobotu. Dále uděluje král městu znak a pečeť s obrazem, který se popisuje a v němž je i část šlikovského znaku. Mohou pečetit červeným voskem a znaku používat v boji, na praporcích i na stanech. Nikdo nesmí vztáhnout ruku na ty, kteří cestují do města na trhy. Wir Ludwig, von Gots genaden zu Hungern, Beheim, Dalmatien, Croacien, Servien, Gallitien, Lodomirien, Cumanien, Bulgarien etc. kunig, marggrave zu Merhern, herzog zu Lutzemburg und in Slesien, marggrave zu Lausitz etc., bekennen und tun kund allermenigclichen vor uns, unser erben und nachkomen, das uns die wolgebornen Steffan, Burian, Iheremnius, Heinrich, Wolf und La- rentz gebrueder die Schlicken graven zu Pasaun, herrn zu Weissenkirchen, Elbogen und Schlackerwerde,1) fur sich, ir erben und erbnemen in underteniger demut betlich angelanget, das wir in das berekwerg Sanct Joachimstal2) zu einer freien berckstat genedigclichen auszusetzen und zu erheben geruchten. Also haben wir angesehen ir zimblich und vleissig bete, auch bedacht die anne- men, nutzlichen und getrewen dienst, so sie dem durchleuchtigisten fursten, herrn Wladislaven, weilend zu Hungern, Behmen etc. kunig, unserm liebsten herrn und vater hochloblicher gedechtnus, unverschonet ires leibs und guets getrewlichen getan und uns unnachlessig tun und noch kunftig tun mogen, sollen und wellen, und derhalben mit vorgehabtem unser rete zeitlichem rate und betrachtung obgedacht Sanct-Joachimstal zu einer freien bergstatt aus- gesaczt und hiemit aus Behemischer kunigclicher macht in craft dieses brieves aussetzen und erheben und wellen, das es nu hinfurt kunftig und ewigclich fur ein freie berckstat gehalden und genennt werden sall. Wir bewilligen und geben auch nach, das unser lieb getrewen die Schlicken, ire erben, erbnemen und nachkomen obgenannt, auch die itzigen und zukunftigen daselbst inwoner, mit allen hantirungen, prewen, meltzen, schlachten, gewantschneiden, gesreiten, 328

Strana 329
zu- und abzugk und allem andern, die einer freien bergstatt zugehoren, die seint benant oder unbenant, wie die mit sonderlichen namen ausgedruckt und ge- deutet werden mugen, keines ausgeslossen, sonder gleicherweise wie andere freie bergkstett gebrauchen sollen und mugen. Wir geben auch gemelten bru- dern den Schlicken, iren erben und nachkomen und derselbigen freien berck- statt Sanct-Joachimstal gewalt und macht burgermeister, richter und scheppn zu gewonlichen und geburlichen zeiten zu ordnen, setzen und zu bestetigen, auch wider nach bequemlikeit und wens in ebent, zu entsetzen und also allent- halben dinstliche und bequembliche ordenung, statut und regiment zu bestel- len und aufzurichten, wie si dan des alles hiebevor zu tun gewalt und macht, jedoch dem freien berckwerg und der gegeben freiheit sambt der verwilligten und angenemener berckordenung, die die Schlicken gedachten einwonern in Sanct-Joachimstal hiebevor schriftlich ubergeben und eingerewmbt,3) des wir inen auch hiemit in craft dieses unsers brives aus Behemischer kunigclicher macht und gewalt fur uns, unser erben und nachkomen bestetigen und confir- miren, unschedelich und an abbruch. Darmit auch hievorgedechte berckstat sovil meer zu enthalden und in aufnemen kommen und gefordert, haben wir in aus sonderlichen gnaden zwene frei jarmerckt alle jar hinfur jerlichen, auf den tag Sanct Margarethen und auf den sonntag vierzehen tag vor vasnacht also, der do eintrit noch ordenung der heiligen Cristlichen kirchen, die gebun- dene zeit jeden in sonderheit allewege die wochen uber bis auf den achten tage zu halden und zu gebrauchen und dieselbigen allenthalben umb sich anschla- hen, publicieren, ausruefen und einlewten lassen, dergleichen einen wochen- margkt alle sonabent zu halden, in dem und allenthalben wie in andern freien berekstetten sit und gewonheit ist, nichts davon ausgeslossen, jedoch den Slicken an iren privilegien und allenthalben alle andere obercheit, auch der freien berekstat an irer freiung und stetgelt unschedelich und unnachteilig. Auf das mergemelte freie berekstat Sanct-Joachimstal ir frei berekstettlich und gerichtlich sachen sambt allen andern notturften, haben wir aus Behei- mischer kunigclicher macht ein sigelcleinet, nemblichen die gepildnus sand Joachim und sand Anna, derzwischen ein teil von dem wappen der Schlicken, das die einwoner mit vleissiger bete von inen erlanget, gegeben und geben inen, das hiemit in craft dises brieves, wie dann das hierinnen mit farben ausgestri- chen und clerlich verleibet ist, auch das sie nun hinfur damit gegen und neben allermenigelich, was wirden oder stands die sein, in rot wachs sigeln sollen und mugen. Wir geben in auch macht ins fehde, pannir, gezelten und alle andere der freien berekstat erliche notturft gebrauchen sollen von menigclich unverhindert. Und befreien hiermit alle umbliegende und zugeende strassen sich an den ihenigen, so solche freie berekstat und berekwerg in jarmerckten und sonsten besuechen, mit nicht zu vergreifen. Gebieten und bevelhen hierauf aus Behemischer kunigclicher macht und gewald ernstlichen und wellen fur uns, unser erben und nachkomen, das diss alles, wie obgeschriben, unverhindert, 329

Strana 330
stet, vest und unverbruchlich sol gehalden werden bei vermeidung unser kunigclichen schweren straf und ungnaden. Zu urkund mit unserm kunigcli- chen anhengunden insiegel besigelt. Geben zu Ofen an der heiligen dreier kunig tag nach Christi geburt tausent funfhundert im czwaintzigisten, unserer reiche des Hungerischen und Behemischen im vierdten jaren. Obsaženo v potvrzení, jež vydal Ferdinand I. dne 27. dubna (montags nach dem sonntag Misericordia, das ist der siebenundzwentzigist des monats Aprilis) 1528 (origi- nál v archivu města Jáchymova). V úvodní části Ferdinandova potvrzovacího privilegia se poznamenává, že za nepokojů v městě (in der entporung, so sich verschiner zeit durch die aufrurigen in Sanct-Joachimstal begeben) byla z inserované listiny krále Ludvíka odříznuta pečet. 1) Synové Kašpara, pána na Ostrově, a jeho manželky Elišky z Gutštejna (A. Sed- láček, Hrady XIII., str. 171). 2) Zdejší krajina patřila k ostrovskému panství. Dolovalo se zde hojně stříbro, a proto Štěpán Šlik povolal horníky a udělil jim r. 1518 horní řád. Ale tento řád byl zničen patrně za náboženských bouří ve městě r. 1525, kdy byly spáleny všechny písemnosti (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 351. — Srv. též úvodní slova Ferdinandova potvrzení, citovaná výše). Dne 10. srpna 1519 prodal Štěpán Šlik jménem svým i na místě svých bratří za 2000 zlatých rýnských jáchymovské obci (die verordenten aus der gemein im Sant-Joachim- stal) masný krám a lázeň (vleischpenk und padstuben). V této listině, uložené v archivu města Jáchymova, nikde se ještě nemluví o Jáchymovu jako městu nebo městečku. 3) V. předchozí poznámku. První zachovaný městský řád pochází z r. 1526 a jest uložen v archivu města Jáchymova. 889. 1520 únor 3. Jan Zajíc z Hazmburka a na Budyni potvrzuje smlouvu, kterou ujednali měšťané města Budyně nad Ohří s obyvateli vesnic Píst, Vrbice a Roudníčka, pokud jde o společné úhrady nákladů na město: měšťané připustili vesničany ke všem užitkům a důchodům obecním; z těch peněz se uhrazují náklady na opevnění města, radnici, branné, hlásné i na obecního posla; užitek z luk a občiny mají však jenom měštané, a to na dláždění náměstí i ulic a na opravu hodin. Bude-li potřebí nového opevnění, vystaví je pán na vlastní náklad. Nebude-li dosti peněz na spo- lečná vydání, musí je uhradit společnou rukou měštané i vesničané. Já Jan Zajiec z Hazmburku a na Budyni, najvyšší a dědičný truksas královstvie Českého,1) známo činím tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, jakož jsú před mě předstúpili poddaní moji měš- ťané z Budyně a vesňané, totiž z Píst,2) z Vrbky3) a z Rudníka,4) o tuto ruozni- ci, že měšťané vesňanuov k tomu potahují, aby vedle měšťan všech věcí dostá- vali i šosuov, praviec, že sú od starodávna k městu Budyni přidáni a připojeni, i tomu jsú nadepsaní vesňané odepřeli, táhnúce se na listy, kteréž spolu s Bu- dyňskými mají od předkuov mých dobré paměti, pana Jana Zajiece z Hazm- burku, děda mého,5) a pana Mikuláše Zajiece z Hazmburku, strýce mého,6) 330

Strana 331
praviec, že ti listové toho v sobě nezavierají, aby vesňané k měšťanóm přidáni a připojeni byli, a zvláště aby spolu s nimi na město šosovati měli, než což jim spravedlivě v těch listech náleží činiti k městu Budyni, že toho neodpírají. I tu všecku věc já nadepsaný Jan Zajiec vyslyšav, a v ty listy nahlédl, a maje některé dobré lidi při sobě, to rozváživ, nadepsaným měšťanóm a vesňanóm toho sem podal, aby se oni o tu věc sami srovnali a smluvili. I oznámili jsú mi, že jsú se o tu věc srovnali a smluvili, a to tak, že jsú měšťané vesňany ke všem užitkóm a důchodóm obecním, což jich nyní mají k městu Budyni a po- tom jmíti budú, připustili, a pokudž těch důchoduov stačí, okolo města a na zdech, věže, branné, mosty, rathúz, hlásné, posla i jeho duom opravovati a nakládati mají z těch důchoduov měšťané a z takových důchoduov a vydá- nie měšťané vesňanóm každého půl léta počet činiti mají. Než toto jsú sobě měšťané vymienili, lúky a obce, kteréž mají, že těch napřed před vesňany užívati mají, a což by těch luk zpeněžili, na ty peníze dlažení v městě na rynku, v ulicích, v branách a hodiny zpravovati mají, a v té věci vesňané spolu s nimi nic míti nemají. Než toto se vymieňuje, což by se tklo dělání zdí znovu okolo města aneb i po kusích, když by se dělati mělo, to se má dělati na muoj groš a náklad a budúcích mých. A když by se takových důchoduov peněžitých nedostalo, toho zespolka šosovati mají vesňané spolu s měštany. A protož já nadepsaný Jan Zajiec, jsa od obojích žádán na jejich dobrovolné v těch ve všech nadepsaných ruoznicích svolenie a mezi sebú porovnání, tiemto listem mocně tvrdím k budúcímu s obú stran toho všeho, což se svrchu píše, zdrženie. A toho pro lepší jistotu pečeť svú vlastní dal sem přivěsiti k tomuto listu a při- prosil sem urozeného a statečného pana Jiříka Kozelky z Hřivic a urozeného vladyky, pana Andresa Šindle z Blumnova, že jsú pečeti podle mé přivěsiti dali k témužto listu. Jenž jest dán léta od narozenie syna Božieho patnácstistého dvadcátého ten pátek po hodu slavném hromničném. Pergamenový originál v archivu města Budyně nad Ohří; k listině jsou přivěšeny tři kulaté pečeti na pergamenových proužcích, z nichž první jest z červeného, ostatní dvě z čer- ného vosku. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) O něm v. pozn. I při listině ze dne 22. června 1515 (výše č. 855). 2) Písty, o. Roudnice nad Labem. 3) Vrbice, o. Roudnice nad Labem. 4) Roudníček, o. Roudnice nad Labem. 5) Ze dne 24. března 1451 (výše č. 301). 6) Ze dne 12. března 1414 (výše č. 205). Otiskl A. Janda l. c., str. 137; srv. též str. 31 tamže. 890. 1520 duben 23. Český Krumlov. Petr z Rožmberka povoluje měštanům městečka Lomnice nad Lužnicí, aby si udělali stočku na svých pozemcích a tou aby do svého rybníku „v Štočkách“, který zřídili na svůj náklad, brali vodu z panské strouhy, vedoucí k Záblatskému rybníku. 331

Strana 332
K opravě pěti mostů přes strouhu a k šestému mostu na lukách, řečených Kozlov, které sami udělali, mohou brát dříví z lesů za rybníkem Dvořištěm s vědomím panského hajného nebo úředníka. My Petr z Roznberka etc. jménem svým a všeckněch dědicuov a budúcích našich vyznáváme tiemto listem všem vuobec, kdežkoli čten neb slyšán bude, jakož jsou opatrní purgmistr, rychtář i všecka obec městečka Lomnice, věrní naši milí, udělali sobě s naším vědomiem i povoleniem rybník nový na gruntích svých a na své náklady, jenž slove v Štočkách, k obci a toho městečka k dobré- mu, v kterémžto rybníku že se obávají, aby nedostatku v vodě neměli, a chtíc se v tom opatřiti a takového nebezpečenstvie a nezvóle uvarovati, utekli jsú se k nám v tom jakožto ku pánu svému dědičnému a prosili jsú nás snažnú a pokornú prosbú, poněvadž by z strúhy naší, kterúž jse voda do rybníka naše- ho Záblackého vede, do toho již jmenovaného rybníka jich příhodně vodu vésti mohli a tudy se uvarovati všelikého nedostatku, abychom se v tom k nim jako k věrným poddaným našim milostivě okázali a jim povolenie své k tomu dali. Kdež my, znamenavše to býti svrchu dotčeného městečka našeho dobré a užitečnie a před očima majíce jich poslušenstvie a věrné proti nám zachování a žádost majíce, aby v časech budúcích v časné živnosti tiem lépe a dostatečně- ji rozmnoženi jsúc nám i budúcím našim posluhovati a hoditi se mohli, s dob- rým rozmyslem a s radú dospělú z zvláštnie milosti naší toho jim dopustili sme a naše povolení tomu sme dali a mocí listu tohoto sami od sebe i od dědicuov a budúcích našich dopúštíme a povolení dáváme, aby stočku piedi zšíři na gruntích svých udělali a tú stočkú dlani s tlúšt aby sobě vodu z svrchudotčené strúhy naší pojali a toliko do předpsaného rybníka jich a nikam jinam vedli tolikrát, kolikrát by jim toho potřebí bylo na budúcí časy bez naší i dědicův a budúcích našich všelikteraké překážky. A nadto túto zvláštní milostí sme je milostivě obdařiti ráčili, jakož sou sobě svrchudotčení Lomničtí pět mostuov přes častojmenovanú strouhu naši, kterúž se voda do Záblackého rybníka našeho vede, udělali a šestý most, kterýž jest k lúkám, řečeným Kozlov, aby k opravě těch šesti mostuov věčně na budúcí časy lesu toliko s tú potřebú s vědomím hajného neb úředníka našeho lesního nasekati v těch lesích za Dvořištěm, rybníkem naším, na tom miestě, kdež by jim od hajného neb úřed- níka našeho lesního pokázáno bylo, svobodně i odvésti mohli bez naší i dědicuov a budúcích našich překážky a odporu všelikterakého. Tomu na pevnost a na svědomí pečeť naši větší dali jsme přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán na Krumlově léta od narození Božieho patnáctistého dvatcátého v pondělí na den svatého Jiří. Pergamenový originál v archivu města Lomnice nad Lužnicí; přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: No. 4. — V kvaternu trhovém růžovém B. 17, léta 1600. Otiskl F. Kuna l. c., str. 79—80. V. závěrečnou poznámku u listin ze dne 8. a 12. listopadu 1519 (výše č. 885 a 886). 332

Strana 333
891. [1521]. Městský řád pro Chabařovice: měšťané užívají práva města Ustí nad Labem; mají výkon hrdelního práva; k chabařovickému právu patří vesnice Užin, Varva- žov, Žandov, Liboňov, Chlumec, Stradov a Přestanov; určují se platy i povinnosti k vrchnosti, práva a povinnosti horního i dolního mlynáře. Folget ordentliche Verschreibung aller des Städleins Karwitz1) gemeinen Gerechtigkeiten und Statuten, dabei sie jederzeit von ihrer gnedigen herrschaft bis zur Bestetigung dieses Stadtbuchs vorblieben und in allen und jeden Eidgedingen verlesen, auch durch diese unsere gnädige Herrschaft, als den wolgebornen Herrn, Herrn Wolfen von Wrzesowitz etc., Herrn Landschreiber,2) günstige Nachlassung aus dem alten Stadtbuch hierein verleibet worden. Welches anfenglichen im 1521. Ihare durch den edlen und wolgebornen Herrn, Herrn Jan von Waldstein3) und Seiner Gnaden Amptleute, als den gestrengen und ehrenvesten Petern von Steinsdorf, Amptman auf Teplitz,4) und den gestrengen und ehrenvesten Hans Stibitz, Amptman auf Graupen, auch von vorgehenden Herrschaften, als Herrn Thyme von Kolditz,5) von Herrn Albrecht und Herrn Jans von Geversberg,6) von dem Herrn Cantzler, ist nachgelassen und bestetiget worden: Am ersten sagen und bekennen die Eltesten, Bürger- meister und Rat zu Karwitz, das alda zu Carwitz Stadrecht sei und mögen alda wohnen allerlei Handwercksleute mit Wissen der Obrigkeit und ihr Hand- werck frei uben. Item die von Carwitz frei Halsgerichte einem jetzlichen haben nach seiner Vorwirckung neben den Rechten und Willen der Obrigkeit sein Recht zu tun. Item man solle einem jetzlichen Recht helfen, als dis wer in der königlichen Stadt Aussigk") oder anderswo. Item V Dörfer, mit Namen Auschin,8) zwei Arbesau,°) Schande10) und Liebsdorf,11) sollen ihr Recht, Bier und Getreidemas zu Carwitz holen. Item mehr drei Dörfer des Herrn von Kolmen, als Kolmen12), Straden13) und Pristen14), tun und bekennen zugleich wie die oben geschriebenen. Item die Fleischhauer, wohnende zu Karwitz, ein jeglicher, der sein Handwerck ubet, solle dem Herrn ein Stein Inshlet uberreichen. Item das Halsgerichte stehet auf einer freien Gemeine, das hat eine gantze Gemeine zu gebrauchen und niemand solle weiter eingreifen oder einbrechen mit den Weingärten denn bis an die Reine, das ist gemacht und gewilliget von dem gestrengen und ehrenvesten Otto Kölbel etc. von Herwitz, dieselbige Zeit Amptmana) auf Graupen. Item ein jeder, der von Frembten gegen Karwitz einkömpt, solle einen guten Geburtsbrief und Verhaltnüsbriefe allda der Gemeine anzeigen. Item ein jetzlicher Nachbar, welcher einen Haus- genossen aufnimbt, solle vor ihn geloben bei V Schock sich getreulich zu halten und billichen. Item die von Carwitz geben jährlichen vor die Pflicht ihren Erbherrn V Böhmische Schock minus V1/2 Böhmischen Groschen auf Martini; weiter sein sie nichts zu tun verpflicht. Item XVII Schuldern geben die von 333

Strana 334
Karwitz dem Erbherrn auf Palmarum, solle eine Schulder auf wenigst II Gro- schen wert sein. Item XXXIIII Hüner geben die von Carwitz der Herrschaft auf Martini. Item die Zinse auf Georgi und Galli haben die Herren in ihren Registern begriffen. Item die Nachbarn oberhalb der Kirchen haben Macht Wasser zu holen, ein jetzlicher gegen seinem Nachbar uber. Und so er oder sein Gesinde Wasser holet, solle ers bei Tage tun und die Tor oder Pforden allewege nach ihme zu tun, der oberste Nachbar aber solle obenaus Wasser holen. Item die von Carwitz sollen Aussiger Getreidemas gebrauchen. Item die Müller zu Karwitz sollen nehmen den sechzehenden Scheffel von den Mahlen und von einem Sack Maltz 1 Denar und sollen die Nachbarn fördern für den Frembten. Und ein jetzlicher Müller solle nicht mehr halten den XII Hüner und einen Han. Item der nieder Müller solle den obern das Wasser helfen fertigen bis hinder Jäncke Wagner, auch die Schossrinnen sollen sie miteinander halten; desgleichen die Brücken und aus dem Graben hat er Macht zu grasen, als weit man mit der Sichel gereichen magk. Auch so sie Graben fegen, soll er sie nicht weiter werfen, denn sie mit der Schaufel können gereichen. Item der nieder Müller solle das Wasser ohne Schaden der Nachbarn auf seine Mühle führen und die Beigräben fertigen. Auch sollen die Nachbarn dem Müller nicht Schaden tun oder zu lassen mit Schweinen oder andern Viehe. Item der Hof uber der niedern Mühle hat diese Freiheiten das Wasser aus dem Graben zu führen in seinem Hof, als gross ein Löehen Neburg mag geboren. Item wer den Friede bricht, den haben Richter und Geschworne zu strafen, wie denn in ihren Statuten oder Satzungen begriffen ist. Item die Herrn von Kolmen, so sie ihre Teiche wollen erfüllen oder erfrischen, sollen sie das Wasser nemen, wen das in Fluten gehet. Und so sie die Teiche erfrischen wollen, sollen sie das Wasser am Sonnabent, wen die Sonne untergehet, darein lassen und am Sonntage, wen die Sonne aufgehet, wieder gehen lassen in voriger Flute. Auch wen sie die Teiche abelassen, sollen sie das Wasser auf ihren Gütern ohne Schaden der Karwitzer in die Leche fertigen. Item das Wasser, das durch Priesten14) fleust, sollen die Priestener auf ihren Gütern führen bis in die rechten Graben der Karwitzer, darnach solle ein jetzlicher Nachbar von Karwitz auf seinen Gütern dasselbige Wasser fördern bis hinder Georg Sigmund. Item wen die Priestener14) ihre Ecker eren zwischen der Karwitzer, sollen sie Anwand lassen ligen, dass einer mit IIII Pferden möcht umbkehren und an der Anwand sollen sie eine Querfurchen eren, dass das Wasser gehen mag bis in Huntzschener15) Weg, und an der andern Seiten desselbigen gleichen eren und das Wasser führen bis in Grauppener Steige. Item es ist ein gemeiner Fussteig auf dem Graben aus Graupen bei des Herren Wiesen. Item das Wasser aus dem Bor einfliessende solle ein ietzlicher von dem seinen fertigen bis in die Bach. Item alle, die da Ecker haben gegen dem Hoppenwege, sollen ein Anwand lassen ligen bis an den Weg und die Wasserfurchen, die ubn Hoppenwege gehet, solle gehen bis auf den Acker, der dem Pfarherrn I Groschen 334

Strana 335
Zins gibt, und das Wasser, das im Wege herabfleust, solle gehen bis auf den Hoffeacker bis in die Bach. Item das Wasser, das im Stradener13) Wege her- abfleust, das fleust zwischen zwei Feld herab. Welche diese Felde haben, sollen die Graben fertigen bis in die Bach. Item das Wasser, das von Eisenberg16) fleust, sollen die Neudörfler17) leiten bis in ihr Dorf. Item das Wasser, das von der Behäm fleust, sollen die Herwitzer18) ohne Schaden der Carwitzer führen bis in die Bach. Item die Hutweide hinder dem Eisenberg16) ist gemein den von Carwitz, den von Kolmen,12) den von Auschin;8) kan keiner dem andern wehren. Item der breite Viehweg ist gemein der Karwitzer und die von Straden13) haben Macht daruber zu treiben X Bete breit bis auf ihr Feld. Item der Weg hinder Carwitz zwischen Wicklitz19) an den Graben ist jederman gemein zu dem seinen zu kommen. Item das Wasser, das durch Narbesatt9) gehet, so jemand das aufhielte oder abschliege, das mögen die von Karwitz wehren bis in die Tölmitz.2°) Item das Wasser, das bei den Gruben herabgehet, soll ein jetzlicher bei seinen Felden mit Wassergraben fertigen bis auf den Anger. Item das Wasser, das zu dem Sigmund hinden eingehet, sollen der Sigmund und Paul Nitzsch und der Müller fertigen den Nachbarn ohne Schaden. Item so sichs begebe, das man richten und führen zu dem freien Halsgerichte, gehet ein freier Steig zwischen Balthaser Freitagen und der Simon Nitzschen Wisen; so sie aber dieselbige Zeit Gras da hetten, sollen sie den Steig fertigen. Item wer die Schöppen mühet zu besichtigen die Schäden, der sol geben als viel, als man zu Aussigk gibt, dieweil wir Aussiger Recht gebrauchen. Opis ze 17. stol. v SUA v Praze SM P 106 CH I; pořízen ze staré knihy chabařo- vické. a) Místo škrtnutého slova Hauptman. 1) Vesnice, která patřila většinou ke Krupce (A. Sedláček, Místopisný slovník histo- rický, str. 305). 2) O něm A. Sedláček, Hrady XIV., str. 145. 3) Syn Anny z Kováně (tamže str. 360). 4) Petr Štensdorf, hejtman teplický od 1511 do 1531 (tamže str. 152). 5) Těma z Koldic prodal Krupku r. 1486 (tamže str. 358). 6) Albrecht Vřesovský na Kyšperce a Jan Glac ze Starého Dvora, jemuž Albrecht prodal kolem r. 1522 hrad Kyšperk (tamže str. 336 a 337). 7) Město Ústí nad Labem užívalo práva magdeburskéno podle privilegia krále Jana ze dne 22. dubna 1325 (J. Čelakovský, CIM II., str. 219, č. 133). s) Úžin, o. Ústí nad Labem — okolí. 9) Varvažov, o. Ústí nad Labem — okolí. 10) Žandov, o. Ústí nad Labem — okolí. 11) Liboňov, část Telnice, o. Ústí nad Labem — okolí. Chlumec u Chabařovic, o. Ústí nad Labem — okolí. 13) Stradov, o. Ústí nad Labem — okolí. 14) Přestanov, o. Ústí nad Labem — okolí. 15) Unčín, o. Teplice. 12) 335

Strana 336
16) Jméno chabařovické trati (SUA v Praze, Stabilní katastr, kraj Litoměřický, č. i. 182). 17) Nová Ves, o. Ústí nad Labem — okolí. 18) Hrbovice, o. Ústí nad Labem — okolí. 19) Vyklice, o. Ústí nad Labem — okolí. 20) Telnice, o. Ustí nad Labem — okolí. 892. 1521 červenec 19. Budín. Král Ludvík potvrzuje na žádost Ladislava ze Šternberka a na Bechyní městečku Plánici privilegium krále Vladislava (ze dne 28. září 1511) a uděluje mu právo města Nepomuka a Blovic, zvláště pokud jde o právo volného odkazu. My Ludvík, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., oznamujeme tímto listem všem, že jsme prošeni od urozeného Laslava z Šternberka a na Bechyni, najvyššího kancléře království Českého, 1) věrného našeho milého, abychom poddaným jeho v městečku Plánici, k klášteru nepomuckému příležícím, majestátu toho, kterýž od slavné paměti krále Vladislava, otce našeho najmilejšího,2) motcí upevniti a potvrditi ráčili a nadto vejše z milosti naší královské abychom též Plánické i tímto obdarovati ráčili tak, aby oni všech svobod takových, jakých v jiných městečkách, k témuž klášteru nepomuckému anebo panství příležících, totižto v Nepomuce3) a v Blovicích4) užívají, též užívati mohli, a zvláště v tomto, aby tíž Pláničtí svrchupsaní jeden každý z nich obojího pohlaví statky své movité i nemovité, kteréžkoliv mají anebo míti budúcně budou, odkázati, dáti anebo poručiti mohli, když by kolivěk a komu kolivěk se jim zdálo a líbilo, bez všelijaké všech lidí a zvláště i pánuov svejch dědičných překážky tou vší svobodou, kteroužkolivěk v té věci svrchupsaná městečka Nepomuk i Blovice užívají. A protož my k prozbě a žádosti svrchupsaného Laslava nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem a naším jistým vědomím mocí královskou v Čechách svolili jsme k tomu a tímto listem svolujíce, nahoře dotčeného majestátu jim Plánickým utvrzujeme a upevňujeme a nadto vejše je obdarujeme z milosti naší, chtíce tomu konečně, aby oni Pláničtí té svobody vejš dotčené i jiných všech i co se jejich rolí dotýče, tak jakož v svrchupsaných městečkách v Nepo- muce a v Blovicích užívají, těch všech svobod bez umenšení aby budoucně a na věčné časy užívali, a to bez naší i budúcích králuov českých i jiných všech lidí všelijaké překážky a otpornosti. Tomu na svědomí pečeť naši královskú k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán v Budíně v pátek před svatým Jakubem, apoštolem Božím, léta od narození Páně patnáctistého dvatcátého prvního, království našich uherského a českého šestého. Ex commissione propria regie maiestatis. 336

Strana 337
Pergamenový originál, v pravém ohbu silně zvetšelý, v archivu města Plánice; pečet ztracena. — Na rubu: Privilegia od Jeho cís. a král. Mti krále Ludvíka v roce 1521. 1) Byl jím v letech 1510—1521 (Dílo Fr. Palackého I., str. 361, 364). R. 1420 zapsal král Zikmund vypálený klášter nepomucký i se zbožím k němu patřícím bratřím Bohuslavovi a Hynkovi Krušinům ze Švamberka, kterým patřila Zelená hora. Tak se dostal Nepomuk k zelenohorskému panství, jež drželi po Švambercích Šternberkové (A. Sed- láček, Hrady IX., str. 227). 2) Listina ze dne 28. září 1511 (výše č. 799). 3) Řídilo se právem Blovic (v. listinu ze dne 30. května 1465, výše č. 386). 4) Srv. listinu z 30. května 1465 (výše č. 387). 893. 1522 leden 24. Petr Kokořovec z Kokořova prodává obyvatelům městečka Všerub (u Plzně) za 130 kop míšeňských svůj pivovar s pánví ve Všerubech, jakož i „sudní“ a „semné“; vyhrazuje si však právo pěti varů do roka, ale jen k vlastní potřebě; kdyby chtěl vařiti pivo na prodej, musí platiti jako každý měštan a střídat se s nimi, avšak jen tehdy, měl-li by v městečku dům. Já Petr Kokořovec z Kokořova, dědičný pán městečka Všerub,1) jménem svým i všech mých dědicuov a budúciech vyznávám tiemto listem všem vuobec, ktežkoli čten anebo čtúce slyšán bude, že s dobrým a vážným roz- myslem prodal jsem pravým trhem slovutné opatrnosti purgmistru a konše- luom i všie obci městečka Všerub i budúcím jich etc., věrným svým milým, pivovar svůj dědičný v městečku Všerubech s pánví i se vším nádobím, což k tomu přísluší, a k tomu také prodal jsem jim sudní i semné, kteréž jest bylo na městečku Všerubech od starodávna, jim k puožitku a jich budúcím k jich k mění, držení a svobodnému požívání bez všelikého mého a mých dědicuov i budúcích i jiných všech lidí otporu a překážky, nic sobě ovšem tu na tom ani svým dědicuom a budúcím práva ižádného nepozůstavuje, a to sem jim prodal za sto kop a za třitceti kop, vše miešenských; a jestliže by kdy byli nadepsaní Všerubští, z toho jakýmžkolivěk právem vyvedeni, buď duchov- niem nebo světským, tehdy budu jim povinen i dědicové a budúcí moji tu sumu nadepsanú těch sto kop a třitceti kop, vše miešenských, zase navrátiti beze všie otpornosti, nic sobě ku pomoci neberúce. Item toto jest znamenitě vymieněno a vyhrazeno, jestliže bych já nadepsaný Petr z Kokořova anebo dědici a budúcí moji chtěli by kdy sobě k pužitku k svému dvoru a čeledi své pět varuov svařiti beze všeho platu“) každaj rok, toho mi oni hájiti nemají, nade- psaní Všerubští, ani dědicuom mým budúcím. Při tom toto k tomu také znamenitě vymieněno jest, jestliže bych já nadepsaný Petr z Kokořova anebo dědici a budúcí moji chtěli na prodaj piva vařiti, tehdy nadepsaní Všerubští nebudou mně ani dědicuom ani budúcím mým toho povinni darmo popřieti vařiti než též jako hořejšému anebo dolejšému sousedu podle střiedy, kteráž 337

Strana 338
by mezi obcí byla uložena, a co by s varu dáváno a placeno bylo, též abych já i dědici a budúcí moji platili, a to z takovou vymienkou, jestliže bych já nadepsaný Petr z Kokořova anebo dědici a budúcí moji jaký zákup anebo duom mezi obcí téhož městečka Všerub měli, a jináče nic. A to já nadepsaný Petr z Kokořova nadepsaným Všerubským i jich dědicuom a budúcím jim slibuji sám za sebe i za své dědice a budúcí své takovaj trh a prodaj věrně a právě zdržeti na časy budúcí bez přerušenie a zmatku všelikého. Toho na potvrzenie a v celosti zdrženie svú pečeť vlastní jistým mým vědomím a s celým i plným přiznániem dal jsem přivěsiti k tomuto listu a pro širšie svědomie a jistotu připrosil jsem urozených vladyk, pana Václava Zádubského z Šontalu a v Chrančoviciech, pana Petra z Strochovic a v Klenoviciech, pana Jana Kanického mladšieho z Čachrova etc., že jsú také pečeti své vlastní dali přitisk- núti k tomuto listu dobrovolně, avšak jim a pečeti jich bez škody. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Buožieho tisícieho pětistého dvatcátého druhého ten pátek před svatým Pavlem na vieru obrácenie. Pergamenový originál v archivu městečka Všerub u Plzně; všechny přivěšené pečeti ztraceny. — Na rubu: Privilegium ab Ao. 1522 von dem H. Peter Kokorzowetz von Kokorzowa. — Zapsáno též v kvaternu trhovém sivém od 1589—1591 (SUA v Praze, desky zemské, č. 25, fol. G 20—21). a) Slova „beze všeho platu“ napsána jiným inkoustem na rasuře. 1) Jan, syn Buriána z Gutštejna, prodal okolo r. 1520 Všeruby a jiná zboží Petrovi Kokořovcovi z Kokořova (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 223). 894. 1522 červen 20. Hrad pražský. Král Ludvík potvrzuje obyvatelům městečka Starého Plzně vejsadu a list ciesaře Karlal) a při tom vidimus potvrzení téhož listu krále Ladislava2) a pečeť celú otce našeho najmilejšieho, krále Vladislava J Mti slavné paměti, kterážto pečeť, že byla při listu téhož otce našeho, kterýmž nahoře dotčených listů potvrditi ráčil, ale že tíž listové krále Ladislava a krále Vladislava jim se skazili. — Dán na hradě pražském v pátek po Božiem Těle léta Božieho tisícieho pětistého dvamecietmého, královstvie našich uherského, českého sedmého. — Ad relacionem magnifici domini Henrici de Ryzmberk et Swihaw in Rabí, supremi cancellarii regni Boemie etc. Pergamenový originál v SUA v Praze, pečet, přivěšená na pergamenovém proužku, jest zachována ze čtyř pětin. (Fotografický snímek u V. Černého, Staroplzeňský boj za prá- vo; popis tamže str. 79, pozn. l.) 1) Ze dne 2. července 1361 (výše č. 79). 2) Ze dne 5. února 1454 (výše č. 306). Otiskl V. Černý l. c., str. 79; srv. též tamže str. 10. 338

Strana 339
895. 1522 červen 20. Hrad pražský. Král Ludvík potvrzuje obyvatelům městečka Lubů (burger und inwohner des städtleins Schonbach) všechna privilegia, která obdrželi od římských císařů, českých králů a od jiných knížat a pánů,1) zvláště od krále Vladislava2). Geben auf unserm schloss zue Prag den freitag nach des heiligen fronleich- nambstage nach Christi geburd tausend funfhundert im zweiundzwenczigisten, unser reiche des Ungerischen und Behemischen im siebendem jaren. Originál jest ztracen, známo pouze z opisu ze dne 16. dubna 1567, uloženého v SUA v Praze, odd. SM P 106 S 25. 1) V. listinu krále Václava IV. ze dne 14. září 1398 (výše č. 164), krále Zikmunda ze dne 12. září 1422 (výše č. 229), saského vévody Viléma ze dne 7. července 1424 (výše č. 239), saského vévody Fridricha ze dne 14. září 1425 (výše č. 241), krále Jiřího ze dne 28. dubna 1461 (výše č. 355) a krále Vladislava ze dne 26. dubna 1489 (výše č. 552). 2) V. právě připomenutou listinu krále Vladislava ze dne 26. srpna 1489 (výše č. 552). 896. 1522 červen 21. Hrad pražský. Král Ludvík obnovuje a potvrzuje jílovským měštanům všechna práva, svobody a privilegia, která obdrželi od českých králů, především však privilegium svého otce, krále Vladislava. My Ludvík, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, a markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužicský markrabě, oznamujem tímto listem všem, že sou předstoupili před osobu naši někteří vyslaní od opatrných purkmistra, konšel i vší obce města Jílového, věrných našich milých, abychom jim všeckna jich privilegii, vejsady a svobody, kteréž od předkův našich, císařův a králův českých, mají a jimi obdařeni jsou, schváliti, obnoviti a potvrditi ráčili. K kteréžto prosbě, poněvadž známe jich k sobě poddanost a povolnost i také veliké náklady, kteréž pro dobré naše a všeho království při těch horách činí, nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, s radou věrných našich milých mocí královskou v Čechách všechna týchž Jílovských privilegia, vejsady, svobody a milosti, kteréž od předkův našich, císařův a králův českých, mají a naposledy také list otce našeho nejmilejšího, krále Vladislava JMti slavné pamětil) obnovili, schválili a potvrdili jsme a tímto listem obnovujem, schvalujem a mocně ve všem jich znění, položení, punktiech, článcích a klausulech tak, jako by všeckna v tento list náš slovo od slova vepsána byla, potvrzujem, chtíce tomu, aby od každého člověka při tom zachováni byli bez naší, budoucích našich, králův českých, i jiných všech lidí všelijakých překážek a odporností. Protož přikazujem všem poddaným našim království Českého, kteréhož by 339

Strana 340
koliv řádu, stavu neb povahy byli, věrným našim milým, a vzláště také nejvyžšímu minemejstru téhož království, nynějšímu i budoucím, abyste svrchupsané purkmistra, konšely i všecku obec města Jílového, nynější i budoucí, věrné naše milé, při těch jejich vejsadách, milostech a tomto potvr- zeni našem jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom zmatkův a překážek nečiníce ani k tomu činiti dopouštějíce pod uvarováním hněvu a nemilosti naší a budoucích našich, králův českých. Tomu na svědomí pečeť naši královskou rozkázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán na hradě pražském v sobotu po Božím Těle léta Božího tisícího pětistého dvameccítmého, králov- ství našich uherského, českého sedmého. Ad relacionem magistri“) d. Henrici de Ryzmberk et Swihow in Rabi, supremi regni Boemiae cancellarii. Známo pouze z opisu v SUA v Praze, odd. SM P 106 J 25, jakož i z vidimátu kan- celáře české komory ze dne 30. dubna 1650 (v archivu Národního musea v Praze, odd. F — Jílové), Zmínkou jest tohoto privilegia dotčeno v listině Ferdinanda II. ze dne 4. února 1628, obsažené v majestátu Leopolda I. ze dne 26. dubna 1681 (v archivu města Jílového). a) Správně má být „magnifici“. 1) Ze dne 9. května 1480 (výše č. 477). Čihák se zmiňuje o této listině na str. 105 (2. vyd.) a klade ji k r. 1520; poznamenává, že se z ní zachovala jen pečet v okresním museu v Jílovém. 897. 1522 červen 29. Hrad pražský. Král Ludvík uděluje na prosbu Jindřicha z Rožmberka na Třeboni1) „městu jeho Veselí nad Lužnicí a obyvatelům v něm dva jarmarky roční, jmenovitě aby měli jeden jarmark tu středu po svatém Francisku s vosmi dny pořád zběhlými a druhý jarmark tu středu před středopostím též s vosmi dny pořád zběhlými a s frejunky obyčejnými. — Dán na hradě pražském den svatých Petra a Pavla, apoštoluov Božiech, léta Božieho tisícieho pětistého dvamescít- mého, královstvie našich uherského a českého sedmého etc. — Ad relacionem magnifici domini Henrici de Risenberk et Sswihow in Rabi, supremi regni Boemie cancellarii. Zapsáno v kvaternu trhovém růžovém od léta 1600 do léta 1601 (SUA v Praze, desky zemské větší, sv. 130), fol. C 6 v. — 7 v. 1) Syn Voka, bratra Petrova (A. Sedláček, Hrady III., str. 34—35). Srv. F. Kuna l. c., str. 35. 898. 1522 září 29. Hrad pražský. Král Ludvík uděluje městečku Verneřicům znak a právo pečeti. Wir Ludwig, von Gottes gnaden zu Hungern, Beheim, Dalmatien, Croatien kunig, marggrave zu Mähren, herzog zu Luxemburg und in Schlesien, marg- 340

Strana 341
grave zu Lausicz etc., bekennen und tun kunt allmänniglichen, dass wir aus angeborener milde und sundern gnaden, auch in ansehung der getreuen dienste, die uns die fürsichtigen unsere lieben getreuen bürgermeister und ratmannen des städtlein Wernstadt oftmals getan, fürder tun sollen und mügen, und inen ein kleinod, sigel und stadtwappen gnädiglich gegeben, als nemblichen ein geteilten schilt gelb und schwartz, und im schwartzen feld ein weisser turm mit dreien fenstern und einer tür, wie dann das alles hier in diesem brieve aus kunst des malers erklert, mit farben eigentlichen aus- gestrichen ist. Geben in das hiermit aus Böhmischr kuniglichr macht in kraft diess brievs, setzen und wollen darauf, dass die gedachten ratmannen des stedtlein Wernstadt und ihre nachkommen itzt und hinfur zu ewigen gezeiten das gemalte stadtwappen und kleinod, wie ander städte in unserer kron Beheim ire stadtwappen in schimpf und ernst pflegen und gebrauchen, auch an bannieren, gezelten füren, nützen, niessen und gebrauchen sollen und mügen. Gebieten derolhaben allen unseren undertanen, was standts, würden oder wesens die sind, ernstlichen, dass ir die obgenannten ratmannen des städtlein Wernstadt itzig und künftig bei solcher unser gab und begnadung inen gegeben, wie dann oben ausgedrückt, handhabet, sie darwider in keinerlei weise dringet, noch bekümbert, sonder sie der begnadung an all irrung berueb- lich frei geniesen und gebrauchen lasset, kein anderes tuet bei vermeidung unser ungnaden. Zu urkund mit unserm kuniglichen anhangenden insigel besigelt. Geben auf unserm schloss zu Prag am tage Michaelis nach Christi geburt tausentfünfhundert im zwaiundzwanzigstn, unserer reiche des Hunga- rischen und Beheimischen im sibenden jaren. Ex commissione propria regie maiestatis. Pergamenový originál s přivěšenou pečetí v archivu města Verneřic. 899. 1522 řijen 4. Hrad pražský. Král Ludvík potvrzuje Sokolovským (Falknovským) jejich privilegia, zvláště na městské právo a dvůr Hard. Dále král potvrzuje i smlouvu Mikuláše Šlika z 28. července 1488 o úrok a jiné (výše č. 541). Wir Ludwig, von Gots genaden zu Hungern, Beheim, Dalmacien, Croacien etc. kunig, marggrave zu Merhern, hertzog zu Lucemburg und in Slesien, marggrave zu Lausitz etc., bekennen und tun kunt gen allermenigclichen, das vor uns erschinen sein unser lieben getrewen, der burger und inwoner zu Falkenaw ersam botschaft und uns undertenig und diemuetig gebeten, das wir denselben burgern und inwonern, so itzund sein oder kunftig sein werden, alle und itzliche ire gnaden, freiheiten, brieve und privilegia, die ire fordern und 341

Strana 342
sie von Romischen kaisern und kunigen zu Beheim und unserm liebstn herrn und vater, kunig Wladislawen allerloblicher gedenck uber den hof zum Harde und uber ir statrecht allermassen, wie es die von Schlackenwerdt gebrauchen, erworben und herbracht haben,1) genedigclich zu vernewen, zu bestetigen, zu befestigen und zu confirmieren geruechten. Des haben wir angesehen ir vleis- sige und diemuetige bet, auch betracht anneme nutzlich dienste, so unsern vorfarn ire vorfarn und sie oftmals treulich getan, sie uns kunftig tun mugen und sollen, und haben darumb mit vorgehabtem unserer rete zeitlichem rate und gueter wissen den gemelten burgern und inwonern zu Falkenaw und allen iren nachkomen alle und itzliche ir freiheiten, recht, brieve und privilegia, die si von unsern vorfaren, kunig Wentzeln,2) kaiser Sigmunden,3) kunig Georgen4) und kunig Wladislawen, unsern liebsten herrn und vater milder gedenck,3) und sonderlich uber den hof zum Hardes) und ir statrecht redlich erworben und herbracht haben, allermass dieselben von wort zu worte hierinnen geschriben und begriffen wern, genedigelich vernewet, bestetiget, bevestiget und confirmiert, vernewen, bevestigen, bestetigen und confirmieren in die aus Beheimischer kunigelichen macht in kraft dies briefs, meinen, setzen und wollen, das sie in allefn] iren stucken, puncten, artickeln, meinungen und begreifung kreftig sein, sie der auch an allen enden gebrauchen und geniessen sollen und mugen. Wir bestetigen, confirmieren, bewill[igen und zulassen auch den vertrag, so der wolgeborne unser lieber getrewer Niclas Schlick, herr von der Weissenkirch, Elbogen und Falckenaw, umb den zins und dienste mit ine laut seins briefs aufgericht und sich gegen ine vorschriben,7) das derselbig hinfur kreftig gehalden sein und beleiben sol, vor menigelich unver- hindert. Gebieten hierauf allermenigelich unsern undertanen, wasser wirden, wesens oder stands die sein, und sonderlich den wolgebornen unsern lieben getreuen, den Slickn, so itzund zum Elbogen sein, und allen kunftigen des Elbogen inhabern in macht diss briefs ernstlich und vestigclich, das ir die obge- nanten burger und inwoner und alle ir nachkomen zu Falckenaw an obange- zaigten iren freiheiten, brieven und privilegien und an dem hofe zum Harde und irem statrechte nicht irret, sonder dabei schutzet, schirmet und hanthabet, so lieb einem jeden sei unsr schwere straf und ungnad zu vermeiden. Der zu urkund haben wir unser kunigclich insigel hieran hengen lassen. Geben auf unserm schloss zu Prag sonnabents Frantzisci nach Christi geburt tausent funfhundert im czwaiundzwainzigisten, unser reiche des Hungerischen und Behemischen im sibenden jaren. Ad relacionem magnifici domini Henrici de Risenberck et Swihaw in Rabi, supremi regni Boemie cancellarii etc. Pergamenový originál v archivu města Sokolova; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá, částečně poškozená znaková pečet z vosku červené barvy. — Na rubu: Rta. — Konig Ludvigs confirmation uber die stadtrecht und Harhof, sowohl uber graf Nicklasen vertrag. — A. I. 6. 1522 St. Francisci (4. October). König Ludwig 342

Strana 343
von Ungarn und Böhmen confirmiert die privilegien der stadt. — Též ve vidimátu města Chebu ze dne 14. února 1530 (pergamenový originál v archivu města Sokolova, pečet ztracena). 1) V. listinu ze dne 8. září 1476 (výše č. 640). 2) Ze dne 28. srpna 1397 (výše č. 160). 3) Ze dne 16. července 1420 (výše č. 227). 4) Ze dne 29. srpna 1459 (výše č. 339). 5) V. pozn. I výše. 6) V. pozn. I při listině ze dne 23. května 1436 (výše č. 250) a listinu ze dne 27. března 1460 i pozn. 2 u ní (výše č. 346). 7) Ze dne 28. července 1488 (výše č. 541). 900. 1522 listopad 12. Hrad pražský. Král Ludvík povoluje na žádost Zdeňka Lva z Rožmitálu, nejvyššího pur- krabího pražského, horníkům, kteří již počali stavět svá obydlí v blízkosti hor u Velhartic, dále stavět město a ohradit je hradbami s věžemi a branami i zřídit radnici; město se bude jmenovat „Město na Horách Matky Božie“; měštané si volí purkmistra i konšely a užívají práva městského i horního jako jiná města v království Českém; popravu má purkmistr s konšely a vrchnost. Týdenní trh ve Velharticích, který král přeložil rovněž na žádost Zdeňka Lva z Rožmitálu se čtvrtka na sobotu, kdy prý mají havíři a dělníci na horách více volného času, upravuje zase tak, jak bývalo od starodávna. Městu Horám Matky Boží dává král dva trhy výroční, jeden v pondělí po Nanebevzetí Panny Marie a druhý na první pondělí v postě, vždy s osmi dny následujícími, dále pečeť, jejíž obraz se přesně popisuje, s právem pečetit červeným voskem. Zdeněk Lev a jeho dědicové mohou si stavět v městě nebo u něho zámek. My Ludvík, z Boží milosti uherský, český, dalmacký, charvatský etc. král, markrabě moravské, lucemburské a slezké kníže a lužické markrabě, oznamujem tímto listem všem, jakož na žádost urozeného Zdeňka Lva z Rož- mitálu a Blatné, nejvyššího purkrabie praského, věrného našeho milého, ráčili sme městečku jeho Velharticím trch téhodní změniti, jakž býval prve ve čtvrtek, aby býval v sobotu,1) a to z té příčiny, poněvadž se blízko tu na jeho gruntech hory stříbrné vyzdvihují, aby havířům a dělníkům na těch horách mohlo se v tom více pohodlí k jejich potřebě učiniti, poněvadž, jak správu máme, nejsou tak v sobotu svým dílem zaneprázdnění jako ve čtvrtek nebo jiné dny, i vznesl jest na nás potom týž Zdeněk, že nákladníci na týchž horách v Velharticích, kteréž Matky Boží hory2) slovou, a havíři i jiní dělníci a rozliční lidé, kteří jsou se k těm horám obrátili, chtějíce svých užitkův hledati a živ- nosti své vésti, na tom jsou se ustanovili a k tomu obrátili, aby blízko těch hor svá obydlí měli, a že jsou se již na těch horách, místo sobě s vólí téhož Zdeňka Lva obravše, i stavěti počali, prose nás jmenovaný Zdeněk, abychom k tomu naše milostivé povolení dáti ráčili a tu jemu místo usadili a některými 343

Strana 344
milostmi našimi jeho a to město obdařiti ráčili. K jehožto prosbě nakloněni jsouce pro služby jeho, kteréž jest nám činil a činiti nepřestává, z dobrým rozmyslem a s vědomím naším a mocí naší královskou v Čechách a s radou věrných našich milých toto jemu obdarování činíme: To, což začatého jest stavení a na kterém místě, aby se předce stavěti a dělati i předělávati mohlo i také zdmi a příkopy ohraditi tak, jakž jiná města v tom království našem Českém se ohrazují a ohrazovati mohou, též i s rathouzem, s věžmi a branami, což ku poctivosti městské náleží; a tomu městu aby říkali anebo aby jméno jmělo Město na horách Matky Boží2) a v tom městě aby také purkmistra a konšely i také při tom městě blísko on Zdeněk Lev a jeho dědicové aby měli a jmíti mohli popravu i jiné při tom městě a v témž městě svobody jako jiná města v království Českém mají, též i práv městských aby užívati mohli a užívali jako jiná města i také práv horních a řádův tak, jako jsme prvý téhož Zdeňka a ty Hory Matky Boží v Velharticích obdařiti ráčili.3) Také v tom městě na Horách Matky Boží tuto jim svobodu a obdarování činíme a dáváme, aby téhodní trch sobotní, kterýž jsme jim prve dáti ráčili, zase zdviháme a k prvnímu trhu zase navracujeme, aby tu každý tejden býval tak, jakož jest od starodávna býval. Také témuž městu na Horách Matky Boží tuto milost činíme a je obdařujeme, aby dva jarmarky v jednom roce mívali a na budoucí časy mívati mohli, jeden po hodu Matky Boží v pon- dělí na nebesa vzetí a druhý jarmark v první pondělí v postě, a to z osmi dny pořád zběhlými. Také dáváme jim vůli a moc, aby pečeť svou udělati dali a na pečeti aby nesli obraz Matky Boží a z každé strany jeden anděl a pod tím dvě kladiva havířský na kříž přeložená v červeném poli, ano je dva havéři drží, a nad tím helm podle obyčeje a na něm také havéřské dvě kladiva; s červeným voskem aby pečetili purkmistr a konšelé města, a bylo-li by kdy jim toho po- třebí, všecka obec té pečeti společné aby užívati mohli tak všelikterak, kterak jiná města v tom našem království Českém užívají, jakž na ně přísluší, k jejich potřebě. Také jmenovanému Zdeňkovi Lvovi toto naše milostivé povolení dá- váme, jestliže by on nebo jeho dědicové chtěl nebo chtěli při tom městě anebo v městě kdo zámek dělati stavěti, aby to mohl anebo mohli učiniti beze všeho[!] a všelijakých překážek. Přikazujíc všem lidem vůbec i každému vzláště, kte- réhož by kolivěk stavu, řádu a povahy byli, obyvatelům království Českého nynějším i budoucím a všem poddaným, věrným našim milým, i všelijakým lidem, abyste při těchto našich milostech a obdarování téhož Zdeňka Lva a jeho dědice a jmenovaného města obyvatele při tom při všem zůstavili a zachovali beze všelijakého porušení. Tomu na svědomí pečeť naši královskou rozkázali sme k tomuto listu přivěsiti. Dán na hradě praském v středu po svatém Marti- nu léta Božího tisícího pětistého dvamecítmého, království našich uherského, českého sedmého. Ad relacionem maiestatis") domini Henrici de Rizmberg et Švihov in[!], supremi Rom[!] regni Boemie cancellarii. 344

Strana 345
Originál jest nezvěstný, zachováno pouze v potvrzení Ferdinanda III. z 28. srpna 1637, ale tato listina, uložená v městském museu v Sušici, jest vlhkem velmi poškozena a písmo vybledlé až do nečitelnosti. — Opis v archivu města Kutné Hory, oddělení mincovní, č. 4 „Kais. und kön. Privilegia, Diplomata, Rescipta et Mandata ab A. 1599—1733 incl.“, fol. 323—324 v. — Jiný opis v arcibiskupském archivu v Praze, odd. Parochialia W. Listinu měl v úschově Zdeněk Lev z Rožmitálu. Svědčí o tom dovětek v právě zmíněném opisu z arcibiskupského archivu, kde je poznamenáno: „Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blat- né, nejvyžší purkrabě praský, oznamuji přede všemi, kdož tento list a vidimus uzří anebo čísti budou, že jsem viděl list a mám jej v své moci celý a neporušený od nejjas- nějšího knížete a pána, pana Ludvíka, uherského a českého krále, pána mého milostivé- ho, kterýž jest tak a těmi slovy psaný, kterak jest[!] se tuto zsvrchu píše. Tomu na svědo- mí, že jest to tak v pravdě, k tomuto listu a vidimus dal sem svou vlastní pečeť přivěsiti. Léta od narození syna Božího tisícého pětistého třímecítmého v sobotu po svatém Vincentí“. a) Správně má býti „magnifici“. 1) Privilegium na týdenní trh pro Velhartice není zachováno. — Srv. též A. Sedláček, Hrady XI., str. 115. 2) Hory Matky Boží, o. Sušice. 3) Známa jest pouze listina na dva výroční trhy ze dne 21. prosince 1506 (výše č. 720). Pan Zdeněk Lev z Rožmitálu obdržel povolení ke kutání u Velhartic od krále Vladi- slava v roce 1511 (A. Sedláček, Hrady XI., str. 115—116). 901. 1522 listopad 16. Hrad pražský. Král Ludvík potvrzuje privilegia města Kynšperka nad Ohří (der burger und inwoner der stadt Konigspergk). — Gegeben auf unserem schloss zu Prage sonnabents nach Briccii nach Cristi geburt tausent funfhundert im zwaiund- zwai[nezilgisten, unser reiche des Hungerischen und Behemischen im sibenden jaren. — Ad relacionem magnifici domini Henrici de Risenberk et Swihaw in Rabí, supremi regni Boemie cancellarii. Pergamenový originál v archivu města Kynšperka nad Ohří, pravá strana odstři- žena, přivěšená pečet schází (doplněno z opisu v SUA v Praze, odd. SM P 106 K 64). 902. 1522 prosinec 8. Hrad pražský. Král Ludvík uděluje městu Hory Matky Boží u Velhartic erb a pečeť, jejichž obraz se přesně popisuje; měštané mohou pečetit červeným voskem. My Ludvík, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský král, markrabě moravské, lucemburské a slezké kníže a lužické markrabě, oznamu- jem tímto listem všem, jakož jsme prve opatrným purkmistru a konšelům i vší obci města Hor Matky Boží, věrným našim milým, některé milosti pro jich víru, povolnost a také znamenité náklady, kteréž na ty Hory Matky Boží 345

Strana 346
k poctivosti, zvelebení a užitku našemu a království Českého činili, pronaložili a nakládati nepřestávají, učiniti ráčili,1) a při tom, chtěje rozmnožení těch hor, erbem sme a pečetí to město obdařili, aby pro věčné budoucí časy obyvatelé toho města pečeti té, erbu, v potřebách svých užívati mohli a toho moc měli, totiž v štítu obraz Matky Boží a z každé strany jeden anděl, a pod tím dvě kladiva havířská na kříž přeložená v červeném poli, ano je dva havíři drží, nad tím helm a přikryvadlo na něm, červenou a modrou barvou potažené, dolův visí a nad tím také dvě kladiva havířská na kříž přeložená v červeném poli, jakož pak to všecko uměním malířským světleji vprostřed listu tohoto jest vymalováno. Kteréhožto erbu a pečeti jmenované město Hor Matky Boží má a bude moci ve všech svých a obyvatelův jeho potřebách užívati a červeným voskem pečetiti tak a tím vším spůsobem a obyčejem, jako jiná města králov- ská v království našem Českém svých erbů a pečetí užívají a užívati mohou buď z práva neb obyčeje bez umenšení, a to na věčné budoucí časy. Protož přikazujem všem poddaným našim, kteréhož by koli stavu, řádu neb povahy byli, nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyste častopsané město Hor Matky Boží a obyvatele jeho nynější i budoucí při tomto obdarování a milosti naší jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom zmatkův a pře- kážek nečiníce ani komu činiti nedopouštějíce pod uvarováním hněvu a nemi- losti naší a budoucích králův českých. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě pražském v pondělí den Početí Panny Marie léta Božího“) pětistého dvamecítmého, království našich uherského a českého sedmého. Originál ztracen, obsaženo v potvrzení Ferdinanda III. ze dne 28. srpna 1637; tato listina, uložená v městském museu v Sušici, jest však vlhkem velmi silně poškozena a písmo jest vybledlé až do nečitelmosti. — Opis v archivu města Kutné Hory, oddělení mincovní, č. 4: „Kais. und kön. Privilegia, Diplomata, Rescripta et Mandata ab A. 1599—1733 incl.“, fol. 324v.—325v. a) Zde schází slovo „tisícího“. 1) V. privilegium ze dne 12. listopadu 1522 (výše č. 900). V listině se projevuje částečná stylistická shoda s privilegiem z 9. března 1523 pro Kopidlno (níže č. 905). 903. 1522 prosinec 15. Hrad pražský. Král Ludvík povyšuje ves Svatý Kříž u Tachova na městečko a obyvatelům povoluje, aby si zřídili sladovny i pivovary; v městečku se mohou usazovati ře- meslníci i obchodníci. Kromě toho se jim uděluje týdenní trh každou sobotu. Zemře- li někdo bez mužského dědice, může děditi „rovně tak dcera jako syn a ženské pohlaví tak dobře jako mužské podle krevnosti a příbuznosti“. 346

Strana 347
My Ludvík, z Boží milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravské, lucemburské a slezské kníže, lužický markrabě, vozna- mujem tímto listem všem, kterak jest nás pohnula poddanost, stálost a věrnost opatrných obyvatelův vsi Svatého Kříže,1) věrných našich milých, že sme za slušné uznali, aby vod nás některými milostmi vobdařeni a vyzdviženi byli. Kteréžto seznajíce a spatříce, aby se nám i budoucím potomkům našim toho tím pilněji a snažněji vodsluhovati hleděli, protož s dobrým rozmyslem, jistým vědomím a z] mocnosti královské v Čechách túž ves naši, řečenou Svatého Kříže, za městečko sme dosadili a tímto listem mocně dosazujeme a vyzdvihujeme, chtíce a dokonale potvrzujíce toho, aby vobyvatelé v ní nynější i budoucí všech vobdarování a svobod užívati mohli a moc jměli rovně jako jiná městečka v království našem Českém při takovém dosazení za městečka užívají, též aby v něm sladovny, pivovary a všelijaké jiné vobchody, nicméně řemeslníky, jakož- to sládky, řezníky, soukeníky, kováře, ševce, pekaře a jiné vobyčejné řemeslníky a handlíře jmíti, nimi se vosaditi mohli. Kteřížto obyvatelé aby se v tom místě tím snázejíc a stálejíc vosazovali a stavěli, ještě toto vobdarování jmenované- mu městečku Svatého Kříže milostivě sme učiniti ráčili a tímto listem na bu- doucí věčné časy činíme a dáváme, že mohou a držeti mají v témž městečku každou sobotu trh téhodní vším tím spůsobem a vobyčejem, jakž se v jinejch městečkácha) tohoto království Českého držejí a užívají, beze vší újmy. Tolikéž událo-li by se,a) že by některej obyvatel téhož městečka bez dědicův mužského pohlaví z tohoto světa vykročil, tehdy že rovně tak dcera jako syn a ženské pohlaví tak dobře jako mužské podle krevnosti a příbuznosti děditi a takové statky na nejbližší přátely připadaly[!], a ti jich užívati mají bez naší a budoucích králuov českých i jiného každého člověka všelijaké překážky a vodporování. Poroučejíc při tom všem poddaným našim království Českého a vobzvláště hejtmanu našemu panství tachovského,2) též nynějším i budoucím držiteluom téhož panství, věrným milým, abyste svrchupsané vobyvatele městečka Sva- tého Kříže nynější i budoucí při tom našem vobdarování jměli, drželi a nepo- rušitedlně zachovali, žádných jim v tomto překážek nečiníce ani komu jinému činiti dopouštějíce pod uvarováním hněvu a nemilosti naší i také budoucích králuovb) českých. Však tomu chceme, aby toto naše vobdarování a vnově vysa- zení téhož městečka jednomu každému bez ublížení jeho spravedlnosti bylo. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k listu tomuto přivěsiti sme rozkázali. Jenž jest dán na hradě našem pražském v pondělí po svaté Luciji léta tisícího pětistého dvacátého druhého, království našich uherského a českého sedmého. Známo z vidimátu městečka Kynžvartu ze dne 6. listopadu (v středu po Všech Sva- tých) 1549, jehož opis jest uložen v SUA v Praze, odd. SM P 106 U 3. Připojen jest tam i německý překlad tohoto znění: Wir Ludwikus, von Gottes genaden zue Hungern, Be- haimb, Dalmatien, Charwatien etc. könig und marggraf zue Merhern, Luczenburg und Slesien herczog, marggraf in Lausnicz, tun kund mit diesem brief allen, das wir beweget undertenigkeit, stetigkeit und treu der weisen inwohner des dorfs zum Heiliegen 347

Strana 348
Creicz, unser lieben getreuen, haben fur billich erkant, das sie durch uns auch mit eczlichen begnadungen begnadet und erhehet wurden, auf das sie von uns ire ine gnad beschehen befunden, desto vleisiglicher uns desselben und unsern nachkomben zu ver- dienen sich ergeben, darumb wier aus unserm gueten bedachten muet, ganczen wiessen, königlicher macht zue Behaimb erseczt haben dasselbige unser dorf, genant Heiligen Creucz, zue einem markt und mit diesem brief mechtiglichen erseczen und erheben, wollen dasselbig entlich bestetigen, das die inwohner desselbigen iczige und kunftige alle, der begnadung und freuheit gebrauchen und gebrauchen mugen und macht haben, als andere merkte in unserm künigkreich in Behaimb bei solchen ersaczungen der märkt gebrauchen und gebrauchen werden mugen, auch dass sie darinnen malczheuser, breuheuser und mennigliche andere handlung haben mugen, handwerchsleut auch, meinlich als mulczer, fleischhaker, tuchmacher, schmied, schuester, becken und andere handwerchsleut und handler zue beseczen und daselbst wohnen mugen, ire handwerch im[!] arbeiten und zue verfieren. Dabei auch wollen, das sie desto besser und standhafter dieselbigen inwohner im beseczen und pauen mugen, haben wier die hernach begnadung den inwohnern bemeltes marckts zum Heiliegen Creucz gnediglich tan und mit diesem brief zue ewigen künftigen zeiten tuen und geben, dass sie haben und halten in demselbigen markt ale sonabent ein wochenmargt mit aller weis und sitten, als sich in andern merekten des kunigkreichs Behaimb erhalten, ohne allen abbruch. Und ob es sich begebe, das ein inwohner desselbigen markts ohne erben mannenhaupts von dieser welt abschied, das also wohl die töchter als die sone und weiblichs haubtspild als die menner nach der sibpte und nechster freundschaft erbten; und solche gueter auf die allernachsten freund sollen gefallen und sie dieselbigen gebrauchen mugen ahne unser und zuekunftig unser, könig in Behaimb, und aler andern menschen mennigklich verhinderung und wiederspenigkeit. Darumb gebieten wir allen unsern undertenigen des königreichs zue Behaimb und in sonderhait unserm haubtman im Tachau, iczigen und kunftigen haldern des schloss Tachau, unsern lieben getreuen, das ir di obbe- schriebenen inwohner des marckts zum Heiliegen Creucz, iczige und kunftige, bei dieser unser begnadung habet und schuczet und unverbeichlich haltet, in diesen kein hinderung und mangel niet tuen und keinem zue tuen gestatten bei vermaidung zorns und unser ungnaden und zuekunftigen unserer, könig zue Behaimb. Aber jedoch wollen wier, das diese unsere begnadung und aufs neu desselben markts erseczung sei einem iczlichen kein abnemung an seiner gerechtigkeit. Dem zue zeugnuss haben wier unser künigklich sigel zue diesem brief verschafft anczuhengen. Der geben aufm schloss zue Prag montag nach Lucie im aintausenten funfhunderten zwaiundzwainczigisten jaren, unserer königkreich Ungern und Behaimb im siebenden. a) Slova v jinejch městečkách až událo-li by se napsána omylem dvakrát. —b) Slovo králuov napsáno rovněž omylem dvakrát. 1) Svatý Kříž, o. Mariánské Lázně. — Patřil ke království a býval v přímém držení králů, později se objevuje u Tachova (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 470). 2) Tachov byl královským hradem, na němž sídlel purkrabí, později hejtman, jemuž byl hrad i s panstvím často zastavován (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 100 a d.). Od r. 1426 držel Svatý Kříž Jindřich z Plavna (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 470). Ten udělil tomuto místu, tehdy ještě vesnici, významné výsady, zachycené v pri- vilegiu ze dne 25. července 1443; listina jest známa pouze z vidimátu městečka Kynžvartu ze dne 6. listopadu 1549, jehož opis v české i německé řeči jest uložen v SUA v Praze, odd. SM P 106 U 3, a má toto znění: My Hendrych starší, purkrabie v Míšni a pán z Plavna, a všichni naši dědicové a potomci vyznáváme a voznamujeme vobecně tímto naším vodevřeným listem a chceme, aby všem vůbec, kteříž jej uhlídají, uslyší anebo čísti 348

Strana 349
budou, vědomé bylo, že s dobrým rozmyslem a radou věrných našich lidí mužského i ženského pohlaví ve vsi naší Svatého Kříže všem lidem a všech jich dětí dětem i také zase jich potomkům všem dobrovolně dokonalé a patrné právo ve všech věcech skrze božskou a práva vuoli dali, v dědicství uvedli a potvrdili tak, že dědicství a statek jejich děditi mají děti jejich, a děvečka tak dobře právo míti má jako pacholek a žena jako muž, a tudy aby se tím lépeji, volněji a raději a pod námi osazovati a živiti mohli. Též byl-li by kdo, jenž by žádných dědicuov neměl než přátely pod námi osedlé a nás by žádal, abychom tomu statek jeho propůjčili, tomu máme a chceme jej propůjčiti. A jestli by kdo prostředkem smrti v dotčené vsi naší bez dědicuov z světa sešel, tehdy dluhové předně z statku a jmění jeho zaplaceni bejti mají, a co by přes ně zbývalo, to nám náležeti má. Také sme je vobzvláště touto milostí, šetříc náchylnosti a dobré vuole, kterouž k nim máme, vobdařili, aby vobyčejně v též vsi Svatého Kříže právo městské měli k dělání sladuov, k vaření, šenkování piv, též pečení chlebuov, kdo chce, nebo bíjení dobytka a prodávání mas vším tím spůsobem, jakž to Tachovští mají, však tak, že nám a dědicům našim z toho dávati a platiti mají to, což nám jiná města a měs- tečka naše dávají, bez omylu. Také mají jmíti a užívati míru tachovskou a próvo[!] městské jako Tachovští, nic nevymieňujíc. Kdeříž by pak to nečinili, nýbrž listy a pe- četi naše rušili a protrhovali, ty máme a můžeme sami podle milosti naší strestati dáti, kolikrátž by toho potřeba ukazovala. A to všechno svrchupsané právo a vobdarování má vod nás, dědicův a budoucích našich zcela a zouplna neporušitedlně zdržáno bejti a zůstati. Pročež sme taky pečeť naši s dobrou vůlí a vědomím naším k tomuto listu našemu vodevřenému přivěsiti dali. Jenž dán jest na Betčově ve čtvrtek den svatého Jakuba apoštola, když se počítalo od narození Krista Pána tisícího čtyrstého čtyryd- cátého třetího. — Německé znění: Wir Hainerich der elter, burggraf zu Meisen und herr zu Plauen, und alle unsere erben und nachkumbling bekennen und tuen kund ofentlich mit dem unserem ofnen brief und wöllen, dass es wissentlichen sei allermenig- lichen, die in sehen, heren oder lesen, dass wir mit wolbedachten mut und auch mit rad unser lieben getreuen leute, manne und auch frauen in unserm dorfe zum Heiligen Creucz allenmenigklichen und allen iren kindskindern mit allen iren nachkumblügen williklich ein volles lauters recht in allen sachen zu allen zeiten durch Gottes und auch des rechten willen geben, vererbt und bestetiget haben, dass ire erbe und guter erben sollen suf ire kinder also, dass die maid also gut recht haben solten als der knecht und die frau also recht als der man, darumb dass sich unter uns dester besser und willigkli- chen und desto lieber beseczen und generen mügen. Auch ob ainer were, der nicht erben hette und ainer[!] freund hette under uns seczen und uns bete, dass wir dem sein gut leihen sollen, den sollen und wollen wir sie leichen. Und dass ainer abgieng von todes wegen in unserem obegenanten dorfe unbeschiket, der niet erben hete, so soll man die schulden von seinen haab gelden und was uber die schuld bleibt, des sollen wir uns underwinden. Auch so haben wir si sonderlichen begnadt und angesehen solchen gunst und guten willen, den wir zue inen haben, mit solichen gnaden, dass sie gemainicklichen in dem dorf daselbst zum Heiligen Creucz stadtrecht haben sollten mit malczen, preuen, schenken, packen, wer do will, oder fleischwercken in aller mass, als die von Tachau haben, doch also, das sie uns und unseren erben davon raichen und geben sollen, als uns andere unser stete und marckt raichen und geben, ohne gevehrde. Die sollen auch gleich mas haben und geben, als die Tachauer mas und stadtrecht haben als die von Tachau, nichts ausgenomen. Weliche aber das nicht teten und brechen unsere brief und insigl und nicht halten, die sollen und mügen wier sie strafen nach unsern gnaden, wie oft das not tuet. Und dass alle obgeschrieben recht und begnadung von uns und unsern erben und nachkumben sollen gancz und gar gehalten werden und unverruckt bleiben, des haben wir unser aigen insigl mit unsern gueten willen und wiesen unden an den 349

Strana 350
unsern offenen brief lassen hengen. Der geben ist zue Betschau am donnerstag an st. Jacobs tag des heiligen zwölfpoten, da man zelt von Cristi geburt tausent vierhundert, darnach in dem dreiundvierczigsten jar. 904. 1523 leden 9. Broumov. Břevnovský opat Jakub spolu s konventy klášterů v Břevnově, Rajhradě a Broumově potvrzují Polickým všechny výsady a práva i přidávají další: uděluje se jim šenk piva a vína s výjimkou šenku vrchnostenského vína; kdyby se jim ne- dostávalo piva nebo neměli slad, obojí ať si opatří s radou a vůlí vrchnosti. Měšťané dostávají požitky z řemeslníků, hokyň, ze soli a jiných obecních pořádků, také pokuty obecní a konšelské, pokudž je od starodávna měli a užívali, ale vrchnímu právu vrchnosti bez újmy a škody. Chtěl-li by kdo provozovat řemeslo po vsích, má se o tom dohodnout s městem. Mimo dobytek musí klášterní poddaní všechny věci prodávat a kupovat jenom na městském trhu; kdo neuposlechne, tomu bude zboží pobráno ve prospěch vrchnostenské komory. Roboty zůstávají jako dříve; kdo drží dědiny v které obci, jest povinen vrchnosti „poplat“ platit nebo se s ní umluvit. Obci se propouští pastvina „Zděřina“, ale lesa a dříví při té pastvině mohou užívat jen po dohodě s hajným. Naproti tomu se obec vzdala všech práv, která měštané měli na panských rybnících, zvláště na Vápenském. Na lov nemají chodit více než třikrát do roka. My Jakub, z Božího smilování opat břevnovský,1) kněz Matěj probošt, kněz Blažek, probošt rajhradský, Tomáš převor, kněz Kašpar, probošt brou- movský, Zigmund převor i všecek těch klášterův konvent známo činíme tímto listem před každým člověkem, kdož jej uzří neb čtouc uslyší, že my, žádajíce kláštera našeho polického i s tím městečkem naším řád a požitek v lepší způsob uvésti, aby tudy obyvatelé v tom městečku lépe se živiti a snázněji opravovati mohli, nám s konventy a budoucími našimi poslušněji se zachovali, poplatky, v čem sedí, spravili, prohlídajíce také obtížení, kteráž ta drahá léta i s námi jsa při svých živnostech poznali a nesli, i chtějíce, aby v tom naším městečku obecní řády o dobré i jich zvyklosti pevněji v první své celosti námi a konventy našimi zůstaveny, obnoveny, stvrzeny i budoucně zachovány býti mohly, věr- ných našich milých, vší obce městečka Police jsouc žádosti a prozby nachýleni, všecka práva od našich předkův jim daná a půjčená obnovujem a stvrzujem, tyto věci dolepsané přidávali jsme a pustili, dáváme mocně a pouštíme: Nejprve šenk vína a piva, a chtěli bychom kdy v městečku víno dáti šenkovati, toho učiniti můžem, než bez překážky jich šenku vinného. A jestli by kdy piva v městečku se nedostávalo, aneb sladu že by míti nemohli, toho nám konšelé oznámiti a s radou a vůlí naší opatřiti mají. Všech řemeslníkův, hokyň, požitek soli a jiných obecních pořádků, z kterýchž by nám sprva požitek jíti měl, k té obci jsme přidali, aby tudy požitek k obci podle jich svolení byl přiveden i s po- 350

Strana 351
kutami obecními a konšelskými potud, pokudž toho od starodávna jměli a uží- vali, avšak vrchnímu právu, nám i budoucím našim bez újmy a škody. Chtě-li by pak kdo jaké řemeslo po vsích dělati, ten každý o to řemeslo k obci polické má jim předně s jich vůlí dělati. Co se pak obecního trhu dotýče v městečku, chceme, aby všickni naši poddaní tak, jakž prve bejvalo, zření měli, co by kdo kromě dobytka všelijakého prodati chtěl neb měl, aby na svobodný trh do Police vezl neb nesl a to prodal, žádný po vsích nižádným obyčejem aby naku- poval ani prodával pod stracením té koupě. A toho jsme ouřadu polickému i vší obci mocně přidali a poručili, kdež by koliv o těch překupnících zvěděli, aby jim pobrali i s ouředlníky našimi a do naší to komory obrátili; to žádnému navráceno nemá býti. Robot všelijakých zvyklých a spravedlivých ve všem prvním spůsobu zůstavujem, co k městečku sluší; než kteří kde v které obci dědiny mají neb drží, poplat z toho nám i budoucím našim platiti povinni jsou a budou neb s námi se umluviti. Také aby Poličtí k nám a budoucím našim v službách jich povolněji [se] okázati a zachovati mohli, jsme jim, té obci pastvu, jenž slove Zděřinu,2) dobrovolně pustili a obrátili, aby ji svobodně, ja- kož i za předkův našich jsou mnohý časy drželi a užívali, držeti a užívati mohli bez platu; než z lesem a dřívím, kde ta pastva jest, nemají nic míti činiti, než kdož by co potřeboval, aby o to s hajným se umluvil a urovnal. Při tom jest nám ta polická obec všechnu spravedlnost, kterouž by jměli na těch rybnících našich, a zvláště na Vápenském,3) zpustili a svobodně jmíti na věčný a budoucí časy. Na lov třikráte v roce a nic více choditi z městečka nemají. Těmi všemi artikuly a řády nahoře psanými obec polická má v tom městečku naším se spravovati na věčný a budoucí časy a proti nám i konventu a budoucím našim nižádným obyčejem i se všemi budoucími svými v ničemž se více zasazovati a protiviti namají. A my opat a konvent i s budoucími našimi tak chceme a sli- bujem toho jim neporušitedlně tak, jak se píše, věrně zachovati. Na svědomí a pro lepší jistotu jsme obojích nás, opata i konventu, pečeť dali k tomuto listu přivěsiti. Jenž jest dán a psán na Broumově ten pátek po Božím Křtění léta Páně 1523. Známo z potvrzení polických privilegií, vydaného dne 29. června 1661 břevnovským opatem Augustinem (v archivu města Police n. M.). 1) Opatem byl v letech 1515—1537 (M. Ziegelbauer l. c., str. 71; — W. W. Tomek, Dějepis Prahy IX., str. 348). 2) O ní W. W. Tomek, Příběhy kláštera a města Police nad Medhují, str. 72—73. — Polická obec obdržela tuto pastvinu r. 1546 (tamže str. 72). 3) O něm tamže str. 66. 905. 1523 březen 9. Hrad pražský. Král Ludvík dává na žádost Zikmunda z Kopidlna jeho městečku Kopidlnu erb a pečet, jež se popisují. 351

Strana 352
My Ludvík, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od slovutného Zigmunda z Kopidlna,1) věrného našeho milého, abychom městečko jeho Kopidlno, tudíž obyvatele v něm, některú milostí naší obdařiti a erb neboližto pečeť dáti ráčili. K kteréžto prosbě jsúce nakloněni, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědo- mím mocí královskú v Čechách též městečko a obyvatele v něm erbem jsme a pečetí obdařili a tiemto listem obdařujem tak, aby po věčné budúcí časy oby- vatelé toho městečka pečetiti a erbu v potřebách svých užievati mohli a toho moc měli, totiž v blankytném štítu puol černé kozlové hlavy s krkem a jeden roh a druhé puol kozlové hlavy bílé a též druhý bílý roh, jakož pak to všecko v umění malířském světleji uprostřed listu tohoto jest vymalováno. Kteréhožto erbu a pečeti jmenované městečko má a bude moci na všech svých a obyvate- luov jeho potřebách užívati tím vším spůsobem, jako jiná městečka v království Českém svých erbuov a pečetí užievají a užievati mohú buď z práva neb z obyčeje bez umenšení, a to po věčné budúcí časy.2) Protož přikazujem všem poddaným našim, kteréhož by řádu, stavu neb povahy byli, nynějším i budú- cím, věrným našim milým, abyste častopsané městečko Kopidlno a obyvatele jeho nynější i budúcí při tomto obdarování a milosti naší jměli, drželi a nepo- rušitedlně zachovali, žádných jim v tom zmatkuov a překážek nečiníce ani komu činti dopúštějíce, a to pod uvarovániem hněvu a nemilosti naší a budou- cích našich, králuov českých. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na hradě pražském v pondělí po neděli, jenž slove Oculi, léta Božieho tisícého pětistého třímezcítmého a královstvie našich uherského a českého sedmého. Ad relacionem magnifici domini Ade de Nova Domo, supremi regni Bohemię cancellarii etc. Pergamenový originál se značně sešlým písmem v archivu města Kopidlna s vymalo- vaným znakem uprostřed; přivěšená pečet schází. — Na rubu: Městečku Kopidlnu. (Foto- grafický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) V. pozn. I u listiny ze dne 30. listopadu 1514 (výše č. 742). 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 117. Na několika místech je znění této listiny podobné privilegiu na stejnou milost z 8. prosince 1522 pro Hory Matky Boží (výše č. 902). 906. 1523 březen 10. Hrad pražský. Král Ludvík potvrzuje obyvatelům městečka Kašperských Hor (cives monta- norum et incole oppidi nostri Reichenstein) všechna privilegia, která obdrželi od českých králů.1) — Datum in arce nostra Pragensi feria tercia post Oculi anno Domini millesimo quingentesimo vigesimo tercio, regnorum autem nostrorum 352

Strana 353
Hungarię et Boemię septimo. — Ad relacionem illustrissimi principis, domini domini Karoli, ducis Minsterbergensis, capitanei supremi regię maiestatis regni Boemię atque advocati Superioris Lusacie etc. Pergamenový originál v archivu města Kašperských Hor; k listině jest na bíločer- vených hedvábných nitích přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. 1) Jsou to listiny krále Jana ze dne 29. září 1345 (výše č. 56), krále Václava IV. ze dne 25. března 1399 (výše č. 166), císaře Zikmunda ze dne 13. října 1436 (výše č. 254), krále Ladislava ze dne 18. prosince 1453 (výše č. 303) a krále Vladislava ze dne 21. prosince 1479 (výše č. 472). Srv. E. Panni l. c., str. 6. 907. 1523 březen 21. Kutná Hora. Král Ludvík potvrzuje purkmistru, konšelům i vší obci města Knína privile- gia, která obdrželi od Zikmunda,1) Jiřího2) a Vladislava.3) Při tom jim uděluje jarmark na den svaté Lidmily s frejunkem obyčejným. — Dán na Horách Kutnách v sobotu den svatého Benedikta léta Božieho tisícého pětistého tří- mezcítmého, královstvie našich uherského a českého sedmého. — Ad relacionem magnifici domini Ioannis de Wartmberk in Dub, supremi purgravii Pragensis etc. Pergamenový originál v archivu Národního musea v Praze; k listině jest na perga- menovém proužku přivěšena kulatá znaková, částečně poškozená pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Nro 4to. Udělení jarmarku o sv. Ludmile a ostatních svobod i privi- legií konfirmace. De anno 1523. 1) Ze 7. května 1437 (výše č. 262). 2) Z 1. října 1461 (výše č. 359). 3) Z 22. ledna 1479 (výše č. 462) a z 1. února 1500 (výše č. 641) Otiskl J. Valenta, Dějiny Nového Knína, str. 67—68. 908. 1523 květen 14. Václav Bubla z Meziklasů a na Mšeně se vzdává všech nároků na sladovnu a lázeň, kterou Mšenští koupili od Zikmunda Liběchovského. Já Vácslav Bubla z Meziklasí a na Mšeně1) vyznávám tímto listem všem, kdož jej uzří anebo čtoucí uslyší, kdež jest vznikla mezi mnou z jedné a purk- mistrem s končely mšenskými z strany druhé nějaká pře o sladovnu a o lázni, kdež jsou to Mšenští trhem koupili a od neboštíka pana Zikmunda Libichov- ského a penězi svými zaplatili, a pan Zikmund listem svým na parkameně pod pečetí svou a jiných dobrých lidí pečetmi to Mšenským ujistil,2) však proto 353

Strana 354
k tomu spravedlnost chtěl jsem jmíti, ale hledě předkem na J Mt pána svého, pana Jana Špetle z Janovic a na Bezdězi,3) také předkládaje sobě jejich koupení a peníze za to daný a obmejšleje také dobré sousedství a přátelství, které by mezi námi na budoucí časy státi a trvati mohlo, toho jim Mšenským koupení já přeji, aby oni tu sladovnu a lázni k obecnému dobrému a užitečnému jměli, držali a na potomní budoucí časy toho užívali a užívati mohli svobodně a volně bez mé, dědicův mých i všech lidí naříkání. Tomu na svědomí pečeť svou při- věsil jsem k tomuto listu a pro širší stvrzení a pevnost prosil jsem urozeného pána, pana Jana Špetle z Janovic a na Bezdězi a urozených vladyk, pana Burjana Stránovského z Sovojovic a na Krpech, pana Vácslava z Kozlova, hejtmana toho času na Bělé, a pana Albrechta ze Vtelna, že jsou pečeti své přivěsili k žádosti mé k témužto listu. Jenž jest dán ten čtvrtek pamatující Vstoupení Pána Krista na nebe léta tisícího pětistého třímecítmého. Obsaženo ve vidimátu mšeneckých privilegií města Mladé Boleslavě ze dne 30. června 1690 (papírový sešit s přitištěnou pečetí v archivu města Mšena. — Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV). 1) Patrně jeden z držitelů svobodných zemanských statků ve Mšeně (srv. pozn. I při listině ze dne 22. července 1400; výše č. 173; též K. Červenka l. c., str. 4). 2) Listinou ze dne 22. července 1400 (výše č. 173). 3) O něm A. Sedláček, Hrady X., str. 15. — Mšeno získal před rokem 1545 od Adama Lva z Rožmitálu, který držel nekrálovskou část Mšena po Janovi Bezdružickém z Kolovrat a Kateřině ze Smiřic (A. Sedláček, Hrady X., str. 396—397; K. Červenka I. c., str. 4). 909. 1523 květen 15. Bernard z Maltzan spolu se svými syny Jáchymem, Bernardem a Jiřím potvrzují obyvatelům města Krupky všechna jejich privilegia a výsady. Wir ernoch geschribene Bernhart, geborner erbmafr|schalgke etc., Joa- chim rittern, Bernhart und Jorge, vater und sone von Maldzan etc., herrn uf Graupen etc., bekennen vor uns, unsere erben und alle unsere nachkomlingen mit disem unsrem brife kegen allermenniglich und tuen kunt, nochdem der edle und wolgeborne herre, herre Joan von Waldstein, etwan herr uf Graupen, uns die herschaft Graupen abgetreten, solche undertane, der herschaft verwan- te, an uns geweist,1) sein vor uns erchinen die ersame weisen burgermeister, rot, eldsten und gancze gemein czum Graupen, unser undertane und lieben getrawen, haben mit in vorbrocht ire begnodunge, freiheiten, privilegia und freiheitsbrife, welche sie erworben haben von den edlen wolgeboren herrn, herrn Tymo von Koldicz etc., etwan ihrem herrn, auch konigliche brife und be- stetigung doruber, uns demütiglich ersucht und mit fleiss gebeten, sie bei sol- cher irer begnodung, vorschreibung und koniglicher bestetigung mit aller irer bergkfreiheit, gerechtigkeit, als freien bergkleuten czusteht und gebürt, mit 354

Strana 355
iren stadtrechten und berkrechten czu bleiben lossen. Wolche czimliche und pilliche bete haben wir mit wolbedochtem mute, unser lieben herrn und frun- den rote angesehen, irer alte gutlöblich gerüchte, auch getrauen fleissigen dinste, so sie irem herrn zeligen erczeuget, geton haben, dergleichen dem edlen wolgebornem herrn, herrn Joan von Waldstein etc., etwan irem herrn und andern forfaren, uns czukonftigk dergleichen tun mögen, sagen in das czu mit und in kraft dis brifes sie bei aller irer freiheiten, begnodungen, freiheitsbrifen und koniglicher bestetigung, wie di in allen klauseln, puncten und artickeln ires stadt-und bergkrechten, desgleichen bei allen gegebenen freiheitsbrifen irer forgenannten herschaften, der stadt und den hantwergern gegeben, festig- lich dobei behalden und bleibin lossen, wollen sie hirinne schoczen und kegen allermennigklichen kreftiglich vertedingen. Wir wollen auch nicht, das enicher- lei neukeit ader beschwerung irer") aussaczungen in czu schaden vorgenummen ader imands kegen in vorczunemen gestat sal werden, noch wir selbst en solchs czu understehen vorczunemen, sunder czu besserung irer narung und enthalt alleczeit geneiget sein sie weiter czu versehen, roten und helfen, domit ire narunge und gedei under uns dester stattlicher gehaben mogen. Und so imant eigenwilligklich wider solche ire gerechtigkeit und begnodunge abbruch ader verhindrunge teten ader tuen worden in welchen stuck, punckt ader artickel hirinne nigstes ausgeschlossen, der unde dieselbigen sollen in unsere schwere strofunge leibes und guts gefallen sein. Czu urkunt mit meinem Bernharts von Maldzan, ritter und geborner erbmarchalke, vor mich und obenangeczeigte meine sone anhangende insigil wissenlich bekreftiget und czu meher sicherheit den edeln wolgebornen herrn Zigmunden freiherrn von Chlum und den edlen gestrengen herrn Peter von Steinsdorf mit fleiss gebeten, das sie ire insigil neben das meine czu geczeugknis gehangen, doch in und iren erben ane schaden. Geben noch Cristi unsers herrn geburt tausent funfhundert und im dreiund- czwenczigisten jare freitag noch himelsfart Cristi. Pergamenový originál v archivu města Krupky; všechny pečeti, které byly přivěšeny na pergamenových proužcích, jsou ztraceny. — Na rubu: Der herrn Bernharcz, Joachim etc. von Malszan bestetigung. — Confirmation 1523. — N. 15 (vedle škrtnutého „14“). — 1523 (vedle škrtnutého „14“). a) Nadepsáno nad řádek touž rukou. 1) Po smrti Bernarda z Valdštejna spravoval panství Krupku sám jeho bratr Jan (zvaný na rozdíl od Bernardových synů Alberta a Jana Janem starším). R. 1523 prodal však zámek Krupku i s celým tamním panstvím pánům z Maltzan, kteří byli s ním sešvakřeni (H. Hallwich l. c., str. 102—103). Znění je téměř doslova shodné s listinou bratří Jana a Bernarda z Valdštejna z 9. dubna 1511 (výše č. 783). 910. 1523 květen 28. Hrad Děvín. Bedřich z Biberštejna a jeho manželka Brigitta z Landsbergu dovolují obyva- telům městečka Mimoně koupiti další pivovárečnou pánev; měštané nemusí platiti 355

Strana 356
tak dlouho dávku z várky, dokud vrchnost nezaplatí částku 25 kop 40 grošů, za kterou byla nová pánev koupena. Wir Fridrich von Bieberstain, herr zum Forste und Seidenbergk etc., und frau Britta von Lönsteiern, unser ehlich gemahel,1) bekennen mit diesem offe- nen briefe vor allermäniglich, die ihn sehen, hören oder lesen, dass vor uns kommen seind burgermeister, ratmanne und die gantz gemeine vom Niehes [!]2) und demütiglich bitten ihn zu vorgönnen zu sein nach eine bräupfanne zu kaufen. Dieses wir gemelten gestatten und vorgönnen ihn dieser massen und gestalt, dass den züns, welcher uns zustendig, allewege zwene weisse groschen von einer gebreute, hinterstellen bleibe, und dörfen uns derhalben gar keinen züns geben als longe und nicht eher, bis dass wir oder unser nochkommen, herrschaften oder inhaber dieser güter, den vom Niehmes geben 25 schock kleine und 40 groschen; und wir denne solch gelt vor die gedachte bräupfanne gegeben und baar bezahlt, so sollen sie wieder in obenberührten züns haften und denselbigen geben, allewege zweene weisse groschen von einer gebreute, wie dann von alters gewest. Dieses haben wir zu urkund und steter vester haltung unser und unsers gemahels angeborn petzschir und siegel an diesen brif tun drücken. Der geschrieben und geben ist feste Diwin am donnerstage nach pfingsten im 23. ihar der kleinen zahl. Opis z 18. stol. na papíru původně v zámeckém archivu v Mimoni, potom v zámeckém archivu v Zákupech a nyní v SA Praha, pracoviště Mnichovo Hradiště. 1) Dne 5. prosince 1516 koupil Jáchym z Biberštejna z forstské větve hrady a panství Děvín a Ralsko; jeho syn byl Bedřich z Biberštejna (A. Sedláček, Hrady X., str. 162, 187). — První manželkou Bedřichovou byla Brigitta z Landsbergu (A. Hirt—J. Helbig, Urkund- liche Beiträge zur Geschichte der edlen Herren von Biberstein und ihrer Güter. Reichen- berg 1911, str. 253). 2) = Mimoň. 911. 1523 listopad 1. Bratislava. Král Ludvík uděluje purgmistru, konšelóm i vší obci a obyvateluom města Soběslavě dva jarmarky roční, všakž rozdílně, jeden ten pondělí po svatém Briccí s vosmi dny pořád zběhlými a druhý ten pondělí po svatém Pavlu na víru obrácení též s vosmi dna pořád zběhlými. — Dán v Prešpurce na den Všech Svatých léta Božího tisícího pětistého třímescítmého, království našich uherského a českého vosmého. — Ad relacionem magnifici domini, domini Adami de Nova Domo, supremi regni Boemie cancellarii etc. Pergamenový originál v archivu města Soběslavě; na pergamenovém proužku visí ku- latá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 356

Strana 357
912. 1523 listopad 4. Bratří Mikuláš a Zdeněk Trčkové z Lípy a na Vlašimi dávají ke špitálu v Heřmanově Městci peněžitý plat ze vsi Raškovic. Listina se nezachovala v originálu, byla později nahrazena jinou listinou, jak jest patrné z této poznámky: Tuto mají bejti privilegia aneb majestát od p. Zdeňka a Mikuláše bratří vlastních a nedílných Trčkův z Lípy a na Vlašimi, kterýmž pro lepší vychování lidí chudých plat peněžitý ze vsi Raškovic1) k špi- tálu tu v Heřmanovém Městci přivlastňují a dávají; jehož jest datum léta od narození syna Božího 1523 ve středu po slavném hodu Všech svatých. NB. Takový majestát pan Jan Jetřich Berka z Dubé a z Lipého2) v létu 1631 vy- zdvihl, za sebou zanechal a naproti tomu ves Vicomělice3) a Raškovice, jakž dále na listu 139 spatřiti jest, k témuž špitálu odevzdal. Zapsáno v urbáři panství Heřmanův Městec z r. 1658, fol. 126, který jest uložen v archivu Národního musea v Praze, odd. F. — Zmínkou jest tohoto privilegia připo- menuto v potvrzení heřmanoměsteckých výsad sísařem Karlem VI. dne 30. června 1732 (v archivu města Heřmanova Městce). 1) Dolní Raškovice, o. Chrudim. 2) V. pozn. 2 při listině ze dne 23. prosince 1512 (výše č. 817). 3) Licomělice, o. Chrudim. 913. 1524 leden 8. Petr z Kokořova prodal obyvatelům Všerub osep, za který budou povinni platit každoročně 20 kop gr. čes.; tuto částku musí odevzdat vrchnosti na cínové míse v ceně 20 gr., která se musí rovněž každého roku koupit. Dále jim přidává tři dvořiště (z každého z nich jdou dva gr. čes. ročního platu) a nivu za hořejším mlý- nem, z níž se platí ročně 3 gr. čes., ale vše bez újmy držitelů těch dvořišť i té nivy. Opuštěných lánů bude užívat vrchnost a purkmistru i konšelům bude za to užívání sražena příslušná část z pevně stanoveného ročního platu 20 kop gr. čes., a sice z každého lánu 36 gr. čes. Všerubští musí vrchnosti odvádět z každého lánu půl kbelce žita a půl kbelce ječmene staré osepní míry. Kdo by neplatil částku, která na něj připadá z peněz za osep placených, tj. z ročních 20 kop gr. čes., může být purk- mistrem a konšely dán do vězení bez překážky vrchnosti. Kdyby se Všerubským změnila vrchnost, nemusí novému pánovi slíbit poddanost a člověčenství, dokud neobdrží slib, že budou zachováni při svých privilegiích a výsadách. Také kdyby potomci Petra Kokořovce je chtěli prodat, vždy se to má stát s ohledem na jejich výsady a hamfešty. Ve jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Já Petr z Kokořova, dědičný pán městečka Všerub,1) jménem svým i všech mých dědicuov a budúcích 357

Strana 358
vyznávám tiemto listem všem vuobec, ktežkoli čten anebo čtúce slyšán bude, že z dobrým a vážným rozmyslem seznav velikú těžkost nad poddanými vše- rubskými, svými milými, vosep, kterajž jsú dávali, i prohlídaje na jich stálú věrnost a poslušnú zachovalost, tenž vosep prodal sem jim a pustil sem a mocí listu tohoto pouštím a prodávám sám od sebe i od svých dědicuov a budúcích na věčné budúcí časy nahoře dotčeným všerubským lidem, poddaným svým milým, i budúcím jich etc., jmenovitě pět kop kbelcuov vospu žita a ječmene, a to každej kbelec za čtyři groše česká rázu pražského, to učiní z každého lánu šestatřidceti grošuov českých, s puol lánu osmnácte grošuov českých a se čtvrti devět grošuov českých, kromě s Pražáčkova lánu nebudú povinni dávati nežli se tří čtvrtí a s Kiliánova puol lánu nebudú povinni dávati nežli za puol- čtvrta kbelce. I za kterajžto vosep budú povinni purgmistr a končelé nenější i budúcí mně i mým dědicuom a budúcím platiti sumou každaj rok na Nové léto dvatceti kop grošuov českých rázu pražského, a to na budúcí věčné časy. Item toto taky přidávám nadepsaným Všerubským jim k vobci tři dvořiště a z toho každýho dvořiště jest platu ročnieho dva groše česká. Kteréžto dvo- řiště drží jedno Lub Čáp, druhý Joannes, toho času rychtářem, třetí Pýcha a Jan Rektor spolu, a tu nivu nad hořejším mlajnem, kterúž Lub Čáp drží, tu taky přidávám k vobci, z kteréžto nivy jest platu ročnieho tři groše česká, avšak každýho držitele těch dvořišt tří a tý nivy bez újmy jich spravedlnosti. A nade- psaní Všerubští i budúcí jich budú povinni mně, dědicuom a budúcím mým mísu cínovú kúpiti, kteráž by stála za dvatceti grošů českých, každaj rok, a aby tu sumu těch dvatceti kop grošuov českých na tý míse mně i dědicuom a budúcím mým dávali tu v městečku Všerubech anebo puoldruhý míle vzdálí anebo blíže dávati a nositi, ale dále nic aneb tomu, komuž by poručeno bylo, aby ta suma dána byla. Item toto sobě znamenitě pozůstavuji i dědicóm a bu- dúcím svým, jestliže by kteraj lán anebo dvořiště v tomž městečku nahoře- dotčeném opustl jakžkolivěk, thedy[!] toho lánu nebo puol lánu aneb čtvrt lánu anebo dvořiště budu já toho povinen užívati i z dědici a budúcími svými a purgmistru a končelóm nynějším i budúcím má s toho užívánie na jich sumě sjíti na těch dvatcíti kop groších českých z každýho lánu šestatřidceti grošuov českých, s puol lánu osmnácte grošuov českých a se čtvrti devět grošuov čes- kých a s těch tří dvořišt a z tý nivy, kto co platil, má sraženo býti. Item taky toto sem sobě znamenitě pozůstavil i dědicóm a budúcím svým na všerub- ských lidech, poddaných svých, z každého lánu puol kbelce žita a puol kbelce ječmene aby mně i dědicuom a budúcím mým platili a dávali na tu mieru vosepní, na kterúžto od starodávna platili jsú, což by kto držel etc. A taky jestliže by kteraj soused purgmistru a končelóm nynějším i budúcím, anebo komuž by oni poručili, ty peníze za vosep měli dávati, což by kto držel a za- nedbal na ten čas dáti a k tomu času k Novému létu, tehdy jej budú moci vě- zením trestati a na něm toho dobývati i na jeho svrchním statku bez mý i dědicuov a budúcích mých překážky. A to já nadepsaný Petr z Kokořova 358

Strana 359
nadepsaným Všerubským i jich dědicóm budúcím slibuji sám za sebe i za své dědice a budúcí to všecko věrně a právě i spravedlivě křesťansky zdržeti beze všie zlé lsti na časy budúcí bez přerušenie a zmatku i všelijakého fortele. A jestliže by pak kdy se přihodilo, že by kteraj potomek můj a náměstek lidi všerubské s těmi grunty, na kterejchžto sedí, komu dal neb zastavil anebo prodal, thedy!!] nebudú povinovatí nadepsaní Všerubští žádnému pánu slibovati poddanosti ani člověčenství, leč by jim tenž pán, komuž by slibovati měli, přiřekl jim, že při jich hamfeštích a svobodách je zachovati chce. A při tom taky za to prosím nadepsaných Všerubských, jestliže by kdy srozuměli, že by syn můj nebo dědic anebo dědička prodati chtěli Všeruby a Všerubští o tom vědomost jměli, thedyf!] aby dědice mého nebo dědičku pamatovali, aby je pro- dal aneb dal anebo zastavil tak podlí vajsad a hamfeštuov jich. Toho všeho na potvrzenie a v celosti zdrženie pečeť svú vlastní přirozenú jistým mým vědo- miem a s celým i plným přiznáním dal sem přivěsiti k tomuto listu a hamfeštu a pro širší svědomie a jistotu připrosil sem urozených vladyk, pana Voldřicha z Chčichalova a v Lipně, pana Václava Zádubského z Šontalu a v Hunčicích, pana Hendrycha Loskýho z Rabštejna, toho času na Podmoklích, pana Petra z Strochovic a v Klenovicích a pana Jana Kanického mladšieho z Čachrova etc., že jsú také pečeti své vlastní dali přivěsiti k tomuto listu a hamfeštu, však sobě a erbóm svým bez škody. Jenž jest dán a psán léta od narozenie syna Buožieho tisícieho pětistého dvatcátého čtvrtého ten pátek po svatých Třech králích. Pergamenový originál v archivu městečka Všerub u Plzně; z přivěšených pečetí se nezachovala ani jediná. — Na rubu: Privilegium von H. von Kokorzova vom Jahre 1524. 1) V. pozn. 1 při listině ze dne 24. ledna 1522 (výše č. 893). 914. 1524 leden 26. Bratislava. Král Ludvík uděluje na prosbu Christofa z Svamberka na Zvíkově1) měs- tečku jeho Lestkovu trh téhodní každú středu a jarmark roční s frejunkem obyčejným s vosmi dny pořád zběhlými každý rok den svatého Zikmunda. — Dán v Prešpurce v outerý po svatém Pavlu na víru obrácení léta Božího tisí- cího pětistého dvadcátého čtvrtého a království našich uherského a českého vosmého. Pergamenový originál, silně poškozený a vybledlý, byl uložen na radnici v Lestkově, ale od Květnové revoluce 1945 jest nezvěstný; podle něho byl pořízen opis pro český diplo- matář. 1) Syn Hynka, bratra Jindřichova (A. Sedláček, Hrady XIII., str. 46; týž, Místo- pisný slovník, str. 459). 359

Strana 360
915. 1524 únor 1. Zikmund z Kopidlna dává svému městečku Kopidlnu solnici a ke kopidlan- skému záduší daruje roční plat 1 1/2 kopy grošů, které platí o svatém Jiří Kocek ve Mlýnci, jeho člověk. Dále jim dává váhu na vlnu při jarmarcích a clo, jež obdržel majestátem krále Vladislava ze dne 30. listopadu 1514, jakož i hájek nad kopani- nami. Já Zigmund z Kopidlna seděním tudiež1) oznamuji tímto listem všudy, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jsú předstúpili přede mne purgmistr a rada i všecka vobec z městečka Kopidlna, poddaní lidé moji, žádajíce mne, abych jim pustil solnici držeti a užívati při též obci v Kopidlně etc. A já svrchupsaný Zigmund z Kopidlna to sem k jich prosbě a žádosti s svým dobrým rozmy- slem učinil, že sem jim tu solnici dobrovolně pustil a dal a mocí tohoto listu dávám pro jich obecné dobré od sebe i od svých dědicuov i jiných potomních pánuov a držiteluov toho městečka Kopidlna, který by po mně v držení byl, nynie i na časy budúcí bez mé i dědicuov mých i jiných držiteluov všeliaké překážky. Při tom také toto oznamuji tímto listem, že puoldruhé kopy grošuov, kteréž Kocek ve Mlýnci2) při svatém Jiří platí, též člověk muoj, ten plat sem jim také dal k jich záduší a mocí listu tohoto dávám též bez všeliaké mé i mých dědicuov i jiných potomních všeliaké překážky nyní i na časy budúcí. A to sem z té příčiny učinil, kdež jest pan Zdeněk, pan otec muoj dobré paměti,3) ten plat jest k témuž k záduší do Kopidlna kšaftem svým dobrým rozmyslem poručil. Dále také tímto listem oznamuji, že váhu při jarmarcích na vlnu, na kterýž jarmark majestát od krále J Mti krále Vladislava slavné paměti mají,4) tu sem jim také dobrovolně pustil a dal a mocí tohoto listu dávám pro jich opravu k obci, též bez mé i mých dědicuov i jiných potomních budúcích všeli- aké překážky nyní i na časy budúcí. Toto také oznamuji v tomto listu, clo, na kteréž majestát od krále J Mti, krále Vladislava slavné paměti lidé moji z měs- tečka Kopidlna mají,5) kteréž mně i tudiež mým poddaným z Kopidlna též majestát královský svědčí a v sobě šíře oznamuje, to sem jim také dal a mocí listu tohoto dávám pro jich obecné dobré k užívání na časy budúcí bez překáž- ky mé i mých dědicuov i jiných držiteluov tohoto městečka nyní i potomně na časy budúcí. I též toto také v tomto listu oznamuji, hájek, který slove Nad kopaninami, který leží mezi páně Straníkově Třevackého lesy, ten jsem jim také dal a mocí listu tohoto dávám pro opravu hatí nyní i na časy budúcí od sebe i od svých dědicuov i jiných potomních budúcích na časy budúcí. A na svědomí toho svú sem pečeť dal přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a pro lepší jistotu připrosil sem urozených vladyk, pana Adama Karlíka z Nezetic a v Ko- pidlně, pana Václava z Harasova a v Libáni, pana Jana Halamy z Běchar seděním tudiež, že jsú také pečeti své dali jim bez škody na svědomí podle mne 360

Strana 361
přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta Božího tisícého pětistého čtrmez- cítmého ten pondělí před Hromnicemi. Pergamenový originál v archivu města Kopidlna; na pergamenových proužcích visí čtyři kulaté pečeti z černého vosku. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) V. pozn. 1 při listině ze dne 30. listopadu 1514 (výše č. 842). 2) Mlýnec, o. Jičín. 3) V. A. Sedláček, Hrady X., str. 307. 4) Ze dne 30. listopadu 1514 (výše č. 842). 5) V. předchozí poznámku. 916. 1524 únor 14. Bratislava. Král Ludvík uděluje na prosbu Zdeňka, Jana a Bohuše bratří Kostkuov z Postupic na Litomyšli1) městečku jich Chrástu trh téhodní každý pondělí a dva jarmarky roční, jeden ten pondělí před svatým Jiřím a druhý ten pondělí před Vyvýšeniem svatého Kříže na podzim, každý s vosmi dny pořád zběhlými a frejunkem obyčejným. — Dán v Prešpurce první neděli v puostě léta Božieho tisícieho pětistého čtyřmescítmého, královstvie našich uherského a českého vosmého. — Ad relacionem magnifici domini, domini Adam de Nova Domo, supremi regni Boemie cancellarii etc. Pergamenový originál v archivu města Chrásti u Chrudimě; přivěšená pečet jest ztracena. — Na rubu: Rta. — Lit. A. 1) Bratří Viléma a synové Zdeňka II. (A. Sedláček, Hrady I., str. 20). Otiskl V. Paulus l. c., str. 21. 917. 1524 březen 25. Vojtěch z Pernštejna a na Pardubicích dává Ohlumeckým nový list na rychtu, kterou dostali odkazem od rychtáře Václava, přičemž starý list, vydaný Vilémem Zubem z Landštejna, byl vrchnosti vrácen a od ní zkažen. Podle nového listu vrchnost vysazuje měštanům rychtu s pěti čtvrtmi polí a louku „na Turovsku“, za Podzahájským mlýnem ležící; kdyby blízký rybník zatopil Turovskou louku, nesmě- jí reptat, kdyby vyschl, mohou jej používat, jak nejlépe budou moci. Rychtář dostává každoročně dva provazce dříví z panského lesa. Rychta není povinna berní královskou ani vojnou, dostává právo šenku mimo bílá vína hostinská, ze šenku se vrchnosti nic neplatí. V rychtě lze vařit piva, ale pán města obdrží z každého polousladí jeden věrtel sladu. Biřic dostane od každého hospodáře i podruha na každé suché dny po malém penízi královském a všechny pokuty od vazby. Host, vsazený do vězení, zaplatí míšeňský groš, soused nebo podruh 361

Strana 362
čtyři malé peníze. Přistěhovalého podruha opoví rychtáři jeho hospodář; podruh zaplatí rychtáři šest malých peněz královských. Tržné peníze si vybírá biřic. Vrchnost přidává obci trhové důchody z hostinského chleba, z lavic, kramářů a ševců; vybírá je biřic. Vrchnost přenechává rychtáři četné pokuty, které dříve sama brala, a to jak od ozbrojených výtržníků, tak i ze zabavených zvířat. My Vojtěch z Pernštejna a na Pardubicích i s dědici a budoucími potomky svými, pán dědičnej a pravý držitel zámku Chlumce i zboží k němu přísluše- jícího,1) vyznáváme tímto listem naším přede všemi lidmi nynějšími i budou- cími, kdež čten anebo čtoucí slyšán bude, jakož jsou měli opatrní purkmistr a konšelé i všecka obec městečka našeho Chlumce, poddaní naši, list sobě řádně poručenej a odkázanej k obci od někdy Václava rychtáře, svědčící jemu a dědicům jeho na rychtu svobodnou v témž městečku, kteroužto rychtu s příslušenstvím jejím dolepsaným vysadil jest a vysvobodil urozený někdy pan Vilém Zub z Lantštajna, tehdáž pán a držitel Chlumce,2) kterýžto list jsme celej a neporušenej od nich sobě vrácenej přijali a jej i zkazili, učinivše s týmiž poddanými našimi svobodné a dobrovolné srovnání, kteréž chcem, aby trvanlivé a pevné utvrzením tohoto listu našeho budoucně a potom i věčně bylo a zůstalo, a to takto, že z moci a svobody naší vysazujem túž rychtu v městečku našem Chlumci s pěti čtvrtmi rolí a zákoutí na Turovsku,3) louku za mlýnem někdy Podzahájským4) ležící, týmž opatrným poddaným našim, purkmistru a konšelům i vší obci, nynějším i budoucím, aby cožkoli v tomto listu psáno stojí, toho užíti mohli a užívali beze vší překážky naší, takto jim vedle předešlého obdarování svrchudotčeného listu těchto artikuluov pořád psaných pojišťujem a potvrzujem, na ně je převozujíce: Nejprve co se té louky v tom zákoutí dotýče, když rybník, kterýž tu příleží,5) pln jest a pokud topiti bude, o to oni nic říci nemají, a když pak rybník také pln není a oschne, tehda aby oni toho požívali, jakž nejlípe mohou, všeho, což proti jich jest. A my každému rychtáři chlumeckému dva provazce lesu na každý rok sami od sebe, od dědicův a budoucích našich přidáváme. Item také berně královské i vojny z též rychty prázdni býti mají krom vojny veřejné, však s jiného vedle povinností svých, berní královských i vojen jich neosvobozujem. Item také šenkovati pití mají, kteréžkoli chtí, v též rychtě krom bílých piv hostin- ských a z toho šenku žádnému platiti nemají. Item piva také v též rychtě budou moci vařiti, když se jim líbiti bude, však tak, aby nám i budoucím našim oni i jich budoucí povinni byli s každého polousladí jeden věrtel sladu na velikú míru vydávati. Item biřic, když by v městečku byl, tehdy hospodáři i podruzi všickni mají jemu na každé suché dny po malém penízi královském vydávati a všecky viny od vazby jemu mají dány býti. Item byl-li by kdo z hostinských vsazen, má dáti od vazby groš míšeňský. Pakli by kdo z sousedův anebo z podruhův vsazen byl, má jemu dáti čtyry peníze malé. Item při- stěhova-li“) by se který podruh, tehda hopodář jeho má s ním jíti a opověděti 362

Strana 363
jej má rychtáři, a on má dáti rychtáři šest peněz malých královských. Item což se také peněz tržních vybírání s žeň dotejče, to vše přidáváme biřici, aby sobě vybíral vedle spravedlnosti. Item zvláště také přidali jsme a přidáváme tyto důchody trhové, kterýž nám příslušely s chleba hostinského, z lees,“) s kramářův a s ševcův, a to převozujeme jim k též obci, aby sobě to každý biřic vybíral tak, jakž zvyklost starodávní při trzích v témž městečku vybírání zachovávána jest s koupí svrchudotčených. Item zvláště také milost tuto jsme učinili a tímto listem činíme týmž poddaným našim, kdež vedle obyčeje a zvyklosti starodávní na pána a držitele Chlumce tyto doleji psané viny a pokuty připadovaly, kteréžto viny jim jsme dali a dáváme, aby ta sprave- dlnost příslušela každému rychtáři města Chlumce: Item kdož by kuší počal, rychtáři kuše a půl kopy po ní, a kdož by počal mečem, rychtáři meč a patnácte grošů po něm; pakli by kdo počal voštipem, rychtáři voštip a deset grošův po něm; a kdož by pak počal kordem, rychtáři kord a pět grošův po něm, a kdož by počal sekerou, rychtáři sekera a čtyry groše po ní. Item také z hovad, které se zajímají na škodách, chcem, aby příslušela pokuta rychtáři, totiž takto: s koní s pouta peníz a s prostého haléř, s krávy halíř; sviní by pak jedno zajato bylo nebo několiko jednomu škody,) tehdy nemá nic víc zato bejti nežli dva peníze; z husí také zajatých z staré husy jedno vejce a se dvouch husí mladých jedno vejce. Kdež my, znajíce poddaných našich živnost a pro zlepšení obchodův jich, artikulův všech i každého v tomto listu našem jmeno- vitě zapsanejch jim listem tímto pojišťujem a je při tom zůstavujem a to všeckno povinni jsme a budeme my častopsaným poddaným našim i též oni nám zdržeti nyní i v časích budoucích, chtíce tomu a slibujíce za sebe i za každého držitele zámku a zbuoží téhož je při tom bez přerušení zachovati. Toho všeho na svědomí a zdržení i pro budoucí paměť pečetí naší vědomě a dobrovolně rozkázali jsme to všeckno, což se v tomto listu píše, jim utvrditi. Jenž jest psán a dán léta od narození syna Buožího tisícého pětistého dvat- cátého čtvrtého v pátek na den umučení Pána Krista etc. Obsaženo ve „Vejtahu ....“ z r. 1588 i ve vidimátu 12 pergamenových listin chlu- meckých, vydaném městem Novým Bydžovem dne 6. května 1616 (obojí v SUA v Praze, odd. SM P 106 Ch 3). — Též v kopiáři města Chlumce, uloženém v tamním městském archivu. a) Správně má býti „přistěhoval-li“. b) Zde mezera, ve vidimátu z r. 1616 „z lees“, patrně „z leje“, t. j. z lavic. c) Správně „z škody“ podle vidimátu z r. 1616. 1) Po pánech z Landštejna přešlo chlumecké panství na Kostky z Postupic; Vilém Kostka z Postupic je pak prodal 2. listopadu 1521 Vojtěchovi z Pernštejna a na Pardubicích (K. Khun l. c., str. 24—26). 2) O něm výše pozn. I při listině ze dne 10. ledna 1492 (č. 568) a K. Khun l. c., str. 24. 3) Výše pozn. 2 při téže listině. 4) R. 1459 se připomínají mlýn a louky, které leží „V kútiech“ u Praskoles, zaniklé 363

Strana 364
vesnice v okolí Chlumce n. C. (J. V. Šimák, Místopisné drobnosti, CČH XXXIX. 1933. str. 334). 5) Patrně rybník, který se připomíná v listině Viléma Zuba z Landštejna z 10. ledna 1492 (výše č. 568). Listinu otiskl K. Khun l. c., str. 27—29. 918. 1524 červen 24. Budín. Král Ludvík uděluje na prosbu Viléma z Ryzmberka a ze Švihova městečku Strážovu týdenní trh každou sobotu a dva trhy výroční, jeden na svatého Jiří a druhý na svatého Martina, vždy se 14 dny následujícími. Městečko dostává vyšší i nižší popravu. My Ludvik, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský král, markrabě moravský, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě, ozna- mujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od urozeného Viléma z Ryzmberka a Švihova na Roudnici, hofmistra dvoru našeho,1) věrného našeho milého, abychom městečku Strážovu2) a obyvatelóm v něm trh téhodní a dva jarmarky roční s frejunky obyčejnými dáti a vysaditi ráčili tak, aby tíž obyvatelé téhož městečka, majíc takovú milost a obdarování naše, tím dostatečněji to městečko stavěti a opravovati i také živnosti své vésti mohli. K jehožto prosbě pro služby téhož Viléma, kteréž nám činil a činiti nepřestává, nakloněni jsouce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskou v Čechách ten trh téhodní každou sobotu a dva jarmarky roční, jeden na svatého Jiří a druhý na svatého Martina se čtrnácti dny pořád zběhlými a s frejunky obyčejnými aby držáni bývali, jim dávajíce a znovu vysazujíce, chtíce tomu, aby svrchu- psaní obyvatelé městečka Strážova nynější i budoucí takovéhotrhu a jarmarkuov požívati mohli a moci jměli tak a tím vším obyčejem a spuosobem, jakožto i jiná městečka v královstvie našem Českém svých trhuov a jarmarkuov svobodně požívají a požívati mohú buď z práva neb z obyčeje, a to nyní i v časích budoucích. Také témuž městečku dáváme a znovu vysazujeme vyšší a nižší popravu tak, aby tu mordéři, loupežníci, zloději a jiní všelijací zločinci popravováni a vedle jich činuov a zlých skutkův trestáni bývali. Protož přikazujeme všem úředníkuom a poddaným našim královstvie Českého, nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyste svrchupsanému městečku Strážovu a obyvateluom v něm v užívání toho trhu, jarmarkuov dvú a těch poprav jim od nás obdarovaných nepřekáželi ani překážeti komu dopouštěli pod uvarovániem hněvu našeho. Však proto chceme, aby toho trhu a jarmar- kuov a těch poprav jim od nás znovu vysazení bylo bez újmy jednomu každému na jeho spravedlivosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskou k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budině den svatého Jana Křtitele 364

Strana 365
léta Božieho tisícieho pětistého čtrmecítného, královstvie našich uherského a českého devátého. Ad relationem magnifici domini, domini Adami de Nova Domo, supremi regni Boemiae cancellarii. Obsaženo v potvrzení privilegií města Strážova císařem Ferdinandem II. ze dne 22. května 1630, jež jest uloženo v archivu města Klatov. 1) O něm v. A. Sedláček, Hrady IX., str. 147. — Držel Strážov i hrad Opálku, k němuž Strážov patřil, bud zástavou nebo jako poručník Jana Škorně z Malonic (tamže str. 147). 2) Strážov, o. Klatovy. — Městečko bylo původně rozděleno mezi několik vladyckých rodin, až je soustředili ve svých rukách držitelé hradu Opálky (A. Sedláček, Místopisný slovník, str. 838). 919. 1524 srpen 27. Vyšší Brod. Opat Kryštof a všechen konvent vyšebrodského kláštera udělují svému městečku Vyššímu Brodu tyto svobody: právo svobodného odkazu jakékoliv osobě, poddané kláštera, a to v Čechách i mimo zemi; zemře-li kdo bez poslední vůle, dědí nejbližší příbuzný; nedospělým dětem se zřídí poručníci nad majetkem; není-li příbuzných a všechny děti zemřou před dospělostí, připadne pozůstalost klášteru. Obnovuje se týdenní trh každé pondělí. Řemesla a obchod mohou provozovati jenom řádní lidé, kteří se podřídili vrchnosti i obvyklým městským řádům správním a tržním; po vesnicích jest veškerý nepříležitý obchod zakázán. Ve vesnicích, vzdálených na půl míle od kláštera, mohou obyvatelé vařiti pivo a slad pouze k vlastní potřebě. Od městského rychtáře a od městského soudu jde odvolání k pánům z Rožmberka. Místo každého krejcaru starého úroku budou měštané platiti sedm německých feniků. Wir Cristoff, von Gots genaden abte unser lieben Frawen gotzhaus zu Hohenfurt,1) Johannes Walkl, diezeit prior, und das gantz convent gamainlich daselbs mit sonderlichem gonst und zuegeben willen und wissen des wolge- bornen herren, herrn Ihan von Rosenberg, obristen maister des priorats sand Johanns Iherosolimitani ordens im königreich Böheim etc., unsers genedigen herren als stifter, vogt, beschützer und beschirmer genannts unsers gotzhaus, bekennen fur uns und all unser nachkomen mit dem offen brief allen, den es zu sehen, horen oder lesen furkumbt, nachdem uns unsere undertan und lieben getrewen, di burger in unserm markt Hohenfurt2) samentlich manigveltigelich ersuecht angelangt und mit diemüetigem vleis gebeten haben, das wir si, all ir erben und nachkomen, so jetz in obgenanntem unserm markt sesshaft sind oder noch furan kunftigelich darinn wonen werden, mit den hernachbeschriben begnadungen und freihaitn zu begaben, auch inen dieselben genedigclich zu verleihen und mitzutailen geruechten. Dieweil sich dann dieselben unser 365

Strana 366
undertan gegen uns und unserm convent wie frumb burger alzeit getreu, gewertig und gehorsamlich mit aller guetwilligkait bewisen, ertzaigt und gehalten haben, wir demnach solich ir diemuetig bete, auch zimlich begern angesehen, darauf inen, allen iren erben und nachkomen zu merer aufnemung bemelts markts, nachdem si sich verwilligt nach irem vermugen ire heuser zu nutz, zier und wolstand des markts zu pessern, dise besondere genad und freihait getan und zuegeben, wie hernach volget, tuen und zuegeben inen die auch hiemit wissentlich in kraft des briefs also, das alle unsere undertan, burger und inwoner in unserm markt Hohenfurt, ire hausfrauen, all ir erben und nachkomen, dieweil si der erbschaft ires gevallens zu verschaffen und vergeben vormals nit gefreit gewesen sein, nun jetzt und furan kunftigelich zu ewigen zeitn all ir hab und guet, heuser, acker, wisen, was der in irem purckfrid mit rain und stain umbfangen sind, erbschaft, parschaft oder anders, wie das namen haben mug, gar nichtz ausgenomen, ausserhalb zu ertrennung der grund von den heusern, sonst alles miteinander oder geaintzing bei gesundem leib oder am todtpett iren hausfrauen, kinden und frundten mit heirat oder geschaffen vermachen und ubergeben sollen und mügen, wem si verlust. Begäb sich aber, das jemadts aus unserm markt on geschäft mit tod abgieng, man oder frau, so solle alsdann alles desselben gestorben verlassen hab und guet, nichtz ausgelassen, auf sein nägst frundt, die in der Cron Beheim etc. oder hinder unserm gotzhaus wonhaft und der erbschaft gefreit sind, soferr si unsern undertanen ir zuefallend erbschaften aus andern herschaften furan kunftigelich zuesteen und volgen lassen werden, und darzue nichtz weniger auf die ausser landes erben und gevallen. Wo sich dan begab, das jemandts im markt abgieng und kinder verliess, di der vogtpern jar nit erlangt hetten, solle solich ir hab und guet frumen erbern geschäftleuten gerhabweiss bevolhen und eingeantwort werden, damit den armen waisen ire gueter treulich und unvertan behalten bleiben, auf das, so si erwachsen sind, dieselben gewis zu suechen und finden wissen. Sturb aber ains darunder, so soll sein tail auf die andern lebentigen geschwistret gevallen. Giengen aber dieselben auch alle mit tod ab, ee si zu iren vogtpern jaren kumen, so soll all ir hab und guet auf ir nagstfrundt dermassen, wie vorsteet, gevallen. Wenn aber soliche frundt- schaft gar abgestorben were, so solle alsdann derselben waisen verlassen hab und guet dem gotzhaus zu nutz beleiben und zuefallen an alle irrung, wider- sprechen und hindernuss, alles treulich und gantz ungeverlich. Zum andern sollen si sich des wochenmarkts alle montag, wie von alter hernach, furan kunftigelich brauchen, doch sol der furkauf von allen dingen im gen zu treiben gantz verpoten sein, sonder alles, was zu der narung dienstlich ist, an den wochenmarkt gebracht und daselbs failgehalten und verkauft werden. Zum dritten das allen sterern und unsterern allerlai handwerk auf dem gen kainerlai arbait mer gestatt werden, sonder sich hinder uns oder aber andern enden in stet und märkt ziehen sollen. Darzue alle ungepürlich handtierung, es sei 366

Strana 367
gewandtschnidt oder anders, nichtz ausgenomen, so in den dörfern getriben werden möcht, welichs steten und markten ze prauchen zuegehört, sol auch bei vermeidung unser straf verpoten sein. Zum vierden das unsere undertan in unserm markt Hohenfurt mit handtierung und kaufmanschaft, sovil ein jeder vermag, doch dergestalt, wie in andern märkten brauch und gewonhait ist, auch handln mugen. Zum funften das in ainer halben meil wegs in den dörfern unserm gotzhaus zugehorig kainer unser hindersessen auf den kauf kain pier prewen noch maltz machen, sunder was er des zu notturft in sein haus bedarf, zu prewen recht haben solle. Zum sechsten was von rechtfertigungen durch unser undertan richter und rat zu Hohenfurt oder, so dieselben fur uns geappelliert wurden, nit vertragen werden mochten, so sollen alsdann die beswertn tail guet, fueg und recht haben fur vorgemeltn unsern genedigen herren von Rosenberg etc. zu appellieren und alsdann von Sein Genaden oder derselben anwalden oder wohin die parteien von Seinen Genaden weiter verschafft werden, daselbs zu baiden seiten der sachen erkantnuss und ent- schieds zu gewarten. Gegen solichen vorbeschriben begnadungen und freihaitn haben sich unser undertan und burger unserm gotzhaus zu guet unsern zins und gült, so wir im markt Hohenfurt vormals aus den heusern jerlich einze- nemen haben, zu merer verwilligt dergestalt, das ein jeder burger, all sein erben und nachkomen von ainem jeden haus uber das, so vorhin jerlich davon geraicht worden ist, uns und allen unsern nachkomen nun furan fur künfti- gelich in ewig zeit alle jar fur ainen jeden kreuzer des alten zins siben deutsch- pfening3) raichen und geben sollen, des si uns auch durch iren erwelten aus- schuss anstat ainer gantzen gemain also gantz, stat, vest und treulich gehalten zuegesagt und versprochen haben. Und das aber durch uns, obgenant abt Cristofen, auch convent und all unser nachkomen sonderlich mit hilf voran- gezaigts unsers genedigen herren und stifter unser undertan und burger zu Hohenfurt, auch all ir erben und nachkomen bei solichen vorbeschriben begnadungen und freihaitn also genedigelich und vestigelich gehandthabt, beschützt und beschirmt werden sollen, des geben wir inen zu urkund den brief mit unserm, auch mit unsers convents aigen anhangunden insigln besiglt und zu getzeugnus haben wir mit vleis erpeten obgenanten unsern genedigen herren, herrn Ihan von Rosenberg etc., das Sein Genad derselben insigin als stifter und vogt zu merer bekreftigung der sachen zum allerfordristen auch an disen brief hengen haben lassen. Der geben ist zu Hohenfurt am sambstag nach Sand Bartholomeus, des heiligen zwelfpoten, tag und Cristi, unsers lieben herren, gepurde im funfzehenhundert und vierundzwainzigisten jaren. Originál je nezvěstný, kopie v SA Třeboň, pracoviště Český Krumlov. 1) Klášter ve Vyšším Brodě cisterciáckého řádu, založený r. 1259 Vokem z Rožmberka (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 1102—1103). 2) Vyšší Brod, o. Kaplice. — Jeho dějiny jsou celkem neznámé, ale již r. 1259 má 367

Strana 368
městský ráz. R. 1347 zřídil tu Petr z Rožmberka špitál s kaplí sv. Alžběty. Měštané platili vrchnosti úrokem, vejci a sýry (J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str . 1102—1104). 3) O německých fenicích srv. Ottův slovník naučný, díl IX., str. 91—92. 920. 1524 srpen 29. Zikmund ze Smiřic a na Skalách potvrzuje teplickým měštanům všechna privilegia od králů, královen i vrchností, zvláště na víru pod obojí a na odúmrti. Kromě toho jim povoluje vařiti bílá piva k vlastnímu užitku. Já Zigmund z Smiřic a na Skalách známo činím tímto listem přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že sú předstúpili před mě purgmistr, rada i obec města Teplice, poddaní moji, kteříž jsú mi podle práva odhádáni,1) za to mne prosíc jakožto pána svého, abych jim majestátuov a obdarování, kteréž mají, potvrdil tak, jakž jiní páni jich, předkové moji, jim předešle činili jsú. Kdež já výšpsaný Zigmund z Smiřic, k jich prosbě a žádosti jsa nachýlen, tímto listem jim připisuji, že jich při víře pod obojí zpuosobú v jednotě, jakž v tom zvyklost mají, zůstaviti jmám a od toho neodtiskati ani jakých útiskuov na ně dopúštěti. Což se pak majestátuov od krále a králové Jich Mtí dotýče i jiných spravedlivostí, keréž mají i na odúmrti, jakž samy v sobě napsány jsú, keréž jsem viděl i čísti dal, při tom při všem je zůstavuji a tímto listem toho všeho jim potvrzuji. A k tomu jim tuto milost, keří jsú moji, činím, aby mohli k potřebě a užitku svému piva bílá vařiti i jich užívati, jakž najlépe uměti a motci budou, že jim v tom překážky já ani dědicové moji činiti nejmám, než je obhajovati podle spravedlivosti. Tomu na svědomí a dokonalé zdržení pečeť svú vlastní a přirozenú k tomuto listu dal jsem přivěsiti jistě a vědomě. Jenž jest dán léta od narození Božieho tisícého pětistého čtrmecítmého v pondělí po svatém Bartoloměji apoštolu. Opis z pergamenového originálu, dnes nezvěstného, v archivu města Teplic pořídil Václav Hanka a uložil do archivu Národního musea v Praze, odd. F — Teplice. — L. A. John I. c., díl I., str. 608 mluví rovněž o originálu. 1) Jan z Valdštejna prodal teplické zboží r. 1523 bratřím Jáchymovi, Bernardovi a Jiříkovi z Maltzan, ale část panství byla pro dluhy dána Zikmundovi ze Smiřic (A. Sedláček, Hrady XIV., str. 152). 921. 1524 září 8. Budín. Král Ludvík povoluje všem, kteří se přistěhují do Poděbrad po vydání tohoto listu, právo volného stěhování, jak jest obvyklé v království Českém. My Ludvík, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě 368

Strana 369
etc., oznamujem tímto listem všem, že my prohlédajíce, kterak město naše Poděbrady velmi pustne a obyvatelé v něm chudnú, i chtíce, aby se to město opravovalo a obyvatelé v něm tím lépe státi a živnosti své vésti mohli, protož s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskou v Čechách tuto milost sme všem těm, kdož by se po datum listu tohoto do téhož města našeho Poděbrad vstěhovali a tu se osadili, učiniti ráčili a tiemto listem činíme, chtíce tomu, aby ti všichni, když by se kterému z nich v témž městě bydleti nezdálo, aby se jinam do jiného města neb městečka odstěhovati zase mohli a moc měli, a jiní odjinud z měst neboližto z městeček do téhož města Poděbrad aby se přistěhovati a tu se osazovati mohli tak, jakž toho jiní obyvatelé měst našich v království Českém moc mají, a to beze všech lidí všelijakých zmatkův, pře- kážek a odporností. Přikazujíce všem poddaným našim téhož královstvie a zvláště hejtmanu poděbradskému, nynějším i budoucím, věrným našim mi- lým, abyste svrchupsané obyvatele, kteříž se po datum listu tohoto přistěhují, při tomto obdarování a milosti naší nyní i v časích budoucích jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, a to pod uvarováním hněvu a nemilosti naší. Tomu na svědomie pečeť naši královskou k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na Budíně den Panny Marie Narození léta Božího tisícího pětistého čtyřmecít- mého, království našich uherského a českého devátého. Ex commissione propria regie maiestatis. Známo z vidimátu města Sadské ze dne 7. srpna 1612, uloženého v SUA v Praze, odd. SM P 106 P 25. — Zapsáno též v potvrzení poděbradských privilegií Karlem VI. ze dne 25. ledna 1725 (v městském archivu poděbradském). 922. 1524 září 29. Budín. Král Ludvík uděluje na prosbu Vojtěcha z Pernštejna a na Pardubicích1) jeho městu Pardubicům jarmark roční s vosmi dny pořád sběhlými a s frejunkem obyčejným, aby třetí den před svatým Bartolomějem každý rok držán býval. — Dán na Budíně den svatého Michala léta Božieho tisícého pětistého čtyr- mezcítmého, královstvie našich uherského a českého devátého. — Ad rela- cionem magnifici domini, domini Adam de Nova Domo, supremi regni Boemie cancellarii. Pergamenový originál v archivu města Pardubic; na pergamenovém proužku jest přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. 1) Syn Viléma z Pernštejna, který zemřel r. 1521; Vojtěch po něm dědil (A. Sedláček, Místopisný slovník historický, str. 682). 923. 1524 září 29. Budín. Král Ludvík potvrzuje na prosbu purkmistra, konšelů i vší obce města Lito- myšle, jakož i Zdeňka Kostky i jiných bratří jeho z Postupic městu Litomyšli 369

Strana 370
všechny výsady, práva a milosti, které obdrželi od králů českých, biskupů litomyšl- ských i jiných svých pánů, držitelů zboží litomyšlského. — Dán na Budíně den svatého Michala léta Božieho tisícieho pětistého čtrmescítmého, královstvie našich uherského a českého devátého. — Ad relacionem magnifici domini, do- mini Adam de Nova Domo, supremi regni Boemie cancellarii etc. Pergamenový originál, vlhkem silně poškozený a místy těžce čitelný, v archivu města Litomyšle; přivěšená pečeť jest ztracena. — Na rubu: Rta. — Majestát krále Ludvíka na potvrzení práv. — Ao. 1524 den sv. Martina(!). — Nro 24 (vedle škrtnutého „28“). List český konfirmací Ludvíka, krále českého, městu Litomyšli skrze pana Kostku vyjed- naný, na všeliké vejsady, práva a milosti, užitky a důchody (vedle škrtnutého „mi- losti“). — N. 69 (červeným inkoustem). Srv. Fr. Jelínek 1. c., díl II., str. 87. 924. 1524 září 29. Budín. Král Ludvík uděluje na prosbu purkmistra, konšelů i vší obce města Litomyšle ke dvěma jarmarkům, z nichž jeden o svatém Viktoriněl) a druhý o svatém Stanislavu2) držány bývaly a ještě jsou, třetí výroční trh, a to na den svatého Jana Zlatoústého s frejunkem obyčejným. — Dán na Budíně den sva- tého Michala léta Božieho tisícieho pětistého čtrmescítmého, královstvie na- šich uherského a českého devátého. — Ad relacionem magnifici domini, domini Adam de Nova Domo, supremi regni Boemie cancellarii etc. Pergamenový originál v archivu města Litomyšle; k listině jest na pergamenovém proužku přivěšena kulatá znaková pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Toto jest majestát krále Ludvíka na tři jarmarky v Litomyšli. Českaj. — Ao. 1524. — No. 29. — N. 31 (červeným inkoustem). 1) Privilegium krále Václava IV. ze dne 27. ledna 1401 (výše č. 276). 2) Kdy jej získali, není známo. Fr. Jelínek (l. c., díl I., str. 68) klade jej již do doby Přemysla II. Otakara. Srv. Fr. Jelínek l. c., díl II., str. 87. 925. 1524 říjen 31. Jáchym z Maltzan a na Krupce potvrzuje obyvatelům města Teplic privilegia, jež obdrželi od českých králů a královen i od svých vrchností, zvláště pokud jde o víru pod obojí a výroční trhy. Odúmrtí, odkázaných ke kostelu sv. Jana nebo do špitálu, mají užít tak, jak byli zachováni od svých předešlých pánů. Já Joachim z Maltzanna a na Krupce a Teplici na místě svém i na místě Bernharta a Jiříka, bratří svých vlastních a nedílných,1) známo činím tímto listem přede všemi, kdež čten anebo čtúce slyšán bude, jakož purgmistr, rada 370

Strana 371
i všecka obec města Teplice při uvazování našem toho jsú na nás prvotně žá- dali a prosili, abychom je při jich výsadách, svobodách a starodávných dob- rých zvyklostech a obyčejích zůstavili a zachovali i také všech těch listův a majestátův od králův a královny Její Mti i ode pánův jich, kteříž jsú před námi jich držitelé byli a listy jim jakéžkoli k obecnému dobrému dali, abychom jim potvrdili, k jichžto žádosti a takové jich prosbě nakloněni jsúce, najprve při víře, v kteréž svú jakúžkoli zvyklost mají, při tom je zachovati a zůstaviti máme a chceme, takže jich od toho utiskati nemáme ani na ně jakých útiskův dopúštěti. A což se majestátův jich dotýče a jmenovitě kterýž na jarmarky od krále Jeho Mti mají, pokudž ten majestát v sobě zní a ukazuje, při tom je při všem zůstavujem a zůstaviti máme a toho jim tímto listem naším potvrzujem i jiných také všech listův a majestátův, buďto od krále nebo od královny Její Mti anebo od pánův jich, držitelův a předkův našich, též jim všech potvrzujem. Zvláště také je při tom zůstavujem a zůstaviti máme, což se odúmrti dotýče, kdož by co k kostelu svatého Jana tu do Teplic aneb do špitála odkázal, aby toho tak a podle toho užíti mohli, pokudž jsú v tom od jiných pánův, jich držitelův a předkův našich, zachováváni byli, kdež my jim v tom nemáme žádné překážky činiti. Na svědomí toho pečeť svú přirozenú dal sem přivěsiti k to- muto listu. Jenž jest dán v pondělí přede Všemi svatými léta od narození Krista Pána tisícího pětistého čtyrmezcítmého. Opis, který pořídil Václav Hanka z pergamenového originálu v archivu města Teplic, jest uložen v archivu Národního musea v Praze. — L. A. John (l. c., díl I., str. 610) mluví rovněž o originálu, nyní nezvěstném. 1) V. pozn. 1 při listině ze dne 29. srpna 1524 (výše č. 920). Znění je téměř doslova shodné s privilegiem z 10. dubna 1511, i když jde o jiné vyda- vatele (výš č. 784). 926. 1524 prosinec 10. Jindřich a jeho synovec Jan Půta z Ryzmberka a ze Švihova obnovují Přeš- tickým práva, která tito obdrželi dne 28. června 1519. Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice amen. Poněvadž všecky věci, kteréž mezi sebú lidé puosobí a jednají, v dlúhosti času téměř obecně v zapomenutí přicházejí, leč by listmi a pečetmi lidí znamenitých byly ohrazeny a tak na- psány, v paměť věčnú nynějším lidem i budúcím dány byly, protož my Jindřich a Puotha, vlastní strejci z Ryžmberka a z Švihova etc.,1) známo činíme listem tiemto obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že pilně spatřivše k stálosti a věrné upřímnosti měšťan našich a obyvateluov města Přeštic, kteréžto měšťany chtíce opatřiti slušnými zřiezenostmi a výsadami, jim a jich dědicóm a budúcím náměstkóm ne z omylu ani neopatrně, ale s dobrým naším 371

Strana 372
rozmyslem a s zdravú radú předešlú i s potazem přátel našich vydali a vysadili jsme a tiemto listem naším vydáváme a za právo vysazujeme takové svobody nížepsané, znamenajíce je k sobě věrné a upřímé, že jsú se vždycky po všecky časy i u veliké války2) předkům našim zachovávali i věrně a právě jich se při- drželi i nás také, a aby nám, dědicóm i budúcím našim tím snažněji, věrně a upřímně slúžiti a činiti mohli, za kteréžto svobody již dotčení měšťané po- kornými prozbami a snažnými žádostmi nás jsú prosili: Najprve tuto milost i také svobodu týmž měšťanům našim a obyvateluom města Přeštic nynějším i jich budúcím všem mocí listu tohoto činíme a milostivě dáváme a obdařuje- me nynie i k věčné mocnosti, aby týchž práv a svobod všech užívali, kterýchž měšťané a obyvatelé města našeho Horaždějovice3) užívají tak, aby obojieho pohlaví, mužského i ženského, i každý, mužie i ženy, léta dospělá majíce, ny- nější i jich budúcí dědicové a náměstkové nynie i potom věčně svobodně mohli všecka svá sbožie movitá i nemovitá, vladařstvie i dědicství, platy své vlastní, dědiny, puožitky, domy i jiná každá sbožie, kterýmižkolivěk by jmény takové mohly jmenovány býti, vnitř nebo zevnitř města našeho ustavené, jmělé a na- lezené byly by, v životě neb na smrti, zdraví neb neduživí, budú mocti odkazo- vati, kšafty dělati, zapisovati, dávati, vzdávati, prodávati, změniti kteréžkoli osobě světské i duchovní k libosti vuole své, a to před konšely přísežnými k to- mu povolanými a skrze purgmistra a rychtáře poslanými, aby ti, kterýmžto odkazováno a kšaftováno bude, taková sbožie svobodně právem dědičným mohli beze všie překážky držeti a vládnúti týmž právem a zpuosobem, jakožto měštané a obyvatelé města našeho horaždějovského užívali jsú a užívají.4) Ale v příhodě, v kteréž by některý měštěnín, muž neb žena, neudělaje kšaftu, s tohoto světa sšel, nezůstaviv po sobě dědicuov pravých, tehdy všelikteraká i každá sbožie po takovém zuostalá, buď to dědiny, domy, vladařstvie movité i nemovité, kterýmiž by koli jmény mohly jmenovány býti, na najbližšího přietele po straně meče spadnúti mají; a když by těch nebylo, na najbližší přátely po straně vřetena, jestliže by zůstali, spadnúti mají též plným právem. Těm toliko milost tato platná bude, kteříž dobré i zlé s tiem městem přeštickým trpie a břemena snášejí, aby na ty toliko právem připadlo a ne jinam. Pakli by nižádný přietel pravý po meči nebo po vřeteně nezuostal a kšaftu neučinil, tehdy ta sbožie na pána spadnúti mají. Protož my Jindřich a Puotha z Ryžm- berka etc. slibujem naší dobrú vierú s dědici a budúcími svými napřed dotče- ným měšťanuom našim, dědicóm i budúcím jich v takových odkazováních neboli nápadích svrchupsaných nižádného obtížení ani bezpráví nečiniti skrze nás, dědice i budúcí naše nebo skrze kohožkolivěk jménem naším anebo kterúkoli vymyšlenú věcí, ale raději je, dědice i budúcí jich v těch ve všech věcech v tomto listu položených obhajovati, zachovati i brániti chcme věrně. A jestliže by se tomuto listu přihodilo pokaženu býti moly neb na písmě neb zlitím vody neb na zlomenie pečeti nebo skrze oheň, anebo mocnú rukú že by vzat byl, to niko- li nemá býti ku pohoršení našeho obdarování, obnovení a potvrzení i také 372

Strana 373
znovavysazenie. Pakli by se komu za námi nelíbilo býti, osadě nám grunty člověkem dobrým a hodným, kterýž by se nám a budúcím našim i tudiež měšťanuom přijíti se zdálo a líbilo[!], i té obci aby se hoditi mohl, v tom vuoli měj a stěhuj se, kam chce, dada groš příjemného a zdaného pánu J Mti a jsa práv napřed nám a budúcím našim i též obci a dluhy zplatě a vezma list zacho- vací od konšeluov vedle řádu a obyčeje města horaždějovského. Než platy a povinnosti, kteréž od starodávna jsú činili a činie, též povinnosti a platy pá- nóm svým budúcně platiti a činiti mají. A v těchto ve všech věcech v tomto listu zavřených a zapsaných slibujem sami skrze se a dědice a budúcí naše na- před psané měšťany naše napřed dotčeného města našeho Přeštic i budúcí jich bez všelikteraké překážky zachovati. Ale aby naše obdarovánie a potvrzenie skrze nás, dědice a budúcí naše pevné a neporušitedlné zachováno bylo, my svrchupsaní Jindřich a Puotha pečeti naše vlastní s jistým naším vědomiem a plnú vólí naší k zdrženie těch všech věcí nahoře psaných kázali jsme přivěsiti k tomuto listu dobrovolně a pro lepší jistotu a pevnost prosili jsme společně urozených pánuov, pana Zdeňka Lva z Rožmitálu a s Blatné etc., pana Jana z Šternberka a na Bechyni, purkrabie karlštejnského,5) urozených vladyk pana Jana Měsíčka z Vejškova a na Dolanech, pana Kryštofa Račína z Račína a pana Jana Jeníška z Újezda a na Cvrčovci, že jsú také své vlastní pečeti dali podle nás jim bez škody na svědomie přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán a psán léta ot narozenie syna Božieho tisícieho pětistého dvadcátého čtvrtého v sobotu po svatém Mikuláši biskupu. Originál ztracen, zachováno v deskách zemských (SUA v Praze), sv. 27, fol. A XIX v.—A XXI, jakož i ve výpisu z desk zemských ze dne 14. ledna 1654 (notářsky ověřený opis ze 14. června 1712 v SUA v Praze, odd. SM P 106, P 45). — Jiný opis z r. 1839 v archivu města Přeštic. 1) Jan Půta byl syn Václava, bratra Jindřichova; Jindřich byl jeho poručníkem (A. Sedláček, Hrady IX., str. 17—18). 2) V. pozn. 3 při listině z 28. června 1519 (výše č. 884). 3) V. pozn. 4 tamže. 4) V. pozn. 5 tamže. 5) Byl jím v letech 1518—1528 za stav panský (Dílo Fr. Palackého I., str. 377). Listina je téměř doslova shodná s privilegiem z 28. června 1519 (výše č. 884). 927. 1525 únor 18. Budín. Král Ludvík potvrzuje na žádost purgmistra a konšel i vší obce města Tep- lice majestát, kterejž od slavné paměti královny Johany české etc. obdarování mají.1) — Dán na Budíně v sobotu po svatém Valentinu léta Božieho tisícého pětistého pětmezcítmého a královstvie našich uherského a českého devátého.— Ludovicus rex manu propria. 373

Strana 374
Pergamenový originál v archivu města Teplic; k listině jest na žlutočervených hed- ných nitích přivěšena kulatá znaková, částečně poškozená pečet z červeného vosku. — Na rubu: Rta. — Confirmation der stadt Teplitz privilegien (jinou rukou) von k. Ludwig. — No. 2. — Ludvík potvrzuje Teplickým privilegia. V Budíně dne 8. ledna 1525. — 1525. 1) V. listinu ze dne 1. října 1467 (výše č. 407). 928. 1525 duben 1. Jablonné v Podještědí. Václav, Jindřich, Hynek, Albrecht a Kryštof bratří z Dubé určují robotní povinnosti obyvatelům města Jablonného v Podještědí a vesnic České Vsi, Kro- tenfulu a Markvartic. Wir Wenczel, Henrich, Hynko, Albrecht und Cristof Byrke gebruder von der Daube und herren zur Gabell) tun kunt mit diesem unserm offen brife vor idermenniglichen, die in sehen oder horen lesen, dass wir muntlich und ouch schriftlich durch glaubwürdige brife und alde register underricht empfangen haben, dass unsere undertanen zur Gabel und in den umbliegenden dörfern, nemlich im Bemischen dorf,2) ufn Krotenphul2) und zu Markersdorf4) wohn- haftig die erbe halden, unsern vorfaren etliche robot schuldig und zu tun pflichtig gewest sein aber den dritten zins dorvor uf weinachten, welche wir von in auch gefordert haben, uns die zu geleisten, haben sie uns fleissig und mit demutiger bete angelangt, sie bei solicher robot gnediglichen zu lossen, wie hernach volgen tut: Ein iczlicher, der eine hube akers inehaldende, eines jars zwene pfluge, zwene tage hawen und zwene tage dorfon schneiden soll; und alzo dornoch einer mer aber weniger guter tut halden, mer aber weniger dorvon zu tun verpflicht ist. Ouch ein iczlicher gertner ausserhalben der maur wohn- haftig eines jares ein tag mit einem rechen zu helfen, warzu man in bedorfen wirt, schuldig ist. Und dieweil sie sich ganz eintrechtig zu angezeigter robot verwilligt, habe wir soliche ihre bete behercziget und vor billich angesehen und si gnediglichen dorbei gelassen und tun in dis doruf bestetigen und zu kraft dises briefs bekreftigen, das sie bei solicher robot getreulichen behalden und gehandhabt werden sollen und zu keiner weitern grossern noch höhern gezwungen noch gedrungen werden von uns, unseren erbnemen und allen unsern nochkomlingen mit vorbehalt unserer herrschaft und herligkeit, die jagd be- langende. Zu warer urkund und meher sicherheit haben wir obengnante ge- brüder unsere angeborne insigel an disem brif drucken tun. Geschehen noch Cristi geburt tausent fünfhundert und im funfundzwenczegesten jore sonna- bund vor Judica. Pergamenový originál s počínajícími známkami zetlívání v archivu města Jablonného v Podještědí, z přivěšených pečetí jsou ztraceny všechny. — Též v potvrzení z 2. srpna 1724. 374

Strana 375
1) Synové Jiřího Berky z Dubé (A. Sedláček, Hrady X., str. 287). 2) Ves Česká, o. Liberec — okolí. 3) Zaniklá ves, na jejímž místě stojí zámek Nový Falkenburk (A. Sedláček, Místo- pisný slovník, str. 472). 4) Markvartice, o. Liberec — okolí. Srv. Fr. Runge I. c., str. 42. 929. 1525 červen 25. Jan ze Švamberka a na Boru, hejtman kraje Plzeňského, Jan z Roupova a na Roupově, Mikuláš ze Švamberka a na Přímdě, Jan z Rabštejna a na Hostouni, Petr z Cehnice, z Říčan a na Přestavlkách, Zdislav Černín z Chudenic a na Březině a Mikuláš Vojslav z Branišova, purkrabí na Domažlicích, jako smluvci od obou stran dožádaní, urovnávají za přítomnosti několika radních osob i vyslanců purk- mistra a městské rady v Plzni a Domažlicích spor mezi Volfem Dobrohostem z Ronšperka, pánem na Týně Horšovském, se strany jedné a horšovotýnskými měšťany i obyvateli vesnic k městu patřících se strany druhé o tyto články: A. Sporné otázky mezi vrchností a městem: I. purkmistr a konšelé města Týna Horšovského mohou mít svobodně svou radu bez oznámení vrchnosti a rychtáři, ale rychtář má přitom být, když bude od purkmistra a konšelů zavolán, jak tomu je i ve Stříbře; také pán města může kdykoliv do rady přijít nebo tam vyslat úředníka; 2. každý měštan může statek dát a odkázat, komu chce; kdo chce, může se odstěhovat i s dětmi, které by nebyly na gruntech osedlé, ale statek musí prodat a osadit vhod- ným člověkem; pánu za to nic nezaplatí; 3. clo na dláždění užívá Volf Dobrohost do své smrti nebo tak dlouho, dokud bude držet zámek a město Týn, potom přejde na město; 4. podle smlouvy se starým panem Dobrohostem měštané odvádějí vrch- nosti z každého věrtele bílého piva dva gr. čes. a z každého varu dva džbery mláta a pán města nemá jim bránit ve varbě; 5. v panském dvoře se bude chovat jenom tolik ovec, aby měštanům nevznikla žádná škoda; 6. vrchnost je nesmí obtěžovat více fůrami nežli jsou povinni; 7. pán ani jeho úředník nesmí jim brát žence nebo jiné dělníky, které najali pro sebe; 8. roční plat čtyř gr. čes. od každého soukeníka placený zůstává dále, ale nesmí se zvyšovat; 9. pán i město užívají společně důcho- du z ohledání vepřů; 10. vrchnost nesmí bránit vdovám a sirotkům, když by se chtěli vdávat, ale grunt nesmí zůstat neosazen. B. Sporné body mezi vrchností a obyvateli vesnic patřících k městu: 1. vrchnost nesmí brát hospodářům čeleď, kterou doma potřebují a jinde nenajímají, ale z té, kterou si za peníze zjednávají, může vrchnost brát své čeledíny podle potřeby za stejnou mzdu, jakou i jiní by jim dávali; 2. dostávají stejné právo odchodu jako Týnští; 3. také o právu dávat děti na řemeslo platí stejná ustanovení jako pro týnské měštany; 4. pán města je nesmí obtěžovat jinými robotami a podělky mimo povinné práce; 5. vrchnost nemá právo nutit hospodáře k ženní robotě; 6. pán může syny hospodářů urukovat, bude-li třeba; 7. vrchnost se vzdává koláče, který musela dávat žena zemřevšího hospodáře; 8. který obecní pastýř se chce dobrovolně pánu 375

Strana 376
přikázat, nechť se smluví s vrchností, co má dát pánu za tu opravu; 9. kdo sedí na poplatném gruntu, nemusí platit pánu mýtné ptáky; kdo sedí na panském gruntu, dohodne se s vrchností. Léta od narození Božího tisícého pětistého XXV v neděli po svatém Janu Křtiteli Božím stala se jest smlouva dobrovolná a konečná mezi urozeným pá- nem, panem Volfem Dobrohostem z Ronšperka a na Tejně1) s jedné a mezi moudrými a opatrnými purgmistrem a konšely i vší obcí města Tejna Hor- šovského a též také i lidmi veskými k Tejnu příslušejícími s strany druhé, a to o některé své obtěžování, které sou sobě jižpsaní Tejnští i také lidé veští do jižpsaného pána svého stěžovali, že by se jim přes jejich starodávný vejsady a svobody od něho v dole popsaných artikulech dály. O kterúžto ruoznici s vobou stran k jich obojích žádostem slyšali sme my teď vdole psaní Jan ze Švamberka a na Boru, hajtman kraje Plzeňského, Jan z Roupova a na Roupo- vě, Mikuláš z Švamberka a na Přimdě, Jan z Rabštejna a na Hostúni, Petr z Cehnice, z Říčan a na Přestavlcích, Zdislav Černín z Chudenic a na Březině, Mikuláš Vojslav z Branišova, purkrabie na Domažlicích, a při tom také majíce při sobě několik osob městských, k tomu slyšení a rovnání vyslaných od moud- rých a opatrných pánuov purgmistruov a rad měst, města Plzně a města Do- mažlic, kdež pak po vyslyšení té vší pře o tu všecku při přestali sou na nás, nadepsaných smlúvcích, jižpsaný pan Volf Dobrohost a též také měšťané tejnští a všecka obec i lidé veští, k Tejnu příslušející, mocně. Kdež my, nade- psaní smlouvce, nahlédše pilně v jich Tejnských obdarování, kteréž také ves- kým lidem k Tejnu zámku příslušejícím společně s nimi náležejí, jakož pak o tom jich obdarování a svobodách a vejsadách i také na to potvrzování majestátové a listové od vysoce slavné paměti císařuov a králuov, arcibisku- puov v sobě vysvědčují, i takto my nadepsaní smlouvce vo jeden každý artikul zvlášť teď dole psaný, kterýž sobě Tejnští i lidé veští do pána svého obtěžovali, podle jich obojího mocného na nás přestání mocnú tuto vejpověď mezi nimi činíme: Item nejprvní artikul Tejnskejch, kdež sou sobě to do pána svého obtěžovali, že rady svobodné nemají, a to v tom, že když radu mieti chtí, že prvé vždycky musí tu věc pánu svému anebo rychtáři oznámiti a bez přítom- nosti rychtáře že rady mieti nesmějí, o tom artikuli a v tom jejich obtížnosti mezi jižpsaným pánem jich a Tejnskými takto vypovídáme, aby oni purgmistr a konšelé radu svou mieti mohli a měli svobodně, když jim toho potřeba jest, bez vznášení o tom na pána a na rychtáře; a rychtář má při tom býti, když jej purgmistr anebo konšelé k tomu zavolají, tak jako v městě Stříbře ten pořad zachovávají, bez páně překážky, než pán má toho vůli, kdy chce, mezi ně do rady jíti a též ouředníka svého poslati. Item druhej artikul vo odkazování a dá- ní statku svého za zdraví anebo na smrti a také vo prodání a vosazení statku svého a vodstěhování odtud, takto o tom vypovídáme, aby každý měštěnín tejnský tu svobodu měl statek svůj za zdraví svého anebo na smrti dáti a od- 376

Strana 377
kázati, komu by se jemu líbilo a zdálo;2) a také který by z jižpsaných Tejn- ských tu zuostati nemínil a prodal a vosadil člověkem, kterýž by se pánu a té obci hodil, bude se každý z nich motci ottud stěhovati, kdež se jemu líbiti bude, i z dětmi svými, kteří by nebyli na gruntech osedlí, bez překážky a úplatkuov pánu. Item třetí artikul, co se cla v městě Tejně na dláždění dotýče, kdež se Tejnští podle majestátu jim na to daného praví k tomu clu spravedlnost mieti,3) i takto vo to clo mezi nimi vypovídáme, aby pan Volf Dobrohost do držení svého zámku a města Tejna toho cla užíval, a když by Pán Buoh pana Volfa smrti uchovati neráčil anebo jestliže by pak za živnosti své Tejn komu jinému vodbyl, tehdá to clo hned beze všeho v tom odporu má na Tejnské přijíti. Item čtvrtej artikul vo vaření k vobci tejnské bílých piv, kdež sou sobě oni Tejnští to obtěžovali, že pánu svému každého z věrtele piva dávají dva groše česká a z každého varu dva děbery mláta, i takto mezi nimi vypovídáme: Poněvadž sou oni Tejnští z nebožčíkem starým panem Dobrohostem tu smlouvu učinili, aby ta dva groše česká z každého věrtele a z varu dva děbery mláta dávali, ta se věc při té smlouvě zůstavuje a nechává, a dokud oni Tejnští ten plat pánu svému platiti budou, nemá jim pán v té varbě žádné překážky činit. Item pátej artikul, kdež sou sobě Tejnští do pána svého to obtěžovali, že by v dvoře v svém mnoho vovec chovati dal, i takto mezi nimi o tom vypovídáme, aby pán jich sám k tomu prohlédal a v tom aby tu míru zachovával, aby lidé tím stádem obtěžováni a k škodě strojeni nebyli. Item šistej artikul, kdež sou sobě oni Tejnští bezprávné fůry, kteréž pánu činili, obtěžovali, tiem je pán jich přes jich vejsady a svobody obtěžovati nemá. Item sídmej artikul, kdež sou sobě Tejnští do pána svého obtěžovali, když sobě žence anebo jiné dělníky zjednají a na ně se stravou připraví, na to náklad učiníc, tehda že by jim ty dělníky ouředník bral, a oni že skrze to ke škodě přicházejí, i takto o tom vypovídáme aby jich pán takovou věcí jim ke škodě více neobtěžoval a jim těch zjednaných dělníkuov nebral, než když by pán neb ouředník páně dva neb tři dni napřed dal provolati, že žencuov anebo dělníkuov z peněz potřebuje, mají pánu k ta- kové potřebě jeho nechati a jich nezjednávati. Item vosmej artikul, kdež sou sobě Tejnští ten plat, kterýž soukeníci každej jeden z nich loketního IIII groše české do roku platí, obtěžovali, o tom platu takto vypovídáme: Poněvadž jest ten plat od starodávna, ještě má při tom platu tak zuostati, však jeho žádný pán na nich více přičiňovati nemá. Item devátej artikul, kdež sou sobě Tejnští to obtěžovali, že by pán jich spolu s nimi toho důchodu, kterýž od ohledávání vepřuov přichází, užíval a že by jim to samým náležeti mělo, i takto o tom vypovídáme: Poněvadž sou předešlí páni toho důchodu spolu s nimi s Tejnský- mi vždycky prve užívali, ta věc se ještě při tom nechává tak, aby toho jako i prve společně užívali. Item desátej artikul, kdež sou sobě Tejnští do pána svého to obtěžovali, že by sirotci a vdovy, když by se vdávati chtěli, od pána svého překážku v tom měli,4) i toho jim pán brániti nemá ani překážky činiti, však tak, aby páně grunt pust nezuostal. Item což se veských lidí k Tejnu pří- 377

Strana 378
slušejících a jich obtížností dotýče, též se každej artikul vdole znamenává a též mocná vejpověď vo ně se činí: Item první artikul, kdež sou sobě lidé veští do pána svého to obtěžovali, že by jim syny a dcery jich bez vůle jich bral, takto o tom vypovídáme, aby pán člověku svému hospodáři té čeledi, kteréž on doma sám potřebuje a jinde jich nenajímá, nebral, než co se té čeledi, kterúž by jinde lidem z peněz kterej člověk zjednal, dotýče, jestliže by pán kterého z těch za čeledína potřeboval, mají jich pánu příti, však tak, aby jim pán tu mzdu dal, kterúž by jim jiní dávali neb dáti chtěli. Item druhej artikul, kdež sou sobě lidé veští proti pánu svému to obtěžovali, že když jest z nich kterej prodal a grunt svůj vosadil, že jest ho pán bez ouplatku pryč pustiti nechtěl, i takto o tom vypovídáme: Poněvadž jim lidem veským k Tejnu příslušejícím svobody a vejsady v tom artikuli spolu s Tejnskými o tom jednostejně svědčí, mají též té svobody užíti jakožto Tejnští bez překážky. Item třetí artikul, kdež sou sobě lidé veští to do pána svého obtěžovali, že jim toho bez ouplatku nedopouští, aby syny své k řemeslóm dávali, i poněvadž jim veskejm spolu s Tejnskými jich obdarování o tom ukazuje a svědčí, mají při tom též spolu s Tejnskejmi od pána svého zachováni býti. Item čtvrtej artikul, kdež sou sobě též lidé veští do pána svého nepovinný roboty a podělky obtěžovali, v tom tak vypovídáme, aby jich pán jich mimo jich jemu spraved- livé povinné podělky neobtěžoval. Item pátej artikul, kdež sou sobě též lidé veští do pána svého to obtěžovali, že z rozkázání jeho anebo ouředníkova musí pánu z peněz jeho žíti a své doma vopustiti, vo tom takto mezi nimi vypoví- dáme, aby pán hospodářuov, lidí svých, tím neobtěžoval a je k tomu nenutil. Item šistej artikul, kdež sou sobě lidé veští do pána svého to obtěžovali, že jim syny jich urukuje, a takto o tom vypovídáme: Poněvadž všickni páni i rytířstvo i také města krále J Mti pro příčiny mnohé lidi své urukují a uruko- vati musí, též pan Volf“) Dobrohost, když toho příčinu a potřebu slušnú uzná, bude motci totéž učiniti. Item sídmej artikul, kdež sou sobě ti lidé veští do pána svého obtěžovali, když který hospodář ve vsi umře, tehdá že žena toho mrtvého pánu musí koláč dáti, o tom takto vypovídáme, aby pán takovejch svejch syrejch vdov ani žádných jiných lidí tím neobtěžoval a takových ko- láčuov z nich aby nebral. Item vosmej artikul, kdež sou sobě lidé veští do pána svého to obtěžovali, že by proto pastejřuov mieti nemohli, že každej pastejř pánu musí libru pepře dáti, i takto vo tom vypovídáme: Kterej se pastejř pánu dobrovolně přikázati chce, ten se s pánem vo to umluv, co jemu za tu vopravu dáti má, ale pán žádného pastejře proti vuoli jeho k tomu mieti nemá, aby se jemu přikazoval. Item devátej artikul, kdež sou sobě lidé veští do pána svého to obtěžovali, že sou pánu mejtné ptáky dávati museli, i takto o tom vypovídáme: Kterejž by člověk na ptáky sedal na tom gruntu, z kteréhož pánu svému poplatky platí, ten nebuď povinen pánu svému mejtnejch ptákuov platiti; než jesliže by kterej člověk na páně gruntě, kterýž by nebyl poplatný, sedati chtěl, ten se o tom se panem umluv. A také vo těch vo všech ruoznicéch, 378

Strana 379
kteréž sou skrze tyto nahořepsané obtížené artikule městské i veské, jaká se jest kolivěk věc skrze zasazení těchto jižpsaných obtížných artikuluov buďžto od měšťan neb od veských proti pánu zběhla a přišla, toho jim pan Volf Dobro- host zlejm spomínati nemá. O tom též mocně vypovídáme, aby taková všeli- jaká městská i veská věc a jich o tom předsevzetí bez všelijaké lechkosti jich na potomní časy byla, neb jest o to o všecko s jich obou stran na nás mocnie přestání celá a dokonalá smlouva. A k takovéžto naší v tomto listu sepsané smlouvě a mocné vejpovědi my nahořepsaní smlouvce pro budúcí toho paměť dali sme pečeti své dobrovolně k tomuto listu přivěsiti, však sobě a erbóm svým bez škody. Pergamenový originál v archivu města Horšovského Týna; ze sedmi přivěšených pečetí se zachovala jediná kulatá z červeného vosku s labutí ve znaku. — Na rubu: N. 8. — 1526 [!]. a) Jméno „Volf“ připsáno do textu nad řádek touže rukou bud hned nebo brzy po napsání celého textu. 1) Syn Dobrohostův (A. Sedláček, Hrady IX., str. 98). 2) Listina z 2. října 1406 (výše č. 186). 3) Listina z 18. února 1375 (výše č. 106). 4) Listina z 2. října 1406 (výše č. 186). 930. 1525 srpen 8. Příbram. Jindřich Pešík z Komárova uděluje příbramským horníkům horní řád já- chymovský a určuje, co z vytěženého stříbra a jiných kovů připadne jemu. Dále jim dává právo volného odchodu a ponechává prozatím Jáchymov jako odvolací místo. Ich Ginderssich Pessik von Kamerau zu Przibram1) bekenne fuer mich, meine erben und nachkomen tun allermeniglich mit disem brieve, nachdem sich von den genaden Gottes almechtigen alhie bei meinem schloss und stat Przibram auf denselben zuegehorigen umbligenden grunden und gepirgen ain hoflich perkwerch, so etwan durch kriegsleuf oder sterben ligen beliben, wi- derumb durch beswechen der perkleut mit nutz erzaiget und beweiset, auch mit der zeit trostlicher und pesser, ob Got wil, grossere Gottes gabe und der menschen narung davon zu verhoffen ist, damit aber die jezigen und zuekunf- tign gewerken mit grosserm lust zu pauen bewegt werden, hab ich von dem allerdurchleuchtigisten grossmechtigisten Ludwigen, zu Hungern und Beham kunig, meinem allergenedigisten herrn, aus sonder genaden solich berkwerch mit freihaitn und ordnungen zu begaben, auch dasselb zu verleichen, meins gefallens zu regieren und jederman darauf pauend und wonend zu befriden, zu schutzen, schermen und zu befreien, von seiner kunigelichn maiestat ge- nedig freihaitn, fristungen und confirmacion erlangt. Demnach aus sonder erwegung und erforschung, der so solicher perkwerch derselben rechten, gebreu- 379

Strana 380
chen und ordnungen woll bericht erfaren und verstendig, mit zeitigen rate, gueten vorwissen hab ich als diser zeit ditz berkwerchs erb und regierender herr fur mich und meine erben allen inwonern und auslendern, so icz und alhie auf disem perkwerch pauen oder furchin zuekunftigilich pawen möchten, aus genedigem freien willen, wie dann die nach perkwerchsgewonhaid zu befreien seind, in kraft ku. Mt. freihaitn dise freihaid und gerechtigkait gegeben und was dieselben ietzigen, auch zuekunftigen gewerken mir, meinen erben und nachkomen darmit gegen widerumb tun und geben sollen, aigentlich betracht, damit niemant onpilicher weis beschwerd und gedrungen wurde, soliche zu verhuetn mir und meinen erben, auch allen gewerken zu guet, mit irem freien wolbedachtn willen und vorwissen, sovil der diser zeit beiainander gegewurtig gewesen, dise hiernachvolgende artikl furgenomen gentzlich, auch kreftigelich zu halten beschlossen: Zum ersten nachdem vil teutscher und nutzer perkleut mit der ordnung, so in Sand Joachimtal2) gebraucht wirt, ditz perkwerch damit besuecht und mich die zu geben und zu bestetigen angelangt haben, gibe und bestetige ich fur mich, meine erben inen und allen nachkomen, perkleutn und gewerken dieselb Sand Joachimtal-ordnung mit allen artikeln, inhaltungen, gepreuchen, perkrechten nach perkleufiger weis alhie auf meinem perkwerch und umbligendn gepirgen zu gebrauchen, zu halten, auch daz alle puecher zum perkwerch gehorend, wie die genant, all perkhandlungn und gerichsfall, wie die ergeen und beschehen mugen, mit teutscher sprach geschriben, gemacht und gehandelt werden, doch die obrigkait nach meinem und meiner erben gefallen zu regiren uns in albeg vorbehaltend. Zum andern was auf disem meinem perkwerch fur silber oder ander metall gemacht wirdet, sollen alle jetzige und zuekunftige gewerken von dato ditz briefs mir und meinen erben von allem geprannten silber on ain quintel sein, auch allen andern metallen daz zehend zu geben und zu raichen schuldig sein, da entgegen wir inen in der huttenkost, was auf das schmeltzen geet, den zehendn tail derselben kosten widerumb zu steuer zu geben schuldig sein. Zum dritten solle mir oder meinen erben alles silber, so auf unsern grunden und umbligenden gepirgen zum Przi- bram gehorig gemacht werdet, die mark Joachimtalisch gewicht, wie man es daselbst im Tal on ain quintel sein im kauf annimbt, umb siben gulden vier- zehen weiss groschen sechs weiss phening in unser camer geantwort werden, da entgegen wir solich silber mit gueter landgebiger muns ongewiegert bezalen sollen. Wurde uns aber silber in unser camer geantwurt und die bezalung von uns, wie im Tal der gebrauch ist, nit mit gueter muns beschech, alsdann sollen und mugen dieselben gewerken ire silber on alle verhinderung widerumb aus der camer zu nemen und damit ires gefallens zu handln und zu verkaufn macht haben. Zum vierden ist den gewerken zuegeben, so si silber in unser kamer antwurten, das sie macht haben, ainen probierer, so inen gefellig, neben unserm verordentn probierer zu halten oder ainen aus der querkschaft, doch allain alhie und sonst nindert anderswo verordnen mugen. Zum funften sollen ich, 380

Strana 381
meine erben das gold, so durch unsern verordentn und geschwornen probierer im silber durch die prob befunden wirt, von den gewerken im gebrauch und gewicht, wie es in Sand Joachimtal geantwurt, auch also anzunemen und zu bezalen schuldig sein. Zum sechsten sollen die jetzigen und zuekunftigen ge- werken alle die schlaken, so si aus iren ertzten machen, als oft si wellen, zu irem nutz und notturft auf disem perkwerch, doch nit anderswo zu gebrauchen on allermenigklichs irrung guet recht und macht haben. Zum sibendn haben ich und mein erben allen jetzigen und zuekunftigen gewerken von dato ditz briefs siben jar lang alles holtz, was si des zu iren gepewen der zechen, zu schachten, stollen, hutten, kolheusern und rostholtz, aus unsern walden und holtzern zu nemen gestatt und vergunt, doch nit anderswo dann wo es inen durch unsern amptman nach gelegenhaid angetzaigt wirdet, und auf ir aigen darlegen sollen fueren lassen und geprauchen. Dagegen sollen si mir, meinen erben in ainer jeden altn oder neuen zechen zu widerstattung den erbtail vier gukus auf ir aigen darlegen frei pawen und den nutz, so davon gefallen wirt, in unser camer ze antwurtn phlichtig sein. Zum achten ist allen gewerken und perkleutn, so itz und alhie seind und kunftigklich herkomen mochten, in son- derhaid dise gnad und freihaid gegeben, das diselben mit iren heusern, aller hab und gueter, so si mit inen herbringen oder alhie gewinnen und uberkumen mochten, wo ir ainer oder mere hie nit beleiben, sonder ir narung anderswo suechen wolten, alsdann mit verkaufen, verschaffen, vermachen oder uber- geben ires gefallens, von mir, meinen erben und allermenigklich gantz onbet- zwungen, unverhindert ziehen und bleiben sollen. Doch dieselben, so sich under uns setzen und niderlassen, sollen uns nach gebuer dietzeit, so si under uns bleiben, mit aid und phlicht verwant sein. Zum neunden ist auch allen gewerken, so alhie pawen, die freihaid gegeben, das si disem perkwerch zu guet allerlai speis, getrank, specerei, salz, eisen, getraid, wullen und leinen, tuecher und alle andere notturft, nichtz ausgeschlossen, zuefueren und zuebringen, mit kaufen und verkaufen nach irem gefallen und nutz handln mugen, daran si von mir, meinen erben, auch sonst allermenigklich gantz unverhindert bleiben sollen getreulichen und ungeverlich. Zum zehenden ist allen den iheni- gen, so ausserhalb der Cron zu Beham schuldig seind vil oder wenig oder sonst aus beweglichen redlichen ursachen vor gwalt haben fliehen muessen, die genad und freihaid gegeben, daz si bei disem perkwerch frei sicherhaid und guet gelait vor mir, meinen erben und allermenigklich alhie zu pawen und zu han- tieren haben sollen wie ander gewerken. So sich aber jemand diser zeit, weil sich alhie enthelt, es sei inner- oder ausserhalb der Cron Beham, schuldigen wurde, darzue soll nach perkwerchsgeprauch wie in Sand Joachimtal verholfen werden. Zum aindelften so sich alhie auf disem berkwerch in perksachen und handlungen zwitracht erhueben und durch unsere amptleut nit endschiden mochten werden, soll weiter nit dann in Sand Joachimtal, davon unser perk- ordnung herkomen, geappellirt werden und nach derselben urtl und erkantnus 381

Strana 382
in Sand Joachimtal soll alhie durch unsere verordente ampleut mit rechtspruch solich obemelt urtl entlich ausgesprochen werden. So sich aber das perkwerch alhie so hoch erheben wurde, mit genugsamen perkleutn versehen sein, sollen wir mit solicher appellation nach rate unser perkverwantn zu verendern und zu pessern, so oft es die not erfordert, macht und wilkur haben und nindert anderswo zu apellirn gestatten. Damit aber soliche obeschriben freihaid und fristung, wie die mit allen artikeln und puncten begriffen, durch mich, meine erben gantz, stat, kreftigklich gehalten und alle jetzige, auch zuekunftige gewerken damit geschutzt und gehandhabt werden, gib ich vergemelter Gin- derssich Pessik von Kamerau und zu Przibram fuer mich, alle meine erben und nachkomen zu urkund und getzeugnus disen brieve, mit meinem aigen ange- bornen anhangendn insigil verfertigt und zu merer sicherhaid, auch getzeugnus habe ich mit hochem vleis erpeten die wolgebornen herrn Zdenko Lewen herrn von Rosental und Blatna, diser zeit obristen burggraven zu Prag, und herrn Hainrichen, des Heiligen Romischn reichs burggraven zu Meissen, graven zu Hartnstain, herrn von Plawen, auch den edln vesten Fridrichn von Bechin, das si ire insigil, doch inen, iren erben und insigeln on schaden, hierneben zu meinem insigil angehangen haben. Darunder ich mich und fuer alle meine erben verpinde inhalt ditz briefs war, vest, stat und kreftiglich zu halten- Geschehen und geben zu Przibram dinstag nach Stefan erfindung im funft. zehenhundert und funfundzwaintzigisten jare. Pergamenový originál v archivu města Příbramě; ze čtyř pečetí, přivěšených na pergamenových proužcích, jsou zachovány tři a dvě z nich utrženy: I. kulatá červená Zdeňka Lva z Rožmitálu, 2. kulatá červená Jindřicha z Plavna, 3. kulatá černá Bedřicha z Bechyně. — Na rubu: 733. 1) Po husitských válkách byla Příbram zastavována rozmanitým pánům, z nichž poslední byl Kryštof z Gutštejna; ten musel r. 1509 vzdáti králi několik svých statků, mezi nimiž byla i Příbram. Král Vladislav zastavil pak 20. prosince 1513 zámek i městečko Příbram s městečky a vesnicemi pánům Pešíkům z Komárova. Při děleni mezi bratry dostal Příbram nejmladší z nich Jindřich (A. Sedláček, Hrady VI., str. 124—125). 1) V. předchozí poznámku. 2) Jáchymov, o. Karlovy Vary — okolí. 931. 1525 srpen 19. Budín. Král Ludvík uděluje na prosbu Adama z Hradce, nejvyššího kancléře krá- lovství Českého,1) městečku jeho Strymilovu a obyvatelům jeho dva jarmarky roční s osmi dny pořád zběhlými a frajunkem obyčejným, a to jmenovitě jeden vždy druhý den po svatém Ondřeji a druhý čtvrtý pondělí po Božím vzkříšení. — Dán na Budíně v sobotu po slavném hodu Panny Marie Nanebevzetí léta 382

Strana 383
Božího tisícího pětistého pětmecítmého, království našich uherského a českého desátého. — Ludovicus rex. Zapsáno v potvrzení strmilovských privilegií, jež vydala dne 6. dubna 1747 císařovna Marie Terezie (uloženo v archivu města Jindřichova Hradce). 1) O něm A. Sedláček, Hrady IV., str. 43 a d. 932. 1525 září 22. Budín. Král Ludvík dává obyvatelům městečka Strážova pečeť a právo opevniti se. Vilémovi z Ryzmburka a ze Švihova a jeho dědicům povoluje vybírati clo na silnici od Zwieselu a Nýrska do Strážova; za to musí Strážovští cesty a mosty udržovati v dobrém stavu. My Ludvík, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě etc., oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od urozeného Viléma s Ryzn- berka a s Švihova na Klenovém, hofmistra dvoru našeho,1) věrného našeho milého, abychom městečku jeho Strážovu a obyvatelóm v něm pečeť dáti a tím je obdařiti ráčili, aby věci a potřeby své pečetiti a jí užívati mohli. K jehožto prosbě pro služby jeho věrné a stálé, kteréž nám činil a činiti nepřestává, na- kloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách dali jsme témuž městečku Strážovu a obyvatelóm v něm pečeť takovú, jakž v prostřed listu tohoto jest vymalována, a tiemto listem dáváme, chtíce tomu, aby tíž obyvatelé svrchupsaného městečka nynější i budúcí tu pečeť jměli a jí všecky věci a potřeby své i cizí pečetiti mohli nyní i v časích budúcích.2) Při tom jim obyvatelóm k tomu povolení naše královské dáváme, poněvadž při pomezí německém blízko sedí, jestliže by kdyžkolivěk zto býti mohli, aby městečko to zdí neb příkopy ohraditi a upraviti moc měli, a to bez nás i budúcích našich, králuov českých, i jiných všech lidí všelijaké překážky. Také svrchpsanému Vilémovi tuto zvláštní milost, dědicóm a budúcím jeho činíme a jemu v témž městečku clo neboližto mejto vysazujem a dáváme, a to takové, ktož by koli tou silnicí, kteráž jde od Czwizle3) neb od Nejrska,4) k té- muž městečku pracovali, aby takto platili, totiž z každého soumarského koně jeden peníz český, z prostice soli dva peníze, z jednoho strychu žita puol peníze, z velkého dobytka z každého hovada po jednom groši českým, z malého do- bytka po jednom penízi, z nákladu soumarského a kupeckého dva groše, z sudu bílého piva jeden groš, z malých soudkův piva po jednom penízi, z starého piva z polouvozí dva groše, z sudu vína tři groše, z pěšieho jeden peníz, z postavu sukna jeden groš při jarmarku a při trzích z štuku plátna neb z štuku kmentu po jednom peniezi, z čberu ryb jeden groš, z láky malvazu dva groše, a to vše na česko počítajíc, chtiece tomu konečně, aby on Vilém s dědici a budúcími 383

Strana 384
svými to clo jměli, drželi, z něho napomínali a jeho užívali tím vším obyčejem a právem, jako jiní obyvatelé královstvie Českého taková cla od staradávna neb vnově vysazena majíce od předkův našich i také od nás, jich užívají a z nich napomínají, a to bez naší, budúcích našich, králuov českých, i všech jiných lidí všelijaké překážky. Také on Vilém s dědici a s budúcími svými mají a povinni budú cesty opravovati i také mosty znovu zdělati, ač by toho kde potřebí bylo na těch silnicích. Však prv chcme, dání tohoto našeho cla a vysa- zení aby bylo jednomu každému bez újmy na jeho spravedlivosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně den svatého Mauricí léta Božieho tisícého pětistého pětmezcítmého a královstvie našich uherského a českého desátého. Ludovicus rex manu propria. Ex commissione propria maiestatis regie. Pergamenový originál, již téměř zcela vybledlý, s vyobrazenou pečetí uprostřed v archi- vu města Klatov; na bíločervených hedvábných nitích visí zlomek pečetní misky z přiro- zeného vosku. 3) *) 1) O něm v. pozn. 1 při listině ze dne 24. června 1524 (výše č. 818). 2) V. Vojtíšek, O pečetech a erbech, str. 117—118. Zwiesel, městys v Dolním Bavorsku, okres Regen. Nýrsko, o. Klatovy. 933. 1525 říjen 24. Fridrich, purkrabí z Donína a pán na Dražicích, uděluje měšťanům města Benátek nad Jizerou tyto milosti: svobodný obchod solní; šenk vína; clo z mostu pod městem s povinností jeho opravy: cla z vln; právo svobodného prodeje domu a odkazu kterékoliv osobě, která se však musí v městě osaditi; právo volného odchodu z města, ale s povinností osaditi grunt vhodnou osobou. Svatá a neobsažená Trojice, Otec, Syn i Duch svatý, kterýž buď čest a chvála i na věky věkův amen, ta, kdež jest člověka stvořila, tu milost jest jemu dala a veň vlila, aby všeho jiného oučasten byl a jím vládl, kdežto uztavně moci vlité v člověku se ten vtip nalezl, aby věci minulé a dávno stalé, kteréž by se skrze dlouhost času zběhly, z paměti by lidské vyjíti mohly, aby ty skrze slova a některaké znamení sylab v rozum složeny byly a z toho aby písmo uči- něno bylo, jakož pak skrze takový výmysl a vtip lidský i stvoření nebe, země i všecky jiné věci nám přivodí. Protož což stálého a dlouhého k budoucné pa- měti zůstati má, týmž písmem nyní tuto se ohrazduje a opatruje. Protož já Frydrych, purkrabie z Donína a na Dražicích,1) z svým zdravým rozmyslem a radou obmejšleje a opatruje purkmistra, konšely i všecku obec města Benátek nad Jizerou, poddané své nynějšné i budoucné, jak by nejužitečnějné a nej- 384

Strana 385
prospěšnějné v živnostech svých státi, se zvelebovati i také zrósti mohli s tím a takovým spůsobem, aby město již dotčené Benátky k ozdobě a zvelebení přivedeno býti mohlo, tuto sem jim Benátským nynějším i budoucím milost učinil a mocí listu tohoto činím, a to z své vůle dobré a svobodné na místě svém i dědicův a budoucích mých, potomních pánův držitelův města Benátek, a to v těchto artikulích tuto níže položených: Nejprv aby oni Benátští, purk- mistr, konšelé i všecka obec, moc mněli k obci sůl kupovati i zase prodávati a kobciužitekukazovati a v tom ode mne i dědicův mých, potomních pánův držite- lův Benátek, překážky žádné na časy budoucné aby nemněli. Druhé také moc- ně dávám jim, purkmistru, konšelům i vší obci, nynějším a budoucím, všeliké šenky z vína, ty a takové šenky aby k obci přijímány byly. Třetí clo z toho mostu pod Benátky také jim k budoucím časům k obci dávám, přitom však s touto vejminkou, když by koli týž most sešel aneb jaké opravy potřeboval, to oni purkmistr, konšelé i všecka obec nynější i budoucí opraviti dostatečně mají. Dále taky jim Benátským nynějším i budoucím dal sem všeliká cla z vln, ty takové aby k obci vybírané byly. A ještě dále milost týmž poddaným svým, purkmistru, konšelům i vší obci města Benátek učinil sem a mocí listu tohoto činím, nynějším tak a též budoucího lidem věku, aby mohl každý měštěnín nebo měštka obojího pohlaví dům a statek svůj všecken prodati neb změniti anebo dáti hodnému, na cti zachovalému člověku, kteréhož by purkmistr a kon- šelé k přijití za hodného schválili podle řádu města již dotčeného Benátek mně aneb potomním pánům a držitelům města Benátek, takže jest hoden za oby- vatele do města přijat býti za dostatečný a zachovalý, takového já i potomní páni a držitelé města Benátek přijieti máme aneb ouředníci naši, místo naše držíc, aneb kde by mi se aneb potomním pánům držitelům města Benátek z řadu jejich do města Benátek za hodného obyvatele k přijetí zdál;a) a kdožko- livěk z již psaných obyvatelův nynějších aneb potomních obojího pohlaví takovým hodným člověkem osadě, bude se chtíti do kterého jiného města neb kdekoli jinde obrátiti a stěhovati se vším jeho statkem, beze všeho odporu a překážky máme jeho já nadepsaný Frydrych purkrabě i potomní páni be- nátští svobodně bez listu vejhostního propustiti; také nelíbilo-li by se mi koho pod sebou míti aneb potomním pánům benátským, budu a budou moci rozká- zati takovému, kohož bychom koli míti pod sebou nechtěli, aby se vyprodal a hodným člověkem osadilb), však tak dadouce každému půl léta napřed věděti, že to v tom polouletí ten obyvatel obojího pohlaví z povinnosti učiniti má, kohož bychom koli pod sebou míti nechtěli z napředpsané obce, bylo-li by tomu potřebné listu zachovajícího nebo fedrovního, aby bez odporův a úplat- kův každému takovému, kdož by toho požádal, od purkmistra a konšelův té- hož města dán byl. Kteréžto všecky věci nahoře psané já napřed psaný Fryd- rych jakožto pán dědičný města často psaného z milosti své zvláštné nachýlen jsa, často jmenovaným poddaným svým dobrovolně tyto všecky milosti, jako se vejslovně vypisují, učinil jsem a slibuji sám za se i za dědice budoucí své, 385

Strana 386
potomné pány benátské, náměstsky své, zřejně to všecko, což se vejš píše, jim Benátským nynějším i potomním na věčné časy držeti a zachovati v celosti, bez všeho a všelikterakého přerušení naplniti, tak jakž slovo od slova výš psáno stojí, a oni též zase napřed psaní měšťané benátští i všecka obec nynější i bu- doucí nic jinak proti mně i potomním pánům benátským nemají se nalézati ani žádným vymyšleným obyčejem činiti, než podle toho a tak, jakož v tomto poručeno listu a zapsáno. Na zdržení toho a dokonalé potvrzení já již často psaný Frydrych na místě svém i na místě potomních pánův benátských, ná- městkův svých, pečeť svou vlastní přirozenou s jistým vědomím svým dal sem přivěsiti k tomuto listu a pro širší vědomost připrosil jsem urozených pá- nův, pana Kundráta z Krajku a na Mladém Boleslavě, pana Jana staršího Skřineckého z Ronova a na Loučeni, urozených vladyk pana Mikuláše Van- čury z Řehnic a na Veličově]!], pana Markvarta Stránovského z Kovojovic a na Novém Stránově, že jsou také k témuž listu pečeti své podle mne dali přivěsiti, však sobě a dědicům svým beze škody. Jenž jest dán a psán léta od narození syna Božího tisícího pětistého dvacátého pátého v outerý před svatým Šimo- nem a Judou, apoštoly Páně. Originál jest nezvěstný, známo pouze z potvrzení císaře Karla VI. ze dne 14. srpna 1726, uloženého v městském museu v Benátkách nad Jizerou, č. i. 43. a) Ve vidimátu veřejného notáře Václava Maxmiliána Lochovského ze dne 19. srpna 1721 (archiv země České, Rybičkova sbírka městských privilegií) následuje „v něm pod obojí spůsobou anebolito bratří Boleslavských té jednoty“ s okrajovou poznámkou „haec subducta omittantur ex concluso consilii“. b) Týž vidimát má navíc „téhož řádu a bez věcí pod obojí spůsobou anebo též jednoty bratří Boleslavských“ s okrajovou poznámkou „haec etiam“. 1) Bohuslav Dražický z Kunvaldu postoupil své panství Hynkovi Bořitovi z Martinic a ten je prodal r. 1512 Fridrichovi, purkrabímu z Donína (A. Sedláček, Hrady X., str.242). 934. 1526 leden 20. Budín. Král Ludvík povyšuje na žádost děkana a vší kapituly kostela pražského jejich ves Čistou na městečko. Povoluje zříditi v něm sladovny, pivovary a ladunky i pro- vozovati řemesla a obchody. My Ludvík, z Božie milosti uherský, český, dalmatský, charvatský etc. král, markrabě moravský, lucemburské a slezské knieže a lužický markrabě, oznamujem tiemto listem všem, že jsme prošeni od poctivých děkana a vší ka- pitoly kostela pražského, nábožných věrných našich milých, abychom ves jejich, řečenú Čistá,1) za městečko vysaditi a vyzdvihnúti ráčili. K jejichžto prosbě nakloněni jsúce, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomiem, mocí královskú v Čechách vysadili jsme nadepsanú ves Čistú za městečko a mocí 386

Strana 387
tohoto listu vysazujeme a z té vsi znovu městečko vyzdvihujeme, chtiece tomu, aby obyvatelé jeho nynější i budúcí všech těch milostí užievali a užievati mohli a moc jměli, kterýchž jiná městečka v královstvie našem Českém při takových vysazení užievají a užjevati mohú, a k tomu aby v něm sladovně, pivovary a ladunky všelijaké jmíti mohli, řemeslníci také všelijací, jakožto řezníci, sla- dovníci, súkeníci, kováři, ševci, pekaři i jiní všelijací řemeslníci a obchodníci aby býti bezpečně mohli a tu se osazovali a řemesla svá dělati a jich užievati mohli bez naší, budoucích našich, králův českých, i jiných všech lidí všelijakých překážek a otporností nyní i v časích budoucích. Však proto chcme, aby toto obdarování naše bylo bez újmy a škody jednomu každému na jeho spravedli- vosti. Tomu na svědomie pečeť naši královskú k listu tomuto rozkázali jsme přivěsiti. Dán na Budíně den svatého Fabiána a Šebestiána léta Božieho tisícého pětistého šestmezcietmého a královstvie našich uherského a českého desátého. Ad relacionem magnifici domini, domini Adami de Nova Domo, supremi regni Boěmie cancellarii. Pergamenový originál, značně vybledlý, v archivu městečka Čisté; na hedvábných šňůrách jest přivěšena kulatá pečet v dřevěném pouzdře. — Na rubu: Rta. (Fotografický snímek v Historickém ústavě ČSAV). 1) Čistá, o. Plasy. — Ves se připomíná již r. 1224; patřila rozmanitým majitelům, od nichž je skoupila v letech 1372—1380 pražská kapitula, která prodala dne 5. března 1389 svým úročním lidem v Čisté kus lesa právem zákupním za osm kop grošů českých (latinský originál v archivu metropolitní kapituly pražské, zn. XVII. 26, český překlad v kronice městečka Čisté, kterou sepsal r. 1872 Vojtěch Scheiner). Názor, že ves byla povýšena koncem 14. stol. na trhovou vesnici neboli městec, se zakládá pouze na slovech Ludvíkova privile- gia, že se „z té vsi znovu městečko“ vysazuje, ale slovo „znovu“ má význam „vnově“, tj. od základu. Také nikde není Čistá před r. 1526 jmenována městečkem. Za husitských válek zapsal ji sice král Zikmund Hynkovi z Vildenfelsu, ale podle výroku komise, určené k revisi všech zástav, učiněných Zikmundem, byla vrácena kapitule (V. Kočka, Dějiny polit. okresu kralovického, str. 443 a d.; J. V. Šimák, České dějiny I. 5., str. 983). Viz závěrečnou poznámku při listině ze dne 26. října 1514 (výše č. 840). 935. 1526 únor 2. Pardubice. Vojtěch z Pernštejna a na Pardubicích povoluje měštanům městečka České Třebové zříditi obecní pivovar, z něhož nemusí nic platiti držitelům městečka. Vojtěch z Pernštajna a na Pardubicích, pán a pravý držitel zámku Lan- šperku s zbožím k němu příslušejícím,1) známo činím tímto listem přede všemi lidmi nynějšími i budoucími, před nimiž čten anebo čtoucí slyšán bude, že jest na mne žádost vzložena od opatrných poddaných mých měšťan i vší obce městečka České Třebové, abych jim povolil k udělání pivovaru v témž městečku v rynku jednoho obecního, v němž by sobě piva jeden každý podle svých po- řádkuov a zřízení též obce ku požitku svému vařiti mohli, a na to místo, kdež 387

Strana 388
jsou někteří pivovarové v domích byli, aby svedeni byli, předkládajíce v tom bezpečnější opatrnost před vohněm, nežli jest prvé byla zachovávána, a při tom žádajíce a prosíce za stvrzení toho listem ode mne tak, aby to jim mohlo býti trvanlivé a bezpečné, poněvadž jsou prve z pivovaruov domovních varné- ho ani žádného jiného z té věci duochodu předešlým pánuom a držiteluom téhož městečka ani mně neplatívali a neplatí, aby i z tohoto pivovaru povinni nebyli nic platiti, nežli to k obecnímu téhož městečka dobrému aby to zuostalo. Kdež já, slyšíce žádost slušnou a rozvažujíce zlepšení městečka téhož i také bezpečnost spuosobnější před vohněm a jsouce nakloněn k těm i k jiným pod- daným mým, kterýž obchoduov, živností jich spravedlivou pilností obmajšleti seznávám, jim toho raději dopomáhati nežli překážku činiti, k tomu sem jim povolil a listem tímto z moci a svobody své povoluji k ustavení téhož pivovaru a k svedení jiných v témž městečku v domích v rynku pivovaruov, z kteréhož nyní ani na budoucí věčné časy nejsou a nemají býti povinni mně ani dědicuom ani budoucím potomkuom mým, držiteluom téhož městečka, žádným platem. Kteréžto věci tajmž Třebovským, poddaným mým, listem tímto mým upevňu- ji, je při tom při všem, což se v tomto listu píše, zuostavujíc nyní i na budoucí časy. Toho na svědomí pečeť mou vlastní k listu tomuto rozkázal sem přitisknú- ti. Jenž jest dán na Pardubicích léta od narození syna Božího tisícého pětistého dvadcátého šestého v pátek na den Matky Boží Hromnic. Pergamenový originál v archivu města České Třebové; přivěšená pečet jest ztracena. 1) Za husitských válek bylo lanšperské panství pro litomyšlské biskupství ztraceno a r. 1436 přešlo na Viléma Kostku z Postupic. Dcery Jana Kostky se provdaly za syny svého poručníka Viléma z Pernštejna. Vilémův syn Vojtěch získal tak s rukou své man- želky Markéty, rozené Kostkové z Postupic, hrad a panství Lanšperk. (A. Sedláček, Hra- dy II., str. 103—104. — J. Cibulka, Soupis l. c., str. 12—13). 936. 1526 březen 12. Jan Špetle z Janovic a na Bezdězi povoluje svému městečku Doksům vystavěti solnici a provozovati solný obchod; z každého vozu musí odváděti věrtel na hrad Bezděz. Jan Špetle z Janovic a na Bezdězi1) známo činím všem tímto listem, kdož její[!] uzří aneb čtoucí uslyší, že jsou předstoupili přede mne purgmistr, rych- tář a konšelé i starší z městys Dox, poddaní moji, a ti jsou mi některá svá obdarování od krále Jiřího slavné paměti2) i jiných pánův předkův mých okazovali, což se trhu dotýče téhož městečka a že skrze oheň a pohoření mě- stečka N. B. trh jest jim pozhynul, a za to mne snažně prosíce, aby pro napra- vení a trhu zase přivedení solnici spůsobili zase a sůl prodávali. Kdež já, se- znav takové jich prozby slušnie i spravedlivie a že za slušnie prosícím má 388

Strana 389
povoleno býti, také hledě na jich poddané, poslušné i věrné mně zachování, též také spatřuje potomně jich dobré, poněvadž od starodávna trhové v témž městečku NB, dne pondělního vysazeni jsou, aby se ti trhové množili a sílili a skrze prodej soli se rozmáhali, když by trhové ne k potřebám svým i sůl tu nacházeti mohli, k tomu jsem vůli dal a tímto listem mocně dávám a povoluji od sebe, dědicův svých i potomkův mých, a to pro dobré a užitečné i pro lepší vzdělání a vystavení téhož městečka, aby Dokeští tu solnici volně sobě vysta- vili a sůl na vozích sobě kupovali a zase tu sůl od sebe prodávali a ji dobejvali; a taky Dokeští dlužni budou a povinni mně, dědicům mým i všem potomkům, držitelům zámku Bezdězi, z té solnice platiti a vydávati z každého vozu věrtel soli na zámek Bezdězi bez všech odporův po všecka potomnie léta budoucí. Tomu na potvrzení a upevnění pečeť svou přitiskl jsem a přivěsil k tomuto listu a pro širší vědomost a pevnost požádal jsem urozeného pána, pana Alše Berku z Dubie i Lipého a na Beřštejně a urozených vladyk Hynka Svatopol- skýho z Jablonie, v ty časy hejtmana svého na Bělé, a Petra Radimovského z Pabliče, že jsou pečeti své přivěsili k tomu listu. Jenž jest dán v pondělí na den svatého Rehoře“) léta Páně Krista od narození tisícího pětistého dvacátého šestého. L. s. Jan Špetle z Janovic a na Bezdězi. L. s. Aleš Berka z Dubie a Lipého a na Beřštejně. L. S. Peter Radimovský z Pabliče, hejtman na Bělý. Opis na papíru v SUA v Praze, odd. SM P 106 D 15. — Též ve vidimátu města Dubé ze 4. září 1781 (tamže, Rybičkova sbírka). a) Ve vidimátu „am Dinstag des heiligen Georgii“. 1) O něm v. pozn. I při listině z 3. ledna 1508 (výše č. 741). 2) Ze 6. dubna 1460 (výše č. 695). 937. 1526 prosinec 5. Příbram. Jan z Vitence potvrzuje příbramským horníkům privilegium, které obdrželi 8. srpna 1525 od Jindřicha Pešíka z Komárova (výše č. 930). Dříví, které potře- bují ke stavbě domů i pro hory, mohou brát z panských lesů, musí však za to odvádět vrchnosti čtyři kukusy z každé cechy. Až se hustě zalidní místo, kde si staví domy, bude povýšeno na svobodné horní město. Ich Johann von Witentz auf Dachowitz und Przibram etc.1) bekenne fuer mich, alle meine erben, nachdem sich alhie bei Przibram auf denselben umbli- genden grunden und gepirgen ain hoflich perkwerch ertzaiget und beweiset, davon grosser nutz und menschliche narung zu verhoffen ist, deshalben der edel und vest herr Ginderssich Pessik von Kamerau und Przibram, als der- selben zeit derselben herschaft Przibram und bemelts perkwerchs erbe und 389

Strana 390
regirender herr, von weilend kunigelicher maiestat kunig Ludwigen etc. hoch- loblichister gedechtnus aus sonder genaden solich perkwerch zu lehen und dazselb zu verleihen, zu befreien, zu befriden und seins gefallens zu regieren freihaitn und fristungen erlangt hat, wie dann solich ku. Mtät verschreibung klerlich vermugen, darauf und demnach manigklich auf disem perkwerch dester grosser lust zu pawen, hat der obemelter Ginderssich Pessik in kraft bestimpter ku. Mtät freihaitn solich benent berkwerch und alle jetzige, auch zuekunftige gewerken und perkleut mit sonder freihaitn begnadet und ge- nugsam brief und sigil daruber verfertigt geben, also lautend anfenglich: Ich Ginderssich Pessik von Kamerau zu Przibram etc. (Následuje listina ze dne 8. srpna 1525, výše č. 930, až ke k slovům mit grosserm lust zu pawen bewegt werden, ř. 32. na str. 379), mit mer klerlichen worten und artikeln verfasset, mit berurt herrn Ginderssich aigen angebornen anhangenden insigil und zu getzeugnus darneben mit dreien insigeln verfertigt, des Datum und Actum dinstag nach Stefani erfindung im funftzehenhundert und funfund- zwaintzigisten jare,2) als ich aber obemelter Johan von Witentz solich her- schaft Przibram sambt bemelten berkwerch von oftbemeltn herrn Ginderssich mit aller rechtlichen zuegehorung erkauft und meins gefallens zu regieren erlangt,3) habe ich die bemelt freihaitn und fristung, wie und si benenter herr Ginderssich uber ditz perkwerch gegeben, bestetiget, bestatig auch die hiemit kraft ditz briefs also, daz solich freihaitn mit allen inhaltungen, arti- keln und puncten durch mich, meine erben und sonst meniglich kreftigelich untzeprochen gehalten und gebraucht werden solle. Und uber solich herrn Ginderssich gegeben freihaitn und fristungen gib ich fuer mich, meine erben allen jetzigen und zuekunftigen gewerken die genad und freihaid, daz si aus allen meinen walden zu Przibram gehorig, als lang ich und meine erben solich herschaft und perkwerch in possession inenhaben und halten, alles daz holtz, was si des zu iren gepewen der zechen, zu schachten, stollen, hutten, kolhew- sern, puchwerchen, zu kolen und rostholtz nemen mugen, doch nicht anderswo dann wo es inen durch unsern amptman nach gelegenhaid ange- tzaigt wirdet, und auf ir aigen darlegen sollen fueren lassen und gebrauchen. Daentgegen sollen si mir, meinen erben den erbtail vier gukus in ainer jeden zeche, wie in bemelts herrn Ginderssich freihaid begriffen, pawen und nutz davon raichen. Auch weiter wo sich solich berkwerch so hoch erhuebe und ainer ersamen gemain und knapschaft alhie auf unsern grunden ain platz oder flek, darauf hawser und wonungen zu pawen, gelegen und gesellig, sollen und wellen wir inen denselben mit genugsamen raum und weiten zu ainer freien berkstat mit aller notturft frei ubergeben und bestetigen.4) Auch was si fur holtz zu gepewen der hewser notturftig, sollen und mugen si nach antzaigen unsers amptman auf ir kosten in unsern waldn frei fellen und nemen. Und so nun hewser und wonungen gebawet werden, soll ain ersame gemain geprew- und meltzhewser, vleischpenk, badstuben zu pawen und zu geprauchen, 390

Strana 391
kalch und ziegelstein, wo inen auf unsern grunden gelegen und gefellig, zu irer notturft prennen, auch allen andern gemainen nutz aufrichten lassen frei macht und recht haben on mein, meiner erben und sonst menigklich irrung. Und was furan gemeinem perkwerch zu nutz und frumen raichen mochte, wil ich mich sambt meinen erben und frainden als ainen milden herren mit gab, gnad und freihaitn finden lassen. Damit aber sollich obemelt freihaid und bestatung, wie die mit allen artikeln und puncten begriffen, durch mich, meine erben gantz, stat, kreftiglich gehalten und alle jetzige gewerken damit geschutzt, gehandhabt werden, gib ich vorgemelter Johann von Witentz etc. fur mich, meine erben und nachkomen zu urkund und getzeugnus diesen brive mit meinem aigen anhangendn insigil verfertigt und zu merer sicher- haid, auch bekreftigung hab ich mit hochem vleis erpeten die wolgebornen herrn, herrn Zdenko Lewen herrn von Rosental und Blatna, dise zeit obristen burggraven zu Prage, und herrn Hainrichen, des Heiligen Romischn Reichs burggraven zu Meissen, graven zu Hartnstain, herrn von Plawen, das si ire insigil, doch inen, iren erben und insigeln on schaden, hierneben zu meinem insigil gehangen haben, darunder ich mich und fuer alle meine erben verpinde, alle inhalt ditz briefs war, vest, stat, kreftigklich zu halten. Geschehen und geben zu Przibram an mitwoch nach Sand Andreas tag im funftzehenhundert und sechsundzwaintzigistn jare. Pergamenový originál v archivu města Příbramě; přitištěné pečeti jsou ztraceny. — Na rubu: Pana Jana z Witenczie list vejsady města horního. — A. Nro. 733. 1) R. 1525 propůjčil Jindřich Pešík z Komárova stříbrné hory Janovi z Vitence na devět let ve správu, při čemž se s ním dělil rovným dílem o výtěžek (A. Sedláček, Hra- dy VI., str. 126). 2) V. výše listinu ze dne 8. srpna 1525 (č. 930), jakož i poznámku 1 při ní. 3) V. výše pozn. 1. 4) Příbram byla povýšena na svobodné horní město Rudolfem II. dne 20. listopadu 1579 (pergamenový originál v archivu města Příbramě). 391

Strana 392
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Albert Eduard — Chotovský Karel, Paměti žamberské. Vídeň 1889 Antl Th., Soustavný přehled výsad, privilegií a různých jiných práv města Třeboně. Pam. arch. XVII. 1897, str. 62 a n. Archiv Český v. Fr. Dvorský, J. Kalousek, Fr. Palacký, J. Teige, Fr. Tischer Archiv für österreichische Geschichte v. J. Voigt Bobrzyňski M., Přehled dějin polských. Podle 3. rozmn. vyd. přeložil Jaroslav Bidlo Dr Brandejs Stanislav, Kniha o Polici nad Metují a Policku. Díl I. V Polici n. M. 1940 Cibulka J. — Sokol J., Soupis památek historických a uměleckých v okrese lanškroun- ském. V Praze 1935. Časopis Musea království Českého v. H. Jireček Časopis Společnosti přátel starožitností v. J. Siblík, J. V. Simák, Fr. Zuman Čelakovský Jaromír, Sbírka pramenů práva městského království Českého — Codex iuris municipalis regni Bohemiae. Díl I. Privilegia měst pražských. V Praze 1886. Díl II. Privilegia měst venkovských královských 1225—1419. V Praze 1895. Díl III. Privilegia měst venkovských královských 1420—1526 (z pozůstalosti vydal G. Friedrich). V Praze 1948 Černý Václav, Staroplzeňský boj za práva. Časopis pro dějiny venkova, roč. XXVII. 1940. — Též zvláštní otisk Plzenec 1941 Červenka Karel, Památky města Mšena. V Praze 1878 Český časopis historický v. J. V. Šimák Čihák Leopold, Paměti král. horního města Jílového a jeho zlatých dolů. 2. vyd. Praha 1948 Davídek Václav, Staré časy Spálenopoříčska. První část. Praha 1935. Druhá část. Praha 1942 Dílo Fr. Palackého. Vybral a uspořádal J. Charvát. Díl I.—IV. V Praze 1946 Dobiáš J., Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí. Díl I., II., III. 1., III. 2. V Pelhřimově 1927—1950, v Praze 1954 Dvorský Fr., Listinář pana Viléma z Pernštejna. Archiv Český XVI. (v Praze 1897), str. 73—560, XVII. (v Praze 1899), str. 1—283 Dvorský Fr., Dodatek k listináři pana Viléma z Pernštejna z let 1496—1521. Archiv Český XVII. (v Praze 1899), str. 541—563 Elčkner Fr., Dějiny Bystrého (v rukopisu) Emler J., Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Pars II.—IV. Pragae 1882—1892 Erben K. J., Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae. Pars I. Pragae 1855 Faktor František, Popis okresu blovického. V Praze 1887 Fleissner K., Die Geschichte der Stadt Luditz in chronologischer Darstellung. Saaz 1936 392

Strana 393
Flesar A., Z kroniky dobrušské. Druhá výroční zpráva obecné i měšťanské školy chla- pecké a obecné školy dívčí v Dobrušce 1892 Dr Grassl Basil, Geschichte und Beschreibung des Stiftes Tepl. Pilsen 1910 Haas Antonín, Archiv koruny České. 5. Katalog listin z let 1378—1437. V Praze 1947 Haas Antonín, Pravomoc českého krále nad poddanskými městy a městečky. Právně historické studie IV. (Praha 1958), str. 153—184. Haas Antonín, „Ženský nábytek“ v magdeburské oblasti českého městského práva. Sborník prací filosofické fakulty Brněnské university. Ročník IX — 1960. Řada hi- storická C 7 (Brno 1960), str. 141—150. Hallwich H., Geschichte der Bergstadt Graupen in Böhmen. Prag 1868 Hallwich H., Töplitz. Leipzig 1886 Havel V., Privilegia města Dubu. Od Ještěda k Troskám. V. 1926, str. 25—28 Helbig J. v. Hirtz A. — Helbig J. Hirtz A. — Helbig J., Urkundliche Beiträge zur Geschichte der edlen Herren von Biberstein und ihrer Güter. Reichenberg 1911 Historický archiv v. Tadra F. Hraše J. V., Dějiny Náchoda. Díl I. Náchod 1895 Charvát J. v. Dílo Fr. Palackého Chotovský K. v. Albert E. — Chotovský K. Jakší M., Město Bavorov a jeho privilegia. Bavorov 1947 Jakubička Josef Metoděj, Katalog archivu a knihovny musejního spolku v Jičíně. V Jičíně 1905 Janda Antonín, Dějiny města Budyně. Roudnice 1882 Jelínek Fr., Historie města Litomyšle. Díl 1.—3. V Litomyšli 1838—1845 Ježek E., O starých privilegiích města Strakonic. Strakonicko, roč. II., str. 12 a násl. Jireček H., O starých cestách z Čech a z Moravy do zemí sousedních. Časopis Musea království Českého XXX. 1856, sešit III., str. 120 Kalousek Josef, Listiny a zápisy bělské o věcech městských i sedlských z let 1345—1708. V Praze 1889 Kalousek Josef, Listiny zvíkovské a orlické z let 1357—1549, Archiv Český XV. (v Praze 1896), str. 286—343 Khun Karel, Dějiny a kulturní obraz města Chlumce nad Cidlinou. Díl I.—II. V Chlum- ci n. C. 1932 Kočka Václav, Dějiny politického okresu kralovického. Díl I. Soudní okres kralovický. Kralovice 1930. Díl II. Soudní okres manětínský. Kralovice 1932 Koubek Arnošt, Děje města Libochovic nad Ohří. Litoměřice 1874 Koutský Otakar, Z minulosti Heřmanova Městce. Pardubice 1911 Kreuz Adolf, Geschichte der Stadt Dux (bez roku). Kuna F., Dějiny města Lomnice nad Lužnicí. Lomnice n. L. 1937 Kuna F., Dějiny města Veselí nad Lužnicí a okolí. Veselí n. L. 1927 Kůrka K., Trhové Sviny. Trhové Sviny 1936 Lahmer Robert, Chronik der Stadt Schluckenau. Schluckenau 1889 Ludikar A. Č., O řádu Maltánském se zvláštním zřetelem na Čechy. Klatovy 1878 Mareš Fr. — Sedláček A., Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese prachatickém. V Praze 1913 Mařík Jarolím, Paměti městyse Strunkovic. Strunkovice 1926 Melichar Fr., Monografie města Unhoště. V Praze 1888 Menčík Ferd. Dějiny města Jičína. Díl I. V Jičíně 1902 Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege v. Neder E. 393

Strana 394
Müller A., Quellen — und Urkundenbuch des Bezirkes Teplitz—Schönau bis zum Jahre 1500. Prag 1929 Neder E., Das Bensner Stadtprivileg 1511. Mitteilungen des Nordböhmischen Vereines für Heimatforschung und Wanderpflege, 53. Jahrgang. Heft 1. Böhm. Leipa 1930 Nechvíle Josef, Procházky po bývalém panství pardubském. Pam. arch. X. 1874, str. 305 a d. Nejedlý Zdeněk, Dějiny města Litomyšle a okolí. Díl prvý. V Litomyšli 1903 „Nové Město nad Metují a jeho kraj“. Nové Město nad Metují Od Ještěda k Troskám v. V. Havel, J. V. Šimák Otruba František, Paměti města Lysé nad Labem. 1898 Ottův slovník naučný. Díl I.—XXVIII. V Praze 1888—1909 Palacký Fr., Výpisy ze starých desk zemských od r. 1471 do 1500. Archiv Český V. (v Praze 1862), str. 518—577 Památky archaeologické a místopisné v. Th. Antl, J. Nechvíle, M. Trapp, K. V. Zap Památník soboteckých a okolních rodákův (uspořádal V. J. Černý, Jičín 1882) Panni Engelbert, Die königliche freie Gold — Bergstadt Bergreichenstein. Bergreichen- stein 1876 Paulus Vincenc, Dějiny města Chrasti. Díl I. (Z pamětí města Chrasti u Chrudimi). V Chrudimi 1897 Pekař Josef, Žižka a jeho doba. Díl 1.—4. V Praze 1927—1933 Pelikán J. v. Rynešová Bl. Podleha A., Series praepositorum, decanorum, archidiaconum aliorumque praelatorum et canonicorum S. Metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora. Pragae 1912 Dr Pohl Jan, Radnice. V Rokycanech 1905 Prášek J. V., Brandejs nad Labem. Město, panství i okres. Díl I.—III, V Brandejse 1908—1913 Prášek J. V., Okres brandejský nad Labem. Nástin historicko-archaeologický. V Praze 1875 Ruda Vl., Privilegia města Sobotky. Sobotka, str. 99— 115. Runge Fr., Das Deutsch — Gabler Stadtarchiv. Deutsch — Gabel in tausendjähriger Vergangenheit. Deutsch — Gabel 1926 Rynešová Bl., Listář a listinář Oldřicha z Rožmberka 1418—1462. Svazek I.—III. Praha 1930—1937. Svazek IV. (s J. Pelikánem). Praha 1954 Sakař Antonín Vojtěch, Paměti Sobotky Sakař J., Dějiny Pardubic nad Labem. Díl I.—V. Pardubice 1920—1935 Sedláček A., Děje Třebenic. 1900 Sedláček A., Die altböhmischen Bestände des Oelser Archivs. Sitzungs-Berichte der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften 1887, str. 65 a d. Sedláček A., Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl I.—XV. V Praze 1882—1927 Sedláček A., Místopisný slovník království Českého. V Praze 1908 Sedláček A., Paměti a doklady o staročeských mírách a vahách. Rozpravy České aka- demie věd. Třída I. Čís. 66. V Praze 1923 Sedláček A. v. Mareš Fr. — Sedláček A. Siblík J., Soustavný přehled privilegií, výsad a svobod města Blatné. Časopis Společ- nosti přátel starožitností VI. 1898, str. 101 Sitzungs—Berichte der Königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften v. Sedláček A. Slavík Fr. A., Dějiny města Vlašimě a jeho statku. Tábor 1889 394

Strana 395
Sobotka. Jubilejní sborník k 450. výročí povýšení na město. 1498—1948. Místní národní výbor. — V. též Vl. Ruda, Sokol J. v. Cibulka J. Sommer J. G., Das Königreich Böhmen, statistisch—topographisch dargestellt. I.—XIV. Band. Prag 1833—1847 Stieber M., Dějiny soukromého práva v střední Evropě. 2. vyd. V Praze 1930 Strakonicko v. E. Ježek Šimák J. V., České dějiny. Dílu I. část 5. Středověká kolonisace v zemích českých. V Praze 1938 Šimák J. V., Místopisné drobnosti. Český časopis historický XXXIX. 1933, str. 334 Šimák J. V., Nejstarší paměti města Dubu. Časopis Společnosti přátel starožitností I. 1893, str. 58—61 Šimák J. V., Počátek města Dubu s dubské komendy sv. Jana. Od Ještěda k Troskám I. 1922, str. 49—54 Šimák J. V., Počátky Broumova. Český časopis historický XLII. 1936, str. 576 Šimák J. V., Privilegia města Turnova. Třetí zpráva musea turnovského za léta 1893 až 1896 Šimák J. V., Příběhy města Turnova nad Jizerou I.—III. V Turnově 1903—1904 Šimek Fr., Ukázky z městského archivu v Trhových Svinech. Čtyřicátádruhá výroční zpráva c. k. českého gymnasia v Čes. Budějovicích za školní rok 1914 Tadra Ferdinand, Summa cancellariae. Historický archiv, č. 6. V Praze 1895 Teige Josef, Registra krále Vladislava II. Archiv Český XVIII. (v Praze 1900), str. 1—289 Teichl Anton, Geschichte der Stadt Gratzen mit theilweiser Berücksichtigung der Herr- schaft Gratzen. Gratzen 1888 Teplý František, Dějiny města Jindřichova Hradce I.—II. Jindřichův Hradec 1927 až 1936 Teplý František, Dějiny města Volyně. 2. vyd. Volyň 1933 Tille J., Geschichte der Stadt Niemes. Niemes 1905 Tischer František, Listiny jindřicho-hradecké z let 1388—1529, Archiv Český IX. (v Praze 1889), str. 241—360, X. (v Praze 1890), str. 353—440, XI. (v Praze 1892), str. 406—505 Tomek W. W., Dějepis města Prahy. Díl I.—XII. V Praze 1855—1901 Tomek W. W., Příběhy kláštera a města Police nad Medhují. Praha 1881 Trapp Mauric, Hrad Svojanov a jeho okolí. Pam. arch. I. 1855, str. 347—348 Truöl C., Die Herren von Colditz und ihre Herrschaft. Leisnig 1914 Turecký K., Listář města Polné. Polensko, roč. III. 1940 Turecký K., Pustá ves Jenče. Polensko II., str. 39 a d. (Vacek Fr.) Dějiny města Nového Strašecí. Kladno 1930 Valenta J., Paměti královského zlatohorního města Nového Knína. Příbram 1932 Vávra J., Dějiny královského města Kolína nad Labem. Díl I.—II. V Kolíně 1888 Voigt Johannes: Das urkundliche Formelbuch des königl. Notars Heinricus Italicus aus der Zeit des Königs Ottokar II. u. Wenzel II. von Böhmen. Archiv für öster- reichische Geschichte XXIX. Wien 1868 Vojtíšek Václav, O pečetech a erbech měst pražských i jiných českých. Zprávy Památ- kového sboru hlav. města Prahy. Sv. VIII. V Praze 1928 Vojtíšek V., Z nejstarších dějin města Brandýsa nad Labem. 1937 Volf Miloslav, Popis městských archivů v Čechách. Zvláštní otisk ze Zpráv Českého zemského archivu, sv. XI. Praha 1947 395

Strana 396
Weizsäcker W., Magdeburger Schöffensprüche und Rechtsmitteilungen für den Oberhof Leitmeritz. Stuttgart — Berlin 1943 Zájmy Milevského kraje v. B. Zdichynec Zap K. V., Milevsko. Pam. arch. III. (v Praze 1859), str. 213—225, 272—277 Zdichynec B., O výsadách poddanských měst vzhledem k „Švamberským privilegiím“, daných Milevským zač. 1. pol. 16. stol. Zájmy Milevského kraje, č. 11. V Milevsku 1. listopadu 1937 Ziegelbauer M., Epitome historica... monasterii Brevnoviensis. Coloniae 1740 Zprávy Českého zemského archivu v. M. Volf Zprávy Památkového sboru hlav. města Prahy v. V. Vojtíšek Zuman Fr., Opevnění města Bělé. Časopis Společnosti přátel starožitností V. 1897, str. 95—97 396

Strana 397
SEZNAM MIST, jejichž privilegia jsou otištěna v tomto svazku. (Číslo za místním jménem označuje číslo listiny.) Bavorov 886 Bechyně 797 Benátky nad Jizerou 933 Benešov nad Černou 698 Benešov nad Ploučnicí 773, 795 Benešov u Prahy 814 Bělá pod Bezdězem 661, 662, 870, 876 Bílina 695, 774, 779 Blatná 666, 822, 829 Blovice 753 Bohdaneč u Ledče 844 Bohdaneč u Pardubic 810, 837 Brandýs nad Labem 744, 856 Brandýs nad Orlicí 680 Brod Vyšší 919 Budyně nad Ohří 711, 712, 727, 745, 768, 855, 889 Bukovsko Dolní 785 Bystré u Poličky 686, 734 Hradec Jindřichův 719, 739, 862 Hrady Nové 704 Hroznětín 776 Chabařovice 891 Chlumec nad Cidlinou 917 Chotěboř 684, 766 Chrast u Chrudimě 787, 916 Jablonné v Podještědí 928 Jáchymov 888 Janovice nad Uhlavou 788 Jesenice (u Podbořan) 732, 765, 858 Jičín 674, 815 Jílové 896 Jirkov 725 Jistebnice (u Tábora) 716, 780 Cerhovice 861 Čelákovice 800, 875 Čistá u Rakovníka 934 Dašice 823 Děčín 722, 756, 757, 777, 793, 794, 796, 878, 879, 881 Dobruška 654, 811 Dobřany 755 Doksy 741, 936 Dub Český 807 Duchcov 801 Dvořiště Horní 699 Ervěnice 857 Hlinsko 790 Horaždovice 663, 688 Hory Kašperské 906 Hory Matky Boží 900, 902 Hostouň 826 Kamenice Česká 791 Kamenice nad Lipou 733 Klecany 726 Knín Nový 907 Kolínec 830 Kopidlno 842, 905, 915 Kostelec nad Labem 737, 764, 803 Kostelec nad Orlicí 865 Kozojedy 849 Kralovíce (u Plzně) 762 Kralupy České 676 Krumlov Český 692 Krupka 658, 668, 669, 718, 770, 771, 782, 783, 909 Kryry 809 Křemže 852 Sv. Kříž 903 Kynšperk nad Ohří 901 Lanškroun 729, 735, 838, 839, 873, 877 Ledeč nad Sázavou 655 Lestkov 721, 742, 914 Libochovice 728 397

Strana 398
Lípa Česká 675, 736, 743, 758, 761, 812 Lišov 831 Litomyšl 772, 802, 808, 825, 836, 863, 867, 923, 924 Lomnice nad Lužnicí 710, 827, 890 Luby 895 Lysá nad Labem 824 Městec Heřmanův 817, 848, 912 Město Nové nad Metují 679, 701 Milevsko 821, 853, 854 Mimoň 706, 866, 910 Mšeno 908 Načeradec 659 Náchod 717 Nečtiny 798 Nepomuk 804, 832 Pacov 681, 683, 882 Pardubice 730, 759, 760, 805, 864, 922 Pilníkov 835 Plánice 799, 892 Plzenec (Starý) 894 Poběžovice 678 Počátky 697, 748, 833, 872 Poděbrady 677, 921 Police nad Metují 670, 715, 904 Polná 671, 672, 778, 880 Poříčí Spálené 841 Přeštice 884, 926 Příbram 930, 937 Přibyslav 671, 859, 887 Rabí 828 Rabštejn nad Střelou 847 Radnice 740, 871 Radomyšl u Strakonic 869 Radonice (u Kadaně) 845 Ronov nad Doubravou 696, 786 Roudnice nad Labem 664 Roupov 840 Rožmberk 850 Rychnov nad Kněžnou 682 498 Sedléany 705 Smečno 767, 860 Sobéslav 911 Sobotka 657, 713 Sokolov 899 Strakonice 731, 754, 806 Strašecí Nové 687 Stráž nad Nežárkou 789 Strážov 918, 932 Strmilov 816, 931 Strunkovice nad Blanicí 700 Sviny Trhové 885 Šluknov 813 Štěpánov Trhový 667 Štětí 660 Švihov 652, 673 Tepla 689, 690 Teplice 746, 769, 784, 920, 925, 927 Trebenice 723, 724 Trebon 702, 703, 818, 883 Třebová Česká 935 Turnov 651, 656, 685, 693, 694, 708, 709, 738, 749, 750, 751, 752, 868 Týn Horšovský 851, 929 Unhošť 763 Valeč 843 Velhartice 720 Verneřice 898 Veselí nad Lužnicí 897 Vlašim 653 Vltavice Dolní 707 Volary 691, 714 Volyně 781, 874 Vraný 820 Všeruby (u Plzně) 893, 913 Zbraslavice 834 Žamberk 747, 819 Žerčice 775 Žiželice 665 Žlutice 792, 846 

Strana 399
SEZNAM ZKRATEK ČČH Čas. Spol. přát. star. Historický ústav ČSAV SA Pam. arch. Sitz.—Ber. K. b. Ges. Wis. SUA — PK SUA — SK SUA — SM Český časopis historický Časopis Společnosti přátel starožitností Historický ústav Československé akademie věd Státní archiv Památky archaeologické a místopisné Sitzungsberichte der Königlichen böhmischen Gesell- schaft der Wissenschaften, Věstník Královské české společnosti nauk Státní ústřední archiv v Praze, fond Pozemkové knihy Státní ústřední archiv v Praze, fond Stabilní katastr Státní ústřední archiv v Praze, fond Stará manipulace 399

Strana 400

Strana 401
OBSAH Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Listiny a listy z let 1501—1526 (č. 651—937). . . . . . . . . . 7 — 391 Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . 392 — 396 Seznam míst. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 397 — 398 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 399

Strana 402
SA CODEX IURIS MUNICIPALIS REGNI BOHEMIAE TOMUS IV-3 PRIVILEGIA non regalium civitatum provincialium annorum 1501—1526 Sbírka pramenů práva městského království českého Díl IV-3 PRIVILEGIA NEKRÁLOVSKÝCH MĚST ČESKÝCH Z LET 1501 — 1526 Redaktor publikace dr. Ladislav Ulčák Technický redaktor Jaroslav Hrubý Vytiskl MÍR, novinářské závody, národní podnik závod 1, Praha 1, Václavské nám. 15 33,16 AA - 33,65 VA - 6039 - D-12*10087 Náklad 500 výtisků - 02/63 - I. vydání Cena brožovaného výtisku Kčs 43,50 63/1I1-2