kterých pánův poddaným jich učiněná a přiřčená i k svobodě bývají, dokudž lidská paměť jest, bývají v paměti, ale potom jako odjaté zrcadlo od očí svou pamětí pro sešlost starých lidí bývají v zapomenutí, když písmem a listy opatřena a zapisována nebývají, hodně a příliš chváleně můž řečeno býti, že slavných knížat a králův, pánův země této, i mocných mužův, kteří základce města Bělé byli jsou, milosti, obdarování, svobody túž pamětí lidskú jim listy dali a potvrdili jsou, kteréžto listy samy v sobě mnoho vyjevení a zřízení zachovávají a vyznávají. Protož já Ctibor z Cimburka a s Tovačova, hejtman markrabství Moravského,1) seznav týchž měščan bělských i všé obce mnohé věrnosti, kteréž jsou ke mně ukázali, ukazují a ukazovati mají na budoucí časy, i též předkům mým prvotním jsou ukazovali, těch všech listův slavných králův českých a urozených pánův, pánův jich a předkův mých, jim daných tímto listem potvrdil jsem a potvrzuji, pevním a upevnil jsem tak, aby k jich právům a svobodám, jakž prve mocni též i nyní aby zůstali, hýbáni a rušeni v ničemž nebyli, jakoby ti všichni listové slova od slova v tento list můj vepsáni byli. Nadto seznal jsem, že některá obtížení jim zvláštní a městu tomu zvláščná byla jsou, že podle průhonův vysvědčení v týchž listech a ku pastvám v lesech mých dokonalé svobody neměli jsou, neb vždy v tom pro příčiny některé od předkův mých jim zbraňováno bylo, ale aby příčina odjata byla a o to strkové vysvědčení v slovích přestali, takto o tom vyjevuji a k zachování paměti zůstavuji, aby průhony svobodné ku pastvinám jmíti mohli a měli na těch místech, kdež listové jim staří ukazují, ale však jiným sousedům škody zpa- sováním na obilí dobytkem ani koňmi nečiníce. Také dobytkův tím více aby ku polepšení svému mohli míti a chovati, dopustil jsem jim a dopouštím, aby na lesy mé honiti mohli též vedle listův jiných položení starých a v nich pásti mohli a pásli s tou ochranou, aby škody činiti na lesích varovati se a pastevcům nebolito pastuchům svým ohněm vzláště anebo i na mládí, kdež by seče byly mladé na smytech, pasením činiti škody nedopouštěli. Toho všeho pro utvrzení tento list pečetí svou vlastenskou k němu přivěšenou rozkázal jsem upevniti. Na svědomí a pro širší svědectví prosil jsem urozených pánův, pana Jindřicha z Smiřic, pana Bohuslava z Cinvaldu na Dražicích i urozených panoší Zachače z Stránky, hejtmana mého na Boleslavi Mladém,2) Václava z Tuboz na Čeje- ticích3) a Jana z Cetně, že vedle mne pečeti své na svědomí k tomuto listu přivěsili. Jenž dán na Boleslavi Mladém léta od narození syna Božího tisícího čtyrstého osmdesáté ho] pátého před hodem slavným Ducha svatého ten pátek. Zapsáno v manuálu města Bělé pod Bezdězem z let 1667—1699, fol. 262—263. (Fotografický snímek Historického ústavu ČSAV.) 1) Byl jím v letech 1469—1494 (Antonín Boček, Přehled knížat a markrabat i jiných nejvyšších důstojníků zemských v markrabství Moravském.) — Bezdězské panství i s Bělou získal Jan Tovačovský z Cimburka jako manžel Magdaleny, sestry Jindřicha z Michalovic. Pánům z Michalovic zastavil totiž již král Zikmund Bezděz s okolím (A. Sedláček, Hrady 253