Známo pouze z knihy privilegií, uložené v archivu města Bechyně; kniha je však nezvěstná. Opis v SUA v Praze. 1) Bratří Burián, Václav a Oldřich, synové Jana z Lažan, prodali v druhé polovině 15. stol. Bechyni Jaroslavovi a Zdislavovi, bratřím ze Šternberka; Jaroslav byl pánem na Zelené Hoře a Zbiroze, Zdislav držel Bechyni (A. Sedláček, Hrady VII., str. 25—26). 2) V. listinu ze dne 18. dubna 1444 (výše č. 288). Otiskl Paprocký, Diadoch, o stavu panském, str. 190. 515. 1485 květen 15. Český Krumlov. Bratří Vok a Petr z Rožmberka povolují purkmistru, rychtáři a konšelům městečka Netolic, aby si zřídili rybník na cestě k Bavorovu, ale pod tou podmínkou, že Netoličtí jej nikdy od městečka neodprodají. — Jenž jest dán na Krumlově léta od narození syna Božího tisíctýho čtyrstého osumdesátého pátého v neděli po Božím vstoupení. Opat Ondřej a celý konvent kláštera Svaté Koruny povolují rovněž Netolic- kým zříditi rybník na cestě k Bavorovu za stejných podmínek jako páni z Rožm- berka. — Jenž jest dán v klášteře našem Svaté Koruny léta [!] od Božího na- rození tisíci čtyrstým osmdesátým pátým v neděli po Božím vstoupení (= 15. května). Také král Vladislav povolil zříditi ten rybník listem, daným „na hradě Pražském v pondělí po hodu svaté Trojice léta Božího 1485“ (30. května). Papírový opis v archivu města Netolic, nyní nezvěstný; podle opisu tohoto opisu, uloženého kdysi v archivu země České a nyní rovněž ztraceného, otiskl J. Kadlec l. c. str. 262—263, č. 20. Srv. Th. Antl l. c., str. 23. 516. 1485 květen 20. Mladá Boleslav. Ctibor Tovačovský z Cimburka, hejtman markrabství Moravského, potvrzuje obyvatelům města Bělé pod Bezdězem jejich privilegia, dává svobodné průhony k pastvinám, ale beze škody jiným sousedům, a povoluje honbu i pastvu v panských lesích, ale zase beze škody na mlází, a zvláště aby se dal pozor na oheň. Poněvadž všecky věci, jenž ku paměti přivozeny býti mají a na věčnost trvalé, jimiž se lidští národové v budoucích časích mají spravovati a svá utěšení i živnosti v tom pokládají, majíc pamětí listy před očima jakožto zrcadla, v nichžto člověčí tvářnosti i údové sami opatřeni býti mohou a ja- kožto druhé živé k spůsobě ukazují, a když zrcadla od očí lidských odjata bývají, pamět obličeje bývá ztracena, též když slova lidská v milostech ně- 252