mosty, na obecního pastuchu a na obecního posla. Určuje se právní poměr města Českého Krumlova a Latránských i poplatky z polností a dvorů, o něž byl spor. My Jan z Rozmberka, hauptman v Slezii etc., a my Jošt, z Božie milosti biskup vratislavský etc., bratřie vlastní z Rozmberka,1) vyznáváme za se i za své erby a budúcie tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzřie aneb čtúce slyšeti budú, jakož mezi našimi věrnými milými, purgermistrem a radú i všie obcí města našeho Krumlova Českého nad Vltavú s jedné a Latránskými s strany druhé byly ruoznice a vstrkové o kusy dolepsané: Najprv jakož Lat- ránští městu a měšťanóm našim svrchupsaným od starodávna povinni byli lozunky a pokrčemné dávati2) na každý rok a ot to povolením naším mezi sebú smlúvu řádnú učinili, vidúce v tom obú stranú dobré a užitečné, zvláště proto, že Latrán již skrze předky naše a nás zdí ohrazen jest a že již Latránští sami se zdmi a brány opravovati a hlásnými i podbrannými opatrovati mají, i propustili jsú již psaní měšťané z těch lozunkuov a pokrčemného Latránské věčně. Než toto na nich s povolením naším sobě pozuostavili a oni Latránští jim svolili i na tom zuostali, že Latránští s měšťany nadepsanými trpěti mají, což se dotkne těchto čtyř kusuov, totiž kostela, fary, mostuov, pastýře a posla městcského obecnieho, takovúto mierú, aby lozunk sebrali s sebe obapolně z měšťan vedle obyčeje svého a z Latránských vedle běhu starodavnieho ze všech, ktož již tu sedie aneb potom by tu přibyli tak, jakož sme prve registra jejich ohledali, kterak sú lozunk od starodávna s nich brali. A kdyžkoli lozunky na se by položili a na takové potřeby obrátili, aby z toho počet učinili před uředníky našimi k tomu usazenými. Zuostalo-li by pak co, to aby zachováno bylo a obráceno k takovým potřebám a jinam nic. A tak Latránští s měšťany mají býti v dobré vuoli a práva městcského užívati jako jiní téhož města oby- vatelé, avšak nesahajíc jim v užitky jich, kteréž oni měšťané sami sobě a městu od starodávna mají. Také jakož ruoznice mezi nimi byla o dědiny za rybníkem, kteréž nynie držie Johannes Rytschawer, Benešek švec a Hanuš Černý trubač, s kterýchžto lozunk k městu příslušel, ot to sú se smluvili i na tom zuostali, abychom my lozunk z těch dědin v naši moc přijali a ten, kamž se nám naj- hodnějie zdáti bude, obrátili. A tak my Jan a Jošt svrchupsaní takovú jich obapolní svornost a smlúvu řádnú oběma stranama užitečnú vidúce, učinili sme měšťanóm našim nahořepsaným milost zvláštní za to, že jsú dobrovolně Latránské z lozunkóv a pokrčemného a také nám ty lozunky z dědin nade- psaných propustili, i spustili sme jim měšťanóm našim nahořepsaným a tiemto listem spušťujem platu našeho dědičného puol sedma funta na každý rok z těch šestnádcti funtuov, kteréž nám do komory našie ročně povinni sú byli dávati, jakož v listu práv a svobod jejich, kterýž od předkuov našich i od nás mají, šíře se vypisuje, takže již v budúcích časiech nám a budúcím našim šest funtuov a k záduší puol čtvrta funtu, jakož také v témž jejich zápisu dotčeno stojí, povinni budú dávati na každý rok věčně. Také jakož my držíme dva 42